Pohovor

Přibíhám na nástupiště, ze kterého mám odjet do sousedního města na pracovní pohovor. Na něm jedna z nejvýznamnějších desítek hledá osobního asistenta a já po tom fleku zatoužil hned, jak mi ukázali inzerát v personálce, a také jsem to dal hlasitě najevo. Jsem šestka a na ostrově jsem půl roku. Sice mi v agentuře říkali, že nemám moc velkou šanci, ale já jsem bojovník.

Ale teď mi připadá, že můj boj skončil dřív, než začal, protože autobus, který mě měl za mým snem odvézt, je pryč a já ho prošvihnul kvůli speciální lékařské prohlídce, kterou si na poslední chvíli vyžádala ta desítka.

"Sakra!" nadávám, seč mi dech stačí. Popadám ho po kouskách, protože jsem běžel tak rychle, jak mi nohy atleta dovolily. S čerstvým ostrovním vzduchem vnikajícím do mých plic se uklidňuji a začínám se rozhlížet kolem dokola po dopravním terminálu, ale všechny autobusy už jsou pryč a tenhle byl dnes asi poslední. S vervou vytahuji ze svého malého batohu peněženku, vytahuji z ní místenku na změškaný autobus a vztekle ji házím do koše na papír, který mám po ruce. Už ji nebudu potřebovat, protože mám jedinou možnost jak pohovor nepropásnout.

Vybíhám z budovy nádraží a očima sjíždím taxikáře čekající ve svých vozech zaparkovaných před budovou terminálu kolmo na chodník tak, aby si zákazník mohl vybrat jakýkoliv vůz a nebyl nucen brát ten první na řadě. Na první pohled mě zaujal černoch s tváří antického boha a stejně pronikavým pohledem, který seděl za volantem třetího taxíku. Jeho charisma a uhrančivý pohled zastínily i skutečnost, že vůz, za jehož volantem seděl, byl také tak trochu výjimečný, velká amerika z padesátých let v elektro úpravě byla sice mezi ostatními taxíky sběratelskou raritou, ale já už měl oči a myšlenky jen pro jeho šoféra.

"Ty mě tam dovezeš nejrychleji vraníku!" pomyslel jsem si a rychle během té myšlenky otevřel zadní dveře jeho vozu. Ptám se, jestli mě odveze, a za okamžik nastupuji na jeho palubu, protože se mi od nádherného černého hřebce dostalo na mou otázku kladné odpovědi. Po dosednutí do pohodlné sedačky mu nastrkuji svůj čip, aby si ověřil můj stupěň. Bere mou ruku do své mohutné dlaně a mnou projíždí slabost. Naprosto mě odzbrojuje jeho vůně, dotyk, pohled do očí, které mě skenují od hlavy až k patě, a vysportované tělo vyplňující jeho sedačku. Jeho mocná stehna se tísní v prostoru pod volantem, a vytlačují tak nahoru obří mužství, které ukrývá v rozkroku pod až příliš krátkými šortkami. Chvíli nemůžu popadnout dech, ale on pak pouští mou ruku, a to mě probírá z tranzu. Otáčí se k volantu a startuje motor, já se zasouvám do pohodlné sedačky, a i když nechci, nutí mě to stále se dívat do zpětného zrcátka, v němž je vidět jeho nádherná tvář a uhrančivé oči, které se v pravidelných intervalech zaměřují do zadního prostoru taxíku, na mne. Chvěji se z toho jeho pohledu až na koulích a ocas mi pomalu vyjíždí ze spodního prádla a to nejen kvůli pohybu auta.

Taxík opouští město a najíždí na dálnici směřující do sousedního. Ihned s nájezdem na její vozovku se mnou ten nádherný samec za volantem začíná nezávaznou konverzaci. Poznal z mých lačných pohledů, že po ní toužím, ale nemám odvahu ji začít sám. Přestože jsem v životě už dost vybojoval, tady nemám dost kuráže s jeho dominancí bojovat a s nástupem do jeho taxíku jsem se pasoval na submisivní poddajnou rohožku, která se ohne, jak kapitán zavelí. Vycítil to a náš rozhovor se od nic neříkajících obecných frází o počasí a všeobecných trampotách stáčí k osobním informacím, vyptává se mě na práci, na to, jak bych řešil nějaké situace, a mně to připadá zábavné, jako trénink na nadcházející pohovor. Přesto jsem ostražitý a přes jeho charisma si dávám pozor na to, co vypustím z pusy. Rád bych si ale nedával pozor na to, co bych mohl s jeho přičiněním vypustit v ocasu. To se ale stává předmětem jen mých fantazií a my klábosíme dál na úrovni dospělých plně se ovládajících jedinců.

To se záhy mění v okamžiku, kdy auto sjíždí z dálnice po rekonstruovaném sjezdu, který je právě v technologické pauze a je pro dopravu uzavřen. Taxikář ale využívá volného postoru mezi zábranami, a sjíždí tak z dálnice a dál menší okresní silnicí pořád dál a dál, až mizíme a kodrcáme se po nějaké lesní pěšině uprostřed hustého liduprázdného porostu.

Celou dobu nedbal mého naléhání, aby zastavil a otočil to zpět na dálnici.

Auto se zastavuje a on ho centrálně ze svého místa uzamyká. K mému údivu se i přes svou robustní postavu díky obrovskému interiéru amerického klasiku bez hlavových opěrek přelezením přes přední sedačky dostává celkem elegantně na tu zadní a sedí tu vedle mne. Hledí mi upřeně do očí a pomalu se začíná sápat po mém rozkroku. Měl bych se bránit, na tohle přeci nemá právo ani nárok. Určitě to bude nějaká trojka nebo maximálně čtyřka, ale můj ohon říká něco jiného. Pro něj je tenhle nádherný černý hřebec jasná desítka a dává to jasně najevo svým postojem v pozoru. Do něho se dostal hned v okamžiku, kdy se ten samec přehoupnul ke mně dozadu. Celé tělo mi pulzuje vzrušením a já s napětím očekávám, co přijde. Jeho mohutné ruce pomalu rozepínají zip mých kalhot, a vysvobozují tím z jejich sevření můj ztopořený ohon. Bříškem palcem mi přejíždí přes žalud, pak dolů po ocasu až ke kulkám, ty jemně prstem nabírá a vytahuje je z kalhot také, aby mi je podebíral lem rozepnutého zipu. Jsem nadržený tak, že by stačilo, aby jednou mohutně zařval, a já bych z toho samovolně vystříknul. On ale stále mlčí a všechny jeho pohyby jsou až obřadní a mýtické. Prstem se zase vrací k mému žaludu a na něm roztírá masivní kapku touhy, která se na jeho špičce objevila. Začíná mručet vzrušením jako divoké zvíře a druhou rukou si mne svůj zduřelý rozkrok. Jeho miniaturní kraťásky už dávno neplní tu funkci, kterou mají, a z jejich levé nohavice vykukuje obrovský penis. Samec vedle mě se ale soustředí svou pravou rukou na svá varlata a kořen toho nádherného klacku. Tahle masáž netrvá dlouho a on sedačku spolujezdce vpředu skrápí mohutným cákancem spermatu, druhý mu přistává na stehně, na němž jeho purpurový žalud spočívá, třetí ho následuje tamtéž, čtvrtý mizí v nohavici díky tomu, jak sebou jeho ohon škube v záchvatech rozkoše a tím se ty kraťásky stáhly trochu níž, pátý výron z nich prosakuje u zipu a vlhká lepkavá skvrna na to místě se zvětšuje pod náporem ještě dalších asi pěti mohutných dávek semene. Ten pohled je fascinující a inspirující zárověň. V klacku mi proudí pulzující energie a bříško jeho palce, který tam pořád ještě je a hladí můj žalud, skrápím dalšími čím dál tím většími kapkami preejakulátu. Všechno se to odehrává v hlubokém tichu, které je protkáno našimi žádostivými roztouženými pohledy. Já mu tím svým dávám jasně najevo, aby se mi postaral o pořádný orgasmus, a on se toho velice rád a rychle ujímá. Jeho plné rty se sklánějí k mému ohonu a ten v nich mizí, svírají se až u jeho kořenu a pak ho pomalu a jemně potahují po celé jeho délce. Rozkoší zakláním hlavu, tlačím ji do sedadla a celé tělo šponuji vsedu vzniklou extází. Jeho jazyk se zabořuje do mé uzdičky a přivádí mě k šílenství, to se ještě umocňuje masáží mých varlat, kterou mi dopřáva pravou rukou. V nich se bouří veškeré semeno, které nesouhlasí s onou masáží a jako rozlícený dav si to vydává vzhůru vyřídit s tím, kdo ji provádí. Ten ho zachytává do svých úst a trestá jeho zpupnost polknutím. Další moje výstřiky už nechává volně proudit ven přes rty a stékající semeno mi roztírá po ohonu a po koulích.

"Rád bych tě omrdal!" To je sice jediná smysluplná věta, která z jeho úst za celou jízdu zatím padla, ale já musím jeho žadonění ke své nelibosti odmítnout: "Promiň, ale to nejde! … Zaprvý už musíme vyrazit, jinak to nestihnu, a zadruhý to ani nechci! … Jsou nějaký pravidla, který já ctím!"

Jako malý smutný kluk se ještě jednou sklání k mému upatlanému ohonu a s vervou hladového olizuje všechno, co z něho ještě vyteklo. Pak si pravou rukou přes kalhoty porovnává své obří náčiní, které už trochu polevilo ve své našponovanosti, aby mohl zase zpět přelézt na sedačku řidiče. Vše se odehrává mlčky, jako by nechtěl přeslechnout můj dodatečný souhlas s tím, co před chvílí navrhnul, snad v naději, že si to ještě rozmyslím. To já ale nehodlám, moje explozivní napětí, které šponovalo celé mé vnitřní já od první chvíle, kdy jsem ho spatřil, se už uvolnilo do jeho pusy s veškerým semenem, které do ní zamířilo, a já už nemám potřebu dál odvádět svou pozornost od pohovoru. Jsem umíněný a paličatý a jasně jsem si nakázal, že to místo prostě dostanu a tak to také bude.

I on už to pochopil a taxík s námi na palubě opět letí po dálnici v jeho původní trajektorii.

Zastavuje se až před vysokou prosklenou kancelářskou budovou v sousedním městě a já ze své zadní sedačky pozoruji velice neobvyklou scénku. Portýr stojící u hlavní dveří hned, jak zahlédnul náš dobržďující vůz, k němu přispěchává, aby otevřel dveře, ale k mému údivu ne ty moje.

"Dobrý podvečer, pane Richarde! … Jakou jste měl cestu?" ptá se mého řidiče a otevřením jeho dveří mu pomáhá pohodlně vystoupit z auta.

"Díky Felixi! … Uspokojivou, ale ne tak, jak jsem doufal!" A s těmi slovy se otáčí na mne a já nechápavě přes okénko taxíku zevnitř zírám na ně dva a nejsem schopný se hnout.

Urostlý černý hřebec, který mě sem dopravil, se i s veškerou svou noblesou a dominancí pomalým krokem přibližuje ke vstupním dveřím do oné budovy a jen tak mezi řečí povídá Felixovi, který se mezitím posunul k mým dveří a otevírá je.

"Felixi! … To nádherné stvoření uvnitř je můj nový asistent Paul. Dobře si ho zapamatuj, budete se tu potkávat pravidelně!"

"Ano pane! … Někoho takového si určitě zapamatuji i bez příkazu," dodává Felix a dokořán mi otevírá dveře auta, abych mohl následovat Richarda do útrob skleněného bludiště, v jehož nejvyšších patrech má tenhle nadsamec kanceláře a nad nimi i byt.

Vcházíme do jeho předsíně a Richard mě vyzývá, abych si odložil, protože musíme dokončit přijímací pohovor.

Stále nechápu, tedy chápu, ale nechce se mi tomu věřit. Proto ihned po tom, co mě usazuje do obrovské kožené sedačky uprostřed obrovského obývacího pokoje, z jehož celoprosklené stěny je neuvěřitelný výhled na celé město a jeho okolí, začínám vyzvídat: "Já jsem Paul, ale stále nechápu … jak? … A proč?"

Richard si sedá naproti mně a zastavuje moje neforemné a nelogické žvatlání: "Já vím, že jsi Paul! Znám tě z avíza, které mi poslali z personálky hned po tom, co jsi tam prý dost hlasitě projevil zájem o práci mého asistenta. Tak jsem si tě nechal proklepnout a bylo mi jasné, že nikoho jiného nechci. No a tak jsem zařídil tu dodatečnou lékařskou prohlídku, na níž měl můj známý lékař za úkol tě zdržet tak, abys nestihnul ten bus. No a to byla jedna z prvních podmínek tvého případného přijetí, totiž to, jak moc si odhodlaný tu práci dostat a jak to vyřešíš. No a dalším krůčkem k práci u mě bylo to, jestli se ti budu líbit a jestli v sobě nalezneme vzájemné sympatie, no a k tomu mělo posloužit to, jestli si mezi těmi všemi taxikáři vybereš zrovna mě. No a třetím bodem přijímacího pohovoru měl být sex s tebou, a protože si ho v autě odmítnul, přesvědčil si mě o tom, že se umíš ovládat a ctíš daná pravidla, což bylo další bonusovou zkouškou. A protože si prošel a já tě beru, budeš muset začít pracovat hned!"

"Velice rád…, už se nemůžu dočkat!" konečně se ujímám také slova a vehementně se snažím svému novému šéfovi dát najevo svou oddanost jeho příkazům a jeho dominantní osobnosti.

"To ti věřím! A věř zase ty mně, že já se také nemůžu dočkat!" Svou mohutnou pravou dlaní si rozepíná zip na svých kraťasech a ty se vmžiku ocitají u jeho kotníků na koberci. "Tohle bude tvůj každodenní úkol a s ním také dnes začneš! Nejdřív pokouřit a pak nasednout!"

Víc už neříká a jen se lascivně kouká na to, jak se k němu zhypnotizovaně přibližuji a přiklekám pod to jeho obří nářadí. Dokonale tvarovaný masivní penis se nade mnou tyčí jako tovární komín a buclatá varlata pod ním už pulzují v očekávání mohutného výstřiku. Ten se dostavuje po pár zásunech toho klacku do mých úst. Tolik mrdky najednou jsem nikdy před tím neviděl, i ta erupce v taxíku byla proti tomuhle jen šplouchnutím v dětském bazénku. Mám jeho žhavou šťávu všude a nejen já, i on je zcákaný až na obličeji a na ramenou, všechno jsem to nedokázal zpolykat a mnohem větší část jeho moku tak ulpěla na nás, na sedačce, na koberci a na konferenčním stolku za mnou. Něco tak dominantního, charismatického, fascinujícího jsem ještě nezažil a v klacku mi z toho škube. Prdelka se mi samovolně roztahuje a hladově si teď zasouvá tu tvrdou osemeněnou nádheru mezi půlky. Ani přes veškeré to množství semene, které má stále na žaludu, to nepůjde tak hladce. Vklouznul tam jen žalud a já už mám pocit, že víc se toho do mne nevejde. Ale i v těhle záležitostech jsem dost umíněný. Proto se k jeho stále tvrdšímu falusu opět nakláním a sliním ho. Roztírám všechen ten maz až po kořen a Richard u toho slastně sténá, nemůže rozkoší ani mluvit a mlčky se levou rukou natahuje k postrannímu stolku a bere z něho lubrikační gel, podává mi ho a přece jen se snaží se mnou komunikovat: "Tohle bude asi nejlepší…, bez toho jsem se zatím do nikoho nedostal." A už zase upadá do roztouženého mlčenlivého rozpoložení.

Ke směsi slin, spermatu a jeho kapek touhy přidávám ještě dávku gelu a ohon si zasouvám do sebe. Zažívám zatím nepoznanou rozkoš a už se těším na další, které mi tahle práce přinese.