Důkaz III.

Všechno se ve mně bilo, měl bych mu říct ne! Tohle nejsem schopen vydržet. Moje svatyně je ještě panna, nikdy jsem nebyl dole, a pokud do mě vrazí jeho poměrně chlapácký klacek, rozpáře mě jako starou hadrovou panenku.

„Dobře, přijímám,“ hlesl jsem se strachem a čekal, co bude.

„Svlékni se,“ jeho netradičně hluboký, tvrdý hlas rezonoval místností a mnou projel strach a paradoxně i chtíč. Jeho oči se zúžily a zornice roztáhly, když jsem ze sebe svlékl poslední kousek oblečení a stál před ním jen v rouše Adamově. Skenoval lačně mé tělo a obcházel okolo mě jako šelma kolem kořisti. Myslel jsem si, že takové okukování bude ponižující, ale dělal mi dobře jeho pohled, který spokojeně spočíval už delší dobu v mém rozkroku. Dalo se čekat, že jeho obdiv mě nenechá chladným, a tak se ocas pomalu, ale jistě začal probouzet k životu.

„Líbí se ti, jak na tebe civím, že?“ zašeptal mi zezadu do ucha, jednou rukou mi chytil ptáka u kořene, druhou lehce pohonil.

Otřásl jsem se. Pokud tohle bude jeho pomsta…

Protočil jsem oči, jak mi po páteři probíhaly vlny slasti a usazovaly se v podbřišku, kterou způsobovala jeho ruka na mém ocasu.

„Vrátím ti to i s úroky, nic se neboj!“

„S tím počítám,“ hlesl jsem a stále jsem stál jako socha a nechal ho hrát si s mým ptákem. Bylo to příjemné. Až moc na to, aby to trvalo věčně.

Stále jsem čekal nějaký ‚podraz‘, ale on ho stále třel a pomalu pohyboval rukou. Potřeboval jsem, aby zrychlil, ale prosit ho nebudu, toho se ode mne nedočká.

Po deseti minutách stále stejně pomalé honitby jsem začal přehodnocovat situaci. Ptáka jsem měl napnutého k prasknutí, na výstřik to však ani z daleka nestačilo. Ale já chtěl! Potřeboval jsem…

Najednou zrychlil tak, že mi málem vyletěly oči z důlků a já mílovými kroky směřoval k vysemenění. Ještě sekundu a budu…

V té chvíli přesunul ruku na koule, hrubě je zmáčknul spolu s ptákem těsně u kořene. Měl jsem pocit, že se mrdka zastavila snad někde v půli cesty. Zařval jsem bolestí i frustrací. Když usoudil, že se nevydojím, pustil mě a já se sesunul na kolena a chytil se za svoje koule.

Chytil mi ruce a beze slova mi je vytáhl nad hlavu, tam je svázal mou košilí tak silně, až začaly praskat švy, a shodil mě na postel. Rukávy, které vyčuhovaly z mých provizorních pout, přivázal k čelu postele.

Tak a jsem v prdeli! Už mu neuteču.

Díval se mi do očí a měl naprosto nečitelný výraz, až mě z toho zamrazilo. Ani brvou neukázal, co se mnou zamýšlí, jen tam stál a opět se na mě pouze díval.

Dlouho! Měl jsem pocit, že se smažím ve vlastní šťávě. Ta nejistota…

Bylo ticho jako v hrobě a já jsem polkl až příliš hlasitě…

„Jen si je šetři.“

„Co?“ nechápal jsem.

„Přírodní lubrikant,“ pousmál se.

Znovu jsem polknul.

„Kouří pán rád v posteli doutníčky?“ zapitvořil se jako poslíček v hotelu a udělal pukrle.

„Mám na vybranou?“ otočil jsem na něj hlavu.

„Jistěže, jde o to, co má pán raději? Chce si zakouřit před aktem, anebo až po?“

„Tak to snad raději před…,“ představa, že by jeho péro skončilo v mém krku poté, co mi prošmejdí mé útroby, mně převrátila žaludek.

Hodil po mně křivý úsměv, který mi přišel zatraceně sexy, nadzvedl mi hlavu a strčil pod ni ještě jeden polštář.

Sjel naposledy mé tělo a v rychlosti se svlékl. Nyní i já měl možnost zírat na jeho nahotu, kterou jsem z tohoto úhlu viděl naprosto jinak, než když jsem byl já ten nahoře.

Lačně jsem skenoval každou křivku a s údivem si uvědomoval, že jeho tělo není tak úplně bez svalů. Nenápadné, lehce svalnaté, ale krásné, opálené ještě z léta. Nechybělo moc, aby mi z úst nevyklouzla slina.

On si mého pohledu všiml.

„Líbí se ti mé tělo? Řekni!“ opět ten samolibý úsměv. Kde se ztratil ten vyděšený kluk, který se sebou nechával dělat, co se mi zlíbilo?

„Ano,“ řekl jsem po pravdě.

„Tak necháme raději pracovat fantazii, co říkáš?!“

Chvíli jsem nechápal. Až do chvíle, kdy vzal šátek a pevně mi zavázal oči.

Už po pár sekundách jsem měl pocit totální beznaděje. Nejenže se nemůžu hýbat, ale ještě nevidím. Zbystřil se mi sluch, ale kromě mého zrychleného dýchání jsem neslyšel nic. Jako by tu ani nebyl. Ale on tu je, vím to, slyšel bych cvaknutí dveří, kdyby odešel.

Po nějaké době, která pro mě znamenala dlouhé minuty zoufalství, jsem ucítil jeho ruce na mých bradavkách. Začal si s nimi pohrávat, musím uznat, že ne moc jemně, ale líbilo se mi to tak, že nejen bradavky, ale i klacek mezi nohama se začal stavět.

„Víš, Viktore, jednou jsem se večer díval na porno,“ začal jen tak mimochodem, „a mezi mými oblíbenými mi to nabídlo jedno, které by se ti taky líbilo vzhledem k tomu, jak sis užíval ty naše společné chvilky v minulých dnech. Myslím, že tento druh sexu úplně nepreferuju, ale přesto jsem si tenkrát říkal, že bych chtěl nějaké věci vyzkoušet, jen experimentálně, chápeš. Nikdy jsem netušil, že dostanu tu možnost.“

Jeho slova se sladce rozlévala po pokoji, jako by mi vykládal pohádku na dobrou noc, ale z obsahu jeho řeči mě mrazilo. Nicméně to nemělo vliv na mé tělo a citlivé bradavky reagovaly na sebemenší dotyk stejně jako zrádce mezi nohama nechápal, že teď přijde něco, co mě nejspíš bude pekelně bolet.

V té chvíli stiskl pravou bradavku a skřípl ji do čehosi kovového. Zaječel jsem bolestí. Měl jsem dojem, že mně ji snad ustřihl. Sotva jsem se stačil nadechnout, abych tu bolest rozdýchal, skočila i druhá v tom šíleném mučidle. Tentokrát jsem jen hekl do jeho ruky, kterou mi zakryl ústa.

„Neřvi jak na lesy! Nejsme tady sami. To jsou jen kancelářské klipy!“ řekl tak klidně, jako by se bavil o počasí.

Já jen funěl a snažil se tu bolest nějak rozdýchat. Kroutil jsem se a pokoušel se vymanit z pout, ale marně.

„A teď je čas na ten doutníček…,“ zašeptal mi sladkým hlasem do ucha a vyhoupl se mi na klín. Naše ocasy, oba tvrdé jak šutr, se o sebe otřely a mnou proběhla další nadržená vlna. Na pikosekundu jsem si představil, jaké by to bylo krásné, kdyby se na mě povozil, ale zatahání klipů, pevně přicvaknutých na bradavkách, mě přesvědčilo, že dneska si zcela jistě můj klacek nesmočí. To moje díra mu poslouží…

Znovu mnou projel strach.

„Otevři pusu,“ zahřměl nade mnou.

Poslušně jsem pootevřel ústa a už jsem na rtech cítil hebký žalud, který se pomalu, ale nekompromisně sunul dále do mých úst, až jsem jej ucítil u kořene jazyka. Kouřit naštěstí umím dobře i přesto, že je poměrně dobře vybavený, tak si myslím, že bych to mohl zvládnout bez zbytečného dávení se.

Chvíli sondoval čurákem prostor mých úst a pak jsem jen tušil, že se nadzvedl a zapřel o čelo postele, které zavrzalo náporem jeho těla, a narval mi ho tam až po kořen. Cítil jsem na bradě jeho hebké pevné koule, které slibovaly slušnou nálož. Ustál jsem se ctí jeho žalud zaražený snad až kdesi za mandlemi, a než mě stihlo natáhnout, vysunul ho.

„A teď si s dovolením budu rychlost a hloubku určovat já sám. Ty ses mě včera taky neptal, jestli se mi to líbí!“

Ani to nestihl doříct a už mi začal bušit do mandlí celou svou délkou. Rychle a nekompromisně. Jednou za čas zpomalil a povytáhl ho, abych se stihl vydýchat. Z očí mi teklo stejně jako z nosu a sliny se tvořily v neúměrném množství a vytékaly stejně jako jiné sekrety snad ze všech otvorů na hlavě. To jsem ale v tu chvíli nevnímal a soustředil se akorát na to, abych jeho stále zvětšující se délku stíhal polykat a neudusil se. Naštěstí díky mé péči posledních dní nebyl vycákaný, a tak netrvalo dlouho a čurák se v mi v puse začal cukat a chrlit dávky mrdky přímo do krku. Neuvěřitelně dlouho, aspoň se mi to tak zdálo, setrvával uvnitř a bílil mandle, až konečně svůj stále pevný ocas vyndal a zavrčel mi udýchaně, ale přísně do ucha: „Polkni to, ty zmrde!“

Nedovolil jsem si neuposlechnout, zvlášť když jeho sperma nechutnalo vůbec zle.

Sundal mi šátek z očí a já jen rozmrkával ostré sluneční paprsky, které prosvítaly oknem a zabodly se mi přímo do očí.

On vzal papírový kapesník a jemně mi otřel zbytky slz, které zůstaly v koutcích, a pak ho přiložil k nosu a zmáčknul jednu dírku stejně jako dítěti.

„Vysmrkej se, nechci tady šukat usoplené děcko…,“ houkl na mě. Myslel jsem, že se propadnu do země, když jsem si uvědomil, jak asi vypadám. Uřvaný, oteklý, se zbytky spermatu na rtech.

Celého mě očistil a pak mi zvrhlým pohledem hleděl přímo do očí.

„Tak je hezký můj chlapeček!“

Znělo to směšně, když si představím, že jsem o čtyři roky starší a nejmíň o patnáct centimetrů vyšší, a tak jsem se neudržel a uchechtl se.

„Bavíš se?“ sykl a zatahal za svorky na bradavkách.

V té chvíli mě smích přešel a téměř jsem zafňukal bolestí. Byly neuvěřitelně citlivé.

„Tak a teď panáčka odpaníme, stejně je to ostuda, že ještě nemá v jeho letech protáhnutou díru,“ ušklíbl se.

„Jak to víš?“ vytřeštil jsem oči.

V jeho očích se objevil znak vítězství.

„Nevěděl jsem, jen jsem si to myslel a ty ses mi teď přiznal!“ odvětil. „A nebudu jemný, jestli s tím počítáš, ty ses mě taky na nic neptal, nevidím důvod, proč nesplnit to, co jsem slíbil. Všechno zpět i s úroky a věř tomu, že je mi úplně jedno, jak se na mě budeš dívat potom! Já už totiž o tebe nestojím! Jen si tady pořádně zašukám, protáhnu ti konečně tvou díru a ty potáhneš tam, kam patříš! Nesnáším tě!“

V jeho hlase jsem slyšel strašnou bolest a nepochyboval jsem, že mluví pravdu. Má na to nárok, dělal jsem mu hrozné věci, nedivím se mu, že mi chce jen oplatit, co si sám prožil, a pak mě odkopne jako prašivého psa. Já si to totiž zasloužím. Jenže jeho slova bolí. Strašně! Mám ho rád a nechci se ho vzdát. Nechci! Jenže za své jednání budu muset nést následky, a to nejen tyto fyzické. Budu se muset smířit i s duševní újmou, která, jak už teď vím a cítím, bude nejspíš mnohem víc bolestivější než ztýrané bradavky a natrhnutý zadek.

Měl jsem co dělat, abych udržel tvář v neutrální podobě a nezkřivil ji bolestí z odmítnutí. Takhle se cítil on, když jsem jej neustále odmítal a nedával mu pražádnou naději. Karty se obrátily a já teď vidím, jak moc to bolí.

„Měl jsem narozeniny a tys mi ani nepřišel popřát!“ řekl vyčítavě a zakroutil hlavou nepochopením. „Dostal jsem dárek, krásně zabalený dlouhou rudou pentlí. Myslím, že bych ji teď mohl použít a zabalit si dárek od tebe,“ zazubil se.

Netušil jsem, o čem to mluví, a došlo mi to až v té chvíli, kdy vytáhl dlouhou sametovou stuhu a začal mi ji s dokonalou pečlivostí obmotávat kolem koulí a čuráka.

Měl jsem strach, ale nebylo to nepříjemné, ba naopak. Vzbuzovalo to ve mně nějakou zvrhlou touhu a tím, jak stahoval koule a otíral se o můj ocas, ten se začal stavět a krev se do něj hnula rychlostí, kterou jsem sám nechápal. Z posledních centimetrů udělal velkou mašli.

Zíral jsem nevěřícně na moje nádobí, ve kterém mi tepala krev, a koule byly citlivé téměř k nesnesení, když je promačkával a kontroloval tak svůj úžasně zabalený dar.

Jeho klacek byl znovu v pozoru a připraven, třesoucí se na další akci.

„A teď vrchol večera!“ zašeptal mi smyslně do úst, hrubě mě políbil a kousl do rtu, že jsem na moment ucítil železitou chuť krve.

Hned na to mi do pusy strčil dva své prsty.

Pochopil jsem a obalil je slinami. Jakmile uznal za vhodné, že jsou dostatečně slizké mými výměšky, nelenil, nadzvedl mi nohy, hodil je do praku, ani sekundu se nerozmýšlel a hrubě je do mě vsunul.

V té chvíli jsem zapomněl dýchat, byl to hrozný pocit. Nepříjemný tlak, kterého jsem se chtěl podvědomě zbavit, a tak jsem se kroutil a opět tahal, a ještě více si utahoval pouta. Když si představím, že tohle jsou jen jeho dva prsty a ve finále tam budu mít jeho macka, zatmělo se mi hrůzou před očima.

On jen lehce prsty přirážel a pomalu mně roztahoval mou úzkou panenskou díru. Snažil jsem se zůstat uvolněný a marně pátral, jestli mě potká nějaký slastný pocit, o kterých vykládali všichni mí milenci. Jenže on přesně věděl, co dělá, a důsledně se vyhýbal prostatě.

Vytáhl prsty a já měl dojem, že jsem celou dobu tajil dech a konečně se mohu pořádně nadechnout. Nicméně jsem věděl, že tohle byl jen slabý odvar, jen pouhá předehra, kterou mi milostivě umožnil, abych se mu tu nepochcal bolestí z hrubého vniknutí do nepřipravené díry.

Napatlal si čuráka nějakou indulonou, co měl na stolku, opět chytil moje nohy, dal si je na ramena a přitlačil svého macka mezi mé půlky. Když jsem ucítil tlak sunoucího se žaludu do mé škvíry, automaticky jsem se stáhl.

„Uvolni se, ty vole! Víš, jak tě to bude bolet? Narvu ti ho tam tak jako tak!“ vztekle se na mě obořil.

Snažil jsem se, vážně, ale moc se mi to nedařilo, nicméně jeho klacek se dál pomaličku nořil do mého nitra a já jen tajil dech a rozdýchával bolest, která to provázela. Zavřel jsem oči a zatnul zuby, abych ze sebe nevypouštěl bolestné steny, a dál vstřebával pocit, že má díra bude roztažená jako ještě nikdy. Už po sté se mi v mysli usadila myšlenka tohle utnout a zastavit ho, ale pokaždé má malá část masochistické dušičky zavelela, že všechno tohle si zasloužím za to, co jsem dělal, a dál držel a čekal, že snad prvotní největší bolest odezní a další akt bude snesitelnější.

Myslím, že jediné mé štěstí bylo, že na mě bral ohled, sunul ho do mě pomalu, aby se díra měla možnost aspoň trochu přizpůsobit, ale i tak byla bolest neuvěřitelná.

Víčka pevně přitisknutá k sobě, zuby zatnuté a zadržený dech. Mé ruce pevně svírající košili, kterou byly svázány…

Měl jsem dojem, že jestli ho hned teď nevytáhne, tak mě roztrhá. A ten tlak byl neuvěřitelný. Chtěl jsem omdlít! Vážně jsem si to přál, abych už nic necítil. Na druhou stranu, jak by se na mě díval? Jako na měkkotu, srabáka, který nevydrží trochu bolesti z prvního vsunu? Tak to ne! Takovou radost bych mu nemohl udělat!

Poslední centimetry přirazil, až jsem hekl a měl jsem dojem, že vidím černo a pár hvězd okolo očí.

Stihl jsem se pořádně nadechnout a otevřel oči. On zůstával nehnutě zaražený ve mně, rudá ústa pootevřená, rychle dýchající a modré oči plály chtíčem. Nicméně setrvával stále bez hnutí a já jsem cítil, jak se mé útroby pomalu přizpůsobují jeho velikosti. Ta největší bolest byla pryč, přestože tlak nepolevoval. Sundal klipy z mých bradavek a začal je třít. Prvotní šok, když se do dvorců a bradavek začala zase valit krev, jsem musel hodně rozdýchávat, ale rychle odcházela. Zůstaly jen hodně citlivé a on je dál netrápil. Byl jsem mu za to vděčný.

Začal se ve mně pomalu pohybovat. Pomalu, ale stejně jsem měl dojem, že uvnitř hořím. Nevím, jestli to bylo horko mé, nebo jeho klacku, nebylo to podstatné. Rezignoval jsem.

Zrychloval a já cítil uvnitř tření jeho macku a kupodivu bolest nebyla již tak nesnesitelná a měl jsem dojem, že to přežiju bez slz, které se mi bolestí celou dobu tlačily z očí. Nechtěl jsem bulet, připadal bych si jako padavka. Jemu jsem dělal horší věci a nebral na něj ohled a taky nefňukal.

Hrábl za sebe pro zmuchlanou peřinu, kterou mi vsunul pod zadek, a zarazil ho do mě pod jiným úhlem.

Vytřeštil jsem oči a zasténal. Tohle bylo něco neuvěřitelného! I přes všechnu tu bolest mnou projela taková smršť, že se mi čurák začal okamžitě stavět, a další nárazy do prostaty ho vyburcovaly do totální pohotovosti. Na chvíli přestal přirážet a jednou rukou mi ho pohonil. Ještě párkrát a budu stříkat jako fontána. Tohle jsem vážně nečekal.

Nicméně takový luxus mi nedopřál, opět se zapřel oběma rukama a začal do mě znovu bušit, tentokrát mnohem rychleji a po chvíli jsem cítil, jak jeho mrdka plní mou svatyni. Byl jsem rád, že to skončilo – na jednu stranu, na druhou jsem měl pocit, že jsem se zbláznil. Potřeboval jsem ještě chvíli masírovat prostatu a nejen tu. Ocas jsem měl napnutý k prasknutí, jen ještě chvíli a stříkal bych taky. To bych ovšem nesměl mít ptáka i koule uvězněné v rudé mašli. Ale on evidentně věděl, co dělá. Vysunul ho ze mě, otřel si ho a začal se nevzrušeně oblékat. Jakmile byl oblečený, odvázal mě i rudou mašli a zmuchlanou košili po mně hodil.

„Oblékni se a vypadni!“ houkl na mě.

Pokoušel jsem se zvednout, ale bolest zadku a celé páteře mě přišpendlila zpět k posteli.

„Nemůžu!“

„Ale můžeš! Já jsem taky moh‘!“

S hekáním a bolestí vystřelující po celé páteři jsem se pomalu zvednul a pokoušel se ohnout pro boxerky. Pomalu a opatrně jsem se sklonil a při oblíkání jsem zjistil, že i když mě stále bolí neskutečně zadek, zrádce mezi nohama nechce klesnout. Opatrně jsem si ho skládal do úzkých boxerek a nejraději bych si ho v tu chvíli vyhonil, aby ten tlak byl pryč, nicméně on se ostřížím zrakem na mě koukal stylem, že jsem si tohle raději nedovolil.

Zmuchlaná košile na mém těle vypadala trochu nepatřičně vzhledem k tomu, že jsem vždy chodil pečlivě upravený a nažehlený, a byla na švu rukávu trochu roztržená, nicméně to jsem neřešil. Roztřesenýma rukama jsem se pokoušel zapnout malé knoflíky.

„Nemám na tebe trpělivost!“ drapnul mě za paži, otevřel dveře, hrubě mě vystrčil ven, až jsem nabral zeď naproti, a zabouchnul. Takhle se cítil on, když jsem mu to samé udělal před pár dny.

Stál jsem na chodbě jen v košili a boxerkách a tupě zíral na zavřené dveře. Ty se vzápětí rozletěly a na mou hlavu přistály kalhoty a boty.

Posbíral jsem své svršky tak rychle, jak mi to bolavá prdel dovolila, a rychle se rozhlédl po chodbě. Nikde nikdo. Oddechl jsem si! Nechtěl jsem, aby mou potupu někdo viděl. Stačil by jeden člověk, a nakonec by to věděla celá kolej. To je jasný!

Dokulhal jsem do svého pokoje nespatřen a až za zavřenými dveřmi jsem vypustil vzduch z plic. Byl jsem rád, že bydlím sám. Nevím, jak bych polonahou trosku, kterou jsem teď byl, vysvětloval svému spolubydlícímu. Stojící péro to při cestě na pokoj vzdalo a kleslo, takže mám o problém míň.

Rychlá horká sprcha mě trochu postavila na nohy a rychle jsem zalezl do peřin, kde jsem pokoušel najít polohu, při které bych dokázal usnout a necítil bolest zadku.

Nakonec jsem prospal celé odpoledne a překvapivě i celou noc. Takhle dlouho jsem ještě nikdy nedokázal spát.

Brzy ráno mě však probudilo cinknutí SMS.

»Včera sis tu nechal oběd, přijď si pro něj!« stálo na displeji pod neznámým číslem. Bylo mi však jasné, kdo to psal.

Stejně asi nic už nezachráním, ale měl bych tam zajít, měli bychom si promluvit, ať vím, na čem jsem. Ta nejistota mě totiž dost drtí! Ještě víc než bolavý zadek, který, teď když se bolest rozležela, bolel snad ještě víc než včera.

Přesto jsem se přinutil na sebe natáhnout triko a kraťasy a kulhal jsem o pár dveří dál, načež jsem zaklepal.

„Pojď dál,“ ozvalo se.

Setkal jsem se s nečitelným pohledem a dovolil si prohlédnout i jeho postavu, která byla do půl těla svlečená. Na stole byly na talíři dvě tortilly ze včerejška.

„Sedni si a jez!“ ukázal mi na tvrdou dřevěnou židli, načež on si vzal měkkou polstrovanou, kancelářskou.

Jestli se na tohle posadím, tak umřu.

„Ne, díky, já nemám hlad!“ postával jsem u stolu, a protože jsem včera neobědval a pak ani nevečeřel, měl jsem hlad jako prase.

„Ale máš, sedni si a jez, to není žádost…,“ přivřel oči a zamračil se.

S povzdechem jsem se opatrně posadil na tvrdou židli a zakousl se do tortilly.

On mě chvíli mlčky pozoroval a začal také jíst.

Jakmile jsme dojedli, naklonil se ke mně a neutrálním hlasem se zeptal: „Stále ještě máš o mě zájem?“

„Ano,“ podíval jsem se mu do očí, aby věděl, že to myslím opravdu vážně.

„Tak to dokaž!“

„Jak?“ položil jsem hloupou otázku. Samozřejmě, že vím jak. Ale dokážu to? Dokážu hned druhý den snést tu bolest, které jsem byl vystavený včera? Neuměl jsem si představit, co se stane, až si zase vezme do parády mou rozjebanou zadnici. Přesto, když jsem se zadíval do jeho modrých očí, řekl jsem si, že mi to za to stojí.

„Nedělej hloupého, ty dobře víš jak,“ nahodil křivý úsměv. „Lehni si!“

Začal jsem se třást a zdravý rozum mi radil, ať se zvednu a vypadnu, ale pohled na jeho opálený hrudník a pevné ploché bříško mě onoho rozumu zbavil a já se položil na postel a zkoušel zastavit třas, který jsem nedokázal ovládat.

Měl jsem pocit, že jsem se dočista zbláznil. Opravdu se tady nechám dobrovolně znovu ošukat?

„Uděláš všechno, co ti řeknu!“

Nepřemýšlel jsem a přikývl.

Celého mě vysvlékl a zvrhlým pohledem zíral na mé tělo, které se před ním skvělo jak socha na piedestalu.

Jakmile se pokochal, vzal opět šátek a zavázal mi oči.

Dál už jsem mohl jen předvídat a poslouchat.

Chvíli něčím šustil a chodil po pokoji. Přepadla mě hrůza, co si na mě připravil, ale nedovolil jsem si šátek sundat z očí.

V tom mně hrubě spojil ruce nad hlavou a tentokrát jsem poznal provaz, kterým mi ruce obmotal a znovu přivázal k posteli.

Stále jsem mlčel, ačkoliv to bolelo mnohem více, než když mi je svázal košilí. Každé zatáhnutí rukama více utáhlo uzly, a tak jsem se raději nekroutil a zůstal v klidu. Věděl jsem, že už mu stejně neuteču.

Třas těla neustával, ba naopak ještě vzrostl, jakmile mi začal mnout stále dosti citlivé bradavky. Jen jsem se modlil, aby mi je zase něčím neskřípl, protože jsem měl dojem, že bych se asi pochcal bolestí. I když je to asi jedno. Pochčím se tak jako tak. Jakmile vtrhne do mé rozjebané prdele, tak to bez následků nedám.

Přestal si všímat mé hrudi a přesunul se k ocasu, který stále líně ležel mezi nohama. Byl jsem posraný strachy, takže se pochopitelně neměl k žádné akci. To se však změnilo, když mi ho začal honit. Prvně pomalu, a když narůstal, i Filip začal zrychlovat. Kroutil jsem se, abych mohl pořádně přirážet do jeho ruky a nehleděl na to, že se provazy více zarývají do mých zápěstí. Měl jsem v hlavě už jen jedno. Pořádně se vystříkat!

Jenže on začal zpomalovat, až nakonec přestal úplně. Měl jsem to tušit! Chtěl jsem vypustit z úst všechny možné nadávky na jeho adresu, ale jeho zhrublý hlas mě zastavil.

„Opovaž se něco říct, nebo ti dám roubík!“

Spolykal jsem všechna sprostá slova, která mně uvízla na jazyku, a jen vzdychl. Bylo ticho, slyšel jsem jen své zrychlené dýchání a srdce, které bilo tak silně, že jsem ho cítil až v krku.

Další šustění a pak cvaknutí tuby a pocit chladivého gelu na mém vstupu. Úzkostně jsem stáhl půlky a můj klacek se odporoučel opět k zemi. Strach mě totálně ovládal. To se mu nejspíš moc nelíbilo, a tak mi ho zase, upatlanou rukou od lubrikantu, začal honit a zrádce opět začal potírat přitažlivost zemskou.

Samozřejmě, že mě zase nenechal vystříkat a já začal upadat do sexuální deprese.

V tom jsem ucítil jeho prst na mé díře a mírný tlak. Díky lubrikantu lehce v klouznul dovnitř a hbitě našel mou prostatu, o kterou se začal okamžitě otírat a přirážet na ni. Zatímco mě prstil, slyšel i další mlaskavý zvuk směrem od něj. Usoudil jsem, že při téhle přípravě na vpád si nejspíš sám dává do pozoru svého ptáka. Při slastných pocitech, které mi způsoboval narážením do prostaty jsem usoudil, že tohle bych docela rád viděl.

Prst z mého zadku najednou vyklouzl a nastalo opět ticho.

Absence dráždění prostaty ve mně opět probudila strach. Teď to přijde!

Mým tělem projela zima, která mi způsobila nepříjemnou husí kůži, a do toho všeho jsem se začal potit. Vyskočil na mě a sedl si těsně pod rozkrok.

Cítil jsem, jak mi kapičky potu stékají z čela. Nemůžu se přece tak strašně bát a takové horko v pokoji zase nepanuje. Nebo ano? Měl jsem dojem, že je v místnosti nejmíň čtyřicet stupňů.

Lehce otřel svého ptáka o toho mého a ten nadskočil a ztvrdl ještě víc.

To mu stačilo. Nadzvedl se a já už čekal ten bodavý tlak, který za chvíli dostihne mou svatyni.

Dá se vůbec na tohle připravit? Měl bych se uvolnit, ale nejde to. Začal jsem plytce dýchat a srdce jednu chvíli tlouklo jako o závod a z toho vynechávalo údery, až měl jsem pocit, že za chvíli selže.

Pak se stalo něco neuvěřitelného.

Filip nasedl na mého čnícího ptáka a během dvou vteřin byl ve mně zasunutý až po kořen.

Tlumeně jsem vykřikl překvapením a vyvalil oči do tmy šátku. V tu chvíli jsem měl dojem, že kdybych ho neměl, musel bych hledat bulvy na podlaze pokoje.

On na tohle nikterak nereagoval a začal na mě dosedat tak rychle, jak mu to jen jeho fyzička dovolila. A musím uznat, že ji má skvělou.

Dál už jsem nepřemýšlel a jen si užíval slastného pocitu jeho úzké díry, která mě mílovými kroky hnala k orgasmu.

„Ach, Viktory,“ vykřikl a já cítil, jak jeho sperma kropí mé břicho. Přitom se stáhl a uvěznil mi mého ptáka v sobě, přičemž ani já tohle nevydržel a všechny moje zásoby jsem zanechal v jeho sladkém otvoru.

Sotva jsme oba popadli dech, on mě hrubě políbil a pak se ze mě s heknutím svalil.

„Proč?“ otočil jsem na něj hlavu, i když jsem jej přes šátek nemohl vidět.

„Co proč?“ nechápal.

„Proč sis mě nevzal? Proč jsi neošukal ty mě? Chtěl jsi přece důkaz?“

„Však ano, dal jsi mi ho…“

„A jak?“

Sundal mi šátek a začal rozvazovat ruce a přitom mluvil: „Přestože jsi věděl, že tě ošukám, že ti zase roztáhnu tvou díru, která mimochodem po včerejšku musí pekelně bolet, soudě podle toho, jakým krokem jsi přišel a jak prkenně jsi seděl na té tvrdé židli, i přesto sis beze slova lehl, nechal se vysvléct, zavázat oči a přivázat k posteli. Nehlesl jsi, ani když jsem tě těsně před výstřikem přestal honit, neprotestoval, když jsem ti tam vrazil prst, že si tě připravím. Věděls, že to bude pekelně bolet, a přesto jsi to beze slov všechno snášel. To je pro mě důkaz, že o mě stojíš. Tohle by totiž člověk, který nemiluje, nikdy nepřipustil a já to vím, protože jsem si tím prošel taky…