Protiklady – Sloučení

Probudil jsem se poměrně dobře naladěný, po víkendu jsem měl v hlavě jen Dana a společně strávený večer, ale zároveň jsem byl dost zmatený z té zprávy, kterou mi poslal a na kterou jsem mu neodepsal. V hlavě jsem si tisíckrát přehrával, jestli mu mám odepsat nebo ne, mé vzrušení mi říkalo ano, mé zmatení mi říkalo ne, nedělej to. Potřeboval jsem si s někým promluvit, svěřit se a dostat ze sebe ten proud myšlenek.

Zvedl jsem telefon, vytočil číslo mé nejlepší kamarádky, shodou okolností mé a Danovy spolužačky.

“Ahoj Lucko! Musím ti něco říct, teď mě dobře poslouchej!“

Nemluvil jsem zrovna klidně, spíš jsem byl rozjetej jak lokomotiva.

“Neuhodneš, s kým jsem byl v baru a s kým jsem se tak nějak vyspal!“ pokračoval jsem. V telefonu jsem slyšel, jak se Lucka nadechuje a chce něco říct, ale já ji nenechal. “Bylo to úžasný, ale pak mi ráno nechal vzkaz, že mám v podstatě zmizet z jeho života.“

Zase jsem slyšel do telefonu jen lehké nadechnutí, a stejně jsem pokračoval. “No, ale pak přišla zpráva, že by to chtěl zkusit znova, ale že si není jistej, ale já už mu nenapsal. Dneska jsou to asi dva dny! Myslíš, že bych mu měl napsat? Já nevím, jsem úplně rozpolcený, jedna strana by chtěla, ale druhá nechce bejt jen jeho pomůcka k ukojení jeho tužby.“

Zapřemýšlel jsem a vtom jsem slyšel z druhé strany telefonu: “Jakube! Můžeš na chvilku zavřít zobák a nechat mě mluvit? Za prvé, nevím ani, o koho jde, protože jsi mi to zatím neřekl. Za druhé, až budu vědět, o koho jde, tak ti řeknu, jak máš postupovat, a za třetí, vlastně jsem z tebe teď tak zmatená, že vlastně nevím.“

Když Lucka domluvila, tak jsem si uvědomil, že jsem opravdu byl trochu jak lokomotiva a neřekl jí pointu.

“No, jde o Dana, toho Dana, co s náma chodil na školu.“

Když se z druhé strany telefonu ozvalo, co se ozvalo, málem jsem přišel o sluch. “Cože, jako Daniel, ten Daniel, který si z nás dělal věčně terč a měl možná všechny holky z naší školy v posteli? Ten Daniel, co vypadá jak naprostá dokonalost pro módní přehlídku? Děláš si ze mě legraci? Dneska není prvního dubna!“

Jen jsem se lehce pousmál nad poznámkou o tom modelu.

“Ne, nedělám si legraci, přidal jsem si ho do přátel a on si mě přidal a pozval mě do baru. A dělal si z nás terč jen do druháku, pak už si nás moc nevšímal a občas i pozdravil.“

Na druhé straně telefonu jsem slyšel, jak kdyby se Lucka dusila. “Ano, pozdravil, ale tím jeho arogantním pozdravem, u kterého si v hlavě říkal nazdar, ztroskotanci, a hlavně pak ani na to, aby si nás všímal, neměl čas, když měl tisíc lidí okolo sebe.“

V tomhle Lucka měla pravdu, Dan takový býval, ale po tom, co jsem s ním prožil, byl úplně jiný.

“Teď už takový ale není, je hodný, milý, obětavý, ale když si vezmu ten jeho vzkaz, tak asi něco z něho mu hlavě zůstalo.“

Bylo šílené myslet na minulost, na přítomnost a na možnost nějaké budoucnosti s Danem, když jsou v našich životech tak šílené rozdíly. Já jsem takový a on úplně jiný, má vůbec smysl přemýšlet nad tím, zda se s ním znova sejít?

“Jakube, posloucháš mě? Musíš vědět sám, jaké to bylo. Sám musíš rozhodnout, zda vám bylo dobře, ale sám víš, že Dan byl tvůj miláček už od prváku. A co ty víš, třeba se rozhodl, že z něj bude gay nebo bisexuál, být tebou, tak bych mu napsala a sešla se s ním na neutrálním místě a tam si promluvila, rozhodně s ním nechoď zase hned do postele.“

Sám pro sebe jsem kývl hlavou, protože to, co Lucka řekla, dávalo smysl. Neutrální půda, rozebrat to, co se stalo, a snažit se z něj dostat, co je vlastně zač.

“Lucko, máš pravdu, nevím, co bych si bez tebe počal. Chtěl jsem ti zavolat už po tom večeru, ale nebyl jsem si jistej, co bys mi na to řekla.“

Zaslechl jsem její lehké pousmání. “Ty blbečku, co já bych ti asi tak řekla, víš, že jsi paličatý a vše si stejně děláš sám, že já jsem jen pomyslný startér, který tě nastartuje k tomu, co už dávno stejně chceš udělat.“

V tom měla pravdu, jsem narozený v blíženci, a tak nějak moje polovina vždy potřebuje poradit a ta druhá si to vždy udělá sama, nebo spíš už dopředu ví, že to, co chce udělat, stejně udělá, i když jí druhý radí nedělej to.

“Díky, Lucko, jsem rád, že tě mám, ty víš, jak na mě, a jsi osoba, která mě zná nejlépe. Pozdravuj Lukyho, jdu napsat tomu Danovi.“

Chvilka ticha, nakonec se mlčení prolomilo a Lucka spustila: „Jedna jediná věc, Kubo, dej si pozor a nenech se zmást, abys nesplakal nad výdělkem, může bejt na obojí, ale na to, jak vypadá, si myslím, že se nebude chtít úplně přiznat k tomu, že se mu líbí i kluci. Proto jak říkám, vše s ním prober a pak udělej teprve nějaké kroky. Ahoj.“

Lucka položila telefon a já zůstal sedět u stolu s šálkem studené kávy. Hleděl jsem z okna ven s hlavou plnou myšlenek, ke všemu jsem si vzpomněl na to, že jsem zapomněl Lucce říct, že Dan má přítelkyni. Slyšel jsem jen svoje vnitřní já: “Kubo, co to děláš, vždyť ty nejsi ten, co rozbíjí vztahy.“ Pak jsem si ale zase vzpomněl na ten večer a touha po Danovi byla silnější.

Vzal jsem telefon do ruky a začal psát: “Ahoj Dane, promiň, že jsem se ti neozval dřív, ale docela jsem byl zaskočen, co se stalo po té noci, tak se mi nemůžeš divit. Nechal jsem si to projít hlavou a rád bych se sešel u Švejka na Klatovský v restauraci, až budeš mít čas.“

Chvilku jsem váhal, několikrát něco smazal a přepsal, ale nakonec jsem to odeslal. Věděl jsem, že odpověď nedostanu hned, nebo možná, že ji nedostanu vůbec, že se Dan vrátil k přítelkyni s tím, že se nic nestalo a jede dál svůj pohodovej život.

Zvedl jsem se od stolu, umyl si šálek od kávy a šel jsem do sprchy. Shodil jsem ze sebe všechno oblečení a zalezl do sprchy, pustil jsem na sebe vlažnou vodu, opřel jsem se o obklad sprchy a nechal po sobě vodu stékat. Bylo to příjemné – na chvilku jsem zapomněl na vše, co se stalo, ale jediné, na co jsem nemohl zapomenout, bylo Danovo tělo. V tu ránu se probudil můj malý/velký přítel dole a byl úplně v pozoru, podíval jsem se na něj a v hlavě si vybavil celý ten osudný večer. Začal jsem si pomalu jezdit rukou po celém těle a přitom si představovat Dana. Dana, který mě svou velkou rukou hladil a uspokojoval mé tělesné touhy.

Zajel jsem si rukou až k péru, pořádně jsem ho chytil a začal pomalu masturbovat a přitom lehce vzdychat. Nebylo to samozřejmě jako s ním, ale v ten okamžik moje fantazie hrála vším možným a přišlo mi, jako bych byl zpět na tom onom místě v tu osudnou noc. Palcem jsem si pomalu začal přejíždět přes žalud a cítil jsem, jak sebou lehce škubu při každém dotyku špičky mého žaludu, bylo to krásné, ale někdo chyběl, Dan! I tak jsem pokračoval dál, pomalu jsem si začal hrát s celým pérem, až došlo i k samotné masturbaci.

Chvilku jsem jezdil jen lehce a přitom vzdychal a potichu vyslovoval Danovo jméno. “Jo, Dane, vem si mě!“ Druhou rukou jsem si zajel k dírce a pomalu jsem si začal strkat jeden z prstů dovnitř a přitom jsem si dál honil svého klacka, který byl v ten okamžik tvrdý jak skála. Když už jsem měl análek roztažený na jeden prst, pokračoval jsem dál s dvěma, bylo to moc příjemné, masíroval jsem si bod G a přitom sténal a dál vykřikoval Danovo jméno, jako by v ten okamžik byl se mnou ve sprše a jako by to byl on, kdo mi svým penisem dráždí můj anál. Při téhle myšlence to netrvalo dlouho, přidal jsem a za chvilku jsem postříkal jak sám sebe, tak i celý sprchový kout. Všechnu tu šťávu, která ze mne vytekla, naštěstí s sebou odnesla voda do odpadů.

Opřel jsem se znova o obklady a ještě tak dvě minuty jsem oddechoval. Nakonec jsem vzal sprchový gel a celý se umyl, hlavně ptáka, ze kterého ještě ukapávalo. Když jsem se osprchoval a umyl si hlavu, tak jsem šel do pokoje do skříně, abych si vyndal čisté oblečení.

Při vyndávání jedné ze svých oblíbených mikin jsem si všiml na posteli rozsvíceného mobilu. V tom okamžiku se mi zastavilo srdce. “Co když je to Dan, co když mi píše, že se se mnou už v životě nechce vidět, anebo naopak, co když mi píše, že se se mnou chce vidět?“ znělo mně samotnému v hlavě.

Pomalu jsem se nahý přesunul k posteli, položil jsem se na ni, vzal do ruky mobil a podíval se. Bum! Zpráva od Dana, ale zatím jsem nevěděl, co v ní stojí. Rozklepaný jsem vyťukal heslo do telefonu, aby se otevřel, přejel jsem ke zprávě a otevřel ji. “Ahoj, Kubo, jsem rád, že jsi mi napsal, celý víkend jsem byl nervózní, jestli mi napíšeš. Nakonec jsem to vzdal a myslel jsem, že už se mi nikdy neozveš, že jsi to se mnou vzdal a že mě už nikdy nechceš vidět. Mrzí mě, co jsem udělal! Nevím, co to do mě vjelo! Samozřejmě se rád sejdu, co třeba dneska v šest večer, mám čas. PS: Ještě jednou se ti omlouvám, kamaráde.“

Dočetl jsem zprávu a byl jsem v šoku, ne z toho, že mi napsal, ale z těch slov. “Kamaráde?“ Co to má být? „Mrzí mě, co jsem udělal? Nevím, co to do mě vjelo?“ řekl jsem sám pro sebe nahlas. “Vždyť to vypadá, jako kdyby vážně udělal chybu a že vlastně nechce být na kluky nebo bisexuál, ale že to byl opilecký omyl nebo rozmar!“ Občas mívám takové chvíle, že si mluvím sám pro sebe, není to nic neobvyklého.

Nedokázal jsem se vzpamatovat z toho, co jsem si právě přečetl, a nedokázal jsem sesmolit nějakou odpověď, kterou bych mu poslal. “Dobře, v šest hodin,“ utrousil jsem suše. Posadil jsem se na posteli a jen tak jsem koukal bezmyšlenkovitě do zrcadla na skříni. Nevěděl jsem absolutně, jak se zachovat, jak tam přijít, naštvaný, uražený nebo s úsměvem na tváři. Někdy pro mě nebyla výhoda být blíženec, moje nerozvážnost mě doháněla občas k šílenství.

Podíval jsem se na mobil, kolik je hodin, bylo zrovna po půl páté. Tím pádem mi na přípravu udělat ze sebe člověka zbývala pouhá hodina času. Vložil jsem se tedy do toho, šel jsem zpět do koupelny, podíval jsem se na své rozcuchané vlasy a začal s nimi něco dělat, přitom jsem se díval do zrcadla, v obličeji úplně tupý výraz a v hlavě milion otázek a na žádnou z nich odpověď. “Co se asi bude dít? Řekne mi, že to prostě byla vše jen chyba a že to tak necháme a budeme kamarádi,“ řekl jsem sám sobě do zrcadla. V tu chvíli jsem asi i litoval toho, co se stalo, ale má druhá polovička stejně prahla po jeho těle, povaze, vůni, něze a hlavně po tom nádherném sexu, který jsme spolu měli.

Dodělal jsem si vlasy, přešel zpět do ložnice a začal se pomalu oblékat. Napadlo mě, že bych zavolal Lucce, ale pak jsem si uvědomil, co říkala, a tak jsem napsal jen strohou SMSku: “Napsal mi, že se sejdeme v šest u Švejka.“

Hned nato jsem dostal odpověď. “No vidíš, dělej to, co jsem řekla, řiď se svým úsudkem, hlavně se do ničeho nepouštěj po hlavě, ať nejsi zklamaný.“

Na tuhle zprávu už jsem jí ani neodepsal, jen jsem se oblečený postavil před zrcadlo a nahlas si řekl: “To bude dobré, Kubo, jsi silný, nezávislý chlap.“ A pokusil jsem se vytrousit ze sebe úsměv.

Uběhlo asi pětačtyřicet minut a já byl hotový. Do ledvinky jsem si zastrčil klíče od bytu, mobil, peněženku a pomalu jsem vyrazil směr autobusová zastávka. Po ulici jsem potkával lidi ze sousedství, kteří mě zdravili, ale já zaplněn myšlenkami jsem jen stroze pozdravil a občas jsem ani netušil, koho zdravím. Byl jsem nervózní, rozklepaný, napjatý, ale hlavně zvědavý, co se bude v restauraci dít. Nejsem člověk, který by se složil z odmítnutí, ani nejsem člověk, který by se rozčiloval, ba naopak jsem člověk klidný a vše řeším s rozvahou a snažím se z každé věci či problému najít východisko.

Nasedl jsem na autobus. V autobuse sedělo jen několik lidí, ale v ten moment mi přišlo, že je autobus plný a že se na mě každý dívá. Neznal jsem ten pocit a nechápal jsem ho, jako by Dan ze mě udělal jiného člověka, sám sebe jsem nepoznával. Čas běžel a stejně tak i cesta, musel jsem ještě přestupovat, než jsem se dostal do cíle. Nakonec jsem ale v cíli byl, vystoupil jsem z posledního autobusu, rozhlédl jsem se a viděl naproti sobě restauraci, kde se odehraje divadelní hra, od které jsem nevěděl, co očekávat.

Otočil jsem se k jedné výloze obchodu u zastávky. Podíval jsem se na sebe, nervózně jsem se upravil a pomalu jsem se rozešel k restauraci. Otevřel jsem dveře a pomalu jsem vešel, pozdravil jsem obsluhu, která se procházela po place, a vydal jsem se dál. Nakonec jsem se zastavil a rozhlédl se, zda neuvidím Dana, ale nikde jsem ho neviděl. Podíval jsem se na hodinky, bylo teprve za deset šest, tím pádem Dan ještě nedorazil. Posadil jsem se k nejbližšímu stolu, který jsem viděl, ale zároveň ke stolu, který byl dál od všech a u kterého budeme mít víc soukromí na probrání věcí, které jsem čekal, že budeme řešit.

Přišel ke mně číšník a slušně se zeptal, co si dám.

“Poprosil bych jedno americano a k tomu prosím jednoho medového Jacka, děkuji,“ objednal jsem a dál jsem vyhlížel, zda neuvidím Dana. Z ledvinky jsem vytáhl mobil a podíval jsem se, zda mi nepíše, že se opozdí, ale žádná zpráva. V okamžiku, kdy jsem zvedl hlavu od mobilu, jsem ho uviděl. On v celé své kráse, černé kalhoty, bílé triko, ve kterém se rýsovala jeho nádherná postava, a v ruce držel bílou mikinu. Otočil se ke mně, lehce se usmál a rovnou se vydal ke mně.

Znervózněl jsem! Už byl kousek a já jsem cítil, jak mé tělo ztěžklo, jako by bylo k zemi přibité.

“Ahoj, Kubo,“ pozdravil mě svými nádhernými ústy. Já se jen přiblble usmál a vykoktal ze sebe to samé. “Jsem rád, že jsi mi napsal a že si můžeme promluvit,“ řekl a posadil se naproti mně.

“Taky jsem rád, že jsem ti napsal. Nemohl jsem napsat hned, nevím, byl jsem zmatený z té tvé zprávy…,“ nedořekl jsem, protože číšník pokládal moji objednávku na stůl a hned se věnoval Danovi.

“Ty ses teda rozjel,“ poukázal na mého Jacka.

“To mám na kuráž, kde jsem to skončil? Jo už vím, nebyl jsem si jistý, co napsat na to, co jsi napsal, a hlavně po tom, co jsi mi nechal ten vzkaz u tebe doma.“

Podíval se na mě provinile. “Já vím, Kubo, nebylo to ode mě vůbec hezké, zachoval jsem se jako naprostý idiot! Nevěděl jsem, co dělat, tak jsem radši zdrhnul jako malej kluk místo toho, abych se tomu postavil čelem.“

Jen jsem se zasmál. “To teda! Vyhnal jsi mě z bytu jak manželku, se kterou se právě rozvádíš, ale čert to vem, co bylo, to bylo.“

Zakroutil hlavou. “Ne, nemůžeme to jen tak smáznout a jít dál. Psal jsem ti, jak to mám, a do dneška to mám, stejně jsem zmatený a nevím, co dělat. Na jednu stranu toho, co se stalo, lituji, ale na druhou stranu na tebe nemohu vůbec zapomenout, mám o tobě sny, myslím na tebe, chybíš mi… Ale pak zase přijde úzkost a říkám si, že takový nejsem, vždyť mám přítelkyni!“

Byl jsem docela v šoku z toho, co právě řekl, čekal jsem spíš tu variantu ahoj, už nikdy nic nebude, měj se hezky, ale tohle! Podíval jsem se na něj a jen se pousmál: “Dane, chápu, že jsi zmatený, ale na druhou stranu, já za to nemohu, já tě do ničeho nenutil. A hlavně nechci být jen nějaké pokusné zvíře, které ti nastaví, jen aby ty sis dokázal, zda jsi nebo nejsi na muže.“

Najednou mě chytil za ruku, docela jsem se vyděsil. “Ne, to po tobě ani nechci, nebo vlastně já nevím, co chci, já jen vím, že tě nemohu dostat z hlavy.“

Na tohle jsem nevěděl, jak reagovat. Bylo to hezké, ale zároveň pro mou osobu nebezpečné! Buď mu znova podlehnu a skončí to tak jako posledně, anebo se obrním, řeknu mu, že je konec, a budeme oba šťastní, ale opravdu jsem nevěděl, co říct.

“Chápu, že jsem pro tebe teď přítěž, Kubo, ale potřebuji pomoc, nevím, co mám dělat.“

Přišlo mi nebo spíš to vypadalo, jako by mu od levého oka ukápla slza. V tu chvíli mi ho bylo líto, ale na druhou stranu jsem si říkal, co když je to jen nějaká hra, jak mě ovlivnit?

“Dane, já vím, jaké to je. Když jsem zjistil, že jsem gay, taky jsem to bral těžce, tenkrát jsem chodil na střední s Luckou, jestli si pamatuješ, a pak jsem zjistil, že miluji někoho jiného.“

Zpozorněl. “Ty a Lucka jste spolu chodili? Nikdy jsem si nevšiml. A kdo byl ten, koho jsi začal milovat?“

Usmál jsem se, už jsem nevěděl, jak jinak se tvářit.

“Ty a něčeho si všímat? Byl jsi zakoukaný sám do sebe a do holek, který se kolem tebe točily. A do koho jsem byl zamilovaný?“ V tu chvíli jsem sklapl, nevěděl jsem, jestli mu mám říct, že on byl tím objektem mé touhy, nebo mu zalhat. “No kdo asi, kdo tam byl ze všech kluků nejhezčí a kdo měl ten nejhezčí úsměv?“

Podíval se na mě s vytřeštěným pohledem. “Kdo?“

Plácl jsem se do čela a podíval se na něj. “Ty, idiote, kdo jinej asi! Díky tobě jsem zjistil, že jsem gay.“

Pohladil mě po ruce. Neříkám, bylo mi to příjemné, ale zároveň jsem věděl, že se žene nebezpečná situace.

“To jsem nevěděl, ale střední, tam nikdo nic nevěděl, každému tam šlo jen o sebe.“

Pousmál jsem se. “Jen o sebe mně teda ne, mně šlo o Lucku a pak později i o tebe.“

Opět mě pohladil. “A co Lucka, jak to vzala, když ses s ní rozešel kvůli tomu, že jsi gay?“

Tak jsem mu to začal všechno vyprávět, jak jsem Lucku nejdřív zklamal, ale pak si ke mně našla zase cestu a stali se z nás ti nej kámoši, a prostě jsem nevynechal ani jednu věc z mého vyoutování.

“Ty jo, Kubo, jsi borec, netušil jsem, že tohle všechno v tobě je, mrzí mě, že jsem se k tobě na střední choval jako idiot. Chtěl bych to všechno vrátit zpět a chovat se lépe, anebo ti to teď nějak vynahradit.“

Přitáhl si mě za ruku přes stůl k sobě a začal mě líbat, byl jsem překvapený a v šoku… Hlavně jsem se chtěl odtrhnout, ale nešlo to, moje touha byla silnější a já se nechal něžně líbat a později jeho rukou hladit ve vlasech. Uměl tak krásně líbat, naše jazyky se proplétaly, naše nosy se navzájem dotýkaly a já cítil, jak se moje péro začíná opět boulit v kalhotách. Pak jsem si ale najednou uvědomil jednu věc: On se líbá na veřejnosti!

Odtrhl jsem se od něj. “Dane, jsou tu lidi!“ koukl jsem se na něj a rozhlédl jsem se kolem sebe.

“No a? Tobě to vadí?“

Zarazil jsem se nad jeho otázkou. “Mně to nevadí, ale ty jsi mi tu říkal před chvílí, jak jsi zmatený a že máš přítelkyni, a teď mě líbáš na veřejnosti?“

Zavrtěl jsem nechápavě hlavou a on se po tom, co jsem mu to řekl, začal rozhlížet. “Máš asi pravdu, promiň, nechtěl jsem.“

Usmál jsem se. “Mně se neomlouvej, o mě tady nejde, mě když lidi uvidí, tak ať si říkají, co chtěj, ale u tebe by se mohlo začít šuškat.“

Z ničeho nic se zvedl, hodil peníze za naše kafe a jednoho Jacka na stůl, chytil mě za ruku a táhl mě pryč.

“Hej, co blázníš? Kam mě to táhneš?“

Lehce se pousmál, ale mlčel a dál mě táhl po ulici, až mě zavedl k jeho autu, otevřel ho a pokynul, abych si vedle něj nasedl.

“Ty ses fakt zbláznil, Dane! Můžeš mi říct, kam jedeme?“

Podíval se na mě, chytil mě za ruku a řekl: “Uvidíš.“

Ani nevím, jak dlouho jsme jeli, ale bylo to vzrušující, moc vzrušující, že jsem ani nic nenamítal. Byl jsem v sedmém nebi z toho, jak mě držel za ruku a sem tam se na mě tak svůdně podíval. Nakonec jsme dojeli kamsi do divočiny, nikde ani živáčka, možná tak divá zvěř venku. Vylezl ven z auta, takže jsem ho následoval, podíval se nahoru ke hvězdám a pak ke mně. “Kubo, asi jsem se do tebe zamiloval.“

V tu chvíli mi spadla brada z toho, co právě řekl, ale než jsem si to vůbec stihl uvědomit, už mě držel v objetí a začal mě líbat. Tenkrát to bylo hezké, ale teď to bylo nádherné! Nebe jasné, plné hvězd a my dva spolu. Líbal mě tak něžně a hladil ve vlasech, že se mi v kalhotách opět udělala boule, ale k mé bouli se přidala i druhá, která se o tu moji otírala. Začal jsem opět lehce vzdychat, chytil jsem ho rukama za obě půlky a pevně si ho k sobě přitáhl a při líbání jsem zuby skousl jeho rty, cítil jsem, jak se lehce vzrušením zatřásl. On na oplátku udělal to samé.

Po chvilce mi začal sundávat jak mikinu, tak triko, které položil na střechu svého auta, a začal mě přitom něžně líbat na krku, odkud pokračoval dál k mému hrudníku. Zaklonil jsem hlavu a s otevřenýma očima jsem se koukal na hvězdy, které nám svítily nad hlavami, a přitom jsem lehce vzdychal a odevzdával se tomu okamžiku. Pomalu se blížil k mému pupíku, který mi jazykem lízal, a přitom mi začal rozepínat knoflík u kalhot. Než stihl rozepnout zip, tak jsem si ho přitáhl nahoru, otočil jsem ho směrem k autu, o které jsem ho opřel, a přitom jsem mu začal sundávat vrchní díl oblečení. Podíval jsem se na jeho nahé tělo a pomalu jsem rukama přejížděl přes prsa a přes jeho vypracované břicho. Lehce jsem se usmál, přisál jsem se na jeho krk a začal jsem ho něžně líbat, přitom jsem ale rukou začal přejíždět přes bouli, kterou měl v kalhotách. Byl tak roztomilý, v jeho obličeji byla vidět čistá radost, a zároveň touha, nadrženost, ale i klid.

Lehce vzdychal, když jsem mu rukou začal přejíždět po penisu přes kalhoty. Tak jsem vůbec neotálel a začal jsem mu kalhoty sundávat. Podíval jsem se na něj a pak na jeho dlouhé péro, klekl jsem si k němu a pomalu jsem si ho vložil do úst a začal ho jemně kouřit. Sem tam jsem jazykem přejel jeho mohutný žalud. Cítil jsem, jak se třese, a slyšel jsem, jak vzdychá. Nevydržel jsem to, sundal jsem si kalhoty i boxerky, ze kterých vylezlo také poměrně velké péro, otočil jsem si Dana zády k sobě a pošeptal jsem mu do ucha: “Dneska budeš moje děvka ty, brouku.“ Lehce jsem se pousmál a Dan jenom nadrženě přikývl.

Flusnul jsem si do dlaně, přejel jsem si několikrát po svém péru a pak jsem lehce projel i Danův análek. Věděl jsem, že to pro Dana bude poprvé, tak jsem mu do dírky zasunul pomalu jeden navlhčený prst a začal jsem ho prstit. Když byl roztáhlý, strčil jsem tam i druhý. Nakonec jsem na nic nečekal a začal jsem mu do jeho prdelky soukat své péro, lehce sténal bolestí.

“Neboj, uvolni se, když budeš napjatý, bude to bolet,“ řekl jsem mu a také tak udělal, nakonec jsem byl v jeho zadku až po kořen a pomalu jsem začal přirážet. Bylo vidět, že si na mého ptáka ve svých útrobách zvykl, a začal slastí vzdychat. Přirážel jsem a přitom jsem mu držel jeho mohutné péro a honil jsem mu ho. Líbilo se mu to, otočil hlavu ke mně, tak jsem při šukání do jeho zadečku líbal jeho krk. Byla to nádhera, oba dva jsme pod širým nebem zažívali něco nepopsatelného, bylo to jako příprava na pořádný ohňostroj.

“Pořádně mě ošukej, víc, pořádně to do mě narvi!“

Vůbec jsem od Dana tyhle slova nečekal. Rukou si mě přitáhl víc k tělu, tak, že jsem do něj zanořil péro tak, až jsem čekal, že ho probodnu, ale jemu to nevadilo, užíval si to. Tak jsem přidal, šukal jsem jak o závod a cítil jsem pomalu, jak mi v péru cuká. Nakonec jsem ho z něho vyndal, otočil jsem si s Danem roli a řekl mu: “Teď ty, chci tvoje krásné péro cítit ve mně.“

Neváhal, strčil své zduřelé péro do mě a začal mě plnou silou a rychlostí šukat. Byl jsem v sedmém nebi, užíval jsem si každé jeho přiražení. Netrvalo to dlouho a i jemu začalo v péru cukat, udělal ještě několik přiražení a pak jsem jeho teplé semeno cítil ve svých útrobách. To mě natolik vzrušilo, že jsem začal cákat samovolně taky, přímo na Danovo auto.

Dan položil své nahé tělo na mě a ještě mě chvilku líbal na krku. Já si to užíval a zároveň jsem vyčerpáním oddychoval.

“To bylo něco, asi jsem se opravdu do tebe zamiloval, Kubo,“ pronesl mi do ucha a otočil si mě k sobě. “Nikdy jsem nezažil takový pocit jako s tebou! Neříkám, s holkami to mám taky rád, ale když jsem s tebou, cítím se úplně jinak.“

Samozřejmě to, co řekl, mě potěšilo, ale zároveň jsem vlastně nevěděl, na čem jsem, protože stále tu byla jistá překážka, a to Danova přítelkyně! Uvidíme, jak to bude dál, každopádně jsem si užíval momentální okamžik s Danem, mimo civilizaci, pod širým nebem, a to, co bude dál, se ukáže příště.

P.S.: Doufám, že se vám bude povídka ze série Protiklady líbit. Přeji vám dobré počtení u druhého dílu Protikladů s názvem Sloučení.