Jen jedna noc - Kapitola 4

Já už si nebyl jistý vůbec ničím.

Přejel mi palcem po lícní kosti, zatímco druhou mě pořád držel kolem krku. Na jeho otázku jsem nemohl odpovědět. Nedal mi mnoho času na rozmyšlenou. Hltavě se na mě vrhl.

Jazyk měl hebký jako samet. Prozkoumával každičkou píď mých úst, sál můj spodní ret a zajížděl stále hlouběji. Přitiskl se ke mně a jeho penis mě neomylně tlačil přes kalhoty v rozkroku, kde jsem vedel, ze za chvili bude tesno. Přebíral kontrolu nad mým tělem a já mu to dovolil. Neudělal jsem vůbec nic, čím bych to zastavil.

Sám jsem si pro své chování našel výmluvu – zkrátka se mi příliš líbí.

Někdy během naší, zatím asi nejdelší líbačky, jsem mu zabořil ruce do vlasů.

Nemusel jsem být génius, aby mi došlo, že Radek touží po sexu jako zvíře v říji. Otázkou ale stále bylo, jestli to chci i já.

„Radku,“ zatlačil jsem proti jeho tělu, pevnému jako skála. Nepohnul se ani o centimetr, ale věnoval mi jasný pohled s velkým otazníkem.

Bylo to jednoznačný – buď teď, nebo nikdy, buď se teď sebereš a vypadneš, nebo už tu musíš zůstat.

Nechtěl jsem zůstat.

„Jen jedna noc,“ řekl jsem však. „Nic víc, nic míň.“ Nemohl jsem se zbavit toho příšerného pocitu, že právě prodávám duši ďáblu. Kvůli debilnímu kroužku.

„Spíš, jen jeden den,“ usmál se a přikývl. „Ano, nic víc. Však na tom jsme se dohodli ne? Tak už bychom mohli tohle tvé náhlé emoční dilema nechat ležet a pohnout se dál, co ty na to?“

„Jo, pohneme se, ale ty bys prvně měl jít do sprchy,“ usoudil jsem, o krok ustoupil a se smíchem ukázal na jeho bosé nohy řádně postříkané vajíčky. Popravdě, vypadalo to dost nechutně.

„Ok, jdeme,“ kývl a za ruku mě táhl do koupelny. Asi jsem byl jediný, kdo přemýšlel nad tím, že takhle bude ta lepkavá tekutina úplně všude po podlaze.

„Neřekl jsem, že jdu s tebou,“ ohradil jsem se.

Zbytečně. Do té sprchy jsem poslušně cupital s ním, jen místo vodítka mě táhl za tlapu. Dostal mě přesně tam, kde mě chtěl mít.

„Tobě je úplně u zadku, co ti vykládám, viď?“ neodpustil jsem si, když jsem stanul nahý po jeho boku v ne úplně velkém sprchovém koutě.

Usmál se a nadechnul v odpověď, na kterou jsem si ale nepočkal. Políbil jsem ho. Či spíš prvně přirazil ke kachličkám a pak až můj jazyk zaměstnal jeho ústa. Chtěl jsem ho taky a hlavně jsem chtěl bejt zase za samce, když jsem se před ním ještě před pěti minutami choval jak šílenej salát. Jo ten nejměkčí a nejzelenější. Jenomže, já vím líp než kdo jiný, že nejlepší je si jen tak klidně životem pošukávat a mít čistou hlavu. Líbal jsem ho a s nosem plný jeho vůně jsem si řek, že jo, tohle je prostě pecka, vykašlat se na všechno a užívat si.

„Škrábeš,“ zavrněl, ale stejně se mi otřel tváří o moji.

„Sorry, vadí ti to hodně?“ mrkl jsem na něj laškovně. „Je dost dobře možný, že bude hůř, ale věř tomu, že škrábání bude to poslední, nad čím budeš přemýšlet, až tě vystřelím do nebe.“

Zadíval se na mě na tak dlouho, až mě znejistěl. Nedal jsem na sobě však nic znát.

„Rendy je zpátky s plnou polní, kdyby ses někdy viděl, jak ty balíš ženský, je to stylem – sakra holka, ty bys tu měla klečet na kolenou a děkovat bohu, jen protože jsem si tě všiml. A koukám, že u chlapů to nebude jinak.“

„Aha, takže podle tebe zevnějšek, co není k zahození, ze mě automaticky dělá bídáka?“ podivil jsem se a dostal strašnou chuť otočit kohoutkem, abych ho pokropil ledovou vodou. I sebe, ale já bych na to byl připraven. „Pěkně mi křivdíš, dělám jen to, co ony chtěj. Nikdy jsem nikoho k ničemu nenutil a rozhodně nepočítám s tím, že ze mě každá vagína poteče jen při pohledu na moje krásný zelený duhovky.“

„Ne, nic z toho jsem neřekl. Jen prostě… tak působíš, na první dojem,“ pokrčil rameny vědom si toho chladu v mých očích.

„Tak to je pak v cajku, protože ty už dávno můžeš mít dojem minimálně stej, ne?“ rozhodl jsem si z toho vzít to nejlepší a ostatní nechat plavat. „Navíc,“ na pár sekund jsem se převtělil do páva. „Co se týče tohohle, vím, že fakt stojím za hřích,“ nafoukl jsem se, a kdybych měl vzadu pírka s očkama, pěkně bych je roztáhl do éteru.

Radkovi vyjel koutek úst a jen pobaveně zakroutil hlavou. „Seš samolibej, až to bolí.“

„A ty si nemůžeš pomoc, jak ti z tý myšlenky stojí,“ mrkl jsem. „Bolí tě to asi fest, viď? Chudáka ho máš naběhlého už od večera.“

„Zas tak si nefandi jo,“ vyprskl.

Co se mě týkalo, mohl se Radek tvářit klidně jako Joker. Jenže tělo někdy mluví víc, než by hlava chtěla.

Vsunul jsem ruku mezi nás a chytl ho za toho jeho nefandisi, až zalapal po dechu. „Vyprávěj ty svoje pohádky někomu jinýmu.“

Zvláštní. Najednou mu ta pusa sklapla.

Stál jsem v kuchyni a kuchtil svoji nejlepší snídani, o který jsem na tuty věděl, že ten, co mi do zad právě propaluje díry z barového pultíku, si po ní olíže všech pět prstů a možná i na chvíli zapomene na svůj stále pevně stojící nejdražší poklad. Využil jsem k tomu pět vajíček, kterým se pád na zem podařilo přežít. Radek pak po sprše uklízel zbytek s remcáním, že je to vlastně má chyba. Dovolil jsem si nesouhlasit. Já to plato na zem nehodil.

„Ty se mi fakt jen zdáš,“ postěžoval si Radek. „Prvně furt, jak chceš jen sex, jen sex a nic jinýho, a pak? Vždycky mě navnadíš a zanecháš na pospas a teď mi tu navíc připravuješ snídani,“ durdil se dál. Tedy, abych byl přesný, spíš se vztekal ten jeho malý, nejspíš stále připravený, kamarád pod tričkem. Měl na sobě totiž jen tričko někam do půli stehen a jinak nic. Asi aby ve mně vyvolal lítost nebo tak něco. To má však hošíček smůlu, ani když mi tu vrtěl skoro nahým zadkem před očima, zatímco leštil mopem podlahu, nedal jsem se zviklat. Když na to přijde, umím se ovládat dokonale.

„Ale, to včera nemůžeš počítat, lil si do mě zelenou jak do bezednýho hrnku,“ odfrkl jsem si.

„Jo, ale ten tvůj poslední útok na zteč mě div nesrovnal se zemí. Tohle mi ještě asi nikdy nikdo neudělal. Ani totálně na plech.“

Zarazil jsem se a začal přemýšlet. „Myslíš to krátké pohonění na gauči?“ zeptal jsem se pro jistotu, protože ano, nic příjemného, ale ani nic, za co by se sekaly hlavy.

„Ne, myslím to, jak jsi mi ho vzal do pusy a pak sprostě vytuhnul. Za svůj ne extra dlouhej život jsem viděl a zažil hodně věcí, ale tohle ještě fakt ne.“

Jeho slova se mi zaryla do mozku jak katana nějakýho super šikovnýho samuraje. Imaginární samozřejmě. Ale i jsem cítil, jak mě bolí hlava ze samé snahy si vybavit tuhle jistě nezapomenutelnou část večera, o který jsem neměl nejmenší páru.

„Teď si vymýšlíš blbosti,“ rozesmál jsem se, ale neodvážil jsem se k němu ani pootočit. Protože ve mně pomalu, ale jistě sídlil pocit toho, že možná… o vtip nejde.

Rychle jsem to tušení zahnal.

„Ne… počkej, ty jsi to nepamatuješ?!“ ta stopa škodolibý radosti v jeho hlase bolela asi víc jak pomyslná katana. Sakra, do chlupatý prdele! Vždyť si snad pamatuji všechno nebo… nebo ne?

„Ne, to se tedy nestalo,“ odvětil jsem a konečně sebral zbytek odvahy, abych se k němu otočil a změřil si ho dost nasupeným pohledem. „Pamatuji si všechno, takže mě jen zkoušíš utáhnout na vařený nudli,“ odmítal jsem jeho fantazii uvěřit.

„Ne všechno si tedy nepamatuješ. Minimálně ne posledních pět minut před tím, než jsi usnul,“ řekl a pevně se mi zahleděl do očí. No nebudu lhát, byl tak vážný a jistý si tím, co říká. Jo, vypadal jako někdo, komu uvěříte i to, že se před dvěma hodinami vrátil raketou z měsíce.

Takže zůstávalo na mě, jak se k tomu postavím. Ve finále jsem moc možností neměl, nebo spíš nechtěl vidět. Mohl jsem se tomu trapně zasmát. Mohl jsem taky pokrčit rameny a říct, co si nepamatuji, to se nestalo. Nebo jsem tam dál mohl stát a po dlouhé době ochutnávat pocit studu stejně jako včera tu mentolovou kravinu, kterou jsem taky pil asi po dobrých deseti letech a na dalších dvacet naposledy. Čestný skautský!

„Sorry,“ pokrčil jsem rameny a rozhodl se pro čtvrtou možnost. „To jsem úplně neplánoval.“

Rozesmál se. „Tak to doufám, že jsi to neměl ve scénáři! Ale můžu ti říct, že na tohle jen tak nezapomenu,“ bavil se ten holomek.

Něco jsem zadrmolil a raději se zase způsobně vrátil k plotně. Přemýšlel jsem nad změnou tématu, protože v trapných situacích, zejména těch mých, se úplně dvakrát nevyžívám.

„Máš vegetu nebo něco na ten způsob?“ zeptal jsem se, když pochechtávání za mými zády sláblo.

„Ve- co? Co to je?“ jevil se.

„Takže ne,“ odpověděl jsem si sám a sáhl po pepři. Klasika, která nikdy neurazí ani nenadchne.

„A vůbec, ty umíš vařit?“

„Jo, však jsem chudinka sám samotinkej už dobrých pět let. Bylo by divný, když bych neuměl.“ Tedy, ono hodit na jednu pánvičku pět vajíček, na druhou plátky slaniny, překrojit hamburgerovou housku a strčit jí do topinkovače, tam bych to úplně na výuční list neviděl. Není to zas tak extrémně těžký.

„Samotinkej,“ ucechtnul se. „Chudinka,“ pokračoval. „Jedinej chudák tady jsem evidentně já.“

Nehodlal jsem na tohle téma polemizovat. Postelí mi sice prošlo holek mraky, ale rozhodně mi ani jedna z nich předtím nevařila večeři, případně potom nedělala snídani. A i kdybych tohle přiřadil jako takovou třešničku na dortu k naší ujetý hře s Tedym, něco jako – ojeď ji a pak ji ještě dokopej k tomu, aby ti za to uvařila – nic by to na mém single stavu nezměnilo. Nechápejme se špatně, mně to nevadí, když bych chtěl, dávno partnerku mám. Jen tím upozorňuji na skutečnost, že je samota a samota. Jedna uprostřed pralesa a druhá v centru města.

„Jen počkej, bude ti chutnat, věř mi,“ kasal jsem se.

„Což to chutnat mi asi bude. Ale to tvoje hrání se mnou mi nedělá úplně dobře,“ odvětil.

„Ale simtě,“ otočil jsem se na něj pobaveně a zapřel se dlaněmi o linku. Volská oka finišovala stejně jako slaninka. „Koukej na sebe, vždyť ti naopak svědčím,“ zašklebil jsem se a on se na mě zamračil. Bůhví proč mi to přišlo hrozně sexy. Odlepil jsem se od mramoru, došel až k němu a naprosto samozřejmě mu sáhl zespoda pod tričko. Jo, byl tam… furt v pozoru.

Nadskočil a já se sklonil k jeho uchu. „Přece to neuspěcháme, broučku!“

Prostě jsem se královsky bavil. Doopravdy. Už od tý koupelny, kde jsem ho chudáka zas navnadil a pak utekl k plotně. Jak správná ženuška z jednadvacátého století – hodí do pračky, ale žehlit už si musíš sám.

Ba ne, rozhodl jsem se si svůj jeden den užít podobně jako si jindy užívám jednu noc. Jen prostě v noci si třeba zatancujete, mrknete na filmík, žvatláte u alkoholu, aby se neřeklo, taková ta slovní předehra, kterou ženský strašně milujou, a pak je až ten sex. Jenomže ve dne se dělaj jiný věci. Proto. A vůbec! Nemá cenu se tu obhajovat. Zkrátka jsem dělal, co jsem zrovna dělat chtěl.

V klidu jsem připravil snídani a pak spokojeně sledoval, jak se láduje, až se mu dělají boule za ušima. Nebyl jsem na tom o moc líp, měl jsem hlad jako vlk.

Radek se rozvalil na židli a přejel si rukou přes břicho. „Jo, tohle teda fakt bylo dobrý a přitom nic, u čeho strávíš půl dne,“ vydechl spokojeně.

Doufal jsem, že se po takovýhle snídani nepůjdu zase vyzvracet. Ale žaludek už si dal pohov.

„Jop, tohle je prostě recept na štěstí v břiše.“ Natáhl jsem se pro karafu s vodou a dolil sobě i jemu. Zamyšleně si mě přes bar prohlížel, v očích takovej ten výmluvnej výraz ve stylu a teď co hodláš dělat? Nějak se mi povedlo převzít v našich jednodenních líbánkách otěže.

„Tak se podíváme na nějakej horor třeba? Nebo komedii? Nebo cokoliv,“ kývl jsem k televizi.

Vykulil na mě oči tak rozkošně, až jsem si prostě nemohl pomoci. Natáhl jsem se přes bar skoro celý, jen abych mu vrazil takovýho hubana, že z něj musela na povrch vytrysknout další kapička štěstí.

Ano, jsem někdy sebevědomý až hanba. Problém je leda v tom, že stud je to poslední, s čím mívám problémy. Když tedy nepočítám tu věc, kterou si nepamatuji.

Posadil jsem se zpět na svoji židličku a žulil se na něj jak měsíček na celou kopici hnoje.

„Přestaň se tak zubit, nebo oslepnu,“ odfrkl si a můj smích ho donutil protočit oči.

„Nebyl jsi to náhodou ty, kdo říkal, že bychom se mohli mrknout na film nebo třeba si zahrát něco na Xboxu?“ nadzvedl jsem pobaveně obočí.

Rezignovaně svěsil ramena a šel mi ukázat svou sbírku DVD, jestli si prej něco vyberu. Civěl jsem, že v dnešní době má ještě někdo tendenci dívat se na filmy jinak než online. Sbírku měl totiž opravdu slušnou.

Když jsem tak koukal na to, jak se přehrabuje DVDéčky a sem tam se ke mně otočí, aby mi dal tip, zcela upřímně jsem se zamyslel. Proč je pro mě tak strašně sexy?

Hladký, osvalený ruce, volnější tričko s krátkým rukávem, teď odhalující část jeho zadku. Charisma a sexappeal na sto metrů. Bylo to vždycky tím? A působil jsem na něj taky tak? Od počátku? Vlastně to je blbost, jasně, že jo. Působím tak na hodně lidí, nejvíc tedy ženského pohlaví. Jenomže, proč na to doposud ani trochu nereagoval? Však v době, kdy jsme se poznali, ještě s Denym nic neměl!

Na druhou stránku, byl jsem to já, kdo ho ze svého šukacího teritoria prostě vypustil. Za prvé, nevěděl jsem, jak si stojím, a když pak jo, bylo už pozdě. I když vím, že sex je prostě jen prchavé fyzické spojení, o nic moc v něm nejde, dokud se do toho nezapojí srdce. A pak je to problém. A těm se doopravdy rád vyhýbám. Od jistý doby. Pamatuji si ten úsek svého života docela dobře. Po jedné takové srdcové zkušenosti jsem další rok neměl chuť si ani vyhonit. Neměl jsem zájem o nic a o nikoho. Moje koule a pták byli jak po mrtvici.

Zvláštní, hned jak jsem se z toho vyhrabal, prznil jsem všechno ucházející, co mi přišlo do cesty.

Nejspíš právě proto jsem se rozhodl, že naše líbánky ukončím a konečně si vezmu to, kvůli čemu jsem přišel. Emoce stranou. Fyzické jiskření tu je a není třeba s tím otálet. Naopak, tohle se má využít.

Vstal jsem a začal se rozhlížet. Sice jsem si nepamatoval posledních pět minut před usnutím, jak už mi bylo řečeno, vzato dost dobře jsem si vybavoval, jak mi Radek včera ukazoval jakýsi speciální lubrikant na zadky. Určitě tu někde musel být. Pátral jsem očima, zatímco on zrovna popisoval něco o krvi a vypichování očí. No víc rozpalující proslov před sexem jsem ještě neslyšel.

Když jsem ho našel zapadlý za matrací gauče, vystrkoval jen tu modrou hlavu, sedl jsem si zpět. Pozoroval jsem, jak na mě Radek právě špulí nahej zadek natahuje se pro další DVD. Buď byl totální osel, nebo moc dobře věděl, jakou přehlídku mi dělá a i že spíš než horor si vyzkoušíme reálný porno. Tipoval bych to na tu druhou možnost.

Čekal jsem, až to přijde. Vzrušení z tý podívaný. Chuť. Stejně jako když vám začnou téct sliny, jakmile vidíte nějaký svůj oblíbený dezert. Netrvalo to dlouho. Možná tak minutku dvě upřeného skenování. Klečel na patách. Kolena od sebe, zadek hezky napůl odhalený. Vyloženě připravený k tomu, aby si k němu někdo přidřepnul a ideálně mu tam šoupnul aspoň jeden prst na rozehřátí.

Ucítil jsem potřebu se ho zmocnit, a tak jsem prostě šel a udělal to. Cestou jsem jen odhodil přebytečné trenýrky. Jedinou látku, jíž jsem na sobě měl.

Málem vyletěl z kůže poté, co jsem přitiskl rty na jeho zátylek a v ruce promnul jednu jeho svalnatou půlku. Druhou rukou jsem zajel pod tričko a hladil ho přes břicho.

DVD s ošklivou jeptiškou se poroučelo mezi jeho roztažená kolena. Narovnal páteř jak při kontrole u ortopeda a otočil ke mně hlavu.

Žádný slova, jen ten úžas a otevřená ústa, která čekala, až jim zase dopřeji trošku sebe. Věděl, že teď už nebudu nikam couvat. Věděl, že se mu právě netřu naběhlým údem o kostrč jen pro srandu veverkám.

Ale i tak, aby bylo všechno křišťálově jasné, přejel jsem mu špičkou jazyka ze strany po hrdle.

Zasyčení, které mi odpovědělo, bylo strašně sexy. Pod tričkem se tyčila plná erekce, bavlněná látka nemohla takové věci skrýt. Chytl jsem jeden cíp trika, jenž se nám motal do práce, a vrazil mu ho do pusy jako roubík. Hned využil své nahoty, aby chytl do dlaně své těžké, ztopořené pohlaví.

Hlava mu klesala dozadu na moje rameno, oči se zavřely. Přestal jsem škádlit bradavku a zadek, abych hmátl pro gel a ne zrovna malou dávku vymáčkl na prsty. Dobrá polovina té gelové tekutiny se cestou k jeho análu ocitla na podlaze. Naštěstí byla lahev z půlky plná, takže o nedostatku nemohla být řeč. Případný přídavek to jistil.

Zajel jsem vlhkým prstem dovnitř. Odpor veškerý žádný. Spíš naopak.

„Jo, proto tak dlouhá sprcha,“ neodpustil jsem si rýpnutí a rovnou přidal i prostředníček.

„Přípravu nesmíš podcenit,“ odvětil s přivřenými víčky. Pustil svou chloubu a protáhl ruku za záda, aby mohl leštit tu mou. Nebránil jsem mu v tom, jen jsem ho volnou rukou donutil trošku snížit tempo, protože takhle bychom se daleko nedostali. Potíž byla v tom, že i tak jsem o své výdrži pochyboval. Tahle chvíle byla vyvrcholením mých nesčetných erotických snů, moje tajná touha najednou měla hodně, sakra hodně, reálné rozměry. A v ten moment se člověk horko těžko drží zpět.

Zatlačil jsem mu rukou do zad. Donutil ho zapřít se dlaněmi o televizní stolek s tou obrovskou vázou. Ke dvou prstům jsem přidal třetí. Radek, který se celý klepal jak naháč v zimě, zašmátral jednou rukou v poličce před sebou či spíš pod sebou, ať jsme přesný, někde v úrovni jeho klína a o vteřinu později přistál vedle mého kolene modrej Durex.

Myslel jsem si původně, že to vezmu pomalu, když už si plním ty sny. Se vším všudy. Prvně se nechat vykouřit od chlapa, sám si to zkusit, pak chvíli pauza a pak až to, co se dělo a nešlo zastavit.

Předchozí vizi jsem proto vyhodil do pomyslného koše a hmátl po kondomu, jak kdyby mi ho měl někdo ukradnout přímo před nosem. Zuby jsem natrhl obal. V tomhle mám zkušenosti tak obrovský, že jsem bez problému zvládl natáhnout gumu jednou rukou a druhou furt rejdil v Radkově zadku. Ten měl plno práce sám se sebou.

S nadpřirozenou ostrostí jsem vnímal naprosto všechno kolem sebe. Radkovy stahy kolem mých prstů a chvíli na to i kolem mého ptáka oděného v latexu. Hutný pach sexu ve vzduchu. Vázu kývající se povážlivě ze strany na stranu v momentě, kdy se z mého začnu pomalu přirážet stal nový pokus o rekord v trénování kyčlí.

Radek poslušně držel, dlaně se mu po naleštěném povrchu rozjížděly od sebe, já jsem začal cítit kolena, protože ta podlaha byla tvrdá jak hovado a moje čéšky se s ní neměly úplně v lásce. Bylo mi to ale putna. Držel jsem ho jednou rukou za bok a druhou jsem měl za zády jako oporu, abych se mohl lépe a hlavně rychleji pohybovat. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. V šíleným rytmu jsem dlouho nevydržel, Radek mě milerád vystřídal a začal si ukázkově nasedávat, že nebýt právě v úplným rauši, dal bych mu za tu rychlost i nějakou tu medaili. Žaludem jsem dojížděl až na samý konec.

Cítil jsem, jak se začínám potit a lehce zadýchávat. Srdce mi dunělo v uších. Z úst jsem vypouštěl takového vzduchu, že jsem ho pomalu nestačil brát zpátky. Bušil jsem do něj dál, chvíli já, chvíli on, palec a ukazováček, jenž nesly skoro celou mou váhu, už jsem přestal cítit.

Bože, to mručení, které Radek vydával, vibrovalo celým mým tělem.

Tlak ve varlatech mi pomalu narůstal, Radek to vzdal a zbořil se hrudníkem na černý stolek.

Prásk.

„Do psí prdele,“ vyhrkl drsně. „Ta posraná váza…“

Padl mi zrak na cosi velkého válející se po mojí levé straně.

„Přežila… Svině,“ dodal jsem a nebyl si jist, jestli tomu rozuměl, funěl jsem přitom jak ve fitku při zvedání těžkých vah.

Atmosféra houstla, i když jsem si myslel, že fyzicky už to možný není, přidal jsem na rychlosti těsně před cílovou rovinkou. Jako z dálky jsem slyšel Radkovo: „Ještě… ještě… už…“

Těsně před finišem, kdy už mi příjemné mravenčení zatemňovalo mysl, jsem se položil na Radkova záda a zakousl se mu zuby někam do ramene. Ten zaklel a rytmické stahy kolem mého oblečeného penisu mi jasně napověděly, že mě předběhl. Ale jen asi tak o dvě sekundy.

Moc nemusím sex s kondomem. Je to jako dívat se na rybky přes sklo. To prostě s potápěním v moři nesrovnáte, ani kdybyste chtěli.

Jenomže tohle… to bylo super i přes to sklo.