Story of My Life III.

Pro ty dva. 💛💛 Ke všem narozeninám minulým i budoucím… 😏

Ty večerní setkání s Jamiem, který se staly po pár dnech už pravidelností, ve mně zanechávaly takovej zvláštní pocit snění. Možná to bylo i tím, že se většinou konaly až těsně před usnutím, že jsem dycky ráno pochyboval, jestli se mi to jenom nezdálo.

Každopádně popisovat každej den zimních prázdnin zvlášť, to bych se teda hodně opakoval. Sám jsem se v tom pomalu začínal ztrácet, protože si byly tolik podobný. Byla to taková směska koukání na seriály přes den s Kylem, učení se po večerech, protože jsem si ani o prázdninách nemohl dovolit pauzu, a nocí strávenejch s Jamiem. Lhal bych sám sobě, kdybych tvrdil, že si pamatuju něco jinýho než ty noci, i to učení mi tentokrát dávalo fakt zabrat, abych na něm udržel pozornost.

Ty noci s ním se staly na chvíli tak trochu středobodem mýho vesmíru, celý mý dny směřovaly jenom k nim. Jako cíl, ke kterýmu jsem od rána upínal svou existenci. Světlo na konci tunelu. A i když ten tunel vůbec špatnej nebyl, stejně jsem byl prostě zas jak ta můra, co letí a nic jinýho než to světlo nevnímá.

Jamie ty naše schůzky nikdy nenechal zajít nikam dál, nic víc po mně nechtěl, ale ani mi nic víc nedovolil. Pokaždý jsme prohodili pár slov, ale osnova byla pevně daná, vykouřit, nechat se vyhonit a vypadnout. Jediný, co se sem tam změnilo, byly takový ty maličkosti kolem.

A že některý vážně stály za to!

Třeba jako ten den, kdy na mě neměl jednoduše čas, odcházel na další z vánočních večírků, a tak za mnou vklouznul v rychlosti už po večeři do koupelny. Vůbec se na nic neptal, rozepnul si kalhoty, sesunul mě na kolena na předložku a nechal mě, abych ho obsloužil. Ve spěchu s hlavou zaraženou mezi jeho nohama a jeho rukou zaklesnutou ve vlasech jsem ho zasouval do pusy až na doraz, dokud se mi nevycákal do krku.

Vytáhl mě z kleku, opřel o dveře a stejně tak rychle to dokončil on mně. Namáčknutej na mně tak blízko, že se mi z tý jeho vůně podlamovaly kolena, dlaň vsunutou v mejch trenkách, svíraje mě druhou rukou kolem pasu. A já byl z něj hotovej během chvilky.

Jo, občas jsem se pozastavil nad tím, jestli je tak dobrej, nebo já tak posedlej, ale radši jsem to hned zahnal. Tomu pochybovačnýmu červíkovi v hlavě jsem se pořád vysmíval a posílal ho do háje, protože tohle prostě překonávalo všechno, co jsem si kdy představoval. Nezáleželo mi na tom, proč se to děje, čím jsem si zasloužil, že mi věnoval svou pozornost, a dokonce mi ty výstřiky, ke kterejm jsem ho přiváděl, i vracel. Hlavně, že se to děje, všechno ostatní vem čert.

Teď, když jsem měl jasnou představu o Jamieho dotycích, byl jsem napůl hotovej každej ten večer, kdy jsem za ním šel. Nezapomněl na mě nikdy, každej den mi dovolil, abych ho nadšeně přeblafnul, a ještě nadšenějc ho nechal, aby to rukou udělal on mně. Možná to zní směšně a nudně, ale já byl na jednu stranu fakticky rád, že to bylo pokaždý tak stejný, že po mně nic víc nechtěl. Protože mi bylo jasný, že by stačila i ta nejmenší jeho žádost, abych souhlasil, nechal se od něj vobtáhnout a pak byl šíleně zničenej a utrápenej.

Na druhou stranu jsem ho samozřejmě chtěl úplně neskutečně a zabíjel bych, aby naplnil ty mý představy, ve kterejch mě vojížděl na každým vhodným fleku v okolí. V mý hlavě se totiž samozřejmě zeptal už dávno, v mojí hlavě jsme to dělali už milionkrát. Jenže taky mi v tý mý hlavě potom vždy dovolil, abych se k němu přitulil a přivrněl. A ta varianta, ve který by se splnila jen ta první část, mě taky tak ňák těšila jen napůl. Takhle to bylo snazší, nechtít nic dalšího.

Přetočme si teda celý ty prázdniny jako film, soubor rychlejch obrázků mýho příběhu zaznamenávající události:

*Rozhicovanej Jamie nahej na svý posteli…*

*Zadumanej Kyle sledující snad už čtyřicátej díl seriálu…*

*Nahej Jamie prohlížející si mě ze židle…*

*Usměvavej Jamie táhnoucí mě za tričko přes svůj pokoj…*

*Naštvanej Kyle házící po mně sněhovou kouli…*

*Nadšenej Jamie přetahující si triko přes hlavu…*

*Mračící se Jamie, když zas všecko komentuju…*

*Jamie svírající mi ruce nad hlavou, zatímco dlaní putuje po mým těle…*

*Kyle…*

*Jamie…*

*Jamie…*

*Sakra JAMIE!!*

Můj svět byl zatraceně úzkej a tohle je ten bod story, kdy pomalu přestávala bejt o mně… Jenže tvrdit to nahlas, tak bych nejspíš lhal, jak když tiskne. Ne, tenhle příběh nikdy o mně nebyl, byl dycky jen a jen o něm…

Nejhorší bylo, že jsem se musel přes den fakt držet zuby nehty, abych na něj v kuse nečuměl, když byl poblíž. Nevím, jestli na mně Kyle někdy to mý propadnutí Jamiemu poznal, na neverbální komunikaci je on hodně dobrej a všímá si každý prkotiny, takže je možný, že mě měl přečtenýho. Jenže ať tak či onak, nikdy to nekomentoval a na Jamiem nebylo poznat absolutně nic, ten se tvářil furt stejně, to jsem měl nakoukaný zas já.

Ten jeho neutrální výraz, se kterým si mazal burákový máslo na chleba, i ten samej, když rozvalenej v křesle obejváku sledoval zápas v televizi. Jako by ho ani ten nedokázal vzrušit, jako by ho nezajímal celej svět. Jinej byl jenom s Kylem.

Všiml jsem si toho asi třetí den, co jsem u nich zakotvil. Kyle, u kterýho nebylo jistý, jestli jednou neztratí sluch úplně, často doplňoval svůj hlasovej projev znakovkou a miloval diskuse s Jamiem, kterej ji zvládal skoro stejně dobře jako on.

Jasně, bylo to pro něj snazší, než pořád naklánět hlavu, když mluvil se mnou… Každopádně možná za to mohl právě ten znakovej jazyk, kterej je často i o mimice, že při těchhle hovorech (který jsem sledoval takřka hypnotizovaně) Jamie předváděl celou paletu emocí. Vážně, on se dokázal i hádat! – a to Kyle vyjížděl na Jamieho kvůli jeho přehnaný péči o všechno, co dělá, skoro pořád. A dokázal se i smát! – že jsem z toho byl úplně odvařenej snad ani nemusím říkat. Ale to zas odbíhám, sakra. Měl bych se držet ňáký časový linky.

Takže zpátky k těm svátkům. Když přeskočím Štědrej den, kterej byl samozřejmě, co se večeře týče, o něco slavnostnější a taky jsme šli do kostela, tak pořádná změna nastala až na Silvestra. Dospělá část domácnosti se vydala přivítat novej rok kamsi mimo město, takže Jamie svolal domů menší akci. I kvůli Kylovi byla podstatně komornější než ty pařby, co pořádal během školního roku. Taky na kolejích přes svátky skoro nikdo z naší školy nebyl, takže to byla sešlost složená převážně z místních, se kterejma Jamie a Kyle vyrostli.

Hlavně Jamie, Kyle pozval všeho všudy jen dvě neslyšící holky, který znal ze základky. Po jedný z nich, aspoň o dva roky starší než on sám, docela okatě jel. Koukal jsem na to jak na přírodní úkaz a takticky vyklidil prostor. Kylovo sexualita pro mě byla do tý doby skoro záhadou. Vážně, on se nikdy k nikomu moc neměl a ani nic nenadhazoval a já se vzhledem ke svý dlouholetý posedlosti jeho bráchou choval dost podobně.

Zdekoval jsem se a bloudil po domě sám, s kelímkem piva v ruce a hlavou napůl vygumovanou. Pomalu se blížila půlnoc, domem otřásaly decibely, smích a já začínal lehce levitovat. Nikoho jsem neznal a samota mě sváděla k pití dvakrát tolik. Na novej rok jsem si připil nakonec s náhodnou holkou, která se motala v patře kolem koupelny. Ta její novoroční pusa se zvrhla v líbačku se vším všudy, byla opilá, chichotala se a strčila mi jazyk snad až do krku. Nechal jsem jí a oplatil jí to, né že ne. A ne, nemám rád holky – teda nic proti nim nemám, samozřejmě, ale chápete, jak to myslím, jenom mám prostě fakt rád líbání.

Nahlas bych to v životě neřekl, přijde mi to hrozně zženštilý, ale ujíždím si na tom nehorázně, a i když to sexuální napětí ze mě ty setkání s Jamiem obstojně ždímaly, to líbání mi chybělo. Za celý ty roky zavřenej skoro nonstop ve škole jsem měl fakt pramálo vztahů a úletů, ve kterejch jsem si ho užil. Těch pár jednorázovek přes léto nebylo dycky svolnejch k tomu, abych jim strčil jazyk do pusy.

Takže tak. Možná se chovám jak kretén, že si zahrávám s citečkama přiopilejch holek, který si myslí, že maj šanci na něco víc, ale je mi to jedno. Nebudu ze sebe dělat ňákýho prince na bílým koni, co by chránil jejich čest, a nedá se říct, že by to nechtěly. Když se mi prostě dřív párkrát podařilo dostat do situace, že se chtěly líbat, nebo mi vykouřit, tak jsem je nechal, nejsem debil, abych se bránil, když je to to jediný, co si jde jednou za čas užít bez práce. Jen tu návratnost jsem jim jaksi nikdy nedopřál, to je jasný. Není nic snazšího než zavřít oči.

Tahle holka by mě přeblafla, nebo aspoň vyhonila, tím jsem si byl docela jistej z toho, jak po mně rozechvělá silvestrovskou náladou lezla. Ale neměl jsem na to ani tu nejmenší chuť. Jak říkám, ty setkání s Jamiem ze mě tu nadrženost dostatečně vysávaly a s holkou to nikdy takový nebylo. Ani po fyzický, ani po emoční stránce. Jamie se mnou jednoduše házel, nebylo to jen to jeho atletický tělo, ale celej on. A reálnej Jamie, z masa a kostí, byl prostě absolutní topka, tomu se jakýkoliv představy, doplněný sebelepší kuřbou, nemohly rovnat.

Podpořenej tou fantazií jsem zapadl v jakýmsi náhlým popudu spolu s novým kelímkem drinku k Jamiemu do pokoje. Rozvalil jsem se do tý jeho obrovský postele, koukal na strop posetej fosforovejma hvězdama z dětství a pil, dokud jsem neodpadl.

Probudil mě samozřejmě Jamie, kterej mě začal za loket tahat z postele ven. Ležel jsem tam pár hodin, takže moje otupělá mysl napůl vystřízlivěla. Měl jsem vyschlo v puse a překvapeně na něj zamrkal. Sám se pohyboval trochu pochybně, něco málo určitě vypil, ale nebyl na tom tak, že by nevnímal.

Vytáhl mě ven a já čekal, že užuž spustí salvu nadávek nad tím, že jsem si dovolil k němu lehnout, ale úplně to přešel: „Dělej, pojď mi pomoc… Všichni už vypadli, ale Kyle chytil po zdřímnutí druhý dech, a teď ho zaboha nemůžu dostat do postele, jak vyvádí…“

Chvilku jsem na něj dočista tupě zíral, nebyl jsem si jistej, nakolik je možný, že se mi to jenom zdá, ale kolečka postupně zapadly na svý místo a mně došlo, o čem mluví.

Kyle pil docela často, asi jako každej druhej středoškolák v okolí, jenže nikdy v tom nebyl zrovna přeborník a jeho opilost měla jasně vymezený fáze:

1. Chichotání

2. Divoká gestikulace

3. Těžko srozumitelný znakování s minimálním užitím slov (o tý jsem si dlouho myslel, že je konečná, ale kdepak, pokud to hned nezalomí, dostaneme se úplně někam jinam)

4. Agresivní, zcela nesrozumitelná gestikulace

5. Kašlu na všechny (ze záhadnýho důvodu se vrací na scénu slova, ale většinou doprovozený těžkou depkou, kterou není možný ani trochu zklidnit, protože nemá dost soustředění na to, aby k němu pronikla jakákoliv komunikace, verbální i neverbální)

Na pátým levelu opilosti jsem zažil Kyla předtím jen dvakrát a bylo to děsný. A teď to tu bylo zas, pětka jak vyšitá. S tou holkou se zjevně nezadařilo a Kyle to nenesl zrovna statečně. Než pro mě jeho bratr došel, stačil se někam ztratit.

Jako zkuste si to někdy hledat, chlastem otupělý, po rozlehlým baráku skoro v pět hodin ráno na Novej rok ožralýho kluka, kterej ve svým rozpoložení v podstatě neslyší jakýkoliv volání. V tu chvíli jsem si fakt přísahal, že až ho najdu, tak ho přinejmenším přerazím, ale když jsem ho konečně uviděl, sedícího na střeše s flaškou ginu v ruce, tak se mi jen ulevilo. Při jeho depkaření člověk nikdy neví, ale ne, byl v pohodě, v rámci mezí teda…

Dřepěl na střeše pocukrovanej pár vločkama sněhu, vedl si tesklivej monolog sám pro sebe a pil. Mají jednu z těch střech s hodně nízkým sklonem, na kterou jde vylízt oknem z horních pokojů, takže jsem tam za ním proklouzl, a protože vůbec nevnímal, usadil jsem se mu po boku. Pořádně nevím, zda o mně aspoň trochu věděl, když jsem tam pár minut mrzl vedle něj a poslouchal jeho nářky nad tou holkou, nad holkama obecně, nad lidma obecně, prostě nad vším. Když jsme ho konečně spolu s Jamiem nastrkali po další půl hodině filozofování, návštěvě koupelny, pokusu zdrhnout a celkově protestů do postele, byl už konečně dostatečně unavenej. Jak kdyby nad ním spánková víla mávla kouzelnou hůlkou, jak se dotkl matrace, okamžitě vytuhl.

Byl jsem upřímně vyřízenej, ve stavu, kdy by se člověk sám nejradši natáhl, nejsou podobný akce fakt nic moc. V duchu i nahlas jsem Kyla minimálně stokrát proklel a odpřisáhl, že jestli ho druhej den nebude bolet aspoň hlava, tak se mu o tu bolest zaručeně postarám.

Neříkal jsem, že tam někdo mával hůlkou? Tak podle všeho to ale nebyla spánková víla, protože tahle vzala jedním vrzem i ten Jamieho neutrální výraz. Za sebe bych řekl, že mu na něj došly síly. Na chvíli se opřel se zavřenejma očima o stěnu chodby, ruce v kapsách, a podle všeho myšlenkama někde totálně jinde.

„Bože,“ vydechl, „měl jsem o něj vážně hrozný strach… Neměl by tak pít…“

Chvilku jsem ho sledoval opřenej o stěnu proti němu a váhal, jestli mám, ale nakonec jsem to zahodil a přeci jen se zeptal: „Proč?… Proč se o něj pořád tak děsně staráš?“

„Tak proč asi,“ odsekl, „je to moje povinnost. Od té chvíle, co kvůli mně zahučel do té jámy, se o něj musím starat…“

Pokejval mírně hlavou ze strany na stranu, nechal zavřený oči a já na něj zůstal dost nechápavě zírat. Vůbec jsem netušil, která bije. Asi jsem mlčel dost dlouho, protože nakonec víčka otevřel a svraštil při pohledu na mě čelo.

„Aha… Nenapadlo mě, že to nevíš…,“ zašklebil se a odlepil svý tělo od zdi.

„No nic, potřebuju sprchu,“ pronesl po pár dalších vteřinách ticha a výmluvně se zatahal za tričko, který mu Kyle nechtě označkoval, než pokračoval: „Jestli chceš, použij koupelnu v přízemí a pak za mnou přijď.“

Ani si nepočkal na odpověď a okamžitě za ním klaply jedny z dveří. Sakra, asi nikdy mě nepřestane brát to, jak mluví a perfektně vyslovuje. Jsem si jistej, že od něj by mi mravenčilo v podbříšku, i kdyby četl nákupní seznam. Hlavně jako CO, jestli chci? Sprchu, nebo přijít? Zatracená větná skladba. Teď, i kdybych nechtěl, tak za ním fakt musím, jak mě to dráždí.

Vyplnil jsem teda oba ty jeho návrhy a po umytí se vydal k němu do pokoje jen v trenclích od pyžama. Byli jsme tu, až na chrápajícího Kyla, sami, ovšem jít za ním nahej to by mi přišlo až moc jednoznačný. Navíc měl teda dost pitomej zlozvyk, že mi skoro každej den vyhonil, aniž by mi ho vyndal z trenek, takže moje prádlo fakt dostávalo zabrat a už jsem jím za těch čtrnáct dní tady naplnil několik praček.

Napadlo mě tenkrát, i jestli je vůbec na kluky, jestli to pro něj není jen takový povyražení, jako si jsem schopnej užít já naopak s holkama, ale bylo nad moje síly se něčím takovým vůbec zabejvat, užíval si se mnou a ňáký psychologický zkoumání, proč to snad dělá, bylo úplně vedlejší. Hlavně, že se to děje, nač to pitvat.

Zaklepal jsem, ale Jamie v pokoji ještě nebyl, a tak jsem vlezl dovnitř, a tak jako předtím se drze uvelebil k němu na postel. No co, však si mě sám pozval, ne? Chvilku jsem ležel a přemáhal chuť usnout, než vešel zabalenej jen v ručníku. V ruce dva sendviče, jeden napůl snězenej.

Koukal jsem na něj, jak ze sebe ve světle lampy shazuje ten jedinej kus oděvu, než zcela nahej padl na postel vedle mě. Byl i přes sprchu cejtit pivem a jednou z těch svejch voňavek, který mě dočista dostávaly. Asi navždycky budu mít tu dřevitou vůni spojenou s ním.

Položil mi svou hlavu na rameno a úlevně vydechl: „Uff… Mě to nahánění Kyla nějak vyčerpalo, jsem v té vaně málem zas usnul.“

Mohl mi tam klidně vypočítávat kvadratickou rovnici, nebo vyprávět o svý oblíbený epizodě ‚Sezame, otevři se‘, vyšlo by to nastejno. Od chvíle, co se mě dotkly jeho vlasy, třeštil jsem na jeho hlavu oči a nebyl schopnej ani dejchat.

Po chvíli mýho nezvyklýho mlčení natočil hlavu a setkal se s mým zmateným pohledem. Přimhouřil na mě krátce oči a jeho výraz krapet ztvrdl, než se natočil zpátky. Zakousl se do sendviče číslo dvě a zakotvil svůj zrak kamsi na strop. Pravda, možná, že jsem i trochu zadoufal, že má ten jeden pro mě, ale ty jeho gesta měly zjevně svý hranice, přesto mě dycky dokáže totálně vyvíst z míry tím, jak se tváří pořád stejně! I teď. Jako by to, že na mně najednou leží, bylo totálně běžný a normální. Prostě to, co zrovna chce, to udělá. To já nad věcma často nejmíň pět minut přemejšlím, než jsem schopnej se rozhoupat k ňáký akci, jenom pusa mi funguje rychlejc než mozek a narušuje mi tak často to mý plánování.

„Nemám náladu na drama, Chrisi, tak radši pokračuj v tom mlčení,“ pronesl, když už jsem se pomalu nadechoval, a tak jsem radši vydechl a ten pokyn splnil. Přece si to teď nezkazím, když si můžu užít to jeho teplo!

Když ale delší dobu mlčel a nic nedělal, nakonec jsem to nevydržel: „Jaks to myslel s tím, že kvůli tobě Kyle zahučel do ňáký díry? Co se stalo?“

Byl tak dlouho ticho, až jsem se už smířil s tím, že mi neodpoví. Že to prostě přejde, ale ne, to by nebyl on, aby mi svejma náhlejma větama nepřiváděl šoky. Navíc dneska měl zjevně ňákou otevřenější náladu, odstartoval to tou hlavou na mým rameni a pokračoval přiznáním: „Můžu za to já, že blbě slyší…, stačí?“

„Ne nestačí, chci to slyšet pořádně,“ dožadoval jsem se a ňák mi v tu chvíli úplně vyplo, že mluvím s ním, s Jamiem, že by mě třeba taky mohl jednoduše vyhodit. Kde byla ta má část, který se už jen z jeho přítomnosti třásly kolena? V tu chvíli šlo tohle všechno stranou, protože když už to nakousl, potřeboval jsem to slyšet.

Jamie si zjevně tohohle mýho nezvyklýho rozpoložení taky všiml, protože na mě nepřestával přemejšlivě mhouřit oči, zatímco dožvejkával poslední kus svačiny. Nakonec zvedl hlavu z mýho ramena a klekl si proti mně.

„Fajn, řeknu ti to, ale víš, co jsem ti ten první večer navrhnul, ne? Když se mi to bude líbit, můžeš si něco přát… Pro mě za mě si tentokrát přej pokračovat v tomhle rozhovoru, mně je to jedno, tvoje volba. Ale teď už přestaň vymýšlet kraviny a pojď na to,“ prohlásil rozhodně a přesunul se do sedu, opíraje se o čelo postele.

„Jo tak to, jestli to funguje takhle, tak bych myslím přišel už i na lepší věci, co bych mohl chtít,“ neodpustil jsem si, ale už se mu hlavou přisunul mezi nohy a nasál ho bez zaváhání pomalu do pusy.

„Nepřeháněj to…,“ vydechl roztřeseně spolu se vzdychem a mně proletělo okamžitě břichem hejno motýlů, že je ze mě hned takhle hotovej. Bože!

Bohužel mi ale břichem proletělo i něco jinýho a já si dost jasně uvědomil, že to nedám. Vypil jsem toho předtím dost, a i když hlavu jsem měl skoro čistou, můj žaludek byl jak na vodě a tohle dráždění Jamieho mu nedělalo dobře. A tak jsem se nakonec se šklebením odtáhl a vzal ho místo toho naplno do ruky.

Jamie na mě celou dobu upínal zrak, až mi z toho jezdil mráz po páteři, a tak si toho mýho výrazu všiml, protočil oči v sloup a chytl mě mírně za vlasy tak, abych se na něj podíval.

„Rukou bys tomu novému roku teda moc nedal a já mám chuť ho nějak pořádně začít… co s tím uděláš?“

Ten jeho pohled mě úplně dostával, byl jsem na hraně snad jenom z něj a tohle byla docela jasná výzva. A tak jsem to byl nakonec já, kdo vypustil tu žádost: „Ošukáš mě?“

Ten jeho dokonalej úsměv mě úplně odrovnal, v tu chvíli bych pro něj byl schopnej snad i vraždy.

Pustil mi vlasy a řekl prostý: „Pojď na čtyři.“

Né, fakt nevím, jestli mi to dělá schválně, nebo jestli takhle opravdu dycky mluvil! Ale už od toho prvního večera s ním, před několika tejdny, jsem z každýho slova ‚pojď‘, který třeba i jen mimoděk pronesl, absolutně šílel. V rozkroku mi pokaždý zacukalo, aniž by to vůbec směřoval na mě, což byl přes den občas fakt problém a jenom to udržovalo to mý slintání nad ním v pohotovosti.

Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem s tímhle vývojem situace nepočítal, že jsem s ním nepočítal každej ten den, co jsem za ním šel, ale stejně jsem byl trochu v šoku, jak rychlej obrat to najednou nabralo.

Jakmile jsem se od něj odsunul, odhodil trenky a tu pobídku vyplnil, tak sám popolezl k nočnímu stolku a vyndal balíček prezervativů. Jeden si docela v rychlosti nasadil a už jsem na zadku cejtil jeho ruce. Chvilku mě jenom tak otlapkával a já měl pocit, že se zblázním, že se snad rozteču jen z tý situace, z toho, že mi párkrát stiskl půlky. Nakonec si naslinil pořádně prsty a jeden z nich do mě začal pomalu strkat.

Ježiši! Teda fakt nejsem žádná prvnička, za tím si stojím, ale tohle mi nikdo jinej nedělal pěkně dlouho. Už v tuhle chvíli mi bylo jasný, že mě to jeho nářadí úplně odrovná. Párkrát mnou projel, ale pěkně spěchal, takže po prvním zasténání do mě vsunul rovnou i další prst a třetí za ním přidal taky dost rychle.

Když jsem si to po nocích představoval, jaký by to asi bylo doopravdy, nečekal jsem od něj, v jeho pozici, vůbec žádnou přípravu, takže tohle rychlý, ač bolavý, roztažení byl za mě fakt vrchol ohleduplnosti a já se i z týhle trošky jeho péče úplně tetelil. Celým tělem se mi z toho všeho rozlejvalo brnění a chtěl jsem Jamieho už v sobě. Ať ho do mě klidně pěkně natvrdo šoupne, až budu řvát, jenom ať už to konečně udělá. Čekal jsem na tuhle chvíli příliš dlouho, nikdy jsem nevěřil, že by se to mohlo skutečně stát, a teď jsem to potřeboval, potřeboval jsem to, ať to bude stát cokoliv a hlavně hned!

Naštěstí tuhle mou tichou modlitbu velmi brzy vyslyšel. Poznal jsem podle zvuků, že použil ještě další sliny na svý péro a začal ho do mě pomalu zasouvat. Bylo to šíleně intenzivní! Nebudu se tu rovnou ohánět slovem nejlepší, i když v tý chvíli to teda rozhodně, ze spousty důvodů, nejlepší bylo. Každopádně to byl bez pochyby ten nejintenzivnější sex, co jsem kdy zažil. Tím jak dlouho a jak moc jsem Jamieho chtěl, jsem dokázal sám sebe hodit na hranu snad už po tom prvním přírazu.

Jednou rukou na mým ramenu a prstama druhý pevně se mi bořícíma do pasu dopomáhal k tomu, abych mu vycházel vstříc ve správným rytmu postupně se zvyšujícího tempa. Jakmile dosáhl maxima, myslel jsem, že zešílím. Měl ten den až neskutečnou výdrž a jeho hekání se parádně slejvalo s mejma nezadržitelnejma vzdychama. Dal tomu ještě malou chvilku divokejch přírazů, než na moment malinko zpomalil a přehmátnul mi z ramene do rozkroku. Z toho, že se mě konečně dotkl a že ho cítím nejen v sobě, ale i tu jeho ledabyle položenou dlaň na mým nádobíčku, jsem se málem složil. Kdyby dostatečně neubral na tempu, nejspíš bych okamžitě cákal.

Zoufale jsem se prohnul a roznadával se: „Krucinál Jamie! To mě musíš dycky nechat prosit?!“

Zasunul do mě až na doraz a v pohybu úplně ustal, naklonil se mi k uchu, pevně tu svou dlaň stiskl, až jsem zasténal, a poťouchle pronesl: „No tak si vyber, chceš odpovědi na ty své všetečné otázky, nebo abych si s tebou dál hrál?“

„Nenene! To přece nemyslíš vážně?! To není fér!“ spustil jsem okamžitě a zakroutil zadkem, jak jsem toužil po uvolnění. Myslel jsem jen na jedno, v tu chvíli mi byly ňáký odpovědi totálně ukradený, a už jsem vlastně ani netušil, na co že jsem se ho to chtěl ptát, ale nehodlal jsem se vzdát tak lehce, tohle bylo podlý.

„Ale je. No snad bys nechtěl za jednu službu dvě odměny, kde v tom vidíš spravedlnost?“ vysmíval se těm mým nářkům a ve mně se to zlomilo.

Neříkal jsem, že mi pusa funguje na samostatnej chod? Ten soubor nadávek, co jsem na něj spustil, nemůžu ani reprodukovat, to by žádnou cenzurou neprošlo, a neprošlo to teda ani tou jeho.

Obě svý ruce mi hned přesunul na pánev a prudce přirazil, zatímco zkonstatoval: „Tak nic no, tak teda nejspíš ani jedno.“

Moje další návrhy ohledně jasnýho výběru zcela ignoroval a spustil sérii tvrdejch zásunů, který až na jedno vybídnutí ohledně setrvání mejch rukou na matraci nepřerušovalo vůbec nic. Zatracenej Jamie! Jako by to věděl, že já se jen z ošukání prostě neudělám, ani s ním, a to jsem byl z něj doslova a do písmene zralej na psychiatra. Nechal mě kolísat takhle na hraně, kdy jsem se frustrací a touhou mohl absolutně zbláznit a tekly ze mě potoky, dokud se sám nevystříkal.

Pár vteřin na to padl vyčerpaně zády na postel a těžce oddychoval, stahuje ze sebe ten kondom. Otočil jsem se po něm a chtěl zas spustit protesty, ale nenechal mě, zatáhl mě prudce za paži a nechal padnout na postel vedle něho.

Hmátl mi znovu mezi nohy a během dalšího ležérního pohrávání spustil: „Hmm… Dalo by se říct, že to stálo za dvě odměny, tak teda poslouchej. Řeknu ti, co se tenkrát stalo, ale nesmíš se udělat, než to dořeknu, jinak s tím svěřováním okamžitě skončím, bereš?“

Na odpověď ani nečekal a rovnou pokračoval, s obojím, se vzpomínkou i tím nekonečným hraním. Musím se přiznat, že kdyby se on sám fakt nesnažil, tak bych to nevydržel. Popravdě už jsem se to vůbec udržet ani nepokoušel, mýmu tělu bylo absolutně jedno, jestli tu storku uslyší do konce. Jednoduše natahovalo ruku přes okraj, kdykoliv mě aspoň trochu víc stiskl a třáslo se, aby už tam konečně přepadlo. A to ten jeho příběh nebyl ani trochu sexy! V jakýkoliv jiný situaci by mě absolutně zabrzdil, abych vystřízlivěl a už po orgasmu na ňákou chvíli ani nevzdechl, ale Jamie to, že jsem na hraně, moc dobře věděl.

Tak trochu myslím, že mi to za tý situace, kdy mi mozek totálně nefungoval a nebyl schopnej reagovat, říkal schválně. Právě kvůli tomu, že tohle pro něj nebylo vůbec lehký. I když mi to v tu chvíli nemyslelo, když jsem si to druhej den, už pod svou vlastní peřinou, přehrával, věděl jsem, jak moc ho to bolí. A že přestože v tu chvíli zaměstnával mý smysly, abych na to nijak neodpovídal a jen souvisle vzdychal, tak to, že mi to řekl, byla jeho volba. Na ňáký úrovni mi tuhle věc, která ho možná zraňuje ze všech nejvíc, říct chtěl, a to je snad ještě lepší pocit než ten orgasmus, kterej mi nakonec dopřál. A že to je teda fakt hodně velká konkurence!

Ke konci už jsem byl totálně zničenej a bez ustání se vrtěl a prohejbal, jak jsem se snažil ty jeho jemný pohyby co nejvíc zintenzivnit, ale nenechal mě. Když ten svůj monolog skončil, tak už se mi třáslo snad celý tělo, v podbříšku mi z toho až bodalo a můj rozkrok byl to jediný, na co jsem dokázal myslet. Dokonce i Jamieho existence šla pro tentokrát úplně mimo mě. Potřeboval jsem to tak moc, že bych byl schopnej všeho, jen za to, aby s tou rukou konečně trošičku přidal, nebo mě nechal, abych si tam šáhnul sám. Tohle nešlo vydržet.

Jo, oddalovat mi to, to ho bavilo dycky, když bylo dost času, a i mně se to líbilo, ale tohle bylo poprvý, kdy mě dostal do stavu, že ho moje tělo chtělo samovolně praštit a frustrovaně brečet zároveň. V tý chvíli jsem pochyboval, že jsem vůbec kdy ňákou hrdost měl, protože jen co domluvil, jsem svíraje křečovitě pelest nad hlavou spustil prosby: „Jamieee… Prosííím… Proboha, už dýl ne…“

V takovejch okamžicích jsem fakt ten jeho vítězoslavnej úsměv doslova cítil skrz na skrz celým tělem, a i se zavřenejma očima. Ten parchant mi mlčky věnoval ještě další půlminutový utrpení, než konečně přidal. Bylo to fakt za pět minut dvanáct, aby ta má chuť mu ten úsměv rozbít nevyhrála. Tentokrát nestihl říct ani to jeho ‚Pojď‘, strhla mě extáze a tělo mi vybuchlo.

Bylo to neskutečný, zničující a vyčerpávající tak, že žádná síla na světě by mě potom nepřinutila pohnout. Kdyby se mě Jamie snad snažil vyhodit, musel by mě do mý postele odnýst, protože já jsem toho fakt schopnej nebyl. Naštěstí sám byl polomrtvej a podle všeho hned posléze okamžitě usnul.

Poslední, co jsem to novoroční ráno cítil, byla jeho dlaň, stále se povalující v mým klíně, ta jeho všudypřítomná vůně a ten úžasnej pocit toho všeho naplnění, co jsem v sobě měl. Tak teda šťastnej novej rok, Chrisi.

It's hard to fight it (fight it)

I know I bending the truth

When it leads me back to you

It's hard to fight it… fight it… fight it

But I'm trying… I've been trying to convince myself

Things will always change

I've been lying to myself

Cuz I know it could never help ourselves

(Michl – Fight It Rough04)