Tři mouchy jednou ranou

Můj nešikovný pád z Césara nakonec skončil vyvrknutým kotníkem, ale za ty chvíle strávené v Markusově objetí to stálo. Klidně bych si kvůli němu nechal tu nohu zlomit, a druhou taky.

„Ahoj marode! Jak je?“ huláká na mě už ode dveří soused Dan. Má klíče od mého bytu, a to od doby, kdy mi sem nastěhoval kondiční stroj, a povolení k volnému vstupu, které jsem mu udělili já sám. K tomu ho opravňuje jeho velký ohon a neukojitelná touha po sexu se mnou. Od chvíle, co mi slízal mou čerstvou sladkou mrdku z břicha, nemluví skoro o ničem jiném.

„Dobrý! Pojď dál!“ křičím na něho zpátky do chodby, a už se nemůžu dočkat oběda, který mi nese.

Polosedím v posteli se zafačovanou nohou, kterou mám nataženou. Na sobě mám jen lehké plátěné kraťasy a nudím se.

Dan vstupuje do ložnice s rozzářeným výrazem: „Sakra, ten obvaz ti sluší!“a na chvíli se zastavuje ve dveřích. Ruce má plné misek s jídlem nejrůznějších velikostí a oči zase plné chtíče.

„Na to zapomeň, frajere!“ hlásím ihned jeho směrem. „Ta hnáta bolí, že by se mi ani nepostavil.“

Dan hází úsměv, který by sám o sobě stačil k tomu, abych pochopil, že má něco za lubem: „Nohu k tomu nepotřebuju a tobě stát nemusí, stačí, že bude stát mně,“ nadzvedává ruce s miskami a kouká si do rozkroku: „A mně… Stojí!“

Není to sice zatím moc vidět, ale má pravdu. Boule v rozkroku se mu zvětšuje čím dál tím víc a mně z toho začíná cukat ve zraněné noze, protože mrdání s ním bylo zatím vždy fyzicky dost náročné.

Polykám proto na prázdno: „Dane, neblázni! Já fakt nemůžu!“ a snažím se nahmatat rukou deku, kterou mám složenou pod postelí, abych se s ní zakryl a dál ho nedráždil.

Podle maximálně vzedmutého Danova rozkroku je ale víc než jasné, že už je pozdě.

On obchází postel a misky s jídlem rozbaluje na servírovací stolek. Během toho se na mě nepřestává potměšile usmívat a pomrkávat. Když má hotovo, stolek přese mě pokládá na postel se slovy: „U firemního doktora jsem pro tebe vydyndal i zákusek,“ a vedle misky s polévkou pokládá nepopsanou tubičku s nějakými prášky.

Noha bolí tak, že jsem vděčný za jakoukoliv úlevu.

Ta se dostavuje velice rychle po smlsání dvou dávek toho Danova zdravotnického zákusku.

Problém je jen v tom, že se Dan jaksi zapomněl zmínit o dávkování té dobroty a o případných vedlejších účincích, když se to dávkování nedodržuje přesně „podle příbalového letáku, nebo rady vašeho lékárníka“.

A ve stavu, do kterého se díky tomu dostávám půl hodiny po obědě, bych klidně zvládnul obsloužit celou lékárnu plnou chlapů a ještě i ty, co stojí ve frontě před ní.

Dan byl ale v tom pomyslném zástupu první, proto se mi hned jazykem sápe po análu a po kořenu ohonu. Hlavu má zaraženou mezi mýma roztaženýma nohama a pravou rukou mi masíruje ohon. Rukama hladím jeho černé krátké vlasy a užívám si pohled na svalnatá záda. Svaly na nich se pnou a kroutí tím, jak se Daniel snaží probojovat co nejhlouběji.

A to nejen jazykem. Ten nadržený svaloušek postupně do svého laškování s mým análem přidává prsty. Nohy mám rozhozené po posteli jak ta největší děvka a také si tak připadám. V hlavě mi hučí jak po tom nejdivočejším večírku, ale já cítím, že zábavy nebylo dost. Celá ložnice kolem mě se točí a já necítím nic jiného, než Danův šikovný jazyk, prsty a… tvrdý ohon.

Prášky na utlumení bolesti, o jejichž správném dávkování jsem nebyl záměrně informovaný, roztáčí v mém nahém těle tornádo pocitů, emocí a prožitků. A jedním z nich je Dan, který do mě divoce zasouvá péro. Mně je to tak nějak jedno, protože mě víc zajímá to, proč po stropě mé ložnice jezdí nahý Markus na Césarovi.

Ale jemu očividně ne. Chytá mě za zátylek, zdravou nohu mi podebírá pod kolenem, tím ji nadzvedává a své maximálně vzrušené péro mi rve do análu zboku tak hluboko, že mi až drtí koule. Heká u toho jako o život a já cítím jeho rozpálený dech, cítím jeho silné přírazy a cítím to, jak sebou jeho péro škube v návalech extáze.

Levou rukou mě stále drží za krkem a přitahuje naše hlavy blíž k sobě, až se naše čela setkávají a v tom samém okamžiku Dan dosahuje vyvrcholení a vylévá si do mě koule. Přirážením se snaží si orgasmus ještě umocnit a každý cákanec jeho rozpálené mrdky letící do mě si užít naplno. Naše oči se proplétají a já v nich vidím uspokojení, po kterém se mu stýskalo. Rychle a zhluboka oddechuje, hladí mě po břiše a táhlými pomalými zásuny do mě dávkuje poslední výrony mrdky.

Jsem vzrušený, ohon mi trčí mezi nás, ale tenhle sex jsem skoro nevnímal. Hladím ho po jeho svalnatých rukách, které mě stále svírají a užívám si přítomnost samce, který to do mě všechno láduje. To mám rád, ale po tom, co jsem zažil s Markusem a pod nadvládou chemie v mém těle se mě tenhle sex skoro netýká. Jde v něm jen o to, aby se jeden samec uspokojil do druhého. Já ho líbám a vychutnávám si chuť jeho rtů doplněnou o jeho pot a horký dech a zase se mi před oči tlačí Markus na Césarovi a vzpomínky na jeho chuť, vůni a na to horko, které mě v jeho přítomnosti a objetí spalovalo.

„Jsi fakt pěknej samec, ale se mnou už dnes nic nebude!“ hladím Dana po zpoceném břiše a prsty mu ještě chvíli masíruji koule a kořen ohonu, protože v nich pořád cítím slabé pulzování a to, že do mě pořád ještě dávkuje mrdku. Pomáhám mu tak pořádně to všechno vylít.

„To nic!“ povoluje Dan konečně sevření svých mohutných rukou, a pomalu ze mě vytahuje ohon.

Poslední polibek a mizí na chodbě.

Dvě tablety toho dryjáku mi navodily stav nepřítomnosti a já v něm necítil nic než Danův ohon ve svém zadku, i bolest nohy díky nim zmizela, a já teď usínám.

***

Bolest nohy je ale zpět a s ní i bdělost. Celé tělo mám už rozlámané z toho, jak tu několik dnů jen ležím a nudím se. Několikrát jsme si zablbli s Danem, on mě pěkně ojel a vylil si do mě koule, ale to klukovi, jako jsem já, nestačí.

Potřebuji víc zábavy a pohybu, a to hlavně na čerstvém vzduchu. Proto mě při pohledu na servírovací stolek, který leží na podlaze vedle postele, a na prášky na něm položené, napadá, že s jejich podporou bych zvládnul sám se na chvíli projít po venku a nabrat trochu toho čerstvého vzduchu během noční procházky.

Polykám pro jistotu tři tablety a zbytek v lahvičce beru s sebou.

„Do prdele…! To se může stát jenom mně!“ nadávám u nejezdících výtahů, které jsou zrovna dnes oba mimo provoz kvůli údržbě strojovny. Už jsem ale na chodbě, oblečený a připravený vyrazit do terénu a ke všemu ještě posílený kouzelnou tabletkou, kterou bych nerad promarnil. Tolik jich zase nemám! Statečně se proto s obvázanou nohou vydávám na schodiště.

Je už skoro hluboká noc, všichni spí, já necítím nic než příjemné pocity, proto se hrdinně spouštím na první schody s vědomím, že v případě nějakého karambolu nebudu mít ostudu v podobě očitých svědků.

Seskákal jsem o patro níž a jsem za hrdinu: „To bude hračka… Jde to samo!“ chválím sám sebe za předvedený výkon a povzbuzen k dalšímu se chystám seskákat o další podlaží níž.

Když v tom se ze sedmého ozývá bouchnutí dveří.

„Do prdele, sakra, sakra!“ letí ze mě sada vyděšených nadávek, a i když k tomu vlastně nemám důvod, propadám panice. Možná to je těmi pilulemi a navozenou prapodivnou prázdnotou, nebo vzpomínkou na varování před zdivočelými heteráky ubytovanými právě v sedmém patře. Nevím, ale místo nepřítomného nadhledu teď ze všeho nejvíc cítím potřebu co nejrychleji zmizet. A ta způsobuje to, že zapomínám na vyvrknutý kotník. Ten díky lékům nebolí, a tak se rozebíhám po schodech dolů, tak jako obvykle. To obvykle se ale velice rychle rozplývá do éteru a já ztrácím půdu pod nohama.

Dopadám na nejbližší spodní odpočívadlo a tam zůstávám ležet na zádech. Ležím, čumím do stropu a chechtám se. Sám nevím čemu, ale prostě se nemůžu přestat smát, a jen čekám na z dálky se přibližující dupání. Za chvíli se nade mnou naklání překrásný chlap.

Už jsme se tu jednou potkali. Jo, je to on, ten co mi chtěl pomoc při stěhování a myslel si, že jsem taky ze sedmého.

„Já nejsem opilej!“ hulákám na celé schodiště. On se ze mě chvíli snaží dostat, kde přesně je můj byt, ale po chvíli uznává, že je to marná snaha. Přehazuje si mě jako pytel brambor přes rameno a jako bych nevážil vůbec nic, mě takhle vynáší do sedmého patra.

Já se nepřestávám chechtat, protože ač to všechno vnímám a chtěl bych mu říct, že tady nebydlím, pusa to nezvládá a jen z ní vychází opilecký smích. Jako pytel brambor mě sem přinesl, a stejně tak mě hází na svou postel: „Wow!“ letí ze mě jen dost hlasitě po dopadu.

„Ty ses teda zřídil! Chápu, že tady pro nás není moc jiné zábavy, ale tohle bys neměl!“ kouká na mě přísně a mizí v koupelně, ze které se za chvíli vrací s mokrým ručníkem, který mi přikládá na čelo.

Krásně voní, má na sobě zase tu košili a já se utápím v jeho očích, které jsou hrozně podobné těm Markusovým, a to mi bere dech i hlas.

„No konečně!“ komentuje on konec mého chechtání a zase někam odchází: „Udělám kafe.“ A slovo kafe je to poslední, co vnímám, protože přichází poslední fáze, která znamená spánek.

Ten opět končí s vypršením záruky na vedlejší účinky těch dobrůtek od Dana a já neochotně otevírám oči, kterými skenuji neznámý pokoj. Chvíli se nedokážu zorientovat, kde to jsem, ale velice rychle mi do mozkovny naskakují vzpomínky zahalené mlhou.

V nich útržkovitě vidím to, jak se nade mnou naklání hezký chlap v rozepnuté košili, pak schodiště shlédnuté hlavou dolů na jeho rameni a už mi přesně dochází to, kde to jsem a co se stalo. Noha bolí a já s nastupující bolestí začínám vnímat i ostatní podněty. Slyším zvuk tekoucí vody, který přichází z otevřených dveří rozsvícené koupelny.

Zvedám se z postele a dohopsávám do koupelny a na chvíli se zastavuji, protože nevím, jak dál. Ne že bych nevěděl, jak vlézt do koupelny, ale zastavuje mě pohled na toho samce, který se sprchuje a zatím si nevšimnul, že stojím ve dveřích. Zavřená skleněná dvířka sprchového boxu jsou zapářená a jen díky siluetě jeho těla rozpoznávám jeho dokonalou postavu.

Občas zahlédnu kousek mokrého svalnatého těla, který se přilepí na sklo a setře z něj orosený filtr. Rád bych si zobnul Danovu piluli, ale potřeboval bych ji zapít, a taky mu tady nechci šmejdit bez toho, aniž by on o tom věděl. Zvuk tekoucí vody mi ale nedovoluje ho oslovit tak, aby mě slyšel, a řvát nechci, aby se neleknul.

Proto tam jen tak stojím ve dveřích s pokrčenou nohou a užívám si ty chvíle, kdy se můžu pokochat jeho svalnatým opáleným nechlupatým tělem, které se občas objeví za sklem sprcháče. Cákající vodu ale náhle doplňuje další zvuk.

Ten namydlený samec začíná vzdychat a já až ke dveřím cítím energii tahů, kterými si masíruje čůráka. Všechno uvnitř sprcháče začíná pulzovat v rytmu přírazů jeho dlaně, která obepíná jeho tlustou macatou flákotu a dosedá až na doraz na koule.

Mám to štěstí, že jeho rozkrok se nastavil zrovna do místa, kde není sklo zamlžené. Vidím velký naběhlý žalud, který se chvílemi tlačí na sklo a tře se o něj. Vidím i jeho druhou ruku, která masíruje a hraje si s obrovskými koulemi.

A i ty moje se z toho okamžitě přitáhly k tělu a ohon se mi začíná nalévat. On přidává na intenzitě svého sténání a hekání. Brzo jeho hluboký hlas přechází ke slastným krátkým výkřikům, které můj ohon staví do pozoru. První kapku mé touhy mi z koulí vymačkává pohled na sklo sprcháče, na kterém se s každým dalším jeho výkřikem objevují velké lepící se koláče mrdky. Ta stéká dolů spolu s proudící vodou, ale on přidává další a další, a vypadá to, že s tím nikdy neskončí.

Zírám na to s otevřenou pusou a můj mozek se na chvíli vypnul. Noha mě z toho úplně přestala bolet a já bych místo Danovy pilule nejraději polknul úplně něco jiného.

Slabounký pískot, který teď vychází ze sprchového boxu, mi trochu přivádí mozek k normální činnosti, a já se připravuji na to, až ten superpotentní chlap vyleze ze sprchy. Přichází to ale o mnoho dřív, než jsem čekal, a on už na mě zírá do dveří s ručníkem v ruce, pro který se před chvílí bleskově natáhnul.

Chvíli je mou přítomností zaskočený, jeho pohled přeskakuje z mých očí do mého vzedmutého rozkroku. Za pár okamžiků se ale jeho mužný hluboký hlas rozléhá koupelnou: „Taky? Já se sice dvakrát denně vycákám, ale potřeboval bych to napumpovat do někoho!“ a s naprostou samozřejmostí komentuje mé vzrušení, jako by hlásil počasí v televizi.

Jeho sebejistota a otevřenost mě fascinuje, a tak jen přikyvuji hlavou. Přesto mě pohled na jeho stále dost nalitý ohon nutí k myšlence, že bych mu tu chybějící ženskou nahradil, a to klidně hned tady na podlaze téhle koupelny. I přes vzrůstající bolest nohy si přeji, aby si na mě lehnul a já cítil váhu jeho těla, teplo jeho svalů, a ten tlustý ohon ve svém zadku.

On se ke mně ale hrne s napřaženou pravicí: „Ahoj, já jsem Mat!“ Tlusté prsty jeho ruky strhávají můj pohled dosud zabořený do jeho plného rozkroku: „Paul… Paul Valten! Ahoj!“

„Co tu děláš, Paule?“ Mnou projíždí blesk provinění z toho, že jsem mu narušil soukromí: „Promiň… Já… Já si chtěl natočit jen trochu vody, abych zapil prášek!“ ale přesto se odmítám pustit jeho rozehřáté dlaně.

On se směje na celou koupelnu: „Nééé, já myslel na Ostrově! Já pomáhám na montáži té nové větrné turbíny za městem.“ A postupně mě svým mohutným svalnatým a nahým tělem nenásilně vystrkává z koupelny.

Opírám se o zády o kuchyňskou linku, ke které jsem dopajdal, a nechce se mi prozrazovat to, že jsem Ostrovan. Ten samec si myslí, že jsem heterák jak on, a tak se ke mně také chová. Je to hrozně rajcovní a přitažlivé, a i když je mi jasné, že sex s ním nebude, je to příjemné.

Proto odvádím pozornost: „Mohl bys… Prosím tu vodu, musím do sebe hodit tohle,“ a z kapsy vytahuji Danovu kouzelnou lahvičku.

Mat napouští z dřezové baterie sklenici vodou a podává mi ji: „A já myslel, že jsi jen opilej… Já se tady taky občas ztřískám. Jsme tu už měsíc, ta stavba se oproti původnímu plánu protahuje, a já už mám koule ztvrdlý z toho, jak jsem hrozně dlouho do nikoho necákal.“

Naprosto mě tím zbavil slov i myšlenek, proto rychle polykám tabletu a zapíjím ji vodou. A naschvál tak dlouho, aby ho to přimělo dál mluvit: „Hele, nevíš… Nejsou tady přeci jenom nějaký ženský? Protože ještě pár dní a zblázním se z toho!“

„Musíš toho krásnýho nadrženýho zoufalce zachránit!“ letí mi hlavou, která už také přesně ví, jak Matovy koule vyprázdnit do někoho. Protože jak jsem pomalu upíjel vodu ze sklenice, a pozoroval u toho jeho zoufalství, blesknul mi hlavou nápad.

Nápad, jak zabít tři mouchy jednou ranou.

Pokládám proto sklenici na linku: „No, ženský přímo ne, ale já to řeším s těma zespoda!“ a chvíli pozoruji jeho reakci.

„Nééé, to ne! … Mně by se s chlapem nepostavil!“ burácí Mat.

Já se k němu s perfektně zahraným heterácky pohodářským úsměvem nakláním: „To já jsem si na začátku myslel taky!“ a chřestím mu u toho před obličejem lahvičkou s Danovými prášky.

Matovi se rozsvítily oči a v nich se objevila naděje. Sám si to sice neumí představit, ale když to slyší od jiného heteráka, jeho mozek se té představě přestává tak urputně bránit. A vlastně mu to nedává ani takovou práci, protože tenhle samec už mozkem skoro neuvažuje a jeho každodenní rytmus určuje už jen jeho škubající se a extrémně nadržený ohon.

Otupen další Danovou pilulí usínám v jedné ze dvou samostatných postelí, kterými je Matova služební garsonka vybavena. Nechává mě tu přespat až do rána, protože to už bude strojovna výtahů opravena a já si budu moct bezpečně a pohodlně dojet do přízemí ke správci budovy pro náhradní klíč od svého pokoje. Tedy alespoň to si myslí Mat, protože jsem si vymyslel báchorku o tom, že jsem si „svou služební garsonku v sedmém“ zabouchnul, a proto jsem se v uprostřed noci belhal po schodišti s vyvrknutou hnátou.

***

Brzo ráno nechávám Matovi vzkaz, že se, i s úlevou pro jeho napěchovaná varlata, stavím ještě dnes večer. Nedá mi to a před odchodem si ještě chvíli užívám pohled na toho spícího nahého samce. Svalnaté pracky má přeložené přes široký hrudník, nohy roztažené, a jak leží lehce natočený na bok, ta jeho žilnatá flákota mu visí přes stehno a špička obnaženého žaludu se dotýká prostěradla. U ní na bělostné bavlně svítí zažloutlá velká skvrna a mně z zní jde ohon mírně nahoru. Ten roztoužený heterák měl i přes noční vyhonění ve sprcháči poluci s dalším výronem mrdky. Teď ale ještě spí a mě se nepozorovaně daří vyklouznout na chodbu a do výtahu. Přesouvám se o dvě podlaží níž do svého bytu a celý den jsem jako na trní, protože se nemůžu dočkat podvečera a toho, až se kolegové začnou trousit z práce.

***

Pajdám si to chodbou a mířím ke dveřím Swenova bytu. Po zaklepání na ně mi přichází otevřít zrzek, který mě tu tak trochu arogantně hned můj první den přivítal.

„Co je?!“ nechápavě kouká na dvě plné šampusky v mých rukách. Já nasazuji bezelstný výraz: „Víš, já jsem ti chtěl poděkovat, za to přivítání… Ještě jsem na to neměl čas, a taky se s tebou trochu seznámit,“ a podávám mu jednu ze šampusek.

Swen je coura prodejná, což už jsem se dozvěděl, a tak je mi jasné, že nepohrdne.

A přesně tak! Swen jako správná drbna, která se ráda předvádí, mou nabídku přijímá.

Za chvíli už sedím u něho v obýváku v celkem družném a společenském rozhovoru, během něhož oba upíjíme. Já mám v sobě jednu z Danových pilulí pro zahnání bolesti, ale Swen do sebe nevědomky se šampaňským nalévá hned tři. Počítám s tím, že v kombinaci s alkoholem bude povolný a v rauši po prvních doušcích.

Mat, hned po našem příchodu, dostává příděl čtyř pilulí, protože s jeho tělesnou stavbou jsem to vypočítal na těžkotonážního plamenného býka, kterému normální dávka nestačí.

Jen co trochu popotahuje kalhoty směrem dolů, jeho šlachovitá a žilnatá flákota letí z poklopce a trčí kupředu. Vláčný Swen ji okamžitě registruje a celá mu mizí ve slintající hubě. Mat sténá jako puberťák, který to dělá poprvé, a i přes pilulkové opojení mu dochází, že to zas tak špatné nebude. Ženská mu ho takhle nepohulí, a on si to začíná užívat.

Chytá zrzka, který klečí mezi jeho mocně rozkročenýma nohama, obrovskými dlaněmi za hlavu a naráží si ho do rozkroku.

Já se nestíhám ani svléknout a Mat už huláká slastí na celý pokoj a plní Swenovu hubu mrdkou. Ten se ani neodvažuje nepolykat, protože by se tím množstvím jinak zadávil.

Chvíli koukám, co se bude dít dál, protože nevěřím tomu, že by to Matovi stačilo.

A taky že ne!

Rychle ze sebe stahuje triko a kalhoty sešlapává úplně k podlaze a tam je nechává ležet. Popadá Swena, a stejně jako mě včera si ho přehazuje přes rameno a jako pytel brambor ho nese k posteli. Cestou z něho pravou rukou stahuje oblečení a už úplně nahého ho skládá na matraci. To už je i moje nářadí v pozoru, protože tahle symfonie samčí dominance, mužské něhy, vůně Matovy mrdky a bezbranného Swena mě nutí si také užít.

A hlavně na rozdíl od Mata, který na to není zvyklý, vím, že se to musí namazat.

Stojím proto s tubou gelu připravený v místech, kam přistál Swenův obličej, a ten v rámci svých pilulkových halucinací okamžitě pusou popadá můj ohon. Je ještě plná Matovy mrdky, a já cítím její teplo a to, jak mi promazává ohon po celé jeho délce tím, jak ho Swen sjíždí.

Nakláním se přes Swenova záda a prsty pravé ruky mu promazávám anál. Mat na to zírá a v ohonu mu z toho už zase hučí, což je vidět i na dálku. Začíná mručet, a to tak, že je poznat, že svůj testosteron už neovládá.

Zasouvá do Swena, aniž by počkal, až z něho vytáhnu prsty.

Swenova huba je jako vysavač s několika rychlostmi a postupně je nasazuje všechny. Jen na chvilku se zastavuje, a to když do něho Mat zabořil až po koule. Oba hlasitě zasténají, ale už se zase oddávají sjíždění Matova čůráka. Swen se na něho naráží a hubou upatlanou od Matovy mrdky hltá mě.

Já se nemůžu vynadívat na Mata, který stojí rozkročený u Swenova análu a dlouhými táhlými zásuny si užívá to, z čeho měl ještě před chvílí strach.

Kochám se jeho nádherným mužným tělem, tím, jak drží dlaněmi Swenovy půlky a jemně je mačká. Přivírá oči slastí a potichu u toho mručí jako medvěd.

To moje slast se už pomalu hlásí o slovo. Zasouvám do Swenovy pusy čím dál tím hlouběji, abych cítil mandle a už… Už je skrápím jako hasič proudem mrdky.

Swen automaticky polyká, jednou rukou se zapírá o postel a druhou mi masíruje koule, abych ládoval víc. Mat se pohupuje v kolenou a chvílemi bere Swenův anál zespoda a do hloubky. Koule mu pleskají o jeho zadek a i on už… Už jejich obsah láduje do Swena. S každým rozpoznatelným výstřikem zaráží dovnitř a hlasitými výkřiky uvolňuje svůj chlapácký orgasmus.

Ani jeden jsme si ale nevšimli, že Swen už dávno pokropil Matovu postel, a proto na něho teď už pozvolna přichází závěrečná fáze vedlejších účinků Danových pilulí, kterou je spánek. Převaluje se na bok a odpadá.

Jeho převalením mu z análu vyklouzla Matova stále tvrdá flákota, plná naběhnutých žil a gelu, která trčí mezi jeho stehny nad postel. Odkapávají z ní poslední výtoky jeho mrdky a dopadají na prostěradlo. Matovi je to ale očividně jedno a stejně jako Swen podléhá závěrečné fázi a svaluje se hned vedle něho na postel.

Moje jedna polknutá pilulka mi dovoluje užít si pohled na ty dva nádherné nahé kluky, jak tam leží na jedné posteli upatlaní od mrdky a skoro se objímají. Ještě před nástupem mé závěrečné fáze se stíhám přesunout do svého bytu.

Usínám s uspokojivým pocitem, že se mi opravdu povedlo zabít tři mouchy jednou ranou:

- Vyprázdnit Matovy koule tak, jak po tom toužil.
- Pomstít se Swenovi, který mě chtěl hned první den nahnat do spárů některého z nadržených heteráků ze sedmého. Protože až se ráno probudí vedle Mata a bude si pamatovat jen půlku z toho, co vyváděl o dnešní noci, bude si sám před sebou připadat jako ta největší děvka v baráku.
- A ještě si užít nezapomenutelný pohled na mrdajícího nádherného heteráka.