Cesta na Island – IV. Jackův příběh

Po absolvování gymnázia jsem učinil první pokus o přijetí ke studiu na právnické fakultě, ale když jsem nebyl přijat, rozhodl jsem se využít čas a odbýt si vojenskou službu. A právě s obdobím vojenského života se pojí i moje první zkušenosti se sexem mezi chlapy.

Už jako harcer (obdoba skautů v Čechách) a kluk žijící ve městě jsem měl rád přírodu, a tak jsem si představoval, že bych si jí nejvíce užil jako pohraničník. K tomu to byla služba, kde se podle mých tenkrát naivních představ dalo užít i nějaké to dobrodružství. I když jak se ukázalo, ty představy nebyly tak docela naivní, přestože se jejich naplnění dosti lišilo od původních. Proto jsem také požádal o zařazení do WOP (Vojska ochrany hranice).

Avšak již lékařská prohlídka při odvodu neproběhla bez problémů. Jak jste už zaregistrovali, můj penis mi narostl trochu víc než u mých vrstevníků, ale nepřikládal jsem tomu nějaký význam. Je fakt, že jsem měl občas problém s nečekanou erekcí, kterou jsem díky tomu klackovi těžko skrýval, a když jsem ještě zjistil, že si toho někdo všiml, stala se erekce navíc nezvladatelnou, a pokud to bylo možné, musel jsem se někam uchýlit a toho nezbedu uklidnit důkladným vyhoněním. A tak má vzrušivá reakce nevhodně vyvolaná vědomím, že se hned několik lidí dívá na mé nahé tělo, způsobila před lékařskou komisí rozruch a pro mě nepříjemné veselí, když jsem před nimi stál v pozoru nejen já, ale i můj pták.

Při odchodu z místnosti, kde komise zasedala, se ke mně připojil jeden její člen a snažil se mě přesvědčit, že by byla škoda, kdyby tak skvělý nástroj zahálel někde v zapadlých kasárnách, a nabídl se, že mi zařídí službu u velitelského útvaru, kde se budeme moci scházet a kde mě seznámí i s několika jeho přáteli, nejen vojenskými lékaři, ale i vyššími důstojníky, kteří jistě mé vybavení náležitě ocení.

Nabídku jsem zdvořile odmítl, ale na odmítnutém důstojníkovi bylo vidět, jak nelibě odmítnutí nese. Nejspíše také jeho zásluhou se stalo, že jsem se po absolvování základního výcviku ocitl až na východní výspě Polska, kde jsme vykonávali službu na hranici s Ukrajinou na řece Bug. Do nejbližšího města to bylo téměř pětadvacet kilometrů a šance na řádnou vycházku maximálně jednou za měsíc.

Omezené možnosti kontaktu s civilním světem měly na svědomí i to, že se tady více navazovaly a prohlubovaly vzájemné kontakty mezi příslušníky našeho nuceně uzavřeného společenství. Dlouhé hodiny strávené ve dvojicích společně na denních a hlavně nočních hlídkách vytvářely často více než jen přátelské vztahy.

Samozřejmě, že ani já jsem nezůstal imunní vůči takovému řešení nedostatku sexuálních příležitostí, zejména po tom, co mi byl jako druhý do hlídky přidělen sice sympatický, ale stále vystrašeným dojmem působící Petr, čerstvý absolvent umělecké školy ve Varšavě. Asi ve mně viděl silnějšího a zkušenějšího kamaráda, který mu mohl v novém, a podle jeho názoru nepřátelském prostředí, poskytnout jakousi oporu, a já roli jeho ochránce docela rád přijal.

Petr byl nadaný malíř, což poznal i velitel útvaru, a proto ho požádal, aby do armádní soutěže připravil několik obrazů znázorňujících službu na hranici, se zaměřením na výkon služby pohraničníků v různých typických i neobvyklých situacích. Protože byl Petr z akademie zvyklý pracovat s živými modely, vyžádal si mě, jestli bych mu nemohl být k ruce jako takový model. Chtěl jsem ale, aby mi nejdříve, než vyslovím i já souhlas, ukázal některé své práce, abych měl jistotu, že ze mě neudělá nějaký moderní abstraktní objekt, kde nepoznáš, co je vlastně co.

Neměl s sebou sice žádné obrazy, ale ukázal mi skicák, ve kterém mě překvapily nádherně a realisticky vyvedené akty nejen mladých žen, ale zejména mužů s detaily všech částí jejich těl. Zeptal jsem se ho, jakým modelům dával přednost, zda ženským nebo mužským. Vysvětlil mi, i když ne zcela přesvědčivě, že mu to bylo celkem jedno, ale modelky se jednodušeji sháněly. Mužští modelové zase byli trpělivější, ale často i dražší, proto se zpravidla vždycky několik studentů složilo, aby si dobrého a pěkně stavěného mladíka vůbec mohli ze svého kapesného dovolit.

Viděl jsem jeho zaujetí, když vyprávěl o svých zkušenostech s mladými muži, kteří jim pózovali, a tak jsem se mu nabídl, že bude-li potřebovat model nejen na vojenskou zakázku, ale i pro vlastní tvorbu, ať se na mě klidně obrátí. Už jen při tom pomyšlení zapracoval můj reflex a Petr si jistě všiml, jak jsem musel rychle rukou v kapse maskáčů zakrývat projev narůstajícího vzrušení.

Velitel posádky povolil Petrovi, aby náměty pro své obrazy shromažďoval i v terénu. Já jsem ho doprovázel, případně jsem mu stál modelem, aby mohl dobře zakomponovat postavu do přírodního prostředí. Pózoval jsem mu na různých místech v rajonu naší roty a Petr pilně kreslil.

Jedno odpoledne, když dokončil skicu pohraničníka u hraničního kamene s řekou v pozadí, nám zbývalo ještě dost času do večera. Navrhl jsem proto, ať toho využije a připraví si i nějaké náměty do zásoby. Petr souhlasil a zeptal se mě, zda by mi opravdu nevadilo stát mu modelem k aktům, které připravoval pro kreslený kalendář.

Prozradil mi, že přijal nabídku od jednoho vydavatelství, které sice moc nenabízelo, ale na vojně je každá zlotka dobrá. Nečekal jsem na další vysvětlování nebo přesvědčování a hned jsem se začal svlékat. Než si stačil znova vybalit kreslicí potřeby, stál jsem před ním nahý. Jeho pohledy, kterými si mě poměřoval, ale vyvolaly již známou reakci.

Když pozoroval, že se mi můj neposeda vztyčuje, jeho pohled umělce, kterým hodnotí předlohu, se postupně měnil v soustředění zaujatého pozorovatele, zkoumajícího spíše než odhalenou předlohu odhalenou předkožku, a to, co se z ní vynořilo.

Při tomto pozorování postupně rudnul v obličeji, z čela si stíral pot a rozpačitě se mi snažil vysvětlit, že objednávka na kalendář obsahovala určité zadání, které se vztahovalo hlavně k obsahu. Podmínky stanovily, že se má jednat o lehce erotický kalendář, to znamená žádné vyzývavé pózy nebo pornografické náznaky, včetně toho, že nebude znázorňovat ani přehnaně velké nebo ztopořené penisy.

„Nevidím v tom žádný problém, dej mi chvilku času, můžeš si přitom připravit hrubé náčrty a já ho zatím zpacifikuji,“ uklidnil jsem ho. Potom jsem se usadil na nedaleký hraniční kámen a s roztaženýma nohama jsem začal onanovat.

Podle jeho pokynů jsem bez přerušení té příjemné činnosti chvíli klečel, chvíli ležel a zaujímal různé pózy, aby mě mohl zachytit z různých pohledů. Tvářil se nad skicákem soustředěně, ale viděl jsem, že mu práce chvílemi vázne a stále delšími pohledy sledoval mé počínání. To mi nevadilo, spíše naopak. Vědomí, že jsem ho skutečně zaujal, zvyšovalo mé vzrušení. Netrvalo to dlouho a na okolní trávu se snesla sprška vystřikujícího spermatu.

Když jsem otřepal a osušil zbytky semene, penis se klidně položil na stehno a Petr se mohl již nerušeně dál věnovat své tvorbě. Teď už rychle dokončil některé detaily a zaměřil se na zachycení odpočívajícího penisu. Nenechal jsem mu na to však už moc času, protože pod jeho zkoumavým pohledem se mi v něm opět začaly žíly plnit rozbouřenou krví.

Nezbylo mi nic jiného, než znovu zopakovat ulehčovací proceduru, kterou Petr teď již se zcela zřejmým zájmem pozoroval, a každou chvíli načrtl pár čar do skicáku. Jeho tužka se jen míhala po papírech, které několikrát vyměnil. Po opakovaném vyprázdnění stále ještě tvrdých koulí Petr dokončil několik dalších náčrtů penisu v klidu a prohlásil, že je toho pro dnešek už dost.

Omluvně se mě zeptal, zda mi nevadí, když překročil rámec naší původní dohody, která vyplývala ze zadání objednávky jeho práce. Vysvětlil to tím, že ještě nikdy neměl podobnou příležitost, která by ho tak zaujala a zcela strhla. Potom kvapně sbalil desky se skicami a omluvil se.

„Nezlob se, že ti hned neukážu, co jsem dnes stihl připravit, ale nemám rád, když někdo prohlíží ještě nehotové věci. Teď se alespoň na dva dny zavřu do svého ateliéru a budu pracovat na konečné verzi. Potom spolu vybereme ty nejlepší.“

Jak je to pro armádu typické nebo spíše ironické, přidělil velitel Petrovi za ateliér volnou celu. Ta ale nebyla určená jen pro výkon kázeňských trestů vojáků, ale i pro případně zadržené narušitele hranice nebo i nečekané návštěvy. Byla to světlá místnost, sice jen minimálně vybavená, ale měl zde pro tvorbu dobré podmínky a především se nemusel obávat nečekaných návštěv. Jenom jednou mě požádal, jestli bych mu ještě nemohl postát dvě nebo tři hodinky, aby mohl dokončit některé detaily. Tady jsme se také po několika dnech sešli k posouzení a výběru kreseb pro kalendář. Seděli jsme vedle sebe na pryčně a na klíně jsme měli položené desky s návrhy.

Petr měl opravdu talent a dokázal téměř s dokonalostí fotografie prokreslit všechny detaily jak postavy, tak i kolem každé postavy rozmístěných jednotlivých výřezů. Když jsme kresby vybrali, otevřel Petr druhé desky, kde byly mnohem zajímavější kresby, jak sám říkal „nad rozsah objednávky“. Přiznal se, že těmto obrázkům věnoval mnohem větší pozornost, protože je to právě to, co by chtěl dělat. Jediné, co jsem těmto mnohem odvážnějším kresbám mohl vytknout, bylo, že ať jinak realista, zde popustil více uzdu své fantazii.

Na některých kresbách ztvárnil fantastické výjevy s tématikou mužů v intimních situacích, přičemž často použil mých detailů. Na dalších kresbách vyobrazil už přímo můj penis, který představoval dominantní téma, ale ztvárnil ho delší, než ve skutečnosti je.

„Je to z důvodu zachování proporcí a snahou o znázornění skutečné tloušťky. Musím proto přidat trochu i na délce,“ vysvětlil mi, když jsem ho na ten rozpor upozornil. Tak jsem už neprotestoval a věnoval jsem se raději dalším kresbám.

Střídala se na nich jak vyobrazení celých postav, tak i detaily. Penisy byl vyvedeny jak v klidu, tak i v různých stádiích ztopoření až po ejakulaci a s proudy semene proudícími mezi prsty. Jak se dalo přepokládat, prohlížení mě nenechalo klidným a projevilo se to velice brzo. Desky se na mém klíně začaly díky narůstajícímu vzrušení pomalu nadzvedávat a naklonily se tak, až z nich kresby vyklouzly a rozsypaly se po zemi.

Když jsem se pro ně shýbl, všiml jsem si, že i desky, které měl na klíně Petr, se nacházejí na vrcholku vytvořeném na maskáčích ztopořeným penisem. Nechal jsem kresby kresbami a zajel jsem rukou pod jeho desky, tam jsem nahmatal ukrývaný poklad a po zdolání překážek tvořených knoflíky poklopce a těsnými slipy jsem se probojoval konečně k cíli.

Vyhrnul jsem mu blůzu, stáhl maskáčové kalhoty a sevřel pevně jeho penis hned za žaludem. Intenzivně jsem vnímal pulsující krev pod mými prsty a vlhkost vyrážející na špičce žaludu. Nebyl jsem si jistý, jak bude reagovat. Seděl však nehybně, se zavřenýma očima, opřený o zeď a vzrušeně dýchal. Prožíval rozkoš, kterou jsem mu jemným třením přivolával, a netrvalo to dlouho, kdy mi mezi prsty začalo tryskat teplé semeno, vystřikující na jeho holé břicho a padající na zem, kde vytvářelo na ležících maskáčích velkou, tmavou skvrnu.

Jen přestalo v jeho penisu cukat, odtáhl se ode mne, natáhl si kalhoty a snažil se zamaskovat důkaz bouřlivé ejakulace deskami, které po celou dobu nepustil z ruky.

„Tobě se to nelíbilo, nebo se tak stydíš?“ zeptal jsem se ho trochu zklamaně i s obavami.

Teprve teď se mi svěřil, že to byla jeho první zkušenost, kdy ho někdo jiný než on sám vlastní rukou přivedl k orgasmu. Vyvrátil tak moji představu, že si jako studenti výtvarných umění, kde pracovali běžně s nahými modely, jistě užívali i mezi sebou navzájem.

„Někteří sice ano,“ potvrdil mi, „ale já jsem se nikdy do podobných akcí nezapojil, přestože mě to také přitahovalo. Vždycky jsem se raději na něco vymluvil a potom jsem sám tajně masturboval. Představoval jsem si, že jsem s nimi, a pokusil jsem se i o zachycení těch vzrušujících situací, ale moc se mi to nedařilo. Navíc jsem měl obavy, aby někdo mé výtvory nenašel a nedělal si ze mne legraci.

Potom se mi snažil jakoby na svoji obhajobu vysvětlit, že se mnou je to všechno jiné. Věří, že nás vztah je založen na skutečných citech a je mnohem hlubší. I přesto všechno, co se před chvílí stalo, a přes zážitek v lese, kdy jsem se k němu choval zcela otevřeně, ho to všechno zaskočilo. Požádal mě, ať mu dám nějaký čas na rozmyšlenou, aby si mohl všechno v hlavě uspořádat.

Byl jsem trochu zklamaný, původně jsem si představoval, jak stisknu hlavičku jeho penisu mezi rty a ještě ochutnám jeho sperma, ale také jsem ho chápal, zejména když jsem si uvědomil, že to byla jeho první zkušenost. Nechtěl jsem ho proto dalším naléháním odradit. Ten večer jsem se ještě uspokojil sám, ale pevně jsem věřil, že se vše vyvine podle mých představ.

Skutečně jsem se nakonec dočkal. Petr se mi sice několik dní vyhýbal, a když jsme se potkali, uhýbal očima. Po několika dnech jsme však byli opět spolu sami na noční hlídce a tehdy napětí povolilo. Petr se mi přiznal, že několik dnů bojoval s touhou jít hned ke mně a znovu prožít to, co už jednou tak krásně v jeho dočasném ateliéru okusil. Bránily mu v tom pochybnosti a předsudky, které v něm byly hluboko zakořeněné dosavadní výchovou.

Nakonec kapituloval před touhou po poznání a dalších prožitcích, které zatím jen tušil. Hlavně mi polichotilo, když prozradil, že rozhodující byl můj vztah k němu a citlivý přístup, kterým jsem mu při řešení pro něj tak složité otázky pomohl. Kdyby se jednalo o někoho jiného, asi by se mu snadněji odolávalo. Již se pevně rozhodl a je odhodlán se seznámit se vším, co vím a co umím. Teď jsem se však musel zase přiznat já k tomu, že mé zkušenosti nejsou až takové, jak možná očekává.

„O to krásnější a vzrušující bude, že můžeme všechny taje a způsoby milování mezi muži odhalovat spolu,“ pronesl trochu pateticky, „a experimentovat, tam, kde nám bude chybět zkušenost.“

Prozradil jsem mu, že mám několik knížek s povídkami a ilustracemi i časopisy s fotografickými seriály, které nám mohou být návodem při našem učení. A také jsme je časem bohatě využili.

Ještě na této hlídce jsem Petrovi rychlou masturbací osladil jeho rozhodnutí a po návratu z hlídky jsem také já po dlouhé době pocítil na mém ptáku jinou dlaň než svoji. Petr mi sice zpočátku váhavě, ale potom o to vášnivěji oplatil ve sprše všechnu pozornost, kterou jsem mu dosud věnoval. Odměnil jsem ho za to tak mohutnými výstřiky semene, jaké jistě dosud nezažil.

Postupem času jsem ho seznámil se vším, co jsem uměl, ale k nácviku análu jsme již museli použít literaturu a svoji fantazii. Ovšem s ohledem na velikost mého ptáka jsme raději volili z mé strany jen pasivní přístup (Petr v něm nakonec našel docela zalíbení) a v protahování mého zadku se z něj stal mistr. Byly to ale báječné dny, nebo spíše noci a věřím, že toho Petr nikdy nelitoval.

Přestože jsme se snažili utajit náš vztah, nakonec přece jen došlo k jeho prozrazení. Jednou se naše společná hlídka táhla nekonečně dlouho. Nic se nedělo, nikde žádný pohyb, který by upoutal pozornost, a do střídání zbývalo ještě dost času. Petr byl na pravidelné obchůzce k nedaleké hlásce, a tak jsem se posadil na blízký pařez a pro zkrácení dlouhé chvíle jsem z rozepnutých kalhot vytáhl ven nudícího se kamaráda, který pod vlivem vzpomínek na odpoledne (při přípravě do služby jsme se s Petrem ve sprchách navzájem nejen namydlili, ale i pohráli s našimi penisy), stál jako sloup a mohl by konkurovat i hraničnímu kameni.

Hladký a už zvlhlý žalud se v měsíčním světle leskl, jako by byl z kovu, a musím si přiznat, že mě pohled na něj nejen uspokojoval, ale ještě více vzrušoval. Začal jsem nejdříve jen pomalu a opatrně, aby mě náhodou nikdo neslyšel, ale potom jsem ho stále rychleji a razantněji proháněl.

Tato příjemná činnost mě tak zaujala, že jsem zapomněl plnit i svoji povinnost a hlídkování jsem nevěnoval prakticky žádnou pozornost. Zpátky do reality mě od mých erotických představ a onanování vrátilo až nedaleké zapraskání suché větve a blížící se stále hlasitější kroky.

Myslel jsem si, že se vrací Petr, ale než jsem si uvědomil, že se kroky ozývají z druhé strany, než byla hláska, oslepilo mě světlo baterky. Vykřikl jsem výzvu k zastavení a posvítil jsem si na postavu také baterkou. V jejím světle jsem uviděl na mě zírajícího velitele čety Zbyška. První se vzpamatoval Zbyšek. Byl to naštěstí také záklaďák, a jak se říká, nikdy moc vojnu „nežral“, takže mi spadl kámen ze srdce, snad z toho nebude velký malér.

„No, ještě štěstí, že jsi místo baterky nepoužil ostrý, měl bych tě za to nahlásit veliteli roty,“ usmíval se Zbyšek. „Žádné strachy, Jacku, nic se neděje, nejsi první ani poslední, kdo si na hlídce takhle příjemně krátil chvíli. Ale takový kus čuráka, co tobě trčí z kalhot, to jsem tedy snad ještě neviděl. A co ty na to říkáš?“ obrátil se na Petra, který se právě vynořil ze tmy a překvapeně zíral na nás oba.

Ten se však nezmohl ani na slovo, možná byl stejně jako já zaražen tím vulgárním pojmenováním, které Zbyšek pro můj stále trčící nástroj použil. Jenže na jeho maskáčích se v rozkroku objevila docela slušná boule prozrazující, že na něm zanechalo mé, pro vojáka na hlídce neobvyklé počínání, viditelné následky.

„Nebudeme tady jen tak stát. Jak vidím, ani leknutí nezbavilo Jacka problému, co s ještě nedohoněným čurákem. Tak co s ním uděláme, pomůžeme mu?“ obrátil se Zbyšek opět na Petra, který se už konečně vzpamatoval a horlivě přitakával.

„Já proti tomu vůbec nic nemám, stejně už od odpoledne, kdy jsem vás zahlédl ve sprchách, jak se horlivě sprchujete, nemyslím na nic jiného než na ten ohromný kus, který se tam dole Jackovi klátil mezi nohama, a tak jsem se rozhodl, že vás tady zkontroluji. A sáhnout si teď na něj, to je jako splněný sen.“

Teď už při shodě názorů zbývalo jen připojit i shodu jednání, což také provedli. Vytáhli také své již pěkně stojící nástroje, i když ne tak kapitální kusy jako můj. Zbyšek jednou rukou obstarával můj a druhou Petrův. Chvilku jsme se ostýchali, ale pak jsem si já dodal první odvahy a začal jsem zase prohánět Zbyškův, který sice nebyl tak tlustý jako můj, ale zato delší, takže na něm bylo dosti místa pro ruce nás obou. Petr se nechtěl nechat zahanbit a rychle se ke mně přidal.

První se oproti mému očekávání udělal právě on. Vysvětlil jsem si to tím, že jak se sám přiznal, to bylo poprvé, co zažil takovou akci ve třech. Tím, že to bylo něco nového, tak asi i o hodně vzrušující.

Zato já se snažil odolávat Zbyškovu dráždění co nejdéle, ale nad mým odhodláním vydržet zvítězila jeho zkušenost. Když se zaměřil na mé nejcitlivější místo na spodní straně žaludu, nevydržel jsem nával vzrušení a proudy semene začaly stříkat až na zmoženého Petra sedícího v trávě kousek vedle nás.

Zbyšek vyprovokovaný pohledem na mé stříkání se připojil a jeho výstřiky zamířily tentokrát na mé břicho a prsa. Když se uklidnil a otřel si poslední kapky z penisu, naoko nám pohrozil, ať už se pořádně věnujeme službě. Vyrazil od nás ale jiným směrem, než byla kasárna. Byl jsem přesvědčen, že chtěl spíše zůstat chvíli sám, aby si mohl ještě jednou v klidu vyhonit svého asi nedostatečně uspokojeného ptáka.

Protože nám už končila hlídka a byli jsme vystřídáni kamarády z další směny, cestou zpátky do kasáren jsme si vyměňovali čerstvé dojmy a nakonec jsme ještě jednou, i když tentokrát každý sám sobě, vyhonili opět stojící penisy. Na něco víc už nebyl čas. Slíbili jsme si ale, že to pro nás dneškem nekončí, zkusíme ještě Zbyška získat pro naše akce, a ten slib jsme i dodrželi.

Na jednu z našich dalších nočních hlídek, kdy nás přišel Zbyšek zase „zkontrolovat“, jsme neskončili jen u vzájemného honění penisů, ale poprvé jsem také okusil chuť aktivního análního sexu. Neměl jsem žádný problém s tím, abych nechal Zbyškova ptáka okusit můj zadek. Když jsem se ho ale ptal, jestli to můžu vyzkoušet s ním, tak se mi přiznal, že s tak velkým penisem se to ještě neodvážil. Když se však při pohledu jak si spolu s Petrem užíváme, pořádně vzrušil, nakonec se sám nabídl, že to tedy zkusí. Byl to pro mě nezapomenutelně krásný zážitek. Jestli i pro Zbyška, to si nejsem úplně jistý. Snažil jsem se do něj zasunout svůj tvrdý nástroj pomalu a opatrně, protože jsem cítil, že je strachem dost stažený, ale jakmile jsem poznal, že se trochu uvolnil, už jsem to nevydržel a zarazil jsem ho tak prudce, že jsem ucítil, jak se mi koule zmáčkly mezi jeho zadkem a mými stehny. Zbyšek jen vyhekl, chvíli se nehýbal, ale potom začal sám zadkem tak aktivně přirážet, že jsem měl obavy, aby mi nerozmačkal má varlata. Netrvalo to ale dlouho a naplnil jsem ho z nich proudem horkého semene. Zůstal jsem v něm ještě dál, abych si to řádně vychutnal a aby si také Zbyšek sám rozhodl, jestli chce přestat nebo ještě pokračovat. Petr, který nás pozoroval, to rozhodl za něj. Uchopil mu jeho trochu povadlý penis a masíroval mu ho tak zručně, že jsem po chvíli ucítil, jak se Zbyškovi s blížícím orgasmem stahuje svěrač. Stahy zesilovaly a zrychlovaly v rytmu shodném s výstřiky semene, které končilo v Petrových dlaních. Jakmile se jeho stisk uvolnil, vytáhl jsem mokrý penis z jeho ještě stále se v intervalech svírajícího análu a blaženě jsem se svalil do trávy.

Nejen využívání nočních hlídek, ale i časté různé společné akce během kterékoliv denní nebo noční doby, nám v naší trojici vydržely až do konce Zbyškovy vojenské služby, kterou jako náš mazák končil dřív.

Ještě se mi s vojnou pojí jedna pikantní příhoda, kterou jsem sice nezažil na vlastní kůži, ale vyprávěl mi ji velmi podrobně jeden kaprál, se kterým jsem odsloužil několik hlídek, když byl Petr převelen k vyššímu útvaru jako výtvarný redaktor vojenského časopisu Strážce hranice.

Mezi vojáky se šuškalo, že byl kaprál převelen k naší rotě za trest. Po několika společných službách, kdy jsem zjistil, že je to fajn chlapík, jsem v sobě našel dost odvahy a otevřeně jsem se ho zeptal, kolik je na tom pravdy. Bez výmluv nebo vyhýbání se přímé odpovědi mi potvrdil, že skutečně byl převelen, dá se říci za trest, i když jak řekl, spíše „preventivně.“ A důvod? Tady začíná jeho příběh.