Ačkoli se to může zdát nepravděpodobné, charakter osídlení Ostrova se po změně státního zřízení a importu nové společnosti příliš nezměnil z původního rozložení jeho domorodých obyvatel. I dnes v éře moderní techniky a výdobytků bohatého státu lidé upřednostňují rovinaté pobřeží a pláže, kde vzniklo několik větších měst, před hornatou pahorkatinou - tu dnes v malých roztroušených vesnicích nebo samotách obývají spíše velcí milovníci přírody (tedy nejen) a notoričtí samotáři. V tomto článku se podíváme na oba tyto životní styly, prozkoumáme populační složení Ostrova, všimneme si způsobu, jak Ostrované řeší systém dopravy v nejzalidněnějších oblastech, a nezapomeneme ani na těžko dosažitelný institut občanství a možnosti imigrace mezi nás.
Města a život v nich
Oblast vyššího zalidnění pokrývá celé pobřeží Ostrova. Hlavní a zároveň největší město se nachází na jihozápadní straně jen malý kousek od mezinárodního ostrova, který zprostředkovává jedinou komunikaci s okolním světem. Jedná se o jediné město, jehož počet obyvatel značně kolísá v závislosti na sezóně a tedy množství návštěvníků Ostrova - v období monzunů v něm žije ne více než 200 tisíc občanů, kdežto během parných letních dnů zde najdete davy nových tváří a město hostí i dvakrát tolik lidí. V metropoli se nachází většina administrativních orgánů, sídlo vlády a některé úřady, které každý z občanů dobře zná (například Komise). Centrum města tvoří zástavba pocházející ještě z hluboké koloniální éry - čisté bílé fasády, velké balkóny, vysoká okna s okenicemi proti polednímu slunci, kolonády a živé terasy. Přestože si moderní urbanistické uvažování vyžádalo i větší změny územního plánu centra města (například kvůli správnému proudění čerstvého vzduchu, rozumnému odklonění dopravy, stanicím metra a trasám tramvají, stejně jako výstavbě nových parků a rekreačních oblastí), všechny zásahy byly prováděny s hlubokým respektem k charakteru města. Bylo-li nutné některou stavbu přemístit, došlo k jejímu rozebrání na cihly a opětovnému seskládání. Takovéto choulostivé operace se dočkal i bývalý palác guvernéra 'Palaco Naciona de Registroj' (dnes sídlo vlády) a veřejné lázně 'Alta Banurbo Popola', největší svého druhu na světě. Periferní části města byly potom od samého vystavovány podle návrhů předních světových urbanistů. Úsilí a finance vynaložené na tento projekt se ukázaly jako velmi smysluplné - v hlavním městě se podařilo minimalizovat většinu problémů sužující jiná velkoměsta. Ačkoli výstavba proběhla již před několika desetiletími, pobřežní čtvrť 'Distrikto okcidenta' je stále i pro nejmodernější urbánní teorie velkou výzvou a za jejím studiem sem přijíždí mnoho odborníků.
Osídlení a výstavba měst v pobřežním pásmu explodovala krátce po začátku novodobé historie Ostrova, všechna větší města tedy pocházejí ze stejné éry a poměrně se sobě podobají. I přes snahu prvních designérů nové společnosti odlišit od sebe obce specifickým rázem každé z nich, města nemohou popřít stejná kulturní východiska. Ze snahy o různorodost zbyly tedy prakticky jenom tak zvané monumenty - významnosti, za kterými má smysl přejet celý Ostrov a vůbec podnikat městskou turistiku. Většinou se jedná o atrakce různého druhu, ať už ZOO, kulturní centra jako speciálně zaměřené galerie a divadla, stadiony pro Všeobecné hry, vyhlídkové věže nebo podmořské observatoře.
Prstenec měst obkružující Ostrov je sice poměrně hustý, nicméně nikde nevytváří shluky nebo megalopole. Průměrný počet obyvatel obcí je kolem 30 tisíc, najdou ale samozřejmě výjimky. Vesnice a malá města na pobřeží mají charakter spíše komunitních center, podstatně se ale liší od venkova středozemního. Oblíbený je zde rybolov a aktivity a obživa s ním spojené, částečně také ovocnářství a pěstování zeleniny. Život je zde pochopitelně klidnější než ve velkých městech, rozhodně ale nedosahuje "pravdivosti" skutečného zemědělství v drsném vnitrozemí.
Venkov
Oproti poměrně kosmopolitnímu pobřeží kontrastuje drsné a řídce osídlené vnitrozemí. Pojmem 'Kamparego' (velký venkov) označují místní vše, co se rozprostírá dále než 15 kilometrů od pobřežní čáry. Za touto linií s prudkým nárůstem nastupuje deštný prales a Ostrov zdaleka mění svou podobu. Stopy po vyspělé společnosti rychle mizí za vy se můžete snadno po půl hodině jízdy vlakem nebo autem dostat do více a více opuštěných končin divoké přírody. Samozřejmě, zvolíte-li svou cestu chytře, narazíte na menší i rozlehlejší zemědělské vesnice a kolonie farem. Přestože z obvodové části venkova pochází většina potravin a zemědělských produktů, žádné velkokapacitní závody zde nenajdete. Vše se intenzivní formou pěstuje na malých agrárních celcích spravovaných vždy jen malou skupinou lidí. Stejně tak i dálnice a návaly kamionů se zde nekonají, plodiny odvážejí malé vlakové soupravy, jejichž úzkokolejné tratě křižují vnitrozemí mnohdy jako jediné znaky přítomnosti člověka v těchto končinách.
Pokud už tedy narazíte na nějaký faremní komplex, potkáte jistě také 'kampareganoj', venkovany. Prvním setkání s nimi si většina kluků pamatuje celý život. Kvůli drsným podmínkám, které tu panují - prudkým dešťům střídaným neúprosně parnými dny, vlhkostí a také jistému nebezpečí místní fauny i flory, si místní obyvatelé vysloužili právem pověst ostřílených a tvrdých farmářů, jejichž kultura a zvyky jsou... prostě odlišné. Ať už zhodnotí návštěvník této oblasti místní poměry jakkoli, rozhodně je to zážitek, který k pobytu na Ostrově prostě patří.
Zcela centrální část venkova 'Ena kamparo' tvoří rozsáhlý sopečný svah, na němž je život velice obtížný a prakticky se zde žádné osídlení nevyskytuje. Výpravy do těchto oblastí, pokrytých hustými pralesy přecházející s narůstající nadmořskou výškou postupně do suchých savan, se příliš nedoporučují. Pravidelné linky veřejné dopravy sem vůbec nezajíždí, asfaltové silnice tu nenajdete. Jediná přijatelná forma dopravy je pronajatý vrtulník nebo letadlo, jízda terénním vozem bývá poměrně nebezpečná. Přesto všechno si jako stálé útočiště si tyto liduprázdné končiny vybralo jisté minimální množství lidí - jejich počet se odhaduje okolo 50 až 70 jedinců. Vytvořili zde dvě až tři komunity s vlastními pravidly a fungováním. Jejich struktura ani přesná poloha není známa a žádný úřad po nich také nepátrá - Ostrované mají právo na vlastní životní styl, pokud respektují zákonné povinnosti. Předpokládá se, že tyto skupiny obývají některé z prastarých staveb zbylých po dávných obyvatelích, především mniších.
Doprava a cestování
Dopravní síť stejně jako úroveň veřejné dopravy je na mimořádně vysoké úrovni. Města jsou obsloužena kvalitní MHD, tvořenou hlavně elektrobusy a tramvajemi, případě metrem v hlavním městě. Obce jsou propojeny autobusovou dopravou a vlaky jsou využívány především pro dálkové destinace (umožňují kvalitní cestování přes noc). Pravidelné lodní linky spojují většinu přístavů a malé ostrovní systémy v blízkosti pobřeží. Vzdálenější ostrovní uskupení jsou dostupná pouze speciálními linkami nebo letadly. Letecká doprava zaujímá místo hlavně pro urgentní spoje na vzdálenost celého Ostrova a obsluhuje po zemi nedobře dostupné vnitrozemí. Díky kvalitnímu designu sítí je možné se mezi jakýmikoli dvěma městy dopravit přes noc, což dobře odráží vysoká míra turistiky po celém Ostrově.
Hlavní Ostrov je propojen s ostrovem mezinárodním (kde platí běžná pravidla a zákony, řekněme, evropského typu), který slouží jako přestupní stanice k okolnímu světu, každodenními leteckými a lodními spoji. Na těchto linkách je ovšem nastolen zvláštní režim kontroly, protože průliv mezi ostrovy slouží jako přirozený celní prostor. Na mezinárodní ostrov létá několik světových aerolinek a připlouvají parníky z Indonésie, Austrálie a východní Asie.
Demografie
Skladba obyvatel ostrova reflektuje politiku nastolenou platnou filosofií ostrovní společnosti. Průměrný věk se pohybuje v závislosti na sezóně mezi 22 a 30 lety, nejčastěji jsou zastoupeny věkové skupiny 18-24 (41%) a 25-35 (33%). Drtivá většina lidí žije na pobřeží (89%) a pracují ve službách a kvartérním sektoru vědy a výzkumu. Kulturní původ obyvatel je velmi různorodý a na samotném ostrově probíhá složité míšení rozdílných původních zvyků a postojů s nově přejatými ostrovními zásadami. Katedra sociologie a demografie, jedna z největších na místní univerzitě, si získává světové renomé právě díky přímému studiu vývoje takto specifické společnosti.
Tendence a trendy jsou ve společnosti zatím nejasné - nedochází k žádnému přelivu obyvatel z měst do vesnic či příměstských oblastí, jelikož města nabízejí kvalitní životní podmínky. Nepříliš jednoduché prostředí venkova je kompenzováno jinými faktory a je zjevně místními lidmi vyhledáváno, nedochází tedy ani ke zpětnému odchodu. Míra imigrace na Ostrov významně převažuje nad emigrací a nárůst populace je každoročně více než 3%, což je z demografického hlediska zatím přijatelný vývoj.
Imigrace a občanství
Na Ostrově je možné pobývat různými způsoby. Jak bylo už i jinde zdůrazňováno, speciální příležitosti, které tato společnost nabízí, jsou lákavé pro mnoho lidí, a proto je imigrace a vůbec pobyt zde podřízen poměrně striktními pravidly. V principu můžete mít jeden z následujících vztahů k Ostrovu: turistické vízum, dlouhodobý pobyt, trvalý pobyt a občanství.
Turistické vízum získávají kluci a muži rozhodnutím ambasád - a to na základě různých kritérií, mezi nimi je samozřejmě také vzhled a otázka prospěšnosti společnosti. Další možností je vízum si koupit, cena se pak opět odráží od těchto kritérií. Jako turista (až na speciální výjimky) musíte dodržovat všechny zákony a můžete využívat všech příležitostí. Většinou vízum kluci využívají kvůli nevšednímu sexuálními životu, který jim Ostrov nabízí. Nemohou ale do společnosti Ostrova vstoupit - například stoupat po společenském žebříčku, být zaměstnaní, studovat na univerzitě a jinak se zařazovat. Vízum mívá platnost maximálně dva měsíce.
Dlouhodobý a trvalý pobyt se liší jen tím, že první z nich je časově omezen, nejčastěji v řádu několika let. Oba druhy pobytů nabízí už úplné začlenění do systému. V tomto režimu se nachází většina obyvatel - nabízí totiž téměř všechny výhody s tím, že kdykoli mohou odjet a už se nevrátit. Jediné, co odchodem z Ostrova ztratí, je všechen majetek získaný při pobytu. Z Ostrova se totiž žádný kapitál ven nedostává.
Získat ostrovní občanství je velmi složité. Vyžaduje předchozí dlouhodobý pobyt a prokázání užitečnosti ostrovní společnosti. Po jeho získání má občan právo na doživotní zajištění životního standardu, důchod a významnou podporu Ostrova při pobytech ve světě. Do vysokých úřednických postů, do expertních komisí a vládních úřadů mohou být jmenováni pouze občané. Získáním občanství se ztrácí občanství předchozího státu.