Kámoš z první práce 4

Po návratu z dovolené se vše vrátilo do starých kolejí, až na to, že jsme se s Viktorem vídali více i mimo práci, chodili jsme hodně na výlety, no a samozřejmě jsme si i užívali toho, co jsme na jeho chalupě prolomili. Avšak popis našich hrátek asi nestojí za řeč, jelikož konstelace volných prostor už nenastala, a tak když něco proběhlo, tak to byl takový trochu punk venku. Nicméně byla sranda a mně bylo po jeho boku neskutečně dobře. Dodnes mohu říct, že to vlastně bylo nejhezčí období mého života. Plně jsem si uvědomil, kdo jsem, a Viktor mi tento přechod perfektně usnadňoval, i když natvrdo jsem to nikdy nevyslovil. Viktor však byl vtipálek a vlastně to vyslovil za mě, bylo to těsně před Vánoci, kdy jsme šli na poslední předvánoční pivo, kde mi dal dárek. Po rozbalení jsem našel kouzelného plyšového medvídka, čímž jsem byl na jednu stranu dojatý, na druhou stranu hrozně překvapený.

Viktor si toho všimnul a s vtipem sobě vlastním prohlásil:

„Líbí? Doufám, že jo, mě totiž nic teplejšího nenapadlo." A začal se smát.

„Nooo ty jsi takovej malej debílek, viď?" řekl jsem mu a začali jsme se oba smát ještě víc.

Já pro něj nic neměl, tak jsem se omluvil, že mě nenapadlo, že si budeme dávat něco k Vánocům, ale že to napravím. Viki jen zareagoval:

„Míro, to neřeš, já to v plánu neměl, ale viděl jsem ho v krámě předevčírem, tak jsem si řekl, že ti ho musím koupit."

Viki to sice celé myslel jako srandu, ale musím se přiznat, že já z toho byl naměkko ještě hodně dlouho. Samozřejmě medvídek se hned nastěhoval do mé postele a spal se mnou. Nikdy jsem si nemyslel, že budu dělat takovéhle přeslazené blbosti, ale asi jsme si to zažili každý, když milujete, tak chcete mít u sebe alespoň něco, čeho se váš objekt zájmu dotýkal.

O týden později jsme jeli s bandou na Silvestra na jinou chatu ke kámošovi, a když jsme byli spolu chviličku sami, tak jsem ho taky podaroval dodatečně k Vánocům. Viktor si rozbalil flašku rumu a pornočasák.

Když to rozbalil, tak jsem nečekal na reakci a rovnou se mu omluvil:

„Viki, promiň, ale nic heteráčtějšího mě nenapadlo." Vrátil jsem mu jeho týden starý komentář.

Viki se rozzářil jako sluníčko a povídá:

„Dobře ty, no ten rum určitě ještě tady ztrestáme, ale až budou všichni ožralí chrápat, tak si ten pornáč budu prohlížet a ty mě u toho pěkně vyhoníš." Mrkl na mě.

Odkýval jsem mu to a těšil se na akci, která měla vzniknout tak nějak mimo úmysl. No na silvestrovské a novoroční párty k tomu nakonec nedošlo, ale došlo k tomu asi o tři dny později u Vikiho doma, kdy jsem ho nejen vyhonil, ale taky pěkně pokouřil, aby to nebyla taková nuda.

Na konec ledna bylo několik lidí od nás z práce domluveno, že si vyrazíme na víkend na hory do jednoho penzionu v Jizerkách. Jak to tak bývá, čím více se termín blížil, tím více lidí odpadávalo. Nakonec jsme zůstali s Viktorem sami, ale řekli jsme si, že nebudeme dělat Zagorky a pojedeme sami dva. No vlastně jsme si i potvrdili, že jsme i rádi, že odpadli i poslední dva zájemci a díky tomu budeme mít víc času na sebe. Já se nemohl dočkat a zdálo se, že i Viktor se opravdu těší. Dokonce se mi přiznal, že se těší, že si zase spolu užijeme v klidu tak jako v létě, a jestli mi nevadí, že mi to říká takhle na rovinu, že si připadá jako nadržený prase.

„Viki, vždyť víš, že ne, a musí ti být jasný, že já to mám taky tak, takže jsme nadržený prasata oba dva."

Viki se široce usmál, roztáhl svoje obrovské oči, chytl mě za hlavu a přiblížil se ke mně, jako by mi chtěl dát pusu, ale to se nestalo. Dal mi svůj nos na můj a jen ho o mě třel. Moc jsem tomu nerozuměl, ale přišlo mi to neskutečně roztomilé.

Nastal den D a my hned po práci vyrazili na autobus, naštěstí jen s batohy, já nelyžuji a Viktor o to taky moc nestojí, a tak prohlásil, že budeme chodit po pěších výletech. Cestou v buse jsem mu vykládal, jaké trasy jsem naplánoval na sobotu a neděli, a v přítmí busu jsem se mu snažil ukázat na mapě, kudy půjdeme. Všiml jsem si, jak se Vikimu klíží oči, až je zavřel úplně a usnul. Jak autobus drncal, tak se Viky kymácel ze strany na stranu, až se skácel mně na rameno a pak tak nějak napůl na klín a hrudník. Opatrně jsem z věšáku na bundy sundal svoji a podepřel Vikiho hlavu, aby se mu pohodlně spalo. Viktor byl v této pozici prostě sladký a já byl zase někde na obláčku. Díky tomu, že v autobuse byla skoro tma, mohl jsem využít situace a hladit ho po hlavě a vlasech. Bylo mi zase hrozně hezky, člověk si v takové chvíli i uvědomí, že sex je sice skvělá věc, ale tohle je prostě ještě dál, a že kdyby mělo zůstat už jen u toho, vůbec bych se nezlobil.

Když jsme dorazili, zjistili jsme, že jsme si vybrali opravdu hezký penzion, byl pěkně zasněžený, z okapů trčely rampouchy, byl kýčovitě nasvícený, no prostě jak ze zimní pohádky. Vše umocněno mrazem okolo mínus deseti. Ubytovali jsme se, a jelikož v penzionu byla zároveň i restaurace, šli se dolů navečeřet. Hospodu obsluhovala stejná paní, která nás ubytovávala, byla to rázná postarší paní, která by nám mohla klidně dělat babičku. A samozřejmě byla hned zvědavá, jak to, že jsme přijeli sami, proč s sebou nemáme žádné slečny a proč nemáme lyže. Vysvětlili jsme jí, že lyže moc nemusíme a holky že měly přijet, ale že se lekly zimy nebo se jinak vymlouvaly, a tak jsme si řekli, že si uděláme pánskou jízdu, a tak jsme tady. Na důkaz toho jsme si poroučeli pivo, grog a další nápoje z řad alkoholických.

Samozřejmě se stalo to, co jsem úplně nechtěl, aby se stalo. Já se docela držel, ale Viki jak byl už cestou unavený, tak se na něm alkohol podepsal trochu více, a tak začal pomalu mluvit z cesty a usínat. Zavelel jsem tedy k odchodu na pokoj. Pamatuji si, že Viki nebyl moc schopen jít do schodů, a tak jsem si stoupl za něj, vzal ho za ruce a pomalu vedl do schodů. V mezipatře se na mě otočil a podíval se mi hluboce do očí, jeho jindy široké oči byly divně úzké a vtipně šilhaly.

„Míro, ty jsi na mě tak hodnej, na mě ještě nikdo nikdy nebyl tak hodnej, a jsi jedinej, kdo mě má rád," vysypal na mě a ještě se u toho stačil kývat ze strany na stranu.

„Viki, co to plácáš? Samozřejmě, že tě mám rád, ale určitě nejsem jedinej, minimálně tvoji rodiče tě mají rádi."

Mávl rukou:

„Ale to asi jo, dělají toho pro mě dost, ale nikdy mi neřekli, že mě mají rádi, ty jsi první, který mi to kdy řekl. A já tě mám taky moc moc rád." A objal mě tak silně, že jsem málem přestal dýchat, samozřejmě jsem mu to oplatil. „A víš ty co, Míro? Já ti dám teď pravou nefalšovanou rumovou pusu." A vrazil mi pusu a začal mě líbat, to jsem znervózněl, byla to sice hrozně milá situace, ale přeci jen jsme byli pořád na chodbě.

„Počkej, Viki, rozum do hrsti, tady nemůžeme, šup do pokoje!" otočil jsem ho a plácnul přes zadek, abych ho popohnal nahoru.

„Ano, huráá na pokoj, kulíšku, vím, že bys chtěl moji prdelku, ale dnes to nevidím, jsem hrozně unavený a napitý," řekl hrozně nešťastně.

„No toho by si jeden nevšiml, Viki, prosím tě neřeš a mazej už do pokoje." Pohladil jsem ho, aby si snad nemyslel, že se zlobím.

Ještě než jsme ulehli, chtěli jsme si dát sprchu, sprchový kout byl dost velký, a tak jsme tam mohli vlézt oba společně. Viki ve sprše spíše jen stál a bylo na něm vidět, jak se mu zase zavírají oči. Ujal jsem se tedy iniciativy, popadl sprchu a začal ho sprchovat, pěkně od hlavy, přes dlouhý krk, ramena a prostě všude. Situace byla pro mě neskutečně vzrušující. Sprchový gel jsem mu roztíral po celém mokrém těle, užil jsem si mydlení Vikiho prdelky a nejvíc se věnoval jeho penisu, který však nejevil známky jakéhokoli vzrušení. Zato můj pták byl zase jak kámen, tlačil, bolel, chtěl vybuchnout. Zajel jsem ještě níž a mydlil jeho enormně chlupaté nohy, to jsem si musel kleknout a v tu chvíli jsem si připadal jako jeho sluha, ale zároveň v ráji. Měkký penis se kýval ze strany na stranu a já mu musel dát pusu. Viki se jen usmál a já už se postavil, abych mohl umýt Vikiho vlasy. Od naší dovolené jsem hrozně toužil mu je zase umýt. To mi taky dovolil a já mohl vzít šampón a vmasírovat mu ho do jeho temene. Vlasy jsem mu ledabyle kroutil, přehazoval a zase sčesával, zkrátka tak jak mě zrovna napadlo. Viki jen držel a vrněl spokojeností.

Když byla hlava hotová, zase jsem ho celého opláchl. Viki měl pořád ten svůj nepřítomný výraz, když vtom mě obejmul a do ucha řekl:

„Míro, ty jsi hrozně hodnej člověk, proč nejsi holka? Tebe bych bral hned a určitě bych byl šťastnej."

„No co ti mám na to říct, Viki? S tím asi nic neuděláme," odpověděl jsem.

„Já vím, asi jsem měl potřebu si postesknout," a pohladil mě.

Když jsem se osprchoval i já, vylezli jsme ze sprcháče a Viktor se postavil k zrcadlu, vzal hřeben, že si rozčesá vlasy. Jenže bylo vidět, že u toho usíná, zajel si hřebenem do vlasů a neměl vůbec sílu zabrat.

„Prosím tě ukaž, nebo si vypíchneš oko nebo čeho jsi schopný." A přinesl jsem z pokoje židli, posadil ho na ni a začal mu rozčesávat vlasy. Nejenže jsem si zase mohl užívat doteků Vikiho vlasů, ale mohl jsem k nim zase přivonět a foukat do nich. Uvědomil jsem si, že sex je sice jedna věc, ale tohle mi přijde až tak neskutečně intimní, že jsem si připadal, jako bychom byli skutečný pár. Ta myšlenka mě prostě neopouštěla, i když jsme si tu věc vyříkali, já byl jak umanutý a pořád snil, že k tomu dojde. A tohle je další situace, která prohloubila naše přátelství, přece jen kolik kamarádů se navzájem myje a češe se.

Když jsem rozčesal Vikiho kovové vlasy, šli už jsme konečně ulehnout. Postel byla manželská a Viki se na ni svalil jak pytel brambor, já jen zhasl a zalehl taky. Můj spoluležník se ke mně přitulil, hlavu položil na hruď, ruku hodil přes mé tělo a na půl pusy odfoukl jen: „Dobrou noc, princezničko." Já už nereagoval a jen ho pohladil po rameni, abych mu dal najevo, že mu přeji to samé.

Viktor usnul okamžitě, zatímco já jsem si užíval této chvilky. Cítil jsem, jak mi oddechuje na hrudník, cítil jsem teplo jeho těla, škubání v ruce a již známou vůni sprchového gelu a šampónu. Po asi pěti minutách přese mě přehodil svou pokrčenou černě chlupatou nohu, no zkrátka si mě uzurpoval jako svůj polštář a peřinu zároveň. Já ho přitom hladil, kam jsem rukama dosáhl, ale nehýbal jsem se, abych ho nevzbudil. Po nějaké době začal Viktor vyloženě chrápat, ale také slintat, takže jsem ho pomalu začal ze sebe sundávat. Ale ne z důvodu, že chrápal a pouštěl své sliny na mě, což mi přišlo ve finále vlastně milé, ale protože jsem horkokrevný, a tak když si na mně někdo ustele, tak kvůli vedru neusnu. Zkrátka nechám ho na sobě usnout, ale pak ho sprostě odkopnu.

Když se mi ho podařilo překulit, všiml jsem si, že nám do pokoje svítí pouliční lampa, která v nastalé tmě krásně osvětlovala Viktora. Ležel tam nahý na zádech a já pozoroval stíny, které se mu díky lampě utvořily po celém těle. Obličej měl osvícený napůl, takže koukala špička nosu a pusa. Prsa tak, že měl osvícené obě bradavky, na kterých jiskřily téměř neviditelné chloupky, ploché břicho už bylo více ve stínu, přesto bylo vidět, jak se zvedá a klesá, jak Viktor dýchal. Penis byl ledabyle položený do levé strany a končil tam, kde začínala noha, která byla pokrčená a díky tomu, že byla položená na peřině, byla do kopce, zatímco pravá noha byla pokrčená stejně, ale na matraci v rovině. Ležel tam, jako nejhodnější miminko na světě. Byl jsem tím pohledem zcela fascinovaný. Prohlížel jsem si ho ze všech možných úhlů a nemohl se nabažit té spící krásy.

Samozřejmě se ozval můj mozek, který v té době nebyl v hlavě a který se hlásil o slovo tím, že opět zkameněl. Lehl jsem si tedy k Viktorovi co nejblíže a ruku položil těsně nad jeho hruď, ale tak, abych se ho nedotýkal. Předstíral jsem, že ho hladím a užívám si křivky jeho chlapeckého těla. Byl jsem mega vzrušený, díky tomu jsem nebyl moc opatrný a sem tam se těla dotkl, Viktor však nejevil známky jakékoli reakce a spokojeně pochrupoval dál. Odvážil jsem se tedy položit ruku na tělo a pomalu s ní jezdit tak, jako bych ho hladil, kdyby byl vzhůru. Viki však byl zcela v říši snů, stejně tak jako teď já, jen se to opravdu dělo. Kleknul jsem si tedy na postel a chvíli přemýšlel, jestli to, co dělám, není přes čáru, vzrušení mi však úplně vypnulo jakékoli logické uvažování. Naklonil jsem se a olízl Vikiho bradavky, když nereagoval, šel jsem níže, několikrát políbil pupík, pak na pupík položil ruku a užíval si toho, jak Viktor dýchá, druhou rukou jsem ho přitom pohladil po jeho dokonalých vlasech. Pak jsem přešel na jeho stehna, která jsem taky hladil a různě si hrál s kobercem chloupků, které je pokrývaly. Nakonec jsem se naklonil a začal vnitřní stranu stehen líbat a byl jsem na pokraji šílenství, aby se do nich nezakousl. Po nohách jsem polibky sjížděl níž a níž, až jsem se dostal k chodidlům. Byly kostnaté, plné žil, velikost jsme měli oba stejnou, tedy 46. Nikdy mě foot fetiš nelákal, ale v případě Viktora mi nepřišlo hnusné zhola nic. Nejdříve jsem mu chodidlo nadzvedl a začal líbat, pak lízat a nakonec jsem musel ocucat všechny prsty, to samé jsem zopakoval i u levé nohy.

Čím déle jsem si s Vikim takto hrál, tím méně jsem byl opatrný, přesto spal jak špalek a já věděl, že pokud se neudělám, tak prostě neusnu. Kleknul jsem si tedy obkročmo nad pravé stehno a cítil, jak mě chloupky lehce lechtají po zadku. Naklonil jsem se nad Vikiho penis a lehce přivoněl, vůně sprchového gelu mě přiměla odpočívající péro také políbit, stejně tak jako koule, které byly pěkně tvrdé. Jemně jsem obkroužil Vikiho penis svými rty a opatrně ho nasál. V puse jsem ucítil, jak se z předkožky vyklubal žalud, a tak jsem ho začal sát a olizovat. Cítil jsem, že pustil nepatrné množství šťávy, ale jinak to s ním nic nedělalo, zůstal gumový, stejně jako jeho majitel. Mně to nijak nevadilo, ještě chvilku jsem si užíval cucání. Nakonec jsem se narovnal a uchopil svoje péro do ruky, začal honit a zadkem se třít o stehno tak, aby mě dráždily Viktorovy chlupy. Vzrušení bylo nepředstavitelné, a tak to netrvalo dlouho a já se udělal přímo na Viktorův pupík a břicho a před očima se mi točily hvězdičky. Naštěstí to nebyl výstřik až někam k jeho hlavě, jak se mi občas stává, ale zato jsem měl pocit, že jsem ze sebe dostal asi půl litru mrdky.

‚Co teď?‘ řekl jsem si a začal přemýšlet, jak tu paseku uklidím, když jsem však viděl blýskající se bříško, neudržel jsem se, a i když to byla moje práce, mrdku jsem slízal tak, aby nezbyla ani kapka.

Poté jsem padnul na záda a začal přemýšlet. ‚Kurva, co jsem to sakra udělal? Vždyť já ho regulérně zneužil! Nebo to ví a jen celou dobu předstíral, že spí? Mám mu to ráno říct? Bude nasranej? Ne, nebude, však má dost bláznivých nápadů a tohle by do nich přesně zapadlo. Ne, neřeknu mu nic, pokud sám nezačne, že ví, co jsem dělal, a pokud to ví a vadilo by mu to, tak by mě zastavil.‘ Zvědavému čtenáři mohu prozradit, že Viktor skutečně o ničem nevěděl, a tak to, co se stalo, zůstalo dodnes mým tajemstvím. Pak už jsem se otočil, chytnul Vikiho za ruku a tak jsem usnul.

Ráno jsme se probrali kolem deváté, já po dlouhé době nepocítil ranní stojku, zato Viktor se uvelebil na záda do pozice dost podobné jako večer a poukázal na to, že ho stojka opět dostihla. Usmál jsem se a začal mu ho hladit se slovy:

„Malej, zlobivej, nevycákanej, páníček si tě nevšímá."

Viki se zasmál a dodal:

„Noo a ani nikdo jinej si tě nevšímá, to je život na hovno."

Naklonil jsem se k Vikimu a naznačil, že mu dám pusu, ale pak jsem sjel k tvrdému penisu a dal pusu na žalud. Podíval jsem se na Vikiho a povídám:

„No promiň, chtěl jsem ti dát pusu, ale hrozně ti z ní táhne a tenhle tvůj kámoš voní hezky."

„Tss, to je vůně rumu, to máš přece rád," prohodil Viktor s předstíraným uražením.

„Sorry, ale tohle už není rum, ale nějaký aceton." A dal jsem tvrďákovi další pusu a pak ho vzal do pusy rovnou celého.

Asi minutu si to Viktor nechal líbit, pak mě ale opatrně odstrčil se slovy:

„Dost, žádný kámošení bez mojí účasti tady probíhat nebude. Jdeme vypláchnout aceton, na ranní dlabanec a pak na ten tvůj výlet bláznivej, co jsi vymyslel a popisoval v buse tak nadšeně, až jsem z toho vytuhnul." Zasmál se.

Řekl jsem mu, také s předstíraným uražením, že je pěkně sprostej a drzej, ale jak se řeklo, tak se stalo a vyrazili jsme na výlet. Cestu jsem naplánoval dokonale, byla kolem patnácti kilometrů dlouhá, co mi však nedošlo, díky nezkušenostem z horského prostředí, že patnáct kilometrů ve sněhu je asi jako pětačtyřicet kilometrů normálně, a to jsme nelezli po žádných velkých kopcích. Zpočátku se šlo docela dobře, kecali jsme o všem možném, chvíli se koulovali, dělali panáky ve sněhu a další kraviny, co dělají Pražáci, když vidí sníh. Dokonce jsme za jednou vsí na mýtině postavili sněhuláka, jenže to by nebyl Viktor, aby to proběhlo jen tak. A tak jsme sněhulákovi uplácali kozy, jakože sněhulačku, a nakonec i pořádného ptáka s giga koulema, takže jsme měli trans sněhulačku.

Jak to v takových situacích bývá, muselo dojít na trapas, když jsme měli hotovo, zjistili jsme, že k nám z nedaleké chalupy míří tak pětiletý capart, který nás viděl, jak tam stavíme sněhuláka, a asi nám chtěl pomoct. Klučík byl roztomilý, ale takový malý rozumbrada:

„Dobrý den, vy tady stavíte sněhuláka?"

„Ahoj, no stavíme, pěknej, co? Budeš ho tady mít od nás na památku kousek od chalupy," zareagoval jsem a házel na Viktora obličeje, ze kterých bylo patrno, že doufám, že klučíkovi nebude divný, co všechno na tomto výtvoru přebývá.

No samozřejmě se tak nestalo a špunt ukázal na poprsí a pravil:

„A co to má tady?"

„To jsou prsa, víš? On to vlastně není sněhulák, ale paní sněhuláková a ta ti tady bude tvoji chalupu hlídat," řekl dobrácky Viktor.

Chlapeček chvilku koukal a pak se samozřejmě zadíval na to nejhorší. Viktor začal vydávat zvuky dusivého smíchu, aby to kluk neslyšel, a otáčel se k němu zády. Klučina píchnul prstíkem do jedné koule a zase spustil:

„Na co to má?"

To už Viktor nevydržel a začal se smát, čímž nakazil i mě. Nicméně jsem se snažil situaci zachránit a odpověděl jsem mu:

„To je taková tyčka, jako brzda, víš, aby paní sněhuláková nespadla z kopce." Viki se otočil zpět a naznačil potlesk, aby mi dal najevo, že jsem z toho bravurně vybruslil.

„Ta brzda vypadá jako pindík!" vykřikl malý chytrolín. To jsem pro změnu vyprsknul smíchy já.

Viktor se před kluka významně postavil, chytil ho za rameno a řekl:

„Prosím tě, to není pindík, copak už jsi někdy viděl sněhuláka s pindíkem? Já teda ne, a to jsem o dost větší než ty."

Chlapeček zavrtěl hlavou, Viktor tak pokračoval:

„Tak vidíš, a teď už šupej za tátou a mámou, my už musíme jít, jdeme ještě daleko." Rozloučili jsme se plácnutím ruky a počkali, až kluk dojde k chalupě, a vyrazili dál.

„No ty kráávo, tak tohle se může stát jenom nám, vsadím se, že kdybysme mu nepřidali ty píčoviny, že si nás nikdo ani nevšimne," řekl jsem a tak napůl se zavěsil Vikimu za ramena.

„To mě poser, zrovna myslím na to samý, jako já vůbec nevěděl, jak mám reagovat. By mě docela zajímalo, jak mu to vysvětlí rodiče, jestli se na něj půjdou podívat," řehtal se Viki.

Různým blbnutím jsme se pěkně zdrželi a taky unavili a nás čekal ještě pořádný kus cesty, který byl navíc náročnější než první část. Kecali jsme o různých blbostech, když jsme dorazili k zasněžené louce, kterou jsme měli přejít. Byla necelý kilometr dlouhá, ale byla naprosto devastující, každý krok jsme se probořili po kolena. Byli jsme úplně vyšťavení, pamatuji si, že jsme se tahali navzájem, kdy jsem chvilku za ruku táhnul Viktora a on zase chvilku mě. Viki měl vlasy díky kulichu spláclé a vlastně ani nebyly moc vidět, a tak na mě koukal jen kulíšek, obrovské oči, červené tváře a nos. A tak jsme se tahali navzájem ze sněhu, až jsme snad po hodině louku přešli.

Když už jsme byli téměř na konci, tak jsem z posledních sil zvolal:

„Já už nemůžu, nech mě tady bídně zhynout!" a padnul do sněhu na záda.

„Neee, princezničko, vstávej, musíme dál, musíme horám dokázat, jací jsme kabrňáci… Nebo ne, zemřeme tu spolu!" A padnul na mě a začal nás zahrabovat sněhem.

Leželi jsme malou chvilku na sobě, když se najednou nad námi objevily dvě slečny, tak maximálně o pět let starší než my, smály se a povídají:

„Ahoj kluci, moc vám to spolu sluší."

„Ahoj, jééé, to není tak, jak to vypadá, to my tady jen děláme kraviny," usmál se na ně Viktor.

„A to je škoda, byli byste hezký pár. Tak my už musíme, mějte se!"

Rozloučili jsme se, sebrali se a taky vyrazili, to už začínalo být opravdu šero a začalo docela i mrznout. Ať už slečny byly nebo nebyly lesby, díky jejich hlášce mi zase v hlavě začalo pěkně hlodat.

„Slyšel jsi, co nám řekly?" a bokem jsem lehce vrazil do Vikiho.

„Slyšel, to víš, se nediv, jsme prostě oba neodolatelný kunďáci." A vrátil mi s mrknutím a úsměvem šťouchanec.

Já nijak nereagoval, zato Viki mi položil ruku kolem ramen a povídá:

„Já jsem tě ještě nepustil, co?"

Zastavili jsme se, postavili proti sobě, viděl jsem Viktorův měkký pohled, já jen zavrtěl hlavou:

„Ne, Viki, prostě to nejde, naopak mě bavíš čím dál víc, chtěl jsem se od toho oprostit, ale prostě to nejde, pořád na tebe myslím, pořád tě všude vidím, pořád chci být s tebou. Promiň, nemůžu si pomoct, ale asi jsem do tebe regulérně zamilovanej nebo já nevím."

Viki mě pěvně obejmul tak, že jsem opět skoro nedýchal, a konejšivě se mnou kolíbal:

„Ty jsi taková moje trumpetka, viď? Hlavně se neomlouvej, mě jenom sere, že se tak trápíš a já nevím, co s tím." Řekl to tak hezky, že mi okamžitě zesklovatěly oči.

Po chvilce jsem se vymanil ze sevření se slovy:

„Jdeme dál, nebo tady zmrzneme."

„No," pousmál se Viktor, „já myslím, že je tady teplo až až."

„Ty jsi hroznej, ty vždycky takovou pěknou chvilku úplně zazdíš," kroutil jsem se smíchem hlavou.

„No to víš, v tomhle jsem asi hrom do police, vidíš, to je důvod, proč mě nemít rád," poplácal mě Viki.

Na penzion jsme se dohrabali skoro až v osm večer, unavení, zmrzlí, hladoví, žízniví. Nešli jsme tedy ani na pokoj, ale rovnou do hospůdky. V hospodě bylo krásné teplo, útulno a sešla se tam skupina nějakých trampů, kteří hráli na kytary a zpívali, zkrátka úžasná atmosféra.

Ani jsme ještě nedosedli a paní domácí na nás hned spustila:

„Kluci blázniví, kde lítáte?! Já už po vás chtěla nechat pátrat horskou. Takový mráz a vy lítáte do tmy venku. Hned vám dám něco k jídlu a pak alou spát. Je pořádně zatopeno, voda horká, jste jako dva lunti, ještě se mi nastydnete."

Paní byla správně rázná, ale dobrosrdečná horská žena. Proto jsme si nedovolili odporovat, jen jsme mysleli, že zůstaneme déle u muziky. Po horké polévce a domácím guláši jsme dali ještě dvě piva a grog a padla na nás klasická otrava horským kyslíkem, a tak jsme se odebrali nahoru do pokoje.

Na pokoji bylo opravdu teplo, na mě spíše přetopeno, ale jak jsem byl vymrzlý, tak jsem byl vlastně i rád. S Vikim jsme sundali propocené smradlavé věci a vlítli rovnou do sprchy. Viki se ujal hned iniciativy a povídá:

„Ty ses o mě včera tak hezky postaral, že ti to teď vrátím."

A začal mě sprchovat a pak i mydlit, stejně jako já jeho včera. No nakonec to dopadlo, že jsme si hygienu provedli oba navzájem. Jak jsme byli zmrzlí, nešetřili jsme horkou vodou a napařili se tam jak podsvinčata, takže jsme ze sprchy vylezli oba celý narůžovělí. Viktor se chtěl ještě oholit, já nechal pootevřené dveře do koupelny, aby se vyvětrala, a v pokoji nechal zhasnuto. Nejdříve jsem si sednul na postel a koukal do koupelny a vychutnával si pohled na Vikiho, jak si připravuje propriety k holení. Stál u zrcadla rovně jako stožár, vlasy sčesané dozadu a pod nimi holé, hubené, ale šlachovité tělo. Nemohl jsem se vynadívat na jeho prdelku, kterou měl snad zataženou, a tak se lépe zakulatila. Působila šťavnatě a sametově zároveň. Nakonec jsem vstal a opřel se o futra do koupelny a jen pozoroval, jak si Viktor nandává pěnu a pak zkušenými tahy žiletkou odstraňuje to, čeho tam stejně moc neměl. Na mě to ale zapůsobilo a musel jsem sledovat každý jeho pohyb a pohyb všemožných malých svalů. Viki si mě v zrcadle všiml, nic neřekl, jen se usmál a mrkl na mě.

Když skončil, navoněl se vodou po holení, otočil se na mě, ruce mi dal na tváře:

„Copak? Chceš se taky oholit? Ale ty tam žádné vousy nemáš, prosím tě." Zahleděl se ale níže, sáhnul mi na napůl stojící péro a povídá: „A co kdybysme ti oholili ptáka? Koukám, že ti stejně moc chlupů neroste, tak by to možná bylo hezký."

„Co blbneš, jen ho hezky nech, tak jak je," vzbouřil jsem se, nicméně někde vzadu v hlavě mě ta myšlenka pěkně dráždila.

„Neboj, vyzkoušíme to, když se ti to nebude líbit, tak ti to za pár dní zase naroste. Oholit, oholit, oholit, oholit," začal mi před obličejem skoro rapovat.

Tomu už jsem nedokázal vzdorovat a svolil jsem.

„Juchů, Míra bude holátko," zaradoval se, „tak víš co, lehni si zády na postel, roztáhni nohy a já ti ho oholím."

Udělal jsem tak, Viktor rozsvítil a vytáhnul malé nůžky na nehty. To mě dost zaujalo, s oblibou mě nazýval princezničkou, ale je to on, kdo si s sebou tahá nůžky na nehty. Na to mi odpověděl, že zaseklý nehet je hnus a okusovat ho ještě větší.

Viki mi nejdříve ostříhal chlupy nůžkami, aby nebyly tak dlouhé, poté pečlivě natřel pěnou na holení. Když bral žiletku, tak jsem se na něj podíval s trochou obav:

„Víš, že máš teď celý můj život právě v rukách?"

„Já vím, tak buď hodnej a absolutně se nehejbej, jinak už si nezamrdáš," řekl hlasem jako z hororu a dal se do práce.

Nejdříve to vzal nad pérem a u kořene, sledoval jsem ho a říkal si, co jsem to dopustil, lekne se a řízne mě do něj. Viki však nahodil jeho typický soustředěný výraz se skousnutým jazykem, tam jsem se trochu uklidnil, jelikož jsem viděl, že je fakt pečlivý. Žiletku vždy opláchl v kelímku, který si přinesl, a když byl nahoře hotový, přešel na třísla, kde odstranil chlupy z jamek. Byli jsme absolutně ticho, jen zezdola z hospody k nám doléhaly kotlíkářské hity. Po chvilce přišly na řadu koule, kterých jsem se bál nejvíc. Viki je však vzal tak, aby je co nejvíce vyrovnal a získal tak co nejpevnější plochu, kterou žiletkou přejel, takhle koule tvaroval pořád dokola, aby se dostal na každé místo.

Když bylo hotovo, zhodnotil pohledem svou práci a povídá:

„Uff, to byly nervy, a teď dáme vodu po holení."

„Jsi se posral, ne?! Na to okamžitě zapomeň! Vždyť mi shoří."

Viki mi vzal péro do obou rukou, cítil jsem opravdu zvláštní hebkost v rozkroku, hodně zvláštní, ale příjemný pocit. Viki se začal smát a povídá:

„Klid, princezničko, dělám si prdel, to by sis ho okamžitě musel vrazit do tý závěje, co je před penzíkem."

Pak odešel ještě do koupelny, aby si uklidil holicí náčiní, já zhasnul a postavil se k oknu a pozoroval osvětlenou cestu před penzionem, vše se třpytilo od mrazu a zároveň začalo sněžit. Venku nikdo, vyjma hudby z hospody úplné ticho. Viki, který zhasnul v koupelně, se o mě opřel zezadu, ruce mi dal okolo těla a hlavu položil na rameno:

„Ty jo podívej, to je úplná romantika."

I mně to tak přišlo, vždy jsem měl rád tyhle kýčovité věci a ve spojení s objetím od Vikiho tomu už nic nechybělo. Chvilku jsme tam takto stáli, když trampíci dole začali hrát další písničku.

„Ty jo a ještě nám hrajou Tulácký ráno, no co víc," usmál se Viki, pustil mě, otočil si mě a přitiskl se na mě a regulérně jsme začali spolu tančit. Koukali jsme se do očí a pořád nic neříkali, jen jsem viděl dvě blýskavé oči, které osvětlovala lampa z ulice, jak mě probodávají pohledem. Ta chvíle měla všechno, prostředí, situaci a krásu. Dvě nahá a absolutně čistá mladá těla na sobě v objetí, v nevinnosti krásného přátelství, které bylo mnohem dál, než bývá zvykem. Teplo, hebkost Vikiho těla a jeho upřený pohled se mnou udělal své, cítil jsem, jak tvrdnu, a to dost razantní rychlostí. Cítil jsem však podobný tlak i z Vikiho strany.

Když skončila písnička, padli jsme do postele, Viki se na mě okamžitě překulil a začal mě líbat, což jsem mu okamžitě opětoval. Jazyky jsme si málem ukousli, zároveň o sebe třeli těly a naše penisy se přetlačovaly ze strany na stranu. Vikiho chlupy mě příjemně lechtaly na právě oholených místech, která zároveň silně zvlhčoval Vikiho tekoucí penis. Neměl jsem dost, ale chtěl jsem víc, shodil jsem Vikiho ze sebe, poklekl a skousl jeho bradavky, trochu jsem to přehnal, jelikož Viki lehce syknul. Abych ho netrápil, tak jsem se mu zabořil do podpaží a začal zuřivě čichat a lízat. Naštěstí po sprše nepoužil deodorant, a tak jsem cítil směs sprchového gelu a přírodní Vikiho vůně. Chtěl jsem z něj vše vylízat, Viki jen ležel, hladil mě po hlavě a zádech a vychutnával si vše, čeho se mu dostávalo. Pak jsem se, jak hladový vlk, přesunul mezi nohy a zakousl do horkých koulí, které jsem obě vtáhnul do pusy a začal jazykem převalovat. Zároveň jsem opět skousl a koule natáhl, jako bych je chtěl vcucnout do sebe. Viki mě jen upozornil, že jsem mega rozjetý, ale že tohle ho začíná bolet. Na omluvu jsem mu koule pohladil a hned vzápětí nasál jeho tvrdého, voňavého a mokrého čuráka a sál tak, abych vysál veškerou sladkou šťávu. Viki začal vzdychat, což mě bralo ještě víc, a sál jsem péro tak hluboko, až jsem ho měl úplně celýho v hubě.

„Teda ty mě bereš, ty jsi nadrženej jak kůň! Ale je to kurva dobrý," řekl Viki a navrhl klasickou šedesát devítku, kde mě překvapil tím, že i on nasál moje péro do pusy a začal kouřit tak intenzivně, že jsem myslel, že se hned udělám. Abych ho dostal z intenzivního hulení, nevěnoval jsem se jeho péru, ale narazil si jeho zadek na obličej a začal lízat, tak hluboko, jak jen to šlo. S Viktorem tohle zase dělalo neskutečný věci, a tak vykřiknul, ale hned se ztlumil, jelikož mu bylo jasné, že tady nemůže dávat své emoce najevo tak jak na jeho chalupě. Sedl si mi plnou vahou na obličej, vzal si polštář a kousl do něj a jen mručel. Já se snažil, co to šlo, chtěl jsem se prolízat až do krku. Hebká a sladká Vikiho díra mi jezdila po obličeji nahoru a dolů, já ho pevně stiskl za boky a ještě trochu na ten můj ksicht přirazil.

Když už jsem byl u konce s dechem, sundal jsem Vikiho ze sebe, ten však nelenil, vytáhl gel a začal mi promazávat díru a pak svoje péro. Nastavil si mě a pomalu ho do mě zasouval, když byl ve mně až po koule, začal přirážet a postupně i zrychlovat. Naše těla o sebe pleskala a já měl slastí mžitky před očima. Viktor byl tak rozdováděný, že napřáhl ruku a fláknul mě s ní přes prdel, až to štíplo. Já heknul pěkně nahlas a zároveň mi naskočila husina. Bylo to fantastický.

Viki to zpozoroval a jen pronesl:

„Hmmm, tak tohle se panáčkovi líbí, to je ale nadržená kurvička." A přidal ještě jednu.

„Nešetři mě, nalož mi, co snesu," zareagoval jsem.

Pak si mě položil na záda a začal mě mrdat jako holku, byl jak stroj a dnes k neutahání, vystřídali jsme asi pět poloh a trvalo to snad půl hodiny. Na to, že se včera neudělal, jsem tu výdrž nechápal. Už jsem měl naloženo slušně, ale ani jsem nechtěl, aby to skončilo. Viki však začal ještě více zrychlovat a rychleji dýchat, najednou ho ze mě vytáhnul a já se hned přisál hubou, vrazil mi ho natvrdo až po koule do krku, vzpřímil se a mohutně vydechl, s tím do mě začal tankovat svoji minimálně dvoudenní dávku. Cítil jsem, jak mi stéká mrdka mými útrobami níž a níž.

Začal jsem se zuřivě honit a stále olizoval Vikiho ještě tvrdého ptáka. Pak mě odsunul a prásknul sebou na postel břichem dolů a jen přikázal:

„Pocákej mi díru, ať vím, jaký to je!"

Nezaváhal jsem a kleknul si nad jeho prdelku, jednou rukou roztáhl a druhou se honil, pérem jsem mu ji také propleskl. To mě taky dovedlo na úplný vrchol a já začal posílat jeden stříkanec za druhým, až měl Viki mezi půlkama plno. Znovu jsem se zabořil do jeho zadku a začal lízat jako předtím, abych ho očistil.

Pak jsme padli vedle sebe a Viki povídá:

„Ty vole, tak tohle bylo hodně daleko, to bylo dokonalý porno."

„To mi povídej, jsem vymrdanej a vycákanej jako nikdy," pousmál jsem se.

Nakonec jsme se k sobě přitulili a usínali. Viki usnul jako první, tentokrát jsem ho neodkopl a držel v náruči, sledoval jsem zase, jak si s ním hrají stíny od lampy, venku pořád sněžilo. Trempové už taky dohráli, tak bylo úplné ticho, které jen lehce narušovalo slabé hučení topení, které mě uspalo.

V neděli už jsme jen vyrazili na krátkou procházku a pak frčeli domů, byl to pro mě velmi silný víkend a byl jsem moc rád, že se parta na tento víkend rozpadla a jeli jsme jen sami dva.