• Filip Svlečený
Stylklasika
Datum publikace31. 8. 2016
Počet zobrazení3922×
Hodnocení3.61
Počet komentářů5

Jednou se mě jeden můj známý, no tedy spíš takový sexuální partner, zeptal, jestli jsem někdy zkusil modrou tabletku. Hlasitě jsem se mu vysmál. Copak má pocit, že ji potřebuju? Stojí mi, kdy se mi zachce, někdy dokonce i když to zrovna nepotřebuju…

Ale když mi začal vyprávět, jak se s tabletkou dokáže i desetkrát za sebou udělat a mezitím mu nestačí ani klesnout, začalo mi hučet nejenom v kládě, ale i v hlavě. Strašně mě rajcovala myšlenka, že by mi stál i ve chvílích, když to zrovna nepotřebuju, a že by to mohlo být docela dobrodružné. Jsem ten typ, co potřebuje neustálé nové sexuální zážitky, a tohle by mi po letech mohlo přinést něco nového.

Tak jsem od něj krabičku těch tabletek za pár šupů koupil. Nebyly modré, byly zelené, nějaká levnější varianta. Za pomocí googlu jsem si zjistil, že nemám žádnou kontraindikaci, že to může působit až 17 hodin a že na rozdíl od originálu se to může vzít i dvakrát denně.

Došel jsem tedy domů a prášek jsem do sebe hodil. Věděl jsem, že bez stimulace to nic neudělá, ale nějak se mi zachtělo zkusit, jestli to je pravda. Tak jsem přestal myslet na šukání a vydal jsem se na procházku do parku.

Trochu jsem to nedomyslel. Hlavně oblečení. Těsný nátělník celkem v pohodě, ale jít na ostro ve volných krátkých šortkách z tenké bavlněné látky, jak tak rád chodím, aby se mi v nich rýsoval houpající se pták, tak to jsem trochu přehnal…

Parková erekce

Než jsem dorazil do parku, tak v pohodě, a prvních pět minut taky. Myslel jsem na to, jak začíná jaro, jak už je celkem teplo, takže se dá chodit v trenkách a v tílku, i když zatím trochu táhne na koule a chladnou ramena, ale už se to dá vydržet. Pomalu jsem ale myšlenkami zabloudil na představu letní povalovačky u vody, nejlíp na nudapláži, pak se proti mně objevil nějaký namakaný týpek v těsném tričku a krátkých šortkách, kterého jsem si jako vždy důkladně prohlídnul, a najednou mi došlo, že jsem celkem nevědomky a nechtěně provedl tu nežádanou stimulaci…

Péro se mi v trenkách sice pořád pěkně rýsovalo, na fotku by to bylo fajn, ale začalo se výrazně nalívat. A nešlo to zastavit. Nalívalo se a nalívalo, až úplně ztvrdlo. No to byl trapas! To jsem vůbec nechtěl! A proti mně se objevil nějaký zamilovaný pár a já se styděl, snad poprvé v životě, že mi stojí. Rychle jsem dorazil na nejbližší lavičku a sedl si na ni.

Milenci zřejmě nic nepostřehli, takže jsem pocítil úlevu. Totiž úlevu mentální, nikoli sexuální. Seděl jsem na lavičce, čurák mi stál a nevěděl jsem, jak to udělat, aby to nebylo tak zjevné.

Šly kolem pak nějaké holky, tak jsem se rukou co nejvíc opřel o klín a tlačil si tu tvrdou kládu dolů, aby si toho nevšimly. „Ty vole,“ řekla jedna z nich, „ten se vopírá vo klín, jako kdyby mu stál…“ Ta druhá pak řekla: „No jo, stoprocentně mu stojí… Že ti stojí?“ křikla na mě. „Jasně,“ snažil jsem se dělat frajera, „to je z vás, holky!“ Moc jsem tomu nepomoh. Ta první řekla: „Pojď, to je nějakej úchylák,“ a obě se smíchem zmizely.

Načež se začala blížit skupinka nějakých výrostků popíjejících nějakou houbu nebo co, to jsem nepostřehl. Výrostci se zastavili a něco vesele řešili. Pak se přiblížili ještě blíž a jeden z nich se najednou odpojil a přišel ke mně. „Hele, nemáš oheň?“ zeptal se mě. Sáhl jsem automaticky do kapsy u trenek a došlo mi, že jsem si nechal zapalovač i cigára doma. Ani jsem se nestačil omluvit a ten týpek se otočil ke svým kamarádům a zahlásil: „Jo, fakt mu stojí!“

Všichni z toho měli děsnou zábavu, zatímco já jsem se styděl jako čtrnáctiletý kluk nachytaný při onanii. Raději jsem se zvedl a šel jsem k nejbližšímu křoví předstírat, že jdu čůrat. Ale za zády jsem slyšel poznámky, že si ho jdu asi vyhonit, a cítil jsem v zádech jejich pohledy.

Mohl jsem si ho v tu chvíli začít honit, třeba bych se i vyhonil, ale oni by na to viděli, a tu radost jsem jim nechtěl udělat. Probudil jsem v sobě svůj exhibicionismus, natáhl zase trenky, vypravil jsem se přímo k nim i s tím stanem, došel až k nim a řekl jim: „Jo, stojí mi. Prostě mi stojí. Vám nikdy nestojí? Kdybyste viděli tu kozatou babu, co se tady opalovala, tak vám taky stojí ještě teď.“

Kluci trochu zaraženě čuměli, jeden z nich si dokonce lehce promnul rozkrok, ale já jsem šel pryč od nich směrem, kde jsem očekával relativní bezpečí.

To bezpečí bylo v takovém křoví. Chtěl jsem si ho tam vyhonit, ale nějak mi to nešlo. Péro mi stálo, honil jsem si ho a pořád to na mě nepřicházelo. Jako by mi to péro stálo mimo mě, mimo moji vůli, mimo moji ruku, která se ho snažila udělat… Prostě jsem se nedokázal vystříkat.

Co teď? Napadlo mě, že nejbližší místo, kde se ukrýt, je byt mého otce. Mnohem blíž než do mojí bytovky. Třeba mě návštěva otce nějak uklidní, pomyslel jsem si a vydal jsem se sprintem k jeho domu. Ten sprint měl jednak za účel co nejrychleji se dostat z míst veřejných a jednak jsem doufal, že jako zdánlivý běžec nebudu tak nápadný. Soustředil jsem se na cestu a snažil se nevnímat, že by si mojí erekce kolemjdoucí všimli, i když si asi všímali. Při jednom výkřiku „Ty vole, koukej!“ jsem zjistil, že aniž bych chtěl, péro mi vylezlo z nohavičky trenek a celé tvrdé se mi veřejně houpalo ze strany na stranu.

Rychle jsem nohavičku stáhnul tak, aby mi péro aspoň nečouhalo, když už musí být vidět, jak mi stojí, a doběhnul jsem k otcově bytovce.

Domovní erekce

Bohužel jsem se ve dveřích srazil se dvojicí matky se svým zřejmě čerstvě dospělým synem. Matka na něj vznášela nějaké výčitky, ale zeptala se mě, do kterého patra jedu. Do pátého, ale půjdu klidně pěšky, řekl jsem jí, jenže ona mi to víceméně nedovolila. Vtáhla syna i mě do výtahu a pokračovala ve výčitkách vůči němu. Koukala mu při tom do očí, přičemž jeho oči byly sklopené.

Ta situace mě dost vyrajcovala. Ženská se zabývala výrazem tváře svého syna, zatímco ten upřeně zíral dolů. Tak jsem se natočil tak, aby v jeho zorném úhlu stanul můj stan. Chlapec vytřeštil oči, ale vzápětí se ovládnul a jakoby nenápadně mi pokukoval po rozkroku. Matka pokračovala nějakými řečmi o bezpečném sexu a kdesi cosi, přičemž chlapec nenápadně zíral na moje trenky, ve kterých se jasně tyčil vztyčený čurák.

„Mami, když musíš, tak musíš, znáš to z tý reklamy, ne?“ řekl jí pak. „Podívej se na toho týpka tady,“ pokračoval. Matka se mi podívala do očí a zeptala se: „Vy když musíte, tak taky musíte?“ „Jo, dokonce i když nechci.“ Chlapec se tomu začal smát, žena se na mne udiveně dívala, a protože jsme právě přistáli v pátém patře, omluvně jsem se na ni usmál, pohlédl jsem na své trenky, aby k nim taky sklopila zrak, což udělala, dodal jsem: „Jako například teď,“ a elegantně jsem vykráčel z výtahu.

Ať si to ta dáma přebere sama, nebo ať se zeptá synka.

Stoupnul jsem si ke dveřím, kde bydlí otec, a uvědomil jsem si smíšený pocit, který vycházel z pomyšlení, že by někdo vycházel do schodů směrem ke mně a spatřil můj stan, přičemž jsem se zároveň strašně bál, že se to stane, a zároveň jsem si to hrozně přál…

Nikdo nešel, tak jsem zazvonil. Za chvíli se otevřely dveře dokořán, ve kterých stál otec. „Ahoj, tati,“ pozdravil jsem. Stáli jsme proti sobě docela blízko a koukali si do očí. Viděl jsem periferně, že nemá tričko, ale musel jsem pohlédnout dolů, abych zjistil, že je opravdu celý nahý. „Aha, máma není doma, co?“ stál jsem pořád ve dveřích. Otec jen řekl, že není, a ustoupil, abych mohl dál, přičemž si mne prohlídnul a s pohledem do mého rozkroku se zeptal: „Máš nějakej problém?“ „Mám, právě na něj koukáš. Potřebuju si ulevit.“ „No, chlapče, nevím, jestli se takhle vyčůráš.“ „Potřebuju si vyhonit péro, tati,“ řekl jsem mu na vysvětlenou, tedy spíš trochu schválně, protože jsme oba věděli, co potřebuju udělat.

A tak jsem se svlíknul, zaplul do koupelny pérem napřed a tam jsem zažil strašně divnou onanii. Jednak to trvalo nesmírně dlouho, jednak mě to vlastně ani nebavilo. Usilovně jsem si ho honil, abych už konečně vystříkal, ale pořád to nešlo. Jako by ten čurák byl mimo mě, jako by ani nebyl můj. Bylo to jako s těmi týpky, kterým slíbím, že je vyhoním, dá to děsnou práci a oni pořád nic.

Nakonec jsem ale vystříkal. Bylo toho opravdu dost, minimálně pět minut jsem smejčil koupelnu, aby tam po mně nezbyla ani jedna spermie. Pak jsem si vysmejčil i péro, protože ho mám rád čistý a voňavý, což jsem možná neměl dělat. Nevím. Vlastně mi ani nestihlo klesnout a tou očistou a utíráním jsem si ho víceméně znovu nahonil, nebo spíš přihonil, prostě mi pořád trčelo.

Nechal jsem to být a doufal jsem, že za chvíli poklesne. Došel jsem do obýváku, kde seděl otec a honil si to svoje nad nějakým heteráckým péčkem. „Tak co, dobrý?“ zeptal se, když mě slyšel přijít, aniž by se na mě podíval. „Jo, dobrý.“ Teprve teď se ohlídnul a viděl, jak mi stojí. „Tomu řikáš dobrý?“ podivil se. „No ne, já jsem se fakt vystříkal, tati, čestný pionýrský,“ pokusil jsem se o vtip. „Vono mu to asi chvilku trvá, než klesne, co?“ prohodil a šel udělat kafe, aniž by nějak zakrýval, že mu taky stojí. „No doufám. Nikdy mu to tak dlouho netrvalo…,“ odpověděl jsem, rozvalil jsem se do křesla a uvalil jsem oči na to hnusný heterácký péčko v domnění, že mi u toho klesne.

„To už si ho umíš honit celejch 30 minut?“ zavolal na mě z kuchyně. „Né, jsem po sobě minimálně 10 minut myl koupelnu.“ „To je dobře,“ řekl už v obýváku s kafem na tácku. „Jenže ti furt stojí,“ dodal, když to viděl.

Sedl si vedle mě do křesla, a tak jsem mu povyprávěl, co jsem vyvedl. Chvíli jsme pak mlčeli, otec koukal na to péčko a honil si péro, zatímco já jsem se snažil se svého ani nedotknout, civěl jsem taky na to péčko v domnění, že mě ty kozy a píči odruší, ale nic. Furt mi stál. Táta pak začal sténat, tak jsem se neovládnul a aspoň jsem se musel dívat, jak se u toho krásně kroutí, jak heká a jak se nakonec celý postříkal od prsou až ke stehnům.

Měl jsem sto chutí mu to jeho semeno olízat, ale připadalo mi to jako incest. Dokonce jako kanibalismus – přece nebudu polykat svoje bratříčky! Tak jsem se ovládnul, táta se vydýchal, péro mu ovadlo, rozestřel si vystříkanou mrdku po těle a řekl jen: „Sorry. Jdu se umejt.“ A šel.

Nevím, jestli to bylo z něj, nebo z tabletky, ale každopádně mi pořád stál čurák, v plné velikosti, možná ještě ve větší, než normálně. Táta je hrozně sexy a už ví, že když mi před ním stojí, že je to z něho, ale ještě nikdy mi v jeho přítomnosti nestál tak dlouho.

Takže když přišel zpátky, byl jsem furt ve stavu totálního ztopoření. „Tati, nemůžu jít takhle domů, co mám dělat?“ „A co mám dělat já? Přece ti ho nebudu honit!“ „To nemyslím, tátové přece synům nehoní pindíky,“ pokusil jsem se znovu o vtip s nadějí, že humor mi pomůže od erekce.

Táta se tomu upřímně zasmál, ale najednou přestal, s pohledem na nahého synka, kterému stojí pindík, totiž vlastně už čurák, větší, než měl on sám, probudilo se v něm otcovství a začal přemýšlet, co se mnou.

„Hele, máš tady pořád ještě nějaký svoje starý kalhoty. Třeba by se to v nich dalo nějak skrejt.“ To byl dobrý nápad, ale byly tam jen troje. Jedny byly z doby, kdy mi bylo asi 14, a ty jsem ani nedopnul. Druhé byly dost úzké, sice ne moc staré, ale tehdy jsem ještě neměl tak vymakaná stehna. Třetí byly oblekové kalhoty, v pase byly OK, ale jednak byly níž trochu volné a erekce vytvářela dojem stanu s mírně nakřivenou tyčí, a jednak se absolutně nehodily k vršku, který jsem s sebou měl, ani k tomu, abych byl nahoře bez, protože to vypadalo trapně, a to bych nesnesl.

Tak jsem se rozhodl narvat do těch druhých. Docela se mi to podařilo. Byly mi opravdu těsné, ale zapnul jsem je. Když jsem tvrdého ptáka sesunul vyloženě přímo dolů do levé nohavice, vypadalo to v zrcadle celkem přirozeně. V přiléhavých džínách mi to připadalo, že mám sice velké péro, ale že nemusí být zrovna ztopořené.

Otec byl ale jiného názoru. „Je v tom jasně vidět, že ti stojí. Kdyby nestál a byl jenom velkej, tak se třeba nějak ohne. Ale ty ho máš zřetelně rovnýho, tvrdýho, a je to v tý nohavici vidět!“

Měl pravdu, ale jiný řešení nebylo. Navíc to vypadalo celkem efektně, takže jsem vlastě zatoužil, abych byl takhle viděn na veřejnosti. „Furt lepší, než v těch trenkách,“ řekl jsem otci. „Když si v tramvaji sednu, tak si toho ani nikdo nevšimne.“ Táta souhlasil, ale poprosil mě, abych si v tý tramvaji fakt sednul.

Městská dopravní erekce

V tramvaji si ale nebylo kam sednout. Taky dobře, pomyslel jsem si a postavil jsem se před nějaké dva vietnamské výrostky, kteří měli můj rozkrok přímo před sebou. Chvíli si něco česky vykládali, když tu jeden z nich zavadil pohledem o mou vyrýsovanou kládu a vypadlo z něj, zřejmě nechtěně: „Ty vole.“ Druhý se ho zeptal, co je, a ten první mu něco vietnamsky sdělil a zvednul hlavu, takže se naše oči na okamžik setkaly, nicméně ihned jsem pohledem uhnul a dělal, jako by nic. Cítil jsem, jak mi ta kláda pod jejich pohledem úplně pulzuje, měl jsem dokonce pocit, že to musí být vidět. Kluci pokračovali v hovoru vietnamsky a zjevně rozebírali můj stav. S hihňáním se pak na následující zastávce zvedli, vystoupili a ještě se po mně ohlídli. Když ten jeden viděl, že je vidím, ukázal na mě vztyčený palec a hned na to naznačil rukou pohyb honění péra. Nevím, co to mělo znamenat, ale vypadalo to spíš pochvalně, než posměšně.

Kluky vystřídal nějaký starý pán o holi. Stál jsem pořád na stejném místě a byl jsem zvědavý, jestli něco postřehne. A postřehnul. Zabodl mi pohled na narvanou nohavici a začal se usmívat. Pomalu zvedl hlavu, a když viděl, že se na něj dívám, řekl: „Vy se máte.“ Podíval se mi zase na péro a řekl jeho směrem: „To už se mi nestává.“ Opět hlavu zvedl a povídá mi: „Ale za mlada, chlapče, to se mi stávalo často.“ Potutelně se usmál a dodal pološeptem: „Akorát jsem to neměl takhle, ale jenom asi takhle,“ a ukázal rukama velikost nejdřív asi 30 cm, čímž zřejmě přeháněl délku mého ocasu, a pak ukázal asi 20 cm, čímž asi přeháněl délku toho svého. „Díky,“ usmál jsem se na něj. „Jen jí dneska pěkně dejte,“ poradil mi se spikleneckým výrazem. „No, když mi dá,“ zavtipkoval jsem a děda se tomu rozchechtal na celé kolo. „Jste frajer,“ řekl ještě, když se dochechtal. „Díky,“ usmál jsem se znovu a děda se začal zvedat, protože šel vystupovat. Ještě se za mnou ohlídl a udělal na mě zvednutím ruky v pěst gesto naznačující vztyčený penis.

Sedl jsem si na místo, které se po něm uvolnilo, a přemýšlel jsem, jestli je mi na něj vidět. Sice asi nebylo, ale nějak mimovolně jsem se zavrtěl a zjistil jsem, že mi ten pohyb dráždí džínami žalud. Zopakoval jsem ten pohyb ještě jednou pomalu a trochu jsem ho zdokonalil, aby mě to dráždilo ještě víc. Uchvácen myšlenkou, že bych si takhle samočinně vyhonil péro, začal jsem ten pohyb nenápadně opakovat pořád dokola. Opravdu hodně mě to vzrušovalo včetně myšlenky, že kdybych se udělal, že by to asi bylo vidět… Pohybem stehen od sebe a k sobě se mi péro přesunulo z pozice podél stehna do pozice přes stehno směrem vlevo, což mi působilo ještě větší vzrušení.

A najednou jsem cítil, že už to přijde. Přestal jsem se hýbat a chtěl jsem tomu zabránit, ale už to nešlo. Cítil jsem, jak mi horké semeno vytéká na stehno. No nazdar, pomyslel jsem si, protože mi doklaplo, že jsem dost ulítl, a sledoval jsem, jak se mi mrdka pomalu, ale jistě vpíjí skrz kapsu do látky džín a jak postupně prosákává až na povrch.

A vtom jako naschvál přistoupil jeden známý, soused ze vchodu. Přisedl ke mně, hurónsky mě pozdravil a spustil jako vždy sprchu nesmyslných řečí o tom, co včera zažil v práci. Tentokrát mi to celkem vyhovovalo, protože jsem doufal, že mi díky tomu pěkně klesne erekce a že až budeme vystupovat, budu mít jen flek na kapse u džín, ale nebude zjevně u konce mého penisu. Jen jsem přemýšlel, jak ten flek vysvětlím. Holt se mi něco roztrhlo a rozlilo v kapse, ale co?

Šeredně jsem se ale mýlil. Pilulka stále působila. Čurák byl stále tvrdý jako kámen, a navíc teď směřoval doleva, čímž na sebe, až vstanu, bude upozorňovat úplně nejvíc. A ta chvíle, kdy budu muset vstát, se blížila. A pak přišla. Soused se zvednul, já opatrně taky, rychle jsem levou ruku zastrčil do levé kapsy s plánem, že tím jaksi zakryju to své ztopoření, ale nedošlo mi, že strčím ruku do louže mrdky… Ale musel jsem takhle vystoupit. Ten blbec se rozhodl, že bude pokračovat ve svých kecech po cestě bok po boku vedle mě. Nedalo se nic dělat, ale aspoň jsem měl jistotu, že takhle neuvidí ten flek nebo tu kládu.

Chtěl jsem ho setřást, tak jsem se vymluvil: „Hele, sorry, mně se už strašně dlouho chce chcát, nevydržím to domů, jdu se támhle vychcat do křoví.“ „V pohodě,“ řekl a já jsem šel do křoví. Vytáhnul jsem levou ruku upatlanou od mrdky, pravou jsem si rozepnul poklopec, předstíral chcaní, ale ve skutečnosti jsem se snažil přemístit péro do pravé nohavice a nasměrovat ho co nejvíc dolů, aby to bylo co nejmíň vidět. Nakonec se mi to podařilo, horší ale bylo zapnout si poklopec jen jednou rukou, takže jsem si musel trochu pomoct tou upatlanou levačkou.

Uf, podařilo se… Jenže ten blbec tam na mě na chodníku pořád čekal a bohužel spatřil moje flekatý džíny. „Sis trochu uchcal do kalhot, ne?“ smál se mi. „Ne, seděl jsem v tramvaji a z ničeho nic jsem se udělal do kapsy,“ řekl jsem jakoby žertem, což uspělo jako dobrý fór, ačkoli to vlastně byla pravda pravdoucí.

Doma jsem svlíknul džíny a šel jsem si umýt péro a taky zaschlou mrdku z chlupů na levém stehně. Najednou jsem při tom mytí dostal pocit, že to byly docela rajcovní zážitky a že mě ten adrenalin bavil. Chvíli jsem se snažil honit, abych se ještě jednou vystříkal, že mi snad klesne, ale brzy jsem pochopil, že se hned tak nevystříkám a že mi ještě nějakou dobu bude stát, jako by snad ani nebyl můj a nebyl spojen s mou vůlí ani chtíčem ani ničím jiným, a začal jsem uvažovat, že bych mohl ten adrenalin ještě nějakou dobu zvyšovat.

A rozhodl jsem se pro nákupní centrum. Hodil jsem na sebe čisté džíny, pochopitelně zase naostro, džíny, které byly jen o malinko míň těsné než ty, co jsem se do nich vystříkal, narovnal čuráka do levé nohavice směrem dolů a vypravil jsem se. Schválně jsem si s sebou nebral ani tašku, abych neměl možnost se něčím zakrývat, jen jsem strčil peněženku do zadní kapsy a šel jsem.

Nakažlivá erekce

Po cestě na bus mě potkávalo spoustu lidí a mně se zdálo, že si mého zajímavého rozkroku nikdo nevšímá. To mě trochu štvalo, tak jsem si ho přemístil tak, aby směřoval šikmo a byl tím víc nápadný. To už bylo lepší, jeden divný protijdoucí chlap si toho evidentně všiml a švidral děsně nenápadně očima po mém poklopci, dokud jsme se neminuli. Pak ještě nějaká starší, ale elegantní dáma to zbystřila, dokonce se zastavila, nepokrytě se dívala právě tam, kam jsem chtěl, a když už jsem byl kousek od ní, pohlédla mi do tváře a pomalu pokývala hlavou. Nevím, co tím myslela, ale bylo mi to docela příjemné, paní rozhodně nevypadala pohoršeně.

Na zastávce pak seděli na lavičce nějací dva mladí milenci. Postával jsem poblíž tak, aby dobře viděli, co se mi děje v kalhotách, a brzy jsem se dočkal reakce. Dívka něco pošeptala svému chlapci s pohledem na můj rozkrok, chlapec se mi tam pak taky zadíval a něco jí láskyplně pošeptal do ucha. Ona na to potichoučku odpověděla něco, co se dalo odezřít jako „Já vím.“ Usmála se, její kluk ji objal, začal ji líbat a hladit na boku, při čemž se snažil být nenápadný, aby nebylo vidět, že jí osahává kozu. Ona to opětovala hlazením po stehnech a postupně se dostala až do jeho rozkroku, což se chlapec snažil zakrýt tím, že se k ní víc přivinul a vnější nohu přehodil přes její nohy.

A vtom přijel autobus. Nastoupil jsem a postavil jsem se hned u dveří, dvojice se zvedla a nastoupila taky, při stoupání po schodech oba ještě mrkli do mého rozkroku a pak si sedli na dvojsedačku hned vedle mě. Mladíkovy volné kalhoty prozrazovaly jednak to, že pod nimi má asi volné trenky, ale hlavně to, že se mu už pořádně postavilo péro. A taky to, že ho měl asi většího než já, což vysvětlovalo dívčino „Já vím.“

Seděli vedle sebe a dívka ho začala hladit po stehně nahoře po té nohavici, kde ho měl, čímž zřejmě chtěla zakrýt, že mu stojí, ale zároveň mu tím to péro dráždila. Celkem nepokrytě jsem je pozoroval a ona si toho pak všimla, podívala se na svého chlapce, který měl zavřené oči a snažil se netvářit slastně, což se mu nedařilo, pak se zase podívala na mě a významně svého kluka chytila přes kalhoty za ocas, přičemž její oči říkaly něco jako „Nevytahuj se, můj kluk ho má většího.“ Chlapec se u toho stisku zachvěl a já jsem se pokýváním hlavou pokusil naznačit, že uznávám porážku a že jim to přeju. Nikdo jiný se nedíval, tak jsem pro jistotu ještě svoje péro rukou povytáhnul nahoru, aby bylo ve vodorovné pozici, a ona na to s úsměvem mírně zakroutila hlavou, jako by říkala „Ne, opravdu ho nemáš většího.“ Pokrčil jsem rameny, autobus zastavil, vystoupil jsem a šel jsem do nákupního centra. Ještě jsem se ohlídnul a spatřil jsem ty dva, jak se objímají na zastávce, a pomyslel jsem si, že jim asi nic jiného nezbývá, jinak by bylo vidět, že mu stojí. Asi chlapec není jako já, který jsem hrdý na to, že mi stojí a že je to vidět, hi hi.

Zamířil jsem si to rovnou do obchodu s oblečením. V tomhle krámě jsou vždycky nějací „suspektní“ kluci. Tím myslím, že vypadají teple. A nepletl jsem se.

Džínová erekce

Ani jsem se nesnažil uvést péro do méně nápadné polohy a začal jsem se prohrabovat pověšenými kalhoty, když tu ke mně přistoupil drobnější, štíhlý, dohladka oholený chlapec s perfektně nagelovanými černými vlasy a otázal se mě měkkým, typicky teplým hláskem: „Mohu vám nějak pomoci?“ „Od čeho?“ zeptal jsem se ho žertem a otočil jsem se směrem k němu. Pobaveně se usmál a bylo vidět, že se snaží zůstat profesionální a nepodívat se tam, kam se chtěl určitě podívat. „Třeba od starších džín,“ našel si důvod, proč si prohlédnout moje kalhoty. Když je viděl, podíval se na mě omluvně: „Pardon, máte super džíny, takže spíš než od čeho, tak k čemu… K dalším super džínám, co říkáte? Jakou máte velikost?“ „Asi osmnáct,“ řekl jsem bez váhání. Z jeho tázavého pohledu mi bylo jasné, že mě pochopil, ale že je v rozpacích, tak jsem dodal: „Teda vlastně… Já ani nevím. Vy to neodhadnete?“

Prodavač si mne prohlédnul od pasu k botám, na chviličku se zarazil při pohledu na místo pod levou kapsou, kde se skvěl můj naběhlý čurák, a pak řekl: „Osmnáct bude asi jiný rozměr… Totiž jako jiné číslování. Mám špatný odhad, ale můžu vám to přeměřit, jestli chcete, abychom se dostali na správnou velikost.“

„Tak jo, přeměřte,“ odpověděl jsem, chlapci zazářily oči a vesele odskotačil pro krejčovský metr. „Jsem tady, pane!“ zvolal za pár vteřin. „S dovolením přeměříme pas,“ pokračoval, pokleknul a změřil mi obvod pasu a zapsal si to. „Potom obvod zadečku,“ řekl s pohledem upřeným na moje péro, vyrýsované v tu chvíli směrem šikmo dolů doleva. Krejčovský metr mi obepnul zadek a vpředu tu míru chlapec odečítal přesně z místa, kde mám kořen ocasu. Nepodařilo se mu tak, aby byl nucen se mi ho dotknout.

„Ještě prosím mírně rozkročte nohy, změříme délku nohavice.“ Poslechl jsem a prodavač s jakousi snad předstíranou jistotou krejčího mi připnul vší silou počátek metru do rozkroku, změřil délku nohavice a zapsal si ji.

„Super, pane. Vezmeme ještě obvod stehna, pro jistotu, jestli dovolíte.“ A začal mi měřit obvod stehna v nejširším místě, čili asi 5 cm pod rozkrokem, a to na pravé noze. Zapsal si výsledek, pohlédnul na mne nahoru a zeptal se opatrně: „Pro jistotu vezmu i druhé stehno, mohu?“ „Beze všeho.“ „Beze všeho to být nemusí, můžeme i přes kalhoty,“ odpověděl s úsměvem a co nejpomaleji mi přeměřil levé stehno, kudy se linulo moje tvrdé péro, takže se ho musel (evidentně rád) dotýkat.

Povstal a pravil: „Levé stehno máte o pár čísel širší než pravé. To je samozřejmě normální. Mám brát v potaz spíše to širší stehno, nebo to užší, nebo průměr?“ „Určitě to užší,“ odpověděl jsem, „my se tam nějak vejdeme,“ dodal jsem s úsměvem.

Chlapec se také usmál, zapsal si to a šel mi vybrat nějaké kousky. Musel jsem se pousmívat nad tím, že mi bere míry jako nějaký krejčí, včetně obvodu stehna, přičemž velikost džín se uvádí jenom podle obvodu pasu a celkové délky… Ten buzík se mě prostě chtěl dotýkat, ale já jsem mu to rád dovolil.

Přinesl patery džíny, dovedl mě do kabinek, našel mi jednu prázdnou, podal mi jedny z těch džín a požádal mě, abych si je vyzkoušel. Vzal jsem si je na sebe a roztáhnul jsem závěs. Chlapec si mne prohlédnul od hlavy k patě a prohlásil: „Omlouvám se, to je asi špatná volba. Provedení je pěkné, ale nehodí se k vám. Zkuste tyhle.“

Podal mi jiné a odebral ty první. Poslušně jsem je na sebe navlíknul. Byly o dost těsnější, takže jsem nevěděl, jak se mu v nich ukázat, až jsem našel nejvhodnější pozici ptáka. Roztáhnul jsem závěs a udělal dle mého názoru sexy pozici.

„Tohle vypadá dobře, pane! Ty bych určitě přiřadil k výběru.“ Podíval jsem se na sebe do zrcadla a usoudil jsem, že má pravdu. „Moment, něco vyzkouším,“ řekl jsem mu a svlíknul jsem tílko, abych viděl, jak to vypadá, když budu do půl těla nahý.

„Sekne vám to, pane,“ reagoval prodavač fascinovaně a prohlížel si spíš můj namakaný trup než ty džíny. „Tyhle a tyhle bych určitě odložil, ale zkuste ještě tyhle, a zůstaňte bez toho topu,“ poradil mi.

Znovu jsem poslechl, ale nebyl jsem schopen dopnout horní knoflík. Roztáhl jsem závěs a s polorozepnutým poklopcem jsem mu oznámil, že tohle je asi moc úzké.

„Třeba to dopneme, pane, ne?“ řekl, a aniž by se dál ptal, přistoupil ke mně ze zadu a dopnul mi ten knoflík. Prohlídnul si mě pak zepředu a prohlásil: „Tohle vypadá taky dobře, teď jde o to, čemu dáváte přednost.“ „Jak to myslíte?“ „No prostě – jestli vám jde o pohodlné oblékání a nošení, nebo jestli chcete zdůraznit kontury těla, abych tak řekl.“ „Kontury těla?“ „No, abyste rozuměl, aby vám vynikly obrysy například stehen včetně toho, co k tomu má přiléhat, jako například teď. Není to tak pohodlné, zato je to efektní, jak je na vás vidět.“

„Aha, už chápu. Jde mi hlavně o ty kontury, myslím, že se nemám za co stydět.“ „To rozhodně nemusíte. Máte skvělé kontury, a pokud jste tomu ochoten obětovat pohodlí, pak bych doporučoval tuto třetí variantu.“

„Vy uličníku. Tak já je beru.“ Šli jsme k pokladně, zaplatil jsem a chlapec mi dával džíny do igelitky. „Heleďte, nemohl bych si to u vás chvíli nechat? Chci se ještě vedle podívat na plavky, tak ať mi ta igelitka nepřekáží.“ „Jistě, samozřejmě. Ale plavky se mají zkoušet přes prádlo, tak ať si nikdo nevšimne,“ mrknul na mě spiklenecky. „Jak víte, že…,“ chtěl jsem se zeptat, ale skočil mi do řeči: „Při tom jednom převlékání jste si zapomněl zatáhnout závěs.“ „Tak to se omlouvám,“ předstíral jsem lítost. „V pohodě, nedíval jsem se, jen jsem to zahlédnul. Až přijdete, tak se můžete pochlubit s těmi plavkami.“ „Když si nějaký vyberu, tak určitě!“

Rozloučili jsme se a já jsem se vypravil na toalety.

---

Co se dělo na toaletách, jak jsem nakupoval u Vietnamců plavky a lubrikační gel, jak jsem ukazoval nové plavky prodavači džín a co všechno se odehrálo, když jsem šel na bazén, to se můžete dovědět v pokračování, pokud svým komentářem podpoříte další díl povídky. 

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (24 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #5 PokračováníLeckdo 2016-10-10 22:39
Tohle si zaslouží pokračování, ať tu není jenom samá romantika!
Citovat
0 #4 farmaceutickácmeli60 2016-10-09 21:17
Je to veselé povídání o důsledcích používání výdobytků potravinářsko-farmaceutického komplexu. Jako vždy nechybí sex podtón - jen tak dále. Možná osobní zkušenost z objevování neznámého ? :D :P
Citovat
+1 #3 Zjevení?Davyd 2016-10-09 15:44
No já jsem myslel, že tady píšou jenom samí romantici. Ale tohle je najednou jako zjevení! Konečně mě ty stránky začínají bavit... Díky, Filipe! Piš dál!
Citovat
+3 #2 Odp.: Modrá pilulkadevil123 2016-09-06 16:23
Super. Pokračování určitě všichni ocení!
Citovat
+1 #1 :-)tom 2016-09-01 05:38
velmi zážitkové:-)
Citovat