Slaný desert - 5

Jednání šlo celkem rychle a jednoduše, pan Hrubý byl sice už postarší pán, do důchodu měl pět let, ale rozhodně to nebyl žádný nerudný dědek, který jen sedí, čeká, co na něj vybalíte, a pak vám argumentuje vším možným i nemožným, jen aby vám dal najevo, že má navrch a že takový mladý ucho přece nemůže nic vědět. Vzhledem k jeho velmi rozvětvené rodině čítající manželku, tři samostatně žijící děti a deset vnoučat jsem cítil, že i kdybych mu udělal jen blbej spořicí účet, tak se díky němu dostanu k mnoha zajímavým kontaktům, což probudilo můj instinkt lovce, a tak jsem z něho za slabou hodinku a půl vysypal všechny informace potřebné k tomu, abych mu dokázal na příští schůzce předvést návrh jeho finančního plánu. Zhruba v polovině toho rozhovoru mi volalo jakési neznámé číslo, položil jsem to, abych nemusel přerušovat hovor s klientem a neztratil nit. Po dalších cca třiceti minutách mi přišla SMS ze stejného neznámého čísla: „Ahoj, jmenuju se Dan, dneska kolem poledne si byl na obědě v restauraci, kde pracuju, a domlouvali jsme se, že bys mě mohl naučit dělat slané deserty, tak ti píšu, abych se domluvil na první lekci."

Zprávu jsem četl až po té, co jsme se s panem Hrubým domluvili na další schůzce a rozloučili se. Obratem jsem odpověděl na SMS: „Dobrý den, Dane, na první lekci bych se rád domluvil osobně, jestli můžete, buďte za třicet minut ve Starbucks naproti obchodnímu domu VanGraf na Václavském náměstí. Detaily, průběh a termíny našich lekcí probereme tam." Zcela cíleně jsem mu vykal, abych si aspoň zezačátku udržel nějaký odstup, pro případ, že by se to mělo nějak zvrhnout, což jsem ale nepředpokládal. Do pěti minut od odeslání přišla reakce: „Můžu tam být nejdřív za 45 min."

„To nevadí, hlavně když dorazíte." Odepsal jsem během přesunu na určené místo. V kavárně jsem si sedl s horkým kafem a čokoládovým muffinem ke stolu tak, abych měl dobrý přehled o přicházejících lidech. Asi za půl hodiny dorazil i Dan, najít týpka v obleku mezi hipstry a studentíky mu nedělalo zrovna problém, když přišel k mému stolu, vstal jsem, představil se a potřásli jsme si pravicí. Ačkoli to bylo vlastně rande, řekl jsem si, že když si jako záminku vybral doučování, tak po mně chce moje znalosti stejně jako moji klienti a byl jsem proto rozhodnutý vést schůzku stejně jako s klientem. Usadili jsme se. Dan se nenechal do hovoru pobízet a spustil: „Byl jsem u vás v kanceláři, ale nějaká né úplně milá paní mi tam řekla, že tu nejste, a že si s vámi musím domluvit schůzku."

„Blond polodlouhé vlasy, nos trochu do skoby, o něco menší než já, tak kolem pětatřiceti?" pohotově jsem ho doplnil, dávaje najevo, že vím, o koho jde. „Ano." Reagoval poněkud překvapeně Dan. „To byla Markéta Puskarčíková, asistentka našeho ředitele a máte pravdu, když zrovna nepředává ceny nejlepším pracovníkům, tak je celkem rázná," vysvětloval jsem. „Tu si asi pan ředitel nevydržuje na sex, co?" ušklíbl se Dan. „Ne, na to má myslím manželku. Markéta je takový správce kanceláře, stará se, aby všeho bylo dost a abychom chodili včas. Kdyby nebyla rázná, pravděpodobně by tu práci nedělala," pokračoval jsem ve vysvětlování, trochu překvapený nad jeho přímočarostí.

V momentě, kdy jsem to dořekl, jsem si usmyslel, že na něj použiju jeho přímočarou metodu, byť tím veškerá profesionálnost hovoru pravděpodobně vezme za své. Opřel jsem se tedy pohodlně do křesla a podíval jsem se mu do očí a velmi profesionálním tónem jsem se ho zeptal: „Říkal jste, že máte zájem o výuku vaření, povězte mi prosím, co od našich setkání očekáváte." Dan se zasekl s šálkem kávy u úst, bylo vidět, že tuhle otázku nečekal. Když se z toho šoku vzpamatoval aspoň natolik, aby odložil šálek a polkl, začal trochu nesměle koktat: „No, víte, ehm, já… Vlastně ani… ehm, no… nevím." Lhal, bylo mi naprosto jasné, co chtěl. Chtěl sex a myslel si, že ho dostane hned. Usmál jsem se a řekl: „Tak víte co, já vám popíšu, co vlastně dělám, a potom si spolu pokusíme rozklíčovat, o co byste měl zájem, ano?" „Dobře." Přikývl Dan a zbytek rozhovoru se odehrával prakticky podle stejného scénáře jako jakákoli první schůzka s budoucím klientem.

Rozloučili jsme se a já věděl, že místo kuchaře budu dělat úrazovku a jedny malé investice. Cestou domů mi volal Tonny: „Nazdar, tak už se ti vozval ten slanej desert?"

„Si piš, že se ozval," smál jsem se do telefonu. „Kecáš!" reagoval Tonny. „Nekecám, dokonce řikal, že byl u nás na kanclu a že ho Markéta diplomaticky poslala do prdele," oznamoval jsem mu velmi pobaveným tónem svůj pokrok. „Ty vole, to kecáš! On byl fakt u nás na kanclu? A co tam, pičus, dělal?! Dyťs mu řikal, ať ti zavolá," divil se smějící se hlas ze sluchátka. „Já vim, že sem mu to řikal, ale to je jedno, dostane úrazovku, investice a bude nadšenej," smál jsem se do telefonu. „Tys s ním řešil práci? Proč si ho na místě nepřefik?!" ptal se totálně šokovaný Tonny, načež jsem mu odpověděl: „Simtě, copak sem ňákej análobijec? A navíc takovýho křehoučkýho mlaďounkýho zajíčka si musíš vychutnat, pěkně sousto po soustu."

„Aha, do toho mě budeš muset pořádně zasvětit," smál se Tonny. „Jo, tak sedni do auta a jeď ke mně, rád tě něco naučím," usmál jsem se a pronesl nejnadrženěji, jak dovedu. „Tak jo, za pět minut vyrážím. Připrav se na ródeo!" řekl Tonny dost vážným tónem na to, abych si myslel, že si nedělal prdel.

Dojel jsem domů, mohlo být tak šest večer, zul jsem se a převlékl do svých oblíbených, vytahaných tepláků a starého firemního trika, otevřel lednici, koukl se na holé bílé stěny a zavřel lednici. Sáhnul jsem po telefonu a objednal si jídlo. „Až za dvě hodiny, to je docela dost," pomyslel jsem si, když sem zavěsil. Koukl jsem z okna a viděl přijíždět Tonnyho. „Pojď dál," řekl jsem úplně automaticky, když jsem ho pouštěl dovnitř. „Víš, co ti nesu?" zeptal se mě, ukazuje mi průhledný červený mikrotenový sáček s dvěma plastovými boxy na jídlo. „Jé, ty seš hodnej," usmál jsem se na něj, vzal ten červený sáček a dal Tonnymu pusu. Načež mě on popadl, vzal si sáček zpět a položil ho na kuchyňskou linku, zatímco mě začal vášnivě líbat. Držel mojí hlavu přimáčknutou ke své, naše jazyky se o sebe třely, pevně jsem ho objal a cítil, jak mě spona na jeho kravatě tlačí do prsou. Pomalu mnou za stálého vášnivého velmi pomalého a žhavého líbání manévroval směrem k jídelnímu stolu. Já zavřel oči a užíval si tu nádheru. „Tak co, de mi to?" zeptal se Tonny, když mě hezky pomalu položil za stálého líbání na stůl a usmál se, očekávaje pochvalu. „Zatím jsi velmi talentovaný student, Tonny," ozvalo se z mých úst, když si jeho ruce hrály s gumou od mých tepláků.

„Kde máš trenky?" divil se, když neucítil další vrstvu látky. „K čemu by teď byly?" odpověděl jsem naprosto klidně. „No, takhle nevím, jak dlouho se udržím," zavrněl nadrženě. „No, o tom to je, že se musíš ovládat, aby byl prožitek co nejsilnější," usmál jsem se a pohladil ho po tváři, zvedl se ze stolu a začal mu rozepínat pásek, kalhoty, kravatu, košili,… až stál přede mnou jen v trenkách. „Lehni si," přikázal jsem mu a ukázal na stůl.

„Má to jen jedno pravidlo. Ať už se bude dít cokoli, nesmíš se dotknout svého těla a ani mě, drž hezky ruce podél těla, lež klidně, zavři oči a uvolni se." Tonny poslechl, lehl si instinktivně tak, že v podstatě seděl s roztaženýma nohama na kraji stolu a jen jeho trup byl natažený na stolní desce. „Velmi správě," usmál jsem se na něj, on to přes své zavřené oči neviděl, jen cítil, že se usmívám a usmál se taky.

Postavil jsem se mezi jeho roztažené nohy, pohladil ho po žebrech odzdola nahoru a potom jsem mu svými palci začal jemně masírovat bradavky. Po chvíli se Tonny začal sápat rukama po svých trenkách, chytl jsem je a vrátil zpět na jejich místo na stole. „Ne, ty ne! Tohle teď můžu jen já. Chceš, abych se tam dostal?" zeptal jsem se ho. „Moc," odpověděl. „Tak hezky drž," pohladil jsem ho po tváři a moje ruka pomalu sklouzávala po jeho krku přes prsa, břicho a gumu od spodků, až se dostala k bouli v jeho rozkroku. Pomalu jsem ji hladil a cítil, jak nabývá na objemu. Sjel jsem po ní dolů a hladil Tonnyho přes jeho spodky na koulích, mezi tím jsem vzal do zubů gumu od jeho trenek a pomalu ji stahoval dolů. Cítil jsem celou délku jeho ptáka, který už nedočkavě tepal vzrušením doufaje, že ho vysvobodím z jeho bavlněného kotce.

Když se tak konečně stalo, vyskočil jako čertík z krabičky a praštil mě do tváře. Byl docela dlouhý a úzký, zakončený majestátním tmavě růžovým žaludem. Měl jsem ukrutnou touhu vzít ho do úst a pořádně ho vykouřit, ale taky jsem si to chtěl užít, tak jsem Tonnymu stáhnul trenky úplně, tentokrát už rukou, vzal jsem ho za koule, trochu jsem je odtáhl od těla a zmáčkl je, až se přede mnou vykreslili dva nádherné míčky. Napřed jsem je jen lízal a Tonny při tom spokojeně vrněl. Díval jsem se, jak sebou škube ten jeho nádherný čurák, poslouchal vzdechy, které se draly z jeho úst a byly čím dál hlasitější. „Prosím, svaž mi ty ruce, nebo se už neudržím!" škemral Tonny, když jsem vzal do úst jeho koule a pomalu si s nima hrál. „Kdepak, žádný ulehčování. Jen hezky drž!" zavelel jsem, když jsem vyplivl jeho koule, abych mu mohl odpovědět a pokračoval jsem: „To pravý ródeo, na který jsem se měl připravit, teprve bude." Chytl jsem ten nádherný čůrák a jemně olízl špičku, v ten moment Tonny hlasitě vydechl, řekl bych, skoro až zahřměl, prohnul se v zádech a já viděl jeho ruce, jak se křečovitě drží hrany stolu jen, aby nemusely být jinde.

Chytl jsem ho za ruce, natáhl se k němu a pošeptal mu do ucha: „Buď v klidu, mě to taky vzrušuje. Cítíš ten stan, co se ti právě otírá o břicho? Ten je můj." Tonny se uklidnil, já sjel zpátky dolů a začal si jeho žalud otírat o strniště na své tváři, napřed pravou stranu žaludu, pak levou, pak uzdičku, špičku a tak pořád dokola, jen postupně pomaleji a pomaleji. Tonnyho tělo se celé chvělo vzrušením, můj klacek se cukal ve svém stanu, ale pokračoval jsem stále dál. Tonny se už začínal potit a křičel: „Už budu!" Vzal jsem jeho žalud do pusy, chytnul jsem Tonnyho pevně za boky, ucpal mu jazykem špičku ptáka a pomalu sál, Tonny se snažil mě chytnout za hlavu a přirazit mi ji až ke kořeni, ale já ho opět zpacifikoval a kousl ho do ptáka, aby si pamatoval, že to nemá dělat. On sykl bolestí, zatímco propínal své chvějící se tělo, a já sledoval, jak mu po břiše stékají kapičky potu. Vzal jsem do ruky jeho koule, pěvně je sevřel a táhnul co nejdál od těla, abych jeho vrchol oddálil. Tonny se svíjel, hekal, vzdychal, propínal snad všechny svoje svaly, byl rudý, zpocený a škemral: „Tak už mě udělej! Prosím! Moc prosím! Udělej mě!" Ten pocit moci nad ním mě dost vzrušoval a ani moje tepláky už nebyly úplně suché. Ale rozhodl jsem se, že ho nechám vystříkat na svoje tělo, tak jsem tedy vzal tu jeho tepající kládu za kořen a pořádně ji palcem zespoda zmáčkl, aby se nemohl udělat a já ho mohl vyndat z pusy, sundal jsem si triko a stoupl jsem si se staženýma teplákama opět mezi jeho nohy, které stále visely spuštěné dolů a lehce se dotýkaly země. Když Tonny ucítil můj klacek na svém pravém třísle, pronesl: „Ten je tak krásně teplej." Neřekl jsem na to nic, povolil jsem ruku, která svírala jeho ptáka, a pořádně ho praštil do kulí. „JO!" zařval Tonny, když stříkal přímo na mé břicho a hrudník.

Potom jsem nabral trochu jeho mrdky na prst a dal mu ji slízat, on pochopil, co má dělat, a tak to slízl, nabral jsem si taky, abych ochutnal, potom jsem si do ruky nahrnul všechno, co na mě vystříkal, zvedl mu kolena a začal mu to roztírat po dírce. Zasunul jsem trochu i dovnitř, Tonny byl krásně uvolněný a moje prsty v jeho dírce krásně klouzaly. Flusnul jsem si tedy na ptáka, a trochu to po něm rozetřel, aby nebyl úplně suchej. Nastavil jsem jeho špičku na Tonnyho díru a zatlačil dopředu, cítil jsem, jak se Tonny ještě klepe z nejsilnějšího orgasmu, jaký kdy pravděpodobně zažil, zasunul jsem tedy svou kládu co nejrychleji až po kořen do něj. Tonny jen heknul: „Jo!" Pochopil jsem a začal tvrdě a rychle přirážet. Tonny, ač už byl udělaný, křičel se zavřenýma očima: „Jo! Dělej! Ještě! Pořádně mě vymrdej! Sem tvoje malá poslušná děvka a zasloužím si to!" Pozoroval jsem, jak se mu obličej svírá v křeči, protože ho to evidentně bolelo, ale nebyl jsem k zastavení, tak jsem ho mrdal rychle a tvrdě, jak jen jsem dokázal, dokud jsem nezačal stříkat. Nakonec jsem se na něj svalil a oddechoval.