Slaný desert - 6

„To byl nejlepší orgasmus v životě," pronesl Tonny s úsměvem, když si jeho ruka hrála s mými vlasy na zátylku, zatímco druhá pevně svírala mou pravou půlku. „Na první lekci to nebylo vůbec špatný, máš docela talent, Tonny," usmál jsem se a políbil jeho bradavku. „Měl by ses jít umejt, jinak se ti budou pak lepit trenky mezi půlky," pronesl jsem pobaveně, když jsme konečně vstali. „Bezva, já skočím pod sprchu a ty se postaráš o jídlo," řekl Tonny, když odcházel pryč z místnosti. Věděl jsem, že to najde, z té místnosti se totiž linula vůně z relaxačních aromatických mýdel, která nakupuju, podobně jako holky si kupují nové boty. Vzal jsem si zase ty tepláky a triko a jal se zkoumat obsah plastových krabiček, které přinesl. „Steaky a naštěstí ještě i trochu teplé, asi si chtěl užít maso dvakrát. Ten kanec…," pomyslel jsem si, když jsem otevřel obě krabičky, pro jistotu jsem je oba ještě trochu přihřál a udělal k nim hranolky, protože ty, které přinesl, už jaksi teplé nebyly. Když se Tonny vrátil ze sprchy, nachytal mě při sesypávání hranolek na talíř. Chytl mě za bok, přitlačil svou hlavu k mé ve snaze mě políbit. Ucítil jsem vůni sprchového gelu, který použil, byla to omamná vůně ambry, která se mísila s jeho potem, tohle bych mohl cítit věčně, ale můj mozek už fungoval, a tak jsem řekl: „Dneska jsme s výukou už skončili." Nesl jsem talíře s jídlem na stůl, na kterém se výuka odehrávala. Tonny pochopil a poslušně se usadil.

Sedl jsem si naproti němu a zeptal se: „Tak co, jak se ti to líbilo?" „Bylo to úžasný, seš lepší než holka, víš to!" rozzářil se Tonny. „To sem rád a co se ti líbilo nejvíc?" usmál jsem se a ptal se dál. „Jak si mě ovládal a potom, když si mi konečně dovolil se udělat a praštil si mě do kulí, vůbec to nebolelo, jen jsem se cítil, že to ze mě stříká až do vesmíru, říkám, lepší než ženská, fakt! Je vidět, že to děláš často, ty kanče!" smál se, zatímco jsme jedli. „To je fajn, mimochodem víš, co sis to vybral za vůni?" zeptal jsem se, aby řeč u jídla nestála. „Nevím, ale voní to pěkně," odpověděl Tonny. „To je ambra a vzhledem k tomu z čeho se tahle vůně vyrábí, bych řekl, že chceš ještě jedno kolo," vykládal jsem pobaveně, zatímco jsme jedli. „Z čeho je ta ambra? Co sem si to na sebe napatlal?!" zarazil se Tonny. „Ambra se dnes už dělá synteticky, ale původně to byl výtažek z velrybího spermatu," smál jsem se. Tonny se trochu zhrozil a prohlásil: „Ježiš, to je nechutný, ale stejně to voní hezky. Dáme po jídle ještě druhý kolo?" nahodil svůj neodolatelně roztomilý úsměv, kterým prodával slečnám životní pojištění, v domnění, že na mě bude fungovat taky. „Nedáme, já zejtra brzo vstávám a dneska už toho bylo dost, ale můžeš přijít zejtra večer, na večeři nikoho nemám," vysvětloval jsem mu svůj program.

On se jen ušklíbl a pronesl: „Je sobota, to budeš už od rána šukat?" „Ne, ale ráno mám pracovní snídani s ředitelem, potom du do fitka, pak jedu k našim na Vysočinu, před tím si potřebuju ještě vyměnit auto a to ještě nevím, jestli nebudu u našich spát, ale doufám, že se dostanu domů tak cca ve vosum. Jakej máš plán na víkend?" zeptal jsem se, jen abych měl hrubý přehled. „No, já…," Tonny se zamyslel, bylo vidět, že žádnej plán nemá, „… sem si říkal, že bych mohl spát tak do dvanácti, pak si udělat něco k jídlu, jít si zaběhat, potom musím taky namodelovat pár kalkulací, abych byl ready na pondělí, ale v těch vosum bych tu mohl bejt. Takže ty budeš mít zase jiný auto, jo?" „Ne…," smál jsem se, „… budu mít zase tu svou původní Z4 BMW."

Hovor pokračoval, od aut jsme se stočili k majetku, od majetku k penězům a od peněz k práci. Když se Tonny chystal odejít, zazvonil na dveře týpek, co rozváží jídlo. Tonny, tou dobou už stojící v chodbě, se na mě otočil s otázkou: „Ty ještě někoho čekáš?" „Ježiš, moje večeře, já na to úplně zapomněl." Běžel jsem otevřít. „Dyť sme právě dojedli," divil se Tonny. „Objednával jsem to, než si přišel, dám si to ráno ke kafi." „Dobrý večer, vaše dodávka sushi, pane," hlásil na mě usměvavý mladík tak kolem osmnácti poté, co jsem otevřel dveře. Mohlo mu být tak osmnáct a můj samcoradar řval jak pominutý: „Ty dredy sou teplý!!! A ten zbytek taky!!!!" Tonny zrovna procházel a dlouze se na nás dva podíval, než se zmohl k pozdravu na rozloučenou. Nasedl do auta a odjel. „Bude to 325 korun, pane," sděloval něžný hlásek, který ještě trochu přeskakoval. „Jasně dojdu si pro peněženku, počkejte tu chvíli," odpověděl jsem a odběhl dovnitř.

Vyhrabal jsem peněženku z kalhot a vyndal z ní dvě dvoustovky, pak jsem šel k počítači, vzal si jednu svou vizitku a vložil ji mezi ty bankovky. Vrátil jsem se, usmál jsem se na toho mladíka s dredy a předal mu ty peníze s vizitkou. Vzal si je, všiml si, že jsou tvrdší než obvykle, nahmatal mou vizitku, vysunul ji a začetl se do ní. Po chvíli zvedl oči a řekl: „Takhle balíš chlapy?" „Ne, takhle se seznamuju s klienty a spolupracovníky, zavolej, kdybys chtěl někdy místo brigády dělat kariéru." „Eriku," doplnil mě, usmál se, chytl mě za ruku, vzal lihový fix a začal mi psát od lokte k zápěstí velkými číslici svoje telefonní číslo. „Kdybys chtěl někdy něco jinýho než klienta, kolegu nebo sushi." „Víš Eriku, toho sushi je trochu hodně a já už jsem neplánovaně večeřel, možná bych potřeboval někoho, kdo mi s tím pomůže," nahodil jsem na něj bezradný a milý obličej, na který jsem balil kluky. „Dneska mám práci, ale příští víkend mám volnej. Zavolej," rozloučil se se mnou, nasedl do auta a odjel. Sledoval jsem červená světla té stařičké Feldy, kterou přijel. Podíval jsem se na číslo na své paži, usmál se a vrátil se dovnitř. Hodil jsem sushi do lednice a šel spát.

Druhý den ráno: Sprcha, zuby, kafe, oblek, nasedal jsem do auta ani sem si neuvědomoval, že je vlastně víkend. To mi došlo, až když jsem viděl našeho ředitele Vojtu, jak v tričku a džínech sedí u stolu ve Four Seasons. Pozdravili jsme se, přisedl jsem si a dali se do práce, řešili sme jako obvykle výkony, vztahy, akce, no prostě práci. Trochu jsem se zarazil, když mi řekl, že budu mít na summitu přednášku pro nováčky. „Fajn, a o čem mám vlastně mluvit?" zeptal jsem se. Vojta se jen usmál a prohlásil: „To ti řeknu později." Bylo mi naprosto jasné, že téma své přednášky se dozvím z programu, který bude jako obvykle vyvěšený naproti recepci libereckého hotelu Babylon už za měsíc. A na její přípravu budu mít, když hodně, tak 5 hodin. „Dobře," usmál jsem se na Vojtu a odvedl hovor jinam. Po cca hodinové snídani jsme se rozloučili a já vyrazil do fitka.

Chodím do třech pražských fit center, do jednoho chodím cvičit bez postranních úmyslů, do druhého se chodím předvádět před jedním sexy trenérem, který je evidentně gay, ale z nějakého důvodu se ještě k ničemu neodhodlal, a do třetího chodím, protože ve sprchách se takřka vždy najde nějaký nadržený zpocený fešák, aby mi zpříjemnil den. Po včerejšku jsem měl sebevědomí tak vysoké, že kdybych došel na jeho druhý konec, stal bych se prvním Čechem na Měsíci. Volba tedy byla jasná, jedu provokovat trenéra. Posilovna v centru o půl desáté dopoledne v sobotu je klidné a tiché místo, kde nikoho moc nepotkáte, neb většina návštěvníků tráví víkend mimo Prahu. Ne tak můj oblíbený trenér, ten při mém příchodu seděl za barem a hrabal se v účtech. Když jsem si přišel na bar pro klíček od šatny a pozdravil ho, zvednul oči a usmál se. Vrátil jsem mu úsměv, on mi podal klíč a já se šel do šatny převléknout. Vyšel jsem ven v tenkém tílku s velkým průramky, kraťasech a sportovních botách, mojí zbraní však byly jocksy, které krásně zvýrazňovali ten pevný zadek, do kterého jsem chtěl, aby se pan trenér zakousnul.

Procházel jsem kolem baru, ale trenér už tam nebyl. Řekl jsem si, že asi už odešel a posadil jsem se na rotoped s cílem se zahřát. Asi po pěti minutách jsem se vydal směrem k plnění cvičebního plánu, přičemž ten den na něm byla horní polovina těla. Nasadil jsem si tedy na tyč správné závaží, lehl si na koženkovou lavici pod ní a jal se cvičit první sérii bench press. Zavřel jsem oči, abych se soustředil a nechal pomalu odplouvat všechny ostatní myšlenky. Když jsem naposledy zvedal zátěž, ozval se ze směru od mých nohou lehce naštvaný hlas: „Víte, že tohle byste neměl cvičit bez asistence!" Otevřel jsem oči, stál tam v celé své kráse takřka dvoumetrový chlap jak hora v lehce propoceném triku, pod nímž se rýsovaly opravdu vypracované svaly na ramenou a prsou, svaly na rukou větší než moje hlava a kratičké, řekl bych až trenkovité kalhoty, zaříznuté do svalnatých stehen a napnuté vlivem pořádné boule uprostřed. Vstal jsem, abych si zapsal zátěž a počet opakování, otočil jsem se k němu bokem celým tělem, napil jsem se, pak jsem horní polovinu těla natočil k němu, aby vynikl rozdíl plochého břicha a širokých ramen, když vedle něho jsem opravdu vypadal jak tintítko. Usmál jsem se a pronesl:

„Vím, bohužel jsem si sem ale nepřivedl partnera." „Od toho jsem tu já, jmenuju se Robert. Tak se vrhnem na druhou sérii, pane…" „Jirka." Doplnil jsem ho, když trochu neobratně naznačoval, abych se mu představil. Souhlasně jsem přikývnul, lehl jsem si zpět na lavici, chytnul jsem tyč, on si stoupl přímo nad mou hlavu a trochu se rozkročil, moje oči byly tou dobou asi patnáct centimetrů od jeho boule, ale vydržel jsem se jen koukat. Robert se celou dobu trochu ošíval, řekl bych, že ty trenky mu byly trochu malé a nepohodlné, takže když jsem docvičil, podíval jsem se na něj a řekl: „Robe, co kdyby sis ty trenky sundal." Robert se usmál, přikývl, sundal si spodky a mě se naskytl pohled na opravdu masitého čůráka o rozměrech zhruba osmnáct na pět v klidném stavu překrývajícího koule, které bych považoval za býčí, kdybych je viděl samostatně. Usmívající se Robert se postavil na své místo, aby mi mohl přidržovat tyč a řekl: „Tak to dem dodělat, ať se můžem vrhnout na další." Přikývl jsem, položil jsem se na lavici s očima přímo pod jeho výbavou a takřka okamžitě začalo být těsno ve spodkách mně. Zavřel jsem oči, uklidnil se a začal cvičit, když jsem zvedal tyč naposledy, ucítil jsem na rtu kus kůže z jeho šourku, v ten moment jsem ho instinktivně stiskl rty a otevřel jsem oči, neb jsem si vzpomněl na ten výhled, který jsem ale tou dobou už neměl. Nic jsem neviděl, jen jsem cítil Robertova stehna, kterak svírají mou hlavu. Pochopil jsem, co mám dělat, a nabral jednu jeho kouli do úst. Lehce jsem ji okusoval, převaloval ji v puse a jemně sál, při tom jsem cítil, jak mi Robertovy ruce vyhrnují tílko, hladí moje boky, pas, břicho, prsa, ramena. Chytnul jsem ho za zadek a začal roztahovat jeho půlky od sebe.

Robert se sklonil (opravdu nevím, jak se mu to přes tu tyč podařilo), celého mě zalehl a pomalu mi sundával kraťasy. Trochu zasykl, když jsem nechtěl pustit jeho kouli z pusy, ale když jsem na bradě ucítil úplně tvrdého ptáka, ochotně jsem mu povolil. On si tou dobou hrál s mým ptákem přes jediný kousek látky, který se ho marně snažil zakrýt. Naslinil jsem si prsty a jal se zkoumat Robertovu dírku, byla pěkně vyholená stejně jako zbytek jeho těla, vzal jsem si do pusy jeho klacek pěkně až po kořen, začal mu prsty masírovat dírku. Pomalu jsem pronikal palcem dovnitř a cítil, jak se jeho dírka pomalu uvolňuje. Robert začal pomalu přirážet a já cítil jeho ruce, držely mě za bedra, zatímco on mi jemně okusoval špičku penisu, potom mě další dvě ruce chytly za kotníky a zvedly mi moje nohy nahoru.

„Teda Roberte, ty si tu zase užíváš beze mě, ukaž, já ti s tím masem pomůžu," ozval se velmi nadržený hluboký hlas patřící pravděpodobně staršímu muži. Robert se beze slova zvedl a já ucítil cizí jazyk, jak se mi dobývá do dírky, vůbec jsem nevěděl, co je to za člověka, ale s Robertovým čůrákem v puse mi to mohlo být celkem jedno. Robert dál pumpoval svým robertkem v mém krku a funěl u toho jako nasraný býk. „Páni, takhle pěknou prdel sem neviděl už hodně dlouho, je vidět že se o ni tahle mladá čubka stará," dělal si srandu hlas u mých nohou. Načež Robert reagoval: „No, jen by mě zajímalo kde, protože poslední měsíc mám pocit, že mě sem chodí provokovat, místo aby tu pořádně cvičil." „No tak mu ji pořádně protáhneme, co říkáš?" říkal neznámý hlas a já cítil z těch slov potutelný úsměv. Načež hlas pokračoval: „Tak di první, já se potřebuju pořádně připravit, aspoň mi ho trochu uvolníš."

Cizí ruce položily moje nohy zase na zem a Robert konečně uvolnil mou hlavu ze sevření svých stehen. V ten moment se mi dostalo pohledu na úplně nahého a slušně namakaného zarostlého chlapa, jehož věk jsem podle prošedivělých chlupů po celém těle odhadoval tak na pětapadesát. „Tak pěkně kuř, ty sráči malej, nadrženej," pronesl jinak sexy děda, když mi nasunul svůj měkký klacek do úst. Poslechl jsem ho. Robert mě obešel, zvedl mi nohy a hodil si je na ramena. Cítil jsem slinu, jak mi stéká po půlce, načež ji Robert rozetřel přes mojí dírku a při té příležitosti do mě zasunul i prst. Zavrněl jsem a uvolnil se v očekávání toho klacku, který byl v tuhém stavu o dost delší i širší než v klidu.

Zatímco mi jeden čurák tuhnul v hubě, druhý mi pomalu roztahoval dírku. Byl to úžasný pocit, speciálně když oba začali zarážet své klacky synchronizovaně tak, že oba vysouvali a zasouvali zároveň, oba stejnou rychlostí a i razancí. „Tyhle dva si tady už z někoho čubku udělali a myslím, že to nebylo jen jednou," prohnalo se mi hlavou, když se na mě Robert za stálého šukání nakláněl, což jsem poznal z toho, jak se mé nohy, opřené o jeho ramena, přibližovaly k mému tělu. Chytl mě za ramena ve snaze přisunout si celé mé tělo blíž k sobě. Cítil jsem jeho dech na svých prsou, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Daleko víc jsem se zabýval tím ptákem, který v mých ústech narostl do opravdu gigantických rozměrů. Chytl jsem jeho majitele za zadek, který na omak rozhodně nepatřil pětapadesátníkovi, ale podle pevnosti bych ho tipoval tak na pětatřicet. Roztáhl jeho půlky od sebe a pomalu, ale velmi silně jsem dráždil jeho dírku, aniž bych ale pronikl dovnitř. Stařík začal funět o něco hlasitěji a já slyšel Robertův hlas, jak mi šeptá do ucha: „Seš šikovnej, chvíli ho ještě dráždi, pak to všechno hezky spolykej a já se do tebe nakonec taky udělám." Pak mě chytl za ptáka, jako by ho chtěl honit a pokračoval v monologu: „A tebe odměna taky nemine." Ten sexy hlas mě vyprovokoval natolik, že jsem na dědíkovu prdel opravdu pořádně zatlačil, stařík velmi hlasitě zahřměl a stříkal mi to přímo do krku, v ten moment mě Robert začal šukat s kadencí kulometu a asi po třiceti vteřinách se udělal taky. Teplá mrdka do mě proudila pod tlakem z obou směrů, dědíkovy ruce držely mou hlavu pevně zaraženou na jeho ptáku a Robert byl v mojí prdeli taky na plnou dýlku, měl jsem chuť pod sebou rozdělat oheň a začít se opékat jako prase na rožni.

Když ze mě dědík vyndal svého ptáka, ještě jsem mu olíznul špičku, byla to opravdu velmi chutná šťáva a že už jsem jí něco vypil. Když konečně dostříkal i Robert, což trvalo opravdu dlouho, pomalu ze mě vysunul ten svůj obří klacek a já ležel docela příjemně vyčerpaný na lavici se zavřenýma očima, aniž bych se příliš staral o to, co se děje kolem.