Železná bota II. – Vnitřní rozpory

Filip po ranním sexuálním uspokojení a osprchování se ve studené vodě schází dolů po dřevěných schodech z patra chalupy a ještě na schodech vítá svého partnera Kamila, který jej po očku se zájmem sleduje.

"Dobrý ráno, Filípku, jakpak ses vyspal? Dle tvých ranních ozvěn jsi měl vzrušující sny, ne?" potutelně a zároveň přejícně s úsměvem vítá Kamil svého ze schodů sestupujícího milého.

"No, sen to zrovna nebyl, ale rád ti povím, co se mi včera přihodilo ve službě…," s polibkem na téměř plešatou hlavu přeje dobré ráno svému postaršímu partnerovi, luštícímu křížovku za snídaní prostřeným jídelním stolem.

Filip usedá na židli, nalévá si z konvice do šálku připraveného ovocného čaje a pokračuje:

"Včera ráno se u výdejního okénka objevil pohledný chlápek, byl tam poprvé a padli jsme si do oka, no, alespoň jsem se domníval a dnešní ranní zpráva od mé kolegyně Aleny mne v tom utvrdila."

"Hmm, tak povídej, jsem jedno velké ucho…," odloží křížovku s tužkou bokem a s chutí zakusující se do rohlíku s máslem a uždibující z talíře míchaná vajíčka s napětím poslouchá, co Filip bude povídat.

Filip hlasitě usrkne čaje a s upřenýma očima na Kamila, spustí:

"No, ty víš, jak na tom spolu jsme, já bych mohl v sexu pořád a ty jen občas, sporadicky. Říkal jsi, ať si někoho na sex najdu, že už tě to moc nebere. Sice jsem nehledal, ale zdá se, že situace se vyvíjí sama a někdo se prostě objevil. Není to ještě nic jistého, ale kdo ví…"

Kamil poslouchá, jak mu s nadšením Filip vypráví své včerejší setkání s oním cestujícím. Přitakává, že on sám byl strůjcem návrhu, aby si Filípek někoho našel pro povyražení. Nerad by, aby ho opustil proto, že už s ním málo spí, tak přišel s tímto návrhem.

Nepřerušuje jej, když si Filipa důkladně vyslechne, jen tak mimoděk pronese své obligátní:

"Užij si, a hlavně se mi vrať v pořádku domů…," nohama se na židli sedící odstrčí od stolu a Filipovi sklouznou oči pod stůl do Kamilova klína, kde spatří našponované boxerky, značící Kamilův souhlasný postoj k intimní akci.

Filip rychle spolkne sousto, zapije jej teplým čajem a se souhlasným úsměvem klesá na kolena a líbá Kamilovu šešulku v rozkroku. Ten se odšoupne dále od stolu a s rukama za hlavou, zakloněn nabízí ranní páreček pro svého kluka. Filip nelení a vysvobozuje Kamilova ptáka ze sevření boxerek a náruživě mu jej kouří. Po chvíli Filipova mlaskavého hloubkového cumlání se oba hbitě zvednou od stolu a v mžiku ze sebe strhávají všechny věci, oba nazí se přesouvají na pohovku, kde se věnují jeden druhému.

Kamil Filipa neskutečně vzrušuje a nikdy by jej za jiného chlapa nevyměnil, kdyby jen byl Kamoušek svolný častěji, tak by ani nikoho jiného na sex nesháněl. Miluje, když vidí Kamila rozparáděného, jak on sám říká 'rozprasenýho'. Tolik po něm stále touží, byť už má přes sedmdesát let.

U pohovky sedí jejich pejsek, dívá se na dovádějící páníčky. Položí se na koberec s čumákem na předních packách a sleduje jako vždycky, když si to užívají.

Oba v poloze 69 se věnují svým pevně ztopořeným pérům a slyšitelně vzdychají a pronášejí povzbuzující slova k náruživému vyvrcholení.

"Vykuř mě, hoň mi péro, hoň ho, hoň, vystříkám ti mandle svým semenem. Ten tvůj žalud je tak velkej, ty máš krásnej klacek, ten by tam zajel, ten by projel mou díru, strč mi ho tam, šukej mě s tvým velkým žaludem… Mmm, ten je krásně rudej a tak pěkně vlhkej… Dej mi ho tam, pořádně mě omrdej, ten tam bude pořádně rejdit až po koule… Ty máš krásnej ocas, chci ho zase cítit v sobě…"

Kamil si užívá ty slastné chvíle, jako už dlouho ne…

Filip si užívá také náruživý sex jako kdysi, když se poznali, to bylo přímo božský. Teď je to skoro jako před těmi dvaceti lety, kdy spolu byli poprvé.

Kamil se věnuje Filipovu penisu s vehementní pečlivostí, zasouvá si jej hluboko do krku, vytahuje jej a svými vypracovanými dlaněmi tře naducaný temně rudý žalud a opětovně zasouvá celý úd hluboko do svých úst, sám si užívá Filipova mazlení, který je už tak rozparáděn, že má pocit, že pukne vzrušením:

"Kamoušku, dej mi svoje semínko, chci tě vypít do poslední kapky, moc tě chci… Nastříkej mi plnou pusu svého nastřádaného semene… Dej mi ho dej…"

Náhle zbystří a cítí neznámý stav dráždění svého ptáka. Cítí, jak jeho tvrdý klacek volně a zároveň jemně překonávající jakési hladké překážky klouže v Kamilových ústech, takhle to ještě nikdy nezažil, ten pocit je neskonale blažený, přizvedl se a podíval se pod sebe směrem k hlavě Kamila a vidí, jak Kamilova pusa pevně obkružuje jeho penis a ta jej svírá pevně svými rty a pravidelně zasouvá a vysouvá, jako by jej chtěl vysát, oči má zavřeny a užívá si té slasti mít Filipův neducaný ocas ve své puse.

Filipovy oči mimoděk zahlédnou na skříňce pohozeny Kamilovy zubní protézy. Nemůže uvěřit, za celou dobu jejich vztahu nemohl Kamila přimět k tomu, aby ho udělal pusou bez zubů, tolik si to přál a už tu žádostivost vzdal, když právě teď…

Filip si užívá toho slastného pocitu, kouření 'naostro', je to tak dráždivý pocit, že musí vytáhnout svůj klacek z Kamilových úst se slovy:

"Ne, prosím, ještě ne, ještě nechci stříkat, budeme stříkat spolu miláčku, chci tě strašně moc…"

Kamil si Filipa otáčí hlavou k sobě a náruživě volá, vraz mi tam tu tvou kládu, zvedá nohy vzhůru a nastavuje otevírající se prdelku vstříc Filipovu tvrdě stojícímu péru.

Filip si klekne, chytí Kamilovy nohy nad kotníky a zvedá si jej tak, aby mohl mít přímý vstup do toužící díry. Trefuje se přesně, svým velkým, krví nalitým žaludem rozráží téměř bez odporu hlubiny Kamilovy touhy. S hlasitými vzlyky vjíždí až po varlata mezi Kamilovy pevně tvarované kmínky a opět ven a zase tam a ven…

"Šukej mě, šukej, Filípku, šukej… já už budu…, ten tvůj macek je tam celej, ach cítím, jak mi dráždí mou prostatu… mmm," sténá rozkoší Kamil a jeho střední, krásně tvarované péro sebou cuká před výstřikem.

Filip nelení a přiráží ještě náruživěji, je celý červený, zadýchaný a je cítit pižmem rozkoše.

"Taky už budu… už, už…," brouká se vzlyky vášně Filip. V ten moment naplní zadeček Kamilův silnou dávkou semene, jeho úd uvnitř cuká jako zběsilý a také Kamouškův ocas stříká semeno až na jeho obličej.

"Zůstaň ve mně, Filípku, ještě chvilku… prosím… To je tak příjemný!"

Pejsek se zvedl o odcupital do svého pelíšku, odkud uvědoměle pozoruje své pány, jak se vzájemně otírají vlhkými hadříky. Špičkou mordy roztahuje nozdry, nasává pachy svých páníčků. Zazívá a záhy se začne olizovat chlupy na svém boku…

Dny volna rychle ubíhají a Filipův návrat do služby se blíží. Celou dobu, byť natěšen na pondělní službu, přemítá ve své hlavě, co se to v pátek ráno přihodilo, jak je možné, že Kamoušek byl tak nadržený a udělal mu, co Filipovi na očích uviděl. Sex spolu již neměli pěkných pár týdnů a najednou tohle…

Dokonce jeho miláček odhodil zábrany a vychutnal si jeho pyj způsobem, o kterém on tolik let snil, a bylo mu to dopřáno až teď, zcela nečekaně… Když chtěl po tak krásném milování Kamilovi vzdát poklonu a děkoval mu, on to přešel mávnutím ruky a že se za to nikdy neděkuje. Dostal snad strach, že by ho mohl Filip na stará kolena opustit? Netuší a uvidí, jak se vše vyvine, přes to všechno krásné, co se mezi nimi nyní odehrálo, se Filip přistihl, že se nemůže dočkat zítřejšího dne, až pohlédne onomu usměvavému muži s knírkem do jeho pronikavých modrých očí…

Je pondělí, Filip vstal a už od samého rána si pobrukuje, v koupelně si upraví své zářivě rezavé vousy na strniště, vypadá tak mladší. Seběhne po schodech dolů, popadne batoh se svačinou, políbí ještě podřimujícího Kamila, který ho něžně pohladí po tváři, pejsek vyskočí z pelíšku, protáhne se, otřepe a vrtě ocáskem vyprovází svého páníčka k venkovní brance. Když dostává skrze plot mlsky se slovy hlídej, objeví se ve dveřích chalupy Kamil se slovy:

"Filoušku, a vrať se mi…"

"A kam bych asi tak šel, Kamoušku, ty jsi můj chlap a jinak to nebude. Konec konců jdu jen do práce," odvětí Filip a rychlým krokem se vzdaluje od branky.

Pomalu se blíží pondělní poledne a Filip provádí práci pokladníka, jak se patří, ale dnes je jako na trní. Vzhlíží k okénku s nadějí, že už se tam konečně objeví fešný chlápek s upraveným knírkem a požádá o jízdenku na jednu stanici. Stále však nepřichází, byť cestujících je dnes víc než dost.

Opět si pročítá zprávu od kolegyně:

"Filipe dej si pozor na toho chlapa, zase se na tebe včera ptal, že prý kdy to vlastně dorazíš do práce. Nic ti vzkazovat po mně nechce, ale chová se nějak divně. Na to já mám čich. No buď se mu líbíš, nebo kdo ví, co v tom bude… Páčko Alena." Text je ukončen malůvkou rozesmátého smajlíka.

No, typická 'starostlivá' ženská, pomyslí si a už se opět věnuje příchozí cestující. Následně v kuchyňce postaví vodu na kávu a chystá se zakousnout něco malého k jídlu, ostatně brzy bude poledne.

Služba brzy uběhla a Filip zklamán zavírá přepážku. Sčítá tržbu a nemůže se dopočítat, v mysli stále přemítá, kam se onen sexy chlápek poděl. Uvidí se spolu ještě někdy? Nezbývá než počkat do zítřka. Uvědomuje si, že ho čímsi ten modrooký neznámý muž jakoby uhranul. V podbřišku cítí při tom pomyšlení jemné, ale výrazné chvění.

Druhý den v úterý hned ráno již z dálky Filip zahlédne svižným a pevným krokem jdoucí postavu muže, který jej na tu dálku sleduje ostřížím zrakem a usmívá se pod vousy.

Filip se rozzáří jako včela, která právě vyletěla z úlu a chystá se svým sosáčkem nabrat nektar té vzácné květiny. Cítí vzrušení a jeho světlá kůže v obličeji se chtě nechtě zalije teplem, a to už Filip ví, že své vzrušení před příchozím neskryje…

Ještě zbývá pár kroků, když cestující s důstojnou pokerovou, ale vstřícnou tváří pronáší slova k onomu pánovi za přepážkou:

"Á pan přednosta se uráčil dostavit…," zažertuje. "Že srdečně zdravím a rád jej vidím," usmívá se.

"A kdepak jste se zdržel vy, pane vašnosto…," vtipně opáčí z pokladny pán a vesele se usmívá s očividnou radostí, že příchozího vidí.

"Včera jsem měl ke své nelibosti pracovní extempore, řešení situace s dodavatelem. Musel jsem sehnat dalšího dodavatele, aby nestála stavba, na které dělám stavební dozor. Budu se tu teď pohybovat tak čtyři měsíce, tak to nevím, jestli to se mnou vydržíte.“  

Šibalsky na Filipa hodí vyzývavý pohled.

„To víte, dneska by chtěl každej hodně peněz za málo muziky. Mám spoustu starostí s těmi řemeslníky a dodavateli. Tak abych tu moc nezdržoval, dejte mi jednu za pět a dvacet…," položí drobné do přihrádky se šuplíkem na mince. Nevšimne si však, že šuplík ještě není vysunut, a tudíž jsou pro pokladníka nedostupné.

Filip tiskne automaticky jízdní doklad do Kounic. Přitaká, že s lidmi jsou dnes často starosti, že to vnímá i u některých svých zákazníků a že ho těší světlá výjimka, jíž je právě on.

"Bude mi potěšením vás obsluhovat, pane," jemně škubne šuplíkem na mince sem a tam, čímž dá najevo, že drobné nejsou na správném místě. Cestující je s omluvou, že si nevšiml, kam to dává, vybírá z prostoru pro pojízdný šuplík. Filip k němu přisune šuplík, kam správně vloží peníze, se slovy:

"Nejdřív vám ho tam musím šoupnout já, tedy ten šuplík…," zakření se rozpačitě pokladník, když si uvědomí, co právě řekl. A když si všimne, jak se pán upřímně zasmál a probodl jej svýma uhrančivýma očima, tak aby zachránil situaci, nesměle dodá: "A pak teprve vy mi to tam dáte…, tedy…," stydlivě se zarazí…

"Ty peníze myslíte, což?" zareaguje s úsměvem cestující.

To krátké ticho by se dalo krájet.

Filip zčervenal ve tváři ještě víc než dosud a všiml si zároveň jemné červeně v obličeji svého souputníka.

"Samozřejmě, jak, jak jinak…," vykoktá ze sebe zaskočený pokladník.

"Přeju vám pohodovej den a ať vás už nikdo dnes nezlobí."

"Díky, já si s nimi nějak poradím…. Šel bych na vlak, ale ještě prosím tu jízdenku, milý pane," ukazuje prstem přes okénko k pokladníkovi, kde leží vytisknutý jízdní doklad.

Filip s omluvou v mžiku vloží jízdenku do šuplíku a přistrčí ji směrem k očividně pobavenému pánovi před přepážkou.

Oba chlapíci se upřímně rozesmějí.

Na což se pan 'stavitel', jak si jej v duchu Filip nazval, vzdálí před nádražní budovu, kde si zapálí cigárko a při čekání na odjezd svého vlaku náruživě popotahuje a soustředěně vypouští obláčky kouře ze svých úst.

Filip jej pozoruje skrze okno pokladny, obsluhuje další cestující a po očku sleduje toho tajemného sympaťáka od hlavy až k patě do doby, než zmizí v podchodu směrem k nástupištím.

Tak i on je kuřák stejně jako jeho partner Kamil. Ještě příjemně rozrušen nedávným pohledem na kouřícího chlápka, který si labužnicky cigaretu vychutnával, se začal ovívat papíry do tiskárny.

Cítí, jak je rozpálený touhou a nechtěným trapasem zcela rudý, vnitřním pohledem si představuje, jak je hýčkán tím skutečně přitažlivým chlapem.

Z jeho rozjímání ho vyruší ženský hlas plný obav, který jej uvede do reality:

"Dobrý den, je vám dobře, pane?"

Směle přikývne a zeptá se paní cestující:

"Kam to bude, prosím…"

Uvědomuje si při tom, že onen z čista jasna se minulý týden objevící zákazník mu začíná nekontrolovatelně vstupovat do osobního i pracovního života.

Zda je to dobře či ne, to teprve čas ukáže. Teď je rozhodnut udělat vše pro to, aby se mu mohl více přiblížit. Jedno je však jisté, nesmí v tom udělat žádnou botu…