Motýl v síti II.

Když se před osmou ráno probudil, první, na co si vzpomněl, byl jeho mladý šéf, a jak se mu po ránu asi daří, pokud tedy dodržel, co slíbil, a zůstal zamčený. Rozesmál se, sakra chtěl by u toho být. Ten darebák vede jedna nula a ani o tom neví. Škodolibě zadoufal, že ho to aspoň ráno vzbudilo, patřilo by mu to. Po ranní hygieně si zmáčkl kafe a sáhl po telefonu, který do té doby záměrně ignoroval. Byla to z jeho strany jenom taková osobní póza, nechtěl si připadat ve svém věku jako nadržený puberťák, lhal v tom sice sám sobě a dobře to věděl, ale vydržel.

Měl chuť se jít na ten zatracený telefon podívat od chvíle, kdy se v koupelně zbavoval tlaku v močovém měchýři. Pozoroval proud valící se z jeho močovodu a nenapadlo ho nic lepšího, než jak místo do toaletní mísy to proudí na břicho jeho mladého šéfíka a stéká mu to dolů do toho zamčeného rozkroku, občas měl celkem prasácké myšlenky, to se nedalo popřít. Zpráva tam byla, doručená už 6:43, jednoduchá a mile romantická.

#Dobré ráno, Pane, přeji hezký den, myslím na Vás.#

No ještě aby nemyslel, uchechtl se pod vousy, ráno to muselo dost tlačit. Začal odepisovat: #Díky, hezký den i pro tebe…#

Neodeslal ji, pošle mu to až těsně před poradou, je to trochu nesportovní, ale chtěl vidět tu bezprostřední reakci, když už má tu možnost, a taky si chtěl potvrdit, že vše vyhodnotil správně. Porada začínala v deset, v zasedačce už všichni seděli, tedy Vojta, jeho druhý společník Libor, Klárka – takto jediná asistentka, kterou všichni sdíleli, a paní Charvátová tedy Jana.

„Ahoj!“

Od počátku si direktivně všichni tykali, neměl tenhle nucený přístup moc rád, hlavně u Jany mu dlouho trvalo, než si na to zvykl, a z ní to cítil stejně, prostě byli z jiné školy. Tykat těm mlaďochům mu nevadilo, u ní měl trochu zábrany, překonal je, až když se mu postupně otevřela a vzájemně se oťukali, touhle dobou už by si asi tykali i bez firemní kultury, jenom by si to holt vybrali sami. Zprávu měl připravenou, s maximální nenápadností si vyměřil příslušné místo na obrazovce telefonu a odťukl ho ve chvíli, kdy všechny zdravil. Jeden z telefonů na stole jemně zavrčel a ruka, která po něm doslova vystřelila, byla samozřejmě Vojtova, i když nic jiného ani nečekal. Nechtěl ho moc trápit, tak ho pošťouchl jenom krapítek.

#Díky za přání, měj tak hezký den, jak ti tvoje soukromé vězeníčko dovolí.#

Pozoroval ho jenom po očku, s tak velkou opatrností, jakou mu jenom jeho poťouchlé myšlenky dovolily, i tak viděl, jak mu zčervenaly uši a kterak druhou volnou rukou nenápadně přerovnává nádobíčko. Udržet pokerovou tvář bylo pracnější, než čekal. Naštěstí matka Charvátová promptně spustila svoje každotýdenní finanční litanie, aniž by čekala na nějaké formální zahájení, netušila, jak moc tím zřejmě synkovi ulevila. Sem tam hodil oko na poposedávajícího spolumajitele, legračně se ošívajícího na židli a jízlivě ho to bavilo, a taky ho to vzrušilo, což by byl celkem problém, pokud by porada znenadání skončila a on by měl vstát. To nebezpečí tu ovšem nebylo, ještě na něj ani nepřišla řada. Od finančních patálií přešli k programátorským, jeden externista v karanténě, další dva rovnou s covidem a spousta jiných Liborových nářků, co všechno nejde, byla dalším nekonečně dlouhým bodem programu.

Ten fracek je den za dnem víc negativistický a mluví den ode dne pomaleji, štval ho ještě víc než obvykle. Už v létě mu začal lézt doslova na nervy, jednak hrozně ztloustnul a on neměl rád tvarohové typy jakéhokoliv věku a k tomu šířil kolem sebe blbou náladu jako podle učebnice psychologického minima. K tomu včera od Františka dostal dost informací, aby mu došlo, že je to ještě k tomu pěknej hajzl. Přerušil ho, chtěl to už mít za sebou, a tak na plénu verbálně a bez jeho jinak obvyklých kliček, odboček a okecávání, přímočaře zopakoval to, co mu psal už včera večer, než začal tu sexy konverzaci s jeho mnohem pohlednějším společníkem.

Psychologický tlak a manipulaci s blbcem zvládal za roky praxe pořád dobře. Dokázal ho do deseti minut, ve kterých se mu fracek pokoušel chabě vymlouvat, vmanipulovat ke slibu, že na následující úterní sezení připraví návrhy jak to vyřešit, včetně časového harmonogramu potřebných úkonů, a hlavně že to udělá sám. Z mnoha důvodů, z nichž některé byly vysloveně škodolibé, mu přišlo docela příhodné ho na víkend pořádně zaměstnat.

Tím porada skončila, byl už bez erekce a dal si pozor, aby zase nezvána nepřišla. Sledování Liborova zcela asexuálního břicha přetékajícího pod vytahaným tričkem mu v tom celkem pomohlo. Ten fujtajbl musel od jara nabrat tak deset, možná i víc. Vojtu občas v posilovně v přízemí potkal, ne nějak extra často, ale to mohlo být časovým nesouladem, nakonec ten zadek má až moc pěknej na to, aby ho měl od přírody. Tohohle buřta tam neviděl nikdy, i když ještě na jaře se na něj dalo trochu dívat, teď už to byl ajťák ve všech směrech odpudivý.

Rozloučil se a vypadl, ještě před tím Janu pozval na oběd, poprvé co tu byl. Koukala trochu překvapeně, ale souhlasila, že ji za hodinu vyzvedne. Vyšel v dobré náladě na chodbu právě v čas, aby viděl, jak Vojta míří směrem k toaletě. V okamžité pohnutce zamířil za ním. Když vcházel do dveří, jedna kabinka se právě s hlasitým cvaknutím vnitřního mechanismu zavřela. Tak jo, je poctivý a nesundal to, jinak by šel jako normální mužskej k pisoáru, s tou jízlivou myšlenkou vysvobodil Gatsbyho z poklopce a začal úlevně močit, na stojáka jako chlap.

Vzápětí ucítil jemné zavrčení telefonu odloženého v náprsní kapse, sám vypouštěl nahromaděnou tekutinu naštěstí dost hlasitě na to, aby ten v kabině nemohl slyšet nic jiného než cákání jejího proudu o pisoár. Šéfík se na míse při čůrání na holčičku asi nudil. I tak potlačil zvědavost a rozhodl se, že si to přečte až v kanceláři, pro jistotu.

Za stolem, v poklidu a krytý monitorem se konečně zvědavě podíval.

#Díky za přání, ještěže je pátek, ta porada byla nepříjemná a k tomu mám spoustu práce.#

Musel s ním v duchu víc než souhlasit. Jediný štěstí máš, že to není tvojí vinou, pomyslel si bez zaváhání a znovu dostal vztek na Libora.

#Když budeš trpělivý, tak přijdeš zítra zaručeně na jiné myšlenky, o to se postarám a teď pracuj, ať tě nevyhodí pro prokrastinaci.#

Snažil se být vyzývavě výhružný, trochu přátelský, zároveň nevzbudit žádné podezření a mimo jiné se tím samozřejmě i dobře bavil.

#To bych se musel prozatím vyhodit sám.# Připojen smajlík s koulejícíma očima.

Ve svém bezpečném soukromí si dopřál nepřeslechnutelné hlasité uchichtnutí, chlapec se umí i trochu naparovat, ale dělá to nenápadně, to se mu musí nechat. Už nic neodpověděl, nechtěl se rozptylovat před obědem. Vyřídil došlé maily a vyrazil vyzvednout paní matku na oběd. Možná jí měl vzít už dřív, plán byl trochu vyzvídat o šéfíkově dětství a tak, začínal být zvědavý, nemohl si pomoci. Chtěl vědět něco víc, ať už to dopadne v sobotu jakkoliv.

Oběd s matkou Charvátovou se vysloveně vydařil a taky dost protáhl. Kromě toho, že si ji překvapivě snadno získal na svoji stranu v případném konfliktu s buřtem, dozvěděl se, že Vojta je jedináček, kterého si s manželem skoro vymodlili. Taky že táta byl učitel matiky a fyziky a k tomu dělal trenéra házené u starších žáků. Byl o sedmnáct let starší než ona a v klukovi se viděl. No tak to bychom měli, po kom je kluk na matiku i kdo ho vedl ke sportu. Dále zjistil, že mladej byl ještě na střední dost nadějný házenkář a poloprofesionálně toho nechal, až když u něj zvítězila práce. Matně si vzpomínal, že jeho kluci něco takového taky dělali, i když možná to nebyla házená, ale jestli to byl florbal nebo něco takového si nevzpomínal, zas tak moc se o tyhle novosporty nezajímal.

To by tak nějak všechno dohromady vysvětlovalo ten pěknej zadek a nohy a možná i jeho snahu sbalit chlapa, kterej by mohl být věkem jeho táta, zjevně by na to po matce vlohy měl. K tomu si potvrdil, že s Liborem byli nejlepší kamarádi, chodili spolu na gympl a i na házenou a teprve poslední dobou si nějak přestali rozumět. Než to takhle paní matka naformulovala, tak se na nepřehlédnutelný okamžik zamyslela. Byl dost dobrý pozorovatel na to, aby mu došlo, že by to mohlo být mezi nimi i malinko jinak a matka jenom nevěděla jak to vyjádřit, aniž by nepropálila něco, co nechce.

Strávili společně dost zajímavé odpoledne, jen se musel snažit, aby jeho vyzvídání nebylo přespříliš nápadné. Matka ovšem evidentně žádné podezření nepojala, nakonec měl oprávněný pracovní zájem a ona ještě k tomu vyprávěla viditelně ráda. Působila trochu osaměle, přeci jenom po třiceti letech manželství byla najednou sama, a jak už za ten rok pochopil, kamarádek měla málo, respektive opravdovou neměla nejspíš žádnou, alespoň nikdy o žádné nemluvila, což jinak ženské nedokážou, pokud nějakou takovou disponují. Mluvila až s hladovou touhou se někomu vypovídat a sama moc nevyzvídala, to že ho víc vnímá, na ní pozoroval, jenom když zmínil své dva vlastní syny, jen o málo mladší než je její Vojta. Jeho extra pozornost si zase ona získala excelentním přehledem středoevropských operních premiér tak nejméně za posledních deset let, ne že by ho to úplně překvapilo, u dam jejího věku to nebylo úplně neobvyklé, ale každopádně ho to potěšilo, bude-li jí v budoucnu potřebovat nějak uplatit, lístky do Drážďanské opery evidentně nezklamou. S obědem skončili ve tři s tím, že si to brzy zopakují. Uvidíme, možná ho spíš zastřelí, pokud by se něčeho domákla, prý byla v mládí přebornice v lukostřelbě. Taky zajímavá rodina, i když jinak na tu jeho jen tak někdo neměl.

Odpoledne v kanceláři dokončil mimořádnou průběžnou zprávu pro jejich bankovního sponzora a věřitele v jednom, slíbil to včera Františkovi neb se budou možná dít nějaké majetkové přesuny. Lehce před čtvrtou vypnul počítač a vyrazil domů. Prošel chodbou ke schodišti, vždycky chodil pěšky, čtyři patra nahoru a dolů se do kondice taky počítají. Ovšem dnes musel změnit plány. Vojta stál u výtahu a čekal, tak dneska žádné schody, být s ním tu chvilku ve výtahu neodolal. Nenápadně se vyprsil a rázným krokem zamířil k výtahu. Vojta na něj jenom kývl na pozdrav a rovnou se zpola zkroušeným výrazem se začal omlouvat.

„Omlouvám se za Libora, Václave, poslední dobou není ve své kůži,” trochu si povzdechl a doplnil, „no uvidíme v úterý, jak se ukáže.“

Odpověděl mu tak nenuceně, jak jenom dokázal, hlavně aby na něm nebylo znát, že ví trochu víc, než zrovna chce říct, a že ho to momentálně zase až tak moc nezajímá, do úterka času dost.

„Ty se nemáš za co omlouvat, to spíš on by měl, ale prozatím mu budeme věřit, že to nějak dokáže vyřešit.“

Ne, o tom buřtovi se bavit nechtěl, nechtěl ani mluvit, chtěl si prohlížet kořist, kaneček je na mušce a neví o tom, i když kdo je tu vlastně kanec a kdo lovec, nějak se v tom začal ztrácet. Nastupoval jako druhý a tak se ocitl blíž k ovladači.

„Dolů?“ zeptal se jenom tak formálně, kam taky jinam by to mělo být.

„Ne, do prvního, půjdu si ještě trochu zacvičit, chtěl jsem zítra, ale něco mi do toho vlezlo.“

No tak když vlezlo, tak to jo, jen tak tak schovával cukání koutků pod vousy. Navolil jedničku. Pak ho něco napadlo, tohle si nemůže nechat ujít, ještě že má dole u fitka, jako všichni stálí klienti, vlastní skříňku s hadrama na cvičení.

„Vlastně máš dobrý nápad, byl jsem s tvojí mámou na obědě, tak mi to taky neuškodí.“

Výtah s cuknutím zastavil, vystoupili a zamířili směrem k fitku. Vojta mu hbitě podržel dveře a už vesele se na něj usmál: „Potřebuju upustit páru, jsem dneska celý den nějaký napnutý.“

Měl v tu chvíli co dělat, aby nevyprskl smíchem, ale ustál to: „Jo, to bude možná tlakem, je pořád dost teplo.“

No jasně, že je to tlakem, akorát, že ne tím atmosférickým, dobře ti tak, to máš z toho, že balíš dědky na seznamkách. Vojtova skříňka byla dost daleko, a tak ke své neskonalé lítosti neviděl, jak se převlékl, ani kdy šel na plac, každopádně si sám s převlíkáním musel dát na čas, srovnat nějak nenápadně do tepláků napůl postaveného Gatsbyho dalo přeci jen trochu námahy.

Když dorazil, Vojta už dřepoval na kozách s činkou na ramenou. Šel si skočit na pár minut na pás, rozehřát krevní oběh a užít si výhled na dřepujícího mladého kanečka. Vojta házel jeden cvik na zadek a nohy za druhým, musel uznat, že je snaživý, asi chce, aby ho měl na zítra pěkně napumpovaný, neodolal a šel mu trochu poradit. Nakonec se kolem něj motal celý trénink, tu poradil, tu přidržel, tu něco předvedl, několikrát si na něj i pevněji sáhnul, když ho jakože úplně zbytečně jistil. Užil si to, ten kluk je fakt docela pevnej a osvalenej, akorát břicho by trochu potřebovalo zpevnit. Navíc si začal uvědomovat, že je milý a zábavný společník, což až doteď nejspíš ke své škodě nijak moc nevnímal. Jednou věcí si ale u toho začal být jistý určitě, zítra to riskne, ať už to následně dopadne jakkoliv. V nejhorším bude start-up v pondělí bez provozně-obchodního ředitele, možná je prasák a blbec, ale odolat tomu nedokáže.

Po tréninku se nenápadně držel u jeho skříňky a valil na něj další chytré rady, jenom aby měl možnost ho vidět při převlékání. Vojta se ovšem projevil jako zdatný improvizátor, vyměnil si jenom tričko a svoje pracovní oblečení ze skříňky házel ležérně přímo do tašky: „Nechám dneska převlíkání na doma, stejně už to potřebuje do pračky.“

Vzrušený jak puberťák mu popřál pěkný víkend a pro jistotu vystřelil ze šatny dřív, než by na něj mohl Gatsby něco profláknout.

Večeři vynechal, dodržoval pravidlo, že když jde na oběd, tak už nevečeří víc než trochu nějaké zeleniny nebo jablko. Skončil s tím před půl osmou, pípla mu zpráva. Á mladý pán už je doma.

#Nechcete si jít chvilku pokecat na seznamku, Pane, prosím?#

Usmál se, mládenec si dal záležet, aby to napsal správně.

#Jo, jdu se přihlásit.#

Zpráva už ho tam čekala, tedy ne úplně zpráva, jenom mrkající smajlík a fotka toho jeho parádního zadku z boku a pěkně vyšpuleného, nejspíš ho pumpoval ve fitku, aby mu ho teď mohl ukázat v nejlepší formě, je fakt roztomilej.

Jestli budeš takhle provokovat, tak by tě to mohlo zítra mrzet. Připojil smajlíka, aby ho zase tak moc nevylekal.

Nechtěl jsem provokovat, jenom jsem tím chtěl říct, že jsem si to nerozmyslel.

Jo tak nerozmyslel, kdo chce kam, pomůžeme mu tam, vlastně má kluk štěstí, že nenarazil na nějaký hovado, ale na něj, i tak mu ten zaseknutý háček s chutí ještě trochu přitáhl.

Rozmyslet si to každopádně můžeš, a hlavně by sis to i dobře rozmyslet měl, kolik toho na ten zadek vlastně sneseš?

Představoval si, jak mu to právě musí šrotovat v hlavě, jak se v něm bije strach a chtíč, i když sám tyhle praktiky ze spodní strany nikdy nezažil, představit si to i tak dovedl.

Včera jste říkal, že budu mít jelita, tak tolik, abych je měl.

Chlapec začíná bejt nějak rozjetej, to se občas stává, písmenka toho hodně snesou, většinou víc než zadek, chtěl se pro orientaci dostat alespoň k nějakým reálným číslům.

Z tebe něco vypáčit je za medaili, jestli to takhle necháš na mně, tak se příprav na to, že to nebude za nějakých tatínkovských pětadvacet, ale o dost delší a důkladnější. Kolik a čím jsi kdy dostal na zadek, když jsi takový hrdina?

Na odpověď si tentokrát musel trochu počkat, to co se odehrávalo v hlavě jeho protějšku, by býval opravdu moc rád viděl alespoň v náznaku, ajťákův vlastní procesor nepochybně běžel v boot režimu a asi se i dost přehříval.

Už před časem 100, tedy jenom páskem, Pane, ale nějak ty zkušenosti získat musím.

No to se toho dozvěděl, pásek je široký pojem a intenzita taky, asi z něj nic moc nedostane, kdo ví, jestli beztak nekecá, bude muset být prostě empatický, ten kluk má prostě kliku.

Vzrušovalo tě to?

Tohle byla dost podpásovka, protože se na to v téhle fázi už nedalo odpovědět jinak než že jo, čímž se dotyčný zavazoval tak trochu i sám před sebou.

Ano, moc mě to vzrušovalo, nedokážu na to nemyslet.

Jo psychologie, to je zákeřnost, a on měl celkem průpravu od exmanželky, byl si téměř jistý, že past už je sklaplá.

No dobře, nějak to vymyslím a zítra ti dám instrukce, jak to proběhne, abys nebyl tolik vylekaný a nezačal mi u toho panikařit.

Měl už jasný plán, co udělá a kde, ještě že si tu garáž po tátovi ze sentimentu nechal.

Děkuji, Pane.

Měl v úmyslu si ho ještě malinko povodit a změnil téma.

Chodíš do fitka nebo tak něco? Ten zadek máš opravdu pěkně vymakanej.

Moc se mu to šmírování odpoledne líbilo a měl chuť si o tom trochu pokecat, a hlavně na nějakou chvilku nastolit i civilní téma pro posílení důvěry.

Ano, Pane, na škole jsem hodně sportoval a teď se snažím alespoň dvakrát týdně po práci do fitka dostat, dneska odpoledne jsem byl.

Uchechtl se pod vousy, kdyby kluk tušil, jak dobře to ví, že tam byl.

Tak to ti chválím, byl jsi sám, nebo máš trenéra?

Hodil tam tím další podpásovku, ale nemohl si pomoct, zvědavost mu nedala a začal mířit konverzaci na dnešní odpoledne.

Trenéra nemám, nikdy nevím, kdy to stihnu kvůli práci.

To má kluk pravdu, naplánovat si život s podnikáním vyžaduje občas dost improvizace, ale stejně ho znovu pošťouchl směrem, ze kterého očekával, že by mohl vytěžit nějakou informaci o detailech jeho dnešního tréninku.

Trenér je občas dobrý na motivaci a na správný postup při cvičení, zkus to někdy.

Tak trochu se viděl, jak mu toho trenéra dělá sám, i když to bylo vpravdě předčasné, daleko pravděpodobnější se reálně jevilo, že bude v pondělí spíš na dlažbě než povzbuzovat mladíka na bench pressu.

Asi na tom něco bude, dneska mi dost pomáhal kolega a bylo to dobré.

Aha, tak ho ani nezatajil před amantem, hmm, je opravdu zlatej, jak je bezelstnej.

To máš jako kolegu trenéra?

Tomu se nedalo odolat, dozvědět se, co si o něm myslí, takhle na tajňačku, bylo to nefér a bylo to nesportovní a taky riskoval, že se dozví něco, co možná nechce slyšet, ale kdo by tomu odolal, možná Mirek Dušín a to on tedy není ani z dálky.

Ne, je to náš provozní ředitel, ale asi tomu dost rozumí a má perfektní figuru, to teda jo.

To se poslouchalo dobře, bez ohledu na to jestli je vám pětadvacet nebo padesát, každej chlap je ješitnej a ten, co tvrdí, že není, tak ještě k tomu lže.

Líbí se ti?

Na druhou stranu, co si jako myslí chválit před ním jinýho chlapa, blbec, za to by mu možná měl i něco přiložit.

Moc, je to krásný chlap, skoro stejně jako vy, Pane, ale má dvě dospělé děti takže nic.

Trochu to napravil, asi mu to došlo, že by neměl vychvalovat jednoho a balit druhýho.

No dobře, ty lichotky ti sice moc nepomůžou, ale i snaha se cení.

Bavilo ho to a lichotilo mu to, přivedlo ho to k otázce, která ho skutečně vážně zajímala, tedy jestli někoho má nebo ne?

Když byla řeč o těch jelitech na zadku, to nemáš nikoho, komu bys musel vysvětlovat, kde jsi k nim přišel?

Z toho, co věděl, odhadoval, že ne, ale chtěl mít jistotu, že nikomu nezprzní majetek.

Ne, Pane, jsem už skoro rok sám, když bych nebyl, tak nikoho nehledám!

Tak jo, rozešli se tedy, ještě než nastoupil, matka asi fakt taktně mlžila. Ten vykřičník na konci věty ho taky zaujal, minimálně asi není úplná flundra.

OK, dokázal bych to i jenom do červena, ale pokud stopy nevadí, užijeme si to oba víc, teda tebe to bude víc bolet.

Usoudil, že nemá smysl to moc okecávat už proto, že má chuť mu ten zadek opravdu trochu zmalovat, i když stejně za to zase připojil jeden takový mrkající žlutý flek.

Ano, Pane, beztak chci už vědět, jak na tom v tomhle jsem, myslím na to už hodně dlouho a je čas se to dozvědět. Na zmalovaný zadek ještě nikdo neumřel, tak snad vydržím.

Hmm, tak skoro jako vědeckej přístup k tomu má a ještě ho to nespíš rajcuje, jeho teda jako jo, pěkně mu v něm zase cukalo.

Jdeš na to pěkně zodpovědně, to ti chválím, staví se ti v klícce?

To už sám hladil Gatsbyho přes trenky hodně intenzivně, takže předpokládal, že na druhé straně to bude hodně podobné, i když nejspíš trochu těsné.

Staví, Pane, i trochu teče, i když na něj nesahám.

Tak to jsou na tom stejně až na tu klícku, na něj se beztak žádný 4XL nedělaj, i kdyby nějakou snad chtěl, jako že nechce. Ale když si chlapec hraje na zodpovědnýho, tak mu to dopřeje, beztak se k tomu chtěl dostat.

Uvidíme, hrdino, jestli ti to vydrží, každopádně jednu věc si musíme domluvit.

Dělal si antré trochu záměrně, potřeboval si rozmyslet, jak to co nejlépe naformulovat.

Řeknete mi jakou, Pane?

Netrpělivé mládí, snad to zvládne popsat, aby tomu rozuměl.

Tak zaprvé tvoji poslušnost, co ti řeknu, to uděláš, musíš mi věřit, že vím, co dělám, a za druhé vyber si STOPKU. Je to pro tvoje vlastní bezpečí, nechci improvizovat a ani ti nějak ublížit, mimo to co jsme si domluvili, jasné?

Byl zvědavý, co mu na to odpoví, když akce takhle nabírá reálné kontury.

Ano, Pane, po pravdě poslušnost bude pro mě příjemná změna.

Sakra, co tím jako myslí, čekal leccos, včetně zmateného ústupu, tohle mu k ničemu není.

Teď tomu nerozumím?

Raději připojil žlutý flek s udiveným výrazem, aby to nevyznělo zbytečně naštvaně.

V práci musím hodně rozhodovat, tak teď budu moct jenom poslouchat.

Jo takhle, mládenec je přepracovanej, profesní dospívání u něj má zajímavý konsekvence, to mají z těch startupů v pětadvaceti. A tu stopku, co po něm chtěl, ignoruje, tak to zase jako ne.

OK, chápu, a tu STOPKU jsi mi nenahlásil.

Už byl trochu rozladěný, i když si byl taky čím dál tím víc jistý, že kluk blafuje a je pravděpodobně kompletně bez zkušeností.

Jakou STOPKU? Tomu moc nerozumím, prosím.

Aha, kluk evidentně reálně neví, jak se tyhle hry hrají, když to nemá být o zdraví, tak to bude chtít vysvětlování, to má z toho, že se nechal zatáhnout k hrátkám s mlaďochem, o tom že je jeho šéf ani nemluvě.

Když se chceš pustit do těchhle hrátek s někým poprvé, tak je pro bezpečnost obou praktické zvolit nějaké slovo, které když řekneš, tak já budu vědět, že jsem za tvým maximem a mám přestat. Mělo by být takové, aby ho nebylo možné zaměnit s běžnými projevy a prosbami, které k tomu tak nějak patří. Já bych je nemusel správně vyhodnotit, to znamená, že bych přestal, i když ty bys třeba vlastně nechtěl, abych přestal, i když bys o to prosil. Chápeš to?

Dalo mu práci, než to naformuloval tak, aby to neznělo jako příručka mladého masochisty, ačkoliv to tak stejně znělo.

Aha chápu, takže něco jiného než „dost prosím“ a tak podobně?

Ať už sakra něco vyklopí, mohl by mu to určit sám, ale nechce, chtěl, aby si vytvořil pocit, že to řídí i on, že to bude mít pod kontrolou a nezačal mu hned panikařit.

Přesně tak, něco, co bys normálně v takové situaci nikdy neřekl.

Odpověď tentokrát přišla doslova bleskem.

MOTÝL

Motýl, motýl, divná volba, zajímalo by ho, proč zrovna tohle, když bude příležitost, musí se ho zeptat, kde na to přišel. Teď ale dobrý, vyhovuje to zadání, tak se v tom nebude pitvat, nakonec to po něm chtěl.

OK, MOTÝL znamená STOP a já skončím se vším, co budu v tu chvíli dělat. Dobře si to ale musíš rozmyslet, než to použiješ, protože tím se končí a dál už nepokračuje s ničím.

Raději už dost, nebo se to zvrhne na psychoterapii a na to je čas.

Tak jo, a teď spát, ať jsi na zítra fit, přesně v poledne dostaneš adresu a další instrukce.

Olízl si soustředěním posledních minut vyschlé rty a ulevil si nahlas sám pro sebe: „Prd adresu dostaneš, souřadnice ti budu muset poslat, protože ta garáž po tátovi ani žádnou adresu nemá, ale to až zítra.“

Dobrou noc, Pane, budu na Vás myslet.

Bude na něj myslet, mohl by se zeptat, čím na něj bude myslet, mozek to možná nebude, ale co už.

Dobrou noc a „pěkné sny“. Pěkné sny dal významně do uvozovek.

Chtělo se mu vlastně už taky spát, dal si rychlosprchu a sic měl chuť zase trochu upustit, jako včera, nechal Gatsbyho být. Tak trochu aby ulevil vlastnímu svědomí, si dal před spaním celibát, ať v tom ten darebák není sám a taky z ješitnosti, aby toho pro něj na zítra měl víc.