• Paul
Stylklasika
Datum publikace21. 2. 2018
Počet zobrazení2225×
Hodnocení4.62
Počet komentářů9

„Neskutečný! To už to jsou opravdu dva roky?!“ šeptám, nechápavě hledím před sebe a stejně tak neuvěřitelně se mi zastavuje mozek při pohledu na obří Richardovo mužství. Klacek jako z čokolády, přesně takový, jaký si chcete nechat rozpouštět v puse.

Já vím! Já vím! Už by mě tenhle nádherný samec a veškeré jeho doplňky neměly konsternovat, ale prostě se tomu nedá ubránit. A to ani po dvou nádherných ostrovních letech pod jeho dominantně-ohleduplnou nadvládou, která někdy spíš připomínala intenzivní milenecký vztah, než jen pracovně vytíženého šéfa a jeho asistenta.

Teď tu stojí nahý s ohonem ovázaným červenou stuhou, která mu bondážuje koule a od nich se vrací k roztouženému žaludu, kde je zakončená úhlednou mašličkou.

„Dva! A dokonané! To se musí nějak oslavit, ne?!“ burácí na celou kancelář a přistrkuje mi voňavý ohon k nosu.

Cítil jsem ho už tolikrát, a přesto mnou projíždí vzrušení a nadrženost. Špičkou jazyka mu kroužím po ráfku, rty si vychutnávám hebký nadupaný žalud i mocné pulzy, které s ním cloumají.

Už to znám nazpaměť – teď mě chytne oběma rukama, jedním vydatným flusnutím zajistí hladký průnik a pak už mě čeká jen jízda do sedmého nebe, na jejímž konci budou vydatné cákance mrdky. I navzdory již několikáté repríze mě to pořád baví i rajcuje. Péro se mi staví a v podbřišku skotačí hejníčko motýlů, kteří mě křidélky šimrají na varlatech.

Richard pozvolna rozvazuje červený uzel a já prsty osvobozuji zbytek jeho dokonalého a našponovaného černošského dobyvatele. Varlata mu nechávám podvázaná, protože vím, že to má rád, a lehce je začínám pravou dlaní masírovat a pusou vychutnávám předzvěst mohutných výronů.

Slastí přivírám oči a propadám se do obvyklého tranzu, z něhož se většinou probírám až s hlasitým Richardovým mručením, kterým uvolňuje rozkoš navozenou orgasmem, což mě zpravidla samovolně přivede k tomu mému.

Jenže najednou přestávám ovládat tělo a necítím…

***

„Paule! Paule, otevři! Přijdeš pozdě!“ křičí Dan, zuřivě u toho tluče na dveře sousední garsonky a už po několikáté ho mrzí, že vrátil klíče, aby ho do ní příliš často nelákala nezvladatelná touha po sexu s pánem tohohle bytu.

Zevnitř ale nikdo na jeho opakovanou snahu nereaguje a až po chvíli z nedalekých dveří vystrkuje hlavu Swen:

„Ten tam není. Já myslím, že někam s Richardem zase narychlo odfrčeli.“

„Ale to je divný. Já celou noc v kanclu makal na dodělávkách a teď ráno jsem viděl Richardovo auto v garážích.“
„No tak se někde nechává píglovat někým jiným. Co já vím. Já ho nehlídám. A vůbec, co je mi po něm. Vždyť je to pěkná děvka a zákeřnej zmetek. A ticho, já chci ještě chrápat!“ křičí do chodby Swen a hned nato práská dveřmi.
„Hmm, od tebe to sedí,“ pohuhňává si Dan a ještě jednou se snaží možná spícího Paula probudit. Marně.
„Paul odjel na mimořádnou služební cestu,“ povídá mu do telefonu Richard, po předchozím neúspěšném pokusu dovolat se jeho asistentovi.
„Aha! A nevíš, kdy se vrátí?“
„To záleží na okolnostech, takže nevím. Promiň! Už musím končit.“

Zklamaně se vrací k sobě, ručně zahnat chtíč, který měl být původně uspokojen pomocí sousedova žhavého pružného těla a dávek jeho pamlskového semene, tak jako už mnohokrát před tím.

„Psss!“ ozývá se ale najednou z jedněch protějších dveří dřív, než se mu podaří zevnitř zavřít ty jeho. Vrací se proto na chodbu a rovnou míří k pootevřenému vstupu do Davidova brlohu.
„Davide! Jsi to ty?“ šeptá do něj.
„A kdo by tu měl bejt jinej?! Zavři!“
„Jak to, že nejsi v práci?!“ nechápe Dan, stejně jako to, že ho hned nenapadlo kontaktovat pomocného personalistu, jemuž vrozený drbnofaktor dopřává detailní znalost všeho, co se kolem třeba jen mihne.
„To neřeš! To není tvoje věc! Hledáš Paula, ne?!“
„No, hledám. Jen jsem si chtěl… A s ním to je…“
„Nekecej! Já vím, že jsi do něj udělanej a pokaždý hotovej. A teď nemyslím jen fyzicky.“

Dan neví, jak na tohle reagovat, a tak jen… mlčí.

„No vidíš, já mám vždycky recht! Ohledně Paulovy noci toho nevím moc, a hlavně se i na to vztahuje přísný embargo, takže ti povím jen…“
„I přes embargo?!“
„Jestli se ti to nelíbí…!“
„Promiň! Prosím tě, promiň a mluv!“ krotí se Dan.
„Budu. Ale platí se předem!“
„Co?“
„Snad sis nemyslel, že poruším profesionální mlčenlivost jenom pro tvý krásný oči. To budeš muset, hochu, přihodit víc!“ šklebí se David a rozevřenou dlaní popadá Dana za rozkrok.

Jejich zápěstí s čipovými hodinkami se tak dostávají do těsné blízkosti a na displejích se zobrazuje vše potřebné.

Dan se na ně dívá a povídá:

„Ale já žil v tom, že o mě nemáš zájem,“ a snaží se vykroutit ze sexu s Davidem, protože blonďáci se mu nikdy nelíbili a taky už dávno zapomněl, že tenhle má status o tři řády níž a navíc už nějaký ten pátek nepatří do první kategorie.

„No vidíš, tak tos žil v omylu,“ povídá ale David a už se prsty dobývá do rozepnutého Danova poklopce, kde mu začíná střídavě mnout žalud a varlata.

Dan pochopil, že pro Paula bude muset přinést další z mnoha obětí, a tak se mírně rozkročuje, aby mezi jeho stehny bylo dost místa jak na Davidovu pohybující se ruku, tak jeho nalévající se ohon.

Ten se ale po chvilce sám osvobozuje z kalhot, zipem se klube ven a vypíná se do plného ztopoření tak, že se uzdičkou tře o Davidovo předloktí, protože ten se stále muchluje s rozpáleným Danovým šourkem v trenýrkách.

Chvílemi přitlačuje, Dan sténá a ze žaludu mu vytékají droubounké nitky předmrdky, které se s pohybem penisu roztírají po kůži ruky šátralky.

Dan přivírá oči, sám chtěl s něčím podobným před chvíli začít u sebe v pokoji. Jenomže s myšlenkami na Paula, proto si teď se vší vervou snaží vybavit všechny ty polohy a mohutné cákance mrdky, které s ním prožil.

A daří se mu to vcelku úspěšně.

Na Davidovu ruku posílá silnější výron touhy, za který je odměněn vnější masáží prostaty, což ho povzbuzuje k dalšímu.

„Hodnej kluk!“ pochvaluje si David, ruku vytahuje, její dlaní se začíná věnovat zvlhčené špičce Danovy stříkačky a druhou dráždí sebe.

Dan je stále duchem u Paula a začíná do lačné pěsti přirážet, až s náhodným pohledem dolů zjišťuje, že už se neuspokojuje o Davidovu pokožku, ale o jazyk, který se domáhá nových sladkých kapek touhy vytékajících z roztoužené štěrbinky.

Veškerá mužnost se v něm vzdouvá a burcuje k odpalu, ale kňučící blonďák mění pozici – zcela si stahuje boxerky, lehá na záda a nohy fixuje za hlavou o poličku na klíče zavěšenou na stěně za ním.

„Blonďák, neblonďák,“ přemítá si pro sebe Dan, protože už je tak rozrajcovaný, že nepohrdne žádnou vstřícnou dírou, která mu ochotně poskytne hebké teplo a vyšponuje tak jeho vzrušení na maximum.

David skučí čím dál intenzivněji, všemi deseti si roztahuje anál a roztírá po něm Danovu předmrdku, protože ten k němu mezitím přikleknul a nyní si žalud tře o nadrženou nechlupatou prdelku, připravenou pojmout cokoli, co jí dodá pocit, že je pouhou hračkou pro dominantního chlapa, který si na ní uspokojí všechny přirozené touhy rozsévače.

Růžová kůžička se pne pod tlakem tlustého ohonu, který se probojovává dovnitř. David krouživými pohybu zadku pomáhá pomalému proniknutí, a pozvolna se tak na Danovo kladivo dobrovolně nasouvá, až se na něj plně naráží.

„Aaach!“ rozeznívá se malinkatou předsíní.

Dan se na chvílí zastavuje, jestli to nebylo bolestí, ale David ho oběma rukama za zadek pobízí, aby se na něj natlačil i koulemi.

„Oouu!“ tentokrát vypouští Dan, protože rozkoš, kterou mu přivodil zásun žaludu do Davidových hloubek, je k nevydržení, a on vstříknul první dávku spermatu, což mu ale nebrání v dosažení hlubšího orgasmu, který je oba teprve čeká.

David si užívá pnoucí tlak, který v něm masíruje vše, co je potřeba. Pomalu přidává jemné vlnění boků, kterým stimuluje macka uvnitř k totální napumpovanosti a jemnou kůži na prdelce laská varlata, z nichž chce do sebe vyždímat co nejvíc šťávy.

A to už je pro extrémně vyburcovaného Daniela horizontem, za nímž následuje jen několik divoce-živočišných přírazů, dozvučených slastným hekáním a zakončených erupcí rozžhaveného semene, které je dávkováno do přirážejícího Davidova zadku.

„Bože! Bože!“ haleká David a dál a dál do sebe natlačuje ejakulujícího samce. Tomu se podlamují lokty a končí vyčerpaný břichem na blonďákově klíně s trčím ohonem, ze kterého se samovolně uvolňují výrony, lepící se na jejich hebké pokožky. Na ní se mísí s potem, jak se o sebe ještě chvíli třou, aby si oba vylili koule úplně do sucha.
„Netušil jsem, že jsi takhle dobrej,“ udýchaně a z bezprostřední blízkosti šeptá Dan do tváře Davidovi a vytahuje z něho ještě trochu tekoucí a mírně nalité péro.

David ale jen nehnutě, mlčky a se zavřenými víčky ještě chvíli vychutnává dotřesy rozkoše.

Aktivák se proto zvedá, obléká a pak k němu zpátky přiklekává.

„Tak a teď už povídej! Co víš o Paulovi?“

David konečně otevírá oči, uvolňuje zašprajcované nohy a jen tak zlehka natáčí obličej jeho směrem.

„Zas takovou hodnotu to nemělo.“

Daniel nechápe, že to byl jenom pokus o fór, proto ho chytá levou dlaní za koule a tiskne. To má sice za následek, že sebou Davidovo péro škube a vypouští zbytky spermatu, ale především palčivou bolest, která nedovoluje v dalším srandování pokračovat.

„Jo! Jo! Povím! Povím!“ kroutí se v křečích, nato drtička Dan polevuje, a tak už může mluvit normálně. „Jde o nějakou uzavřenou akci, tajný rituál v Labyrintu. Začíná to za hodinu. Už ho nezachráníš.“

***

Jen ztěžka se rozkoukávám. Nepoznávám nic. Jen chápu, že jsem přivázaný na nějakém svislém železném roštu. Ruce i nohy mám roztažené a jsem úplně nahý. Všude je tma a jediné, co je tu zřetelné, je oslepující reflektor, který svítí přímo na mě.

Najednou se z temnoty za mnou vynořuje černé pírko, něžně mi přejíždí od brady až po koule, a jak ho sleduji, si všímám, že je mám ovázané tou červenou stuhou, kterou na sobě měl můj čokoládový hřebec.

Nevnímal jsem ji, až teď, když je za ni zastrkováno ono peříčko.

Další se objevuje vzápětí a dráždí mi bradavky, třetí se věnuje pupíku a čtvrté cítím na zadku. Všechny po chvíli končí za mašlí a kolem mě se objevují další nová, která na mně lechtáním vzrušují a stimulují všechno, co se jen dá.

Klacek se mi staví, ale kupodivu je mi to nepříjemné. Stejně jako kovové kolíčky, které mi někdo připíná na kůži u kořenu ohonu.

Jenže to nebylo to nejhorší, protože slabý proud, který mi přes ně teď svrbí prostatou a varlaty, je tak dotěrný, až se nedá vydržet.

Sténám, snažím se kroucením uvolnit z pout a přitom mi celým tělem projíždí mráz, vedro, slastná rozkoš i mučivé svírání, které mě paralyzuje a přivádí k šílenství.

Napětí se zvětšuje. Koule se mi přitahují k tělu, ohon sebou mrská v extázi a v podbrišku se mi to vaří touhou vystříkat se do bezvědomí.

Už se mi skoro daří všechno vyklopit a uvolnit tak nesnesitelnou bezmoc, jenže v tom do mě elektrika přestává pronikat, orgasmus, na jehož začátku jsem se už skoro ocitnul, zase ustupuje a z klacku mi vylétává jen slabý předvýron, který mi stéká po koulích.

Jsem zadýchaný, zpocený a zmatený.

„Co to má, do prdele, znamenat?! Tohle Richard nikdy nepraktikoval ani nenaznačoval, že by ho něco takovýho rajcovalo!“ rozčilují se mi myšlenky v hlavě.

Jenže peří, co mám zastrkané za mašlí, mě šimrá na zatnutých svalech, takže nejsem schopný dál přemýšlet, co nebo kdo, a jen mě zajímá, kdy, ale především jak se udělám.

A pravděpodobně to nebude trvat dlouho, protože se do mě začíná někdo zezadu dobývat. Zpočátku je něžný, opatrný a jde na to pomalu, ale jak zjistil, že moje roztoužení je vyšponované k vrcholu, přidává grády, až se celá mříž i se mnou otřásá.

Cítím ho v sobě, jeho teplý tvrdý tlustý ohon, který do mě zakrátko pumpuje rozpálenou šťávu, a tak se ta moje škubavě rozstříkává do okolí a končí na černém peří.

Opět nemohu popadnout dech. Vycákat se takhle „bez držení“ je sice zajímavé, ale fyzicky dost náročné. Ten neznámý mi ještě chvíli funí do ucha, což mě uvolňuje, tak ze mě lehce vyklouzává a asi ho už nikdy víc neuvidím, a i kdyby jo, nebudu tušit, že to je on.

A zase peří.

Tentokrát je ho ale najednou nějak moc pohromadě, že celou akci nestíhám skoro ani sledovat. Všude kolem samá peruť a až po chvíli se z nich klubou mladí kluci v kostýmech krkavců. Poznávám je. Už mi dochází, kde asi jsem a co se děje.

Uklidňuji se, nestal jsem se obětí zvrhlých utajených Richardových choutek, ale jen mi pravděpodobně k našemu dvouletému výročí přichystal překvapení v podobě herců z mého oblíbeného muzikálového představení Sedmero krkavců, které se hraje v Labyrintu.

Vždycky jsem po klucích toužebně počumoval a prahnul po seznámení s nimi.

A jak tak koukám – nepůjde jenom o seznámení. Čím dál častěji se mě každý z nich dotýká a hladí. Nejeden se věnuje i mému tekoucímu klacku, který se díky nim opět vrací do pohotovosti, mírně nabíhá a přísahám, že jestli se ho ještě párkrát dotknou, tak půjde i do pozoru.

No, a už je to tady. Jedno z krásných ptáčat si přiklekává a začíná mi lačně olizovat prut, který houpnul hned, jak ho ten cukroušek párkrát polaskal.

Ostatní se přidávají a jako zdivočelé hejno se nemůžou nabažit mojí bezbrannosti. Oždibují mi bradavky, masírují koule, hladí po celém těle svými heboučkými maskami a olizují ohon, který i masivně dráždí. A nezůstává jen u ručního či ústního. Střídavě se na mě nabodávají, a zahřívají mi tak hadici, jako by chtěli vysedět nějaké to vejce.

Ale nezbude jim, než jen sezobat veškerá semínka, která ze mě vymámí.

Iluze pulzujícího a neochočeného hejna je dokonalá a erotická.

A stejně tak to postupem času očividně vnímají i jeho členové, protože dva z nich mi právě postříkali stehna, jeden se vymlasknul na podlahu mezi má chodidla, když se mě jal bezmyšlenkovitě pohulovat, čtvrtý se pravou rukou vytáhnul výš na mříž, líbá mě a jeho rozpálenou mrdku cítím na levém boku, protože mi po něm stéká. Pátý se na mě ukájí zezadu a šestý se sedmým mi v záři jediného svítidla předvádějí, k čemu bych se mohl přidat, kdybych nebyl přivázaný. Kluci jsou něžní a rozkošní, přesně tak, jak jsem si je často ve svých fantaziích představoval.

Jedna z nich se mi právě plní, a to se vším, co k ní patří. Plním pusu třetímu opeřenci a zůstávám zakousnutý do čtvrtého. Svíjím se blahem, až se mi pouta zařezávají do zápěstí.

„Kša! Kša! Už ho nechte!“ rozhání je Richardův hlas, který se přibližuje a on celý se vynořuje ze všudypřítomné temnoty, „krásné divadlo jste nám tu sehráli.“

„Nám?!“ stíhám se jen přihlouple zeptat a všechno kolem se prosvětluje. Přede mnou se vykresluje hlediště, ve kterém sedí asi deset týpků, a jak si pozvolna zvykám na ostrý svit, některé z nich poznávám.

Richard došel přímo ke mně a oznamuje mi, že odteď mé hodinky budou každému hlásit status sedm s výhlídkou na osm a tohle bylo originální soukromé komisní přezkoušení, abych na něj nikdy nezapom…

Jenže do toho se zprudka otevírají dveře v sále a v nich se objevuje Dan.

„Vydrž, Paule! Už jsem…“

Následují ještě tři dlouhé rázné kroky, kterými sem vlétnul, ale po nich se pozvolna zastavuje, zjevně mu dochází, co přesně se tu odehrává, a tak se zase stahuje zpátky chodbu.

Celá komise se pohledem vrací na jeviště, na mě a Richarda. Ten taky pouští ze zřetele mizejícího Dana.

„No vidíš, další z mnoha důvodů, proč máš patřit mezi sedmičky a aspirovat na osmičku. Je mezi nimi totiž minimálně jeden, který tě opravdu miluje a je ochotný pro tebe i riskovat.“

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (36 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (34 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (34 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (36 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoPaul Valten
Věk22

Běloch, go-go tanečník a fotomodel

Ostrovan

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #9 Odp.: Sedmičkazmetek 2018-05-10 22:07
Cituji Paul:
...bude, nebojte! Už se na něm maká.
Pro Tomáš98: myslím, že čtenáři ani Ty nemusíte smutnit, že další díl zatím není, protože Tvoje romantika stojí za to a je tady díky ní co číst. Ale díky i Tobě!

A víš, že se budu těšit? :-)
Citovat
+2 #8 pokračování...Paul 2018-05-10 13:54
...bude, nebojte! Už se na něm maká.
Pro Tomáš98: myslím, že čtenáři ani Ty nemusíte smutnit, že další díl zatím není, protože Tvoje romantika stojí za to a je tady díky ní co číst. Ale díky i Tobě!
Citovat
0 #7 Odp.: SedmičkaTomáš98 2018-05-09 17:20
Moc se těším na pokračování. Doufám, že bude brzy :lol:
Citovat
+1 #6 Odp.: SedmičkaTomáš98 2018-04-14 17:50
Doufám, že bude mít povídka pokračování. Byla by škoda ,kdyby to skončilo takhle.
Citovat
+4 #5 pozdrav z OstrovaPaul 2018-04-14 17:49
Zdravím všechny a moc děkuji za komentáře. Zrovna na Ostrově prožívám něco, co vám chci povyprávět až to skončí... i když bych si přál, aby neskončilo! Váš oddaný Paul.
Citovat
+7 #4 Odp.: SedmičkaJust another idjit 2018-04-10 13:45
Kdy bude další? 8)
Citovat
+6 #3 Odp.: SedmičkaHarry 2018-03-24 20:46
Bude pokračování? :lol:
Citovat
+8 #2 Odp.: SedmičkaRobin 2018-03-08 18:36
Líbí se mi tvé povídky, a jsem rád že jsi zase začal psát. Těším se na další díl :-)
Citovat
+3 #1 Odp.: Sedmičkazmetek 2018-02-21 22:07
nějak jsem se v tom ztrácel. Nepatří to spíš do Ostrovních? Alespoň podle závěru.

Aha, mně se to na chvíli objevilo v obecných povídkách, tak už se začínám orientovat.
Citovat