Kola v Třeboni – 2

S Markem jsem se seznámil loni na kole v Třeboni. Mladý maturant se nechtěl otravovat s rodiči a malou sestrou, tak jsme se domluvili a jezdili spolu. Na jedné vyjížďce k pískovně jsme si je společně vyhonili a v noci přišel za mnou Marek do mého pokoje a měli jsme spolu úžasný sex. Mám pocit, že jsem byl Markův první chlap, a bylo na něm vidět, že chce vyzkoušet vše, co měl nakoukané z gay porna.

Pamatuju si na tu noc velmi zřetelně:

Přišel, už když jsem já spal. Myslel jsem, že to nedá. Že v sobě nenajde dost kuráže. Přece jen rychlé vyhonění v lesíku u pláže, byť s něžným líbáním, je něco jiného než přijít do pokoje k chlapovi a vědět, že se budeme milovat. Jsem rád, že přišel. Sice jsem se uprostřed noci fakt lekl. Marek mi něžně zakryl rukou pusu.

„Musíš být potichu, přes chodbu v protějším bytě spí naši.“

„Tak seš tu. Víš, co chceš? Ještě máš čas si to rozmyslet.“

Celkem jasně jsem mu dával na vědomí, že nemusí k ničemu dojít. Věděl ale, proč přišel.

„Chci s tebou mít sex.“

Začali jsme se líbat. Na rozdíl od našeho odpoledního líbání už nebyl tak nesmělý. Zajel jsem mu prsty do vlasů, a ještě víc si ho přitáhl. Vysvobodil jsem se z jeho úst a začal prozkoumávat zbytek obličeje. Miluji něžně rty oždibovat obočí, ušní lalůčky. Marek jen vzdychal.

Přetočil jsem Marka pod sebe a začal jeho mladé tělo prozkoumávat dál. Tak nějak zároveň jsme si oba stáhli oblečení. Viděl jsem Markovo nahé tělo už odpoledne, ale ochutnávat ho jazykem je něco jiného. Prolíbal jsem se přes klíční kost až k bradavce a vzal ji do pusy. Jazyk a něžné skousnutí bradavky rty bylo už na Marka moc.

„Tohle mi nedělej, nebo mě aspoň upozorni, co to se mnou bude dělat. Nechci skončit dřív, než začneme.“

Pobavilo mě to, že Marek reaguje tak intenzivně na moje doteky. Věděl jsem, že jsem na správné cestě.

„Dobře, tak pozor, teď přijde na řadu druhá bradavka, pupík a pak…“

Plán byl jasný a já podle něj postupoval. Markovo tělo se učilo poznávat něco, co ještě asi nezažilo. Hrál jsem si jazykem s jeho pupíkem a do ruky jsem chytil jeho penis. Tvrdý, mladý a neskutečně nadržený. Cestičkou chloupků jsem se prolíbal až k penisu. První cesta vedla do slabin a k šourku. Byl čerstvě oholený. Asi se fakt těšil. Lízal jsem mu ho a vzal jedno varle do pusy. To už bylo na Marka moc. Zvedl se na loktech a koukal se dolů. Díval jsem se mu do očí a tentokrát už bez slovní informace, co bude následovat, jsem mu jazykem přejel od šourku ke špičce penisu. Chytil jsem mu ho do ruky a přetáhl zbylou předkožku. Jeho už lesklý, vlhký žalud byl jako třešeň na dortu. Stále jsme se dívali do očí a Marek už tušil, co bude následovat. Co při tom zažije, ale nevěděl.

Prvně jsem mu ho něžně přejel jazykem a z Markových úst se vydral vzdech. Padl zase na záda a prožíval svoje vzrušení. Obejmul jsem mu ho rty a přidal jazyk. Cítil jsem, jak se Marek celý napnul a jeho ruce začaly mačkat prostěradlo postele. Posunul jsem pěst, která zatím držela Markův penis, a rty začal sjíždět níž a níž. Za chvíli jsem cítil, že jsem nosem v jeho podbřišku a moje mandle narazily na jeho žalud. Marek už regulérně vzdychal. Zajel rukou do mých vlasů. Rty jsem mu sjížděl jeho penis. Jazykem a občas i zuby jsem si pomáhal. Marek mi vycházel vstříc a pomáhal mi svojí pánví. Nevěděl jsem, jak dlouho tohle může trvat, ale bylo mi skvěle. Pode mnou mladý krásný chlap s úžasným pérem a žaludem a já mu způsobuji asi tu největší rozkoš, kterou zažil.

Náhle mi Marek trochu drsněji zajel do vlasů a já to pochopil. Chtěl jsem, aby si to poprvé fakt užil. Jen zašeptal:

„Já…už …asi…“ A já cítil, jak mi pusu zaplavuje jeho sperma. Marek se pode mnou napjatě třásl a jeho prsty v mých vlasech mne ještě víc sevřely. Měl jsem ho v puse do té doby, než jeho orgasmus odezněl. Všechno sperma jsem polkl a jazykem se dal do čištění zbytků na penisu. Žaludu jsem se už vyhýbal, protože vím to sám, že když se udělám, tak ho mám strašně citlivý a další dráždění je až nepříjemné. Marek stále ještě oddychoval, když jsem se stejnou cestou jako před chvílí vracel k jeho puse.

„Promiň, že to bylo tak rychle. Chtěl jsem ho vyndat, ale tys pořád…“

„V pohodě. Chtěl jsem, aby se ti to líbilo a užil sis to. Nevadí mi to.“

Naše jazyky se zase začaly do sebe zaplétat. Vískal jsem Markovy vlasy, zatímco jeho ruka sjela po mém těle a chytila mne za penis. Začal sjíždět jazykem po mém těle. Krk, bradavky, pupík. Hrál si s chlupy na prsou a stále mířil níž a níž. Lehl jsem si na záda, pod hlavu si namačkal polštář a sledoval Markovo počínání. Bylo to asi pro něho poprvé, ale vedl si víc než dobře. Chytil mi ho do ruky a zblízka si ho prohlížel. Jsem obřezaný a mám žalud trochu větší. Marek chvíli váhal. Dotkl se žaludu nosem a pak otevřel pusu a poprvé se ho dotkl jazykem. Tak trochu jako by ochutnával zmrzlinu a nevěřil, jestli mu bude chutnat. Asi chutnala, protože byl stále odvážnější. Přidal i rty a poprvé mi ho vzal do pusy. Objížděl mi ho jazykem v puse, nakláněl hlavu, aby se dostal na všechna místa. Stále ho držel v ruce. Nechtěl jsem na něho tlačit. Nechal jsem Marka, ať si sám určí, kolik a kam si ho dá. Rty byl už asi v polovině a stále si s ním hrál. Bylo vidět, ale i cítit, že si to užívá. Na noze jsem cítil jeho opětovnou erekci. Jakoby si na ni i nasedl a třel svůj penis o chlupy na mé noze. Musel jsem se v duchu pousmát, jak rychle se Marek učí a podvědomě dokáže najít věci, které se mu líbí.

Zvedl hlavu nad penis a řekl:

„Kde máš lubrikant?“

Sáhnul jsem na poličku nad hlavou a podal mu tubu s gelem. Nakapal mi ho na penis a začal rukou po něm přejíždět. Přece jen honění obřezaného s gelem je lepší. Bylo to nádherné se nechat takhle honit. Marek si sedl na paty mezi mé nohy a část gelu si dal i na svůj penis. Jednou rukou tak honil mne a druhou sebe. Pak penisy přiložil k sobě, objal je oběma rukama a jako na povel jsme začali do nich přirážet. Tření o ruce a penisy o sebe bylo fakt intenzivní. Jestli bude takhle pokračovat, tak to moc dlouho nevydržím.

Marek mne ale překvapil. Pustil sevření a znovu se natáhl po lubrikantu. Nakapal si ho celkem dost do dlaně a začal si ho vtírat do zadku.

„Marku, víš, že to takhle chceš?“

„Chci! Jsem si jist, že s tebou to bude takové, jaké jsem si vysnil.“

Ještě jednu dávku gelu použil a pohrával si se svým konečníkem. Tak, jak klečel, se začal posouvat podél mého těla. Chytil mi ho vzadu, ještě jednou nageloval a nasměroval si ho na konečník. Přizvedl se, zacílil na to správné místo a pomalu si začal na něj sedat. Stále ho držel v ruce, aby nevyklouzl mimo. Cítil jsem odpor jeho konečníku, ale Marek věděl, co chce. Prstenec se podvolil tlaku a žalud se dostal dovnitř. Marek zůstal v téhle poloze. Věděl jsem, že první nasednutí není nic moc. Snažil jsem se mu pomoci, a tak jsem mu ho chytil do ruky. Nebyl úplně tvrdý, ale Marek se nevzdal. Zaklonil hlavu, přizvedl se v bocích a znovu se posunul o kousek níž. Zase chvíli počkal, než si tělo zvyklo, a znovu. Na Markově penisu jsem poznal, že prvotní bolest už ustoupila. Začal mu zase tvrdnout. Naposledy se zvedl a tentokrát dosedl až na doraz. Na to, že jsem jeho první, to byl slušný výkon. Prakticky bez přípravy, i když kdo ví, co Marek dělá po večerech sám v posteli. Zda si s dírkou nehraje, neroztahuje. Nebo má nějakého umělého pomocníka.

Každopádně Marek začal na mém péru regulérně jezdit. Vysouval až na kraj a pak dosedl. Bylo vidět, že už se vše přizpůsobilo a přišly chvíle si to „jen“ užívat. Naklonil se nade mne, líbali jsme se, a já mu mezitím šukal zadek. Asi to bylo pro něho fakt bomba, protože mezitím co ho měl v zadku, jsem mu ho honil. Ruka ještě se zbytky lubrikantu udělala svoje. Chytil jsem mu ho u kořene, přetáhl předkožku, co to šlo, a nagelovanou rukou mu chytil žalud. Už to nebylo něžné dráždění, ale poměrně drsná hoňka. Marek stále dováděl na mém péru a já cítil, že už to dlouho nevydržím.

Protože jsem ho nechtěl nějak překvapit, tak jsem zašeptal:

„Zpomal, jinak ti za pár vteřin vystříkám zadek.“

Vůbec nezaváhal.

„Pojď, já už taky budu.“

V momentu, kdy já jsem se udělal do Marka, tak Marek pokropil moje prsa další dávkou. Neměl se k tomu, aby rychle slezl. Naopak se ještě zhoupnul a celou vahou si na mne lehl. Oba jsme cítili, jak nám buší srdce. Marek měl položenou hlavu vedle mé. Já ho hladil po zádech a užíval si tuhle chvíli. Cítil jsem, jak mi jeho dávka semene pomalu teče po boku břicha a vpíjí se do prostěradla. Bylo mi to ale jedno. Tohle k milování patří.

Penis mi mezitím změkl a sám z Marka vyklouzl. Marek se jen pootočil, lehl si bokem vedle, dal svoji hlavu na můj hrudník a ztrácel se ve spánku. Přehodil jsem přes nás tenkou deku a taky usínal. Přemýšlel jsem, jestli bych neměl Marka poslat zase přes chodbu do jeho pokoje, ale nechtěl jsem tuhle chvíli kazit.

Brzy nad ránem, když ještě ani nesvítalo, jsem slyšel jen lehké zaklapnutí dveří mého pokoje. Byl to jasný signál, že Marek stále ví, co dělá. Tak jako to věděl v noci, když za mnou přišel do pokoje.

Ráno mne probudil o půl deváté budík. Rychlá sprcha, káva, snídaně v ruce při oblékání, zuby a chystal jsem se na objednanou proceduru v lázních. V kolárně ale žádná kola nebyla kromě mého. Třeba dnes vyrazili na rodinný cyklovýlet. Když jsem ale rozepnul brašnu pod sedlem kola, tak tam byl lístek: „Dík za všechno. Omlouvám se, že jsem se nerozloučil. Je mi to líto. M.“

Tady by asi měly moje dny s Markem skončit. Ale…

Učím na fakultě matematiku a v září na mé první přednášce prváků seděl v páté řadě posluchárny Marek.

Můj kolový, třeboňský Marek, se kterým jsem prožil vlastně jen jeden „erotický“ den.

Už jsem učil a zkoušel děti mých kamarádů, spolužáků ze školy, kolegů z fakulty, jednu milenku známého z tenisu… Ale kluka, se kterým jsem spal, ještě ne. Vlastně se není čemu divit. Můj soukromý život není na žádný obsáhlý román. Asi tři krátkodobé, půlroční známosti tady v Česku a taky dvouletý vztah při mém hostování v Kodani. Ale to už je minulost. Po mém návratu zpět, a to už bude pět šest let, jsem sám. A popravdě už nikoho aktivně nehledám a nechávám život tak nějak plynout.

Ale zpět do posluchárny. Viděl jsem, jak je Marek nesvůj. Neví kam s očima. Nechal jsem ho. Musí se rozhodnout sám, jestli mě osloví, nebo ne. Pokračoval jsem v přednášce a po jejím skončení, když jsem si balil věci, jsem si všimnul, že Marek byl mezi prvními, kteří posluchárnu opustili. Ani další dny jsem ho na fakultě ani nezahlídl. Zůstaly jen přednášky. Neříkám, že jsem se Markovým očím vyhýbal. Spíš jsem jen zkontroloval, že tu je, a tím to skončilo. Bylo to asi pro něj nepříjemné a nechtěl jsem se v tom patlat.

Museli jsme se ale osobně potkat u zkoušky po zimním semestru. Bál jsem se, že Marek nebude umět, tak jsem se tak po očku díval na jeho hodnocení písemek ze cvičení, které vedl kolega. A nebylo to špatné, spíš bych řekl, že výborné. A tak přišel den zkoušky. Dopoledne se píše připouštěcí písemka, kterou napsal Marek víceméně bez chyby. Což se o některých jiných studentech nedalo říct. Vešel jsem po obědové pauze do třídy, kde sedělo asi dvacet studentů, kteří se ten den na můj termín zapsali. Bohužel jsem musel šest z nich poslat domů, protože s takovouto písemkou je k ústním nepustím.

„No a zbývající si nějak domluvte pořadí. Nejlepší písemku měla Sabina Králová, tak pokud dovolíte, s vámi bych začal jako první.“

Slečna si vylosovala už v kabinetě otázku a u vedlejšího stolku se začala připravovat. Systém, kdy jeden se připravuje a předchozího zkouším, fungoval skvěle. Asi v polovině odpoledního zkoušení jsem odcházejícího požádal, že může zavolat dalšího. Do dveří přišel Marek. Slušně pozdravil a já mu ukázal na otočené lístky s čísly otázek. Jeden si vybral a šel se připravovat. Já mezitím zkoušel. Tenhle napsal písemku nic moc, ale u ústního věděl.

„Tak co s vámi? Písemka byla tak trochu o prsa, ale na ústním jste to zachránil. Dáme za C?“

„Bral bych, pane docente, i déčko,“ usmál se student.

„Tak utíkejte s céčkem a pošlete dalšího. – Pojďte, vy se přesuňte sem, aby se mohl připravovat další,“ obrátil jsem se na Marka.

Vykání mi přišlo asi jako nejlepší forma. To už vstupovala další studentka. Losování, papíry na přípravu a já se posadil vedle Marka.

„Tak povídejte,“ vyzval jsem ho a on začal.

Očima jsem sjel k papíru s jeho přípravou. Nechal jsem ho asi pět minut vykládat o významu druhé derivace pro průběhy funkcí. Pak jsem se osmělil, vzal jsem si jeho přípravu do ruky a jen očima to prolétl. Na pár drobností jsem se zeptal a Marek k mému nadšení vše věděl.

„Hezká písemka, tady jste u posledního příkladu nedopočítal tu derivaci. Nezbyl vám čas, nebo jste nevěděl, jak dál?“

„Spíš ten čas. Mám to dopočítat?“

„Ne, věřím, že byste to zvládl. Písemka v pohodě, ústní výborné… dávám za A“.

„Děkuji, pane docente, bral bych i béčko,“ řekl podle vtipné hlášky předchozího studenta.

„Tak jo, udělal jste mi radost. Můžete jít a poslat dalšího.“

„Děkuji a na shledanou.“

Za Markem se zavřely dveře. Ani nevíte, jak rád bych využil toho „na shledanou“. To ale už vstupoval další student a já se musel vrátit myšlenkami ke své práci. Kolem půl páté jsem měl odzkoušeno, zapsáno v systému, a tak jsem si pobalil věci a odcházel. Na schodech před budovou katedry jsem se rozhlédl na obě strany, jestli třeba Marek někde nečeká. Nečekal. Měl jsem asi moc bujné představy, že bychom se mohli potkat i mimo školu.

Začal letní semestr a moje, a taky Markovy, přednášky se rozjely znovu. Už jsem se na něho nedíval očima ve stylu „nepotkáme se mimo školu?“, ale bral jsem ho jako šikovného studenta, který ví, umí, vnímá a možná ho má přednáška o integrálním počtu i zajímá.

Po letním semestru se Marek přihlásil na zkoušku v předtermínu. On a ještě dvě studentky. Protože nikdo z doktorandů nebyl k dispozici, tak jsem s nimi musel absolvovat i dvě hodiny písemky. Rozdal jsem jim zadání a sám se začetl do zpráv na internetu. Asi po dvaceti minutách se jedna z nich zvedla a se zkroušeným výrazem mi podávala svoji písemku.

„Omlouvám se, ale čekala jsem jiné příklady, nebo mám okno. Já to dnes vzdávám.“

Měl jsem pohodový den a bylo mi jí líto.

„Tak co s vámi? Víte co, utíkejte domů a všichni budeme dělat, že jste tu dnes nebyla. Dnešek vám nebudu počítat.“

Celá se rozzářila.

„Děkuji moc, pane docente. Přeji vám hezký den.“

Kouknul jsem do třídy. Marek se na mne usmál a já měl den s jeho úsměvem zase hezčí.

Na ústní jsem prvně vzal slečnu. Společně jsme si prošli písemku. Spočítali jeden příklad, který měla špatně, a při té příležitosti jsem se jí ptal na teorii. Proč to tak je. Jaká je definice. A jestli by ukázala nějaký důkaz svého tvrzení. Vlastně skoro vše věděla, a tak jsme se shodli, že béčko je přijatelné pro nás oba. Poděkovala a odešla z kabinetu.

Zůstali jsme jen my dva s Markem. Vzal jsem si jeho písemku před sebe a musím říct, že vše bylo v pohodě. U druhého příkladu se zasekl, kus výpočtů přeškrtal, ale nakonec si našel chybu a dopočítal to správně. Tak nějak automaticky, když už jsme tu jen my dva, jsem přešel do tykání.

„Tady ses zasekl, ale chválím, žes to nevzdal.“

„Ta funkce byla fakt divná. Tohle jsme na cvičeních nepočítali, tak jsem se do toho trochu zapletl.“

„Jaké učivo se ti nejvíc líbilo?“

„Hmmm, asi určitý integrál.“

„Tak mi o něm něco řekni.“

Nedal jsem mu prostor na nějakou přípravu. Při definicích se občas přeřekl, ale věřím, že kdyby měl čas a měl to napsané před sebou na papíře, tak by si to opravil.

„Skvělé, zase za A. Musím ti říct, že mi už v zimním semestru spadl kámen ze srdce, když jsem viděl, že ti to jde.“

„Já se na tu zkoušku taky učil snad pět dní v tahu. Bál jsem se tě… ehmmm… jako zkoušejícího. Nechtěl jsem sobě, ale vlastně ani tobě, udělat ostudu.“

„A dneska už ses nebál?“

„Ne, ne. Dnešek už byl v pohodě. I tvoje přednášky v letním byly takové pohodové.“

„Pořád jezdíš na kole?“

Otázka na soukromí Marka vyvedla trochu z míry. Začervenal se.

„Jo, jo, jezdím, ale kolo mám doma u našich. Tady v Praze se to moc nedá.“

Pochopil jsem, že Marek ani dnes netouží po rozhovoru mimo matematické téma. Nechtěl jsem to křehké přátelství porušit tím, že mu vlezu do jeho komfortní zóny.

„Tak jo. Kdybys někdy něco potřeboval, chtěl jet na kolo nebo si jen pokecat, tak víš, kde mě najít.“

„Vím. A díky za všechno a za áčko.“ To už stál v otevřených dveřích. Usmál se, otočil a řekl: „Děkuji, pane docente, a hezké prázdniny.“

„Díky, vám také.“

Zase jsme se vrátili oba do svých rolí. Rád bych si s Markem pár věcí vysvětlil, zeptal se ho na spousty věcí. Ale asi nebylo co vysvětlovat. To, co se stalo už skoro před rokem v Třeboni, jsme asi oba zastrčili hluboko do svých myslí.

Někdy začátkem srpna mi na fakultní mail přišla zpráva.

Dobrý den, pokud nejste na dovolené, tak bych potřeboval s vámi něco zkonzultovat. Mohl byste se mi ozvat na níže uvedený mail? Předem díky. Weiss

Samozřejmě jsem věděl, kdo je Weiss. Tak jsem Markovi už ze soukromého mailu odpověděl.

Ahoj Marku, jsem v Praze. Klidně zavolej, jsem na čísle…

Asi za hodinu mi zvoní telefon z čísla, které nemám uložené.

„Hájek, prosím.“

„Ahoj, tady Marek… Marek Weiss. Omlouvám se, že tě otravuju, ale měl bych na tebe prosbu.“

„Jasně, povídej, o co jde?“

„Dělám skoro celé léto v jedné restauraci na brigádě. Od desíti do pěti hodin, takže v pohodě jezdím vlakem domů. V pátek je u nás svatba. Nějací zazobaní si to pronajali na celý den a šéfovi vypadl personál. Nabízí mi fakt pěkné peníze, ale akce skončí až po půlnoci. Tak…“

„… a ty bys potřeboval v Praze přespat, protože už ti nic nejede domů?“

„No vlastně ano. Víš, nechci tě zneužívat, ale ty peníze jsou fakt dobrý. Deset tisíc by se mi víc než hodilo. A dnes je středa a šéf to potřebuje potvrdit dnes, tak jsem přemýšlel, kde bych mohl přespat. Kamarádi jsou na dovolené…“

„Jasně, není problém. Klidně mu to potvrď.“

„Víš, nebudu otravovat. Víkend nedělám, tak se hned dopoledne sbalím a pojedu hned domů.“

„Hele nemluv a přijď.“

„Fakt by to šlo? Nevadilo by ti to? Neměls něco v plánu?“

„Ne, pohoda. Žádný zásadní program nemám. Klidně můžeš přespat.“

„Ale přijel bych až v noci. Šéf mi objedná taxíka.“

„V klidu. Telefon na mne máš. Zavoláš mi, jak budeš dole. Pošlu ti adresu SMS.“

„OK, tak díky moc. A nedělej si se mnou nějaké starosti, ráno hned vypadnu.“

„Neřeš to. Jsme domluveni. V pátek s tebou počítám.“

„Tak ještě jednou díky. Jdu to říct šéfovi. Dík a měj se.“

„Ty taky. Ahoj.“

SMS jsem Markovi poslal svoji adresu a on mi odpověděl zdviženým palcem. Uložil jsem si Markovo číslo do telefonu, uvařil si kafe a na terase si poměrně přesně vzpomínal na jednu noc v Třeboni.

V pátek večer jsem vytáhnul náhradní deku a polštář a nachystal je do obýváku. Samozřejmě by se jemu, ale i mně líp spalo společně v ložnici. Nechtěl jsem ale překročit jistou hranici, která mezi námi byla. Uvidíme.

Večer jsem koukal na telku, sprcha a něco před půlnocí jsem si vlezl do postele. Ještě zkontroloval zapnutý zvuk na mobilu a nechal se uspat knížkou v ruce. Telefon zazvonil něco po druhé hodině v noci.

„Ahoj, to jsem já. Stojím před domem.“

„Vydrž, otevřu ti dveře. Je to ve třetím patře.“

Zazvonil jsem na domovní dveře a jen v triku a kraťasech stál v pootevřených dveřích a slyšel Marka na schodech.

„Ahoj, pojď dál.“

„Ještě jednou se omlouvám, že tě tak zneužívám, ale ty peníze se mi fakt hodí a nevěděl jsem, komu zavolat.“

„Jsem rád, žes zavolal, a neomlouvej se pořád. Odlož si a pojď dovnitř. Dáš si něco?“

„Díky, ale nedám. Jsem přejedený i přepitý. Fakt velkolepá svatba. Tady nesu krabičku s cukrovím. Neboj, není to zbytek ze stolů. To jsem si odložil hned ráno, jak ho přivezli. Nevím, jestli jsi na sladký?“

„Jsem, ale ne ve tři ráno. Dáme si ho ke snídani. Potřebuješ se vyspat. Pokecáme pak. Tady jsem ti nechal deku a polštář, na pračce máš čistý ručník. Koupelna jsou druhý dveře vlevo.“

„Děkuju, ještě jednou děkuju. Přespím a ráno vypadnu.“

„Neomlouvej se pořád. Vůbec mi to nevadí, ráno to probereme. Jdu spát. Dobrou.“

„Dobrou.“

Zavřel jsem za sebou dveře do ložnice a nadával si, že jsem mohl aspoň naznačit, jak moc bych chtěl, abychom oba byli v ložnici. Ale teď už je to jedno. Ležel jsem a poslouchal zvuky z pokoje. Slyšet byly bosé nohy Marka na dlažbě v chodbě, tekoucí vodu ve sprše. Koukal jsem na zavřené dveře, za kterými byl Marek. Nemohl jsem tam jít. Tak jako v Třeboni jsem to musel nechat na něm.

A přišel. Stál s omotanou dekou kolem těla mezi dveřmi a já rozespale zvedl hlavu.

„Stalo se něco?“

„Nemůžu usnout. Nemohl bych k tobě?“

Posunul jsem se ke kraji a Marek si vlezl na moje zahřáté místo postele. Přehodil jsem přes nás svoji deku. Marek si hlavu opřel o moji paži a hrudník. Volnou rukou mne objal, ale nic neříkal. Cítil jsem jeho teplé tělo na svém boku a v tomto objetí jsme usnuli.

Ráno jsem se probudil a nemohl jsem věřit, že se mi to nezdálo. Marek ležel vedle mne na zádech. Ruku měl přehozenou přes hlavu a oddychoval. Chvíli jsem ho pozoroval. Teprve teď jsem měl možnost zblízka vidět pár nenápadných pih pod jeho očima. Rýsující se bicepsy a tmavou bradavku, která dokreslovala mladistvá prsa. Samozřejmě, že se mi z té podívané postavil. Přemýšlel jsem, co s tím udělám, ale řešení bylo jen jedno – sprcha a určitě studená.

Potichu jsem vyklouzl zpod deky, posbíral si svršky a opatrně, abych ho neprobudil, za sebou zavřel dveře. Sprchu jsem si nastavil asi moc studenou, protože erekce spadla do minuty. Přidal jsem si teplou, umyl se, vyčistil zuby a už v domácích kraťasech a triku si udělal kafe. Letní rána s kávou na terase mám moc rád. Vzpomněl jsem si na cukroví ze svatby v lednici, ale to si dám až s Markem.

Když bylo asi deset a Marek pořád spal, tak jsem si říkal, jestli ho nemám jít probudit. Třeba fakt musí k rodičům nebo se jim aspoň nahlásit, že žije. Ale říkal jsem si, že do dvanácté to nechám tak. Rodiče to ale vyřešili za mne. Za chvíli zvonil v obýváku Markovi telefon. Na displeji bylo „máma“, tak jsem vzal telefon a v ložnici vzbudil Marka.

„Volá ti máma.“

Hned to zvedl a já diskrétně odešel ven. Samozřejmě jsem slyšel, jak je v pohodě, u kamaráda, ano, večer…

Marek za chvíli přišel jen v trenkách a s telefonem v ruce za mnou do obýváku.

„Dobré ráno. A ještě jednou dík, žes mě tu nechal přespat. Ty ses asi moc nevyspal… Když jsem přišel…“

„Naopak, jsem rád, že tu seš. A jsem rád, žes za mnou přišel do ložnice. Chtěl jsem ti to navrhnout hned, ale nenašel jsem dost odvahy.“

„… já se převaloval půl hodiny, než jsem se k tomu odhodlal.“

Chytil jsem Marka za ruku a stáhnul ho k sobě na sedačku. Dosedl hned vedle a oba jsme věděli, co chceme. Začali jsme se líbat a objímat. Marek kromě trenek byl skoro nahý, tak mi stáhnul triko a přisál se mi k bradavce. Jsem tady hodně citlivý a to on věděl už z Třeboně. Vůbec mě nešetřil. Stál mi snad jako nikdy. Na kraťasech se objevil mokrý flíček. Pokračoval líbáním přes břicho a rukou zajel pod moje volné kraťasy spodem. Chytil mi ho do ruky a oba jsme se na sebe podívali.

Marek jen zašeptal:

„Na tohle jsem se těšil.“

Znovu jsme se líbali. On mi ho pevně držel v kraťasech a já sjížděl po jeho těle níž a níž až k trenkám. Široká guma s logem firmy držela pořád na jeho plochém břiše, ale zbytek trenek jasně značil, co skrývá. Chytil jsem mu ho přes tenkou látku. Marek se zachvěl. Ještě chvíli jsme si je dráždili přes prádlo. Pak jsem vzal Marka za ruku, zvedl se ze sedačky a vedl ho vedle do ložnice.

Povalil mne na záda na postel a stáhl ze mne kraťasy. Vzal mi ho do ruky a znovu jako loni něžně ochutnal v tu dobu už na maximum nateklý obřezaný žalud. Cítil jsem každý pohyb jazyku. Hrál si s ním a teprve po chvíli si ho začal zasouvat hlouběji do pusy. Tentokrát už se nebál, že mu ho narvu hluboko do úst. Klečel vedle mne, a zatímco jedna ruka si hrála s mými varlaty, prsty druhé mnuly bradavku. Užíval jsem si, to se musí nechat. Mezi Markovýma nohama jsem nahmatal jeho penis a začal mu jej honit. Trochu jsem se pootočil, stočil a hlavou se tlačil mezi jeho nohy. Marek si lehnul vedle do klasické polohy 69 a vzájemně jsme si je kouřili. Volné ruce jezdily po našich tělech. Jednou rukou jsem mu dráždil šourek a druhou jezdil po zadku.

Marek už statečně zasouval moje péro až po kořen a držel mě taky za zadek velmi silně. Jako by chtěl víc. Prstem jsem mu sjel k zadní dírce a lehce po ní přejížděl. Marek se začal kroutit a vyloženě hledal, kde je můj ukazováček, aby se mohl dírkou k němu dostat.

Vyprostil jsem se z této polohy a položil Marka na břicho. Pod břichem jsem mu ho nahmatal a on se tak instinktivně pozvedl v bocích a víc na mne vystrčil zadek. Naslinil jsem si palec volné ruky a přitlačil mu ho na konečník. Ten se tlačením bříška palce stále více poddával a po chvíli mu tam zajel. Vím, že první roztažení bývá bolestivé, ale Marek jako by na to čekal. Tlačil proti palci a ten lehce vklouzl dovnitř. Potřeboval jsem Marka připravit ještě víc, tak palec vystřídal můj jazyk. Lízání konečníku, moje sliny a honění Markova penisu dělalo divy. Už regulérně klečel a užíval si to. Jen natočil ke mně hlavu.

„Máš gel? Ve stolku?“

Já jen zamručel, protože jsem mu stále jazykem obdělával dírku. Natáhl se pro něj a vložil mi ho do ruky. Natřel jsem si prst, zasunul a nahmatal prostatu. Marek se jen prohnul vzrušením. Nechal se dráždit prstem a s obličejem zabořeným v polštáři si jej honil. Přidal jsem druhý prst a opět vyhledal prostatu. Marek se ohlídl:

„Pojď do mě.“

Přidal jsem gel do dírky, nanesl i porci na svůj penis a zatlačil žaludem na jeho dírku. Marek se prohnul a já do něj zajel prakticky naráz. Chvíli jsem počkal, nechtěl jsem nic nepříjemného nebo bolestivého. Marek se na něm zavrtěl a pochopil jsem, že je vše v pohodě. Vyjížděl jsem až na kraj a pak zase hluboce dovnitř. Zesynchronizovali jsme svá těla a oba si to užívali. Dlouho jsem neměl sex. Cítil jsem, že se blíží můj vrchol. Marek byl taky rozjetý a nemělo smysl ho vytahovat. S hlasitými vzdechy jsem prožil svůj orgasmus v Markovi a zalehl jsem ho. Ležel jsem Markovi na zádech a líbal ho na krk. Sesunul jsem se na bok a už změklý jsem z něj vyklouznul. Marek se otočil na záda a stále jsme se líbali. Vzal jsem do ruky jeho penis a začal mu ho honit. Marek jen pokrčil kolena a roztáhl nohy. Prolíbal jsem se k jeho chloubě a vzal ji do pusy. Druhou rukou jsem mu zajel mezi nohy a znovu našel prstem dírku. Pusou a prstem na prostatě jsem ho přiváděl k vrcholu. Marek mě hladil po zádech a druhou ve vlasech. Přizvedával se zadkem a bylo zřejmé, kam míří. Polykání vyloženě nevyhledávám, ale vím, že se Markovi v létě líbilo. Nabodl se mi na hlavu a pusu mi zalilo jeho semeno. Polknul jsem, počkal, než odezní orgasmus, a očistil jsem mu jej do sucha. Oba jsme hlasitě dýchali a užívali si každé sekundy této chvíle.

„O tomhle jsem snil celý rok,“ zašeptal Marek.

„A proč jsme se nepotkali dřív?“

„Bál jsem se.“

„Bál? Mě?“

„Když jsem tě uviděl za katedrou, tak jsem myslel, že se hanbou propadnu. Chtěl jsem s tebou loni v Třeboni mít sex. Vysnil jsem si, jaké to bude poprvé, a přesně takové to bylo. Ale byl jsem si jist, že tě už nikdy nepotkám. Že jsem na chlapy, vím od puberty a dlouho mi trvalo si to srovnat v hlavě. A tys byl ten správný chlap v ten správný moment. Dokonce jsem přemýšlel, že bych šel na jinou školu. Ale ty svým klidem a tím, jak jsi tomu nechal volný průběh, jsi mi strašně pomohl. Uklidnil jsem se, a když i zkouška v zimě proběhla v pohodě a tys to nechal na mně, bylo to nejlepší. V letním semestru jsem si přednášky užíval a začal se ujišťovat, že tě chci znovu… v posteli.“

„A to jsi fakt rok čekal na mne a jen o tom snil?“

„Zase rok to nebyl. Pololetí jsem tě potkávat nechtěl a pololetí jsem přemýšlel, jak to udělat, abych tě měl u sebe. Už ne před sebou, ale před zbytkem světa tajím, že jsem gay. Nikoho jsem nehledal a při onanii jsem vlastně byl s tebou… v mé hlavě.“

„Měls ve škole, u zkoušky, naznačit. Já bych se třeba chytnul.“

„Ani nevíš, jak dlouho jsem si tu záminku představoval. A ta včerejší svatba, kdy jsem byl donucený skoro na počkání říct, zda to vezmu, nebo ne, mě dotlačila ti zavolat. Po pravdě jsem ani nepřemýšlel nad kamarády, že bych jim zavolal. A tak rozhodl osud. Říkal jsme si, že buď si mail přečteš hned, nebo ne.“

„Tak to máme štěstí, že i školní mail se mi přeposílá na soukromý, který mám v mobilu.“

„Jo, jo… máme velké štěstí.“

S Markem jsem u sebe proklábosil a promiloval ještě celý víkend. V neděli odpoledne ale přece jen musel jet domů.

Moc jsem o prožitém víkendu přemýšlel. Co vlastně bylo? Byl to jen sex? Nebo setkání kamarádů s výhodou? Nebo začátek něčeho hlubšího?

Beru svůj život už takový, jaký je. Jak říká Forrest Gump: „Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.“ Nechal jsem to víceméně na Markovi. V pondělí zavolal, jak se mám. V úterý mluvil do telefonu, jaký byl víkend se mnou fajn. A ve středu, když měl další službu v restauraci, tak zavolal, jestli bych se nechtěl zase potkat. No a takto střídavě doma, na telefonu a u mne doma skončily prázdniny. Oba jsme se vyhýbali tématu co dál, co ve škole. Měl jsem ho ve druháku zase učit, ale už jen na seminář zakončený zápočtem jen za účast. Ale od třeťáku už zase ano.

Nakonec z toho vyplynul kompromis. Marek oficiálně bydlel s kamarády na privátě, psali jsme si, volali si a jednou dvakrát do týdne Marek u mne přespal. Myslím, že oběma tento vztah-nevztah vyhovoval. Ono ani není potřeba vždy definovat, co to je.

Takto jsem s Markem prožil další tři roky. Volali jsme si, učili se spolu matiku, občas výlet na kole, v létě autem jen bez konkrétního cíle jižní Francií. Ve čtvrťáku ale dostal Marek nabídku na rok přerušit a odjet na Erasmus do Španělska…

Dnes jsme se pomilovali u mne doma naposledy, ráno se jel sbalit domů a večer ho rodiče vezou na Ruzyňské letiště. Co bude dál, je otázka. Život je přece bonboniéra…