Moderátor v akci

„Dneska ti tam posílám novýho, budou s Míšou dobrá dvojka, musíš z toho dostat aspoň jednou tolik, co obvykle. Je to jasný? Spolíhám na tebe,“ ozvalo se z telefonu, a než jsem stačil cokoliv říct, uslyšel jsem jen zavěšovací tón.

No potěš koště, prolétlo mi hlavou, proč zrovna s Míšou? Sám mám problém ho zvládnout, a ještě k němu někdo nový, to fakt nebude dělat dobrotu. Už od začátku jsem měl předtuchu pěkného průseru, ale moje zamyšlení přerušil zvonek u dveří. To bude asi Míša.

„Dobrý den,“ zakuňkal sotva osmnáctiletý blonďatý klučina, jen co jsem otevřel dveře, „vy jste pan…“

„Žádnej pan, ty vole, dyť sem tak o rok starší! Ty budeš ten novej, že jo, padej dovnitř,“ spustil jsem na něj a cpal ho do bytu, aby ho někdo neviděl; problémy se zvídavými sousedy fakt nepotřebujeme. „Míša tu ještě není, začínáme za půl hodiny, tak si tady odlož a někde si tu sedni.“

„Kdo je Míša?“ koukal na mě celkem nechápavě.

„Míša je tvůj parťák dneska,“ odpověděl jsem a nechal bych ho stát uprostřed chodby a začal si vše připravovat, kdyby z něho nevypadla další všetečná otázka:

„Jakej parťák? Já myslel…“

„Že na to budeš sám? Šéf ti nic neřek? To ne, to nejde, Míša tam bude s tebou, řekne ti, co máš dělat, prostě jen poslouchej jeho a taky mě, jasný?“ Šéf mě někdy pěkně štve, je to jeho práce, aby těm klukům vysvětlil, co se po nich chce, ale čím dál častěji to hází na mě. Dneska to bude fakt náročné.

„Jasný a kde…“

„No, tak tady je gauč, tam budete s Míšou, tady sedím já, moderuju to, a kdyby něco, tak vám můžu něco přinýst nebo s něčím pomoct, jasný?“

„Moderuješ?“

„Jo, moderuju, to uvidíš.“ Neměl jsem sílu mu vysvětlovat, co to obnáší, ale někdy mám pocit, že to vyžaduje mnohem víc energie, než vydávají samotní performeři. Ale celkem rychle jsem v tom našel zálibu – baví mě to organizovat, psát zprávy, vymýšlet různé hry, banovat křiklouny, děkovat za přízeň, povzbuzovat kluky a jo i snažit se z toho dostat co nejvíc peněz, to je nakonec to hlavní, o co tu jde. A k tomu musí být hlavně spokojenost na obou stranách.

„Mám si něco svlíknout?“ zeptal se zase ten kluk, který se už uvelebil na gauči a pozoroval z něj všechna ta zařízení kolem sebe.

„Nic si nesvlíkej, proboha, snad jen ponožky, ty jsou vždycky naprd.“ Už aby tu byl Míša, pomyslel jsem si. Míša je teď naše největší hvězda. Nevím, kde ho šéf objevil, ale už od začátku působil jinak než všichni ti ostatní vyjukaní kluci. Hned při první akci zbořil všechny rekordy, bylo vidět, že ví, co dělá, hotový herec. Jenže v poslední době mu to leze dost na mozek a dost často nedělá, co se mu řekne. Jenže vydělává peníze, takže šéf na moje stížnosti nebere vůbec zřetel, i když by měl, protože já jsem ten, kdo mu dělá minimálně půlku celé tržby.

„Nemáš nějaký pití?“ ozval se znovu ten klučina, zrovna když jsem se snažil nastavit osvětlení.

„Jo, dojdi si támhle do kuchyně a pak si skoč na záchod, ať pak necouráš.“ Člověk se o ně někdy musí fakt starat jak o malý děcka! Jen, co jsem došteloval světla a lognul svůj i jejich komp na web, zazvonil dnes již podruhé zvonek u dveří. Super!

„Čau Míšo!“ Před prahem postával středně vysoký, hnědovlasý, hnědooký, stejně starý kluk a usmíval se od ucha k uchu.

„Čau tlusťochu! Tak kde je?“ vystřelil na mě zvědavě. Nesnáším, když mi říká tlusťochu. Jasně, mám pár kil navíc a trochu oplácané nohy, ale kdybych chtěl, tak z toho jsou za pár měsíců v posilovně pořádné svaly.

„Na záchodě, podle mých instrukcí.“

„Ty taky myslíš na všechno,“ zasmál se, sundal si mikinu a ponožky, v bytě bylo na rozdíl od venku dostatečně teplo, a hodil sebou na sedačku, „kdy začínáme?“

„Už jsem tě lognul, máte ještě pět minut. Prosím tě, šéf mu nic neřek, myslel, že tu bude sám, tak opatrně na něj, ať ho hned nevyplašíš,“ staral jsem se to, aby to dnes nedopadlo fiaskem.

„Neboj, bude to ta nejlepší show, co kdy viděli,“ zakřenil se. „Ty krávo, co je to za kuře?“

Otočil jsem se a zpozoroval zaraženého blonďáčka, jak si svými modrými kukadly zvědavě prohlíží Míšu, jako kdyby to nebyl obyčejný kluk, ale nějaká příšera z cizí planety. Tak oprava, příšera to nebyla, z té by se mu takhle znatelně péro pod kalhotami nepostavilo.

„A sakra,“ zaklel jsem nahlas, až ten klučina málem nadskočil, a Míša se začal pobaveně řehtat. Proč mi šéf aspoň neřekl, že je ten kolouch na kluky? Takhle to musím celé vymyslet znova, a to na to mám jen pár minut! Aby bylo jasno, většina kluků, co tohle dělá, jsou na holky, někteří si snad i díky tomu časem i nějakou najdou, takže tu dost často řešíme opačný problém, na to už mám svoje triky, ale tohle mě tedy trochu vykolejilo.

„Hej, klid, pojď sem,“ chlácholil ho Míša, kynul mu rukou a zároveň jsem zaregistroval, jak si prohrábl rozkrok a vystrčil bouli pod tepláky. Je to fakt profík, sám má holku, ale jak jde o práci, tak je schopný sbalit i heteráka. I na mě to jednou zkoušel, ale já jsem úplně jiná kapitola, taky proto mě tu šéf zaměstnává.

„Jo, jasně,“ začervenal se blonďáček a já jsem si v duchu vynadal, že jsme ještě nezačali, to by byla bomba. To se ale ještě ukáže, hned jsem dostal nový nápad a s ním i zase lepší náladu.

„Hele, jak se vlastně jmenuješ?“ nadhodil jsem, protože jsem právě něco potřeboval napsat do kolonky Model name.

„Já, ech, Eduard,“ znovu se začervenal, když si právě dosedal na gauč vedle Míši, který mu uvolnil místo.

„To je fakt blbý jméno,“ vyprskl Míša, „to chce něco… něco… hele, napiš tam dneska Eddie & Micky.“ Míša vždycky věděl, jak mi pomoct, tohle bych nevymyslel.

„Ok, máte to tam, hele za dvě minuty začínáme, už tam na vás pár lidí čeká.“ Rychle jsem tuhle informaci napsal do chatu a obrátil se zpět na kluky.

„Takže, Míšo, dneska musíme využít toho, že tady Eduard, teda Eddie, je novej, nezkušenej, ale zároveň je natěšenej, lidi budou taky natěšený, tak hezky pomalu, natahujte to, já tam dám na začátku nějakou rozehřívačku s tebou, Eddie bude až pozdějc, za to se musej víc snažit, jasný?“

„Jasný, jasný,“ kýval Míša, „Eddie, moc nemluv, div se přesně tak, jak se divíš teď, sleduj, co dělám, a nech to na mně, jo?“

„Jo,“ píplo kuře Eddie a já měl konečně pocit, že to dneska dopadne přesně tak, jak šéf chce. Ještě jsem dopsal popis místnosti „Blondie Eddie‘s first time“, mávl jsem na Míšu a klikl na tlačítko „Broadcast“.

***

Prvních několik desítek minut šlo všechno jako po másle. Míša se nakrucoval před kamerou, občas za nějakou odměnu něco ukázal a počet diváků i vybraných peněz postupně narůstal. Eduard na něm mohl oči nechat, bylo jasně vidět jeho stojící péro pod tepláky i jeho červenající se obličej. A diváci si toho samozřejmě začali všímat a dožadovat se svého. Pár jsem jich ztlumil, pár rovnou vykopl, zvlášť těch, u kterých bylo jasné, že nedají ani vindru, ale ty platící, co se ptali na soukromé video nebo slibovali prachy, když se Eduard svlíkne, ty jsem tam samozřejmě nechal. Začínalo být ale jasné, že abychom je udrželi, budeme jim něco málo z Eddieho už muset nabídnout.

„Eddie…, Eduarde,“ ztlumil jsem zvuk a snažil se upoutat blondáčka civícího na Míšův vystrčený holý zadek, „dáme tam teď cíl, že si sundáš ty tepláky, jo?“

Eduard jen nepřítomně zakýval hlavou a Míša na mě mrkl, bylo vidět, že se celkem těší, až v tom nebude sám.

Ač jsem si myslel, že jsem tam zadal celkem dost, cíl byl splněný během ani ne minuty. To jsem tedy nečekal, šéf bude mít radost.

„Eddie…,“ oslovil jsem ho, ale Míša na mě jen mávl, ať to nechám na něm. Začal mu opatrně stahovat tepláky, aby mu s nimi nestáhl i napnuté slipy, a Eduard se na něj jen přiblble díval. Myslím, že kdyby bylo po jeho, tak už by se nechal Míšou klátit, ale to nešlo, musíme hezky postupně.

Ohlasy byly veliké, ale teď co dál? Na péro je ještě moc brzo, ale co kdyby mu na něj sáhl alespoň přes slipy? Nastavil jsem další cíl a v duchu si děkoval za geniální nápad. Z repráků notebooku se ozvala řada cinkání, jak se během chvíle dosypaly odměny až k cíli.

„Díky, chlapi,“ napsal jsem do chatu samozřejmě anglicky a mrkl na Míšu, ať se do toho pustí.

A Míša se do toho pustil. Začal překvapivě u Eduardových bosých nohou a jel pomalu celou dlaní po jeho lýtkách a stehnech až tam nahoru. Dával si pozor, aby moc nezacláněl a všechno bylo hezky vidět. Míša je fakt šikovný kluk. Eduard se rozklepal a po celém těle mu naskočila husí kůže. Pootevřel pusu a měl jsem i pocit, že z ní vyšel tichý vzdech.

Bylo to tak, protože na to konto přišlo několik nadržených komentářů. Zesílil jsem trochu mikrofon, kdyby se to snad mělo opakovat, a hodil do chatu něco jako: „Eddie už se nemůže dočkat!“

No a Eduard se opravdu nemohl dočkat. Jakmile se Míša dotknul jeho péra přes slipy, vydal ze sebe opravdu silný vzdech, přehlučený snad jen cinkáním zasílaných odměn. Byl jsem nadšený z toho, jak to takhle pěkně jde hned ze začátku, a těšil jsem se na pochvalu od šéfa. Jenže pak se to stalo.

Míša ještě párkrát přejel Eduardovi rukou přes slipy, ten ještě párkrát zavzdychal a pak už jsem si jen stačil všimnout výrazu, který z těchto seancí velmi dobře znám. Koukl jsem Eduardovi mezi nohy a tam se v pravidelných intervalech zvětšoval mokrý flek na slipech. S Míšou jsme na sebe nevěřícně koukli a já pak hned na monitor.

„Kurva!“ zaklel jsem, když jsem sice zaregistroval pár tučných odměn, ale hned poté značný odliv diváků. „Oni se toho snad udělali!“ vykřikl jsem, aniž jsem si uvědomil, že je mikrofon stále zapnutý dost nahlas. „Takhle to dneska už nedáme, to je v háji. Do háje, Míšo, co jsi to…?“

„Hej, co já, on se tu udělal!“ vyjel na mě Míša. Eduard koukal na svoje mokré slipy a styděl se, jako kdyby se snad pochcal.

„Ty vole,“ vyjekl jsem znovu a vypnul konečně mikrofon, „co teď?“ Nesnáším, když věci nejdou podle plánu, a tohle bylo daleko od toho, co jsem vymyslel. Vysílání mělo pokračovat ještě minimálně hodinu, ale teď už tu účast, a hlavně prachy nenaženeme.

„Koukni do chatu, sakra, koukni se tam,“ vyštěkl na mě Míša, který se snažil vymyslet, jak se z toho dostat – šlo taky o jeho prachy, které potřeboval na novou verzi iPhona, jako by mu ta, co má od minulého roku, nestačila.

„Kolik chcete za ty postříkaný slipy s poštovným do USA?“ překládal jsem nahlas. „Ať mu je Micky olíže!“ četl jsem další reakci.

V hlavě mi chvíli šrotovalo, ale hned jsem to tam začal sázet: New goal – Micky licks Eddie‘s cock over his briefs. A hned po tom: Link to ebay auction here! Jo, hodil jsem na ebay Eduardovy slipy, samozřejmě jsem tam nepsal, že jsou použitý, ale to bylo všem divákům jasné, zvlášť když jsem to tam hodil jen na půl hodiny.

***

Seance pokračovala dál ve větší pohodě. Eduard se po vystříkání dost zklidnil, takže bylo možné pokračovat s dalšími cíli. Samozřejmě už jsem si netroufl na to, aby na něj Míša nějak moc sahal, ale nechal jsem teď Eduarda, ať si Míšu trochu užije. Byl jenom v tričku, ty slipy mu Míša po pár minutách sundal, vystrkoval tak při tom na kameru zadek i znovu stojící péro, což se postupně přibývajícím divákům líbilo, a olizoval Míšu úplně všude, což bylo i z druhé strany kvitováno s povděkem. Byl čím dál víc oražený, takže jsem ho musel zase trochu krotit:

„Eduarde, sakra, nelez mu ještě na to péro, ještě není dosaženej goal.“

Eduard se otočil a hodil na mě (a hlavně do kamery) žadonící pohled a poprvé od spuštění vysílání něco řekl:

„Ale já ho chcú!“

Ten kluk mě fakt rozsekal. A nejen mě. Napsal jsme překlad toho, co řekl, do chatu, i když myslím, že to bylo všem jasné, a hned se hrnuly další odměny, až se opravdu během minuty cíl splnil. Eduardovi zazářila očka, ohlédl se do kamery a řekl jen:

„Děkuju.“

Netrvalo to ani pět sekund a Míša už měl slipy dole a Eduard nesměle ochutnával jeho stojící péro. Musel jsem trochu natočit kameru, protože si na to dost nešikovně klekl, ale to divákům vůbec nevadilo, protože na ně mezitím vystrkoval svoji panickou dírku.

Já jsem mezitím nahodil jednu z mých nejoblíbenějších anket (účast se samozřejmě platí) – kdo se na koho vystříká – a jal jsem se umravňovat všechny, kdo škemrali o to, aby Micky Eddieho ojel, případně ještě o další prasárničky, kteří nadržení prachatí chlapíci můžou vymyslet. Už teď bylo jasné, že o Eduardovu panickou dírku se bude hrát příště a že to rozhodně nebude zadarmo.

Možná si teď říkáte, jak to můžu brát takhle s klidem – přede mnou právě roztomilý blonďáček nesměle olizuje hnědovláskovo naběhlé péro a při tom na mě vystrkuje panickou dírku a já se jen snažím vymyslet, jak z těch nadržených chlápků na druhé straně dostat co nejvíc peněz. Nejdřív jsem to bral jako problém, že kámoši kolem mě mluvili o holkách i o klukách, jak je ojedou, vykouří, co já vím, ale mně to nikdy nic neříkalo, a tak jsem jim na to nemohl nic říct a oni mě brali jako nějakého exota. Ale tady se tahle moje netečnost ke všemu sexuálnímu náramně hodila.

Pamatuju si jako dnes, když jsme s pár kamarády, s kterými jsme ještě pár měsíců nazpět sdíleli pokoj v děcáku, dorazili na casting, slibující rychle vydělané peníze. Bylo nám hned jasné, že nepůjde o nějaké Česko hledá talent, i když šéf vydal během pár minut za celou porotu. Když se nakonec dostal až ke mně, prohlásil:

„Tebe asi vychovatelky hodně vykrmovaly, co? Že sem vůbec lezeš, ty bys nám ty diváky rychle odehnal! Dyť by se jim z tebe ani nepostavil!“

„Jemu se taky nepostaví!“ vykřikl jeden z mých rozjivených kámošů, který měl první kolo úspěšně za sebou.

„Jo, jeho by nerozjel ani celej harém!“ vyprskl další.

„Držte huby,“ vyjel jsem na ně, „vám se zas postaví z každý mařeny, která projde kolem!“

„Sakra, co to plácáte?“ rozčílil se náš budoucí šéf.

„Jsme za nim jednou tajně poslali Alenu, holku s nějvětšíma kozama v ročníku, a s ním to vůbec nehlo, že jo?“

„No tak je, sakra, teplej, to je toho,“ kroutil u toho hlavou, jako bychom spadli z vesmíru.

„Tak to ani omylem,“ přisvědčil další, „nikdy s náma na pokoji nehonil a jen řikal, ať mu hlavně nezaděláme mrdkou postel.“

Šéf si mě ještě jednou změřil pohledem, zamyslel se, pak se mu rozzářily oči a pronesl:

„Proč jsi to, neřekl, sakra, hned?! Víš, kolik teď ušetřím za ty debily, co si u toho akorát honí péro, místo aby pořádně moderovali?“

A měl pravdu. Jsem na to fakt dobrý! Zatímco ostatní kámoši postupně odpadli, protože se okoukali, já jsem za kamerou zůstal a na živobytí to zatím stačí.

„Eddie, dost, sakra, dost!“ vykřikl Míša a já se jal hasit další přicházející průser. Eduard byl sice nesmělý, ale očividně se rychle učil. A Míša moc dobře věděl, kdy to na něj přichází. Rychle jsem stopl kameru, vyskočil za kluky na sedačku a doslova vyrval Eduarda od jeho nové hračky.

„Dáme si chvíli oraz, Eddie, jo?“ pronesl jsem co nejstarostlivěji. „Co kdybychom vás oba svlíkli i z těch triček, co?“

Choval jsem se k němu jak k miminu, a ne jak k dospělému klukovi, ale docela to zabralo. Sedl si zase vedle Míši, a i když se stále nemohl pohledem odtrhnout od jeho oslintaného ptáka, na chvíli se uklidnil a vstřebával své nově nabyté zkušenosti.

Já jsem se mohl v klidu vrátit zpět ke svému notebooku, napsal jsem omluvu za technické potíže, zadal nový cíl a rychle koukl na stav ankety: Byla překvapivě dost vyrovnaná.

***

Po dalších deseti minutách bylo jasné, že se naše dnešní zatím velmi vydařená seance blíží ke konci. Oba kluci už vedle sebe seděli úplně nazí, obezřetně (aby se hned neudělali) si honili svá péra a já už jsem nahodil poslední cíl, který směřoval k uzavření ankety a také (již druhému) vyvrcholení dnešního večera (nebo pro některé diváky rána či hluboké noci). Diváci už také nechtěli vidět nic jiného než mrdku tu Eddieho, tu Mickyho na těle toho druhého, jenže ani jedna skupina nebyla zatím dostatečně silná na to, aby v anketě přetlačila tu druhou. Mě to ale moc netrápilo, ba naopak, protože to znamenalo více hlasů, a tím i více odměn pro nás všechny.

„Kluci,“ ztišil jsem na chvíli mikrofon, „je to stále pade na pade a už se blížíme ke konci.“ Míša na mě jenom mrkl a mezi tahy své ruky po péru prohodil:

„Neboj, já něco vymyslím.“

Měl jsem rovnou vědět, že to bude nějaká kulišárna, když se na mě tak přidrzle usmál, ale v tu chvíli jsem byl rád, že to za mě vyřeší.

Po chvíli se opravdu vybralo dost odměn, aby se mohla anketa ukončit, a i přes všechny snahy zúčastněných zůstala nerozhodná. To už ale Míša něco ťukal do notebooku a na tváři mu při tom hrál potutelný úsměv. Moc jsem si ho nevšímal, protože jsem zase posunky instruoval Eduarda, aby tolik nehonil, jinak se udělá předčasně.

Když se tedy pak ozvala rychlá řada cinknutí, byl jsem dost zmatený, neboť jsem věděl, že Eduard se ještě neudělal a Míša je na to už dost velký profík. Koukl jsem tedy rychle zpět na obrazovku, abych zjistil, co tam Míša napsal, a nemohl jsem uvěřit svým očím.

„Co to sakra?!“ vykřikl jsem a rychle ztlumil mikrofon.

Míša se začal hlasitě smát, což zaujalo i Eduarda, a oba se teď koukali do notebooku, zatímco Míša tam ještě doklepal: „Mod‘s reaction: WTF? :D“

Koukl jsem znova na nový cíl a bylo tam úplně lakonicky (tak jak bych to naspal já) uvedené: „New goal: Both cum to mod‘s nerdy face.“

Začal jsem se rozčilovat, nadával jsem jim a chtěl jsem na ně vlítnout, ale moje nadávky přehlušovalo neustálé cinkání odměn. Oba kluci se jen smáli a Míša do chatu online popisoval moje reakce, což vyvolávalo další záplavu odměn a pozitivních reakcí.

Byl jsem teda dost naštvaný, ale hned jsem pochopil, že pokud to nakonec neuděláme, dostaneme negativní reakce a o příštím odpaňování Eddieho si můžeme nechat jenom zdát. Jediná naděje by byla, kdyby se nepodařilo tak vysoký cíl naplnit. Ta se mě držela ale jenom chvíli, protože cíl byl během ani ne minuty splněn z víc jak poloviny.

Snažil jsem se nálady diváků ještě nějak ovlivnit, ale moje „Guys, you can‘t do this to me!“ je jenom víc pobouzelo. Snažil jsem se alespoň vymyslet, jak se co nejmíň ztrapnit, ale ti chlápci, jako kdyby mi četli myšlenky, přesně psali, jak to má proběhnout, aby byli spokojení.

Z repráků se ozvalo zatroubení fanfár (jak jsem ten zvuk měl rád, tak teď mě dost iritoval) a oba kluci hned vylétli za mnou a táhli mě sedačku. Moc jsem se nebránil, tedy jen na oko, aby to pro diváky bylo dramatičtější. Sakra, věděl jsem přesně co dělat, aby to vydělalo co nejvíc peněz.

Povalili mě na sedačku, a zatímco mě Eduard držel (tomu tintítku bych se vytrhl jedna báseň), Míša šteloval kameru, aby vše bylo dobře vidět. Musela to být zajímavá podívaná. Moje hnědé oči s vyděšeným pohledem, ofina tmavě hnědých vlasů přes čelo, menší nos a pusa, lehce odstáté uši a tomu dvě stojící péra těsně před výstřikem s dvěma rychle kmitajícíma rukama.

Řval jsem něco jako „No, no, don‘t do it!“, ale přes to cinkání moje prosby nebyly skoro slyšet. Pak jsem radši zavřel oči i pusu, protože jsem ze škubajícího se Eduardova péra poznal, že už bude, a o mrdku v těchto místech jsem opravdu zájem neměl, i když diváci by mi to určitě přáli.

Uslyšel jsem jen hlasité hekání a blonďákova horká mrdka mi zasáhla nejdřív čelo a pak nos. Bylo to nepříjemně lepkavé, bál jsem se nadechnout nosem, abych ji nevdechl, a tak jsem musel otevřít pusu. Toho samozřejmě o chvilku později využil Míša a snažil se mi celou svou mohutnou dávkou trefit mezi rty. Když jsem ucítil jemně slanou chuť na jazyku, bylo mi jasné, že se mu to povedlo. Snažil jsem se to vyplivnout a otřít to alespoň rukou, ale Eduard mi ji chytl a rozesmátý jak malý kluk se mi v tom snažil bránit.

No, co vám mám říkat, kluci se ten večer dost pobavili, šéf byl víc než spokojený, protože nám diváci poslali víc jak pětkrát tolik co normálně, a Eduardovy slipy se také nakonec prodaly za dost slušnou cenu. Jenom já jsem od té doby čas od času musel opustit své moderátorské pohodlí a alespoň pasivně účinkovat v tomhle nekonečném spektáklu.