Kámoš z první práce 1

Když jsem se vyučil, nepokračoval jsem žádnou další školou a začal si hledat práci. V oboru jsem nehledal, jelikož můj obor byl extrémně finančně podhodnocený a vůbec tehdy nebyl perspektivní. Jinde mě nechtěli, a tak jsem skončil, jako hodně mladých v té době, ve fastfoodu. Sice práce stála za prd, ale co chtít na začátek pracovního života. Výhodou bylo, že devadesát procent osazenstva tvořili lidi v mém věku. Po pár měsících se tam utvořila parta, která si užívala hospod, pařeb a podobně.

První týden jsem se rozkoukával a sledoval, kdo by mi tak mohl být sympatický pro navázání nějaké komunikace. Jak to tak bývá v těchto podnicích, lidi se tam hodně střídají. Jak personálně, tak hlavně díky směnám. A tak jsem si všiml, že se tam míjím s nenápadným klukem, kterého jsem vždy doslova jen zahlédl. Bylo na něm vidět, že toho moc nenamluví, nicméně to byl první pocit, který jsem z něj měl.

Po nějakých deseti dnech, co jsem tam dělal, jsem šel zase na svoji šichtu, a jakmile jsem vešel do šatny, první, co jsem viděl, byly nahé chlupaté nohy. Když jsem jel pohledem výš, uviděl jsem bouli v červených slipech, které byly z větší části zakryty tričkem. A pak tričko s mojí tehdy velice oblíbenou kapelou.

„No nekecej, že posloucháš Obituary?!" vyhodil jsem ze sebe.

Teprve pak jsem se koukl na majitele trička. Byl to ten nenápadný kluk, se kterým jsem se dosud prakticky neviděl. Teprve nyní jsem si všiml jeho kovových černých vlasů, které měl sčesané dozadu v délce téměř na ramena, jen do čela mu ledabyle padaly tři pramínky k očím. K očím, které mně vyrazily dech, obrovské, temně hnědé, s pronikavým pohledem směrem ke mně. Okamžitě jsem se na ně přisál svým pohledem, a kdybych mohl, skočil bych do nich. V tu chvíli bylo moje srdce zlomeno.

Na tváři mu vyrostl úsměv, který šel jen do jedné strany, zato byl zakončený dolíčkem.

„No neříkej, že to znáš? To jsi asi jediný v téhle bandě diskofilů," odpověděl s evidentní radostí, že je zde někdo, kdo zná kapelu z jeho trička.

Díky této situaci se z nás okamžitě stali kamarádi. Představil se jako Viktor a nastoupil týden přede mnou, takže bodlo, že tam mám někoho, kdo nastoupil takřka stejně jako já. Kecali jsme o všem možném a práci tak trochu flákali, z čehož naši nadřízení neměli moc radost, a tak se nás v rámci možností snažili dávat na jiné úseky. Chodili jsme na pivo, koncerty a sem tam vyrazili někam na výlet s ostatníma.

Po asi tři čtvrtě roce přišel Viktor s tím, že mu náš šéf nařídil týdenní dovolenou a že pojede na chalupu, kde by rád udělal pařbu, a jestli nechci jet taky, s tím, že pozve i ostatní z práce. Dovolenou jsem taky dostal schválenou, a tak jsem mu to později odkývl. Vypadlo z něj však, že tam budeme povětšinou sami, že na víkend sice lidi přijedou, tak zapaříme, ale jinak že v týdnu maximálně dorazí někdo na jeden den. Ale to prý nevadí, nebude se pořád jen pařit, ale taky vyrazíme za poznáním okolí.

Chalupa byla kousek od Českého ráje a bylo tam nádherně, chalupa se nacházela v téměř uzavřeném dvoře a čítala hlavní dům, menší kamrlík a stodolu. Bylo to letní sídlo jejich rodiny, rodiče se však flákali někde u moře i s mladší ségrou. Přes víkend proběhla klasická pařba postpubertálních osob ve věku šestnáct až pětadvacet let a v neděli všichni až na mě a Viktora odjeli. Trochu jsme večer poklidili a začali popíjet nanovo a poslouchali naši hudbu. Kolem druhé ráno jsme to zalomili.

V pondělí ráno začalo být opravdu vedro, a tak když jsme se někdy kolem desáté probrali s lehkou kocovinou, nikam se nám nechtělo a zavrhli jsme pro tento okamžik i koupání. Chvíli jsme se ještě povalovali, ale pak Viktor povídá:

„Vstávej, vole, alespoň ti to tu trochu ukážu," a provedl mě do detailů po jejich chalupě.

Když jsme dorazili do stodoly, pochlubil se mi kolem, fotbalovým míčem a ještě nějakýma hračkama, co měl jako malý. Pak mě zavedl k žebříku, který vedl na půdu, co byla nad částí hlavního baráku. Zde jsem se ocitl v klučičím království, měl zde jednoduše stlučenou postel se starými matracemi, stolek, malou knihovnu, bednu s poklady a na trámech byly pomocí připínáčků zavěšeny plakáty různých kapel. Viktor otevřel bednu, ze které vytáhl staré angličáky, aby se pochlubil. Vyprávěl, že mu to tady takhle vybudoval fotřík, aby měl Viki také nějaké soukromí.

Prohlížel jsem si plakáty a nakoukl do knihovny, kde měl schované nějaké komiksy. Jeden jsem si vzal a sedl si na postel. Chvíli jsem si listoval a pak s nadšením povídám:

„Teda Viki, ani nevíš, jak ti takovou zašívárnu závidím, tohle jsem nikdy neměl, ale vždycky jsem o tom snil."

Na Viktorovi bylo vidět, že má až dětinskou radost z mých slov uznání.

„Taky jsem tady byl skoro furt," smál se. Na to dál navázal: „Taky jsem to tady využíval jako takovou malou saunu."

„Jak saunu?" zeptal jsem se nechápavě.

„No jak tady praží do těch tašek, tak je tady o dost větší vedro než venku, tak je to prostě sauna, podívej." A ve vteřině si sundal tričko, kraťasy i slipy a stál tam nahý. Já jen zalapal po dechu, ale nechtěl jsem na sobě nechat nic znát, a tak jsem se tvářil, jako že pohoda. Viktor si lehnul vedle mě se slovy: „Takhle si tady lehneš a saunuješ se. Zkus to taky, ne?" A zavřel oči a užíval si vedro na půdě.

Já chtěl zapadnout, a tak jsem nedělal žádné ofuky a taky si sundal veškeré oblečení, i když jsem čekal jasnou katastrofu ve formě mého stojícího péra. Lehnul jsem si vedle Viktora a oba jsme leželi tak, že jsme zády a zadkem byli na posteli a nohy jsme měli mimo postel opřené o zem.

V ptáku mi už hučelo, ale stál jen tak napůl, takže by se případný trapas dal svést na vedro. Ležet a koukat do stropu jsem však dlouho nevydržel. Vedle sebe jsem měl komplet nahého Vikiho, zatím jsem ho viděl vždy jen v šatně, kde nebylo moc času na prohlížení a bylo by to dost nápadné. Teď ho tu mám jak dlani, tak bych sakra toho měl využít a prozkoumat očima úplně vše. Viki odfukoval a ničeho si nevšímal, tak jsem se trochu nadzvedl a se zatajeným dechem pozoroval jeho klidný obličej.

Vlasy měl spadlé za sebe, z čela mu rašil pot a prostředkem vedla žíla. Tváře hladce oholené, vystouplé lícní kosti přecházely k delšímu krku, kde se nacházel vystouplý ohryzek. Viki byl spíše dost hubený, prsa však trošičku svalů měla, a tak nesplývala s jinak plochým, silně opáleným tělem, které se teď blýskalo pod kapičkami potu. Následoval hustý trs černých chlupů, které se rozprostíraly na bílé neopálené kůži a které kryly ledabyle položený penis přes Vikiho stažený hladký pytel s menšími koulemi. Penisem se od chlupů vinula další žíla, která vedla až k předkožce, kterou žíla celou obepínala. Z předkožky jen velmi málo vykukoval suchý žalud. Ačkoli tělo bylo kompletně holé a takové sametové, nohy byly překvapivě dost chlupaté, černé chlupy se trochu vlnily, a to až ke kotníkům s kostnatými chodidly o velikosti tak 45.

V podbřišku jsem měl příjemné mravenčení a moje péro se již přihlásilo plně o slovo. Při tom pohledu jsem si vlastně uvědomil, že z mé strany vůči Viktorovi nejde jen o klasické kamarádství, ale to se nesměl dozvědět, jinak by bylo vše pryč.

Když jsem si zrovna prohlížel jeho tělo a všiml jsem si, jak z mokrých prsou stéká kapka potu kamsi na postel, ozvalo se:

„Klidně si sáhni, mně to nevadí!" Viki otočil hlavu ke mně, pootevřel jedno oko a nahodil ten svůj odzbrojující úsměv.

Dost jsem se lekl a poplašil, zrudnul a vzmohl se jen na:

„Ehh, c-coo? Co to říkáš?"

„Míro, v klidu, nic se neděje, ale nemůžeš zapřít, že si mě prohlížíš, když tě celou dobu pozoruju. Já se ti líbím? Nebo se ti celkově líbí kluci?"

V tu chvíli jsem byl zralý na infarkt a zároveň jsem byl prvně v situaci, kdy jsem měl jistotu, že mohu říct pravdu a nedopadne to špatně. Přesto jsem ze sebe dostal pravdu jen částečně.

„Jako líbí se mi kluci, tak napůl, no," vysoukal jsem ze sebe a doplnil: „A tobě?"

Viki se zamyslel a povídá:

„Víš, že ani neumím odpovědět? Myslel jsem si, že se mi klasicky líbí holky, ale občas si uvědomuji, že i na klucích se mi něco líbí, jen nedokážu popsat, co přesně. Dokonce jsem si s jedním kámošem na jedný pařbě vzájemně vyhonil a docela to bylo dobrý. A já se ti tedy nějak líbím, že ses tak koukal, až ti z toho stojí? A neboj se říct pravdu, nenaseru se, ať řekneš jedno, nebo druhý."

Nejraději bych se propadl studem, ale nakonec jsem ze sebe vyklopil:

„Jo, líbíš se mi, teď už vím, že celý, ovšem tvoje oči jsou nejvíc, do nich bych se mohl koukat furt." Bylo jasné, že jsem prozradil skoro největší tajemství, které jsem v sobě měl.

Viki se zasmál, tak jak to umí jen on:

„Jo, to s těma očima, to mi říká každej, ty mám po babičce, ta měla taky takový bulvy. Je hrozně hezký, co jsi mi řekl, neboj, tohle je jen mezi náma. Je mi jasný, že by na tebe někdo měl pak třeba kecy. A to víš, že mě potěší, pokud se někomu líbím. A vůbec se nestyď, sáhni si, mně se líbí, když na mě někdo sahá."

Trochu jsem ještě zaváhal, ale nakonec si vedle něj sednul a pohladil ho po těle, bylo mokré od potu, ale také takové sametové. Viki si dal lokty pod sebe, takže byl v takovém pololehu a pozoroval mě, co dělám, a přitom se nenápadně usmíval, čímž mi dával najevo, že mu to opravdu nevadí. Aby nebylo trapné ticho, povídali jsme si o tom, jaké holky z práce se líbí Vikimu, jaké mně, a Viki vyzvídal i to, jaký kluk z práce se mi taky líbí, a došlo i na řeči o zkušenostech v sexu. Celou tu dobu jsem ho hladil po těle a rukách.

Po nějaké chvíli Viktor řekl:

„Hele, to je hrozně příjemný, co mi tady děláš, jestli chceš, hlaď mě, kde chceš, opravdu."

„I na nohách?" ujistil jsem se.

„Jasný, třeba, fakt kde chceš, nic není zakázaný," mrkl na mě.

Já si klekl na dřevěnou zem přímo mezi jeho nohy, které jsem mu lehce roztáhl. Viki zůstal ve stejné poloze jako předtím, aby mohl pozorovat, co dělám. Dal jsem ruce k jeho kotníkům a lehce je objal tak, abych se nedotýkal přímo nohou, ale abych cítil dotyk chlupů a aby Viki cítil, že se ho dotýkám. Takto jsem mu jel rukama proti růstu chlupů, takže mě to příjemně lechtalo do dlaní a u Vikiho to vyvolalo příjemné pocity v dolní části těla. Všiml jsem si, že to pro něj bylo tak intenzivní, že stáhl svaly na zadku. Jeho zadek byl také naprosto holý, nechápal jsem, jak může být všude tak hladký, když nohy má hodně chlupaté.

Takto jsem mu lýtka přejel asi třikrát, když se ozval sykot, Viki padl zády na postel a jen se ozvalo:

„Ty krááávo, to je strašně příjemný, já asi vyletím z kůže." Všiml jsem si, jak mu koule začaly pracovat a převalovat se v šourku sem a tam. Ačkoli jsem na penisu nezaznamenal žádné vzrušení, všiml jsem si, že se mu na dosud suchém žaludu udělala pořádná kapka touhy, která za chvilku visela na předkožce, a po chvíli ukápla na zem.

Nyní jsem dlaně položil na vnitřní stranu kolen a jezdil již po chlupaté kůži opět proti směru růstu chlupů po stehnech směrem k péru. Byl to nádherný pohled na penis Vikiho, pracující koule a za nimi na orosené tělo, na kterém se zvedalo a klesalo ploché bříško, jak Viktor dýchal. Jen malou chvilku jsem mu takto jezdil po stehnech a všiml si, že jeho péro již není tak v klidu jako dosud, ale pomalu se stěhuje na pravý bok a cestuje dále k pupíku, aby se nakonec zvedlo do pohotovostní polohy. Pupík byl za chvilku naplněn jeho šťávou a já si užíval pohledu na asi šestnáct centimetrů velké péro, kde se napumpovala již zmíněná žíla a od ní vystupovaly do stran další tři nebo čtyři žíly, které dosud nebyly vidět.

Viki zase syknul, popadl polštář, přikryl si s ním obličej a zařval do něj. Pak ho odhodil a podíval se na mě. V jeho očích jsem viděl žár, který mě utvrdil v tom, že mám pokračovat.

„Míro, já se poseru, ty jsi bůh, ty víš přesně, co dělat, podívej se, co jsi způsobil!" a poukázal na svoji tvrdou, slintající chloubu, a z ramen a prsou mu opět stekl pot provizorní sauny.

Koukali jsme chvilku na sebe a já mu jedním prstem lehce přejel po koulích, Viki se zase pousmál, čímž mi dal najevo, že i zde mohu sahat. Koule jsem pak hladil dlaněmi a prstem vždy zajel k předkožce tvrdého penisu, což bylo odměněno stažením zadečku a další kapkou touhy. Po chvilce jsem vzal Vikiho péro do ruky. Krásně tepalo, jak pumpovalo krev a jak se pralo s tím, zda už vystříknout či nikoli. Stáhnul jsem mu ho tak, abych vysvobodil žalud, což se povedlo hned napoprvé. Najednou se na mě koukal tmavě červený a totálně mokrý žalud, který oslňoval celou půdu. Poté jsem zase zajel rukou nahoru a začal pomalu honit.

To mi ovšem nestačilo, a jak jsem koukal na ten krásný penis a krásného Vikiho, olízl jsem mu koule. Viki byl překvapený, což jsem hned postřehl, proto jsem toho nechal a zeptal se:

„Můžu?“

Viki na to:

„Jako fakt chceš až takhle? Asi vidíš, že bránit se nebudu, ale jen jestli to není už za čárou?"

„Teď už to asi neřeš," řekl jsem a dal si do pusy obě jeho koule a začal je lízat a lehce kousat, přitom jsem pevně stisknul Vikiho ptáka, až se opět vyvalila další dávka voňavé šťávy. Hlavu jsem měl zaraženou v bílém klíně mezi chlupatými stehny, které se začaly třást probíhajícím prožitkem. Když jsem se nabažil koulí, přejel jsem plynule na tvrdé péro, pomalu od koulí až k žaludu. Na jazyku jsem cítil nerovnosti Vikiho ptáka, dané vystouplými žilami.

Když jsem dojel až na žalud, podíval jsem se na Vikiho a mrknul na něj, jeho oči svítily očekáváním a byly ještě větší než normálně. Nejprve jsem jazyk zabořil do pupíku, který byl napuštěný sladkou šťávou, která se smísila s lehce slanou chutí Vikiho potu. Pak už jsem konečně vzal Vikiho chloubu do pusy a hned napoprvé až po kořen a chvilku dráždil na mandlích. Penis nebyl naštěstí moc tlustý, tak mi to nedělalo žádné problémy. Tím se mi i vytvořily sliny a já mohl pusou divoce klouzat nahoru a dolů a sát tak intenzivně, že jsem cítil další šťávu, kterou pumpoval. Zároveň jsem cítil, jak mi z koutků tečou sliny, a všiml si, jak stékají přes Vikiho koule až ke štěrbině jeho prdelky. Ten pohled mě rozdráždil tak moc, že jsem Vikiho vzal oběma rukama za zadek, přitáhl ho k sobě co nejblíže a nepřestával hulit.

Viktor začal hlasitě dýchat, posadil se, odstrčil mi hlavu a udýchaným hlasem řekl:

„Počkej, ty ďáble, nebo se už udělám, chci taky zkusit tebe."

Postavil jsem se a on seděl na posteli, moje péro měl tak před svojí hlavou. Plivnul si do ruky, uchopil ho a začal pomalu honit, zkoušel různé polohy své ruky. Mně bylo jedno, z jakého úhlu ho držel, mně bylo příjemné každé uchopení. Začal jsem si užívat tuhle honičku, až jsem začal Vikiho hladit po jeho havraních vlasech a prsty mezi nimi projíždět. Vikimu to asi bylo příjemné, neboť hlavu zaklonil, zavřel oči a začal hlavu pomalu natáčet podle toho, kde se mu to zrovna líbilo.

Po chvilce se vzpamatoval, naklonil se k mému péru a olízl ho, pak ještě dvakrát a pak ho strčil do pusy. Asi půl minuty se pokoušel kouřit, když prohlásil:

„Ty, Míro, já to asi nedám, budeš hodně nasranej, když tě nebudu kouřit jako ty mě?" Jeho pohled byl tak zoufalý, že i kdyby mi to vadilo, nedokázal bych mu říct pravdu, ale mně to vůbec nevadilo.

„Viki, co blbneš? To je v pohodě, ale já tebe si fakt dám!" smál jsem se a Viki se v tu chvíli rozzářil, jako kdyby právě rozbalil vánoční dárek.

Položil jsem si ho a lehl si vedle něj, ucho jsem položil na jeho mokré břicho, znovu jsem uchopil jeho fantastické, sladké péro do pusy a začal sát. Mým dýcháním mi vždy stoupala a klesala hlava, Vikiho dýchání již bylo hodně rychlé, a když se ozvalo intenzivní mručení, nechal jsem toho a pokračoval honěním. Viktor natáhl křečovitě nohy a začal stříkat na své tělo. Honil jsem ho v rychlém tempu, a když bylo vše venku a Viktor už se začal uklidňovat, postupně jsem zpomaloval.

Užíval jsem si pohledu na oroseného Vikiho, kterak má postříkanou celou dolní polovinu trupu, jak se řidší sperma mísí s hustou bílou smetanou. Viki se zase podepřel lokty a koukal na sebe a pak na mě a přitom se smál:

„Tak tohle bylo nejvíc, fakt zážitek!"

Bylo vidět, že si to opravdu užil, a měl jsem radost i za něj. Furt se prohlížel a ještě oddychoval. Pak zase lišácky mrknul a zeptal se:

„Ty už jsi někdy ochutnal svoji mrdku?" Jen jsem mlčky přikývnul. „A chutnalo ti to?"

„Člověče, ani neumím říct! Asi moc ne a taky jsem měl výčitky, že jsem nechutnej dobytek, že tohle zkouším."

Viktor se začal smát, zaklonil na chvíli hlavu, pak se na mě zase podíval, zakřenil se a řekl:

„Já taky a říkal jsem si to samý, tak jsem rád, že nejsem jediný prase." To už jsme se smáli oba.

„Ale cizí jsi asi neochutnal, co?" dodal Viktor.

„Ne, to ne, ale teď chceš asi naznačit, že teď je příležitost, viď?"

„Jeee, ne, jen jsem zvědavej."

Jenže jak jsem ho tam, stále nadržený s tvrdým ptákem, viděl ležet pokropeného a pořád se smějícího, chtěl jsem to zkusit.

„Hele, když už to dopadlo takhle, tak co, proč to nezkusit?"

Viktor tomu nevěřil, přesto si nandal na ukazováček trochu svého spermatu, popadl jsem jeho ruku a ukazováček olízl. V tu chvíli jako bych přišel o rozum, nechal ruku rukou, sklonil se k Vikiho břichu a olízl další kapku. To mě tak napružilo, že jsem jak smyslů zbavený olízal vše do poslední kapky. Co za tím stálo, nevím, Vikiho přitažlivost? Nadrženost? Situace?

Viki opět vyvalil oči.

„Tak teď jsi mě teda vyšokoval, tohle jsem fakt nečekal. To ti to tak chutnalo?"

„Hele nevím, prostě mi úplně přeskočilo, asi nadrženost. Ale bylo to dobrý, moje mi takhle určitě nechutnalo."

Viktor se začal zase smát a pokynul:

„Hustý… Ty prase nadržený, pojď sem!"

Kleknul jsem si vedle ležícího Vikiho, ten mi prohmatal koule a poplácal po tvrdém péru. Pak si zase plivnul do dlaně a začal mi ho honit. Samozřejmě při pohledu na mého kamaráda, který leží pode mnou a honí mi ocas, jsem dlouho nevydržel. Vzpřímil jsem se, ale ještě jsem se stihl chytit Vikiho již měkkého, přesto mokrého péra. Začalo to ze mě nekontrolovaně lítat, tak, že Viktor měl teď tělo zcákané celé.

„Teda ty jsi bejk, takový mrdky, to já měl tak polovinu," smál se Viktor.

„Sám nevím, kde se to ve mně vzalo," řekl jsem překvapeně.

„Koukej, na oplátku." Viktor si vzal trochu mého spermatu na prst a lehce olízl. Jenže jen co to udělal, zakřenil se, jak kdyby kousl do citrónu. „Nee, promiň, tohle taky nedám," ušklíbl se omluvně.

„Ježiš to jsem po tobě vůbec nechtěl, blázne," zareagoval jsem.

Viktor se pousmál, natáhl se pro své tričko, osušil si jím své tělo a zmuchlal ho.

„Hmm, no to má máma zase co prát," a oba jsme se zase začali smát.

Chvilku jsme leželi a v hlavě jsme přemítali, co se právě stalo. Bál jsem se, aby poté, co opadla Viktorova nadrženost, mě nevyhodil. Místo toho však Viki začal:

„Ty, Míro, to bylo tak hrozně příjemný, máš hrozně citlivý, něžný ruce a víš, kam šáhnout, byl jsem v nebi a hrozně se mi líbilo, jak jsi mi projížděl vlasy."

„Jo tak tohle je něco, co můžu dělat každýmu, to mě hrozně baví a tvoje vlasy jsou prostě nádherný."

Ještě chvíli jsme leželi a povídali si. Pak Viktor zavelel, že je saunování už dost a jdeme do sprchy. Tam jsme se pořádně osprchovali, Viktor si potřeboval umýt hlavu, a tak mi dovolil, abych mu ji umyl já. Samotné mytí hlavy trvalo dobrých dvacet minut, kdy jsme si to oba užívali.

Po sprše jsme si dali lahváče a nakonec na kolech vyrazili na koupání, abychom se trochu zchladili.