Cesta na Island – V. Kaprálův příběh

„Ještě s jedním kamarádem jsme za horké letní noci drželi hlídku na břehu řeky Bug mimořádně dvě noci za sebou místo jiné dvojice, která byla náhle odvelena,“ začal své vyprávění kaprál.

„Po půlnoci jsme uslyšeli, že se vodou někdo opatrně brodí k břehu, po chvíli jsme zahlédli obrysy několika postav. Měsíc, který byl před chvílí ještě za mraky, náhle osvětlil nahé postavy, jak se později ukázalo jedné ženy a tří mužů. Na hlavách nesli nějaké balíky asi s oblečením a nejnutnějšími potřebami. Bylo jasné, že jsou to ilegální migranti. Počkali jsme, až vystoupí na břeh, obstoupili jsme je každý z jedné strany, a než se stačili začít oblékat, vystoupili jsme s namířenými zbraněmi. Vyzvali jsme je, ať vše odloží a zvednou ruce nad hlavu.

Protože jsme byli při instruktáži před nástupem do hlídky upozorněni, jací imigranti se v poslední době pokoušejí o nelegální přechody na našem úseku, domníval jsem se, že se jedná nejspíš o Syřany, kterých se v poslední době díky složité situaci v jejich zemi na našem úseku několik skupin pokusilo projít. Bylo to ale poprvé, co jsme se v takové situaci ocitli, a musím se přiznat, že jsem byl na velkých rozpacích. Na jedné straně mi jich bylo líto a nejraději bych dělal, že je nevidím, ale na druhé straně byla povinnost i obava z toho, jak by se v takové situaci zachoval kamarád. I na něm jsem však viděl bezradnost v situaci, na kterou jsme byli sice teoreticky připraveni, ale realita byla docela jiná.

Naše dilema ještě více prohloubil jeden z mladých mužů, který k nám přistoupil a solidní angličtinou nám potvrdil, že se jedná o Syřany, a prosil nás, ať je pustíme dál, že je tady měli čekat dva vojáci, se kterými bylo vše domluveno, a také jim již přes zprostředkovatele za hladký přechod hranice zaplatili. V okresním městě v jednom známém penzionu je má čekat spojka, která je dopraví až na německou hranici.

Nejdříve jsme mu nevěřili, ale když nám řekl jména těch, kteří jim měli přechod umožnit, bylo jasné, že se jednalo o dva naše převelené kolegy. Mladík byl velmi hezký a s očima plnýma slz nám vysvětloval, že jsou na cestě společně s kamarády už druhý týden a naši kolegové byli jejich poslední šancí, protože už téměř všechny peníze utratili za cestu. Přesto nám nabídl posledních pár dolarů, když je pustíme dál.

Prohlédl jsem si v měsíčním světle i zbylé účastníky pokusu o nelegální přechod a bylo vidět, že jsou to všechno mladí lidé. Kamarád z hlídky mi naznačil, ať jdeme bokem, abychom se spolu poradili.

„Je mi těch ubožáků docela líto, a navíc se cítím zodpovědný za naše kolegy, kteří jim snadný přechod slíbili a slib nesplnili,“ přiznal. Připustil, že se mu líbí i to mladé děvče a že by mu vůbec nebylo proti mysli, kdyby se nám, případně, že zavřeme na chvíli oči, trochu odvděčili.

Nesouhlasil jsem s tím, že bychom měli zneužít jejich postavení, ale přitom, když jsem k nim zabloudil pohledem a viděl, jak se snaží zakrýt svoji nahotu alespoň holýma rukama, také jsem ucítil, jak je mi teplo nejen u srdce, ale i v rozkroku, kde můj penis neúprosně reagoval na signály, které přijímaly oči a hlásily se tak o své již několik týdnů neuspokojené potřeby. Představa, co všechno by se s tak pěkným mladým hochem dalo dělat, byla neodbytná.

Mladík byl asi dobrý psycholog a pozorovatel, protože když viděl naše rozpaky i kam směřovaly naše pohledy, nabídl nám nejen peníze, ale že se nám odvděčí i jinak a významně pohlédl na bouli jasně se rýsující na kamarádových kalhotách. Podívali jsme se na sebe navzájem a bylo rozhodnuto.

Vysvětlili jsme jim, že je nám líto, jak to dopadlo s jejich domluvou, ale nechceme zneužít jejich obtížné situace ani jejich nabídky. My teď na chvíli odejdeme a oni ať se co nejrychleji ztratí.

„Po dvou službách za sebou máme nárok na dva dny volna, a tak se pokusíme požádat o vycházku do města. Jestli si myslíte, že si nějakou odměnu zasloužíme, a budete-li ještě tou dobou ve městě, tak se v tom vašem penzionu můžeme sejít, ale v žádném případě od vás nepřijmeme žádné peníze.“

Bylo to šalamounské řešení, protože jsme je k ničemu nenutili a měli jsme pocit, že jsme se zachovali lidsky a férově. Pokud sami nebudou chtít další setkání, už je nikdy neuvidíme. Pokud ale ano, v což jsme už oba tajně doufali, máme se na co těšit.

Mladík radostně přikývl a hned to v jejich nesrozumitelné řeči sdělil ostatním. Ti nám chtěli projevit díky, ale my jsme se raději otočili a rychle odešli druhým směrem, než kterým ležel cíl jejich cesty. Když jsme se po chvíli ohlédli, břeh řeky byl již prázdný, jako by tam ani nikdy nikdo nebyl.

Měli jsme štěstí, vycházku jsme dostali hned druhý den. Když jsme se po noční službě trochu prospali, důkladně osprchovali a navlékli čisté maskáče, minibus, který odvážel z denní služby důstojníky bydlící ve městě, nás dopravil k cíli naší cesty. Zastavili jsme se v obchodě, kde jsme koupili dvě lahve Wyborové vodky, nějaké sušenky, a jakmile se setmělo, stáli jsme před penzionem.

Naše odhodlání se však začalo pomalu vytrácet, a tak jsme se navzájem přesvědčovali, že tam už jistě nebudou a vodku vypijeme sami spolu, abychom to do rána vydrželi někde v parku na lavičce, než se budeme moci ranním minibusem vrátit zpět do kasáren.

Opak byl však pravdou. Z okna v patře nás již vyhlížel náš známý. Počkal na nás u zadního vchodu a zavedl nás ke dvěma pokojům, které si na několik dnů pronajali. Měl přítele ve Varšavě, který tam legálně podnikal, a ten také zajistil dočasné ubytování i obnovu ztraceného spojení.

Když nás pozvali dál, byli jsme překvapeni, jak si dokázali pokoje upravit a vytvořit příjemnou atmosféru. Ze společné kuchyně vonělo připravené občerstvení, a protože jsme opustili kasárna bez večeře, rádi jsme pohoštění přijali. Skoro jsme se styděli nabídnout přinesenou vodku a sušenky, ale mile poděkovali a hned ji nalili. Po večeři nám náš průvodce vysvětlil, že musí odcestovat do Varšavy k vyřízení některých záležitostí, proto se nám bude dnešní večer věnovat jeho mladší sestra s kamarády. Jen nás poprosil, abychom mu řekli, jaká máme přání, aby jim to přeložil, a my se o víc nemuseli starat.

„A pokud byste se potřebovali ještě na něčem dohodnout, všichni mluví také trochu anglicky,“ upozornil nás ještě.

Kamarád byl nejdříve zklamaný, když slyšel, že musí odjet, ale jakmile uviděl jeho mladší sestru, která jako by mu z oka vypadla, až na to, že husté černé vlasy měla na rozdíl od bratrova krátkého sestřihu svázané do dlouhého copu, hned se uklidnil. Horší bylo jak vysvětlit mé přání, které jsem se styděl vyslovit. K mým nejtajnějším přáním už dlouho patřilo uskutečnit sen o tom, že sleduji jako host soulož mužského páru, který by mě později i přizval ke svým „klukovským“ hrátkám, a třeba vyzkoušet i sex ve třech. Teď jsem viděl fantastickou příležitost, abych si svůj sen splnil, ale neměl jsem dost odvahy takové přání přednést.

Když viděl mé rozpaky, sám začal vyjmenovávat různé praktiky, o kterých se mi často ani nesnilo, a tak jsem raději vyklopil své představy. Zasmál se tomu, protože to považoval za to nejjednodušší, co by pro mě mohli udělat.

Můj kamarád zase bez obalu vysvětlil, že se mu líbí především jeho mladší sestra, ale zažertoval, že ani kluci nejsou k zahození. Nechápal jsem, jestli to myslí vážně, nebo zda se mělo jednat jen o žert. Když bylo vše přeloženo a vysvětleno, sestra ještě s jedním kamarádem si ho odvedli bez řečí do vedlejšího pokoje a já zůstal s párem mladíků sám. Mohl jsem pozorovat nejen přípravu mých hostitelů, ale pootevřenými dveřmi i dění ve vedlejším pokoji. A bylo se na co koukat.

Na rozprostřené dece mi po vzájemném striptýzu předvedli pořádné honění ptáků i jejich kouření jako předehru a potom vystřídali několik poloh při souloži. Bylo vidět, že jim to dělá nepředstírané potěšení a nemusí se do ničeho nutit. Tvářili se přitom, jako když nevidí otevřené dveře do sousední místnosti, a vůbec si mě nevšímali. Byl jsem tak vzrušen, že jsem se rozhodl je následovat a chovat se, jako bych byl v místnosti sám.

Chvíli jsem ještě váhal, ale potom jsem si rychle rozepjal poklopec u maskáčů, trochu stáhl slipy, abych mohl pohodlněji vytáhnout ztopořeného kamaráda a začal před nimi nezakrytě onanovat. Současně jsem ale rozdělil svoji pozornost i na další zajímavé dění, takže jsem stačil periferním viděním sledovat i situaci v našem pokoji, kde připravovali „hřiště“ pro nás oba zbylí mladíci.

Jak jsem se přesvědčil, kamarád si nedělal srandu, když se pozitivně vyjádřil i o klucích v tom smyslu, že nejsou k zahození. Zahlédl jsem ho, jak si od mladíka nechává kouřit penis a potom si v pokleku užívá na podlaze s ním a jeho partnerkou i análně, což se všem viditelně zamlouvalo.

Přestal jsem úplně sledovat mé hostitele a zaujat děním ve vedlejší místnosti jsem si ani nevšiml, že se ke mně připojili a také sledovali to vzrušující představení. Po chvíli se obrátili ke mně a anglicky se mě ptali, jestli se mi to také tak líbí jako jim. Přikývl jsem a oni se bez dalšího otálení nebo vysvětlování svlékli, pomohli mi také se rychle zbavit všeho oblečení a zaujali takové pozice, že obratně okopírovali situaci, která mě tak fascinovala.

Mladík si k sobě přitáhl druhého, zasunul mu svůj ztopořený penis do otevřených úst a nahý zadek vystrčil směrem ke mně. Prstem ruky ukázal na svůj zadek, který si natřel nějakým krémem. Nezaváhal jsem a svého tuhého klacka jsem mu bez prezervativu, stejně jako jsem to viděl u sousedů, tvrdě vrazil do zadku.

Okamžitě jsem pocítil příjemné teplo a jemné pálení, které bylo nejspíš způsobeno použitým krémem. Bylo vidět, že to není poprvé, co takto souloží. Stahováním svalů mi penis přímo ždímal a ještě nikdy jsem nezažil tak těsné sevření jako v jeho análu. Byl jsem už tak vzrušený, že to netrvalo dlouho a naplnil jsem mu ho notnou dávkou semena.

Nevím, jak to dokázal, ale přestože jsem měl díky dlouhé sexuální absenci, jak to u vojáků bývá, až nadměrné zásoby nevyužitého spermatu, neunikla mu ani kapka ven, že jsem měl pochyby, jestli to s těmi zásobami bylo opravdu takové. Když jsem penis vytáhl, byl přetrvávajícím sevřením jeho zadku doslova otřen, že na něm po semenu nezbyla ani památka.

Pak se mi začal věnovat i druhý mladík, který mazlením s mým penisem dosáhl toho, že se opět pořádně postavil do pozoru. Když byl plně připraven, lehl si na záda, roztáhl nohy, podložil si zadek připraveným polštářkem a sám si zavedl mého klacka do roztaženého zadku. Jestliže jsem před chvílí ocenil těsné sevření v análu jeho kamaráda, tak to ještě více platilo o sevření v jeho zadku. Byl úžasně těsný, ale současně i pružný, že mi pohyby vnitřních svalů připravil fantastický zážitek.

Myslím, že i on měl z našeho milování potěšení. Rozhodně můj penis předčil o několik čísel jak velikost jeho, tak i penis jeho přítele, což jak jsem poznal za chvíli, mi při análním spojení vyhovovalo, a pro něj asi byl můj chlapík také příjemnou změnou.

Jakmile poznal, že se mi blíží vyvrcholení, rychle mě od sebe odstrčil, vlhký penis mi vyklouzl ven a jen mu trčel nad jeho plochým břichem. Nebyl to však konec, jak jsem se obával, ale hned mě uklidnil. „My nespěchat, my ještě hrát,“ vysvětlil mi skromnou angličtinou. Potom se mazlil s celým mým tělem, masíroval mi záda, sál bradavky, chodidly mi svíral a třel ptáka, pak se věnoval nejen mému, ale i svému nástroji, kdy na nich přehrnoval předkožky, třel o sebe odhalené žaludy, a když mi ho ještě chvíli ovlažoval v ústech a jazykem dráždil na uzdičce, asi poznal, že hrozí mé brzké vyvrcholení, rychle si opět lehl na záda, pokrčil nohy, nadzvedl zadek a sám se zavedl penis do análu, kam díky navlhčení jeho slinami po mém zaražení bez problému vklouzl. Není asi nutné opakovat, že opět sevření jeho análu nemělo chyby. Bylo tak těsné, že každé zaražení a vytažení strkalo a posunovalo jeho tělo po dekou přikryté podlaze. Přestože to bylo v krátké době za sebou, stříkal jsem jako by to bylo poprvé po dlouhé době.

Podle toho, jak mě nohama spojenýma na mých zádech křečovitě sevřel a tiskl k sobě, tak i podle vnitřních stahů, kterými vymačkával každou kapičku z mého penisu, jsem si byl jistý, že svůj orgasmus nemusel předstírat a prožil ho stejně intenzivně jako já.

Myslel jsem si, že už jsme vyčerpali jejich pohostinnost vrchovatou měrou a je čas poděkovat. Jenže jsem se mýlil. Když jsem se chtěl začít strojit, zadržel mě mladší z hochů a začal mi vysvětlovat nějaké pořekadlo, které platí v jeho vlasti o třech úrodách a dobrých hospodářích. Nakonec jsme se domluvili, že je to podobné našemu pořekadlu „Do třetice všeho dobrého“. Co myslel tím třetím, jsem brzo pochopil, když mi naznačil, abych si před ním klekl. Druhý mladík si lehl pode mne a věnoval se prsty i ústy mému vyčerpaně visícímu ptáku.

Než jsem si stačil uvědomit, co se chystá, vetřel mi do zadku trochu masti, kterou již dříve použil u sebe. Okamžitě jsem opět ucítil hřejivé až dráždivé působení masti uvolňující nervozitou i trémou stažený zadek, který se ale po chvíli tak příjemné přípravy přímo dožadoval uspokojení. Proto také vřele přivítal ptáka, který si hledal cestu do "hnízda" a následoval za prstem nejdříve zkoumajícím připravenost mého análu na přijetí teď již vítaného návštěvníka.

Ne příliš velký pták mého hostitele se však na návštěvě dlouho neohřál. Asi byl také sledováním mé předcházející soulože s jeho přítelem natolik vzrušen, že po několika rychlých zaraženích sebou zaškubal a vystříkal do mě svoji dávku, jejíž zbytky vytékající mi z análu byly na rozdíl od mého hustého semen poměrně řídké. Můj penis se však díky péči druhého mladíka dostal opět do plné formy, měl jsem proto obavy, aby se při přírazech jeho druha do mého zadku nezadusil mým klackem, který se mu zarážel až do krku. Zapomněl jsem rychle na to, že jsem už před chvílí chtěl odejít, a nechal jsem si ho vykouřit až do závěrečného spolykání vystříkaného semene.

Kamarád už byl také hotový, tak jsme si společně sedli na zem jako dobří známí, láhve s vodkou kolovaly mezi námi a i přes horší znalost angličtiny jsme si příjemně popovídali. Až teprve se svítáním jsme se s nimi rozloučili s přáním, ať jejich cesta dobře skončí.

Jak jsme se později dozvěděli, bohužel štěstí jim nepřálo. Při přechodu do Německa je chytila německá hraniční policie a vrátila zpátky do Polska. Když je potom naše policie vyšetřovala, nic neprozradili. Proto nás také naše velení nemohlo oficiálně potrestat, ale všechny hlídky, které vykonávaly službu v době odhadnuté jako pravděpodobná doba jejich přechodu v našem úseku, rozprášili po jiných rotách.“

Když Jacek skončil vyprávění kaprálova příběhu, za okny se objevovaly první sluneční paprsky. Byli jsme dlouhým ponocováním tak unaveni, že jsme odložili další pokračování čehokoliv na zítřejší večer, kdy jsem jim slíbil, že budu o svých začátcích i získaných zkušenostech vyprávět na oplátku já.

Protože si nepotrpím na dlouhé vyspávání, šel jsem si ráno zaplavat do bazénu. Když jsem míjel recepci, již zdálky na mě recepční volal, že v noci došel na moji adresu mail z Prahy. Bylo mi jasné, že to nebude nic dobrého, a má předtucha se potvrdila. Šéf mi vzkazoval, že potřebuje, abych přerušit dovolenou a další den hned ráno zastoupil na důležitém jednání kolegu, který náhle onemocněl. Součástí sdělení byla i informace o zajištění zpátečního letu již na dnešní dopoledne.

S myšlenkou na bazén i večerní pokračování s kluky jsem se musel rozloučit. Sotva jsem stihl sbalit zavazadla a vyrovnat hotelový účet. Jackovi a Staškovi jsem se snažil dovolat na jejich pokoj, ale telefon nebrali. Buď ještě spali, nebo se věnovali příjemnější činnosti. Rozhodl jsem se tedy, že je raději nebudu rušit, a nechal jsem jim jen v recepci vzkaz, ve kterém jsem se jim omluvil s vysvětlením, proč tak narychlo odlétám. A aby jim večer nebylo smutno, zanechal jsem jim svazek zbylých bankovek vystavených Islandskou národní bankou a svoji adresu s dovětkem, že jim svůj příběh dovyprávím někdy příště v Praze.