Hotýlek pro pány

Slávek s Karlem vyšli na střešní terasu hotelu a zahleděli se do překrásné krajiny zalité podvečerním sluncem. Nízké slunce na sklonku letního odpoledne plasticky vystínovalo tvary mírně zvlněného terénu pokrytého lesíky, loukami a skelně tvrdými hladinami nesčetných jezer a jezírek s ostrůvky a zátokami.

„Teda fakt, je tady krásně. A ten rozhled. Proč se to tady vlastně jmenuje Chrochroň?“ uvažuje Karel.

„CHRO Chroň, čili Chráněná rekreační oblast Chroňsko.“

„Jo, jasně, už vím. Jára mi to říkal. Velký Chroň a Malý Chroň, dvě hlavní místní hory.“

„No, hory… Spíš jenom kopce. Jak vidíš, je to tady jenom samej kopeček, žádný hory.“

„A kde je ten Velkej Chroň?“

„Vocaď není vidět. To bysme museli vylézt tady do strážního koše,“ ukazuje Slávek na bílý stožár s žebříkem a vyhlídkovou plošinkou na vrcholu, která se jim za zády tyčí ze střešní terasy hotelu.

„Ve strážním kó-ši, seděli dva hó-ši, kouřili si hav-vana, říkali…,“ s lehkou obscénností zanotoval Karel známou písničku.

„Jo, přesně tahle prastará vodrhovačka inspirovala ty dva architekty, co to tady celý navrhovali.“

„A docela to vystihli. Co že si to ty hóši kouřili?“

„Chceš do koše? Poď.“

„Ne, to je dobrý. Ty bys mě tam vošahával. Tady je taky hezky vidět. Ty kouříš?“

„To by ti vadilo?“

„Co? To kouření nebo to vošahávání?“

„To necháme na potom, jo? Teď se kuchej přírodními krásami.“

Opírají se o zábradlí, Karel si vychutnává krajinu. Slávek ho zkoumá očima. Obejde ho, postaví se za něj a zezadu ho obejme. Přitiskne se mu tělem na záda a na zadek, rukama ho hladí na prsou a na břiše.

„No no, to je najednou vřelosti,“ podiví se Karel, „co co co?“

„Přece jsme se dohodli, že mi tě Jaromír půjčí, ne?“

„Tak takhle bych to neformuloval. Nic jsem nikomu neslíbil.“

„Chyba! Ale co není, stejně může bejt,“ lísá se Slávek ke Karlovu zátylku. „Přece sme se včera po večeři všichni čtyři více méně dohodli, že hygienická, profylaktická, konsenzuální promiskuita je správná věc, a ty si nic nenamítal,“ vrní Karlovi do ucha. „Že bys teď chtěl dělat fóry, abys byl přitažlivější? Pro mě už přitažlivější stejně bejt nemůžeš. A zase hezky voníš.“

„A už je to tady zase. Ta vaše konsenzuální promiskuita. Že jsem vás s tím včera neposlal do řiti, eště neznamená, že teď tady s tebou budu smilnit. A eště k tomu tady před lidma. Tamhle někdo je. Koukej.“

„Tady všude pořád někdo je. A co? Vidíš tamhle ty dva na tý modrý dece? Dole, hned vedle bazénu,“ ukazuje Slávek.

„No jo, voni fakt kopulujou.“

„Tady pořád někdo někde kopuluje. Proč myslíš, že sem chlapi jezdí na dovolenou? Aby chodili do lesa na houby? Nebo aby dřeli dole v posilovně? I tam se víc šoustá, než cvičí.“

„Hm, to jsem viděl dopoledne. Tři kluci tam na žíněnce řádili jako šílený. A čtyři další seděli kolem nich, koukali na ně a div že neslintali,“ zakroutil Karel hlavou.

„Tak sis taky zaslintal? Nebo si se k nim rovnou přidal?“

„Máš ty v palici taky něco jinýho než to mrdání, Slávo?

„Nemám, Kájíku. Tady jsme s Lubošem proto, abysme si užili. Koketování, flirtu, erotiky, mazlení, sexu i pokecu. Zkrátka hezkej chlapů. A není na tom nic špatnýho. V tom se shodujeme i s tvým Jardou. Tak vo co ti de? Copak se ti ani trošku nelíbím­? Já sem hodnej a milej. Na toho, kdo je hodnej a milej na mě.“

Mirek se ke Karlovi tiskne celým tělem a otírá se mu klínem o zadnici.

„Vodřeš mi džíny na zadku. Budu vypadal jako šimpanz s vošoupaným zadkem,“ uchechtává se Karel.

„A já budu mít chlapácky vošoupaný džíny v rozkroku. Ať každej vidí, jakej sem borec,“ libuje si Slávek. „Teda,“ vzdychne, „ty si korba. Ty máš hrudník jako sud. Takovej hlubokej. Jako zepředu dozadu, myslim. Některý kluci maj trup spíš plochej, jako třeba já, ale ty máš ten hrudní koš fakt skoro jako kulatej koš. Mmm. To mě fakt bere. Je tě kus. Takhle když tě držím v náruči, chápeš?“

„Eště že nemám břicho jako sud.“

„To teda nemáš. Břicho máš spíš jako vpadlej lavor. Tím pádem ti ta kombinace placatýho břicha a vyklenutýho hrudníku dělá takovou tu bezva figuru. Jak ty to děláš, chlape?“

„Asi na mě příroda nešetřila, no.“

„Jé, hele,“ šeptá Slávek. Pár kroků od nich se u zábradlí opřela dvojice mužů a stejně jako oni se zadívala do krajiny. Jeden však druhému brzy nato rozepne poklopec a stáhne mu bílé šortky. Potom mu přetáhne dolů i sytě azurové slipy a intenzivně mu začne hladit obnažené hýždě. První se bez námitek nechává hladit a sám si s pohledem upřeným do dálky svléká košili ve stejné azurové barvě. Hodí ji na nedalekou lavičku a znovu se v mírném předklonu lokty opře o zábradlí. Partner za jeho zády udělá dřep, dlaněmi zaujatě hněte kulovité půlky před sebou a jeví výrazné známky spokojenosti.

„To sou vlásky. Účes tří barev – lila, sytě blankytná a brčálová. Jak na karneval v Riu.“

„Ten druhej je ale opravdovej blonďák. To nemá obarvený. I obočí má takový světlounký.“

„Jo jo, to je ten, co večer u vohně docela dobře zpíval. Vypadá jako střízlík, ale hlas má docela dost hlubokej, takovej zvučnej. Asi školenej.“

„Hm a jak tak koukám, umí i jiný věci. A bude o takových nejmíň deset let starší než ten trojbarevnej kohout.“

„Možná i o víc. Sem si totiž včera všim, že je dobře udržovanej. Takže na první pohled…, ale když si blíž, tak…“

„Vidíš to?“ obrátí se Karel na Slávka. „Na tý košili je na zádech přesně ten samej nápis jako má tvůj Luboš.“

Na azurové košili pohozené na lavičce se skví ve velkém bílém rámečku přes celou šířku zad bíle natištěný nápis:

Le Club international gai-érotique
de la saine promiscuité consensuelle
CIGASPROCON
Paris
www.gigasprocon.eu
la Section tchèque
Prague

www.megakluzkopro.cz

„Jo jo, máš postřeh. A já mám přesně to samý tady vepředu. Jenže v malým. A česky.“

Na Slávkově sytě fialové košili se na prsou na pravé straně skví stejným výtvarným stylem zpracovaný, praním již poněkud vybledlý, malý bílý emblém:

Mezinárodní gayerotický klub
zdravé konsensuální promiskuity
MEGAKLUZKOPRO
www.megakluzkopro.cz
(Cigasprocon Paříž
česká sekce
Praha)

Mladý muž v dřepu stáhl předmětu svého zájmu šortky a slipy až ke kotníkům a s viditelnou vroucností dlouhými tahy hladí přítelovy nahé nohy, nahý zadek i záda. Obnažený, ohmatávaný naháč vzrušeně vzdychne a položí si tvář na předloktí opřené o zábradlí. Přitom si všimne Slávka a Karla, kteří je zaujatě sledují.

„Chcete se koukat? Pojte blíž,“ zavolá na ně s úsměvem. Druhý muž ve dřepu k nim také otočí hlavu:

„Jo, pojte sem, kluci. My to máme rádi. My sme správný exhibáci.“

„Ne, prosim tě, ne. Jestli k nim pudeš, já vocať mizim,“ zašeptá Karel kategorickým tónem.

„Páni, ty seš cimprlich,“ vzdychne Slávek a ke dvěma mazlilům zavolá: „Ne, dík, kluci. Až jindy.“

„Ty si přijel přímo z chlapeckýho penzionátu, viď? To se s Jaromírem milujete jenom pod dekou a za tmy? Už se nedivim, že Jarda vypadá tak nadrženě. Ten by si určitě ten tejden tady užil bez tebe líp.“

„Ten sem beze mě vůbec nechtěl.“

„Ale přemluvit tě a získat tě pro ideál konsenzuální promiskuity se mu nedaří už jak dlouho?

Karel jenom vzdychl a mávl rukou.

„Kájíku, nebuď blbej. Tady vod nikoho nemůžeš nic chytit. Všichni sme přece museli v recepci odevzdat potvrzení o bezinfekčnosti. Všichni sme museli na prohlídku, když sme přijeli…“

„No jo, já vím.“

„Večer se ti i přede mnou a před Lubošem tvůj Jaromír zapřísahal, že vašemu vztahu nic nehrozí. My tady chceme bejt jenom kámoši, nikdo ti ho nechce ukrást. Tak čeho se furt bojíš? Dyť na něm je vidět, že na tobě visí, že by se s tebou nerozešel ani za zlatý prase, jak tě má rád. Chce jenom, abyste si voba užili. Abyste nebyli v uzavřeným vztahu jako v kleci…“

„Nemusíš mi to opakovat, znám to nazpaměť už dávno. To je zas to vaše megakluzký proškolování.“

„No tak vidíš, jakej seš chápavej chlapec!“

Karel jenom vzdychne: „Si stejnej jako Jára. Ukecal bys chcíplou kozu, aby si s tebou zapíchala.“

„Ukecat chcíplou kozu by bylo snadnější než dostat do postele tebe,“ povzdechne si Mirek.

„Neboj se, Kájo. Já tě nechci natrvalo domů. Jenom ten tejden tady na Chrochroni si spolu můžeme zadovádět, ne? Všichni. Dyť tady mrdá kdekdo kdekoho. Jarda s mým Lubošem beztak už spolu někde kmitaj, až to mlaská.“

„Myslíš?“

„No ráno jsme šli do lesa, po vobědě jsme chytali bronz u bazénu a vod tý doby jsme je neviděli. Dyť to tak bylo domluvený. Tak co ti vadí?“

„Já vím.“

„Včera jsme se dohodli, že mu dám Luboše k dispozici a Jarda mi dá volnou ruku, pokud de o tebe. Proč máš pořád takový zábrany, ty stydlíne? Vysvětlili jsme si včera večer všechno. Já myslel, že sme se dohodli, a teď tě tady celej den musím svádět jako ňákýho panice. Představ si, jak to bude krásný, až se budeme milovat.“

„No…, třeba tady na střeše jako ty dva támhle, co?“

„Klidně, jestli chceš i tady na střeše…“

„Nechci! Tady! Pff!“

„Máš pravdu, brouku. Já bych taky radši u nás v pokoji.“

„Proč u vás v pokoji?“

„Protože u vás v pokoji nejspíš zrovna šoustaj můj Luboš s tvým Jaromírem. Ale jestli chceš, můžeme skotačit klidně třeba v sauně nebo v suterénu na parkovišti na kapotě, nebo…“

„Tak to radši na posteli.“

„Jasně, moje řeč, Kájíku. Taky tam je koupelna, takže pohodlíčko. To bude ta správná prcatura.“

„Hm, ty si dost vysazenej na ten hygisex, jak si řikal.“

„No to jo.“

„A jak děláš ten hygisex? Jako konkrétně, myslim.“

„Tak nejdřív si vykloktám, ty si vykloktáš a pak dáme líbačku. Nejdřív pusa sem, pusa tam a potom hloubkový výliz dutiny ústní.“

„Přímo jazykový výtěr, co?“ zašklebí se Karel.

„To neznáš? Senza věc. Budeš koukat. A budeš slintat, jak je to žůžo. Vy si s Jardou nedáváte francouzáky? Jasně že jo, že jo?“

„To je jak na ORL. Nejsi ty náhodou doktor z krčního?“

„Náhodou ne, ale vo to teď nejde. Pak tě osprchuju a budu tě mydlit. Celýho. A všude. A dlouho. Máš to rád? Já děsně. Pak ti to mejdlo osprchuju, no a pak už tě můžu líbat a lízat a cucat. A celýho. A všude. A dlouho.“

„Jako lízátko. Ráno jsem se osprchnul, odpoledne jsme se ráchali v bazénu. Pokožka se odmašťuje a vysychá, když se to s mytím přehání.“

„Dvě dávky koupelovýho oleje do vany a pokožka zvláční. A promastí se. Budeš jako mimino.“

„To ti budu chutnat, až budu naolejovanej jako Júlie.“

„Ty mi budeš chutnat vždycky, Kájíku. Kde to máš nejradši? Na péru. Jasně, jako každej. Už teď cejtim na jazyku tvoji uzdičku. A pak si vemu do pusy tvý kulky. Máš to rád? Jasně, jako každej. A budu se s tebou mazlit a líbat ti stehna. A cucat ti chloupky. Dopoledne sem u bazénu viděl, jak máš vyholenej pytlík. A nad vocasem to máš hezky zastřižený. Fakt hezký. Holíš si to sám, nebo ti to dělá Jarda? No to je teď jedno.“

„Cssss…“

„A pak se votočíš a já ti volíbám půlky. A kousnu tě do zadku. Máš to rád? Já děsně. Vyjekneš a já tě pohladim, aby tě to nebolelo. Ale pak tě stejně budu kousat znova, já sem hajzlík. Jé, to bude žrádlo. Už teď mi stojí péro. Cejtíš to na zadku?“

„Seš pošahanej,“ Karel se smíchem kroutí hlavou.

„Ale hezky pošahanej. A ty budeš vošahanej. Uvidíš, že se ti to bude líbit.“

„Jak to můžeš vědět?“

„Se mnou se to vždycky líbilo každýmu.“

„Chm, to by se vidělo.“

„To uvidíš.“

„A co máš eště rád?“ dívá se Karel na Slávka pochybovačně.

„No normálka. Všechny běžný techniky. Jo, jestli čekáš nějaký specialitky jako na videu, tak to zas né. Já sem jednoduchej člověk. Po čem mi péro touží, to udělám a nevymejšlim kokotiny. Až ti vymydlím prdelku, tak ti ji vylížu.“

„To jako do hloubky?“

„Né, do vejšky. Jasně že do hloubky, jak jinak? Aby se ti to líbilo. Aby ses uvolnil. Abys to chtěl ještě víc do hloubky. Abys povolil. Aby se ti roztáhnul svěrač. Dyť to znáš, né?“

„A co pak?“

„Pak tě budu prstit. Namasíruju ti tunýlek, aby se ti uvolnil svěrač. Aby ses povolil. Jedním prstíkem, dvěma prstíkama, třema prstíkama…“

„Hele… Stačí, jo? Zatím tak moc nespěchej s těma prstíkama.“

„Dobrý, dobrý. Žádnej strach. Něžně polaskáme prdelku, až si sama bude řikat, že chce eště…“

„No to by se teprv vidělo.“

„To se teda uvidí. A co že se teď neptáš, jestli náhodou nejsem doktor z řitního? Eště budeš škemrat, abych přidal. Budeš vystrkovat prdel a budeš chtít víc a víc a eště víc…“

„Se nějak cejtíš, šoustale. Nic víc neumíš?“ ušklíbne se Karel.

„Co nic víc?“

„Co takhle ňáký poppers? Nebo vibrátor. To s Lubošem neděláte?“

„Tak to ne. My nic neinhalujeme. To je švindl a mohlo by to bejt nebezpečný. Ale hračky, to zas jo. Může bejt. Máš rád mašinky, labužníku?“

„Podle toho jaký.“

„Já ti ukážu náš sortiment. A pak, než ti ho tam strčim, chytneš mě za něj a budeš mi ho cucat a lízat. Chlemtat a dudlit. To si budu užívat. A hezky mi volížeš koule, to mám rád. A pak mi vlastnoručně navlíkneš kondom a řekneš, ‚poď do mě, chlape‘.“

„Bez gumy nepícháš?“

„Obvykle ne. Dělali jsme to s Lubošem taky s výplachem a bez gumy, ale to dá trochu práce. Ta příprava chvíli trvá, takže… Ale jestli to máš rád, klíďo píďo, Kájiku. Stačí říct. My sme si s sebou přivezli i to nádobíčko na výplach. Luboš si s tím občas rád pohraje. Pro tebe já udělám, co ti na vočích uvidim. Propláchnu tě, až ti polezou voči z důlků…“

„Ne, ne, ne… Se jen ptám. A jak mažeš?“

„Normálně.“

„Normálně, to je co?“

„No normálně zvedneš zadek a já ti do řiti vymáčkám z lahvičky co nejvíc mazadla. Bude to mlaskat, kolik toho tam budeš mít. Neboj, Karliku, každej ví, že kdo maže, ten jede. Pude to hladce. Se mnou to eště nikoho nebolelo. Dycky mažu hodně. A hodně rozmasírovávám. A teprv až mi řekneš, že už to chceš, tak do tebe vjedu. Klídek, nemáš se čeho bát, máš se na co těšit. Stejně to s Jardou určitě děláte taky, tak vo co de?“

„A co když tě já taky budu chtít vopíchat? Hm?“

„S tím se počítá. Ale nepředbíhejmež. Až budu v tobě, tak se buď uděláš, nebo neuděláš. Jak budeš chtít. A až budeš chtít, abych ho z tebe vytáh, tak ho vytáhnu a pak budeš pracovat ty na mně.“

„Jak jako?“

„Co já tobě, to ty mně. Čili vykoupáš mě, olížeš mě, ocucáš mě, pokouříš mě, vylížeš mě, vyprstíš mě, rozmasíruješ mě, vymažeš mě a opícháš mě. Jako já tebe. Uděláš se do mě, pokud ses neudělal, když jsem byl v tobě. A když si to neudělám sám, uděláš mi to ty. Samý jednoduchý věci. Jak říkám, já sem prostej člověk. Samý přirozený postupy. Nejsem artista, nemusíš mi při prcání dělat stojky.“

„Ty to všechno popisuješ tak… tak věcně… jak nějakej technologickej postup. Nechtělo by to taky trochu emocí, nějakou sympatii třeba?“ ušklíbá se Karel.

„Já ti jenom odpovídám. Co chceš? Věcně a technicky správně provedený koitus je jedním ze základních atributů uspokojivé kvality života.“

„No hned jsem dostal větší chuť. Na ten… koitus.“

„Když nechceš spáchat citovou nevěru, nezbejvá ti nic jinýho než technologická věcnost. Žádný city, žádná nevěra, že jo? Stačí jen orgasmická emoce. To by ti mohlo vyhovovat, ne?“

„Mmm. A co když nebudu chtít do vany zase se sprchovat?“

„No to budeš chtít. A jestli ne, tak… tak tě do tý vany dotáhnu za vlasy. Já tě nevykoupanýho vylizovat nebudu. To zas ne. Já sem prasák vodcamcať pocamcať, ale tak velkej labužník, tak to zas ne. A sem hodnej člověk, ale do vany pudeš, kdybych tě měl seřezat. Si piš, Kájíku.“

„A čim mě seřežeš? Máš ňákej řemen?“

„Nemám. Dlaněma. Přes prdel.“

„Chm…“

Karel se zamyšleně odmlčí, po chvilce upře zrak na dlaždice terasy a prohlásí:

„No tak jo, no. Když ses tolik snažil. A když mi navíc tak pěkně nařežeš… Tak pudem k vám do pokoje?“

Slávek na něj chvilku konsternovaně zírá. Když se vzpamatuje z Karlovy náhlé změny názoru, jenom vyhekne: „Jo. Dem.“

Scházejí ze střechy po schodišti dolů do budovy a Slávek ještě telefonuje:

„Lubo! Tak sem ho přece jen ukecal. Zrovna deme k nám do pokoje. Takže už na to můžete s Jaromírem vlítnout. Budete u něj na pokoji, jo? Tak šoustu zdar!“

„Tak, oni eště netento?“ diví se Luboš, „říkal si, že už určitě někde to… tento…“

„Ne, eště netento. Tvůj Jára nechtěl s Lubošem tento, dokud ty nebudeš chtít tento se mnou.“

Slunce nenápadně klesá k malebně zvlněnému horizontu a do zahrady obklopené lesem padá chladivý stín.