Happy ending II.

Shrnutí předcházejícího děje: V úvodní části jsme se seznámili s Filipem, poněkud opotřebovaným majitelem prosperujícího nočního klubu s kabinkami k pronájmu, což ve skutečnosti není nic jiného něž ligth verze teplého bordelu a jakkoli je to jinak samozřejmě podnik s tou nejlepší pověstí, mohou se tam běžně přihodit i situace, které by všude jinde byly považovány za poněkud nestandardní a tu a tam i za trestné. Ovšem když jednou děláte noční směny v mihotavém světle modré lucerny, musíte tak nějak očekávat, že se vám snadno mohou udát i věci, které by se někomu za pokladnou v supermarketu stát nejspíš nemohly.

Je časné ráno, pár desítek minut po zavírací hodině a vyprázdněný podnik právě tak trochu nedobrovolně hostí mafiánského bosse, jemuž se kromě obvyklého výpalného tentokrát zachtělo i nezkušeného mladého barmana. Zlatovlasého mladíka s andělskou tváří, jménem Johan, který se s vidinou rychlého zisku nechal zlákat k nerovné partii pokeru s mafií, a aniž by si to uvědomil, dal tím všanc nejen svoji důstojnost, ale přinejmenším i integritu některých svých důležitých otvorů.

Všechny jsme je opustili právě ve chvíli, kdy se nevyhnutelně schyluje k většímu či menšímu maléru a po Johanovi již nějakou dobu sám tajně pošilhávající majitel podniku Filip u monitorů bezpečnostních kamer ve své kanceláři přemýšlí, jak ošemetnou situaci nějak přijatelně vyřešit, aniž by bylo nutné použít násilí, či do toho dokonce nedejbože zatahovat úřady.

UPOZORNĚNÍ: Veškerá varování určená pro citlivější čtenáře, uvedená v úvodu první části, jsou i nadále plně opodstatněná a osoby zvýšeně vnímavé k násilí a nespravedlnosti, by se měli konzumace textu i jeho grafického doprovodu ve vlastním zájmu vyvarovat!

Zato Filip se, díky tomu co viděl prozatím, vcelku uklidnil, přestože to na první pohled nevypadalo pro Johana jako něco extra příjemného, realisticky odhadl, že to je ještě to nejmenší příkoří, které se mu v dané situaci může nadít. Na jednu stranu by ho docela rád zachránil, role hrdiny vjíždějícího na bílém koni na scénu bránit čest nevinné panny by mu určitě lichotila, ale přes zjevnou lákavost takového scénáře sebezáchovně vyhodnotil, že vstoupit mezi chtíčem nabuzeného Kazacha a jeho kořist by právě teď ničemu neprospělo. Před touhle lekcí už Johana uchránit nedokáže a v jistém výchovném pohnutí usoudil, že seznámení s drsnou realitou života by v tomto případě navíc nemuselo být tak docela na škodu. Pokud do toho bude chtít nějak smysluplně zasáhnout, nejlepší chvíle nepochybně přijde těsně po tom, co bude Kazachův pud ukojen, a jestli potom zůstane Johanova prdel ještě panna nebo ne, nepovažoval pro tuto chvíli za tu největší starost. Navíc dost pochyboval, že je Johan ekvivalentem ctnostné panny, a pokud by snad i byl, přednější bude zachránit mu krk před uškrcením než otvory před penetrací. Dokud si s ním bude Dareh hrát, nic moc jiného než sedřené mandle, zhmožděný svěrač a ztráta důstojenství mu skoro jistě nehrozí, pokud se tedy nezačne nějak hloupě vzpouzet, a na to naštěstí nevypadal. I když ho obě gorily již pouze ostražitě sledovaly, stál dál nehybně s rukama za zády jako solný sloup a s viditelnou odevzdaností sledoval pomalu se pyšně dosvlékávající mostrum.

Za jiných okolností by celá ta scéna vypadala pravděpodobně celkem sexy. Černohnědý obr s býčí šíjí, mohutně nalitými svaly a nejchlupatějším tělem, jaké si jde jen představit, usazený s do široka roztaženými stehny pohodlně na židli, si navlhčenou dlaní významně přejížděl po pečlivě veškerého rušivého ochlupení zbaveném rozkroku a vychutnával si pohled na svoji vyděšenou oběť. Lesklý napnutý šourek, pohybující se střídavě nahoru dolů jak ve zpomaleném záběru, dělal spolu s nepřirozeně masitým pyjem z toho původně celkem výhružného obra spíš papírmašovou maškaru z béčkového hororového porna, a byť to na vážnosti celé situace reálně nic moc neměnilo, alespoň to Filipovi nezavdávalo příčinu k okamžité panice. Kontrast výsledné scény na druhou stranu již nemohl být o mnoho větší.

Proti pohodlně rozvalenému monstru stál se zády shrbenými strachem nepřirozeně bledý štíhlý mladík, až na ohanbí téměř zcela holý, studem scvrklý pindík se mu i s šourkem stahoval k tělu a téměř se ztrácel v chomáči divokého zlatavého porostu. S pergamenově průhlednou kůží kropenatou studeným potem vypadal jak právě oškubaná slepice. Čerstvá mladá obětina předhozená k uspokojení nepovedené karikatury dávného nenasytného božstva. Kdyby to byl film, na přebalu by stálo něco jako Muscle daddy creature and teen virgin boy. Jistým zvráceným způsobem to působilo samozřejmě i dost vzrušivě a Filip si uvědomil, že má erekci, to porno by si nejspíš pustil. Přes veškerou bizarnost se nahému Kazachovi nesporně nedalo upřít charisma podobně olbřímých rozměrů, jaké měl jeho silikonem nadopovaný penis, na kameře vypadal prostě impozantně.

Něco směrem k Johanovi ze svého místa právě úsečně pronášel, a byť Filip nedokázal odezírat, a přes obrazovku už vůbec ne, bylo celkem jasné, co říká, nebo asi lépe řečeno co poroučí, protože to doprovodil i vcelku jednoznačným gestem ruky, mířící na místo u jeho nohou. Vzhledem k tomu, že druhou rukou si stále pohrával s onou obludností mezi svými stehny, dal se průběh následující scény, i bez chybějící zvukové stopy, celkem dobře odhadnout. Johan si bez odporu klekl a poslušně následoval směr, kterým mu ruka přikazovala, dlaně zapřené do podlahy, tváře a ústa se mu střídavě otíraly o Kazachovy holé nohy a elegantní lakýrky. Na první pohled přeskakoval mezi chlupatým lýtkem a botou až vysloveně snaživě, jako by se nedovedl v zápalu náhle nalezené pokory rozhodnout, čím z toho božstvo lépe uctí a potěší, na druhou stranu mu to asi umožňovalo ten ponižující proces i trochu šidit, přestože jak lakýrky, tak i mohutná lýtka působily na první pohled poměrně čistě. Dareh si to pravděpodobně uvědomil a udělal mimo mladíkovo zorné pole drobný posunek směrem k jednomu ze strážců, ten se zkušeným pohybem bez váhání shýbl a tvrdě přitlačil Johanovu hlavu k pravé Darehově botě.

Nepochybně u toho i něco zaznělo, leč vyslechnout si jakými legráckami obě gorily nebo i sám Dareh Johana počastovali, Filipovi dopřáno nebylo, zato si ovšem mohl scénu vychutnat hned ze čtyř kamer. Těkal očima z jednoho monitoru na druhý, a i přes snahu zachovat si klidnou mysl se nedokázal ubránit vzrušení. Zaujala ho zejména obrazovka, která detailně zabírala Johanův vyšpulený zadek s doširoka roztaženými půlkami. Byl oblý, pevný, mladistvě hladký, s jen lehounce ztmavenou částí uprostřed, která nejspíš proti mladíkově vlastní vůli nepřehlédnutelně vzrušeně pulsovala. Filip si vzpomněl na dávno zapomenutý výraz, který při pohledu na takové prdelky používal jeho starší bratr, prcina mrdatelná bez výhrad tomu říkal, byť bráchanec to vztahoval výlučně na ženskou část populace, dalo se to samozřejmě použít universálně. Už tak dost bolestivě ztopořený pyj z toho Filipovi začal mlsně slintat do propocených slipů. Rezignovaně si rozepnul kalhoty, po několika týdnech monogamního vztahu s vlastní pravačkou se to prostě nedalo vydržet.

Johanova hlava byla mezitím přesunuta do Darehova rozkroku a mladík se právě snažil vecpat si Kazachův objemný šourek mezi doširoka vyvrácené čelisti. Po chvíli nemotorného zápasení a s dopomocí ruky se mu nakonec podařilo umístit si obě kulky do pusy a s očima vytřeštěnýma námahou se pokoušel vybalancovat snahu je opět nepustit a zároveň je asi ani nějak moc nesevřít. S nepřehlédnutelným soustředěním pečlivě pracoval na napnutém pytlíku, div mu z toho jeho velké tmavomodré oči nevypadly z důlků. Majiteli oněch nadpřirozeně nafouklých koulí to naštěstí pro Johana evidentně nebylo nepříjemné, prohraboval se v celku mírumilovně mladíkovými vlasy, a byť ho několikrát ruka na zátylku přitlačila hluboko mezi mohutná stehna, která se vzápětí na několik dlouhých vteřin sevřela a uvěznila tak nebožákovu hlavu jako svěrák, celkový dojem prozatím nevyzníval nějak přespříliš násilně. Sice mu tu a tam evidentně záměrně trochu ubíral kyslík, ale dělal to podle všeho jenom proto, aby se pobavil jeho sípáním.

Nakonec se toho asi nabažil, chytil ho rukama za hlavu, z šourku si ho stáhl, mírně se prohnul a natlačil mu svůj konečně asi jakž takž ztuhlý úd do pusy. Zbytnělý válcovitý útvar ve chvíli zcela vyplnil Johanova doširoka rozevřená ústa, a ačkoliv i Darehovi muselo být nepochybně zřejmé, s jakou námahou se to asi musí pojit, žádného oddechování své oběti samozřejmě nedopřál. Naopak odspodu netrpělivě přirazil, dokud se mu Johanův nos neopřel o podbřišek, a mladíkovu hlavu si v pevném sevření vzápětí přeměnil v něco jako živý masturbátor poháněný další lidskou silou. Trvalo opět několik pro Johana asi předlouhých minut, než se toho Dareh nabažil, pohyb v dolní úvrati zastavil a podržel si ho, dokud se znovu nezačal dusit. Podle toho co Filip viděl, tak se tomu zkusil i mírně vzepřít a ze sevření se vyprostit, což Dareh ovšem nepřijal úplně příznivě, prudce se z něho uvolnil, a než se Johan stihl s kuckáním a sliněním lačně nadechnout, dostal facku. Filip s leknutím vyskočil od monitorů a začal si spěšně zapínat kalhoty, už se chystal seběhnout dolů a celé to nějak přerušit, když si všiml, že se Johan po úderu ani nezapotácel, pouze se trochu otřásl a nijak dál nezaprotestoval. Rána pravděpodobně vypadala horší, než ve skutečnosti byla, protože vzápětí znovu zabořil hlavu mezi Kazachova stehna, oslintaný úd si nacpal do úst a Dareh ho až téměř něžně poplácal po zátylku.

Filip se opět posadil a poněkolikáté zalitoval, že kamery dávno nevybavil i přenosem zvuku, hodně věcí by to nyní usnadnilo. Když se trochu zklidnil, povšiml si, že atmosféra na scéně se za těch pár desítek vteřin znatelně změnila. Johanova hlava se v Kazachově rozkroku začala pohybovat sama a až s nečekanou jistotou, předloktí měl opřená o chlupatá stehna, dlaně mimo záběr kamer obtočené kdesi vzadu na Kazachových zádech, zdálo se, že ten lepanec v něm probudil pud sebezáchovy. Dareh s hlavou rozkošnicky zapřenou mezi boulovaté trapézy spokojeně oddechoval a mezi prsty si rozkošnicky mnul mohutně trčící bradavky. I obě gorily stály nyní celkem poklidně s rozepnutými poklopci opodál, masírovaly si vytažené ocasy a sledovaly, jak Johanovy rty a občas i jazyk obšťastňují houbovitou chloubu jejich šéfa. Skoro to vypadalo, že se už připravují, až i na ně přijde řada. Pokud ovšem oni nebo snad Johan doufali, že zvolené pravidelné tempo bude mít na Dareha rychlý účinek, pak se zjevně všichni prozatím přepočítali. Dareh si to nadmíru užíval bez jakkoliv viditelných známek blížícího se konce.

Pak ovšem do nastavených úst nečekaně znovu prudce při razil plnou délkou, dokud se mu Johanův nos neopřel o podbřišek, a poživačně si ho tam podržel, mladík se vcelku očekávatelně začal znovu dusit. Následovalo prudké vytažení, jakási nezřetelná artikulace, nejspíše představující smích, a další facka. Tentokrát se již Filip tolik nevyděsil, dokázal rozpoznat, že to bylo jen trochu ostřejší plácnutí po tváři, a tak mohl sledovat jak se Johan v reakci pokusil téměř chtivě znovu s doširoka rozevřenými ústy nabodnout na masitý lesknoucí se jehlan, ale byl vstávajícím Darehem zadržen. Posunek, kterým si šéf oba strážce k sobě přivolal, Filipovi unikl, nicméně nějaký asi proběhl, nebo je přizval verbálně, každopádně stáli vzápětí svému chlebodárci svorně po boku a roztahovali si poklopce. Na rozdíl od šéfa byli obdaření jen běžnou konfekční velikostí, bez nějakého podpůrného dopingu, a zdálo se, že Johanovi pasují tak akorát, ať již do ruky nebo na patro, protože se jich ujal na pohled až celkem ochotně. Nebylo to nakonec zase až tak překvapivé, zejména pokud šlo o vyvrácené čelisti, se mu v tom směru nepochybně dost ulevilo. Filipa Darehovo štědré gesto k poddaným ovšem zase až tolik nepotěšilo, nevěstilo to totiž nic jiného než další komplikace, to, že bude muset kromě samotného Dareha od Johana nějak odlákat i oba jeho pohůnky, se mu nezamlouvalo ani dost málo.

Johan na druhou stranu nabídnutou úlevu využil nad očekávání zkušeně. Po drobném počátečním chaosu dokázal záhy sladit pohyby, nádechy i rytmus a střídal tři ztopořené penisy téměř s elegancí a každopádně poměrně orientovaně, na žádném nesetrvával nijak přehnaně dlouho, ale dával si zjevně i pozor, aby kterémukoliv z aktérů nezavdal příčinu k nějaké nespokojenosti. Filip si pomyslel, že mu to jde až překvapivě slušně od ruky, aby se vzápětí neubránil nechtěnému úsměvu. Víc než od ruky to totiž Johanovi šlo spíše pouze od úst, protože od ruky mu šlo něco úplně jiného, honil si do rytmu péro o Darehovu nohu jak malý pes, a kromě toho, že u toho viditelně také jako buldoček slintal, zvládal to jinak vše sladit překvapivě zručně. Filip z toho dovodil, že Johan zcela jistě není až takové neviňátko, jak by snad jeho andělský kukuč mohl naznačovat, na to, aby to mohla být první tvrdá péra, která v životě obšťastňuje, si počínal až příliš dobře, a co bylo ještě podstatnější, jeho vlastní mávátko mu při tom stálo v pozoru, ať už to chtěl nebo ne, k tomu si našel i dost času a prostoru, aby si u toho také udělal trochu dobře. Pokud snad Filip měl dosud ještě nějaké pochybnosti o Johanově příslušnosti k tomu či onomu táboru, definitivně se právě i poslední z nich rozplynuly, chlapem nepolíbený panic to tedy v žádném případě není. Sice ještě přesně nevěděl, jak s tím vším konkrétně naložit, ale okruh možných řešení se mu tím přeci jen o dost rozšířil.

Žádný klid ovšem netrvá věčně, obrat přišel náhle a téměř přátelskou atmosféru ve stylu kamarád taky rád opět vystřídal obraz nepoměrně znepokojivější. Dareh si Johana vytáhl nahoru, rychle přetočil čelem ke stolu, a než se z relativního klidu opětovně vyplašený mladík stačil zorientovat, ležel ohnutý břichem na stole. Oba pomocníci mu jako na povel roztáhli každý z jedné strany paže a hlavu mu přitlačili na dubovou desku, zatímco Dareh mu zároveň zkušeným pohybem v mžiku rozkopl nohy od sebe, nebylo pochyb, co bude nevyhnutelně následovat. Přestože Filip něco podobného očekával, přimělo ho to začít znovu hodně intenzivně přemýšlet co dál. Díval se, jak si Dareh připravuje jedním, dvěma, třemi a nakonec i čtyřmi prsty Johanův zadní vstup, a začínal propadat trudomyslnosti. Zatím to pravda nevypadalo, že by se Darehovi mladíkova zadní vrátka podařilo roztáhnout do stavu použitelného pro jeho nadstandardní potřeby, ale bylo nepochybně jen otázkou času, kdy to nakonec buď povolí, nebo to dá ať už on nebo jeho pomocníci na sílu. Pak dostal konečně první pořádný nápad, jestli Kazaši něčemu rozumí a respektují to, je to vždy síla, síla a sebevědomí, a ne nutně to musí být síla svalů. Nemá sice Darehovu muskulaturu, ale v jedné věci mu každopádně konkurovat dokáže, a navíc i bez silikonového dopingu. Zamířil k rozměrné šatní skříni v rohu místnosti.

Sem tam pořádali v podniku tematické párty, měl tu pro ty příležitosti ledacos, od hadrů pro drsného policajta i s kapitánskými výložkami a parádní osmihrankou na hlavu, až po maškarní kostým rozverného přerostlého Hurvínka, ty krátké kalhoty s padacím mostem si kdysi dovezl z Mnichova, sice si zrovna je dnes vzít nechtěl, ale přesto si při vzpomínce na to, co v nich na pozadí Octoberfestu před lety u jedněch mobilních toalet zvládl vyvádět, sebevědomě odfrkl. To, co si vzít naopak chtěl, byla jejich poněkud dospělejší varianta v černé kůži a s dlouhou nohavicí. Leather party byla pravidelně každou poslední neděli v měsíci, a když byl fakt nával, šel samozřejmě příležitostně na plac i on, a pokud požadoval dresscode po zaměstnancích, musel jít také sám příkladem. Hodil je na sebe rovnou na ostro, nádobíčko zaškrtil masivním kovovým cockringem, s námahou na to nacvakl odepínací poklopec, nahoře to doplnil harnessy, které celkem příhodně dokázaly zastoupit i šle, přeci jen záměrem nebylo vypadat jako Hurvínek, ale jako pořádný nefalšovaný tvrďák. Koženou osmihranku na hlavu ze sebezáchovných důvodů raději rychle zavrhl, ne že by mu neslušela, ale nechtěl testovat, jak by na ni Darehovi nohsledi mohli bezprostředně zareagovat. Místo toho si k pasu připnul z jedné strany krátký policejní obušek, tuhé jádro potažené měkčí gumou se jevilo pro danou příležitost jako celkem vhodná volba. Odhadoval, že dobře mířená rána by minimálně jednoho z Darehových poskoků, pokud by snad došlo na nejhorší, vyřadit ze hry mohla. Z druhé strany k tomu pak stočil dlouhý zapletený kožený bič, ne že by ho uměl používat, ale vypadalo to efektně a nic lepšího tu beztak neměl.

Když se očekoval v zrcadle, byl se sebou vcelku spokojený, černé vzorově naleštěné holínky a pásky přes bicepsy už byly jen doplňky korunující to téměř k dokonalosti. Všechna ta časná odpoledne strávená v posilovně měla alespoň nějaký smysl, vypadal jako skutečný tvrďák a roli drsného mastera by mu nějaký pornoproducent dal nejspíš bez váhání. Možná by k podobnému angažmá nepotřeboval ani vystavovat na odiv svůj právě teď až tudorovsky naditý poklopec. A to Tudorovci si tam prý běžně ještě dávali vycpávky, jemu by se tam momentálně určitě žádná nevešla, protože mu tam bylo docela těsno i tak. Zadíval se znovu na obrazovky, při oblékání jim na chvíli nevěnoval pozornost a vrátil se k nim právě včas, aby viděl násilnému průniku stále urputně se vzpouzejícího Johana vykopávat obě nohy dozadu jak vzteklá kobylka. Dareh však kopu obratně uhnul, obě mladíkovy končetiny v pohybu pohotově zachytil a marný pokus o odpor okamžitě odměnil nejméně dvaceti důkladnými ranami na Johanův bezmocně se ve vzduchu zmítající zadek. Filip usoudil, že je nejvyšší čas sejít dolů a nějak se zapojit. Pokud možno dříve než dojde na krev a lámání údů, ať již jakýchkoliv.

Po schodišti scházel s největší opatrností, jednak ho neprošlapané jezďáky v kotnících nepříjemně omezovaly, a k tomu šel navíc potmě, nechtěl dělat žádný nadbytečný hluk ani světlem přitáhnout něčí pozornost dříve, než bude třeba. Okamžik, kdy vstoupí na scénu, si chtěl v každém případě vybrat sám. Znal tu naštěstí každý centimetr a to i poslepu, kdysi tohle sklepní bludiště sám pomáhal vyklízet, a nejen vyklízet, ale později i navrhovat, je to tu celé jeho nápad a jeho výtvor. Vlastně celý tento dům je propletený s jeho životem už léta. Soustředěním zadržovaný dech ho přinutil v mezipatře zastavit, připadalo mu, že dýchá zbytečně hlasitě, a navíc se mu chtělo i zakašlat, opřel se zády o zeď a doufal, že mu chlad proudící z kamenné stěny pomůže se znovu zklidnit. Chvilku jen tak mělce oddechoval, když se náhle vyrojily i staré vzpomínky. Připomnělo se mu, kdy tady dole byl prvně, jak ho už tehdy těžký, stářím nasáklý vzduch a atmosféra spoře osvětleného starého sklepení bezděčně vzrušily. Opřený o stejnou kamennou zeď se tu tehdy vyhonil, vždy tu cítil něco erotizujícího, tehdy i dnes, i když to, že se tu prý tajně scházeli vyznavači pederastie již za císařství, se dozvěděl až o mnoho let později. Doktor tu míval archív a jeho sem prostě jen pro něco poslal, to místo si ovšem Filipa získalo na první pohled, pracoval tehdy na recepci v ordinaci, která bývala v přízemí, a chodíval sem pak téměř každý den, někde jsou tu vpité pod podlahou možná celé litry jeho spermatu.

Dnes je na místě ordinace již jen sklad a nesmyslně velká kancelář pro jeho provozního, nikdo si nechce v domě s teplým bordelem ve sklepě otevřít ani večerku, ale je mu to jedno, vydělává i tak víc než dost, víc než by si kdy mohl i jen pomyslet a určitě ne tehdy, když ho otec vyhazoval z domu. Byl ve druháku na vysoké a najednou se musel ze dne na den začít starat sám, jediný kdo mu tehdy trochu pomohl, byl brácha, ale jako novopečený učitel měl do kapsy skoro stejně hluboko jako on, stačilo to tak na zaplacení ubytovny do doby, než se po prázdninách otevřely koleje. Filip se musel postavit na vlastní nohy, to zadostiučinění, že by nakonec nedostudoval, tak to otci dopřát v žádném případě nehodlal, a tak, aby se na studiích nějak uživil, den co den po večerech poctivě pingloval. V hospodě pro našince, kde taky jinde samozřejmě, když už byl tedy jednou ten úchyl, kterým ho otec počastoval, když za ním házel poslední tašku. No a jednoho dne se s doneseným pivem usmál na staršího elegantního hosta a pak ještě jednou, a když to udělal při placení potřetí, tak on mu z ničeho nic jen tak nabídl práci. Vzal ji po vcelku bezvýznamné chvilce váhání, neměl totiž co ztratit, což se ukázalo jako velká deviza, protože mu to změnilo celý život.

Místo roznášení piva v hospodě Za Kaštanem pak každé odpoledne od tří do desíti seděl na recepci fyzioterapeutické praxe MUDr. Edvarda Schwarze, usmíval se na čekající klienty, bral telefony, zapisoval termíny, vedl účty a v bílém rádoby doktorském mundúru bez rukávů s natěsno vypasovanými kalhotami vypadal dobře, což byl asi i ten hlavní důvod, proč tu práci získal. Klientela starého Edy byla různorodá, ale z větší části i teplá jak zimní kamna, což byl venkoncem i sám doktor, a Filip byl kromě toho všeho, co pro něho skutečně dělal, také ozdobný a nejspíš i záviděníhodný doplněk jeho prosperující praxe. Doktor Schwarz byl tak trochu pozér a své pověsti protřelého proutníka hodlal dostát bez ohledu na jinak již vcelku pokročilý věk, za zády ho pak pomlouvali, že si vydržuje mladého kluka, a jemu to dělalo setsakramentsky dobře. Ovšem nic z toho, co si všichni mysleli, po Filipovi ve skutečnosti nikdy nechtěl, bylo mu přes sedmdesát a tělesné touhy ho už spíš opouštěly, sem tam mu sice způsobem, který nešel slušně odmítnout, nabídl masáž, která pravidelně končívala jako oboustranný happy ending, ale to bylo tak vše, navíc se to ani nedalo považovat za jakkoliv nepříjemné, doktor měl opravdu hodně šikovné ruce a našli se nepochybně i tací, kteří mu za to ještě ochotně platili. Každopádně do života mu nemluvil, a pokud snad k Filipovi něco cítil, byla to láska spíše otcovská a navíc to nedával nikdy ani příliš najevo, nechával si dokonce vždy i vykat, ačkoliv sám jemu tykal od první minuty. Filipovi nic z toho nijak zvlášť nevadilo, vlastně to vnímal jako něco docela přirozeného.

Po čase mu doktor nabídl i skromnou mansardu v podkroví, a když ho nakonec artróza donutila praxi definitivně zavřít, dovolil mu předělat bludiště sklepů pod domem na tenhle podnik. Celé to i zafinancoval, ale žádná charita to od něho nebyla, ve skutečnosti to byl především tvrdý obchod. Za sedm let, které uplynuly, než starý pán vydechl naposledy, mu v nájmech zaplatil nejméně dvakrát nejen počáteční investici, ale i celý dům, takže bral jako jen spravedlivé, že to tady je dnes jeho. Dvě doktorovy praneteře to sice tak jednoznačně neviděly, ale s klauzulí umožnující mu odkoupit barák za více méně symbolickou zůstatkovou cenu, pokud ho ony královsky neodškodní, nic nadělat nedokázaly. Naštěstí skutečnost, že místo nich doktorovy nastřádané miliony podědí útulek pro přestárlé kočky, jim vadila ještě o něco víc, takže ho nechaly po poradě s právníky záhy na pokoji. Byly to držgrešle a spočítaly si, že se jim to nemůže vyplatit, s tím kočičím útulkem se ovšem, pokud ví, soudí ještě dnes. Už dvakrát byl u soudu svědčit, že doktor měl sice artrózu a vysoký tlak, nicméně že v hlavě to měl v pořádku až dost, a taky že své tři kočky miloval nepochybně o dost víc než kohokoliv jiného na světě, Filipa nevyjímaje, a o těch dvou fúriích samozřejmě ani nemluvě. Vlastně by měl být fotrovi vděčný, nebýt jeho nikdy by neměl důvod na takovou nabídku kývnout, ale zoufalí lidé dělají zoufalé věci a přes veškerou nepravděpodobnost nakonec všechno dobře dopadlo.

Téměř dokonalý Happy ending. Usmál se tomu, zadoufal, že to snad dnes celé taky dobře dopadne, a opatrně sešel zbytek schodů. To zdržení bylo nejspíš zbytečné, protože Johanovo hlasité kňučení bylo zřetelně slyšitelné již dobře od poloviny spodního schodiště. Sice už podle všeho nebyl bit, ale jeho, prosím, ne, já nemůžu, by spolehlivě přehlušilo i pád bedny drobných mincí, neřkuli tedy kroky vcelku obezřetně našlapujícího chlapa. Opatrně se zastavil na konci chodby a přikrčil se v přítmí, chvilku mu trvalo, než oči světlu z místnosti pod ním přivykly. Ztratil tak nervozním zaostřováním nejméně minutu, a stejně to nebylo ideální, kamery přisvětlovaly obraz vysílaný do obrazovek v kanceláři evidentně víc, než by si myslel. Ovšem to podstatné, tedy Dareha stále se pokoušejícího o Johanovu penetraci, rozpoznal vlastně hned, když se dostatečně rozkoukal, dokázal odhadnout i to, že průnik se dosud nepodařil. Kazach si svůj objemný válec zaškrcoval dlaní a podle Filipova odhadu donekonečna opakovaně špičkou atakoval obranou linii svěrače ve víře, že to nakonec prostě povolí. Johana to podle všeho muselo asi dost bolet, nicméně pokud by snad byl v tom ohledu stále ještě panic, čest by si prozatím odhodlaně zachovával.

Jinak se ovšem nic vyžadujícího si okamžitý zásah naštěstí nedělo. Pohůnci sice stále drželi Johana přitisknutého na stole, ale pokud mohl Filip ze svého místa odhadovat, tak se po výprasku, jehož byl svědkem, než sešel dolů, již žádného otevřeného projevu vzdoru Johan neodvažoval. Snad byl už i smířený s tím, že ho Kazach ojede, ale to, že nevykopával jak zdivočelá klisna, zřejmě na druhou stranu neznamenalo, že by se mu to snažil nějak usnadnit. Sevření bylo podle všeho opravdu nepropustné, a především, jak se záhy ukázalo, ve snaze ubránit se násilnému průniku v konečném výsledku i překvapivě úspěšné, protože Dareh se náhle hluboce zaklonil, zaškubal a vztekle zařval. Neznalost nadávek používaných v dalekých krajích za Uralem Filipovi sice neumožňovala rozpoznat, zda to byl pouze neurčitý výkřik spojený s nechtěnou ejakulací, nebo zda to byla přímo nadávka a případně jaká, nicméně to bylo v dané chvíli lhostejné. Kazach zjevně podlehl vytrvalému dráždění žaludu o nepoddajný svěrač a udělal se. Podle všeho o dost dřív než plánoval, a především jednoznačně vně objektu zájmu, nikoli hluboko uvnitř, jak měl nepochybně původně v úmyslu. Celé se to sice seběhlo o něco rychleji, než Filip očekával, ale nebylo pochyb, lepší okamžik, kdy se zapojit, už nejspíš nepřijde. Nakonec zamíchat se do toho přesně v takovéto chvíli měl v plánu od počátku, nebylo na co čekat. Zhluboka se nadechl a vyšel z bezpečného šera chodby na světlo. 

“Co tady sakra děláš, už jsi měl být…“

Zadoufal, že úlek a zdánlivě překvapené přerušení v polovině věty zahrál dostatečně důvěryhodně a čekal na reakci. Chodba naštěstí ústila téměř metr nad úrovní místnosti a on zůstal stát nahoře, ze schodů nesešel, umožnilo mu to jednak udržet si rozhled, a především to tvořilo alespoň symbolickou překážku mezi ním a trojicí Kazachů, i malá výhoda se mohla nakonec ukázat podstatnou. Pokud by po něm snad přeci jen vystartovali, tak horní pozice se vždy brání lépe. Dareh však, aniž by dal najevo nějaké překvapení nebo snad dokonce rozrušení, se sice jeho směrem otočil, ovšem stále si při tom zároveň zcela nezúčastněně otíral zbytky odkapávajícího spermatu mezi Johanovy roztažené půlky. Stihl tam nadělat pořádné mokro, takže to v žádném případě nemohlo mít žádaný účinek, ale vypadalo to efektně. Strážci byli překvapení viditelně o něco více než sám šéf a na první pohled zjevně nevěděli, jak mají bezprostředně zareagovat. Rozpačitě uvolnili Johanovi ruce a ten se okamžitě pokusil narovnat, měl bohužel dost vratké nohy, a tak Darehovi stačilo pouze malé podkopnutí levého kotníku, aby se mu mladík jen poslušně svezl k nohám. Dříve než si Dareh s Filipem vyměnil první přímý pohled, skenoval několik vteřin se zjevným zájmem jeho outfit, pak uznale povytáhl obočí a nasměroval Johanovu hlavu od svého stále dost vlhkého údu Filipovým směrem.

„Podívej, to je ale milé překvapení, pan šéf se na tebe přišel podívat.“

Filip zaregistroval Johanovy vyplašené oči, stejně jako rychlou nonverbální komunikaci mezi Darehem a oběma poskoky. Gorily připravené se k němu rozběhnout pod šéfovým pohledem ztuhly a zůstaly na něho ostražitě nakročení zírat.

Stále zcela uvolněně stojící Dareh na to obrátil pozornost zpět dolů k Johanovi.

„Tak zase lízej, čubičko, snad by ses tady před šéfem neostýchal, jistě se na tebe nebude zlobit za to, že se věnuješ hostům i po pracovní době.“

Ještě než skončil znovu s obličejem v opatlaném Kazachově rozkroku, stihl Johan vyslat k Filipovi zoufalý prosebný pohled, který Dareh samozřejmě nemohl nezachytit. Spěšně mezi oběma zakmital očima, dlouze se na Filipa zadíval, pak rozesmál a se znovu povytaženým obočím uznale hvízdl:

„Ale ne…, proč jsi nic neřekl? Ty jsi šéfova fenka? Tak to mě mrzí. Proto ty jsi se tak vzpouzel.“

Víceméně přátelsky při tom poplácal Johana po zátylku a s předstíranou vážností obrátil pohled znovu k Filipovi.

„Promiň mi, příteli, nebyl označený, a tak jsme se chtěli trochu uvolnit.“

Johan, ponechaný na okamžik mimo Kazachovu bezprostřední pozornost, vycítil příležitost a pokusil se do toho vstoupit.

„Odpusťte, šéfe, já jsem…“

Dareh ho v půlce věty umlčel rychlým přitlačením vyděšeného obličeje zpět do svých slabin a hněvivě ho okřikl.

„Opravdu nechtěl, to už jsem říkal!“

Netrpělivě si obličej stále cosi nezřetelně huhlajícího Johana zatlačil do prohlubně mezi stehny, načež se znovu s víc než licoměrným úsměvem obrátil zpět k Filipovi.

„Můžeš na něho být pyšný, je to opravdu věrná čubička, cizí sice ochotně přátelsky olizuje, ale prcinu tu si šetří jen pro svého pána.“

K Filipovi mluvil medově a s přehrávanou ironií, ačkoliv jinak byla jeho rozladěnost téměř hmatatelná. Chytil Johana za vlasy a dootřel si opatlaný penis o jeho tváře, pak ho za ně vytáhl zpátky na nohy, hlavu mu zvrátil dozadu a jeho přirození i s šourkem sevřel hrubě v dlani.

„Neměl bys ho tak zanedbávat, lízání mu, jak vidíš, nestačí, pořád vrtí ocáskem a chce si ještě hrát.“

Předváděl mu ho sice trochu jako zboží na trhu, ale nedalo se popřít, že má minimálně částečně pravdu, Johanův penis vykazoval neklamné známky přetrvávajícího překrvení, které Darehova sevřená dlaň jen mírně zvýraznila, aniž by byla jeho původní příčinou. Kazach se znovu pokusil směrem k Filipovi o úsměv, i když ve skutečnosti mu z toho vyšel spíš škleb. Posměšně zatahal Johana za nádobíčko a ten se zkroutil bolestí, ovšem to, že je stále ještě nebo možná již zase vzrušený, se prostě přehlédnout nedalo. Dareh ho nesmlouvavě otočil čelem ke stolu, a aniž by mladíkovi věnoval jediný pohled, obrátil se přísně zpět k Filipovi.

„A také bys ho neměl nechávat takto bez dozoru!“

Pobavený výraz ve tváři mu ztvrdl a hlas zněl nesmlouvavě až panovačně, veškerá hraná žoviálnost byla v mžiku pryč.

„Příště ať má alespoň obojek!“

S tím stlačil Johana do ohnutí, odsunul mu nohy mírně od sebe a dvakrát ho prudce plácl po zadku, až to v ozvěně zarezonovalo místností. Mladík se jen hlasitě nadechl a ani se nepohnul, zato oba nyní trochu bezprizorní poskoci sebou cukli a šlehli po Filipovi naštvanými pohledy. Předběhl je ve frontě na maso, kořist se jim nepříjemně vzdalovala a nebyli z toho nijak nadšení, to bylo víc než zřejmé. Filip trochu zalitoval, že ho to s tím obojkem nenapadlo, když se nahoře balil, škoda, bude muset nějak zaimprovizovat.

„To mladé nadržené štěně neví, jak se má chovat, měl by sis ho zkrotit.“

To, že Dareh tiše akceptoval nabídnutou možnost, jak se ctí vycouvat ze situace, která nejspíš minimálně v očích přítomných poddaných měla potenciál zpochybnit mužnost velkého chána, to asi byla jedna věc, ale nechat to Johanovi projít, to by bylo bez pochyby už příliš projevené benevolence. Přes veškerou znovu se navrátivší bohorovnost to opravdu neznělo jako něco k diskusi.

„Vlastně jsem původně přišel za tebou. Obchodně samozřejmě, ale to ještě chvíli počká. Rád se před tím podívám, jak se taková mladá bujná klisnička u vás vychovává, třeba se něčemu přiučím.“

Významně prsty roztáhl Johanovy sevřené půlky a odplivl si s překvapivou přesností přímo na křečovitě sevřený svěrač, nejspíš aby nevznikly pochybnosti, jaký způsob výchovy má přesně na mysli. Filip se naštěstí bez ohledu na prekérnost situace při pohledu na nahého bezmocného mladíka bezděčně vzrušil, přeci jen sledoval několik desítek minut nahoře to porno tady, a protože si už pár týdnů nevrznul, nádobíčko se ozývalo tak nějak mimo jeho kontrolu. Sice původně nepočítal s tím, že to dojde až takto daleko, ale nabízený scénář mu na druhou stranu nešel zase až tak proti srsti. Zareagoval proto promptně a bez váhání:

„Velmi rád, Darehu, omlouvám se za něj, když dovolíš, hned mu ukážu, kde je jeho místo a jak se má chovat.“

Nemusel se ani moc snažit, aby to znělo dostatečně přesvědčivě, v jistém smyslu měl na Johana pořád docela zlost, a tak jako tak to buď udělá on, nebo to za něho udělá někdo jiný. Usoudil, že je to nakonec i v Johanově zájmu a nemínil se proto za žádnou cenu nechat připravit ani jedním z Darehových pohůnků o přednostní místo v pořadníku…