Zpět na začátek – 4. kapitola: Degradace v klubu

Vyrazil jsem zpět do města a nebudu zapírat, byl jsem z toho všeho dost nadržený.

Zajel jsem ke klubu, kde jsme se prvně sešli na pohovor před zkušební lekcí.

Otevřel jsem kufr a vytáhl ho ven.

„Dělej, nezdržuj.“

Vyvalil oči, bylo jasné, že dovnitř se mu v tomto stavu nechce. Byl zvyklý sem chodit vyparáděný, pěkně za frajera. Teď byl špinavý a celý zmuchlaný od cesty v kufru, a jak jsem si všiml, tak pěkně zpocený, není divu, musela tam být pěkná sauna.

Zacvakl jsem vodítko a vyrazil dovnitř, pěkně se coural, tak jsem ho zezadu kopl do koulí, aby pochopil, že na to nemáme celý večer.

Zastavil jsem u vchodu.

„S nikým nebudeš mluvit, nebudeš dělat nic, co jsem výslovně neřekl. Rozumíš?“

„Ano, pane.“

Pokračoval jsem dovnitř, když jsme procházeli, všichni se divili a nespouštěli z nás oči.

„Ty vole, jak to vypadáš?“

„Proboha, co se ti stalo?“

„Kámo, ty vypadáš.“

Bylo krásný sledovat, jak se stydí a poslušně jde se mnou ke stolu.

„Klekni.“ 

Přiběhl pingl, který tu snad i bydlí, ještě jsem tu nebyl, aby neměl směnu.

„Co to bude?“

„Dvanáctiletou Tulamorku a vodu do misky.“

Za chvíli přišel s objednávkou, whisky na ubrousek pro mě na stůl.

„Vodu dám pejskovi?“ usmál se šibalsky.

„Do pejska má tahle pračka na čůráky daleko, ale ano, buď tak hodný.“

Pil jsem svoji oblíbenou whisku a užíval si rádoby nenápadnou pozornost všech okolo a stud mého nového subíka.

„Pij.“ Neochotně začal hltat vodu z misky.

Za chvíli přišel kamarád, velice dobrý kamarád.

„Jé čau, jsme se dlouho neviděli. A zrovna máš s sebou čubku, to si ani neužijeme.“

„Co by ne, pěkně vykouřit by se mi hodilo, kámo. Čubka je ve výcviku na subíka, takže teď má půst od čůráků.“

Kámoš, magor, odstrčil stranou misku i subíka:

„Uhni!“ Zaklekl a začal se mi dobývat do kalhot.

Vytáhl polotvrdý péro a ihned olizoval koule, sál je a líbal. Po celé délce věnoval stejnou péči i mému péru, a když ho bez okolků polknul až do krku, měl jsem co dělat, abych nehekal na celý bar. Chytil jsme si ho za hlavu a ovládaný nadržeností nashromážděnou za celý den jsem mu začal mrdat krk. Netrvalo to ani moc dlouho a začal jsem mu stříkat do pusy a on naprosto automaticky polykal.

U poslední dávky jsem ho ale zastavil:

„Počkej, nepolykej těch posledních pár kapek. Plivni mu to, please, do vlasů.“

Stalo se tak. Kámoš si přisedl, já mu objednal drink a povídali jsme si, samozřejmě jsem mu pochválil jeho orální umění a on se jen zasmál, že nechápe, proč s sebou tahám tu špinavou čubku, když si od něj nenechám ani vyhulit. Vysvětlil jsem mu, jak se věc má. Že je to zmrd a čubka a já se snažím z něj převychovat subíka.

Občas někdo přišel pozdravit klečícího a teď už i od mrdky špinavého zmrda u mých nohou, on však poslušně mlčel a dělal, že tam není.

Jednou, když se podíval stranou a úplně přestal existovat po pozdravu našeho společného kamaráda, chytil jsem ho za vlasy a přitlačil mu hubu k jeho botám.

„Neumíš pozdravit?“

„Dobrý den,“ a políbil mu obě nohy.

Kámoš nevěřícně zakroutil hlavou a přisedl si. I s ním jsem probral celou situaci. Přiznal, že on na BDSM není, ale že on už byl fakt kurva, tak že mu to třeba prospěje.

Asi hodinu jsme tam seděli a kecali – já, dominantní pán se svým novým subíkem u nohou, pak kámoš, co mi před chvílí vykouřil a který ho poplival, a společný kamarád, který ho zná jako metrosexuála a ne jako špinavýho čokla.

Když už jsem začínal být příliš v náladě, rozloučil jsem se s kamarády, nechal čubku jim políbit nohy a odešel k autu.

„Měl jsem alkohol, budeš řídit. Ale takhle mi do auta nepolezeš. Svléknout do naha.“ Abych se vyhnul námitkám a zdržování, popohnal jsem ho fackou.

Svlékl se, já jeho oblečení hodil do kufru a odešel si sednout ke spolujezdci. Večer mezitím pokročil, takže nikde nikdo nebyl, přesto jeho strach byl znatelný.

Dojeli jsme před barák a já ho na vodítku, stále nahého, dotáhl vchodovými dveřmi a po schodech do mého bytu.