1871 Utah 5

Otočilo se na mě minimálně deset párů očí plných očekávání.

Děvčata seděla, tedy spíše se rozvalovala na pohovkách a sofa okolo stolků, na kterých byla načatá bohatá snídaně. Od kousků masa, vajíček, zeleniny i ovoce, různé druhy pečiva, nějaký ten drobný dortík. Popíjela z malých šálků čaj a kávu a na stolcích bylo několik karaf s vodou, ve které bylo pár lístků máty. Později jsem se dozvěděl, že do otvíračky nesměla děvčata pít alkohol, aby nebyla ojíněná ještě před prvním klientem. Dívky byly oblečeny v lehkých župáncích, pod kterými byly evidentně nahé, a nedělaly si pražádné starosti s tím, co jim poodhalená látka odkrývá.

Některé dívce koukalo rameno až k lokti, některé celý zátylek až do poloviny zad, jiné stehno skoro až…, další vykukovalo snad celé ňadro. Kdybych se naklonil, viděl bych i bradavku. Další měla nohy mírně od sebe, a pokud bych si sedl naproti ní, viděl bych jí až do hrdla.

Prostě si nedělaly žádné násilí, vždyť byly mezi svými a v tuto denní dobu zde nebylo dalších očí. A černý sluha? Veškerý personál mu říkal Kamal a ten byl buďto teplý, ale na mě se díval jako na neživý objekt, nebo to byl eunuch, což se často stávalo, že bordelmámy zaměstnávaly právě takovéto chlapce, aby jim neprznili zaměstnankyně.

I když, eunuchové z exotických harémů byli zbaveni koulí, ale testosteron, který se tvoří převážně v nadledvinkách, jim nebránil v tom, aby se jim ptáci postavili, byli schopni koitu, a dokonce i ejakulace, ovšem nemohli ženu oplodnit. Sultán nebo šejk tak měl několik pomocníků, kteří uspokojovali potřeby i desítek manželek, protože by to sami nezvládli.

Časem jsem zjistil, že za „B“ je správně. Byl to tedy eunuch, ale musel kastraci podstoupit až v dospělosti, protože měl docela hluboký, svým způsobem temný, hlas. Pokud byli zbavení koulí mladí chlapci, nezhrubnul jim v pubertě hlas. A taky že jo. Když hledala místní mamá černého sluhu, který by dostatečně reprezentoval poměrně honosný bordel, vybrala asi čtyři uchazeče. Ovšem jen Kamal byl ochotný podstoupit sterilizaci.

Madam, která se mimochodem jmenovala Christine, však nechtěla, aby byl Kamal bez koulí, a tak jej odvezla daleko na východ na specializovanou kliniku, kde mu odborně přerušili chámovody, takže koule mu zůstaly, ovšem semeno se do ejakulátu nedostalo.

Stálo to určitě nekřesťanské peníze, ale Kamal vypadal na pohled jako každý jiný muž a jeho chtíč nebyl o nic menší než u normálního muže. Občas se s Kamalem nějaké děvče vyspalo a nebylo jediné, které by to neudělalo. Vybavení měl slušné.

Děvčata se ke Kamalovi chovala slušně, stejně tak i bordelmamá, on byl ke všem zaměstnancům uctivý a milý, stejně tak k hostům.

Pokud se ale nějaký host ke Kamalovi nechoval s náležitou slušností, dovedla bordelmamá s takovým hostem pěkně zatočit a vykázat ho z podniku.

Prostě: Totální pozdně dopolední idylka, do které jsem byl uveden já. Dívky už byly podrobně od Loly seznámeny s tím, co se skrývá pod mým oblečením a rádoby cudné pohledy se v mžiku změnily v pohledy plné chtíče.

„Jene, zobněte si něco a pak půjdeme ke mně do kanceláře,“ pokládá mi mamá ruku na rameno a vtlačí mě mezi dvě dívky. Ty se ke mně hned přitisknou a už mám jejich ňadra na pažích a ruce na stehnech.

„Děvčata, to není klient a vy mu dáte pro dnešek pokoj,“ trochu ty dvě dobyvatelky zpražila bordelmamá.

Dívky se odtáhly a já si něco zobnul, zatímco madam udělovala děvčatům nějaké pokyny, kterým jsem zcela nerozuměl.

Po chvíli jsem se s madam odebral do její kanceláře, kde měla v čele mohutný mahagonový stůl s vysokým křeslem. Před stolem byly dvě skromnější křesílka, v bočním rohu částečně skrytém těžkým závěsem bylo rudé sofa. Zdi otapetované látkovými, převážně rudými tapetami, na nich kopie slavných obrazů, křišťálový lustr s asi deseti malými petrolejkami. Prostě luxus větší než ve společenském salónu.

Sedáme si naproti sobě a já dostávám návrh na velmi, ale velmi zajímavou práci.

Byl bych zaměstnancem jako všechna děvčata, ovšem s tím, že bych byl pro ženskou (a nejen ženskou) klientelu. Budova měla čerstvou přístavbu, do které se vcházelo bokem, a tento vchod by byl určen pouze pro klienty a nebyl by v dohledu vchodu hlavnímu. Boční vchod nebudel veřejný, klientela by byla inkognito, a uvnitř by byl zcela oddělen od prostoru s děvčaty. Pouze skrytými dveřmi přes krátkou chodbičku by se dalo mezi oběma odděleními procházet a v boku chodbičky byly dveře do kanceláře madam.

Klientela by nebyly nějaké špinavé paničky z prádelen, vývařoven, dílen a mandloven, ale dámy z vysoce postavených rodin, jejichž manželé byli ctihodní občané městečka, okolí i celého okresu. Madam Christýn totiž zjistila, že tyto paničky trpí nedostatkem sexu, protože ti jejich zazobanci je zanedbávají. A nenápadně naznačila, že i protějšky by si rádi něco užili.

Nabídka byla tak lákavá, že jsem na ni kývnul, i když teda s mírnými obavami. Madam si toho všimla a zeptala se:

„Jene, mohu vám říkat Jene, že jo?“ pozvedla obočí a já přikyvnul. „Máte z toho obavy, že jo?“

Opět jsem přikývnul.

„Už jste se ženou měl opravdový sex?“ ptala se, obešla stůl, stoupla si za mě a položila mi jemně dlaně na ramena.

„Kromě Loly a vás madam ještě ne,“ šeptal jsem.

„To ale nebyl pravý sex,“ tiše mi promlouvala do ucha, které mi začínala oždibovat rty, zatímco mi dlaněmi sjížděla na prsa a níž, až narazila na můj již ztopořený penis, který mi to skvělé prádlo drželo vzhůru na břiše.

„A co muž? Byl nějaký?“ vyzvídala madam, zatímco mě hladila ve slabinách a jen lehce se dotýkala mého péra.

Samo tělo si řeklo a kolena se mi samovolně roztáhla daleko od sebe. Trochu jsem se ošíval, ale nakonec jsem po pravdě odpověděl:

„Ano, jeden je, kouříme se a už mně i projel prdelku.“

„To je důležitá informace, protože někteří muži projevili přání mít něco s chlapcem nebo mužem. Toho by se dalo využít,“ zamyslela se madam a přejela mi rukama po celé délce mého penisu a zaparkovala na koulích.

Já totálně ztvrdnul. Pak mě vzala za ruku a odvedla mě na sofa, které bylo částečně zakryté lehkým paravánem, a tam mě zatlačila do polosedu. Přešla ke stolu a zazvonila krátce na zvonek, který stál s dlouhou slonovinovou rukojetí na kraji stolu. Popošla ke dveřím, pootevřela je a v tom k nim z druhé strany přistoupil Kamal. Něco mu tiše řekla a Kamal se s úklonou odporoučel.

Pak si mě postavila a začala ze mě sundávat košili a posléze i kalhoty. Překvapeně pozvedla obočí, když spatřila můj podpírák koulí a ptáka, ale pak mi ho zručně rozvázala a odložila na hromádku mého oblečení.

Ozvalo se lehké zaklepání.

***

„Hej vy dva, už jste skončili? Nemůžete mi dát loknout té vaší žbryndy, ať tu bolest trochu otupím?“

To jsem je asi dostal. Údivem jim vyjíždí obočí až na temno hlavy, teď se na sebe nevěřícně dívají a začínají se nezřízeně chechtat. Když se trochu uklidní, povídá Ken:

„Myslíš tu žbryndu támhle v tom vědru?“ A zase se začne řehtat jako polechtaný kůň.

„Ne, tu, co máte v té flašce na stole,“ povídám a snažím se mluvit opravdu klidně. Přitom bych se nejraději smotal do klubíčka, protože kůže na mém podbřišku je dost napnutá a spálenina o sobě dává vědět.

„Jaká žbrynda? To je prvotřídní kentucká whisky. Budeš se na ni dívat s úctou, rozumíš, zmrde?“ drtí Ken slova mezi zuby.

„Ano, dobře, mohu dostat hlt té skvělé kentucké whisky?“ snažím se pronést neutrálně, abych je ještě více nenasral.

Ken, který je asi lidštější, bere láhev, jde ke mně a lahví mi rozhoupává můj totálně ochablý penis. Pak ho bere do ruky, pozvedne ho a lahví mi poklepává po koulích. Nevím, co bolí víc, údery do koulí nebo ta spálenina na mém podbřišku.

Ken mi nakonec vrazí hrdlo mezi zuby a láhev obrátí dnem vzhůru. Využívám toho, nasaju, co to jen jde, a dvěma statnými hlty spořádám polovinu láhve. Je to opravdu žbrynda, ale aspoň něco otupí mé receptory.

Láhev se mi odtrhuje od úst a já polykám se zbytky slin poslední kapky té ‚kentucké whisky‘.

„Děkuji,“ pokládám za slušné poděkovat, třeba ještě budu něco chtít.

Ken se nechce pustit mého ocasu, kouká na něj, pomalu ho protahuje a je jím zcela fascinovaný.

„Jak ho ty baby mohly do sebe dostat, co? Měl jsi ho v nějaké babě fakt až na doraz?“ vyzvídá.

„Některé byly tak vyšlochtané a proježděné, že si dovnitř chtěli narvat ještě moje koule,“ povídám, abych v něm probudil určitou závist. „Dokonce i někteří chlapi měli tak hluboké prdele, že sem se do nich vešel,“ pokračuji, „nechtěl bys to zkusit?“

„To zrovna, nechám si od tebe natrhnout prdel,“ ušklíbne se, „i když bych rád viděl, jak tím kůlem klátíš nějakou kundu nebo něčí prdel,“ zasní se.

„Tak mě pusť a já vymrdám prdel tvýmu bráchovi, můžeš se dívat,“ povídám šeptem, aby to Kid neslyšel.

„Hovado,“ sykne Ken a kopne mě kolenem do koulí, „ještě jsme s tebou neskončili.“

Odchází ke stolu, kde už klibmá Kid, sedá si na protější židli a za chvíli mu brada klesá na prsa. Ozývá se dvojité chrápání. Oni snad fakt usnuli a mě tady nechali pověšeného v provazech, smradi. Alespoň, že jsem z nich vymámil ten otupovák bolesti i mysli. Začínám být nějaký ojíněný a oči mě pálí. Na chvíli je zavírám.

***

Když se ozvalo lehké zaklepání, madam se pootočila ke dveřím a mírně nahlas zvolala:

„Dále!“

Vešel Kamal s velkým lavórem a džbánem kouřící vody. Já si ostentativně zakryl rozkrok, i když se mými dlaněmi nedalo vše zakrýt. Ovšem Kamal s kamennou tváří přistoupil až ke mně a vše položil k mým nohám. S lehkou úklonou se otočil na patě a potichu za sebou zavřel dveře.

Madam si mě posadila do lavóru, vzala houbu, namydlila ji a začala si mě umývat jako malé mimino. Bylo to opět něco nového, příjemného a vzrušujícího. Věnovala se důkladně mému nádobíčku, pak jsem se musel nadzvednout a stejně tak pečlivě mi umyla prdel. Dokonce namydleným prstem lehce vklouzla dovnitř a koukala se, co to se mnou dělá.

Protože jsem měl prdelku mockrát projetou Bobem, nedělalo mi to problém a jen jsem potichu vzdychnul.

„Takže jsi v zadečku už někoho měl,“ konstatovala s ústy těsně u mého ucha.

Trochu jsem se zasekl, ale hned se uvolnil. Madam mi lehounce a krátce projížděla prstem dírku a pokračovala:

„Nemusíš se přede mnou stydět. Já bych potřebovala vědět podrobnosti.“

Nechápal jsem sice proč, ale přikývnul jsem:

„Ano, několikrát,“ pípnul jsem.

„A líbilo se ti to?“ vyzvídala dále.

„Ano,“ znovu pípu a přikyvuju.

Madam Christýn mi tedy protáhla zadeček prstem hlouběji, já přivřel oči a začal nebezpečně tvrdnout.

„To je dobře, to bude obrovský bonus. Jak jsem říkala před chvílí, mohli bychom nalákat i pánskou klientelu na ten tvůj úzký zadeček. Mohli bychom na tom vydělat oba, co říkáš?“

Od Boba jsem na anál byl zvyklý a musel jsem uznat, že se mi to líbilo, tak proč ne?

„To by bylo velice příjemné, vy byste to domluvila?“

Zaklonila hlavu a od srdce se zasmála se slovy:

„Chlapče, já dokážu domluvit a zařídit všechno. Teď ale odpaníme toho tvého macíka. A prdelku ti prozkoumáme později.“

Madam mě opláchla, postavila a s velkou pečlivostí mě utřela dosucha, aby mě opět vmáčkla na sofa a začala se přede mnou svlékat.

Můj kokot se opět přihlásil k životu a začal tvrdnou tím víc, čím víc se madam odhalovala. Nakonec zůstala jen ve šněrovačce, krajkovém podvazkovém pásu a síťovaných punčochách. Sedla si mi na stehna, podebrala moje koule, trochu je popotáhla nahoru a položila mi je na spojená stehna. Pak sáhla za opěradlo sofa a v ruce si ji objevila poměrně velká karafa. Nalila si z ní nějakou voňavou esenci a začala mi jí roztírat po celém ptákovi a také koulích. To mě nabudilo ještě víc a začal jsem se sápat po jejich kozách stáhnutých šněrovačkou. Madam Christýn nebyla žádná žoužel, ale pěkně kyprá žena jak v prsou, tak v pase i bocích a hlavně zadku. Jen ta šněrovačka držela tu hroudu sádla jakž takž v podobě ženy.

Ale to si madam pod sebe podstrčila nohy, dostala se do dřepu, nasměrovala můj kokot kolmo vzhůru a nasedla na jeho špičku. Cítil jsem, jak mi žalud něco obepíná. Bylo to jako pusa od Boba, ale daleko intenzivnější. Žalud mi začal mizet v útrobách sádelnaté madam. Jako žhavá lačná ústa nějakého bezzubého tvora, který mi saje ptáka hluboko do svého nitra.

Madam musela několikrát zastavit, nadzvednout se a znovu se na můj kůl napichovala. Trvalo to nějakou chvíli, asi si potřebovala uvolnit svoje nitro, ale nakonec s heknutím dosedla až na moje koule.

‚Kriste, to je pocit. Nikdy jsem neměl ptáka obejmutého po celé délce,‘ pomyslel jsem si a slastně zaklonil hlavu.

***

Jen co jsem zavřel oči, mám na hlavě opět vědro chladné vody a šklebící se parchanty Malkowiczovy.

„Už se nám velký mrdák vyspal?“ pošklebují se.

Mám pocit, že jsem sotva zavřel oči a hned je otevřel. Ovšem když koukám na slunce, vidím, že se posunulo o značný kus a stíny se také pohnuly. Musely uplynout minimálně dvě hodiny.

„Jak se daří našemu ocejchovanému plemenému bejčkovi, co?“ šklebí se Kid. „Že bychom ho ocejchovali i z druhé strany? Nebo nějaký menší cejch na ptáka?“

Tentokrát mi ho bere do ruky on, prohlíží si, kde by se ten cejch nejlépe vyjímal. Pak mi stáhne předkožku až ke kořeni a odhalí mi žalud.

„Možná přímo na tu tvoji bambuli, co říkáš? Když ho někde vytáhneš, tak všichni zdrhnou hrůzou, haha ha.“

Přistupuje ke mně a prstem v rukavici mi objíždí ten vypálený kruh na mém podbřišku. Jestli se vám někdy někdo vrtal v otevřené ráně, víte, jak je to příjemné.

„Nebo na každou jeho kouli?“ přisírá si Ken. „Mám se jít kouknout, jestli nenajdu nějakej další cejch?“

Tak to snad ne, děsím se. Tak daleko snad nezajdou. I když od těch parchantů se může čekat cokoliv.

„Podívat se můžeš, ale možná vymyslíme něco lepšího.“

Ken odbíhá do kůlny a začíná tam přehrabávat železný bordel, co tam zůstal po majitelích. Kid si zakládá jednu ruku pod protější paži a druhou si podpírá bradu. Tváří se, že přemýšlí, ale ten jeho sprostý mozek, zdá se, nemůže na nic přijít.

Ken se vrací s prázdnýma rukama a já si oddechuji. Zabočí za kůlnu, kde ve stínu stojí jejich koně a vytahuje ze sedlové brašny další láhev kořalky, po které jsem málem oslepnul. Hned na místě vytahuje zubama špunt, vyplivuje ho do prachu dvora, řádně si přihne a pokládá láhev na stůl. Kid, aby nezůstal pozadu, tak si dává také statného loka. Vzhledem k tomu, že jsem je neviděl od rána nic jíst, musí mít už notnou dávku v žíle.

Sedají si, balí další cigaretu a láhev je v mžiku prázdná.

„Skoč ještě pro jednu,“ posílá Kena pro láhev, a pokračuje, „musíme vymyslet, co bude následovat. S tím cejchem se naši zákazníci nespokojí.“

Ken poslušně odklopýtá ke koním a podle jeho klopýtavé chůze je zřejmé, že tam a zpět doráží jen s obrovským vypětím.

Teď vyrazil ke koním Kid. A následuje stejně krkolomná stezka odvahy, nebo spíše rovnováhy. Chvíli se hrabe v brašně, pak v druhé, pokouší se soustředit, až konečně nachází, co hledal.

Přichází ke stolu, ztěžka dopadá na židli a z úzké kožené pochvy vytahuje nůž s ještě užší čepelí dlouhou asi čtyři palce.

Takovému noži se říká dranžírák a slouží k vykosťování masa. Je to nástroj spíš řezníků a kuchařů než kovbojů a honáků. Nejspíš ho ti kokoti někde ukradli. Zapíchne ho do desky stolu a jde to snadno, protože špička je fakt hodně úzká a ostrá.

Znovu se zvedá a tentokrát míří do útrob polorozpadlé budovy, kde dozajista přepadává přes nějaký rozbitý nábytek. Alespoň rachot, který zevnitř vychází, tomu napovídá. Potácí se ven s vítězoslavným úsměvem. Nese v ruce ulomený kousek brousku. Přitahuje si vědro s vodou k židli, namáčí do něj brousek a pokouší se brousit ten úzký nůž. Přitom se na mě přiblble usmívá

Že by mě chtěl vykostit, to asi nepřichází v úvahu. Někde vzadu v mozku se mi motá, že mě nesmí zabít, ale ponížit. Že by se mi tedy chystal udělat pár dalších jizev?

Kidova koordinace je už natolik oslabená, že při zkoušce ostrosti se řízne do palce. Kurvuje, píčuje, čurákuje a používá další slova, zatímco se mu Ken tiše pochechtává. Kdybych neměl ty bolesti, trochu otupené kořalkou, smál bych se mu s chutí také.

„Vidíš, co děláš, hajzle zkurvený?“ řve na mě a s nožem v ruce ke mně vyráží.

Pane bože jen aby nezakopnul a nepadl na mě s tím napřaženým nožem.

Nějak to ale ustojí, je těsně přede mnou a krvavým palcem mi šermuje před nosem.

„Za to můžeš ty, ty špíno jedna mrdavá,“ syčí mi zblízka do obličeje a otírá si palec o můj krk. Rána je asi host hluboká, protože mu z ní teče krev proudem. A tak si palec znovu otírá o můj krk tentokrát z druhé strany. A teď z levé bradavky šikmo přes provazy na protější bok a to samé na druhé straně, takže mám na hrudi a vmžiku jedno velké „X“. Další ‚ixko‘ mi dělá na břiše a teď se zaměřuje na můj penis. Od kořene až po konec mi maluje krví širokou čmouhu. Shrnuje mi předkožku a krvavou stopu vede až na můj žalud. Teď zvedá mého ptáka vzhůru a pokračuje po spodní straně ptáka a končí na koulích.

Nakonec si strká palec do pusy a snaží se ještě nějakou krev vysát. Když ji má plnou hubu, vyplivne mi směs krve a svých slin přímo do obličeje.

„Máš ze mě prdel, jo?“ nenávistně drtí slova mezi zuby, lomcuje s ním vztek a tiskne mi špičku nože ke krku v místě tepny krkavice.

Tajím dech a bojím se, že se neudrží a ta špička mi projede krkem.

Kid se ale částečně uklidňuje a špičkou nože začíná kopírovat ty krvavé čáry, které postupně zasychají. Míří níž a níž, okolo kořene mého ptáka a přejíždí po mých koulích.

Jestli mu ujede ruka… Nechci domyslet.

***

Mít ptáka zaraženého někde v měkkém teple až po koule, tak tento pocit jsem ještě nezažil. Nikdy jsem neměl celého ptáka někde uvnitř. Tedy u někoho uvnitř. Byla to slast a já si ji užíval.

Madam si trochu odpočinula, její kunda si zvykala na to kladivo a pak se začala zvedat a klesat zpět. Ten vonný olej způsobil, že to vše klouzalo, a za chvíli jsem zjistil, že madam vypouští nějaké své šťávy, které to klouzání ještě podpořily. Netrvalo dlouho a já jí narval svoji dávku do břicha. Ona také začala poměrně hlasitě hekat a pak úpět s takovou intenzitou, že jsem se bál, aby dovnitř nevtrhlo osazenstvo bordelu v domnění, že je madam v nebezpečí.

„Teď jsi skutečný muž, Jene, už znáš všechna tajemství a ochutnal jsi ženu. A jakou ženu. Jsem ruská hraběnka, která musela uprchnout z carského Ruska, protože náš rod byl carské rodině nepohodlný. Jen málo mužů mělo tu čest, abych je přijala do svého lůna. Važ si toho. Udělal jsi mi ale velkou radost a poskytl neskonalou rozkoš, jakou jsem už dlouho nezažila.“

Cítil jsem, jak můj pyj poněkud povadl. Madam se začala zvedat na chodidlech, můj pták z ní pomalu klouzal. Když se zvedla natolik, že můj klacek zcela vyklouzl a s hlasitým plesknutím mi dopadl na břicho, snesla se z útrob madam sprška mého semene smíchaná s jejich šťávami, a pokropila mi ptáka a břicho. Hrozilo, že začne stékat po mém těle na sametové polstrování sofa a tak mi na břicho položila bavlněnou osušku a ta tu tekutinu nasála do sebe. V mžiku na sebe natáhla šaty a opět zazvonila na zvonek. Zase přešla ke dveřím a Kamalovi něco řekla.

Do tří minut byl Kamal zpět, zaklepal a po vyzvání vešel s dalším džbánem horké vody. Asi polovinu nalil do již chladnoucího lavóru a zbytek postavil vedle. Madam se na něj usmála a Kamal opět s mírnou úklonou odešel.

„Sedni si zase do umyvadla a pořádně ze sebe smyj to nadělení. Mimochodem bylo toho řádné množství, to se bude paničkám líbit.“

Nějak automaticky přešla na tykání, ale to mi vůbec nevadilo. Umyl jsem se opravdu pořádně tentokrát sám a také se sám utřel. Chtěl jsem se začít oblékat, ale madam mě zastavila.

„Chci, abys tady se mnou byl chvíli nahý. Máš nádhernou postavu a moc se mi líbí tvoje prdelka a nádobíčko. Nemůžu se na ně vynadívat. Procházej se tady po pokoji, prosím.“

A tak jsem se procházel, péro se mi houpalo za strany na stranu, koule se mi převalovaly, zatímco se madam ještě upravovala, před zrcadlem vylepšovala účes a přitom mě v tom zrcadlem pozorovala.

Pak sáhla do šatníku a vyndala odtud rudý, saténový župan, který jsem si oblékl. Byl mi akorát a dlouhý pod kolena, v pase pouze přepásaný zlatým páskem. Stejně zlatý byl lem klop i veškerých okrajů. Bylo jasné, že to není župan madam.

„Byl mého muže. Měl skoro stejnou postavu jako ty, jenže ho zastřelili, když jsme utíkali z Ruska a já zachránila holý život s částí zavazadel. A v jenom byl jeho župan. Teď půjdeme za děvčaty a tam se s nimi blíže seznámíš. Potom probereme detaily našeho pracovního poměru.

***

Špička toho nebezpečného nože mi obkružuje varlata.

Ken má zakrytý pohled Kidem, a tak se připotácí blíž, stojí vedle Kida a fascinovaně přihlíží jeho konání. Prohlíží si krvavé šrámy, která na mě zanechal krvácející Kidův palec a určitě by chtěl vidět i krev mojí.

„Řízneš ho? Řízni ho!“ popichuje Kida. „Chci vidět jeho krev. Myslíš, že ji má modrou? Třeba je z urozeného rodu ‚Velkokokotů‘ nebo ‚Obrčuráků‘, co říkáš?“ A směje se sám svému duchaplnému vtipu.

Mezitím mi Kid bere do levé ruky obě mé koule, zaškrtí je a táhne mi je od těla. Pokládá nůž pod koule a začíná tlačit. Cítím, jak se mi nůž tlačí do kůže a každou chvíli ji prořízne. Prudkým pohybem nůž cuká doleva. Vnímám železo, které mi jede po kůži, a vlasy se mi ježí na hlavě.

Kid pouští moje koule. Dělá krok vzad a může se smíchy potrhat. Ukazuje tupou stranu nože, kterou mi přejel po kůži nad koulema.

„Ses posral strachy, co? Ale žádná hromada pod tebou není, asi se ti to hovno vzpříčilo o kmen stromu, rozmazalo se a zaneřádilo ti celou prdel, ne?“

Tak posrat jsem se neposral, ale jsem zpocený jako bych vykydal celou stáj. Ten mi teda dal.

Ken se také pochechtává, ale jeho oči lační po krvi. Otáčí se na Kida:

„Tak co, řízneš ho, nebo si s ním budeš takto donekonečna hrát?“

„Ještě nevím, jestli ho říznu, ale když už ten nůž mám…,“ mudruje Kid a znovu přemisťuje nůž na můj krk.

Tentokrát jeho špička míří středem mého hrudníku a břicha, přeskakuje smyčky provazu, kterým mi různě obtočili tělo, a pokračuje až k vypálenému cejchu. Přemisťuje se na mou pravou bradavku a obkružuje ji. To samé s druhou bradavkou.

„Řízni, řízni už!“ tlačí na pilu Ken, a kdyby mohl, tak mi uřízne obě bradavky.

„Neraď, co mám dělat,“ odsekává Kid, nadzvedává levou rukou překřížený provaz na mé hrudní kosti, vkládá pod něj nůž a špičku opře těsně vedle mé levé bradavky. Pokládá nůž ostřím na mou kůži a pomalým tahem přejíždí ke druhé bradavce. Téměř netlačí, ale já cítím, že se ostří mírně noří do mé kůže a vytváří šrám od jedné bradavky ke druhé.

Ken vytřeští oči a zblízka si vychutnává krůpěje mé krve. Není jich moc, protože rána není hluboká, dokonce nůž neprošel kůží. Jizva po ní však zůstane.

„Ty mamozmrde!“ štěkám Kidovi do tváře, čímž Kida přivádím k šílenství.

Možná se neudrží a skončí to moje trápení.

Namísto toho mi Kid mezi palec a ukazováček bere okraj předkožky nad žaludem a táhne ji směrem k sobě, takže se natáhne, zakryje žalud a péro se mi dostává do vodorovné polohy. Teď vkládá ostří nože naplocho dovnitř mezi předkožku a žalud až na doraz. Otáčí nůž ostřím nahoru a podívá se mi zblízka do očí a cedí mezi zuby:

„Teď si statečný, co? Sráči!“

Jediným prudkým pohybem trhne paží nahoru…