Ulovím tě (1. díl)

Venku už dávno vládla černočerná tma a skrz žaluzie dovnitř pronikala jen světla rychle se míhajících aut. Na okno bubnovaly kapky deště a Elliot se s povzdechem přetočil z jednoho boku na druhý. Na digitálním budíku svítila čísla, která se kvapně blížila půlnoci, a v něm se mísila nedočkavost a otrávení z toho, jak velké měl jeho přítel zpoždění.

Skyler mu sice oznamoval, že se firemní večírek možná protáhne, ale zároveň ho ujišťoval, že do jedenácti chce být rozhodně doma. Normálně by to Elliotovi bylo asi jedno, pustil by si film, strávil hodiny s Noahem na videohovoru, nebo by dávno usnul, ale dnes se mu to zoufale nedařilo. A mohl si za to sám.

Kdyby si nepustil to zatracené video, kdyby jeho představivost nezačala pracovat na sto deset procent, kdyby ho na jazyku nezačala svrbět žádost, kterou na Skylera toužil vychrlit, hned co vejde do dveří…

Tiše se uchechtl. Představil si Skylera, svého rozkošného, milého, vždycky ochotného a pečujícího Skylera, jak by na jeho slova asi zareagoval. Na první pohled sice vypadal jako namakaný bouchač, ale jakmile promluvil, jeho rty se zkroutily do sladkého úsměvu, oči se mu rozzářily a nikdo nemohl pochybovat, že má co dočinění s tou nejlaskavější bytostí na planetě.

„Jsem fakt vůl!" zkonstatoval Elliot a přetočil se na břicho, aby v polštáři utlumil zoufalé zaúpění.

Poslyš, Skylere, já vím, že jsi romantik, ten nejpozornější milenec a vždycky mě rozmazluješ, ale já před nedávnem narazil na jedno fakt dobrý porno video a od tý doby pravidelně myslím na to, jak totéž děláme i my dva, takže…

I v jeho hlavě to znělo bizarně, rozpalovaly se mu tváře a styděl se sám za sebe jen za to, že své myšlenky formuloval do tak konkrétní podoby. Že tu žádost vyslovoval ve své hlavě. Nedokázal se ale zastavit.

Takže jsem se chtěl zeptat, jestli bys mě nechtěl tak trochu… lovit. Víš co, naprosto běžná věc. Budu se ti snažit utéct, nakonec mě chytneš, někam mě odvlečeš a budeš si se mnou dělat, cokoliv jenom budeš chtít. To zní jako naprosto ideálně strávenej páteční večer, no ne?

V zámku zašramotily klíče, a když Elliot pohledem zkontroloval hodiny, čas na nich už stihl překlenout půlnoční propast. Zavřel oči a poslouchal tiché vrznutí dveří, cinkání klíčů a obvyklé šramocení z předsíně smíšené s hlasitým tlukotem svého vlastního srdce. Protože i když Skyler nemohl slyšet jeho myšlenky, i tak se Elliot cítil přistižený. Spalující horkost stále neopouštěla jeho tvář, a přesto zároveň cítil, jak plíživě zesiluje i jeho vzrušení.

Dveře ložnice se pootevřely a tiché kroky bosých nohou se pomalu přibližovaly k posteli. Jelikož ležel na boku zády ke dveřím, vnímal každý zvukový vjem ještě intenzivněji. Když se matrace vedle něj prohnula, jeho tep ještě nepatrně zrychlil. Skyler se k němu naklonil a vtiskl mu polibek na krk, těsně pod ucho, a dlaní mu přejel po paži – od ramene až k zápěstí. Jemně mu stiskl ruku a zašeptal mu do ucha:

„Promiň, že jdu pozdě, miláčku."

„Jak jsi poznal, že jsem vzhůru?" hlesl Elliot.

„Tvůj dech. Skoro to znělo, jako by ses bál, že se sem vloupal někdo cizí."

Kdybys jen tušil, co se mi doopravdy honilo hlavou.

„No… vzhledem k tomu, že tady zrovna nemá co ukrást…"

„A co třeba tebe?" zasmál se Skyler a vtiskl mu další polibek na krk.

„To samo sebou, já jsem tu ta největší cennost. Doufám, že bys mě přišel zachránit."

„To si piš." Další jemný polibek. Další letmý dotek. „Skočím se jenom rychle osprchovat a hned jsem zpátky u tebe, ano?"

„Neslibuju, že neusnu, když už jsi mě nechal čekat tak dlouho," rýpl si, i když věděl, že se svými rozvířenými myšlenkami a pochybnými představami se mu to jen tak nepovede.

Skyler ho omluvně políbil na rameno a tiše za sebou zavřel dveře, než se vytratil do koupelny.

Elliot se přetočil na záda a rukou automaticky klesl ke gumě boxerek. Dlaní přejel po bouli, která se pod nimi vytvořila jenom díky jeho zvrhlým představám a Skylerově blízkosti.

Doufal, že ho to přejde. Když před pár týdny poprvé narazil na video kluka, který utíkal po lese a byl pronásledovaný jiným klukem, pociťoval podivné a neuchopitelné rozpolcení. Vzpomínal si, jak hlasitě zalapal po dechu, když ho skutečně dopadl, serval z něj části oblečení a první kolo si s ním dal rovnou v lese. Potom ho dotáhl k autu, odvezl si ho na jakousi chatu a chvilku si s ním znovu pohrával jako kočka s myší – nechal ho myslet si, že mu může utéct, než ho znovu dopadl a všechno se opakovalo, jen ještě ostřeji a intenzivněji.

Elliot se při sledování toho videa udělal dvakrát a zůstal v něm ohromný pocit zahanbení, za kterým se ale skrývalo něco úplně jiného. Nutkavá potřeba podívat se na to video znova. A pak znova. Netrvalo dlouho, než se z (částečně) pasivního sledování stala nesnesitelná touha zažít to na vlastní kůži.

„Už jsem tady, už jsem tady," oznámil mu Skyler a vklouzl pod peřinu k němu. Vlasy měl stále vlhké a dech mu voněl po mentolu. Přetočil si ho na bok, aby se mu mohl přitisknout k zádům, a dlaní mu zatlačil na podbřišek, aby svým zadkem naprosto vyplnil místo v jeho klíně.

Opravdu celou situaci nedělal jednodušší. Ne když ho Elliot tak šíleně chtěl, když v jeho těle každým svým dotekem zakládal požár, když věděl, že…

„Uhm… jaká byla firemní party?" zeptal se Elliot, aby utišil hluk ve své hlavě.

„Skvělá! Porazil jsem Marcuse skoro ve všech kolech bowlingu."

„A přitom jsem v něm lepší než ty. To musí být Marcus fakt hodně mizerný hráč."

„Drzoune," osočil ho Skyler a hravě ho kousl do jemné kůže na krku.

„Tvrdíš snad, že to není pravda?" namítl Elliot a pokusil se ignorovat husí kůži, která mu naskočila, když ho sevřely Skylerovy zuby.

„Jsem tvůj kluk, musíš mě přece podporovat!"

„To samozřejmě dělám. Myslím, že seš v rámci svojí výkonnostní kategorie dobrej hráč bowlingu."

K jeho uším dolehlo lehké plesknutí tlumené peřinou ve stejnou chvíli, kdy ho bolestivě zaštípalo stehno. Skylerova dlaň zůstala položená na stejném místě na stehně, kde ho pleskl, a Elliotovi zacukalo v rozkroku. Byl opravdu beznadějný – Skyler mu tady vyprávěl o večírku, o pitomém bowlingu, nic sexuálního, ale stačilo se ho jenom dotknout o něco hruběji a jeho myšlenky už zase utíkaly do zapovězena.

Nemohl oddalovat nevyhnutelné.

„Skylere…?" oslovil ho opatrně, připravený kdykoliv zařadit zpátečku.

„Copak?"

„Totiž… chtěl jsem se na něco zeptat, ale asi to bude znít divně."

Skylerova dlaň, která mu do té chvíle svírala stehno, ho po něm jemně pohladila a vystoupala výš, dokud se mu neusadila na boku.

„Poslouchám, Elliote."

„Nemáš někdy chuť zkusit něco novýho?"

„Mluvíš o něčem konkrétním?"

„Možná. Ale budu znít jako hroznej podivín."

Skyler mu nesouhlasně zamručel do vlasů.

„O tom dost pochybuju. Nebo takhle – já už si tě jako podivína vybral, takže mě asi nemáš čím—"

„Hele!" houkl Elliot a zavrtěl se, jako by se od něj snad chtěl odtáhnout, ale Skylerova paže se mu pevně ovinula kolem pasu.

„Promiň, promiň, poslouchám tě, povídej."

„Prostě…" Zhluboka se nadechl a doufal, že nervozitu, která mu jemně rozechvěla prsty, potlačí. „Prostě jsem nedávno narazil na jedno video a od tý chvíle ho nemůžu dostat z hlavy. A hrozně bych s tebou chtěl to, co jsem v něm viděl, vyzkoušet."

„O jakým druhu videa mluvíme?"

„To ti přece musí být jasný," uchechtl se Elliot.

„No fajn. Tak teď bych ho chtěl opravdu vidět. Najdi mi ho, kouknu se na něj."

„Teď ne." Elliot rozhodně zavrtěl hlavou. „Nechci, abys na něj koukal, když tady jsem, to by bylo divný."

„Počkej, počkej. Na tom videu je něco, co bys se mnou chtěl dělat, ale stydíš se se na něj se mnou podívat?"

„To je něco jinýho!"

Skyler se rozesmál a Elliot protočil oči, i když k němu byl otočený zády a oba je obklopovala tma.

„Dobře, fajn, tak mi ho zkrátka pošli, až se na to budeš cítit. Akorát je to pěkně podlý, protože teď budu umírat zvědavostí, co je na něm tak šílenýho, že se na něj se mnou odmítáš podívat."

„Je to takový… dost akční."

„Že ty chceš, abych se převlíkl za superhrdinu? Co třeba takovej Batman? Nebo Kapitán Amerika? Avengers, assemble!"

„Proboha…," zamumlal Elliot a jeho nepatrná naděje, že by Skyler do jeho vysněného scénáře opravdu šel, se začala nemilosrdně rozplývat.

„Fajn, to mi zní, jako že kostýmy superhrdinů nejsou zrovna to, o čem jsi mluvil."

„No po tomhle už ani nikdy nebudou. Ale to je fuk, nech to být."

„Nenechám! Nemůžeš takhle něco nakousnout a pak to utnout. Bude mě to užírat dnem i nocí, takže mi to koukej aspoň naznačit." Mělo mu být jasné, že pokud to téma načne, Skyler už se v žádném případě nenechá odbýt.

„Lov," hlesl.

„Cože?"

„Slyšel jsi. Lov."

Jeho přítel už se sice znovu nezeptal, ale i jeho mlčení znělo stejně zmateně jako předchozí otázka. Proto se Elliot rozhodl pokračovat. Vyložit karty na stůl a smířit se s tím, že to naživo pravděpodobně nikdy nezažije.

A tak mu řekl všechno.

***

„Takže… se chceš bát?" zeptal se Skyler opatrně, když po Elliotově vyčerpávajícím monologu nastalo nervy drásající ticho a trvalo už moc dlouho. Seděli na posteli, Skyler svíral Elliotovy ruce v těch svých a palci mu na kůži kreslil malá kolečka.

„Jak se to vezme. Spíš mě láká to napětí, nejistota, že nikdy nebudu vědět, kdy mě chytíš a co se pak stane. Nemyslím, že se budu přímo bát – ne, když jsi druhým aktérem ty. Mě ale spíš zajímá… co na to říkáš? Jestli se ti to nezdá, nechci tě do ničeho tlačit." Protože i když umíral touhou celou tu scénu zažít na vlastní kůži, kdyby se do toho Skyler nutil, nemohl by si to užít.

„Jsem z toho celkem zaskočenej, nebudu kecat. Nikdy jsme spolu o ničem takovým nemluvili."

„No… právě proto jsem váhal, jestli ti to říct. Vím, že neprovozuješ ani tvrdší sex, natož takovej roleplay."

Znovu mezi nimi zavládlo ticho a na Skylerově tváři se vystřídalo několik výrazů, které nedokázal rozklíčovat. Možná si sám vyčítal, že Elliotovi nemůže dát, co by si přál. Možná mu z celé té situace bylo nepříjemně. Možná si právě nadával, s jakým bláznem začal chodit. Možná…

„To není tak úplně pravda," namítl Skyler a Elliot na něj zmateně zamrkal.

Cože?

„Vždyť jsi vždycky tak opatrnej a pozornej. Myslím, že kdybys měl zálibu v tvrdším sexu, věděl bych to."

Ze Skylerova hrdla se vydralo cosi jako uchechtnutí. Jen v sobě postrádalo upřímné pobavení.

„Asi jsem to v sobě potlačil víc, než jsem doufal."

Elliotovo zmatení muselo být patrné v každé jeho grimase, každém slovu i gestu.

„Cože? Jak to myslíš? Jsme spolu rok a půl a ty mi teď říkáš, že v sobě celou dobu něco takovýho potlačuješ?"

„Není to tak, že bych ti cíleně lhal," ujistil ho Skyler. „Jenom jsem se prostě kdysi dost spálil a od tý chvíle jsem tuhle část sebe tak nějak… uzamknul. Už si to dlouho ani neuvědomuju."

„Sky…" Elliot se k němu přisunul o kousek blíž a opřel si své čelo o to jeho. „Nevím, co přesně se stalo, ale vážně si nemyslím, že bys v sobě musel něco zamykat. Vždyť já ti tu teď taky přiznávám něco, co asi zní dost šíleně. A přesto tu pořád sedíš a nasloucháš mi, tak mi dovol udělat totéž."

Lesk ve Skylerových očích se proměnil, objevil se v nich vděk, ale i přesto byla odpověď jiná, než jakou Elliot očekával.

„Necítím se na to začít to hned rozebírat. Dej mi prosím čas. Ale můžeš si z toho pro tuhle chvíli vzít to, že na tvůj návrh neříkám ne."

Elliot se pousmál a vysunul své dlaně ze slabého sevření těch jeho, jen aby mohl jejich role obrátit. Stiskl jeho ruce o poznání pevněji a letmo ho políbil na rty.

„Nebudu tě nutit. Ale pokud by ses mi s tím někdy chtěl svěřit, pokud bys chtěl být konkrétnější, pokud bys chtěl některý věci začít dělat jinak…" Nechal svá slova vyznít do neurčita, ale zároveň se je pokoušel formulovat tak, aby je Skyler pochopil naprosto přesně.

Nedrž se zpátky. Nenech něco, co bylo před námi, ovlivňovat nás. Ukaž se mi takový, jaký doopravdy jsi.

„Budu to držet v paměti," ujistil ho Skyler a zhluboka se nadechl. Když promluvil znovu, z jeho hlasu zmizela tíha a nahradila ji hravost. „Takže… už mi konečně ukážeš to video? Potřebuju vidět, jak se u něho tváříš."

„Ani mě nehne!" Elliot ho se zamračením plácl do hrudi zakryté volným černým tričkem. „Pošlu ti to, nemusíme se na to koukat spolu."

Skyler se hlasitě rozesmál a rozplácl se na záda na postel.

„Tak to máš ale blbý, že provozovat to spolu musíme."

„To je prostě něco jinýho! Na tohle bysme se jenom pasivně koukali."

„Nemuselo by to být jen pasivně." A než stihl Elliot odpovědět, stáhl ho Skyler k sobě a dalším prudkým pohybem si ho přetočil rovnou pod sebe. Dlaní sklouzl po jeho hrudníku dolů, a než stihl Elliot začít protestovat, umlčel ho svými rty.

***

Jejich cesty se v pondělí ráno rozdělily o něco dříve než obvykle, protože Elliot musel v práci řešit technický problém, který nesnesl odklad. Až v půl desáté, dvě a půl hodiny po příchodu do práce, si konečně sedl s kafem k počítači a otevřel emailovou schránku. Ale těch čtyřicet dva nepřečtených emailů, které mu ve schránce za víkend přibyly, ho odradilo, aby se na ně hned vrhl.

Místo toho se rozhodl plnohodnotně prokrastinovat s telefonem v ruce. Ale jen co ho odemkl, na obrazovce se objevily dvě nepřečtené zprávy od Skylera.

07:53

nestihl jsem ti to ráno připomenout, protože ses vytratil tak rychle, tak aspoň teď – když už nesedíš vedle mě a nekoukáš mi přes rameno, můžeš mi poslat to video

09:03

stále čekám, miláčku

Elliot se zavrtěl na místě. I kdyby na jejich páteční noční hovor zapomněl, Skyler by mu ho okamžitě připomněl. Dělalo mu tak dobře ho provokovat.

Anebo byl možná doopravdy natolik zvědavý.

Rozpačitě se rozhlédl, jako by mu někdo snad mohl dohlédnout až na displej telefonu, a potom už do vyhledávače zadal tolikrát napsané heslo, které ho vždycky dovedlo k požadovanému videu. Když Skylerovi posílal odkaz, srdce mu v hrudi bušilo tak silně, jako by z něj chtělo vyskočit.

Následující hodina ticha pro něj byla hotovým utrpením. Zatímco Skyler nereagoval, stihl odpovědět na přesně dva maily – nedivil by se, kdyby ho s takovým pracovním nasazením vykopli na hodinu. Netušil, jestli Skyler neměl čas, jestli si to video dávkoval, nebo jestli byl tak zděšený a znechucený, že se rozhodl k tomu radši vůbec nevyjadřovat. Možná Elliot dneska přijde domů a najde svoje věci nacpané v kufru u dveří…

Zavrtěl hlavou, aby ty otravné a nepříjemné myšlenky vyhnal, odložil telefon displejem dolů a konečně se vrhl do práce, aby na oběd nevyrazil, aniž by odpověděl alespoň na deset zatracených emailů.

Znovu se odhodlal na telefon podívat až po polední pauze, a to jen díky tomu, že ho jeho kolegové po celou dobu dostatečně zaměstnávali a zapojovali ho do svých konverzací o hypotékách, ztroskotaných vztazích, zdravotních problémech a všem, co k věku po dvacítce (u některých i o desítky let víc) zkrátka patřilo.

Trvalo dalších několik chvil, než nově přijaté zprávy od Skylera otevřel.

12:03

promiň, elli, až teď na to mám čas

12:49

teda… máš odvahu

úplně jsem nevěděl, co si pod tím představit, ale tohle… takovej trochu horor

ale sexy horor, pokud si tam dosadím tebe a vím, že na druhý straně nebude nikdo jinej než já

probereme to doma

Elliot na jeho zprávy neodpověděl. Měl dost práce sám se sebou, protože balancoval mezi tolika emocemi, že se v nich jen snažil neutopit. Nedostal od Skylera striktní ne jako odpověď, to bylo dobré znamení. Otázka byla, jestli se s ním jen nesnažil jednat co nejopatrněji, aby ho nezklamal – to by totiž byl celý on.

Pak si ale vzpomněl na jejich noční rozhovor, kdy se mu Skyler přiznal, že i on sám v sobě cosi skrýval. A dokud Elliot neznal celou pravdu, nemohl dělat žádné závěry, ať už ho do toho jeho hlava tlačila sebevíc.

Domů dorazil kolem sedmé, ale s pocitem, že si na další den domluvil půl dne volna, který dělal těch dnešních únavných jedenáct hodin v práci o něco snesitelnější. Otočil klíčem v zámku a zjistil, že už je odemčeno.

„Čau,“ houkl, jen co pootevřel dveře, ale přivítalo ho jen ticho a temný byt. Podzim už pomalu přebíral nadvládu, takže tma nastupovala nepříjemně brzy a uspávala ho. Tentokrát se ale ospale necítil.

„Skylere?“ zkusil to ještě jednou, a když se ani tentokrát nic neozvalo, zmateně se zamračil a rozsvítil si v chodbě.

Ještě několik vteřin se zmateně rozhlížel, než si tiše povzdechl a začal se vyzouvat.

„Proboha, kolikrát se ještě stane, že odejde z bytu a nezamkne? Fakt bych se nedivil, kdyby nás někdo jednoho krásnýho dne vykradl,“ remcal, zatímco ze sebe stahoval kabát.

Vydal se do koupelny, aby si opláchl ruce, a pak rovnou do kuchyně. Cesta z práce v tuhle hodinu byla za trest, kolony se táhly po celém městě a on si s sebou samozřejmě nevzal vodu, takže umíral žízní. Světlo lednice osvítilo celou kuchyni, když si z ní vytáhl láhev toniku a nalil si plnou sklenici. Obrátil ji do sebe na jeden zátah a odložil sklenici do dřezu. Promnul si unavený obličej, oči ho po tolika hodinách zírání do monitoru štípaly, a kdyby nechtěl počkat, než se Skyler vrátí, aby mu dal co proto za odemčený byt, odebral by se rovnou do postele.

Posunul sklenici přímo pod kohoutek a pustil do ní proud vlažné vody. Sledoval, jak hladina vody stoupá a přelívá se přes okraj. Šumění vody se mu ozývalo v uších a přítmí, které v kuchyni vládlo, jeho únavě zrovna nepomáhalo.

Trvalo několik dalších desítek vteřin, než se přiměl vodu vypnout, a byt se znovu ponořil do ticha, které narušovalo jen stékání vody do odpadu a jeho vlastní dech. A jak i poslední kapka vody opustila dřez, připadalo mu náhle, jako by ticho nabralo nový, zcela ohlušující rozměr. Jako by bylo až moc… intenzivní.

Po zádech mu přejel mráz a trhaně se nadechl. Natáhl se po vypínači osvětlení pod kuchyňskou linkou, a když studené světlo prozářilo prostor, jeho nepříjemný pocit už nebyl tak nesnesitelný.

Asi jsem se vážně zbláznil.

Zavrtěl sám nad sebou hlavou, o krok poodstoupil a—

„Teda, takhle nechat protékat vodu,“ ozvalo se mu přímo u ucha.

Elliot hlasitě vyjekl a pravděpodobně by narazil šokem do linky, kdyby se mu silná paže neovinula kolem pasu a nepřidržela ho na místě. Vzepřel se proti sevření, ale bylo příliš pevné, než aby měl šanci. Druhá dlaň mu zakryla ústa, aby utišila jeho výkřik, a trvalo ještě pár vteřin, kdy se pokoušel vyprostit, než si uvědomil, kdo ho vlastně drží.

„Tos mě jako nepoznal?“ zasmál se mu Skyler do ucha. Elliota udeřila do nosu jeho vůně, a když Skyler uvolnil své sevření, prudce se mu vytrhl.

Obrátil se čelem k němu, srdce mu pořád bilo na poplach a pleskl svého přítele do ramene.

„Seš normální?!? Málem jsem z tebe měl infarkt.“

Skyler se na něj zazubil a nevinně pokrčil rameny.

„Já za to nemůžu, žes mě neslyšel.“

„Nedělej, že to nebylo schválně. Připlížil ses za mě jako duch. A co vůbec… kdys přišel domů? Nevšiml jsem si tě.“ Elliot mluvil přerývaně, jak se jeho tep stále nedokázal srovnat a dech se mu zadrhával v krku.

„Odešel jsem domů na home office ještě před polednem,“ oznámil mu Skyler. „Myslíš, že bych se jinak mohl na to třicetiminutový video kouknout?“

Elliotovi nad tím uvědoměním zrudly tváře. Viděli se poprvé od chvíle, kdy Skyler doopravdy viděl, co po něm Elliot chtěl. Kdy viděl video plné jeho tajných představ, které ani netušil, že v sobě skrývá.

„Takže je ti asi jasný, že jsem doma nevydržel pracovat moc dlouho. Usnul jsem a probudil se, když jsi rozsvítil v chodbě.“

„Paráda,“ uchechtl se Elliot. „Takže já tady pracuju deset hodin denně a můj přítel buď chodí na firemní večírky, nebo doma na home office spí.“

„Ber to pozitivně, aspoň mám dost síly na to, abych tě rozmazloval.“ S těmi slovy Elliota chytil za ruku a dotáhl ho do obýváku. Rozsvítil jen malou lampičku u křesla, posadil se na gauč a Elliota si stáhl rovnou do klína.

„Tak to bys mi mohl dát třeba masáž,“ nadhodil Elliot a prohrábl se jeho rozcuchanými vlasy. „Mám za sebou dost šílenej den, nevěděl jsem, co dřív.“

Skyler se na něj sladce usmál, posunul ho ze svého klína a posadil zády k sobě – naštěstí byl gauč dost prostorný na to, aby se na něj bez problému vešli.

„Tak si sundej košili.“

Elliotovy prsty začaly pomalu uvolňovat jeden knoflíček po druhém a Skyler mu košili stáhl z ramenou. Odhodil ji stranou a jeho horké dlaně se Elliotovi přitiskly k lopatkám. Pomalu rukama přejížděl podél páteře, než na některá místa začal přitlačovat palci. Elliot zavřel oči a úlevně vydechl, užíval si každý dotek, každý polibek, který mu Skyler vtiskl na kůži.

„Seš nejlepší,“ zavrněl spokojeně, když se posunul nahoru k jeho krční páteři a začal mu krk rozmasírovávat.

„Když máš za sebou tak těžkej den…“ Skyler si ho jednou rukou přidržel za týl a prsty druhé mu pozvolna vjel do vlasů. „Přemýšlel jsem, že bysme mohli na víkend vypadnout na chalupu. Ségra tam nebude, takže tam budeme mít klid. Navíc už před náma asi není moc víkendů, kdy venku nebude kosa. Co říkáš?“

„Klidně. Nic jsem si na víkend zatím neplánoval.“ Elliot tiše zamručel, když mu Skyler za vlasy lehce zatáhl a přiměl ho se narovnat. Ten tlak byl natolik uvolňující, že ho začala přecházet i bolest hlavy, která mu znepříjemňovala celý den.

„Tak fajn.“ Skyler si ho o sebe opřel a oběma rukama přejel dopředu na jeho odhalený hrudník. „A teď bysme mohli konečně probrat to video, ne?“

Ta slova způsobila, že se Elliotovi nervozitou zhoupl žaludek. A možná ještě něčím jiným.

Skylerova dlaň putovala od hrudníku směrem nahoru, mučivě pomalu mu přejela po krku a prsty obkreslila hranu jeho čelisti. Tón jeho hlasu však zůstával stále stejně vřelý.

„Jsem rád, že jsi na to narazil zrovna teď, když jsme spolu. Mohlo by to být fakt hodně riskantní a nebezpečný, kdyby se do toho šlo nerozvážně.“

„Takže říkáš, že díky tobě to nebude nerozvážný? To ve mě teda nevkládáš moc velkou důvěru,“ rýpl si Elliot a lehce zaklonil hlavu, když Skylerovy prsty na malý moment zatlačily pod jeho čelistí.

Mohla to být náhoda, skoro nepostřehnutelná odchylka od jeho něžnosti.

Nebo to mohl být záměr.

„Samozřejmě, že ti věřím. Jen nevěřím komukoliv jinýmu, kdo by do toho s tebou hypoteticky mohl jít.“

„Tak ještě že takovej scénář tu neřešíme.“ Elliot zaklonil hlavu natolik, aby viděl Skylerovi do tváře. „Co na to video říkáš?“

„Je to o dost intenzivnější, než jsem si představoval,“ přiznal a prsty mu zavadil o bradavku, když klesal níž na jeho břicho. Elliotovi naskočila husí kůže.

„V pozitivním, nebo negativním slova smyslu?“

„Nebudu kecat – od každýho něco. Nikdy jsem přímo takový video neviděl a občas vypadalo až moc realisticky.“

„To má být tak trochu pointa. Musí ti to připadat realistický, ne hraný, protože pak by to nevyvolalo ty správný pocity.“

Skylerova ruka postoupila až k lemu džínů, ale přesně na tom místě se zastavila a Elliot potlačil zklamání.

„Já vím. A neříkám, že jsem proti tomu to zkusit. Ale zároveň se necítím na to nahánět tě někde po lese, kde bysme mohli na kohokoliv narazit. Ne, když to ani jeden z nás nikdy nezkoušel. Ale mohli bysme to někdy zkusit tak nějak… pozvolna a ve známým prostředí. Zkrátka někde, kde nám bude příjemně a nebudeme se muset strachovat kvůli tisíci dalších věcí.“

Samozřejmě, mělo ho napadnout, že Skyler, ten vždy zodpovědný Skyler, který myslel deset kroků dopředu, nepůjde do něčeho tak riskantního jen tak. Ale už jen to, že byl ochotný s ním vyjednávat, mu dávalo naději.

„Tak jo, to zní vlastně dost dobře. Takže… hm… kdy to vyzkoušíme?“ Nechtěl znít nedočkavě, ale Skylerovi to beztak muselo být jasné.

„Zníš, jako bys byl připravenej začít hned,“ zasmál se Skyler. „Já myslel, že jsi k smrti vyčerpanej z práce.“

„Už je to celkem fajn.“

Jeho přítel se smíchem zavrtěl hlavou, políbil ho na čelo a dlaň mu přitiskl na hrudník na místo, kde mu bušilo srdce.

„Měj trochu trpělivosti, miláčku, dočkáš se.“