Kámoš z první práce 3

Druhý den ráno jsem se probudil o něco dříve než Viki, podíval jsem se na něj. Ležel částečně na boku a částečně na břichu. V rukou pevně svíral polštář a hlavu měl tak divně položenou na druhém konci polštáře, jako by se s ním chtěl líbat. Bylo slyšet jen slabé odfukování. Jelikož bylo zase v noci vedro, byl celý odkopaný a deku měl až u chodidel. Naskytla se mi tak chvilka klidu, kdy jsem si ho mohl opět prohlížet. Celé jeho tělo krásně osvítilo sluníčko, takže jsem se mohl kochat lesklou kůží schovanou pod nánosy hustých černých chlupů jeho šlachovitých nohou, napůl vystrčený zadek ke zdi nebyl skoro vidět, jak byl malý, zato směrem ke mně koukala jeho chlouba, která byla opět jako kámen, a bylo vidět, že i jeho koule pracují, jak se převalují, ačkoli se Viki nijak nehýbal. Hladké tělo bylo také osvíceno sluníčkem a já si představoval, jak moc je jeho kůže horká a jak moc rád bych to vyzkoušel dotykem. Pravá ruka, která objímala polštář, byla vidět lépe, jelikož byla položená nahoře, všiml jsem si, že po nijak výrazném bicepsu se vine výrazná žíla, která se na předloktí rozvinula do celé sítě žil. Byl prostě nádherný, možná by se mnou leckdo nesouhlasil, ale celé to umocňoval čím dál intenzivnější pocit, že k němu cítím podstatně něco více než to, co se cítí ke kamarádovi.

Poklidné ráno a moje kochání ale záhy narušila moucha, která se musela posadit na Vikiho zadek a lézt po něm. Viki nejdříve jen dvakrát stáhnul hýždové svaly, aby ji odehnal, ale byla neodbytná. Zavrtěl se a rukou ji odehnal, což znamenalo konec jeho spánku. Jak jsem viděl, že se probouzí, předstíral jsem, že spím.

Poté co se začal vrtět, jsem dělal, že se právě probouzím, popřáli jsme si dobré ráno. Viki se vyhrabal z postele a vstal, popošel asi dva kroky ke mně a protáhl se s mocným hrdelním skřekem. Byl to nádherný pohled, při protažení jsem mohl pozorovat každý sval, každou šlachu, každou žílu a celé to korunoval kamenný čurák, prostě pohled, který mám před sebou dodnes. Když skončil s protahováním, pronesl napůl otráveně a napůl s předstíraným naštváním:

„Kurva mi zase stojí, se poseru, tobě ale taky, koukám." Jen jsem mu to lehkým úsměvem a přikývnutím potvrdil.

Viki ale pokračoval: „Tyhle ranní stojky mě asi zabijou, cožpak tady, tady je to jedno, my už si nemusíme na nic hrát, ale nejhorší je to doma. Matka mě furt volá k snídani, ať už se neválím, copak tam můžu přiběhnout v pyžamu, ze kterýho mám stan? Stejně to ví a provokuje, nebo snad potřebuje, abych tam takhle přišel a čurákem jí rozbil vajíčka natvrdo?" začal se smát.

Taky jsem se začal chlámat a doplnil jsem: „Tak na to má snad tvýho tátu, ne?"

„Prosím tě," mávl Viki rukou, „tomu už určitě nestojí, svý už si odmrdal, mě a ségru už vystřík, tak už nepotřebuje, navíc mu už táhne na pade, tak to už má asi chudák marný."

„No já bych ho nepodceňoval, určitě to bude pořádnej bejk, když vycáknul něco, jako jsi ty," zareagoval jsem se smíchem.

Viki se na mě podíval, jedno oko přimhouřil a druhé naopak ještě více roztáhl, aby si mě pořádně změřil. „Ty perverzáku nechutnej, ty mi chceš určitě vomrdat tátu." Vrhnul se na mě a začal mě lechtat. To jsem si nenechal líbit a začal jsem mu to vracet. Naše těla se o sebe třela v různých polohách, tu jsem Vikiho polechtal v podpaží, poté olíznul ucho, pak zase plácnul po holém zadku, až tam měl červený flek, pak kousnul do chlupatého stehna nebo zmáčknul jemně koule, až syknul. Viki mi to se stejnou vervou vracel. Po nějakých pěti minutách tohohle kravení jsme toho nechali a chvilku jen tak leželi. Viki mě pak šťouchnul loktem se slovy: „Jdu chcát, vole."

Když se vrátil, už hezky voněl po spáchané hygieně, a tak jsem šel i já se zkulturnit. Následovala snídaně, jelikož už opravdu nebylo co řešit, pohybovali jsme se po chalupě už zcela bez oblečení a člověk najednou cítil obrovskou svobodu, jak myšlenkovou, tak fyzickou. A já měl před sebou Vikiho v celé jeho kráse, kdykoli se mi zachtělo.

Po jídle Viki říká: „Je zase vedro, ale na koupačku serem, alespoň teď dopoledne, pojď, ukážu ti svoji velkou chloubu."

Nevím, jestli to myslel dvojsmyslně, nebo to prostě řekl, aniž by si uvědomil co. Marně jsem přemýšlel, co mi Viki může ukázat ještě víc, než to co mi už ukázal a co jsem mohl také prozkoumat. Viki si na sebe oblékl jen velmi volné blýskavé látkové kraťasy a já se oblékl způsobněji i do trička.

Vedle stodoly byla postavená garáž, tam mě zavedl. Když ji otevřel, rozzářil se. U stěny byl zaparkovaný Simson. Začal mi o něm vyprávět, že mu to fotřík někde sehnal, byl nepojízdný, ale že to dávají dohromady a že se v něm rád hrabe a teď má rozdělaný kdo ví co. Viki to jmenoval, ale já a technika jsme byli vždy nepřátelé, a tak jsem tomu vůbec nerozuměl a tento poklad mě vůbec nemohl nadchnout. Viki však tak zapáleně vyprávěl, a navíc z něho sálalo takové nadšení, že mě svou pozitivní radostí nakazil. Snažil jsem se jeho nadšení sdílet, ale na mně je hned poznat, že jsem technický analfabet.

„Ty vůbec nevíš, která bije, co?" zasmál se Viki.

„No, je to dost vidět, co? Mně to nikdy nic neříkalo, já nejsem ani schopnej pochopit, jak to, že žárovka svítí, natož nějaký motorky nebo auta," odpověděl jsem a bylo mi to vlastně i líto.

„Neva," plácl mě po zádech, „pomůžeš mi."

Vytáhl nějakou kabelu, kde bylo nářadí, a k Simsonovi přitáhl dvě štokrle, na které jsme se usadili. Viki něco kutil, ale opravdu se mě neptejte co. Vždy si jen poručil, co chce podat, jako šroubovák osmičku, křížový šroubovák, kombinačky atd. Tyhle samozřejmé výrazy vždy znamenaly, že jsem podal něco jiného nebo se v kabele dlouho hrabal a tím jsem předstíral, že vím přesně, co hledám, jen to nevidím. Takže Viki po chvilce mi začal radit věci typu, to je to se žlutou rukojetí, to je takový ten háček, to je to, co vypadá jako nástroj na roztažení prdele, atd. Vikiho moje neznalost spíše bavila a říkal, že takovýho leváka ještě neviděl. Rozhodně to ale nemyslel nějak urážlivě, spíše mu to přišlo vtipné.

Ani nevím, jak to dlouho trvalo. Viki se hrabal v motorce s evidentním zápalem a opět jeho soustředěným výrazem, který se poznal podle jazyka skousnutého mezi rty. Černé vlasy měl zastrčené za ušima, aby mu nepadaly do očí. Jeho volné kraťasy byly celkem k ničemu, jelikož z nich jeho chlouba stejně vypadla, a tak to bylo, jako by je na sobě ani neměl. To bylo to, co mě zaujalo daleko víc než nějaký starý Simson. Téměř celou dobu jsem si mohl vychutnávat pohled na pracujícího Vikiho a v kombinaci, kdy se hrabal v motorce, mi dal zcela nový rozměr jeho osobnosti.

Když jsem ho tak pozoroval, tak si najednou Viktor začal prozpěvovat:

„Míra vypadá jak silák,
přitom je to úchylák.
V naší starý stodole,
furt mi čumí na koule."

Na tohle už reaguji daleko lépe než na nějakou techniku, a tak jsem ho pohotově doplnil:

„Tak se vole tak nediv,
když je dáváš na obdiv."

„Dobře ty!" zareagoval Viki. „To bychom mohli dát dohromady textařský duo a budeme moct na koncerty chodit zadáčo," smál se.

Ještě chvilku se vrtal v motorce, když najednou z ničeho nic odskočil, odkopl stoličku a jen se ozvalo: „Kurva, do prdele práce, se na to vyseru!"

Netuším, co přesně se stalo, ale zřejmě povolil nějakou hadičku a ta ho postříkala olejem či co. Stál tam s mastným šlincem od oleje od hlavy, přes prsa až ke kolenům. Mastná tekutina se hezky vyjímala na již lehce opoceném lesklém těle a já si hned vybavil kýčovité plakáty sexy chlapů v montérkách, co jsou upocený a jakože umazaný od tvrdé práce.

Viki vypadal jak hromádka neštěstí, ale neřekl bych proto, že byl špinavý, ale proto, že se chtěl přede mnou předvést, jaký je mechanik, a teď to vzalo za své. Začal jsem se škodolibě smát, a Viki když to viděl, tak jen s předstíranou hysterií spustil: „Noo, podívej se, jak vypadám, to je, jako bys mě zcákal ty!"

„No počkej," zarazil jsem se, „copak mám hnědou mrdku?"

„No to sice ne, ale kdyby sis dal čokoládu, tak určitě jo. Věř mi, v tom já se vyznám," tlemil se.

Viki už pak všeho nechal a řekl, že se musí umýt, zaběhl rychle do baráku a přinesl nějaké lahvičky. Trvalo to asi minutu a vrátil se zpět pořád umazaný. „Pojď na zahradu," zavelel. Tam mi došlo, co má v plánu, vytáhl zahradní hadici, podal mi ji a řekl: „Míro, já se umeju tady na zahradě, v tom vedru to bodne, pusť to na mě." A stáhl si ty jeho volné kraťasy, a tak tam stál opět celý nahý.

Viktor se vůbec nestyděl, zato já se otáčel všude okolo, kdo nás vidí. „Míro, ty jsi děsná stydlivka, kdo by nás viděl, máme uzavřený dvůr a ještě jsme stranou. Dělej, per to na mě!"

Přestal jsem tedy plašit a pustil vodu na Vikiho tělo, ten se různě otáčel, nakrucoval tak, jak mu to zrovna přišlo vhod. Vodu jsem pouštěl hlavně na tělo, ve slunečním žáru byl vidět odraz lesknoucího se proudu vody, jak se odráží od opáleného pružného těla. Jak se voda odrážela, tak jemné kapičky vody se usadily na chlupech Vikiho penisu a chlupech jeho nohou. Díky slunečnímu svitu se tyto kapky duhově leskly a připomínaly ranní rosu lesknoucí se někde u horského potoka. Uvědomil jsem si, že příroda je opravdu krásná čarodějka.

Viki naznačil, ať toho nechám, v jedné z přinesených lahviček byl sprcháč, kterým se namydlil, a vzniklá hustá pěna opět dala jiný rozměr Vikiho tělu na slunci. Krása plná kontrastů, bílá pěna, hnědé opálené tělo a výrazné černé chlupy na nohou. Když jsem ho pak oplachoval od mýdla, vzal jsem to trochu opatrněji, abych mu smyl hlavně pěnu. Avšak když už bylo skoro po všem, nedalo mi to, zesílil jsem proud a plně mu ho pustil mezi půlky. To vykřiknul se slovy: „Ty čuráku, co děláš? Nechci klystýr, počkej!" A hadici mi vytrhnul a poslal na mě, oblečení neoblečení. Já se s řevem snažil utéct, ale to se mi nepovedlo, dohnal mě, chytl za pas kraťasů a hadici mi tam strčil.

Pobaveně jsem mu nadával a vodu vypnul. Byl jsem úplně durch, sundal jsem si tedy tričko a to hodil Vikimu na hlavu, až se s mlasknutím přilepilo na jeho obličej. Sundal ho a s hraným odporem odhodil. Jestli jsem se před chvílí bál, že nás někdo uvidí, nyní mi to bylo jedno, kraťasy totálně mokré, a tak šly taky dolů. Stáli jsme v letním slunci oba zase tak jako ráno, jen naše péra byla v klidu. Našli jsme kousek suché trávy a tam si lehli vedle sebe a sušili se.

Jak jsme tak leželi, tak jsem se omylem dotkl Vikiho ruky, zkusil jsem tedy být odvážnější a za ruku ho chytil, a to tak, že jsem nejdříve našel jeho dlaň a prsty se pak propletl mezi jeho dlouhé kostnaté prsty. Neprotestoval, a tak jsme tak ještě chvilku leželi. Po další chvilce jsem se přetočil a položil hlavu tak, abych uchem ležel na jeho hrudi a mohl se koukat na Vikiho obličej.

„Copak?" zeptal se Viktor. „Chceš se tulit?"

„Hmmm."

„Tak se tul." A položil hlavu zpět do trávy.

Tahle chvíle byla jedna z nejkrásnějších v mém životě. V tu chvíli se mi v hlavě mlelo spoustu věcí. Všechny ale měly jen jeden cíl, a to byl Viki. Už dávno jsem si říkal, že nevím, co je to být zamilovaný, jak se to pozná a že to určitě nikdy nezažiju. Moje hlava byla plná puberťáckých myšlenek a vzpomínek toho, jak mi všichni, co už byli někdy zamilovaní, říkali, ať se nebojím, že až to přijde, tak to poznám. Již delší dobu mi v hlavě vězelo to, že to, co cítím k Viktorovi, není jen klasické kamarádství mezi kluky, ale že je to něco, co neumím popsat. Nyní prožité dny s ním, právě proběhlá situace, nynější pohled na Vikiho, naše intimní poloha, kdy jsem díky uchu na jeho hrudi slyšel tlukot Vikiho srdce, mě utvrdily v tom, že jsem se beznadějně zamiloval. Ano, tohle je ono, kdyby teď někdo přišel a jen se na něj křivě podíval, zabil bych ho. Kdyby přišel nějaký vrah, že jednoho z nás zabije a ať si vybereme, kdo to bude, budu to já. Viktor je pro tento svět nepostradatelný.

Co ale teď? Přece mu to nemůžu říct, začal by mě nenávidět a už se se mnou nebude chtít nikdy vidět. Bez něj nebudu moci fungovat. Ale z mého chování stejně pozná, že jsem do něj zabouchlej, a začne mi dělat naschvály a pomlouvat mě. Na druhou stranu to, co tady spolu děláme, mu nijak nevadí, sice říkal, že se mu líbí holky, ale co když kecá? Mozkožrout byl však čím dál intenzivnější a mně se úplně zatmělo před očima. Teď, nebo nikdy, začal jsem se celý třást, jak kdybych měl jít na popravu.

„Viki, já tě mám str… strašně rád!" A bylo to venku, není cesty zpět.

Viki otevřel ty svoje obrovské oči, odstrčil mě, sednul si, rukou si srovnal vlasy dozadu, aby mu bylo jasně vidět do obličeje. V jeho očích jsem poprvé viděl nepohodu, byl v nich zmatek, vztek, plameny, zděšení, zoufalost. Byl ticho, bylo to takové to ticho před výbuchem.

Pak jen řekl: „Rád tak, jako má mít rád kluk holku?"

„Přesně… tak m-moc rád," řekl jsem a bylo mi doslova na zvracení, hledal jsem i pohledem místo, kam bych to šel kdyžtak hodit.

Viki jen dal hlavu do dlaní a hluboce dýchal, ale už nic neříkal, na nic se neptal.

Bylo mi hrozně, před chvílí jsem byl ten nejšťastnější a teď to během jedný vteřiny celý poseru. „Promiň, Viki, ale já ti to musel říct, nevím proč, ale musel. Asi bych se měl jít sbalit a odjet, viď?"

Viktor mě pevně chytil za ruku, až to trochu zabolelo. „Hlavně nikam nejezdi, hysterko!" řekl uklidňujícím hlasem. „Já jen přemýšlím, co mám říct, abych to neposral. Míro, já tě mám taky hrozně rád, ale asi trochu jinak než ty mě. Jsi kámoš, kterýho jsem nikdy předtím neměl. Hrozně mi sedíš, rozhodně nechci, abys někam jezdil. Chci se s tebou normálně vídat jako doteď. Otevřel jsi mi oči v tom, že i chrápat s klukama je fajn, jen si teď vyčítám, že moje zvědavost a nadrženost zapříčinila to, že jsem ti takhle zblbnul hlavu, já totiž myslel, že to taky bereš jako úlet, abysme si vyprázdnili koule, kdybych tušil, jak to dopadne, tak bych do toho nešel. Nadrženost je svině, no a teď už nevím co dál říct, asi melu sračky."

„Nemeleš sračky a ten náš sex si vůbec nevyčítej, kdybych ho nechtěl, tak by se nic nestalo. Naopak budu upřímnej, byl to tak trochu můj sen, a kdybys věděl, kolikrát jsem se nad tebou vyhonil…"

Viki se jen usmál tím svým postranním úsměvem s dolíčkem a dal mi lehký přátelský pohlavek.

„… a prostě jsem to už cítil delší dobu, jenže tenhle týden mi to vše umocnil. Nechtěl jsem ti to říct, ale jak jsem si na tebe teď lehnul, prostě jsem se zbláznil."

Viki trochu zvážněl. „Ty jo, ale to se teď budeš asi docela trápit, mít mě na očích, ale zase se nechci přestat vídat. Jak to pořešíme? Vůbec mě nenapadá, jak bych ti mohl pomoct."

„Viki, s tím mi nepomůžeš, s tím se musím srovnat sám. Tušil jsem, že je to jen z jedný strany, jen budu rád, když to mezi náma bude tak jako dosud. A jak si to vyřeším? Nevím, prostě až se vrátíme, sednu si doma do koutku, tam si popláču, nějak to ze mě spadne a bude zase dobře."

„Ne! Hlavně kvůli mě nebreč, za to ti fakt nestojím, upřímně i když jsem z toho zmatenej, na druhou stranu mě těší, že jsem pro někoho až tak moc atraktivní. Ale zase jsem vobyčejnej vocas, co fakt za slzu nestojí."

„Neboj, Viki, dělám si prdel, nejsem plačka, ale za tvůj vocas slzy určitě stojí." Zasmál jsem se, ale zároveň mi bylo jasný, že mu kecám a doma to bude uplakané údolí, už teď jsem měl co dělat, abych se udržel.

Viktor se začal smát, uštědřil mi další políček a pak mě objal tak pevně, že jsem si myslel, že mi rozláme kosti. Cítil, jak se pořád celý třesu, tak to musel okomentovat: „Míro, ty se třeseš jak princeznička." Tahle hláška mě již provázela nadále, kdy mi Viki nejdříve v soukromí, poté i veřejně neřekl jinak než princezničko. Čímž mě upřímně trochu sral, ale věděl jsem, že od něj to má svůj význam a tím je stvrzeno i nadále naše přátelství. Načež ještě pro odlehčení dodal: „Neboj, budeš moje jediná princeznička s pérem, jinou nechci."

Po rozhovoru jsme si zase lehli a drželi se za ruce jako předtím. Na Vikim bylo vidět, že hodně přemýšlí, ale nechal jsem ho být, ať třeba nemeleme blbosti. Zato mně se neskutečně ulevilo, cítil jsem se lehký, a jestli někde na zeměkouli spadnul meteorit, který vyhubil nějaké živočišné druhy, nebyl to meteorit, ale můj asi stotunový balvan, co se mi odlomil od srdce.

Viktor se po chvíli na mě otočil a zalehnul mě a s humorem sobě vlastním se zeptal: „Tak ty jsi chtěl být moje holka, jo?" A chtěl mi dát pusu, to se zarazil a zeptal se: „Můžu?"

„Můžeš, budu rád, když se nic nezmění a bude vše jako dosud," reagoval jsem.

„Já vím, že jsem kokot, ale já jsem zase nějakej nadrženej," smál se Viktor a hned mi dal ne pusu, ale pořádnýho francouzáka.

Taky jsem se smál a jen řekl: „No tak to s tím musíme něco honem udělat, ty nadrženej vobecní bejku."

Objal jsem ho nohama i rukama a líbali jsme se tak vášnivě, že bych ani nevěřil, o čem jsme se před chvilkou bavili. Držel jsem ho na sobě pevně tak, abych cítil každý centimetr jeho kůže na mé. Viki se o mě třel pánví a jeho penis rychle tvrdnul, můj už byl dávno v pozoru. Slast jsme tak zažívali my dva i naši dva nejlepší kámoši. V klínu jsem za okamžik cítil známé vlhko tekoucího Vikiho péra, ani jsem se nenadál a měl v klíně úplně mokro. Viki se v ten okamžik vymotal z mého sevření a špičkou mokrého žaludu jel pomalu od klína přes mé tělo, prsa a krk nahoru. To, co z něj teklo, bylo neuvěřitelné, na mém těle byla vidět přesná trajektorie Vikiho šťávy. Žalud se zastavil na mých rtech. Olízl jsem ho a začal líbat tak, jak před chvilkou Vikiho ústa. Jeho kláda mi pomalu začala do pusy zajíždět a já viděl, jak se pánev blíží k mému obličeji. Nechával mě pomalu si zvyknout a já ho chtěl mít v puse úplně nadoraz. To se i povedlo. Byl to nádherný pocit, trs hustých chlupů jsem měl na nose, ptáka hluboko v puse a Vikiho pevné koule se mi třely o bradu.

Po chvilce začal pomalu moji pusu šukat a jeho koule mě bouchaly o bradu, což mě rozpalovalo čím dál víc. Popadl jsem ho rukama za zadek a snažil se ho narvat do sebe, co to šlo. Hrozně mi tekly sliny, Vikiho koule byly úplně mokré, přitom jsem si hrál s jeho hladkýma půlkama, které jsem masíroval a roztahoval tak, aby Vikiho díru mohl vidět celý svět.

Když už jsem měl toho dost a věděl jsem, že více už neudýchám, poplácal jsem Vikiho po zadku, abych mu naznačil, ať sleze. Viktor ho ze mě vyndal, lehnul si na záda a měl pokrčená kolena. Koukal, co se teď bude dít. Jak jsem ho viděl, chtěl jsem zkusit zase něco jiného než dosud. Viděl jsem to dosud asi dvakrát v pornu, hnusilo se mi to, na stranu druhou jsem tuhle praktiku nemohl dostat z hlavy. Ve spojení s Viktorem však nebylo nic hnusného, hlavou mi jen projelo: „Jo, jdu do toho, musím."

Popadl jsem ho za stehna, nadzvedl jeho zadek do výšky k sobě. Všiml jsem si, že se Viktor fakt zděsil.

„Neboj, tvoji komůrku nechám zavřenou," mrkl jsem na něj.

Nastavil jsem si ho dle svých potřeb, roztáhl ty jeho dva kmínky a zabořil se mezi ně obličejem a začal lízat jeho čerstvě umytou díru. Bál jsem se, že to bude nějak odporný, ale opak byl pravdou.

„Ááááá, ty krávooo, ty píííčo," vykřiknul Viktor na celou vesnici.

Nechal jsem toho, Viki se posadil s vyvalenýma očima a hrozně rychle oddychoval. „Ty píčo, co to je?!" řekl v rámci výdechu.

„Co? Blbý?" zeptal jsem se.

„No do prdele, to je něco skvělýho, to je hustý, to je neskutečný!" vyhodil ze sebe a bylo vidět, že nemá slov.

„Tak tu tak neseď a dej mi dál vylízat tu tvoji kundu!"

Viki si zase lehnul na záda a já si ho zpracoval jako předtím. Jazykem jsem jezdil tak, jak jsem to viděl v péčku, když někdo lízal skutečnou kundu a jazykem se snažil dostat co nejhlouběji. Viktor se však přestával ovládat, celý se třásl a začal hrozně hekat, přesně tak, jak to dělají ty laciné kurvy v pornu. Opřel jsem si ho o hruď, znovu se zabořil a volnou rukou jsem mu ucpal tu jeho uřvanou pusu. Viki zrudnul, zase mu natekla jeho žíla na čele. Vydechoval mi do ruky tak, že se jeho tváře vždy nafoukly. Zároveň mi do ruky křičel, co to šlo. Ruka to však naštěstí tlumila, i když byla komplet zeslintaná. Když už jsem myslel, že Vikimu žíla na čele praskne, nechal jsem toho. Viki se svalil a vydechoval.

„Míro, já se asi poseru, já chci ještě!“

To pro mě nebyl problém, ale chtělo to změnit polohu. Lehl jsem si tedy na záda a Viktor si kleknul nad moje tělo tak, abych měl jeho prdelku nad obličejem. Zasedl mi obličej a já mohl pokračovat. Viki šílel, jezdil mi dírou po obličeji sem a tam a zároveň jsem cítil, jak mi koulema zase tře o tělo. Sám si uvědomil, že je hrozně hlasitý, a tak se kousnul do svého předloktí, aby tlumil svoji vášeň. Když už jsem sotva popadal dech, opět jsem na něj poklepal, aby slezl.

Svalil se na trávu jak po maratonu, na předloktí jsem si všiml otisků zubů, jak si do něj kousal. Podíval se na mě a jen řekl: „Kámo, tohle je nejvíc, to bych nevěřil, co to se mnou může udělat." V očích byla však vidět i jistá čertovina a taky že přišla. „Ty jsi ale šikovná princeznička, myslím, že zasloužíš pěkně voprcat, chceš?" Nečekal a zalovil mezi lahvičkama se sprcháčem a vytáhl lubrikant.

„Teda ty jsi parchant, ty jsi byl připravenej, že si zamrdáš, co?"

„No vzal jsem ho, nikdy nevíš. Ale prosím tě prdel, nebudeme, jestli nechceš."

Pousmál jsem se a zavrtěl hlavou: „Prosím tě, je mi jasný, že je ti jasný, že to taky chci, včera to bylo super."

Viki si mě nastavil jako den předtím, promazal mě zase jedním, pak dvěma prstama a pak pomalu do mě začal zasouvat svého ptáka. Dnes už to nebolelo ani na začátku, a tak Viki mohl řádit naplno hned ze začátku. Nejdříve na mně ležel, abychom se mohli líbat, pak mě chytil za kotníky a držel mě jak alfa samec svůj úlovek, klečel a bral mě, co se do mě vešlo. Pohled na něj mě naprosto fascinoval a já začal uvnitř cítit pocit, který jsem taky ještě nezažil. Bylo to tak příjemný, jako bych se měl snad udělat, aniž bych si ho honil. Začal jsem rychleji dýchat, jako bych měl vybuchnout. Začal jsem být i trochu hlasitější a fakt se to stalo. Najednou mi z tvrdého ptáka začala na tělo lítat mrdka, ale hrozné množství, takže jsem byl celý pocákaný. Třásl jsem se a zároveň jsem měl pocit, že jsem dosáhl nirvány. Nikdy jsem si nemyslel, že je možné se udělat bez doteku, jen tak.

„Tak to je vostrý se takhle udělat," řekl Viktor a začal přirážet čím dál víc. „Já už taky budu, chceš zase vykropit jako včera?"

„Ne, Viki, zcákej mě stejně, jako to dneska udělala tobě ta motorka," řekl jsem jak poslední coura.

Viki ho ze mě vyndal, odhodil mi nohy a postavil se nade mě rozkročmo. Postavil se mi nad hruď, zuřivě si ho honil, viděl jsem jeho sklopenou hlavu, jak mi ty jeho obří oči schované mezi vlasy hledí do očích mých. Najednou se mu podlomila kolena a já do otevřené pusy schytal první dvě dávky sladké mrdky, zbytek už dopadl na moje tělo a smíchal se s mým výstřikem. Ležel jsem tam jak použitá flundra, ale nějak mě ten pocit naplňoval. Viktor nade mnou pořád stál a vydýchával se.

Najednou se usmál, položil jednu nohu na moje prsa, takže to vypadalo, jako by mě právě skolil. Začal se pěstmi bušit do prsou a zvolal: „Ho ho hooo, další zářez na pažbě mistra neandrtálce!" A začal se hrozně smát.

Já taky a jen jsem se vzmohl na: „Ty jsi debžo!"

„Oh, cože? Debžo jo? Ty zmrde jeden!" A odskočil zase pro hadici, kterou pustil a plným proudem namířil na mě.

Vyskočil jsem a začal utíkat, no nepovedlo se mi to, tak jsem se mu alespoň nastavil tak, abych ze sebe spláchnul zbytky našeho spermatu. Pak jsem ještě opláchl Vikiho a zase jsme si lehli na trávu, abychom se usušili na sluníčku. Já jsem se už nestyděl a lehl si hlavou rovnou Vikimu na břicho a užíval si jeho blízkosti. Týden dovolené se již nachýlil ke konci a nás už čekala jen závěrečná pařba za účasti dalších asi deseti lidí, kteří měli večer dorazit.

Než jsme se zvedli, že začneme chystat vše na večerní akci, koukal jsem celou dobu Viktorovi do očí a on do mých a jen se potutelně usmíval. Já jsem se zase neovládl a jen doplnil: „Viki, ty mi teda dáváš, řekni mi po tom všem, jak je možný se do tebe nezamilovat?"

Viki nahodil ty svoje ďolíčky a řekl jen: „To přejde, uvidíš,“ a poškrábal mě na hlavě. Pak se zvedl a řekl: „Vstávej, jdeme něco dělat, ještě přijedou dřív a uvidí nás tu takhle a tebe bude chtít určitě někdo vošukat, což nedovolím, jsi jenom moje princeznička!"