Kola v Třeboni

V únoru na lyžích jsem si něco udělal s kolenem. Měsíc jsem se snažil to řešit konzervativně, ale nelepšilo se to, tak přišel na řadu ortoped. Rezonance potvrdila prasklý meniskus a do měsíce jsem šel na operaci, pak šest týdnů berle a ortéza, rehabilitace a byl tu konec června a prázdniny. Protože chci být co nejdřív v pořádku, tak jsem si zaplatil čtrnáct dní v lázních. Na kolena je prý nejlepší Třeboň. Nechtělo se mi bydlet v lázních, tak jsem si tam koupil jen procedury a bydlení si objednal na privátu. Malý penzion na kraji města, dva apartmány. Manželská postel, kuchyňská linka, sprcha, záchod, WIFI… super. Každý den dvě tři nějaké koupele, slatina, masáže a odpoledne na kole kolem Třeboně v úplné rovině.

První týden jsem si ani nevšiml, kdo tady bydlí se mnou. Občas jsem někoho potkal kouřit před penzionem, když jsem se vracel z kola, ale vždy to skončilo jen společenským pozdravem. V sobotu přijeli noví výletníci. Potkal jsem se s nimi před kolárnou: manželé cca kolem padesátky a dvě děti, syn asi dvacet let, dcera výrazně mladší kolem jedenácti let.

Druhý den jsem se s tím klukem znovu potkal v kolárně. Já si šel otřít kolo od prachu, vyčistit řetěz a namazat jej. Chvíli na mě koukal a dal se se mnou do řeči: kolik kilometrů jezdím, kde je to hezký atd. Byl naštvaný, protože oni dnes jeli trasu s ohledem na dceru, tedy do třiceti kilometrů s několika zastávkami. Měl fakt dobrý kolo a na tuhle „turistiku“ ho bylo fakt škoda. Tak jsem mu, možná jen z hecu, nabídl, aby se přidal, že zítra můžeme vyrazit spolu. Myslel jsem, že to přejde, ale chytil se toho a šel se hned zeptat rodičů. Přišel s tátou, jestli mi to nebude vadit, obtěžovat atd. Ujistil jsem ho, že mně to vůbec nevadí, jezdím sám, a tak proč ne.

Druhý den jsem měl nějaké koupele, ale už v deset jsem byl zpět, tak jsme vyrazili spolu. Šlapal v pohodě, asi dvakrát jsme zastavili jen na vyčůrání, napití, já na cigáro. Po třech hodinách a asi čtyřiceti kilometrech jsme se stavili na oběd a bavili se spolu tak vlastně o ničem: Marek letos maturoval a jde na vysokou, já mluvil o koleně, o kole, o lyžování… Cestou jsme jeli kolem Vlkovských pískoven. Marek, tak se můj společník na kole jmenoval, jen zalitoval, že nemá plavky, že by se hned vykoupal. Nechtěl jsem ho nějak vyplašit, ale říkám, že tady se dá koupat bez plavek a jeden ručník mám v batohu. Chvíli přemýšlel, ale pak řekl, že je s tím v pohodě.

Našli jsme si plácek kousek od pěšiny, vysvlékli se do naha a vlezli do vody. Nechtěl jsem ho nějak okukovat, ale nešlo si nevšimnout, že není nějak extra namakaný (to já v pětačtyřiceti taky už dávno ne), ale rozhodně ne oplácaný. Kouknul jsem i na péro: klasika, vyholený jako snad dnes všichni mladí. Zaplavali jsme si, osvěžili se a na břehu jsme se na střídačku utřeli do jednoho ručníku a chvíli na slunci ještě oschli. Vnímal jsem, že se Marek taky podíval na mne nahého, ale nepřikládal jsem tomu nějakou váhu. Kdo se ve sprše nepodívá na péro, které se sprchuje vedle, že…

Oblíkli jsme se a vyrazili k domovu. Hezkých šedesát pět kilometrů. Marek si cestu pochvaloval a hned se ptal, jestli by mohl jet i zítra. Popravdě mi jeho přítomnost vůbec nevadila, spíš naopak. Druhý den mi rehabilitace končila až v jedenáct hodin a Marek na mne čekal u lázní, abychom výlet zrychlili. Tentokrát jsme jeli na jih. Trasu jsem si vymyslel kratší, protože vedro bylo den ode dne větší. Najeli jsme asi třicet kilometrů a zamířili na pískovnu nad Suchdolem. Vím, že tam je koupání zakázáno, ale nejsem ortodoxní ekolog. Jeli jsme kolem jezera směrem k poloostrovu, kde je nuda pláž. Už z dálky bylo vidět, že rozhodně tam nebudeme jediní, tak jsme sjeli k vodě dřív na jeden plácek. Z cesty tam nebylo vidět, mnohem lepší voda, místo ideální pro dva a dvě kola.

Markovi se to moc líbilo, rozjímal se pohledem na pískovnu, na ostrov a jaksi to koupání oddaloval, zatímco já jsem se už svlékal a lezl do vody. Už z vody jsem ho pobízel, ale Marek stál na břehu mezi stromky s rukama zakrývajícími penis. Nevím, včera jsme se nazí viděli, tak jaký stud? Plaval jsem kousek dál a otočil se. Marek právě lezl z meze do vody a stále se snažil zakrýt si ptáka, ale v tom momentu mu ujela noha a musel se rukou chytit břehu… jemu stojí!! Nechtěl jsem ho uvádět do rozpaků, tak jsem se otočil a plaval ještě kousek dál. Už mi to připadalo, že jsem daleko od břehu, tak jsem se vracel zpět naproti Markovi. Chvíli jsme plavali ještě spolu a pak vylezli na břeh. Marek už byl s erekcí v pohodě. Už mu nestál.

Plácek nebyl moc velký, tak jsme si rozložili ručníky (hmmm, Marek si vzal tentokrát svůj, asi věděl, že bude zastávka u vody) hned vedle sebe a lehli si. Já jsem si vytáhl e-knížku, Marek mobil a jen tak jsme odpočívali. Byl fakt dobrý společník, dokázal i mlčet. Po chvíli jsem knížku odložil a jen tak ležel a koukal do sluníčka. Marek taky odložil mobil, ale mlčeli jsme. Cítil jsem, že se Marek velmi jemně dotkl mé ruky. Neodtáhl jsem ji, ale ani jsem nějak tomu nešel naproti. Jsem sice gay, ale že bych měl něco s tak mladým synem dovolenkářů, mi nešlo do hlavy. Marek ale po chvíli pokračoval dál. Teď už to nešlo zdůvodnit, že se mu “jen“ svezla ruka na moji. Chytil mě za ruku. Otočili jsme jako na povel hlavy k sobě a podívali se do očí. A bylo to jasné. Jak jsem si toho mohl nevšimnout? Ani jeden z nás nic neřekl a políbili jsme se a dál se drželi za ruce.

Potřeboval jsem si to ujasnit. Tak jsem se naklonil k Markovi a jasně se zeptal, kam tím míří?

„Chtěl bych tě.“

To byla jeho jediná slova.

Začali jsme se líbat a objímat. Jeho mladé tělo na vše reagovalo strašně intenzivně. Když jsem ho líbal na krk a na uši, tak zhluboka dýchal a dožadoval se víc. Oběma nám už stály. Zkontrolovali jsme naše erekce pohledem dolů a bylo jasné, co chceme. Já jsem mu ještě ochutnal bradavky. Když jsem mu ho vzal do ruky a pomalu přetáhl předkožku, tak se mu postavil ještě víc a prohnul se v pase. Jeho ruka sklouzla po mém břiše a vzal do ní mého ptáka. Různě ho mačkal, asi hledal předkožku. No jo, rodinná židovská tradice, jsem obřezaný. Po chvíli ale pochopil, jak s ním „zarábat“. Vzájemně jsme si je honili a stále se líbali. Měl jsem trochu strach, že by někdo mohl přijít, mohl nás vidět, ale říkal jsem si co už…

Markova nadrženost byla ale obrovská. Po chvíli mne chytil za moji honící ruku a silně ji stiskl. Nechtěl se ještě udělat. Dál jsme se líbali a on mi přitom honil mé péro. I já ho chytil po chvíli za ruku a takhle jsme naše vzrušení prodlužovali. Oba jsme ale věděli, kam míříme. Prvně jsem se udělal já, pak jsem chytil Markovo péro a stačilo jen pár tahů a jeho sperma mu pokropilo břicho. Lehli jsme si vedle sebe, oba měli na sobě svoje sperma a drželi jsme se za ruce. Slov nebylo třeba.

Po chvíli jsme vstali a jako by nic si šli zaplavat. Oschli jsme, oblíkli se a vyrazili domů. Už jsme se slovy k tomu nevraceli. Když jsme ukládali kola do kolárny, tak mě Marek chytil za ruku se slovy: „Já bych chtěl víc.“

Nevěděl jsem, kam Marek chce zajít, tak jsem se rozhodl to nechat na něm. „Nechám dnes na noc dveře od mého pokoje odemčené,“ a s touto věto jsme se rozloučili. Včas, protože Markův táta nás viděl přijíždět a vyptával se, jaký byl výlet. Marek jen popsal, že dobrý, kde jsme byli, co měl k obědu, kolik kilometrů jsme najeli… Jeho táta se ptal, jestli mne Marek neobtěžuje. Že se cítí blbě, když mi dal syna „na krk“. Kdyby tak věděl… Naopak, aspoň cesta líp uteče ve dvou.

Večer jsem se vysprchoval, nechal odemčeno a vlezl si do postele. Jestli Marek chce něco víc, tak musí přijít. Přece jen v mých letech si už na nějaké hraní v přírodě připadám starý. Koukal jsem z postele na televizi a přemohl mě spánek. V noci jsem se ale strašně lekl. Někdo mě líbal. Vůbec jsem ho neslyšel přijít. Vlezl si za mnou pod deku a dal si hlavu na moje prsa. Nebylo potřeba cokoli říkat. Nádherně jsme se spolu pomilovali. Marek fakt chtěl víc…

Druhý den jsem měl víc procedur, a tak jsme se míjeli. Jak rád bych ho zase líbal. Ráno jsem si šel do kolárny pro kolo a jejich kola tam už nebyla. Netušil jsem, že jsou tu jen na čtyři noci. V brašně na rámu kola jsem našel lístek: „Dík za všechno, omlouvám se, že jsem se nerozloučil. Je mi to líto. M.“

Přišlo mi to taky líto. Samozřejmě jsem si od toho nic dál nesliboval. Stojím přece nohama na zemi. Tak jsem dokončil svůj lázeňský pobyt a vrátil se zpět do Prahy.

Prázdniny skončily. Dnes začíná další akademický rok. Ani jsem se nezmínil, že učím na fakultě odbornou matematiku. Vzal jsem si ze stolu svoje přípravy a vyrazil do posluchárny plné prváků „lačnících“ po vědomostech z matematické analýzy. Posluchárna bylo jako vždy na prvních hodinách plná. Představil jsem se a porozhlédl se po čerstvých maturantech. Při výkladu, co je čeká, co budu po nich chtít, jak bude vypadat zkouška, jsem pohledem přejížděl po jejich tvářích. Asi v páté lavici od katedry jsem uviděl vyplašené Markovy oči.