Herna 6: Prokletá planeta II.

PROKLETÁ PLANETA II.

Alfa se nejistě usmál a přešlápl.

„Tak jo, koukám, že už toho taky máš dost. Nejdřív dokončíme tvůj trest a pak se uvidí. Panáček si zatím může rozmyslet, jak to bude s tím posloucháním.“

Muž ukázal na jedno z křesel a Alfa si na ně klekl. Muž si natáhl rukavici, na prsty nabral dávku gelu a sáhl do něho. Ozvalo se tiché zaskučení, ale muž se na to neohlížel. Zatlačil tak, že Alfa málem ztratil rovnováhu, a rychle zase ruku odtáhl. V prstech držel řetízek, který do něj za trest šoupl u bazénu. Nechal si ho sklouznout do dlaně, přetáhl si rukavici a i s řetízkem ji zahodil. Alfa pořád klečel.

Dvaadvacítka si pomyslel, že to muselo dost bolet a Alfa musí být dobře otlačený nebo spíš odřený.

„Vím, že bys dal přednost posteli, ale to by nebyl trest,“ řekl muž a pohladil Alfu po nahém zadku. Ten zkřížil ruce a opřel si o ně čelo. Křeslo sjelo níž, aby ho měl muž pohodlně v dosahu. Ozvalo se zalapání po dechu a tiché zaskučení, když bez dalšího zasunul a začal přirážet.

„Takže, zapomínáš poslouchat a to já nemám rád. Ještě jednou a budeš rád, že vyvázneš v celku!“

Pak už byl slyšet jenom jeho zrychlený dech a Alfovo tiché sténání. Když se muž uspokojil, poslal Alfu, aby se šel osprchovat. A on se zase zaměřil na Dvaadvacítku.

„Tak co, holoubku? Chtěl bys vyhonit?“

No ještě to…

„Ne, prosím, to ne.“

Mužovy prsty se ho začaly dotýkat. Jen samotné doteky nebolely, ale už toho měl právě tak plné zuby.

„Když slíbíš, že už budeš hodný, budu uvažovat o tom, že ti pro dnešek odpustím.“

Kdyby mohl, poslal by ho někam. Jenomže on nemohl…

Vytahování nebylo nic extra, ale ani zdaleka to nebolelo jako zásun.

***

Muž si ho bral stále častěji a žádal stále podivnější věci. Snažil se poslouchat, protože rychle zjistil, že jinak to asi zatím nepůjde. Ale rychle pochopil, že nějaký důvod k trestu se najde vždycky. Protože muž se v zavádění různých hraček do jeho ptáka vysloveně vyžíval. Alfa na tom nebyl o nic líp. Vždycky se něco našlo. Třeba špatně umyté nádobí a špatně zametená podlaha.

Položil je na postel tak, aby měli hlavy co nejblíž u sebe, ruce jim dal za hlavu a jednomu po druhém zastrčil do penisu vibrační dilatátor. Někdy opatřený ohlávkou, která se přetáhla přes žalud a hračku držela uvnitř, jindy si jejich důkladné zasunutí pohlídal ručně. Pak jim navlékl masturbační manžety a spokojeně je pozoroval.

„No tak, kluci, jste přece kámoši, tak se k sobě přece trochu mějte, uvidíte, že vám to půjde líp.“

Alfa poslechl ochotně, Dvaadvacítka neochotně. Taky mu mnohem déle trvalo, než se udělal, hlavně ze začátku. Stále častěji se mu stávalo, že si ho do parády vzali oba. A stalo se už skoro pravidlem, že po té, co se na něm uspokojil muž, nastoupil na jeho místo Alfa.

Když se ohradil, muž řekl: „Ale jen se uč. Pokud si tě koupí dva chlapi, budeš to tak mít pořád. A pokud někdo, kdo už nějaké otroky má, pochybuju, že se tomu vyhneš.“

Nelíbilo se mu to, ale… Jakkoliv se muže bál, Alfa se mu líbil, a jak ho muž zaučoval, přestal si jen vypouštět přetlak a začal se taky trochu starat, aby z toho Dvaadvacítka něco měl.

„Prostě si představ, že je to tvůj pán, a trochu se snaž. Vezmi ho do ruky a zasuň si ho.“

Alfa si zatím hrál s jeho žaludem. Dvaadvacítka už se nezdržoval přemýšlením, sáhl po kamarádovi a jeho nalitý penis vpravil na místo určení.

„Ne, sahat na sebe nesmíš, pokud ti to pán vyloženě nedovolí. Ruce sem!“

Musel dát ruce za hlavu a muž ho pevně držel. Alfa byl zvyklý na trochu pevnější vedení a trochu drsnější sex a praktikoval to i na Dvaadvacítce. Rychle zjistil, že to nemá rád zezadu, když leží na břiše. 

Brzy vypracovali pro Dvaadvacítku dokonalý denní rozvrh. Sotva ráno vstali, položili ho na břicho a oba se na něm vystřídali. A během dne, kdykoliv měl pán náladu „na učení“, zavolal ho a ojel, nebo mu zasunul hračku. Jestli se Daadvacítka udělá, nebo ne, to bylo jedno. Šlo čistě jen o to, aby poslechl a nechal se sebou dělat, co muže napadlo. Pak si muž vzal do parády jeho péro se slovy, že si prostě zvyknout musí.

A Dvaadvacítka si pomalu ale jistě zvykal. Když muž nebyl doma, nechával Alfu bez návleku s tím, že si mají hrát a být hodní. Když byl muž doma, stále častěji se Dvaadvacítka přistihl, že při pohledu na ty dva má erekci. Návlek mu sundávali jen na koupání, a když si potřeboval ulevit, takže se stejně nemohl udělat jinak, než se dát těm dvěma. Pomalu přestával přemýšlet o tom, co po něm chtějí, prostě poslechl. A pak jako když utne. Dva dny si ho nikdo ani nevšiml.

„Něco jsem udělal?“ zeptal se opatrně.

„Ale to víš, že ne. Jen trochu postoupíme. O sex si pěkně poprosíš. Tak jako to dělá Alfa.“

Uvědomil si, že když sem přišel, slýchal, že Alfa prosí o milování. Ale pak, když se tak pilně věnoval jeho učení, už to neslyšel. A zapomněl na to. 

Vydržel další dva dny. Pak, když zachytil mužův pohled, vzrušil se tak, že to až bolelo. A poprosil o ošukání. Bylo to ponižující, ale jinou možnost neměl.

Muž ho zbavil toho hloupého návleku, dal mu, co potřeboval, a Alfa ho dělal pusou. A pak ještě jedno kolo.

Ale pak ho muž natřel olejem a zase mu péro zamkl.

„Příště už to bude snadnější, uvidíš.“

***

Vlastně nevěděl, kdy si toho všiml, ale stále častěji se mu zdálo, že je Alfa nějak smutný. Neměl ale pocit, že by doma bylo něco jinak než jindy. Dokonce tento týden vyfasoval Alfa jenom jeden trest.

A pak jednou uslyšel, jak mluví s mužem. Obvykle se o jejich rozpravy nestaral, ale teď měl pocit, že Alfa má podivně plačtivý hlas. Opatrně se přišoural ke dveřím ložnice.

„Ale slíbil jste to.“

„Dej pokoj.“

„Slíbil jste, že ho vycvičíte a dáte ho pryč.“

„Až najdu někoho, kdo zaplatí tolik, kolik já chci.“

„Už tu bylo aspoň pět chlapů. Jindy jste tak neotálel.“

„No tak si ho možná nechám, no.“

„Líbí se vám, že je ukňouraný jak holka. Beztak to jen dělá, přece ho to nemůže tak dlouho bolet.“

„Ale? A tobě se to líbí? Když jsem ti minule dal ten silnější katetr, brečel a vyváděl jsi taky.“

„Ale…“

„Koukni, nech na mně, co budu dělat se svým otrokem a komu a kdy ho prodám, nebo neprodám. A to žárlení rychle odlož, na něco takového nejsem stavěný. A koukej mě nenaštvat. Protože když na to přijde, můžu prodat i tebe. Tak se chovej tak, jak jsem tě to naučil. Rozumíš?!“

Dvaadvacítka se rychle vrátil do křesla. Vlastě už si tu zvykl, přestože život tady byl poněkud postavený na hlavu. Co jestli ho muž opravdu prodá? A komu? Možná někomu normálnímu, ale co když ne? Pár chlapům ho už předvedl jako na trhu. Dva si ho dokonce vyzkoušeli. Nechtěl se podvolit, ale nikdo se ho na nic neptal. Muž ho prostě podržel a on mohl jen brečet. A že bylo proč. Citlivostí ti dva zrovna nevynikali…

Večer přišel další muž. Už starší, podivně nepříjemný. Se slovy: „Za ty prachy si ho nejdřív vyzkouším,“ ho odtáhl do kabinetu.

Prakticky se tou „zkouškou“ prokřičel…

Když se po hodině vypotácel ven, byl přesvědčený, že už nikdy si nesedne a asi ani nezajde na malou.

„Beru,“ řekl neznámý a přiložil svou kartu na čtečku kreditů.

S Dvaadvacítkou se zatočil svět. Věděl, že tohle nemůže přežít ve zdraví.

Jeho dosavadní pán jen stál a díval se.

„A buď tam hodný, ne, abys nám udělal ostudu!“

***

Nedokázal udělat ani krok. Cítil jen bezmoc a zoufalství. Třásl se tak jako snad před žádným trestem, který si tady dokázali vymyslet. Přes slzy neviděl ani před sebe. Když mu ten člověk dokázal udělat tohle někde, kde byli svědci, co s ním asi udělá za zdmi svého domu?

Chtěl prosit, aby ho nikam neposílali, ale nedostal ze sebe ani slovo. Jen otvíral na prázdno pusu jako kapr. Pak se s ním všechno zatočilo a on se propadl do tmy. S posledním zábleskem vědomí ho napadlo, že smrt může být docela fajn řešení…

Někdo ho ne právě šetrně poplácal po tváři.

„Dane! Dane! Prober se!“

Váhavě zamžoural. Nad ním se skláněl Alfa.

„Alf… Fili… Filipe… FILIPE!“

Hodil se mu oko krku a začal plakat.

Filip ho konejšil jako mimino. Uměl to dokonale.

„Proč tenhle program? To teda bylo hnusný…,“ vzlykal Dan.

„Protože sis to, miláčku, zasloužil. Plus pořádný výprask. No, nevzpomínáš si, jak tě balil ten chlápek v baru? Byl jsi z něho celý pryč a z historek o té planetě.“

Danovi se pomalu vracela paměť. Jo, jasně! Bar, kasino, prohrané peníze…

„Ty peníze jsem fakt prohrál?“

„Jo, ale Pán to za tebe cvakl. Plus pokutu, protože tě na poslední chvíli nechal vytáhnout z trajektu na tu planetu. Mimo to, nebýt doktora, tak jsi mohl skončit ve vězení kvůli té droze.“

„Kvůli čemu?“

„Ten chlapík ti něco dal do pití a ty jsi za ním šel jak pes. Ale tady jsou drogy zakázané. Na půl dne tě pustím z očí a už máš průšvih…,“ řekl měkce a dál chvějícího se Dana objímal.

„A proto ti Pán vybral tenhle program. Prý abys věděl, že ocitnout se na takovém místě není nic pro kluka, jako jsi ty. A vůbec, co tě to napadlo, bavit se s tím cizím chlapem?“

Otevřely se dveře a vešel jejich Pán. Kdyby Dan mohl, zalezl by pod deku, ale žádnou neměl. Ustrašeně pozdravil.

„To už se tu nudíš? Dovedeš si představit, jaký ti kluci tam mají život? A co s nimi udělají, když neposlechnou? Nebo když už nevypadají jako kluci? Zbláznil ses, sakra? Teď se vyspi a zítra si ještě promluvíme. A pamatuj, ještě jednou a vyhodím tě.“

Pán na něho mnohokrát zvedl hlas, mockrát od něj dostal na holý zadek, ale to všechno byla hra. Teď se zlobil doopravdy.

Dan se mlčky přitiskl k Filipovi. Ten se ho zastal.

„On už to neudělá. Když tak ho přivážu k posteli za nohu.“

„Jo, to zní jako plán,“ řekl už smířlivějším hlasem Pán a odešel.

Filip se vzepřel na lokti, sáhl Danovi mezi nohy a řekl: „Ten ovládací kroužek, to není špatný nápad. Kdybys chtěl, mohl bych to u doktora zařídit.“

„Jsi fakt moc hodný, ale nechtěl.“

„A co bys chtěl? Třeba vzít nohy na ramena?“

„Hele, já vím, že to byl jen hologramový program, ale… Asi teď chvilku budu mít problém se…“

„Ale jdi, ty probléme. Když ti to udělám já, bude se ti to líbit. Neboj se, budu opatrný, nic tě bolet nebude, nezapomeň, že se to nestalo, celou dobu jsem byl tady u tebe a hlídal tě.“

„Takže jsi to viděl taky?“

„Viděl. Ale Danečku, byl to jen sen. Když na to nebudeš myslet, za chvilku to odezní.“

Filip mírným násilím dostal Dana pod sebe, rameny mu zapřel nohy a s citem do něj sáhl. Dan sebou trhl a vyjekl. Ale Filip ho začal líbat a dál mu jemně otvíral křečovitě stažený zadek.

„Dane, Danečku, no tak, to jsem já, Filip, nikdo jiný nebyl, něco se ti jen zdálo. Povol se, miláčku, povol trošku, už to bude, už… no…“

Používal stejná slova, jako Pán, když nutil Dana, aby držel při zavádění dilatátoru. První prst musel trochu tvrději zatlačit, ale krouživým pohybem Dana otvíral a uvolňoval. Druhý prst. To už bylo lepší. Chvilku si s Danem hrál a pak ho už lehce otevřel na tři prsty. Dan už nic neříkal, jen ležel a díval se Filipovi do očí.

Pak mu přejel konečky prstů po obličeji, jako by se musel ujistit, že je živý. A ne sen.

Filip z něho prsty vytáhl a pomalu se začal pokoušet o vtisknutí penisu.

Tiché zavzlykání.

„Dane, Danečku, už to bude, už to je, holoubku, už to je. Když budeš hezky ležet, bude to za chvilku fajn…“

Dan se konečně usmál. Přesně věděl, od koho má Filip tyhle řečičky. Začali se líbat. Filip opatrně přirazil. Když se Dan nebránil, zasunul až po kořen. Začali se milovat.

***

Pán se v pracovně podíval na monitor zaměřený na jeho ložnici. Díval se, jak se ti dva milují a líbají.

No jo no, všichni kluci dělají blbosti, snad se Dan poučil. Ale toho hajzla, co ho málem odvezl, toho si ještě podám, pomyslel si. Ještě teď si vybavoval ten strach, když Dana hledal a zdálo se, že nikde není. Jen náhodou ho našel na seznamu cestujících připravených k odletu. Nebýt toho, že doktor vyhlásil, že musí odložit start, protože na palubě mají pasažéra s podezřením, že je bacilonosič, Dana by ten člověk opravdu unesl.

Zvedl oči k obrazovce. Možná to s tím programem přece jen trochu přehnal a ten konec byl moc drsný. Ale zdá se, že Filip ho léčí velmi účinně. Pustil si i zvuk. Díval se na Filipův zvedající se a klesající zadek. Půlky se mu stahovaly a povolovaly, jak zasunoval. Hm, že by to byla pozvánka? Filip věděl, že má za zády kameru. Minimálně pro jednoho tam ještě místo je.

Muž vstal, protáhl se a zamířil do ložnice.

Posadil se na kraj postele a do Filipa začal pomalu zatláčet dva prsty s gelem. Potom tři. Pak si za něho klekl, a když zvedl zadek, dlaněmi mu oddálil půlky a přidal se k milování.

Filip blaženě vydechl. Páni, to bylo přece něco, takhle být uprostřed. Podíval se na Dana. Oči mu svítily vzrušením, dýchal otevřenou pusou a tiše sténal. Začal zrychlovat. Dan se okolo něho stáhl. Pán se snažil zasunovat ve Filipově rytmu.

Pokojem ostře zavonělo sperma…