1871 Utah 3

Už to nemá dlouhého trvání a ti dva perverzáci dostávají to, co chtějí.

Mé tekutiny ze mě proudí, i když násilně ohnutým penisem směrem dolů to jde trochu ztěžka. Plní sklenici a Malkowiczovi jsou jako u vytržení.

Začínají mi mačkat varlata a myslí si, že z nich vydojí něco víc. Blbečkové. Jako by to pomohlo. Koule mám již dost zmasakrované a bolí to.

Snaží se, aby ani kapka nepřišla vniveč, vymačkávají mi ptáka, který je od toho vzniklého bahna pěkně zaneřáděný po celé délce, a otírají poslední kapky o okraj sklenice.

Usuzují, že ze mě víc nedostanou, a tak si ten můj poklad nesou ke stolu do stínu, pokládají ho na stůl a oba vráží ruce do kalhot, rozepínají je, kalhoty jim padají ke kotníkům, vytahují péra, ale jsou natočeni zády ke mně, abych na ně neviděl. Prudké pohyby lokty, které střídají, jasně napovídají, co se děje. Skoro synchronně zaklánějí hlavy, prohýbají se v bocích a poměrně nahlas úpí. Mezi jejich chlupatýma nohama vidím, jak skromné stříkance, které nedosahují mých kvalit, dopadají do písku.

Chvilku se ještě dodělávají, natahují kalhoty a odebírají se ke stolu, kde zkoumají tu moji dávku. Když na tu sklenici koukám, nemám se za co stydět, ale kdyby byla situace trochu víc romantičtější, určitě by toho mohlo být víc. Ale to jim říkat nebudu.

Panáci si balí cigaretu, zhluboka si lokají té své žbryndy a přemýšlí. Teda, jestli se tomu přemýšlení tak dá říkat.

Teď se naklání k té sklenici a hustou bělavou tekutinou a zřejmě zkoumají, jestli to množství je malý panák, nebo velký panák, či snad dvojitý panák nebo spíš…

No určitě je toho víc, než by dali dohromady oba dva.

Ukončují svoje filozofické konsilcium, berou sklenici do ruky, jdou opět ke mně a přiblble se usmívají.

„Ty kanečku, buď rád, že jsme na tebe nepustili tele. A to jen kvůli tomu, že tady v okruhu několika mil žádný tele není. To by sis užil. A my ostatně také.“

Pustit na někoho tele… Nejpotupnější trest, který se praktikoval před mnoha lety. On to ani tak nebyl trest jako pobavení ožralých honáků, kteří si mnohdy vymysleli provinění hlavně mladých nováčků. Prostě na ně hodili nějaké obvinění, pak je přivázali ke stromu, stáhli jim kalhoty a pustili na ně čerstvě narozené tele. A tele mělo v hlavě jen jednu věc. Sát ze všeho, co se podobalo struku.

Naštěstí opravdu tele bylo v nedohlednu, protože ta smradlavá prasata by byla schopna do toho jít.

Vymysleli něco jiného. Jeden mě chytá za vlasy a stahuje mi hlavu dozadu ke kmeni dubu a druhý mi tenkým čůrkem leje tu moji dávku na čelo. Vmžiku mi to zalévá oči, které pevně zavírám, a teče to dál kolem nosu na moje ústa, bradu, odkud kape na má prsa, teče po břiše, dere se mým ochlupením, obeplouvá kořen mého penisu, zbytky se plazí po mých koulích a odtud kapou do prachu dvora.

Moc toho nekape, protože moje rozpálené tělo je jako rozžhavená pánev, na které se bílkovina rychle sráží. Jsem jako zalepené prase a vše na mě rychle schne.

„Jak se ti líbí to tvoje sprosté semeno, které si pumpoval do počestných paniček? A cákal si ho na stejně tak počestné a ctihodné občany mnoha měst, co?“ řve na mě Kid a práská mě ještě tou zasviněnou dlaní přes tvář.

A Ken, aby nezůstal pozadu, mě propleskává z druhé strany.

Jsem na bití zvyklý, byl jsem kdysi otloukánek, ale naučil jsem se rvát.

***

Nikdy jsem se moc nepral, protože po tom extempore s chlapci u říčky jsem se stranil všech přátel i nepřátel, a když se schylovalo k nepříjemnostem, vyklidil jsem raději pole.

V Gold Hill si mě samozřejmě všimlo pár výrostků, a tak se mě zkusili otestovat. Několikrát mě propleskli na chodníku nebo boční uličce. Nevěděl jsem to, ale několika excesů přihlížel z poza rohu černý Bob, a tak mi jednou, když jsme zase pokračovali v úklidu zahrady, nabídnul, že by mě naučil se rvát.

A tak jsme na zahradě začali každodenním tréninkem. Napřed jsem byl jen otloukánek, ale zdokonaloval jsem se. Začal jsem se vytahovat a práce mi byla k duhu, takže se mé tělo začalo formovat a za nějaký měsíc jsem byl Bobovi obstojným soupeřem. Protože byl starší a hmotnější, nikdy bych mu nebyl roven. On si mě ale spíš vychutnával, ovšem nikdy mě nezesměšňoval, za což jsem mu byl vděčný. Naopak mě za každý neúspěch poučil a poradil.

Bylo mi sedmnáct a půl, když došlo na lámání chleba. Šel jsem zrovna z boční uličky od švadleny, když mi zastoupili cestu dva floutci, kteří si mě v minulosti podávali.

Zkrátím to. Odešli dost pošramoceni, přestože byli dva. Pak to zkusili ještě další dva borečci a výsledek byl stejný. Získal jsem tím u dospívajících jistý respekt. A protože těm výpraskům přihlížely i malé děti a omladina, měl jsem respekt a obdiv i u nich.

Pan farář mi kromě vzdělání poskytnul i školu jízdy na koni. V nájemní stáji byl starší hlídač, který také přijímal objednávky na ustájení, inkasoval za pobyt a stravu koní, koně také půjčoval společně s bryčkami nebo lehčími povozy. Ve volných chvílích opravoval nebo vyráběl postroje na koně, ohlávky a různé doplňky z kůže.

Měl syna asi devatenáctiletého a ten mě bral samotného nebo s Bobem na projížďky a postupně mě zaučoval jak s koněm pracovat. Byli to poníci a prý, až mi bude osmnáct, přesedlám na pořádného koně. Ze začátku to byly krátké vyjížďky krokem, postupně se prodlužovaly, přecházeli jsme do klusu a cvalu.

Celkem mi to šlo, stájník i jeho syn mě chválili, že mám velký potenciál, a já se těšil, že přesedlám na opravdového koně. S tím ale nastal jistý, ale kardinální problém.

***

„Tak co, ty macho?“ posměšně se na mě šklebí Kid zatímco používá španělský výraz pro samce. „Sice bys mohl dělat plemenného býka, ale teď a tady si jak malý spráskaný pes,“ pokračuje, „podívej se na sebe, kam si to dopracoval. Seš zalepenej od vlastní mrdky, čuráka máš, jako bys s ním vymetl komín, a koule máš modrý, je na tebe žalostný pohled.“

„Kdybyste mě zákeřně nepraštili zezadu do hlavy a postavili se mi čestně čelem, dopadlo by to jinak,“ procedím mezi zuby.

„No to zrovna. To bysme proti tobě neměli šanci. Takhle účel světí prostředky.“

„Zbabělci. Baví vás hrát si s mým čurákem a mými koulemi? Jste snad teplí? Můžu vám projet ty vaše zasraný prdele, až vám je natrhnu a budete řvát rozkoší a bolestí. Co vy na to, zmrdi?“

To jsem asi neměl dodávat, protože mě vzápětí Kid nabírá nártem do rozkroku. Naštěstí je již částečně pod parou, lehce vrávorá a jeho kopanec se vychyluje, noha mu klouže po mém stehně a nabírá mě mezi levou koulí a rozkrokem.

Koule to částečně schytává, ale lepší, než kdyby mě nabral přímo. Přesto se předkláním, což si debílek Kid vysvětluje podle svého se slovy:

„To abys nebyl drzý.“

Znovu se pokouším nějak se dostat z těch provazů, ale tady síla nic nezmůže. Dali si opravdu záležet a určitě pouta dvojnásobili, možná i ztrojnásobili. Evidentně ze mě mají strach.

***

Práce na farské zahradě a společné zápolení s Bobem mi vytvarovalo postavu a posílilo svalstvo. Napomohla mi k tomu i pomoc na překladišti na nádraží, kam jsem pravidelně docházel, abych si vydělal nějaký ten čtvrťák a trochu přispěl do domácnosti. Moje postava, chování a jednání způsobily, že se za mnou začala ohlížet děvčata i zralé ženy. Vytáhl jsem se, rysy mi ztvrdly, hrudník se mi rozšířil, svaly na rukou a nohou mi zesílily, prostě jsem byl junák k zulíbání. Jejich úsměvy jsem opětoval, pěkně je zdravil, jak se na chovance pana faráře sluší a patří, a pokud se něco rýsovalo, dovedl jsem se z toho bravurně vyvléknout.

Od pan faráře jsem byl dostatečně poučený o vztahu mezi mužem a ženou, i když spíš z duchovního hlediska. V hlavě mi to šrotovalo, jak to mezi mužem a ženou je, ovšem informací bylo málo. Ve městě bylo několik nevěstinců. Od honosných a snobských až po prachsprosté bordely, plné špíny a nechuti, kam se stahoval ten nejhorší póvl.

V těchto podnicích jsem zatím nechtěl inspiraci hledat. Přece, jen mi nebylo osmnáct a to mi pan farář dával dost důrazně najevo.

Bob to měl jednodušší, tomu už osmnáct bylo, a jak mu sem tam uniklo, už zkušenosti měl. A víc než bohaté. Ale víceméně v jejich čtvrti, kde bydleli národy různých barev pleti.

Netrvalo dlouho, osmnáct let uhodilo a já měl být zasvěcen.

***

„O co vám vlastně jde? Nikdy jsem s váma neměl nic do činění, tak o co se jedná? Někdo vás najal?“

„Bingóóóó!“ řvou unisimo a mně se spojují i slova, která jim před chvílí unikla.

„Přesně tak, najalo si nás za nemalé peníze jakési sdružení paroháčů, dá se-li to tak říct,“ culí se jako měsíček Ken.

„Zlobil jsi, chlapečku, a spousta počestných a ctihodných manželů chce za to, jak si prznil jejich ženy, satisfakci. A jsou mezi nimi i vysoce postavení chlapíci a to nejen z jednoho města, ale celého okresu. To víš, pověst tě předchází.“

***

A tady nastal další problém s tím mým nadstandardním vybavením. Jak jsem zmínil, v klidovém stavu mi sahalo do poloviny stehen a na koni jsem si ho nejednou přisedl. Když jsem sebral dostatek odvahy, svěřil jsem se s tím problémem panu faráři. O mém nadstandardu věděl od maminky a nejednou mě nahého viděl. Před ním jsem se nestyděl.

Přislíbil, že se pokusí něco vymyslet. A taky jo. Asi pátý den přivedl švadlenu. Určitě jí vše vysvětlil a zapřísahal jí mlčenlivostí alespoň do doby, než začnu žít dospělým životem. Musel mě dost dlouho a trpělivě přesvědčovat, abych si před švadlenou sundal kalhoty. Byla to starší žena, tak jsem tedy souhlasil a kalhoty sundal. Nevím, jestli bych to svedl před nějakým mladým děvčetem.

Švadlena jen povytáhla obočí, ale zachovala vážnou tvář. Přistoupila ke mně, řekla, ať si vyhrnu košili pod bradu, vztáhla ke mně ruku a zeptala se:

„Smím?“ a zamířila rukou k mému penisu.

Jen jsem potichu přikývnul. Ona mi podebrala penis, pomohla si druhou rukou a zvedla mi penis k břichu. Dosahoval až nad pupík a to jen díky tomu, že se vlastní vahou mírně zkrátil.

Švadlena mi vrátila penis do visící polohy, vzala krejčovský metr a různě si mě měřila a míry zapisovala do bločku. Potom si sedla ke stolu a zručně namalovala torzo postavy tak od prsou ke kolenům, vyznačila pupík a jala se dělat nějaké náčrty.

Já jsem si mezitím nasoukal kalhoty a přisedl si ke stolu, kde už také seděl farář. Po chvíli zvedla švadlena oči a začala vysvětlovat:

„Viděla bych to na dva trojúhelníky látky, které budou ve vrcholech sešité. Zbývající cípy budou o něco delší. Sešité vrcholy si mladý muž dá mezi nohy a v bocích si zaváže ty dlouhé cípy. Tím udrží tu svoji nádheru nahoře, nebo alespoň šikmo vzhůru. Také se mu přizvednou varlata a mělo by to alespoň částečně udělat službu. Co na to říkáte?“

„Vypadá to na dobrý nápad,“ povídá pan farář a já horlivě přikyvuji.

„Dobrá, ještě dnes se na to vrhnu a ráno kolem deváté bych přišla na zkoušku. Raději to budeme zkoušet tady, aby nás nikdo nepřekvapil. Může být?“

„Samozřejmě, Marry,“ povídá pan farář a vtiskne švadleně do ruky pár centů za ochotu a diskrétnost.

Druhý den proběhla první zkouška, švadlena mě požádala, abych se svlékl úplně donaha, aby mi moje košile nezakrývala výhled. Marry mě zručně navlékla do předchůdce prádla, prohlížela si mě z blízka, pak i z dálky, sem tam něco krejčovskou křídou naznačila. Ptala se mě, jak se cítím, jestli mě někde něco neškrtí, a když se ujistila, že by to mohlo být, zase to ze mě sundala.

Třetí den byla podpora mého nádobí hotová. Pěkně olemovaná, obepínající mé koule a ptáka držícího vzpřímeně.

„Projdi se kolem stolu, udělej pár dřepů, ohni se a sáhni prstama na podlahu, proběhni se,“ dávala mi povely a bedlivě mě sledovala.

Když jsem vykonal vše, co chtěla, vychýlil se mi pták doleva, ale lem toho vynálezu ho nepustil, aby mi spadl ke stehnu.

„Natáhni si kalhoty a košili a běž se někam proběhnout. Pane faráři, nepotřebujete někde něco koupit, že by tam Jen zaběhnul?“

„Dochází petrolej, tak bys pro něj mohl zaběhnout,“ navazuje farář.

Obchod byl vzdálený asi pět set metrů, a tak jsem nasadil poměrně rychlé tempo, zpátky jsem s bandaskou klusal pomaleji.

„Jak to šlo? Jak ses cítil?“ zpovídala mě švadlena.

„Bylo to naprosto skvělý, nic mi nezavazelo v nohavici a neomezovalo mě to v pohybu.“

„Výborně. Teď to ale sundej a dej mi to, ušiju ti podle tohoto vzoru ještě jeden kus, abys je mohl střídat, když se ti jeden bude prát. Zítra v deset si pro oba přijď.“

Od té doby jsem tento kus textilu nosil vždy, když jsem jel na koni a také když jsem se chtěl trochu vyfiknout a obléct si kalhoty s užšími nohavicemi.

Kromě tohoto zpříjemnění mého dalšího žití jsem byl svědkem ještě jiných zajímavých událostí. Nedílnou součástí našeho života byl sluha, pomocník, po čase i můj kamarád a spolustudent Bob. Občas si ho bral pan farář do svého pokoje, které také říkal pracovna, tam se zamkli a byli uvnitř spolu někdy krátce, někdy třeba hodinu.

Ozývaly se odtud zvláštní zvuky. Hekání a funění, sténání a někdy dokonce, jako by se po podlaze šoupal nábytek sem a tam. Chodil jsem kolem dveří, pokládal na ně ucho a strašně mě zajímalo, co se tam uvnitř děje. Hledal jsem kdejakou skulinku mezi prkny stejně tak, jako po celé stěně oddělující pokoj od kuchyně.

Až jsem ji našel…

Kdo by to řekl, ale skulinka byla za poměrně masivním dřevěným křížem, na kterém byl ukřižovaný Kristus. Jenže štěrbina se směrem do pokoje zužovala, až z ní byla snad jen milimetrová skulina. Předsevzal jsem si, že ji nenápadně rozšířím, ale to budu muset provést z pokoje, až nebude farář doma.

Což nebyl problém, protože farář trávil spoustu času v kostele. Býval přesný jako švýcarské hodinky a jeho odchody a příchody probíhaly na čas.

Vklouznul jsem do pokoje a hledal, kde ona štěrbina ústí. Nemohl jsem ji ale mezi tolika rýhami a prasklinami v dřevěných prknech najít. Vzal jsem si proto kus tenkého drátu a strčil ho z kuchyně přes zeď do pokoje asi na vzdálenost dvacet centimetrů. A ejhle, v pokoji jsem den drát našel těsně pod rámem obrazu nějakého svatého.

Štěrbina byla ve stínu toho rámu, a tak když jsem ji nenápadně nožem rozšířil, nebyla už z pouhého metru vidět. Uklidil jsem všechno, v kuchyni zjistil, že štěrbinou přehlédnu dobrou půlku pokoje, a s uspokojením jsem ji překryl dřevěným křížem.

Skvělé bylo, že jsem nemusel kříž v kuchyni sundávat, jen jej stačilo vychýlit do pravé strany, protože měl na vrcholu kovové oko, za které visel na skobě zatlučené ve zdi. Rázem se dala štěrbina odkrýt a stejně tak rychle se dala zavřít.

A tehdy došlo k nečekanému překvapení…

***

„Je čas přistoupit k podstatě věci,“ teatráně pronáší Kid.

„Jo, to je, měli bychom začít,“ přisazuje si Ken, „máš totiž velký problém,“ dodává.

Společně přikládají na oheň kousek ode mě a kousek od jejich stolu, který rozdělali asi ještě v noci a který tu jen nečinně doutná, i když je plný žhavých uhlíků. Vzhledem k suchému počasí se všude válí spousta suchého dříví a za chvíli mají docela dobrou vatru. Do konvice nalévají vodu, rozdrtí několik zrnek kávy a tu sypou do konvice. Staví ji tak, aby byla bokem olizována ohněm, a káva se tak pomalu vaří.

Proč ale kvůli kávě dělají takovou vatru? Nebude to mít nějaký hlubší význam? Oheň stravuje ty suché kusy dřeva a dole se tvoří další vrstvy žhavých kousků a žhavého popela.

„Co kdybychom si ho ještě pro jistotu trochu pojistili provazem, aby se nám neutrhl?“ nadhazuje Ken.

Kid přikyvuje a prohlašuje:

„To bysme mohli, kdo ví, čeho je schopen.“

Zalézají do budov a vytahují odtud poměrně dlouhé kusy konopných provazů, takových spíš tenkých kroucených lan. Trochu je třídí a pak mě s nimi začínají obmotávat. Nepřivazují mě ale pevněji je stromu, ale motají je mi v několika vrstvách kolem hrudníku nad bradavkama a poměrně těsně utahují. Další kus lana provléknou pod těmi čtyřmi smyčkami, přehazují kolem krku, takže tvoří jakési písmeno ‚V‘, za rameny konce překřižují, táhnou je mezi mé půlky zadku a dopředu po stranách mých koulí na břicho, ale konce vedou přes mé kyčle opět dozadu za záda a nad pupkem mi opět vytvoří čtyři řady smyček, které pevně utahují.

Asi si libují v bondage, neboť mi takto obvazují skoro celé paže od loktů až po ramena, stejně tak stehna od kolen až po slabiny. Kolem krku mám také několik smyček, s konci různě protaženými pod těmi smyčkami na hrudníku a bocích. Vždy ještě nechají pod smyčkami další kusy volně visících provazů, aby za ně mohli potahovat a způsobovat mi určitou míru bolesti.

Tyto praktiky jsem také zažil nebo jsem byl žádán, abych je praktikoval na protějšcích, takže to pro mě není nic nového. Tady si ale potvrzuji, že bratříčci si tyto praktiky užívají. Ale místo toho, aby přinášeli rozkoš a vzrušení, dělají to proto, aby oběť mohli týrat.

Když se toho motání s provazy nabaží a neví, co by mi ještě omotali, Ken zaplouvá do přilehlého hospodářského stavení, které hrozí každou chvíli zřícením a hodně hlasitě se odtud ozývá zvuk přebíraného a přehazovanéno železného nářadí. Za chvíli se s vítězným šklebem vynořuje ze dveří a v ruce má asi metrovou železnou tyč zakončenou, a to mě podrž, cejchovacím železem.

Šermuje mi s ním před obličejem a já v těch rychlých pohybech registruji velké M, které je poměrně pěkně vytvarované a je zasazené v kruhu. Průměr kruhu je asi čtyři palce, tedy něco přes deset centimetrů.

Co s tím chce ten parchant dělat?

Pitomec nabývá dojmu, že jsem pobral to, co chce, abych pobral, otáčí se, jde k ohni a strká to železo do žhavých uhlíků.

Někde vzadu v mozku mi začíná být jasné, co se bude v nejbližší hodině dít. A nevypadá to pro mě vůbec dobře.

***

Překvapení to bylo a to doslova. Zjistil jsem totiž, že velebný pán není v soukromí až tak velebný. Z Boba se v pokoji stávala farářova kurvička, která se hned po příchodu svlékla do naha a panu faráři sloužila ve všem, o co si ctihodný otec řekl.

Farář si mladého Boba pěkně prohmatal, nevynechal jediný sval, jediné zákoutí toho skvělého světlehnědého těla. Zakončil pokaždé podrobnou prohlídkou Bobova zadku a hlavně jeho nádobí, co měl mezi nohama, a patřilo k mírnému nadstandardu.

V následujících dobách jsem byl svědkem kouření, a to i vzájemného, šukání Bobovy celkem pěkně tvarované prdelky, vzájemného honění a stříkání. Bob byl celkem vybavený, zato farářovo nádobíčko bylo podprůměrné, ale Bob si s ním vždy poradil a Bobova pusa i prdel faráře vždy nějak uspokojily. Zatímco Bob býval vždy nahý a jeho postava se nádherně leskla ve slunečních paprscích, které do pokoje pronikaly oknem, farář měl na sobě vždy sutanu, pod kterou byl na ostro, a jen si ji vepředu vždy vyhrnul.

Tím minipérem se snažil proniknout do Bobova zadku. Musel mu ho hodně promastit, dlouho mu prdelku prstil jedním dvěma i více prsty, roztahoval mu díru a ještě si toho svého ptáčka zaškrtil u kořene rukou, aby se do Boba vůbec dostal. A pak na něm rajtoval jako králík. Bob byl předkloněný, doširoka roztažené nohy, aby se jeho prdelka snížila na úroveň farářova rozkroku. Předloktí měl složené na opěradlu židle nebo křesla a na rukou měl položenou bradu.

Evidentně se nudil, protože ho tím šidítkem nemohl vůbec uspokojit. Farář se ale nakonec nějak udělal a výskal radostí, jak tomu Bobovi protáhl prdel.

Jednou si ale farář vyhrnul sutanu vzadu až nad zadek a předklonil se přes opěradlo křesla sám. Vystrčil na Boba ten svůj bělostný zadek a ještě si rukama roztáhnul půlky. Bob mu několika kvalitními flusanci skropil řiť a pak mu ty sliny rukou roztíral po díře a okolí. Několik prstů zmizelo ve farářově díře, zatímco se farář dostával do extáze, funěl a hekal.

Bob si plivnul do dlaně, promnul žalud skvěle stojícího péra a nasadil na farářovu díru. Začínal tlačit a já koukal, jak centimetr po centimetru mizí jeho kyj ve farářově střevě. Někdy trochu popotáhl ven, aby vzápětí byl hlouběji a hlouběji, až v té díře zmizel úplně a koule narazily na koule faráře. Farář během zasouvání sténal a zakusoval se do rukávů sutany, aby ho nebylo moc slyšet.

Já z toho byl tak nadrbaný, že jsem to nevydržel, vytáhl ptáka a zkropil zeď pod svatým Ježíšem. Musel jsem, i když strašně nerad, odtrhnou oko od té podívané, najít kus hadru a honem to nadělení utřít, než se vsákne do prken a zůstane po něm mokrá skvrna. Hned na to jsem opět přilepil oko na škvíru, abych stihnul, jak se farář prohýbá v těle, obličejem je otočený směrem ke mně, blaženě až pitoreskně se šklebí a z jeho úst vycházejí zvuky, které přes zeď slyším i já.

„Přidej, přidej, hlouběji, hlouběji, rychleji, rychleji! Vyndej ho a vraž mi ho tam znovu…“

Bob se opravdu snažil. Bušil mu do prdele svými boky, vyndával to promaštěné péro z farářovy prdele, já na chvilku zahlédnu jeho dokonale tvarovaný žalud, a pak se vší silou zapíchne zpět do farářovy prdele, až to mlaskne. A znovu a znovu. Oddálí se na dobrých dvacet až třicet centimetrů a jakoby s rozběhem mu zarazí ten svůj macatý oštěp do té jeho zadní kundy. Oba se pohybují dopředu a dozadu a s nimi i to masité křeslo, které vydává docela zajímavé zvuky, jak se jeho nohy šoupou po podlaze.

Nakonec dojde i na Bobův stříkanec. Asi se mu líbí pohled na ty střiky, protože vytáhne péro z díry, která zůstává otevřená a z dálky stříká semeno do tohoto terče. Něco se dostane dovnitř, něco okolo hnědého svěrače, něco na rýhu k zádům. Poslední stříkance si Bob užívá zase v útrobách faráře a evidentně se mu ulevuje. Semeno z farářovy prdele vytéká, stéká mu po koulích a odkapává na zem.

Oba jsou spokojení, oddělují se od sebe a farář dává Bobovi nějaké pokyny. Bob se rychle obléká a míří ke dveřím na chodbu. Odtud je to dva kroky ke dveřím kuchyně, tak jsem rychle vrátil kříž na své místo, přeběhl kuchyň na její druhý konec, sedl si na lavici a otevřel knihu. Tvářil jsem se, že se soustředím na čtení, zatímco Bob vešel, vzal nějaký hadr a zase vypadnul. Naše oči se střetly jen na krátkou chvíli a Bob z nich vyčetl, že já vím, a já v těch jeho četl, že on ví, že já vím. Lehce jsme se na sebe pousmáli a Bob zmizel za dveřmi na chodbu. Určitě musel uklidit to nadělení, co tam s farářem zanechali.

Tak to byl pro mě dost silný zážitek, ale také se mi v hlavě rozhořel plamínek, že bych se mohl zase posunout o krok dál.

Začal jsem spřádat plán.