Školní láska - Sobota

„Jsem doma.“

„Máma,“ vykřikl jsem a rychle jsem vylezl z postele. Adam se probudil.

„Co se děje?“ zeptal se.

„No přišla máma, oblíkej se,“ hodil jsem mu oblečení, „rychle!“ Ale najednou přišla máma, rozrazila dveře a s otevřenou pusou se dívala na Adama.

„Co to tady děláte?!“ zeptala se s velkým udivením.

„Ahoj mami,“ začal jsem vysvětlovat situaci, „ty už jseš doma?“

Adam se mezitím oblékl a vyděšeně se díval na mamku.

„No vidíš mě tady ne?“ odpověděla. „A ptám se co tady děláte?“

„No Adam tady přespal.“

„A proto seš nahej?!“

„No, večer bylo hrozný vedro, víš, tak jsem si svlíknul boxerky.“

„Dobrá, povíme si o tom později, já musím jít zpátky do práce. Zapomněla jsem si pár věcí.“ Mamka se otočila a odešla z pokoje. Otočil jsem se na Adama.

„To bylo těsný!“

„No nemyslím, že na to skočila,“ odpověděl s ještě vyděšeným výrazem.

„Asi ne, ale radši už bys měl jít.“

Adam se přiblížil a políbil mě. Takový francouzák jsem nikdy nezažil.

„Tak já půjdu.“ Zavřel dveře a po chvilce jsem uslyšel jen zabouchnutí dveří. Lehl jsem si na postel a začal jsem brečet. Proč já? Proč to tak muselo skončit. Najednou však do pokoje přišla mamka a něco držela za zády.

„Copak je, synu můj?“ Sedla si ke mně na postel, ale stále měla něco za zády.

„Já ho miluju, proč to nepřijmeš?“ objal jsem ji, ale v tom pohnula rukou za zády.

„Protože nemám ráda buzny!“ zařvala mi do ucha a odhodila mě na zem. Postavila se a ukázala mi tu věc za jejími zády. Byl to NŮŽ!

„Tak a teď…“

„Ááá!“

„Tomáši! Probuď se.“

Když jsem otevřel oči, uviděl jsem Adama, všude byla tma, ale já ho viděl jasně.

„Byl to jen zlý sen, to bude dobrý.“ Pohladil mě na tváři a dal mi pusu. „Dobrý?“ zeptal se mě.

„J-jo.“ Vykoktal jsem ze sebe a rukou jsem si otřel pot z čela.

„Přinesu ti vodu.“ Odtáhl peřinu a šel do kuchyně.

Když tamto byl sen, tohle musí být skutečnost, takže tamto se nestalo a nikdy nestane. Byl to jen výplod mé fantazie. Ulevilo se mi, když jsem se ubezpečil, že to byl jen sen. Dveře se otevřeli a Adam držel sklenku vody.

„Tak o čem se ti zdálo?“ zeptal se, sednul si na postel vedle mě a podal mi vodu.

„O mojí mámě,“ napil jsem se vody, „víš, ona je hrozně homofobní a kdyby se dozvěděla, že jsem na kluky tak…“

„Tak bys mohl spát u mě,“ skočil mi do řeči s úsměvem. Usmál jsem se, položil skleničku a políbil jsem Adama. Položil jsem ho na postel.

„To je taky možné, ale teď pojď spát.“

„Dobrá,“ Adam zvedl peřinu ze země, kterou jsem skopl, a přikryl mě a pak sebe.

„Miluji tě,“ pošeptal mi do ucha a chytil mě kolem pasu a usnul.

Bylo nádherné slyšet, jak odfukuje a někdy něco zabrebtá…

Ráno jsem se probudil s úsměvem na tváři, který mi ale hned zmizel, když jsem se otočil a všiml si, že v posteli není Adam. Lekl jsem se. Kde je?! ptal jsem se sám sebe. Vstal jsem rychle z postele a zamířil do kuchyně. Otevřel jsem dveře. Toasty? Marmeláda? Nutela? Kde se to tady vzalo?? Rozhlédl jsem se…

!CINK!

Nehorázně jsem se lekl, když toustovač vyhodil toasty.

„Tousty!“ Adam vyběhl z koupelny k toastům, které dal hned na talíř.

„Jau, kruci… To pálí,“ pak si mě všiml, „dobré ráno, posaď se.“

Díval jsem se na něj pomalu s otevřenou pusou.

„Dobře,“ šel jsem se posadit a na ještě horký toast, který mi Adam přinesl, jsem si nanesl nutelu, „kdy jsi vstával? A kde se vzaly tady ty věci?“

Adam se posadil s toastem naproti mně a nanesl si marmeládu.

„No,“ kousl do toastu, „asi kolem páté, a jelikož byla lednička vybílená víc jak arktický sníh, tak jsem musel jít nakoupit.“ A dál si pošmakoval na toastu.

„Aha,“ dojedl jsem toast a odnesl talíř do škopku, „a kde mají otevřeno v pět hodin?“

„Hned tady v sámožce za rohem.“

My máme sámožku? A hned za rohem?? Asi bych měl někdy vytáhnout paty z domu. Najednou zazvonil mobil.

„Adam, prosím,“ řekl do telefonu, „je to nutné? Dobře budu tam do hodiny.“

Položil mobil.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se a posadil se k němu.

„Musím jít na trénink, nějakej klub chce odvetu, takže musíme domluvit taktiku a kdy budeme trénovat.“

„Aha,“ zamračil jsem se, „tak jestli musíš, tak musíš.“

„Promiň, nečekal jsem, že mi zavolají.“ Zadíval se mi do očí, chtěje mi dát pusu.

„Ne to je v pořádku,“ vstal jsem, abych se vyhnul polibku. Adam vstal taky a ze zadu mě objal kolem pasu.

„Miluji tě.“ Dal mi pusu na vlasy, oblékl se a odešel.

Trénink v osm hodin ráno? A v sobotu? Docela jsem byl naštvaný, protože jsem se těšil na společný víkend. Myslel jsem, že zajdeme do kina nebo do parku… prostě cokoli, hlavně abychom to dělali společně. Jediný, co teď můžu udělat, je mýt talíře…

V devět byla kuchyň kompletně uklizená, lednice naplněná a já znuděný a naštvaný. Co teď? V sobotu ráno, sám… Takhle jsem přemýšlel, dokud jsem nenarazil na stolek v obýváku, a tím pádem neshodil časopis, který máma před nedávnem přinesla.

Přijď na letošní Pride…

Dál jsem číst nemusel. Zjistil jsem si jen důležité informace, kde a kdy a v kolik. Dnes! Mám 4 hodiny, času dost, řekl jsem si pro sebe a zapnul jsem televizi, ale před tím jsem si nařídil budík, abych Pride stihnul. V televizi byl zrovna Star Trek: Voyager, můj oblíbený. Zrovna kapitán Janewayová soupeřila s Borgy, ale pak mi došlo, že jsem tenhle díl viděl několikrát, tak jsem usnul…

!PÍP…PÍP…PÍP!

Budík mě probudil a já jsem se šel vysprchovat. Pustil jsem si studenou vodu, abych se rychleji probral a nabral síly. Umyl sem se velmi důkladně… Přece nemůžu smrdět, pomyslel jsem si. Utřel jsem se a šel jsem se obléct.

Jelikož je to pochod barev, tak půjdu nějak barevně… Jo, tohle. Ze skříně jsem vytáhl pruhované barevné tričko a barevné kostkaté kraťasy. Šel jsem k zrcadlu. Perfektní! pomyslel jsem si, ještě navonět a můžu vyrazit. Vzal jsem si klíče, mobil a zabouchl jsem dveře.

Cestou na Pride jsem potkal několik lidí, kteří si mezi sebou šuškali. Sice tomu nebylo rozumět, ale pochopil jsem dost z jejich zhnusených pohledů. Nejspíš si všimli, jak jsem barevně vystrojen, tak jim asi došlo, že jdu na Pride. Dorazil jsem na autobusovou zastávku a čekal na autobus, který mě doveze pár ulic od začátku Pride. Tak kdy přijede? Měl tady už dávno být… V tu chvíli přijel nízkopodlažní autobus, který byl z části plný. Nastoupil jsem, pozdravil řidiče a sedl si za něj. Po pár stanicích jsem vystoupil a zamířil jsem na „start“.

V několika ulicích jsem viděl, ale hlavně slyšel podpůrce akce D.O.S.T., ale hned přes ulici jsem slyšel zase odpůrce akce D.O.S.T. Všichni vědí, že akce D.O.S.T. je pěkná blbost, ale co se dá dělat.

Konečně jsem dorazil na náměstí, Pride byla již v plném proudu. Všichni se vlnili a tancovali do rytmu hudby. Všude byly barevné vlajky, slogany a znaky. NÁDHERA, jinými slovy se to nedalo popsat. Líbilo se mi to až do chvíle, než jsem uviděl nějakého kluka, který jakoby Adamovi z oka vypadl. Je to on? Není to on? Nevěděl jsem, ale odhodlal jsem se to zjistit… Procpal jsem se davem až k němu a sebral odvahu…

Poklepal jsem mu na rameno. „Ahoj.“