Jen jedna noc - Kapitola 3

Radek seděl na gauči a něčemu se vesele smál. Chvíli jsem jen tak stál mezi futry a pozoroval okolí. Jeho byt byl zajímavá změť věcí. Gauč, dvě křesla, konferenční stolek, stolek na tv, která ale byla přišpendlená ke zdi, takže místo ní si na černé eleganci hověla bílá váza s nějakými pro mě neindetifikovatelnými šlahouny zeleného čehosi. A pak zbytek, všelijaký drobnosti, dekorace, nějaké ty lampičky, dva plakáty Avengers a podobný prknotiny, kterých ale nebylo mnoho. Bylo mi úplně jasný, že třeba tu oranžovou svíčku si nekoupil on a už vůbec ne toho porcelánovýho slona. Ne, spíš nějaká kamarádka či setra nebo maminka ale ne on. Ne chlap. Teda asi…

„Kdo ti kupoval všechny ty serepetičky?" zeptal jsem se a vrávoravým krokem k němu zamířil. Co se mi na jeho bytě fakt líbilo byla ta rohová kuchyň oddělaná od obývačky velkým ostrůvkem se třema barovkama. Deska evidentně z mramoru. Jakože mě na tyhle věci neužije, vypadalo to prostě doopravdy dobře. Což ono všechno nový vypadá líp.

Radek se ke mně otočil a chvíli si mě nechápavě měřil pohledem, jak kdyby za těch pět minut zapomněl, že tu vůbec jsem.

„No…," zaváhal. „Mohl bych to mužně svést na jednu z mých kamarádek, ale skutečnost je taková, že když se mě na to někdo zeptá…," ukázal na mě prstem, „a většinou se ptaj ženský a ne chlapi jen tak mimochodem…, tak jim to obvykle nepřiznám, ale že seš to ty. Jo, takovej drsoň jako já a koupí si růžovýho porcelánovýho slona? Sakra. Jo koupím, ja tyhle blbosti miluju. Vezmi mě na rande do obchodu se suvenýry a máš vymyšlenej program na celej den," rozesmál se tak od srdce, že když jsem si dosedl k němu na gauč, zlomil jsem se v pase taky.

„Si děláš srandu," řehtal jsem se jako idiot.

„Ne, jsem holt takovej no," krčil rameny a kopnul do sebe dalšího panáka. Jen při pohledu na něj jsem se oklepal hrůzou.

A nejspíš proto jsem sáhl po svém dolitém panáku a dal si další rundu. Zelená mi příjemně sklouzla do čertsvě vyprázdněného žaludku a dělala svou nejlepší práci. To já samozřejmě taky chtěl! Můj kroužek! Důvod, kvůli kterému jsem přišel. Seděl jsem v tureckým sedu na gauči a nalejval nám další. Stiskl jsem zuby při vzpomínce na svou jednu noc. Postavil jsem láhev, kde už bylo na dně, na stůl. Šance, že mezi námi dojde k sexu, mi v tu chvíli připadala dost mizivá. Mrknul jsem na svůj telefon, bylo půl třetí ráno. Hm, takže moje šance byla vlastně nulová.

Opřel jsem se dlaní mezi Radkova roztažená stehna a natáhl druhou s panákem k přitukňutí. „Tak na dnešní chlastací noc," pokýval jsem hlavou.

„Jo, super…, akorát si taky naleju," mrknul na mě.

Překvapeně jsem vyvalil oči a prohlédl si jeho prázdného panáka. Měl jsem za to, že jsem mu doléval.

„Do prčič, já jsem úplně na šrot, myslel jsem si, že jsem ti nalil taky," bavil jsem se.

Pokrčil rameny. Natáhl se přese mě pro lahev.

Jeho ukázkovej zadek se přede mnou vyšpulil, džínsy se napnuly na těch pevných půlkách tak, až je dokonale kopírovaly.

Polknul jsem a snažil se volnou ruku držet stále na gauči, protože jsem úplně cítil, jak by se nejraději zvedla a jeden z těch dvou pěkných kmínků v modrém pořádně pleskla.

„Máš zadek jak dva kmínky," vyjelo mi z huby, div jsem se přes ní hned neplesknul, jak jsem se zastyděl i pod parou.

S lahví v jedné a panákem ve druhé se narovnal a posadil zpět. Střelil po mně očima a zasmál se. Byl to jinej úsměv než předtím. Nalil si a zadíval se na mě.

„To má být lichotka?" zeptal se a položil láhev na zem vedle gauče. Velmi bezpečné místo podotýkám.

„Jo," kývnul jsem a kopnul to do sebe.

„Líbí se ti jen můj zadek?" pokračoval dál a taky si dal další dávku zelený, o který jsem dopředu věděl, že už ji nikdy nebudu pít. Nikdy. Dnes je to naposledy.

Ani jsem se nehnul. Jen jsem ho sledoval přivřenýma očima. Vnímal jsem svý vzrušení a dost silně jsem vnímal i jeho přítomnost. Ten povědomej a samozřejmej pocit mravenčení v klíně mě v mém stavu docela překvapil. Ne nemile. Spíš naopak.

„Ne, líbíš se mi celej," odvětil jsem upřímně a odložil panák na stolek. „A myslím, že už jsem ti to dost jasně řekl i předtím," dodal jsem.

Přikývl a předloktí ruky, ve který držel prázdného panáka, mi opřel o hrudník. Přiklonil se, prstem druhý ruky mi objížděl rty a lícní kost. „Taky se mi líbíš celej," zavrněl tiše.

Jo, zavrněl. Sakra.

Zhluboka jsem se nadechl a on se spokojeně zasmál. Letmo mi přejel přes tvář až k uchu, jehož lalůček promnul mezi prsty. Díval jsem se na něj bez mrknutí, rty sevřený. Napnutej jak struna. Když se ještě o trochu přiblížil, vzal jsem ho za zápěstí a druhou rukou mu sebral panáka z ruky, ten jsem položil na stolek. Prudce jsem do něj strčil a převalil ho na záda. Jednu ruku jsem mu přišpendlil za hlavu a sedl si na jeho klín. Přimáčkl jsem ho vahou do matrace, až vyheknul.

„Wow… máš sílu," vydechl prudce. Vzal jsem lem jeho kalhot a stáhl mu je i s boxerkami dolů někam do půlky stehen. Světlo z lustru se rozlilo po kupodivu skoro hladkejch a hlavně pevnejch stehnech, na kámen tvrdé mužství.

Vzal jsem do ruky jeho vlasy a tahem mu zaklonil hlavu. Vykulil oči a rozevřel ústa, čehož jsem okamžitě využil a vjel mu do nich jazykem. Pustil jsem mu zápěstí a přesunul se k jeho erekci, kterou jsem zručně promnul v dlani. Že to byl fakt dobrý chvat, mi potvrdil zavzdycháním do úst. Koneckonců mám stejný nářadí, takže v tomhle to bylo o mnoho snažší. Ženský jsou někdy děsně vybíravý. Jedna chce jen třít, druhá zase poklepávat, třetí tempo splašeného hřebce.

Chuť mentolu mě zasáhla v plné parádě. Vydržel jsem ho líbat a honit zhruba minutu, než mi došlo, že tohle dneska prostě na program už nevměstnám. Na to jsem byl moc opilej.

Odtáhl jsem se a sedl si zpět na svoje místo.

„To mě jako necháš takhle?" postěžoval si Radek a mně padnul pohled na jeho naběhlý penis.

„Jo," řekl jsem a dal si dlaň před pusu. Víc jsem dodat nestačil. Zvedl jsem se a tryskem zaběhnul zpět do koupelny, abych vyzvracel další dva panáky a veškeré svoje žaludeční šťávy.

Vzrušení opadlo stejně rychle jako přišlo. Pachuť v ústech byla hrozná. Jako kdyby se mi do pusy vydělal mentolovej král. Zeměkoule se točila jak na řetízkáči a věřil jsem, že svým dechem bych byl schopnej i alergikovi zahnat sennou rýmu, bo taková dávka máty by mu jistě zprůchodnila i cesty, o kterých ještě neměl ani tušení.

Když jsem skončil, obtočil jsem ruce kolem záchodové mísy, jako kdyby byla můj nejlepší kámoš, a položil čelo na studené prkénko.

„Dej si sprchu, to zabere," ozvalo se za mými zády pobaveně. „Moc nevydržíš, co?"

„Polib mi," odfrknul jsem si, ale s tou sprchou jsem musel souhlasit. Opřel jsem se lokty o kolena a opatrně se postavil. Radek mě pobaveně pozoroval a klopil do sebe zbytek lahve, jak kdyby to byla minerálka.

„Fuj, radši s tím jdi do háje, nebo svý žaludeční šťávy hodím na tebe," mával jsem na něj rukou, aby vypadl. Moc jsem nevěřil tomu, že mi v žalůdku ještě něco zbylo, ale lidský tělo je někdy jako pandořina skříňka, když se otevře, nevíte, co vyskočí.

„Ručníky jsou támhle," instruoval mě, neb bych sám určitě bílou hromadu osušek na polici přehlédl. „Kdybys mě potřeboval, zavolej," zamrkal na mě ten holomek a zabouchl za sebou dveře.

Shodil jsem ze sebe rozervané oblečení. Dohrabal jsem se pod sprchu a pustil proud vody. Masochisticky skoro studenou, ale jediný, čeho jsem dosáhl, bylo, že se mi koule chtěly nacpat až do břicha, jak se chudinky scvrkly zimou.

Stál jsem tam a civěl na bílé kachličky, zatímco jsem klepal kosu. V hlavě jsem měl slušně vymeteno, ale ještě to nebylo tak horký. Radši jsem ale nepřemýšlel o tom, že celou dobu dělám přesně to, co jsem dělat nechtěl. Nepřemýšlel jsem o důvodu, proč jsem ve skutečnosti tady.

Nakonec jsem usoudil, že toho čvachtání bylo dost. Sáhl jsem na poličku pro jednu z mega osušek. Radek zjevně preferoval ručníky velikosti prostěradla na letiště. Roztáhl jsem tu plachtu a přemýšlel nad tím, jestli se do ní utřu a nebo ji přes sebe jen přehodím, protože bych se do ní celej schoval a klidně bych k tomu mohl pozvat i další lidi, kdyby tu nějací byli, jestli si třeba nechtěj udělat něco jako stanovou párty, ale pod ručníkem.

Cestou z koupelny jsem na sebe navlékl svršky a usoudil, že nejlepší bude to zaparkovat někam, kde se půjde vyspat.

„Je ti líp?" zajímal se Radek, když jsem se vrátil zpět k němu.

„Jo, viděl bych to na postel."

„Já taky," zakymácel se na gauči ze strany na stranu. „Jsem opilej."

„Jak doga," bavil jsem se. „Já mám co říkat."

„Tak jo, jdeme do postele," rozhodl a natáhl se pro novou lahev, která se během mé nepřítomnosti zjevila na konferenčním stolku.

Prej do postele…, jinou pohádku tam evidetně neměl.

Vzbudil jsem se. Světlo mě bodalo do očí jako nože. S klením jsem vylezl z postele a došel zatáhnout ty šedivý závěsy, který nebyly moje. Ani ten pokoj nepatřil mně.

Nezájem.

Lehl jsem si a přitulil se zády k teplému tělu. Bylo to jak na kolotoči, ale povedlo se mi točení ustát. Jako zázrakem jsem se nepozvracel, ale znovu usnul.

Další probuzení bylo kvůli žízni. Tak veliké, až jsem si myslel, že umřu dřív, než najdu kuchyni. Nebylo tak těžký najít dřez a se sklenkou jsem se neobtěžoval. Narval jsem ústa pod kohoutek a hltavě pil. Pak jsem vodu vypnul, hřbetem ruky si otřel ústa, chvíli ustával další nával pachuti peprmintu v ústech. Následně jsem se rozhlédl kolem sebe.

Byt by měl normálně i uklizený, ale díky všem těm hadrům, co se válely všude kolem, to tu vypadalo jak po výbuchu bomby.

Na gauči Radkovy kalhoty, na opěradle moje nepoužitelná košile. Na kuchyňském stolku dvoje boxerky, na opěrátku jedné ze dvou židlí jeho tričko, na komodě u dveří do koupelny má letitá kožená bunda, na jedné lampě ponožka, na druhé lampě mé kalhoty, na lustru taky ponožka.

Na lustru?!

Zaostřil jsem nahoru na strop. Jo, fakt tam byla.

A největší ironiíí bylo, že se mezi námi nic nestalo.

Ohoho! Pískejte, zpívejte, radujte se.

Nic nebylo. Takovýho bordelu pro hovno.

„Zasraná zelená," ulevil jsem si. „Alkohol vždycky všechno posere," mrmlal jsem dál.

„To máš recht," ozvalo se vedle mě. Málem jsem vyskočil z vlastní kůže. Radek se právě shýbal ke dřezu, aby se napil stejně civilizovaně jako před chvílí já.

Ucítil jsem nutkavou potřebu opustit jeho byt. Což samozřejmě dost dobře nešlo. Byl jsem úplně nahý. Moc mi na lidech nesejde, ale že bych potřeboval skončit ve vazbě kvůli sexuálnímu pohoršování, to se říct nedá. Vyrazil jsem proto na tůru po obýváku, abych sesbíral zbytky ze svých svršků a mohl se obléct.

„Už jdeš?" podivil se Radek.

„Ano," odpověděl jsem a chvatně se oblékal.

Usmál se, jeho rty se na jedné straně nepatrně zkroutily. „Máš plány?"

„Ne." Upřímností jsem oplýval i v situacích, kdy by se hodila drobná lež, aby se předešlo zdlouhavému vysvětlování.

„Tak proč tak chvátáš? Můžeme třeba mrknout na nějaký film nebo zahrát něco na xboxu, nasnídat se, jestli ti teda není moc zle," nadhodil.

Přesně tohle vysvětlování jsem myslel.

Zapnul jsem zip kožené bundy a vrazil ruce do kapes. Ztěžka jsem polknul a zahleděl se do těch modrých na denním světle velmi jasných a hlubokých očí. „Nechci. A ne, kupodivu je mi dobře."

Aby ne, když jsem vyblil snad i svoje střeva jen pár hodin předtím. Hlavu jsem pravda cítil, ale měl jsem už mnohem horší kocoviny.

Pokud ho má strohá odpověď překvapila, nedal to na sobě znát. Jeho oči putovaly od prstu mých nohou až k obličeji neuvěřitelně pomalu. Dokonce se na chvíli zastavily na mém klíně. „Nebo můžeme dělat něco víc akčního…"

„Podívej, já nemůžu —"

„Mi říct ne," přerušil mě a zkřížil si ruce na prsou. „A přesně to je důvod, proč si teď sundáš tu koženou bundu, sedneš si tady ke stolu a počkáš, až nám ukuchtím něco k snědku."

Ten kluk to nechápal. Nahlas jsem si povzdechl a mlčel.

Já tohle nechtěl. Vlastně jsem vůbec nechtěl nic z toho, co se včera a dneska událo. Neměl jsem nejmenší tušení, co si s Radkem najednou počnu, ale od toho momentu, kdy jsem s ním včera nastoupil do taxíku, jsem byl jako vyměněný. A to se mi ani trochu nelíbilo. Vím, nebylo to vůči němu fér, ale dost dobře jsem nemohl sám pochopit, kde přesně se stala chyba. I když ano, samozřejmě, ta se stala v momentě, kdy jsem souhlasil s jedním panákem, ze kterého se vyklubalo snad dvacet. Jenomže o to tu nešlo. Byla tu jiná chyba. Šlo tu o moji jednu noc.

No jo, nejsem ryzí charakter, uznávám.

Jedna část mě chtěla zůstat. Druhá, ta rozumnější, věděla, že to by znamenalo… no něco jo. A ani trochu se jí to nelíbilo.

Radek mě dráždil, provokoval a já to chtěl dohrát do konce, nějak, jakkoliv. Jo, měl jsem scénář, co se mi líbil, ten ale už byl v prachu.

Nicméně nasnídat se, pak si zašukat a pak odejít se mi prostě příčilo. Verze, kde bych po sexu zůstal, byla pak vyloženě noční můrou.

Radek se na mě zpytavě zadíval. „Co teda chceš?"

„Něco jsem chtěl, ale teď už je to jedno," odpověděl jsem kysele a i s patřičným výrazem.

„Ty máš přímo na čele napsaný, že seš problém," odpověděl stroze a tón jeho hlasu mě překvapil. „I když velice pohlednej, to se musí nechat."

„Jsi věštec? Že tak dobře víš, co jsem zač," založil jsem si ruce. Tohle mě doopravdy začalo zajímat.

„Věštec? Kdepak, včera jsi se s tím, co jsi zač, netajil. Sice jsem byl opilej dost, ale okno nemám."

„Pak víš, co jsem po tobě chtěl, chtěl jsem totiž sex," řekl jsem a ignoroval obočí, které mu v hraném úžasu vyjelo do výšky. „Budu k tobě stejně upřímnej jako včera. Líbíš se mi. Normálně úplně obyčejně se mi líbíš. A je mi u prdele, jak si to zanalyzuješ. Ale mám pravidla a tohle celý už je kompletně mimo ně."

Koukal na mě s přivřenýma očima. Čas letěl a já si hrozně přál, abych se konečně pohnul z místa a ideálně odešel. Jenomže jsem byl, jak kdyby mě k té podlaze někdo přilepil.

„Máš je někde sepsaný? Že bych se podíval, co jako dělám špatně," rýpnul si.

Normálně bych si jakejkoliv emoční výlev odpustil. Sebral bych se a dávno vypadl. Ale tohle byl Radek. Náš kámoš. A pak tu byl ten divnej pocit v břiše, kdykoliv byl v mojí těsný blízkosti, tak divnej, že jsem to nemohl nechat jen tak bejt.

Ta zvláštní potřeba vysvětli něco, co jsem sám nechápal, tu prostě byla.

„Nemám," vzal jsem jeho vtípek za vážný. „Nejsou sepsaný, ale… sakra, mělo jít jen o sex, do hajzlu, nechápeš to? Jen jedna noc, pak čus, můžeme se začít kamarádit."

Znělo to blbě. Bylo to blbý. Vlastně celý od začátku nejhloupější nápad pod sluncem. Vždyť to nedávalo smysl.

„To můžeme i teď ne? Jeden sex, ne teda v noci, ale ve dne, to už je asi jedno ne?" nedal se lehko.

„A pak co?"

„A pak si podáme ruce a budeme se tvářit, že se nic nestalo," pokrčil rameny.

„Bože, to zní stupidně, neslyšíš? Vždyť je to blbost."

Radek si mě ještě chvíli pátravě prohlížel, pak si povzdechl. „Furt to nechápu, kde máš problém? Nebyli bychom ani první, ani poslední dva známí, co se spolu vyspali a pak se prostě normálně chovali, jako kdyby se nic nestalo. Ale ok. Evidentně se něčeho bojíš. Každopádně nutit tě nebudu. Hezký zbytek dne," pokynul rukou ke dveřím.

Bojím? Já že se bojím?

To mě div nedonutilo vzlétnout, jak mě ta věta naštvala.

S úsměvem se ke mně otočil zády. Popošel k lednici a začal v ní šramotit. Můj výraz spokojenej rozhodně nebyl. Odlepil jsem se od podlahy a došel k němu. Věděl jsem, že z mýho pohledu musejí metat blesky. Stál jsem za jeho zády asi minutu, než se s vajíčky v ruce otočil.

Prásk. Papírové balení s křehkým obsahem se rozprsklo na podlaze. „Do prčič," vyděsil se nehraně a jeho spokojenej výraz poněkud ztuhl. Sledoval jsem, jak se rozhodl ignorovat bordel na podlaze a zadíval se mi do očí.

„Řekl jsem něco špatně?"

„Jo, vzal jsi moje ego, pěkně ho zmačkal do kuličky a hodil do koše," řekl jsem.

Nic neříkal. Koukal na mě, zmatek v očích. Využil jsem toho a honem dodal: „Nebojím se. Já se rozhodně nebojím a už vůbec ne tebe, nebo toho, co by po sexu s tebou bylo. Jenom vím, že ti nechci zbytečně motat hlavu."

Ve tváři se mu mihlo pochopení. „Takže se bojíš, že mi zlomíš srdce?"

Zoufale jsem se rozesmál. „Nebojím se. Jen o to nemám zájem."

„Ježiš, nebudu tu slovíčkařit. Říkej tomu, jak chceš," protočil oči a píchnul mi prstem do hrudi. „To si vážně myslíš, že jsem se do tebe během jednoho alkoholového dýchánku skoro zamiloval a ten sex to jen potvrdí? Vypadám snad jako naivní patnácka? Věděl jsem už včera, do čeho jdu, a sám to nemám jinak. Rendy," položil mi ruku na rameno. „Nejsi to jen ty, i mně jde jen o to jedno, chci si užít sex s někým, ke komu nic necítím. To je celý. Je mi jedno, jestli budu kroužek na tvým náramku nebo ne."

Nadechl jsem se v nějakou odpověď, ale nic kloudnýho mě nenapadlo. Krom toho, že jsem blbej.

„Slib mi, že mi nic slibovat nebudeš. Ok?" řekl. Překročil rozmlácená vajíčka a stoupl si přímo přede mě. Mohl jsem cítit teplo z jeho nahého těla. A taky ten jeho meč, co mě zatím jen opatrně píchal do rozkroku.

„Nemám ani co ti slibovat. Mezi námi k ničemu nedojde," odstoupil jsem o krok.

A on zase přistoupil. Chytl mě rukou za zátylek a přitáhl si mě do polibku.

Ještě jsem v životě nepotkal nikoho, kdo by totálně ignoroval všechno, co mu řeknu. Na druhou stránku jsem si sám moc dobře uvědomoval, že když bych doopravdy chtěl, mohl bych ho odstrčit.

Proč jsem to sakriš neudělal?!

Odtáhl se. „Jsi si vážně jistý, že mezi námi k ničemu nedojde?"