Motýl v síti I.

Ještěže nejde po mailu nikomu nafackovat. Ten umorousanej utřinos by si to zrovna teď víc než zasloužil. Jak má něco prodat, když se mu jednou nezdá komu, podruhé za kolik a teď zase tvrdí, že zákaznické úpravy, které on prodal už před měsícem, se nestihnou dodělat do listopadu? Což ovšem znamená, že implementace toho zatraceného softwaru se v prosinci stihne jen tak tak, a pokud to nepojede, jak má, tak bude po zakázce.

V lepším případě jim vysmahnou penále, v horším případě to zruší úplně. Dost na tom, že to dokázal protlačit až k objednávce, ti dva mladí ajťáci sice mají vcelku obstojné nápady, ale nestihli bohužel ani povrchní kurz standardního business chování, o organizaci práce ani nemluvě. Hrozná doba, nebýt toho, že si za dlouhá léta práce nadělal nějaké známosti, tak by z toho zase nebylo v lepším případě nic, v tom horším průšvih.

Naštěstí s chlápkem od protistrany se párkrát viděli na nějakém semináři, tak ho vzal na oběd a mimo zápis ho dokázal přesvědčit, že by tomu měli dát ještě šanci. Musel sice tvrdit, že ti dva dobráci jsou více méně geniální, o čemž svědčí to, co vymysleli a nakonec dokázali převést do počítačového kódu, a ono to k údivu jich samotných fungovalo. Tu část o údivu samozřejmě vynechal, ale to s sebou holt na druhé straně nese to, že ke generálovi banky z velké pětky, který se je nějakým zázrakem uvolil přijmout osobně, vyrazili v kristuskách, kraťasech a tričku. Raději nezmínil, že jednoho musel navíc cestou donutit, aby si na Václaváku koupil aspoň tričko bez nápisů a tu hrůzu, co měl na sobě, zmuchlal do svého zamaštěného batohu. Jevilo se mu, minimálně z jeho staromódního pohledu, jako dost nepravděpodobné, že by kdokoliv v dané situaci ocenil velký název jeho oblíbené punkové kapely s fakáčem uprostřed.

Už tehdy mu došlo, že tohle zaměstnání bude vyžadovat opravdu specifický přístup. Na druhou stranu to vlastně byla docela legrace a věřil, že by z toho jednou mohla být v důchoďáku celkem obstojná historka, a taky to bral jako novou zkušenost, proto do toho nakonec před skoro rokem šel. Jako muž za zenitem se mohl buď životem bavit, nebo za tím uběhlým truchlit, naštěstí nebyl typ na tragické sebetrýznění, to raději občas někoho řádně pleskl přes půlky, než by týral sebe.

Když předloni z jara velký hedgeový fond, který pět let řídil, koupila jedna z těch nóbl bank ze City, nasadila na jeho místo logicky svého člověka. Tři měsíce mu to předával a pak celkem rád zavřel dveře z venku a zapomněl přístupové kódy, jen co se za ním ty dveře definitivně zavřely. Nešel naštěstí s prázdnou, vyplacená konkurenční doložka a zpětný odkup zaměstnaneckých akcií mu hodil sumu, která by většinu lidí v jeho věku dokázala zabezpečit minimálně do důchodu, když nebude moc blbnout, tak už vlastně nemusí nikdy pracovat. Hlavně ten prodej podílů se mu sakramentsky povedl, když viděl toho arogantního trotla, kterého poslali z Londýna, usoudil, že prodej okamžitě bude prodej na vrcholu a cena už nikdy lepší nebude.

Měl prozatím pravdu a to ještě netušil, že za pár měsíců přijde nějaká coronakrize. Stačilo mu, jak ten arogantní cápek dával ostentativně najevo, že jeho názory na řízení rizik jsou z doby kamenné, a notně netaktní způsob jakým mu uměl dávat najevo, že jeho angličtina není zrovna perfektní. No ono jako opravdu není, má přízvuk a tu a tam něco řekne fakt blbě, ale vysvětlovat mazánkovi z Oxfordu, že za jeho mladých let se na východě jen tak do ciziny nevyjelo na dva semestry výměnného studia, ani smysl nemělo.

Vzal to tak, že ty tři roční platy, co mu vyplatili za předčasně ukončený kontrakt, jsou něco jako znamení, aby aspoň na ty tři roky zkusit něco jiného. A tak to také udělal, pěkně na tajňačku a na jeho poměry skoro od nuly, jednak se vlastně nudil a taky měl tu konkurenční doložku, takže práce v oboru, kterou by nejspíš sehnal relativně snadno, nebyla právě na pořadu aktuálního dne. Projížděl tak trochu pro zábavu naslepo inzeráty s jediným kritériem, aby to bylo mimo obor a aby mu zablikalo v hlavě to záhadné světýlko, kterému se říká intuice.

Tu a tam ho něco zaujalo, a tak poslal životopis, většinou nikdo ani neodpověděl, a když ho na nějaký pohovor asi čtyřikrát pozvali, končilo to pokaždé stejně, vzali někoho mladšího s prestižnější školou. Jeho VŠE z dob těsně porevolučních, s na dřeň osekaným životopisem, ze kterého toho musel hodně vynechat a hodně zrelativizovat, nebyla prostě dost dobrá do dnešních časů, s tím by zabral možná ve státním a nechat se šíbrovat nějakým nedovařeným politikem někde na ministerstvu se mu nechtělo. Naštěstí kromě toho, že se bez práce trochu nudil, ho nic nenutilo vzít cokoliv, a tak se tím spíš bavil.

K téhle práci přišel trochu prazvláštně a konspiračně, ale když se odmyslí ten právě dokonale nesnesitelný blbec, není to vlastně až tak hrozný a není to nuda. Před rokem, jedno líné letní odpoledne, se mu dostalo pod ruku něco, co ho dokázalo po nějaké době zase zaujmout. Po pravdě se zrovna znuděně válel na pláži v Sitges a po šesti dnech pobytu už ho nebavilo čtení roky nastřádané beletrie, prokládané obhlížením zadků i předků pohledných místních turistů.

Celkem zajímavé pojednání o specifických aspektech vlády čtvrté a páté egyptské dynastie dočetl předevčírem, společenské rubriky internetových zpravodajství psaly stále to samé, o politice a covidu ani nemluvě.

Zkusil složku, kterou mu před pár dny poslal spolužák Franta, kterého tu náhodně hned první den potkal. Ono teda náhodné to vlastně asi moc nebylo, jako člen představenstva jisté středně velké banky, jinak ovšem dcery jedné z největších bankovních korporací světa, si milý František musel dávat pozor, aby se v české malovesnici neprovalily jeho poněkud specifické sexuální preference, a přijel si diskrétně užít sem. Nebyl ani zdaleka jediný, nakonec i on sám sem zajížděl i několikrát do roka a to nemá chutě ani zdaleka tak specifické. Vzájemně o sobě věděli už od vysoké, a i když spolu nikdy nic neměli, Františkovy sexuální potřeby byly opravdu hodně speciální, tak nikdy nepojmenovaná, ale přesto jasně existující buzní kolegialita mezi nimi samozřejmě fungovala.

Dali spolu dvě osvěžující odpolední sangrie a nezávazně tlachali, to si alespoň na začátku myslel. Protože nebyl zase tak bezvýznamná nula, tak to, že je zrovna pracovně volný, nebylo žádné tajemství. Stejně jako se vědělo, že shrábnul slušný balík na rozloučenou a i ten prodej akcií musel dohledu povinně ohlásit. Jak známo v Čechách se obecně nic neutají, takže to ve výsledku věděli skoro všichni, Františka nepochybně nevyjímaje. Jak tak spolu promílali živé i mrtvé, zmínil, jakože náhodně, jeden projekt, do kterého ta jejich banka před pár týdny investovala. František ovšem málokdy dělal něco náhodně, to zase věděli všichni o něm.

„Vložili jsme peníze do takové malé softwarové firmičky, on je to teda vlastně grant a dostali jsme to befelem. Bylo to pátý v nějaký světový soutěži, co naše velká matka pořádá, a ve své kategorii první. K mojí smůle jsou to Češi, takže to spadlo k nám.“

František opravdu nevypadal, že by se nad tím úkolem zrovna dmul nacionální pýchou, nicméně bylo jasné, že mu to neříká jen tak, na to ho znal příliš dlouho. Nejspíš mu to hodili na krk a on v tom teď plave.

„Zavázali jsme se, že jim do toho nebudeme moc kecat, ale přitom jim musíme poskytnout veškerou podporu, no trochu schíza. Po mém soudu se v tom manažersky poněkud plácaj. Přátelsky jsem doporučil, aby si našli aspoň jednoho zkušenýho chlapa do vedení, nebo teda i ženskou, hrozná doba dneska ten gender.“

O Františkovi bylo známo, že není právě příznivcem žen ve finančnictví, respektive žen obecně už proto, že tuto svoji nechuť se nenamáhal ani příliš maskovat.

„Ideálně někoho, kdo zvládá provozní řízení a obchod, no a když by věděl i něco o tom, jak to funguje v bankách, tak jako reálně, byl by to ideál. Teď jsou to čistý vývojáři bez dozoru, takže se v tom jenom zacyklujou, furt něco dolaďujou a nikdy nic nedokončí.“

František se odmlčel a předstíral, že ho právě v této chvíli osvítilo, i když to nevypadalo ani trochu přesvědčivě.

„Vlastně někdo, jako jsi ty, by se mi tam přesně hodil.“

No tak odkud fouká, už začínalo být zřetelnější, nicméně František pokračoval:

„Nakonec z té poslední štace jsi dokázal udělat pěkně vybroušený diamant a ještě ho k tomu dobře střelit.“

Sledoval s jistou dávkou sebeuspokojení, jak by se ta špatně maskovaná polozávist dala mazat na chleba a přikusovat k té sangrii, ale poslouchal dál, věděl, že to František nemyslí až tak čecháčkovsky zle a že v jeho případě je to jenom projev nezvladatelné celoživotní soutěživosti.

„Pustili jsme do nich dost peněz, a i když je to grant od naší máti, stejně se to sleduje, tak bych tam potřeboval někoho mít, docela nerad bych to odepsal.“

No jasně, to mu tak věří, klidně by to odepsal, ale asi mu to hodili na triko a teď neví, jak z toho vybruslit, aniž by si podělal reputaci v Londýně.

„Trapný na tom je, že jim podle pravidel toho grantu nemůžu nikoho oficiálně nařídit, a i když bych to jako mohl neoficiálně udělat, tak takovýmu od nás nasazenýmu týpkovi nebudou stejně nic věřit. Potřebovalo by to, aby se tam někdo propašoval normálně přes výběrko.“

Ten někdo měl být nejspíš on, tak to bychom měli venku. Začínal ho podezírat, že sem snad za ním jel schválně, i když to byla nejspíš pitomost a jenom využil příležitosti, když ho tu potkal.

„Každopádně finance jim na to dáme, a když to dobře dopadne, tak by na tom dotyčný nebyl škodný ani od nás.“

Tím asi myslel nějakej extra bonus na jeho triko, no alespoň je uznalej, když mu teče do bot, což byl zřejmě důvod, proč i přes skutečnost, že byl jinak prototyp bankovního dinosaura a trochu svině, tak ho ve výsledku všichni respektovali jako chlapa na svém místě. Jako jeden z mála totiž nikdy neváhal potlačit vlastní jinak nesmírné ego, pokud existoval kdokoliv, kdo mu mohl pomoci dosáhnout žádoucího výsledku v tom, o co usiloval. Dokonce občas byl schopen uznat i fakt, že se na nějakou pozici hodí ženská.

Nic mu neslíbil, ale materiály si poslat nechal včetně inzerátu, na který měl jako že reagovat.

„Startup SW firma vyvíjející bankovní aplikace přijme provozně-obchodního ředitele, mladý kolektiv, moderní pracovní prostředí…“ A spousta dalších bla bla benefitů. Požadavky na pozici hravě splňoval a bylo to mimo obor a přitom v oboru. Začínající firma se teď už nepoužívá a říká se tomu startup, ach jo, jednou se z toho všichni zblázníme, pomyslel si s jemným úšklebkem, ale tak či tak, světýlko v hlavě mu zablikalo a začal si ty materiály pročítat s o dost větším zájmem. Zapátral i v hlubinách internetu, a protože to vyhrálo tu soutěž, tak i našel, co hledal. Bylo to něco jako Siri šitá pro banky, no vlastně hrůza, chudáci ti navolávači v call centrech, možná budou jednou bez práce. Bylo to celkem komplikované, ale nakonec to nebylo nic nového, ušetřit na lidech, toť zhmotněná touha každého tlustého bankovního šéfa.

Nějací dva študáci si na tom dělali diplomky, teď mohl ocenit, že se diplomové práce od jisté doby zveřejňují a jsou docela snadno dostupné, když víte, kde je hledat. Ještěže tu slátaninu, se kterou promoval on, nikdo nikdy nenajde, tu a tam má jeho věk i nějakou výhodu. Každopádně za jednu z nich dostal autor cenu za novátorství, což sice považoval za odpudivé slovo, ale co už, ocenění je ocenění, zejména když je s tím spojený velkorysý grant. Věnoval tomu nakonec celé odpoledne. Odpustil si sledování vysportovaných chlápků na pláži a četl.

Na první dobrou to znělo stejně pravděpodobně jako vývoj zaručeného prostředku na prodloužení penisu, vždycky ho napadlo v podobných situacích tohle přirovnání, možná proto, že by potřeboval spíš pravý opak. Jeho péro bylo neprakticky velké, tlusté, nesouměrné a hlavně v úplně blbém úhlu dolů zahnuté. Jinými méně vstřícnými slovy, jak mu to ztvrdlo, tak to bylo velký, křivý a vošklivý. Nějakou předělávku na menší a hlavně rovnou variantu by vcelku ocenil.

Když pozdě odpoledne skončil s podrobným čtením těch diplomek, tak mu to ale dávalo vcelku smysl. Neměl sice znalosti, aby mohl pochopit, jak se dá něco takového vtělit do použitelného softwarového řešení, ale jak to doladit a prodat nějaké té bance, pokud to bude fungovat, to už by asi věděl.

Ráno Františkovi zavolal, že to tedy zkusí. Přihlášku poslal ještě ten den. Životopis pro jistotu trochu odšperkoval, aby nebudil zbytečné podezření, fotku přiložil tak sedm let starou a ještě raději černobílou, čímž, jak doufal, trochu zvedl šance dostat se alespoň do užšího předvýběru. Plat nebyl na jeho poměry žádný zázrak, ale na tom mu zas tak moc nezáleželo a taky si s Františkem stihl domluvit slušná procenta, pokud se to nakonec povede. Poprvé po těch několika týdnech, co se poflakoval na volné noze, měl pocit, že tohle by ho mohlo zabavit na ty nejméně dva roky, co beztak nic moc jiného dělat nemůže.

Pozvánka na pohovor přišla k jeho překvapení za nějaké sotva tři dny, to už byl zpátky v Praze. Zavolal na číslo z příšerně ukecaného mailu, i když mohl vše domluvit písemně, měl pořád raději alespoň trochu osobnější komunikaci. Milá starší paní na druhém konci bezdrátu mu až přeochotně nabízela termíny, vzal hned první na příští pondělí, nakonec mu to bylo jedno, času měl dost. Zase jednou ocenil, že má raději tu osobní komunikaci, u startupu s mladým kolektivem by očekával na lince nějakou chichotající se cácorku. Hlas starší dámy ho mile překvapil a dobře naladil a z mailu by se to v každém případě nedozvěděl. K jeho dalšímu překvapení dělali pohovor přímo ti dva mládenci, čekal spíš nějakou personální agenturu, asi byli opravdu trochu paranoidní. Takto se tedy na druhou stranu hned seznámil se spolumajiteli právě začínající firmy se zapsaným jměním 1000 korun českých a budoucími možná multimilionáři.

Jeden takový oplácaný chytrolín s typicky ajťáckým výrazem a ještě typičtějším slovníkem i chováním. Druhý o poznání lépe se vyjadřující i vypadající, trochu menší, ale pěkně rostlý s hezkou hustou bradkou a tak týdenním pečlivě neudržovaným strništěm, které mělo asi trochu zamaskovat, že mu zdaleka ještě není ani těch třicet. Vypadal, že i trochu sociální inteligence pobral, a měl pěkný hustý skoro srostlý obočí, ani nevěděl, proč ho to tak zaujalo, no vlastně věděl, všichni takhle srostlý jsou vášnivý a divoký, každopádně se mu celkem líbil. Tedy byl ve věku jenom o málo vyšším než jeho synové takže jako nic, ale pěknej byl a představovat si nakonec může, co chce, myšlenky snad ty jejich programy ještě číst neumí.

Výběrovou komisi doplňovala už jenom postarší odhadem šedesátnice, podle hlasu se dohadoval, že s tou už měl tu čest po telefonu, mimochodem dost šmrncovní baba, kterou mu představili jako finanční ředitelku a personalistku. Přišlo mu to jako divná kombinace funkcí, dokud mu podle jmen Charvát – Charvátová nedošlo, že to bude nejspíš matka toho fešnějšího individua, jinak, jak se dozvěděl později, stará účetní a personalistka v důchodu.

Pěkně si pokecali, ne že by jim snad vysvětloval svoje pohnutky k tomu, že se se svojí minulostí uchází o takové místo, ale dost šmrncovní šedesátnice se ho pokoušela bombardovat otázkami celkem obstojně. Naštěstí ho nemohla dostat, za roky praxe udělal desítky, možná spíš stovky pohovorů, byť výhradně na druhé straně stolu, než na jaké zrovna seděl, a tak z něj vytáhla jenom to, co říct chtěl, aniž by poznala, co všechno říct nechce. To, co říct chtěl, vydalo ovšem na skoro hodinu, nakonec místo pohovoru kladl otázky spíš on, ty diplomky četl opravdu pozorně. I tak, když odcházel, nic moc od toho nečekal.

Za dva dny poslala přímo panímáma Charvátová email s tím, že by byli moc rádi, pokud by se připojil k jejich týmu. Přišlo mu to mimochodem jako příšerný obrat, na tenhle slovník si asi nikdy nezvykle, nicméně povytáhl obočí a řekl si no tak jo. Teď toho zrovna trochu zalitoval, asi už je přeci jenom na tuhle omladinu starej. Jestli se mu nepovede Vojtu, tedy toho pohlednějšího, a jak stihl za ten skoro rok zjistit, i chytřejšího z těch dvou pošuků, dokopat k tomu, aby si švihli, tak on bude mít fakt co dělat, aby tu zakázku a nejspíš i celou firmu udržel pohromadě, o bonusu pro sebe ani nemluvě. Když bude nejhůř, nějak zneužije matku Charvátovou, snad mu synka nějak pomůže zpracovat, když už teda udělal tu pitomost a zaměstnal si ji.

Časem se s ní naštěstí dost spřátelil, nebylo na to nakonec třeba ani moc námahy, ani nějakého zásadního přetvařování, od počátku stačilo, že oba věděli o existenci cash-flow, plus jak se to počítá, jak se to čte a co to znamená. Navíc to byla prostě lidsky příjemná ženská, která kupodivu nepůsobila ani nijak přehnaně mateřsky a ochranitelsky, pokud se jednalo o synáčka, párkrát ho i před ním sprdla takovým způsobem, že měl chuť jí zatleskat a pogratulovat. K tomu měl na dámy jejího věku osvědčený starosvětský trik, spočívající v prosté schopnosti takticky si pohlídat její kalendář, používala normální áčko na stůl, takže žádnou velkou detektivní práci to nevyžadovalo. Druhý den po kadeřníkovi nebo návštěvě kosmetičky si s náležitou lichotkou vždy pozorně všiml nového přelivu či svěží a zářivé pleti a byla jeho. Tenhle trik praktikoval už dobře pětadvacet let a fungoval pořád spolehlivě. Ještěže jí nebylo pod třicet, to by měla všechno v telefonu a on by byl nahranej, jo nová doba už tomuhle tolik nepřeje. Bude muset začít přemýšlet o nových postupech. S tím pro dnešek zavřel ten zatracenej mail a šel se konečně převlíknout do trenek.

Do fitka se odpoledne nedostal, místo toho měl konspirační schůzku s Františkem a trochu se to protáhlo. Tu mašinu, co si při jarním lockdownu koupil a nainstaloval do pokoje pro hosty, se mu už taky nechtělo nastavovat, a tak si dal pár desítek kliků na koberci, trochu zadřepoval a přidal nějaké sklapovačky s tím, že to musí pro dnešek stačit. Na svoje břicho byl náležitě namyšlený, a když denně viděl tu povadlou mládež, měl k tomu cvičení i motivaci. Oba ty zobáky pořád figurou strčí do kapsy a ani nemusí zatahovat břicho. Ačkoliv pozoroval, že ten menší a fešnější šel poslední dobou nějak do sebe a pas má viditelně užší a ramena širší. Cvičení ho nad očekávání nakoplo, rozproudila se mu krev a lenost byla pryč. Co s načatým večerem, trochu bezmyšlenkovitě pustil oblíbené árie z Pucciniho a vzápětí i seznamku.

Ne že by snad věřil v nalezení muže svého života, tuhle myšlenku opustil už dávno, co se před lety rozvedl, to zkusil dvakrát a nedopadlo to. V letech krátkodobých, většinou výhradně sexuálních vztahů, které střídal po dobu, co byl ženatý a kluci byli malí, zjistil, že chlapi jsou z něj nadšení jenom do prvního pokusu o zasunutí. To jeho divnopéro narostlo do takového tvaru a rozměru, že to nikdo dlouho nevydržel.

Exmanželce to nevadilo, ale jejich manželství bylo naplněno jenom párkrát. Ne, fakt nebyl pokrytec, nikdy by ho ani nenapadlo, aby se ženil, že je na chlapy věděl bezpečně od puberty, a kdyby ho Kateřina nepožádala o službu, nikdy by na ženskou nevlezl. Ona to věděla taky, a přesně proto si ho vybrala. Byla lesba, o skoro deset let starší než on, ale s žádnou ženskou nikdy nevydržela, leč po třicítce se náhle ozvaly mateřské pudy a ona začala toužit po dítěti. Poznali se v ochotnickém divadelním souboru a on byl prostě po ruce. Na rovinu mu řekla, že jí jde jenom o geny a s žádným heterákem si nechce komplikovat život.

Tehdy bylo takové řešení celkem běžné, umělé oplodnění se povolovalo výhradně sezdaným párům a to ještě po letech neplodných pokusů, o adopcích ani nemluvě. A jí tikaly hodiny čím dál hlasitěji, neměla chuť, čas a hlavně povahu se roky přetahovat s nějakou bábou na sociálce. Šla na to popravdě trochu laicky, přes své odborné vzdělání skoro v oboru. Prostě ho vyhodnotila jako hezkého, a jako mladý byl opravdu hezoun, a hlavně chytrého.

„Chci mít hezký a chytrý dítě, a to, že jsi mladý, bude jenom výhoda.“ Čímž měla na mysli, že se to zvládne na minimální počet pokusů.

Domluvili se, popravdě ani moc nepřemýšlel, byl mladej a blbej, sic byl vlastně čerstvě dostudovanej ekonom a mohl si umět spočítat, že mu to překope život od základů. Všechny její dedukce o mladém samečkovi se jí nakonec trochu vymstily, neb jí udělal rovnou dvojčata. Později si ho dobírala, že to udělal proto, aby s ní nemusel spát znova. Umí být neskutečně pragmatická potvora, ale bylo v tom i dost pravdy až na to, že původní dohoda zněla na jedno dítě bez závazků. Každopádně dvě děti místo jednoho byly trochu komplikace, kterou by ona, jak pragmaticky usoudil pro změnu on, sama úplně nezvládla, a proto pomáhal, jak mohl, nakonec byly to i jeho děti, a když ty geny jednou pustil dál, nechtěl je nechat jen tak. Po čase bylo praktičtější, když se sestěhovali, beztak byl u ní skoro pořád. Nakonec se i vzali, tehdy se úřední šiml s papírem přeci jenom porážel snáze a kluci měli ve škole pěknou rodinou fasádu pro učitelky i spolužáky. Maminka, tatínek, dvě dětičky, středostavovská rodinka jak z konce 19. století, prostě všechno jak má být.

V mnoha ohledech jejich manželství fungovalo dokonale, byla a je stále jeho nejlepší kamarádka, nejbližší člověk jakého kdy měl, ale na sexuální vášeň a touhu to samozřejmě nestačilo.

„Psa prostě mňoukat nenaučíš,“ jak opakovaně Kateřina se smíchem trousila, když si domlouvali, kdo bude mít zrovna volný víkend. Myslela tím samozřejmě oba, na druhou stranu jim to nebránilo být celkem ucházejícími rodiči a on nikdy nezalitoval, že do toho šel. Měl dva krásný kluky, a to že za to asi něco obětoval, bral jako dobrý obchod. Rozvedli se, až když byli oba kluci na vysoké, ona konečně našla ženskou, s kterou chtěla být, a kluci už byli dost velcí, aby jim to vysvětlili. Spíš ani moc nevysvětlovali, jenom tak oznámili, mlaďasům to bylo tou dobou beztak už docela fuk.

On zůstal rázem tak trochu bez přípravy sám se svým vlastním životem, ne že by měl potencionálně nouzi o chlapy a sex, ale s partnerstvím to bylo těžší a s nikým mu to dlouho nevydrželo. Jednak měl časově nevyváženou práci, která často vyžadovala kreativní přístup k plánování volného času s občasnými neplánovanými odlety na druhý konec Evropy, což, jak zjistil, představuje pro nemálo chlapů buď záminku k žárlivým výstupům, které se mu upřímně protivily, nebo naopak k odskakování bokem víc než bylo zdrávo, což by mu až tak moc nevadilo, dokud to nebylo o jeho zdraví.

No a pak tu byl ten jeho fyziologický problém, na orální uspokojení byl tvarově uzpůsobený dokonale, ale anální sex s ním chlapy prostě většinou bolel. Zkoušel to opakovaně na mnoho způsobů s mnoha muži kolísavé inteligence i přizpůsobivosti a opakovaně neúspěšně.

Snažil se i najít si aktiva, ale zjistil, že mu to prostě nechutná, tak nějak se nedokázal trvale přeškolit. To s tím psem a mňoukáním u něj platilo, nejen pokud šlo o ženský. Přestože věděl, že často způsobuje bolest, nedokázal to nezkoušet. Ne že by byl přímo sadista, ale když mu chlap nastavil, tak zasunul. Skončilo to vždycky skoro stejně, dvě tři čtyři schůzky a pak buď odmlčení, nebo se dozvěděl nějakou imbecilní výmluvu. Realita byla taková, že to prostě nedali. Když to vidíte v pornofilmu, tak to vypadá skvěle, reálně je to na každodenní používání ovšem něco jiného.

Několikrát zkusil najít přímo masochistu, ale taky to nefungovalo, pro změnu zase u něj. Ne že by mu dělalo problémy dát mužskýmu na zadek, nebo i nějakou tu drsňárnu při kouření jeho velkýho zahnutýho Gatsbyho, to ho docela rajcovalo. Nějaký to okřiknutí, rozkaz a rafinované potýrání mu taky nedělalo problém, ale nebyl založením sadista, bral to jako sexuální hru, ne životní styl. V posteli se dá hrát leccos, ale u večeře chtěl mít někoho, kdo mu normálně vynadá a upřímně řekne, co si myslí o potřebnosti třicátého šestého páru bot, který si odpoledne zakoupil a teď není kam ho v botníku dát.

Smířil se s tím, táhlo mu na padesát a chlapa „na pořád“ už přestal vyhlížet. Ty poslední roky od rozvodu se sice tak trochu bezcílně snažil zpomalit čas a nestát se zaprdlým obtloustlým dědkem, ale nic než dobrý pocit na schůzích představenstva od toho nečekal. Měl nakonec najednou dost volna, které bylo třeba něčím naplnit, a když neměl chlapa, který by ho s ním chtěl trávit, tak si začal v jistém smyslu užívat sám se sebou. V tělocvičně nebo v bazénu byl skoro denně, obzvláště teď když má luxusní fitko o pár pater přímo pod kanceláří. Časem si na to zvykl, či spíše získal celkem příjemnou závislost na pohybu, která byla až trochu sexuální, nebo ho spíš dokázala uspokojit skoro, ale jenom skoro, jako sex. Dobré na tom bylo, že na postavě to bylo celkem znát, a tak sehnat sexuální uvolnění na jednu či dvě noci nebyl zatím žádný problém.

Běžně ho usilovně lovili i sotva zletilí mládenci, když si šel zaplavat, tak si musel dávat raději pozor, aby moc nevystavoval náčiní. V klidovém stavu Gatsby totiž vypadal víc než žádostivě a stávalo se, že se pak nedokázal nějakého toho obtěžovadla zbavit, pokud o něj neměl zrovna zájem, což bylo docela často. Poněkud iracionálně ho znervózňovalo šukat někoho mladšího, než byli jeho kluci, ale zase nějaký obtloustlý páprdy si k tělu taky nepřipouštěl. Výběr mu to dost zužovalo většinou na ženáče, kteří si šli odskočit od manželky nebo uvadajícího partnera. Poslední uvolnění si dopřál s jedním přesně takovým o víkendu v sauně, ani si neobtěžoval sundat prstýnek, ale hulil fakt luxusně.

Seznamka byla pro čtvrteční večer vlastně docela fajn, třeba něco najde, nebo minimálně přijde na jiné myšlenky. Přihlásil se, zapnul filtr na věk od 35 do 55 a začal si prohlížet nabídku. Dneska si chtěl s někým jenom pokecat, ale nějaké víkendové povyražení nevylučoval, naopak. Brouzdal spíš bezcílně, nehledal nic konkrétního, přečetl tři zprávy, které mu přišly, ale dvě byly od uživatelů bez fotek a jakýchkoliv informací, tím se nikdy moc nezabýval, a ten s fotkou byl nezajímavý mladík, který ještě navíc poslal jenom „ahoj”, s takovou zprávou nevěděl, co by měl dělat, a tak ji prostě smazal. Sám měl na profilu fotky taky jenom tak, aby nebylo vidět do ksichtu, nechtěl, aby někdo ze známých ukazoval jeho klukům, že jejich táta brouzdá v těchto vodách, ale zase jako že by neukázal nic, to mu přišlo divný, když je to jednou seznamka. Kluci samozřejmě nepředpokládali, že žije jako mnich, jednoho partnera ze svých dvou nepovedených vztahů jim i představil, ale nechtěl je uvádět do rozpaků nad nutnou míru.

Cinkla mu nová zpráva, 25/175/78. Co s tím, vždycky měl divný pocit, když měl něco s někým stejně starým, jako byli jeho kluci. Ovšem stejně byl zvědavej, co to je.

Ahoj, jsi krásný chlap, mohl bych vidět a zkusit něco víc?

Rozkliknul profil, docela pěkná figura, vypadá celkem mužně i přes ten věk, třeba se blbec dělá mladší než je, nějaký chlupy na hrudníku jsou, hezký velký špičatý bradavky, to se mu vždycky líbilo. Jinak profil bez hlavy, ale to nekritizoval, třeba k tomu má dobrý důvod stejně jako on. Nějaký další informace ovšem nic moc, orál aktivně, anal pasivně, no to skoro každej, dokud nedojde na věc, alespoň v jeho případě, jinak celkem strohý, ačkoliv ty fotky jsou celkem dobrý. Vlastně se mu docela líbí, ale jestli se dělá mladší, tak je to blbec, a jestli ne, tak je pro něj zbytečně moc mladej. Rozhodl se, že ho raději odpálí lehkou arogancí, s mladejma jsou jenom komplikace.

My si tykáme?

Kluk se snad urazí a bude od něj pokoj. Nebyl.

Promiňte, Pane, nechtěl jsem Vás urazit.

Aha!? Šel si přečíst ten profil ještě jednou, ty kolonky níž přejel jenom tak očima bez zaostření. No jo, bylo to tam, S/M soft i hard, nejspíš netuší, co to hard taky může znamenat, ale v každém případě gramaticky byl důsledný, v Pane a Vás použil verzálku, asi mu tím tónem, co zvolil, spíš nahrál, než že by ho odradil, přiznal mu body za pravopis a dal mu drobnou šanci. Ne snad proto, že by měl chuť na S/M, i když třeba možná jo, minimálně to ale nebude úplný analfabet a dokázal si tím získat jeho zájem a tím pádem i víceslovnou odpověď.

No dobře pro tentokrát ti to prominu, ale pro příště když něco chceš, tak je slušnost poprosit, můžeš to zkusit znova líp!

Začalo ho to bavit a nějak moc snadno, asi to bude těma bradavkama, nebo už je prostě nadrženej. SUBíci ho od jisté doby moc nebaví, tedy od té doby, co se s jedním pokoušel půl roku žít, ale tenhle vypadal, že má v hlavně snad i něco jiného než ano pane, minimálně ho zaujal.

Děkuji, Pane, nechtěl jsem být drzý, jenom se mi opravdu moc líbíte a rád bych dostal šanci, třeba Vám nějak posloužit, prosím.

Přílohou přišla nahá fotka zezadu, sakra ten zadek je fakt celkem pěknej, svalnatej, kulatej, chlupatej, sakra líbí se mu, dobře by věděl, jak by mu mohla taková prdelka posloužit, ale stejně to dopadne jako vždycky, bude buď kňučet a držet, nebo se mu sesype přímo při zásunu.

Asi by tě to dost bolelo!

Připojil fotku svojí ztopořené výbavy v detailu, ať se kluk pokochá nebo aspoň lekne. Přes všechnu skepsi se mu začal stavět, zasunul ruku do trenek a trochu ho promnul. Cinkla další zpráva, docela rychle, asi je mlaďas taky nadrženej.

Děkuji za fotku, Pane, je opravdu dost vyvinutý…

Takže se asi leknul, na druhou stranu to zakřivení taktně nekomentoval, i tak byl trochu zklamaný. Co s takovou zprávou jako má dělat, to ví i bez něj, že je přerostlej a k tomu taky křivej. Než to stihl odepsat, cinkla další zpráva.

Dokázal byste mě naučit ho přijmout, Pane? Prosím, velmi bych to chtěl.

Je tak přeslušnělej, až je to zábavný, a ta stylistika je až trochu starosvětská, docela se mu začínalo líbit, že až dosud nepoužil ani jedno slovo nespisovně.

Možná, ale to bys musel být hodně poslušný, snaživý a trpělivý se učit!

Když je to takový slušňák, tak by ho asi mohl něco trochu neslušného naučit, zkušeností na to pár má. Povytáhl si nohavičku u trenek o něco výš, aby ho to zbytečně netlačilo, Gatsby už se zase nevešel ani do volných domácích trenýrek.

Ano Pane, budu poslušný, jak si budete přát.

Hmm, tak že prej jak si bude přát, ach jo, každej vidí velký péro na obrázku a hned se mu vypne mozek. Začínal mít trochu chuť to ukončit, ale jeho prasácká část mu v tom prozatím účinně bránila, sic ho tlačila i trochu do drsňácké polohy, navozené uctivým slovníkem jeho protějšku.

Možná bys mě musel i předem přesvědčit, že to opravdu chceš!

Chlácholil se tím, že to nakonec odpíská druhá strana, když jí dá dost dobrou šanci se urazit nebo alespoň leknout.

Jak přesvědčit, nerozumím?

Chlácholil se však viditelně marně, zatím se zdálo, že je to vytrvalec, pořád se neurazil a jde si za svým obrázkem. Zkusil tedy, jak je houževnatý a jak moc je už vžitý do svého submisivního snu.

No hlavně nerozumíš tomu, že když něco chceš, tak máš slušně poprosit a to i když chceš něco vysvětlit!

Přitvrdil, byl si jistý, že kluk tu submisivitu trochu přehrává, i když teď už zároveň tušil, že si tak akorát jenom dělá sám před sebou alibi, varoval ho, vyslal mu víc než jeden varovný signál, ale moc už nepředpokládal, že by, minimálně pokud šlo o tuhle dnešní konverzaci, to kluk vzdal, pokud to tedy není jenom honič. Cink cink, rovnou dvojitá.

Promiňte, Pane, omlouvám se, jsem zbrklý, promiňte mi to prosím.

Chtěl jsem se zeptat, jak přesvědčit prosím?

Dvakrát „prosím”, tak ten už se prostě naladil na tu submisivní notu a fakt to hodně chce. Zkusil, co se stane, když ještě trochu pootočí šroubem.

To už bylo myslím podruhé, co se neumíš chovat, takže reálně už by ti to jen tak neprošlo. Asi bys dostal pár za uši, nebo možná i na zadek, když to tvůj táta zanedbal!

Žádná reakce, už mu to celkem trvalo…, tak výprasku už se leknul, až takový odhodlanec to zase není. Pousmál se, hlupák, rány se bojí a kanónu do análu ne, holt nezkušené mládí. Nebo je to fakt jenom honič u obrazovky a už to vypustil, to je taky možnost. No co, stejně to byla docela zábava a on nakonec skončí stejně jako on s mazlavě mokrým břichem.

Nějak ses odmlčel, už jsi vystříknul?

Nechtěl mu dát to odstříknutí tak úplně levně, ať aspoň pustí to péro a chytne se za nos. Nicméně se přepočítal, cinklo to znovu.

Promiňte, Pane, jenom táta nic nezanedbal, i když jsem doma nikdy nedostával.

Aha, tak tohle bude něco jiného, možná to ustřelil s tím tátou. Ach jo, občas zapomene, že jiní lidé neměli třeba tak nepovedené dospívání jako on a uletí mu poznámka, kterou tihle šťastlivci špatně chápou, to zase jako nechtěl. Asi by ho taky trochu nadzvedlo, kdyby se někdo otíral o tátu, toho měl z celé rodiny jediného opravdu rád.

Dobře, promiň, nechtěl jsem se tě nějak dotknout, trochu jsem se nechal unést.

Omluva neškodí a sluší, i když se snažíte tvářit jako tvrďák, a zabrala…

To je v pořádku, Pane, já se omlouvám, opravdu si ho honím a jinak na zadek bych po pravdě asi potřeboval.

No jo, takže dokonce ani nějaké té rány se nebojí, nebo se tak aspoň tváří, ale na tátu je háklivej. Ačkoliv je jasné, že by mu možná nějaká ta výchovná akce na zadku od táty bejvala v dětství neuškodila. Vlastně spíš asi ne, vychovanej ve skutečnosti vypadá slušně, takže na zadek tak možná jenom kdyby opravdu hodně pěkně poprosil, ale to neznamená, že odolá chuti ho trochu poškádlit.

No když honíš bez dovolení, tak to bys asi opravdu potřeboval udělat pár výchovných jelit na té pěkné zadnici, ale nejdřív bych tě nechal tak půl hodinky klečet nahého v koutě na hanbě, abys zpytoval svědomí!

Chtěl mu trochu povodit fantazii, i když k tomu raději připojil i rozesmátého smajlíka, aby to ten nadšenec zase nebral tak moc vážně, protože jestli je naturelní SUBík, tak by mu nebyl schopný dát, co potřebuje, a byl vcelku zvědavej, jak na to zareguje. Moc ty žlutý emoblbosti nikdy nepoužíval, ale tu a tam se to hodí, místo složitýho vysvětlování.

Chápu to správně, že jste mi zakázal si ho honit, prosím, Pane?

Překvapivě se za zprávou skromně krčil mrkající žlutý flek. Začal ho už definitivně zajímat, ať už reagoval na jeho nonverbální emokomunikaci záměrně nebo jenom instinktivně zrcadlil, o něčem to asi vypovídá. Ta hra byla minimálně zábavná a kluk má možná fantazie a vlhké sny, ale jinak bude asi spíš nenápadná myška než někdo s obojkem na Václaváku. Leč i fantazii je dobré trochu rozvíjet, a podle všeho ho dost rajcují ty drobné příkazy a omezování.

No kdybys byl můj, tak bych ti každopádně zakázal onanovat bez dovolení!

Popravdě mu to bylo úplně jedno, ať si kluk odstříkne, kdy se mu zachce, ale na druhou stranu trocha téhle legrace mu nikdy proti mysli nebyla a to není žádný extra dominant, ale když kluk je tak zábavně dychtivej po těch zákazech. Z té představy, jak mu zakáže honit péro, si ho pokrytecky začal honit sám, ale co už, jemu to nikdo nezakázal, že.

A mohl byste to tedy se mnou zkusit, Pane, prosím?

Usoudil z toho, že mu asi fakt chce podržet…, sakra možná je starší než ten jeho táta, no ale co, odmávl v duchu poslední pochybnosti o sobě samém. Kluk je o rok starší než synátoři, takže svoje pravidla vlastně neporuší a má fakt pěknej zadek.

A kdy máš čas?

Rozhodl se, že do toho půjde, jak dlouho si nakonec může chlap jako on ještě něco takovýho dopřát.

Bohužel až v sobotu, zítra mám ještě moc práce, nebude to vadit?

No vida, zítra má dost práce, no to on taky, ale to ještě neznamená, že by nemohla být nějaká taškařice po síti třeba hned.

Mně to bude vadit asi o trochu méně než tobě, pokud tedy dodržíš, co říkáš, a poslechneš, pokud ti zakážu si ho honit!

Kontrolovat se to nedá, ale legrace to je, měl ze sebe škodolibou radost. Nějak mu to odpovídání trvá, že by to přeci jenom zabalil?

Splněno, Pane.

V příloze byly dvě fotky, jedna zabírala to, čemu říkal ježek v kleci, tedy pindíka v mužském pásu cudnosti včetně ruky, která asi právě zacvakla plastový jednorázový zámek. Na druhé byl zámeček v detailu tak, aby bylo číslo zámku čitelné.

Byl to jenom takový ten plastový bazmek, měl raději kovové a masivnější, ale líbilo se mu to, byl to způsob reakce na jeho pošťuchování, jaký neočekával, a vlastně ho to hodně vzrušilo. Sakra, docela ho dostal, body pro něj. Než stačil něco odepsat, cinkla další zpráva.

Vím, že mi to nemusíte věřit, Pane, ale ten zámek mám jenom jeden s tímhle číslem, opravdu.

Po pravdě mu to bylo fuk, jenom ho to vzrušilo samo o sobě a chtěl toho mládence poznat, teď už ho opravdu zaujal.

Budu ti věřit, v sobotu třeba v jednu odpoledne?

Když něco chtěl, tak znal způsoby, jak to udělat. Je potřeba jasný termín bez možnosti výběru, pokud to kluk chce, tak si čas udělá.

Děkuji, Pane, jsem Vojtěch, a připojené telefonní číslo.

Hmm, žádné diskuze, funguje to, nebo se mu prostě jenom trefil do volna, ať to je tak nebo jinak, rozhodl se, že v autoritativní formě konverzace bude pokračovat.

Napíšu ti v sobotu, kam dorazíš, a připojil soukromé telefonní číslo, které používal pro tyhle důvěrné konverzace.

Vzápětí na telefonu pípla došlá SMS.

#Vojta, Pane, těším se na sobotu.#

Tak tomu ty prsty musely po klávesách snad lítat, to byla rychlost.

#Pokud nejsi hloupý, měl by ses spíš bát a jsem Václav.#

Teď už si opravdu dělal jenom alibi, než že by věřil tomu, že kluk vycouvá, a taky že ne.

#Bojím se i nemůžu dočkat, ono se to navzájem nevylučuje, Pane.#

#Musím už jít spát, zítra mám ráno poradu, smím?#

Zase to s tou servilitou jako nemusí tak přehánět, nebo se mu zprotiví ještě před sexem. Možná si za to může sám, bude to muset trochu odlehčit.

#Jasně, že smíš, a ráno ať tě to moc nebolí, ta klícka může být při vstávání trochu nepříjemná. Dobrou noc.#

Každopádně má mládenec pravdu, už je po desáté. Potřebuje sprchu, cvičením se zapotil a ráno se sprchuje nerad. Od té doby, co se sem před rokem nastěhoval, se to ráno nedá. Ta voda je tak přechlorovaná, že mu naskáčou fleky na obličeji a s tím nemůže mezi lidi. Vypadá to, jak když má nejmíň lepru.

#Díky, Pane, dobrou noc.#

A po minutě ještě jedna.

#Už se bojím trochu míň.#

Přestal si masírovat Gatsbyho, rozvalil se konečně pohodlně do křesla, aby si uvolnil ztuhlá záda, začal přemítat, co to zase provedl.

Je to každopádně dost SUBík, ale není hloupý, no uvidíme, třeba to bude aspoň sexy odpoledne. Pak mu začalo něco vrtat hlavou, v tom čísle mu přišlo něco divně, Vojtěch, porada zítra po ránu, no tu má taky. Zkusil cvičně číslo vyťukat na služební telefon. Už při druhém trojčíslí se výběr zúžil na jedno jméno, a když číslo doťukal celé, tak tam kontakt i zůstal, Vojtěch Charvát. Ne, to ne, to přece není možný! Zkontroloval číslo, no možná není, ale vlastně je, všechny reálie sedí, dokonce i jeho reakce na hloupou poznámku o otci.

Vojtěchův táta zemřel loni v květnu, pár měsíců před tím, než on nastoupil. Jeho máma na něj občas zavzpomínala takovým tím způsobem čerstvých vdov, když mu začala volat nebo nahlas přemýšlela, co mu udělá k večeři. Šel si znovu prohlédnout fotky, které měl mladík na profilu, i ty, které mu poslal, jo je to určitě on, postava seděla a výška a váha asi orientačně taky. Sakra, ve snu by ho nenapadlo, že má tak sexy bradavky.

No co už, půjde se na to vyspat, buď se z toho celého nějak vyvlékne, nebo něco vymyslí, nebo se něco stane samo, nebo se nakonec nestane nic, je přece dost reálná šance, že si to kluk do soboty rozmyslí. Ve sprše si ho vyhonil, trochu se mu ulevilo, koukal na louži spermatu, kterou vypustil, ještě umí navařit docela pěknou dávku. Vlastně je škoda to splachovat do odpadu, ten mladej ničema by si na tom nejspíš rád pochutnal. Před spaním si to ještě zopakoval, sakra tohle se nemělo stát, láká ho to a ještě k tomu vzrušuje, a přitom to bude nejspíš průšvih. S tím lehce před půlnocí usnul a spal kupodivu klidně celou noc.