Ulovím tě (2. díl)

Celý týden ubíhal v podivném tempu, a ještě podivnější atmosféře. Občas bylo všechno jako obvykle, samé vtipy, popichování a sladké polibky, a najednou Skyler zmlkl a jen se na Elliota díval. Dlouho, bez mrknutí. Tak dlouho, až Elliot zaváhal, zda neudělal něco špatného. Tak dlouho, až o dva kroky ucouvl.

Jako by si Skyler testoval vody.

V pátek si v práci oba krátili čas tím, že si posílali vtipná videa se zvířaty a s momenty ze svých oblíbených filmů, když v tom mu Skyler napsal zprávu.

11:24

jaký je tvoje safe word?

11:27

jako stopka? no… nevím? nepřemýšlel jsem nad tím

11:28

tak bys možná mohl začít

moje je „fialová“

11:31

a proč ne „červená“? protože je fialová tvoje oblíbená barva?

11:33

přesně tak, „červená“ není originální, to používají všichni

11:36

no tak já si beru „černou“

11:38

tak to už vůbec nejsi originální, elli, když jsem si jako stopku vybral barvu já

11:42

ještě by to mohla být „pizza“, kterou mám dneska k obědu, buď rád za „černou“

11:49

ty seš dneska samej vtip

vyzvednu tě ve tři a rovnou pojedeme?

11:56

počítám s tím, brouku

A i když se z jejich konverzace stala během několika zpráv obvyklá směs vtipů a provokací, zanechala v Elliotovi zvláštní pocit. Během odpoledne na něj ale zapomněl, a když zapadl ve tři hodiny ke Skylerovi do auta, zajímal ho jen prudký déšť, který ho zastihl nepřipraveného.

„Proboha, to je počasí!“ zanadával, jen co dosedl na místo spolujezdce. Teplota s deštěm klesla ještě o něco víc a na to, že se září zatím nechýlilo ke konci, bylo venku nezvykle chladno.

„To mi povídej, budu muset zatopit, jen co dorazíme,“ přitakal Skyler a položil mu dlaň na stehno.

Elliot ho chytil za paži a naklonil se k němu blíž, aby ho mohl políbit. „To jsme ten výlet zrovna moc nevychytali, co?“

„Doufal jsem, že bude líp, ale tak kdyžtak budeme luštit křížovky, co tam po dědovi ještě zůstaly.“

„Paráda,“ zasmál se Elliot. „Tak jedeme, ať nestrávíme víc času v koloně než jízdou.“

„To neslibuju. Marcus vyjížděl z práce už před hodinou a psal mi, že by to rychlejší bylo i na koni.“

„Tak to máme skvělý vyhlídky. Ale aspoň budeme mít dost času probrat… všechno.“ Nechal svá slova vyznít do prázdna a významně na Skylera pohlédl. Doufal, že když mluvil o známém prostředí, myslel tím právě svou chalupu, kam pravidelně jezdili na víkendy i delší dovolené.

„Všechno?“ zopakoval Skyler. „Co přesně myslíš tím všechno?“

„Sky…“ povzdychl si Elliot. „Já vím, že jsme se dohodli, že na to půjdeme pomalu, s rozvahou, jenže… ty se občas na něco zeptáš a já vlastně vůbec nevím, jestli tě to jen tak napadne, jestli něco plánuješ, jestli sis to mezitím rozmyslel. A už je to týden a já prostě…“ Zarazil se, když mu připadalo, že už to přehání a valí toho na svého přítele víc, než by měl. „Promiň,“ dodal tiše.

„To je v pohodě,“ ujistil ho Skyler, a když se zastavili na červené, znovu k němu natáhl ruku a stiskl mu stehno. „Vím, že jsi z toho nejistej, ale všechno chce čas. Nezapomněl jsem na to, ani jsem si to nerozmyslel, jen mi věř a nech to na mně.“

Elliot položil svou dlaň na tu jeho a věnoval mu letmý úsměv. Skyler obrátil ruku tak, aby se jejich dlaně spojily, a potom si jeho ruku přitáhl k ústům, aby mu na její hřbet vtiskl polibek.

„Ale když už jsi to načal, možná bys mi mohl ještě pár věcí zodpovědět.“

„Jako třeba?“

„Třeba jak se stavíš ke znehybňování,“ řekl Skyler stejným tónem, jako by mluvil o tom, kam pojedou na nákup. Pustil jeho ruku a znovu se rozjel v pomalém tempu způsobeném hustým provozem.

„Oh,“ hlesl Elliot a cítil, jak se mu do dolních partií začíná přelévat horkost. „No… více méně všechno, co bylo v tom videu, je v pohodě.“

„To mi nestačí. Odpověz mi na otázku, miláčku.“

Elliot se zhluboka nadechl a potlačil svůj stud, kvůli kterému doufal, že předchozí odpověď bude stačit. „Jsem tomu otevřený a uvítal bych, kdyby to bylo součástí celý tý… akce.“

„Dobře. Jak se stavíš k nahotě je asi otázka trochu mimo, ale i tak…“

„Asi to v určitou chvíli bude nezbytný, bych řekl,“ ušklíbl se Elliot.

„Překvapivě,“ uchechtl se Skyler. „Spíš mě ale zajímá, jestli je pro tebe nahota v nějakou chvíli nepřípustná.“

„Tak jako… budu se stydět. Asi. Někdy. Ale jediná překážka by byla, kdyby se v blízkosti vyskytoval další člověk.“

„To dává smysl,“ přitakal Skyler. „A co umlčování? Bude problém, když nebudeš moct mluvit?“

„Asi ne. Akorát nevím, jak bych případně řekl stopku, kdybych potřeboval.“

„Co třeba kdybys třikrát zaklepal? Na mě, na něco, prostě jakkoliv.“

„To by asi šlo.“ Zamyšleně si ho prohlédl a snažil se ignorovat těsno, které se mu v kalhotách začínalo tvořit jenom díky jejich konverzaci. „Zdá se, žes nad tím hodně přemýšlel.“

„A tos mě podezíral, že jsem se na to vykašlal,“ rýpl si Skyler. „Ještě mě zajímá, jak se stavíš k bolesti.“

„Myslím, že sis musel všimnout, že když už mě sem tam pleskneš přes zadek nebo stehno, nikdy si nestěžuju.“

„Myslíš, že sneseš víc?“

„Nemám tušení, nezkoušel jsem to.“

„Dobře, radši budu opatrnější. Myslím, že podle tvých reakcí poznám, kdy už to začíná být moc.“

„Ještě aby ne,“ zakřenil se Elliot. „Znáš mě už celkem dlouho.“

„A přesto jsem netušil, že toužíš po něčem takovým.“

„Vzhledem k tomu, jak specificky se ptáš, to ani pro tebe není úplně cizí, Sky.“ S dalšími slovy zaváhal, ale přesto je nakonec nespolkl. „Řekneš mi teda to, co jsi nakousl minulej pátek? Nebo se na to ještě necítíš?“

„Možná během víkendu,“ odpověděl Skyler. Neodsekl, nenasadil odmítavý tón, mluvil stejně rozvážně jako vždycky, a právě to Elliota ujistilo, že se mu ve správný čas doopravdy svěří.

„Dobře.“

Když vyjeli z města, konečně se Skyler rozjel o něco rychleji. Sice ne tak rychle jako obvykle, protože déšť byl opravdu hustý, ale i tak z něj spadlo očividné napětí, které se v posledních minutách začínalo kumulovat. Obzvlášť s každým dalším řidičem, který podle všeho dostal řidičák jen ze známosti.

„Stavíme se nakoupit?“ zeptal se Elliot.

„Určitě, moc jsem toho z domova nevzal. Říkal jsem si, že na večeři můžeme koupit nějakou napůl hotovku, co jenom rychle doděláme na pánvi. Na vyvařování bude čas zítra.“

„A dneska ne?“ Elliot na Skylera provokativně zahýbal obočím a vysloužil si lehké plesknutí do stehna.

„Elli.“

„No dobře, už nic neříkám.“

***

Na to, že z Elliotovy práce vyrazili ve tři hodiny odpoledne, na chalupu dorazili až ve čtvrt na šest, ačkoliv cesta za normálních podmínek netrvala ani hodinu.

„Bože…“ zaúpěl Elliot dramaticky, když vybalili všechny věci a uklidili jídlo do lednice. Zapadl rovnou do jednoho ze dvou pohodlných křesel proti televizi a sledoval, jak Skyler do krbu přikládá dřevo. „Víš, že takhle vypadáš fakt sexy?“

„Jako jak?“

„Jako pořádnej vesničan, co nosí dříví a přikládá do krbu. Ještě by sis mohl sundat ten rolák, ať můžu obdivovat tvoje svaly.“

Skyler se na něj pobaveně zakřenil, ale potom udělal něco, co Elliot ani v nejmenším nečekal. Když se zvedl, poznamenal: „Když o tom tak mluvíš… fakt je tu vedro.“ A s tím si svetr přetáhl přes hlavu.

Elliot nadzvedl obočí a narovnal se v křesle. „Ty seš mi nějakej poslušnej, brouku.“

„Něco takovýho ti přece nemůžu odepřít.“ Skyler vykročil k němu a rolák odhodil Elliotovi do klína. „I když by jeden řekl, že za ten rok a půl už budeš vynadívanej dost.“

„Jak vidíš, tak ani náhodou.“ Elliot pokrčil rameny a sledoval, jak Skyler obchází konferenční stolek, aby se dostal až k němu. Zastavil se tak blízko, že by se Elliot z křesla dostal jedině tak, že by přelezl na druhé, ale to rozhodně neměl v plánu. „Moc pěkný,“ poznamenal, když sjel pohledem břišáky, které měl přesně v úrovni očí.

Skyler přikývl, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě, a řekl: „Tak když jsem se tak hezky postaral o to, aby nám tu bylo teplo, můžeš se zase ty postarat o večeři.“

„Hmm… Když mně se tu tak pěkně sedí. Nechceš jít udělat i tu večeři?“ Pak se k němu naklonil blíž, chytil ho jednou rukou za bok a rty se mu zlehka otřel o břicho. „Já se ti potom moc příjemně revanšuju. Třeba pusou.“

„Já myslím, že si asi úplně nerozumíme,“ řekl Skyler pobaveně. Elliot nestihl ani mrknout, než ho Skyler chytil za čelist a prudce mu zaklonil hlavu, aby si viděli do očí. Pak se k němu sklonil a jeho krásná tvář, navzdory jeho činům stále naprosto uvolněná, se ocitla těsně u té jeho. „Ty uděláš obojí.“

Elliot na něj překvapeně vykulil oči a zachvěl se, když Skyler dlaní sjel o něco níž, aby ho mohl chytit pod krkem. Ne natolik, aby mu odřízl přísun kyslíku, ale dost na to, aby se Elliotovi dech zadrhl v krku.

„A když nad tím tak přemýšlím… vlastně není důvod, abysme nezačali tím druhým. Hlady ještě neumírám.“

Nikdy nezažil, že by s ním Skyler mluvil takovým způsobem. Vždycky mu nechával naprostou volnost, nic mu nepřikazoval, do ničeho ho netlačil, nechal ho, aby ho provokoval, jak jen se mu zlíbí (čehož Elliot využíval na sto deset procent), zkrátka si ho rozmazloval. Když nad ním ale náhle stál do půli těla nahý, o tolik silnější než on, a navíc s neobvykle nesmlouvavým chováním, měl Elliot problém to zpracovat. Bylo to zvláštní.

A neskutečně sexy.

Skyler ho stále držel za krk, když mu povolil knoflík džínů, ale než mu je stihl stáhnout z boků, promluvil Skyler znovu.

„No snad si nemyslíš, že budu po takový práci stát na nohou. Měl bys to vymyslet jinak, Elli, nebo to udělám za tebe.“

Elliotovi trvalo každou informaci zpracovat tak desetkrát déle než obvykle. Stále si totiž nedokázal zvyknout na tuhle stránku Skylera, kterou před ním rok a půl skrýval. Nebo ji v něm Elliot svou žádostí probudil. Tenhle Skyler ho znervózňoval. Znejišťoval. A taky neuvěřitelně vzrušoval.

Ale stejně jako Skyler, kterého znal, neměl ani tenhle Skyler problém s trpělivostí. Mlčky ho sledoval, jak Elliot bojoval sám se sebou, zatímco nohy, které měl do té chvíle složené pod sebou, obezřetně spustil z křesla, ale tak, aby omylem nestoupl na Skylerovu nohu. Nepožádal ho, aby pustil jeho krk, když se začal pozvolna sesouvat na zem do úzké mezery mezi konferenčním stolkem, křesly a Skylerovýma nohama.

Skyler se sklonil s ním, aby až do poslední chvíle měl kontrolu nad vším, co Elliot dělá. Až když se jeho kolena s tlumeným klepnutím setkala s podlahou, pustil jeho krk a usadil se na uvolněné křeslo.

„Chytrý kluk,“ poznamenal a nechal Elliota, aby si po kolenou přelezl na volné místo mezi jeho nohama.

Elliot se týlem skoro dotýkal konferenčního stolku, ale doufal, že když se nakloní blíž, nedá si při akci do hlavy moc tvrdě. Popadl lem Skylerových džínů a spolu se spodním prádlem mu je stáhl až ke kolenům, když se Skyler nadzvedl v bocích.

Vzápětí ucítil jednu ze Skylerových rukou ve vlasech, přímo na temeni hlavy, ale kupodivu ho nezatlačil blíž ke svému klínu. Naopak se on sám posunul dopředu a druhou paži natáhl za Elliota. Ozvalo se zaskřípění stolku, a když sundal druhou ruku z jeho temene a Elliot se poodtáhl, už se hrany stolu nedotýkal.

Ať už bylo u moci jakékoliv Skylerovo já, pečovalo o něj pořád stejně.

„Tak… čekám,“ pobídl ho, když se jejich oči znovu střetly, položil si dlaně na boční opěrky a Elliotovi z pohledu na něj zacukalo v rozkroku.

Nedokázal pochopit, do čeho je to uvrtal.

A naprosto to miloval.

„Tak ještě že seš trpělivej,“ zavrněl Elliot a prsty mu letmo přejížděl po lýtkách, když kalhoty stáhl až ke kotníkům. Cítil, jak se Skylerovi pod jeho dotekem napnuly svaly, a uslyšel jeho hlasitý nádech.

Vždycky věděl, jak ho vyvést z rovnováhy. A to ani v nejmenším netušil, že se ocitnou v takovéhle situaci.

„Nebo to může jít po zlým, ale budeš toho strašně litovat,“ upozornil ho Skyler a Elliot si bezděčně olízl horní ret.

Chtěl, aby to šlo po zlém. Chtěl zažít, jaké to je, když se jeho věčně něžný a laskavý přítel rozhodne vzít to z úplně jiné strany. Jenže byl taky o dost míň trpělivý než Skyler, takže místo toho jednou rukou zamířil přímo k jeho rozkroku a naklonil se blíž.

„To tě tak moc beru, že jsem se tě sotva dotknul a už seš tvrdej?“ rýpl si Elliot a přejel mu palcem po žaludu.

„To si piš.“ Skyler ho propaloval pohledem, ale sám se ho nedotýkal – ruce nechával stále volně položené na opěrkách. „A ještě víc mě bude brát, až tu pusu použiješ k něčemu jinýmu než mluvení.“

„Jen nekecej, miluješ moje komentáře.“

Skyler se tiše uchechtl, ale to chvilkové zvednutí koutků se vytratilo tak rychle, jako by snad nikdy ani nebylo. Jako by si ho Elliot vymyslel.

„Elli.“ Bylo zvláštní slyšet Skylera vyslovit zdrobnělinu jeho jména tak nezvyklým tónem – chladným, varovným, neoblomným.

Přimělo ho to, aby už na nic nečekal a vzal ho do pusy. Nejdřív nasál jen žalud a dlaní sjel po celé jeho délce až ke kořenu, než začal hlavou pozvolna klesat níž. Pevně mu sevřel stehno, jako by potřeboval záchytný bod, a potom už začal hlavou pohybovat v pravidelném tempu.

Dělal to už tolikrát předtím – a přesto mu to tentokrát připadalo jiné. Nejen kvůli tomu, jak celá tahle scéna vlastně začala, ale i proto, že se ho nedotýkal a byl mnohem tišší než obvykle. Prozrazoval ho jen zrychlený den.

Elliot to vzal jako výzvu. Klesl hlavou ještě o něco níž, kam jen ho dávivý reflex pustil, a zároveň nahmatal jeho varlata. Pohrával si s nimi, opatrně, ale neúnavně, a zrychlil pohyby své hlavy. Nehty druhé ruky mu zabořil do stehna a vydoloval z něj tlumené zasyčení. Když se Skyler prohnul v zádech, Elliot poznal, že už je blízko. A jen ho v tom ujistilo, když mu prsty vklouzl do vlasů, pevně je sevřel a přirazil proti němu.

Elliot se napjal, když šel druhý příraz až moc hluboko, a pokusil se odtáhnout. Skyler si ho přidržel na místě, ale skoro z jeho pusy vyklouzl, aby mu dal čas se pořádně nadechnout nosem a trochu se uklidnit. I ve chvíli, kdy se ocital na hraně rozkoše, vnímal každý Elliotův projev.

Až když se jeho dech zklidnil a sám se pokusil pohnout vpřed, začal mu znovu přirážet do úst. Elliot nepřestával dráždit jeho varlata, pohrával si s nimi, a když ucítil známé zaškubání ve Skylerově penisu, nechal se přitlačit ještě o něco blíž k jeho klínu. Ústa se mu zaplnila známou lehce hořkoslanou chutí, ale protože si ho Skyler stále přidržoval za vlasy a vyplňoval mu svým penisem pusu, nemohl polknout. Ani promluvit.

Což, jak mu vzápětí došlo, byl asi účel.

„Až tě pustím, poctivě všechno spolykáš, pak se zvedneš a půjdeš připravit večeři. Ani jednou se přitom nedotkneš sám sebe, jasné?“ Uvolnil sevření jeho vlasů natolik, aby mohl Elliot náznakem kývnout, a potom ho zase sevřel pevněji. „A ať se během té doby bude dít cokoliv, ani necekneš, ano?“

Opět ho nechal, aby přikývl, a potom už mu z pusy své ochablé mužství vysunul. Elliot spolykal veškeré jeho sperma a pokusil se neohrabaně zvednout, ale nohy se pod ním chvěly vzrušením, takže to šlo jen ztěžka. Kalhoty měl napnuté k prasknutí a srdce mu bušilo tak silně, že mu jeho ozvěna duněla v uších. Nejistým krokem se vydal do kuchyně a vystoupat těch pár schodů, které ji dělily od obýváku, mu připadalo jako nadlidský výkon.

Po kuchyni se pohyboval o dost pomaleji než obvykle a všechno mu padalo z rukou. Jediné, co se mu honilo hlavou, byly zoufalé prosby, které vysílal směrem ke Skylerovi. Nechápal, že v sobě po celou tu dobu skrýval právě tohle – v mnohém pravý opak Skylera, kterého ten rok a půl znal. Tahle jeho tvář perfektně vyvažovala tu vřelou, vždy něžnou a pečující.

Tak moc si přál, aby v něm opravdu byla skryta po celou dobu a nevznikla jen na jeho vlastní popud.

Tak moc doufal, že když našel svou třináctou komnatu, opravdu tím Skylerovi pomohl odemknout i tu jeho.

Vytáhl z lednice balíček s už namarinovaným masem a předkrájenou zeleninu sesunul na rozpálený olej ve woku. Skyler moc dobře věděl, proč chtěl, aby si na dnešní večeři koupili už předpřipravené jídlo – pokud samozřejmě celou tuhle scénu plánoval předem.

Elliot stáhl plamen a promíchal zeleninu, aby se opekla rovnoměrně, a chvilku jen tak sledoval páru, která z pánve stoupala.

Když si periferním pohledem všiml Skylera, který vešel do kuchyně, potlačil veškeré svoje reflexy, zůstal zticha a znovu promíchal zeleninu. Skyler ho obešel, vytáhl ze skříňky dvě sklenice a nalil do nich vodu. Potom se vydal zpět k němu, jednu odložil na linku a druhou mu nastavil k ústům.

„Napij se.“ Skylerův hlas se mu ozval přímo u ucha, jasný a nesmlouvavý, takže Elliot jenom přitiskl rty k hrdlu sklenice a pokoušel se polykat dost rychle, aby mu voda nestekla po bradě na oblečení.

Když byl Skyler spokojený, odložil sklenici, přesunul se těsně za něj a obě ruce mu položil na boky. Elliot se pod jeho dotekem zachvěl a jen neochotně se o dva kroky posunul, aby dosáhl na maso. Rozstřihl balení a vyklopil ho do pánve. Olej hlasitě zasyčel a místnost během několika vteřin rozvonělo aroma koření. Jediné, co však Elliot doopravdy vnímal, byly Skylerovy dlaně, které mu cestovaly po břiše. Pevněji sevřel vařečku a druhou rukou rukojeť pánve, nasál svůj spodní ret a chytil ho mezi zuby, aby se udržel potichu.

Když mu Skylerova ruka přes kalhoty prohmátla bouli v rozkroku, na okamžik zavřel oči a musel se o něco víc rozkročit, aby neztratil rovnováhu.

„Překvapuje mě, že pořád mlčíš,“ poznamenal Skyler a vtiskl mu polibek na krk, těsně pod ucho. „Obdivuhodnej výkon. Nečekal jsem, že budeš poslouchat – ne, dokud tě nezlomím. A podívej se na sebe, krotkej jako beránek, a to jsi jenom trochu nadrženej.“

Trochu? Trochu?!? Elliotovi připadalo, že samou frustrací a vzrušením vylítne do vzduchu a proboří strop.

Skyler dlaní více zatlačil na jeho erekci, hrubě ji přes kalhoty mnul a Elliot vůbec netušil, jak se mu dařilo balancovat dostatečně dobře na to, aby se neskácel rovnou do rozpálené pánve. Ruka, kterou se pokoušel míchat směs, se mu chvěla a on se za každou cenu snažil zůstat potichu a nepoddat se jeho dotekům. Zbývalo mu přidat do pánve studenou rýži a opéct ji, ale byla příliš daleko, než aby k ní stačilo jen natáhnout ruku.

Nejistě ukročil do strany a v ten moment Skyler ustal s drážděním a poodstoupil od něj. Elliot trhaně zalapal po dechu a křečovitě svůj spodní ret drtil mezi zuby. Chtělo se mu řvát. Chtělo se mu prosit. Ale místo toho rýži vyklopil k masu a zelenině, jako by to bylo to jediné, co ho momentálně zajímá. Jaké štěstí, že Skyler stál za ním a neviděl mu do obličeje.

Když se na něj znovu natiskl, Elliot už to skoro ani nečekal. Jednou rukou ho chytil pod krkem a druhou zamířil opět k jeho klínu. Tentokrát ale povolil knoflík kalhot a vklouzl pod ně, takže od přímého doteku s jeho úplně tvrdým penisem ho dělila jen tenká látka jeho boxerek.

Elliotovi se na moment zatmělo před očima, a kdyby se o Skylera neopíral zády, pochyboval, že by to ustál.

„Vypni plamen,“ řekl Skyler. Jasný a stručný příkaz. To jediné, co Elliot dokázal i v takovou chvíli zpracovat a splnit. „Dej ruce podél těla.“ Další jednoduchý příkaz.

Elliot pustil rukojeť pánve i vařečku a jen, co mu ruce klesly k bokům, ho Skyler navedl ke stěně vedle okna. Stále ho jednou rukou držel pod krkem a druhou měl stále v jeho kalhotách, takže i těch pár kroků pro ně byla výzva. Jakmile Skyler Elliota pustil, aby ho obrátil a narazil zády na stěnu, opřel se rukou vedle jeho hlavy a naklonil se k němu blíž.

„Udělal jsi na mě dojem, Elli. Už nemusíš mlčet.“

„Kurva si užíváš mě týrat,“ procedil Elliot skrz zaťaté zuby, a jen co mu Skyler dlaní vklouzl pod gumu boxerek, hlasitě zalapal po dechu.

„To máš teda pravdu,“ uchechtl se jeho přítel a pevně mu obemkl dlaň kolem penisu. „A ty jsi ten, kdo to ve mně probudil.“

Elliot hlasitě zasténal, a když Skyler začal v pravidelném rychlém tempu pumpovat rukou, zatočil se s ním celý svět. „Ale… ale stejně jsi to… mhmm… v sobě už měl. S-schovával jsi to…“

„To máš pravdu.“ Skyler se naklonil blíž a místo dlaně se o stěnu zapřel celým předloktím. Položil si své čelo na to jeho a Elliot kolem něj ovinul paže – potřeboval ho cítit blíž, potřeboval se ho držet tak pevně, jako by na tom závisela celé jeho existence.

Další hlasitý sten se rozlehl kuchyní a on cítil, že už je na pokraji všeho – sil, vzrušení i příčetnosti.

„Udělej se pro mě,“ šeptl Skyler a na něj to zafungovalo jako magická formule. Jeho tělo se napjalo jako luk, vzrušení jím pulzovalo skrz naskrz, a první vlna orgasmu ho naprosto smetla.

Když přišel k sobě, napůl ležel ve Skylerově náruči na zemi, Skyler se zády opíral o stěnu a prohraboval se jeho vlasy.

„Už vnímáš, miláčku?“ zeptal se Skyler opatrně.

„Asi…?“

„Na chvilku jsem se lekl, jestli jsi neomdlel.“

„Asi… asi ne, jenom se mi úplně vypnula hlava. A tělo.“

„Mám pocit, že to je tak nějak popis omdlení,“ zasmál se Skyler a vtiskl mu polibek do vlasů. „Až tak moc jsem tě zničil?“

„No… bylo to intenzivní,“ přiznal Elliot. „Nikdy jsme takovou dynamiku nezkoušeli a… jo… prostě je to…“

„Vyčerpávající?“

„To není to správný slovo. Je to… působivý. Fakt se mi to líbí.“

„Takže ze mě teď nebudeš znechucenej? Nebudeš ode mě utíkat?“ zakřenil se Skyler a Elliot k němu zmateně zvedl pohled.

„Proč bych to dělal? Chtěl jsem to.“

„Já vím, ale… ukázal jsem se ti v úplně jiným světle, tak nevím, jestli tě to nakonec přece jenom neodradilo.“

Elliot se na něj zmateně díval. Nechápal, proč se Skyler obával, že by reagoval právě takhle. Leda že… „Sky?“

„Hm?“

„Někdo od tebe utekl, když jsi mu ukázal tuhle stránku sebe?“

Skyler uhnul pohledem. „Je to už dávno.“

Elliot se vyškrábal na kolena, aby byl stejně vysoko jako on, obkročmo se na něj posadil a položil mu dlaně na tváře. „Brouku… já vím, že jsi o tom zatím nechtěl mluvit, ale jenom mě nech ujistit tě, že já od tebe nebudu utíkat kvůli něčemu, o co jsem si sám řekl. Navíc když se mi to tak líbilo.“

„A jak můžeš vědět, že nezměníš názor, až to bude tak drsný, jak sis přál?“

„Když se mi to přestane líbit, použiju stopku. Tečka. Nic víc, prostě použiju stopku a zvolníme. Nic to mezi náma nezmění. Neopustím tě, Sky. Vždyť já tě sakra miluju, jak bych tě mohl opustit?“

A právě ta poslední slova, která Elliot vyslovil, změkčila rysy Skylerovy tváře a konečně mu na rty vrátila úsměv. „Já tebe taky. Promiň, že si do tebe projektuju něco, co se tě vůbec netýká.“

„Týká se mě všechno, co se týká tebe, takže… řekni mi, cokoliv tě trápí. Chci to vědět.“

Skyler mu vtiskl měkký polibek na rty a přitáhl si ho blíž. Jeho výraz se během minuty změnil ze zachmuřeného na šťastný a nakonec hravý. Elliot tu změnu miloval. „Zrovna teď? Asi to, že už nám to jídlo pravděpodobně vychladlo.“