• Tomáš98
Stylromantika
Datum publikace8. 10. 2018
Počet zobrazení916×
Hodnocení4.71
Počet komentářů5

„Neměli jsme si kupovat oba,“ podíval jsem se na Toma, který sotva stál.
„Prosím tě, jsem v pohodě,“ řekl a posadil se na pohovku, ze které se na mě usmíval. Jo, ten úsměv mi opravdu moc chyběl. Když jsem ho uviděl na letišti, byla to první věc, které jsem si všiml. Otevřel jsem náruč a vší silou ho objal. Ani mi nevadilo, že na nás všichni koukají. Hned co jsem pustil Toma, jsem objal i tetu, která ho vzala s sebou na letiště, aby mě vyzvedli.
„Tak můžeme jet?“
„Jo, jasně.“

V autě se mě samozřejmě vyptávali, jak bylo ve Freibergu, a Toma zajímalo, jak to tedy bude. Tak jsem jim to všechno vylíčil. Pokud jde o město Freiberg, tak celkem se mi tam líbilo, seznámil jsem se s pár lidmi, kteří byli naši sousedi, a ti na mě působili docela mile. Na rozdíl od Wilhelma, se kterým jsem si tedy opravdu nesedl. Vadila mi na něm ta jeho arogance, které si máma vůbec nevšimla, a nebo možná taky to, že přece jen mi na něm něco připomínalo tátu.
Tohle jsem samozřejmě mámě neřekl, ale taky jsem jí neřekl pravdu, nechtěl jsem, aby o mně věděla, že jsem gay. Prostě jsem jí pověděl, že bych chtěl mít maturitu a že nevím, jestli jsem připraven bydlet v zahraničí. Což samozřejmě byla pravda, jen tu část s Tomášem jsem vynechal.

„A?“ řekl Tomáš nedočkavě.
„No, řekla, že mi nebude bránit ve vzdělání a že jestli chci bydlet v Česku a tetě to nebude vadit, tak můžu, jen chce, abych alespoň jednou za čtrnáct dní za ní přijel.“
„Páni, já nemám slov. Takže to vlastně dopadlo dobře.“
„Jo, svým způsobem jo.“
„To bysme měli oslavit.“
„Tak to se obávám, kluci, že beze mne. Jsem docela unavená, tak si půjdu lehnout. Ale vyhodím vás u náměstí. Dneska je vinobraní, tak si dejte burčák za mě.“

Páni, burčák, tak na ten se opravdu těším. Minulý rok jsem to nějak nestihl a letos, když bylo tak dlouho teplo, si myslím, že bude stát za to. Vystoupili jsme u náměstí, kde už bylo hodně lidí.

„Tak ke kterému půjdeme?“ zeptal jsem se Dominika.
„Tamhle to vypadá, že je hodně lidí, tak tam asi budou prodávat nejlepší.“

Došli jsme ke stánku, kde byla celkem dlouhá fronta. Než na nás došla řada, řekl jsem v rychlosti Dominikovi, jak naopak bylo tady a co vše zmeškal ve škole.

„No jo, co se dá dělat. Zatím je ještě září, tak to jde.“

A to už jsme byli na řadě. Krásná blondýnka se na nás usmála a nabídla nám na ochutnávku jak z bílého burčáku, tak z červeného. Osobně mám radši bílý, ale Dominik trval na tom, že bychom měli koupit ten červený. A tak jsme nakonec koupili oba.

„Tak kam půjdeme?“
„Můžeme jít k nám. Rodiče se vrátí až zítra odpoledne.“
„Tak jo.“

Sotva se za námi zavřeli dveře od bytu, už si mě Dominik otočil k sobě a začal mě líbat. Samozřejmě, že jsem se nebránil, ale jelikož jsem měl děsnou chuť na ten burčák, tak jsem ho po chvíli zastavil.

„Pomalu, tygře. Nejdřív se napijeme.“

Nalil jsem nám nejdřív ten bílý burčák a červený jsme zatím dali vychladit. Sedli jsme si na pohovku a ťukli si.

„Tak na to, že to dobře dopadlo.“
„To jo.“
„No a co tedy Wilhelm, pořád tě sere?“
„Já fakt nevím, možná mě štve, že si prostě máma nemůže najít někoho normálního.“

Ach jo, to jsem zase položil otázku. Dominik byl chvíli zticha a nic neříkal, jen koukal do blba. Tak mě napadlo, že ho trochu rozveselím. Odložil jsem sklenku a přiblížil se k němu blíž. Až když se můj nos dotýkal jeho tváře, jako bych ho chtěl políbit, jsem řekl:

„Zapomeň na to, jestli si pamatuješ, před tím v předsíni jsme měli něco rozdělaného.“

Dominik se konečně usmál. Políbil jsem ho na tvář a pak na rty. Položil jsem ho na pohovku a začal ho líbat na krku. Na krku jsem ho líbal dlouho, takže je mi jasný, že jsem mu tam udělal cucflek. Pomalu jsem mu sundal mikinu, vjel rukama pod triko a hladil jeho prsní svaly. Pak dal ruce nahoru a já z něj stáhl i triko. Stále jsem ho líbal a hladil. Rukou jsem pokračoval níž, až jsem měl jeho nejcitlivější část těla v ruce. A že citlivá byla. Stačilo jen párkrát udělat pohyb nahoru a dolu a už se Dominik udělal. Ale tím to samozřejmě neskončilo. Hned potom se obrátily naše role, Dominik se na mě převalil a ani na nic nečekal a už ze mě serval triko.

„Počkej, nepůjdeme do pokoje? Tady je to docela nepohodlné.“
„Jo, asi jo.“

Ještě jsme dopili, co jsme měli nalité ve sklenkách, a pak šli do pokoje. Tedy Dominik šel docela v pohodě, já už se celkem slušně začal motat. Doslova jsem spadl zády na postel a Dominik si lehl na mě. Nejdřív na mě jen koukal a usmíval se, pak mě pohladil po tváři a přitáhl si mě k sobě a začal mě něžně líbat. Nejdřív mě políbil na čelo, pak na víčka a nakonec na rty. Pomalu jsem si sundaval kalhoty a polibek mu oplácel. Pak Dominik vstal a sundal si kalhoty i se slipama.

„Počkej chvíli,“ vstal jsem a běžel rychle do kuchyně.

Chvíli jsem se bál, že snad Tomáš slyšel zvonek a šel rychle otevřít. Když se ale vrátil, držel v rukou dva oleje.

„Tak který? Slunečnicový, nebo olivový?“

Musel jsem se začít smát. Bylo mi jasné, že je Tom trochu už na mol. Ale co, alespoň to bude trochu zajímavé. Chytl jsem ho za ruku a svalil na postel. Vzal jsem jeden z těch olejů, už ani nevím který, a Toma i sebe připravil. Líbal jsem ho a hladil ve vlasech, při tom jsem začal přidávat na tempu. Tomáš obmotal nohy kolem mých boků a naše pánve se sladily. Pak jsme zkusili i jiné polohy. Lehl jsem si na záda a Tomáš si sedl obkročmo na mě. Bylo to vtipné, jelikož byl trošku opilej a nikdy tuhle polohu nedělal, tak nevěděl, jak přesně pohybovat pánví, aby se nám to oběma líbilo. Tak jsem mu musel trochu pomoct, vzal jsem ho za boky a přinutil ho, aby si na mě pomalu nasedával. Takhle jsme vydrželi asi patnáct minut. A nakonec jsme to zkusili ještě jednou, protože se to Tomovi celkem zalíbilo. Pak jsme vedle sebe jen leželi.

Bylo to nádherné. Tak jako poprvé. Mám pocit, že Dominik je ten, na kterého jsem čekal. Vím, že to zní jako klišé, ale když jsem zjistil o sobě, že jsem gay, tak jsem nezačal hnedka chodit do gay barů, nezakládal jsem si účty na různých seznamkách, a vlastně jsem to dlouho nikomu ani neřekl. Tak nějak jsem doufal, že to všechno přijde samo. Na učňáku jsem věděl o pár klucích ode mě ze třídy, že jsou gayové, ale nikdo mě nějak nezaujal. A když si uvědomím, že jsem nechtěl jít na nástavbu… No ještě, že se tak stalo.

„Co že jsi tak zticha?“
„C-co?“
„No, celou dobu na mě koukáš a ještě si ze sebe nic nevydal.“
„Aha, promiň. O něčem jsem přemýšlel.“
„O čem?“ Sakra, co říct?
„Víš, co by mě zajímalo? Kdybysme se nepoznali, zůstal bys v Německu, nebo bys i tak chtěl zpět?“
„Páni, víš, že vůbec nevím. No, asi bych radši zůstal v Německu.“
„I přesto, že Wilhelma nesnášíš?“
„To bych nějak přetrpěl, než bych si našel práci a pak si mohl dovolit bydlet ve vlastním. No a asi bych se přestěhoval i do jiného města.“
„Hmm.“
„Hele, nemáme ještě v ledničce ten druhý burčák?“ usmál se na mě Dominik.
„No jo vlastně.“

Dominik šel nalít burčák a já šel pustit vanu. Není to žádná vířivka, ale zase ani malá vana, do které jste rádi, že se vejdete. Je tak akorát pro dva lidi. Lehl jsem si a Dominik si mi lehl mezi nohy a hlavu položil na hrudník. Musím přiznat, že takhle bych tam dokázal ležet dlouho. Lahev začala být pomalu prázdná a voda studená, tak jsme vylezli a šli si pustit nějaký horor. Jen co jsem vylezl z koupelny, jsem se začal trochu motat.

„No ty vole, já jsem vážně padavka, ani burčák nevydržím. Že nesnesu pár panáku ještě chápu, ale tohle?“ říkal jsem si sám pro sebe.

„Tak jaký horor si pustíme?“

Stál tam nade mnou a bylo vidět, že vůbec nevnímá. Tak jsem pustil Insidious: Poslední klíč a udělal jsem k tomu popcorn. Horory mám docela rád, takže mi vůbec nevadily některé lekavé scény. Za to Tom moc horory zřejmě nemusel, takže občas, když to nejméně čekal, jsem ze srandy do něj strčil a vykřikl:

„Do prdele, je to za tebou!“
„Kde?“ vykřikl a pak si všiml, že se směji.
„Jsi normální, ty debile?“
„Ale prosím tě. Neříkej mi, že se bojíš,“ smál jsem se mu.
„Já? Ne, fakt ne.“

Večer už nic nebylo, protože Tomáš hned usnul. Napsal jsem tetě, že u něj přespím. A asi vás zklamu, ale ani ráno nic nebylo. Někde jsem četl, že ranní sex je nejlepší, ale jaksi nám nebyl souzen. Protože budík sice zazvonil, ale ani jeden z nás nic neslyšel. Takže o půl deváté jsme se rvali o místo v koupelně a v osm pade jsme běželi na bus. Sice jsme zmeškali první hodinu, ale nevadí. Zrovna ZSV si myslím, že není tak důležitý. Po škole jsme chtěli jít do parku na menší procházku, když v tom někdo zavolal Tomovi.

„Ano, co se děje? A to musím hned? Teď zrovna někde jsem… dobře… fajn, hned jsem tam.“ Zavěsil a podíval se na mě.
„Hele, budu muset jít domů, máma nějak vyvádí, že se něco stalo.“
„Něco vážného?“
„Já vůbec nevím, zavolám ti.“

Rychle se ohlédl, jestli se někdo nekouká, a dal mi rychlou pusu. Sotva jsem se vzpamatoval, už jsem viděl v dálce jeho záda. To by mě zajímalo, co se děje.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (24 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (24 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (24 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoTomáš Schwarcz
Věk20
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #5 Odp.: Ještě dva roky, díl VII.Tomáš98 2018-10-10 08:51
To já jedině burčák.  :lol: A mimochodem děkuji moc za komentáře, a pokusím se příští díl napsat dřív. :-)
Citovat
+3 #4 Jen tak dalipetri 2018-10-09 20:41
Skvele, diky za povidky. Hjen tak dale, uz se tesim na dalsi. Tak snad bude B-).
Citovat
+3 #3 Odp.: Ještě dva roky, díl VII.Zdenda 2018-10-08 22:18
Také se těším na pokračování, ale doufam, že dříve jak za 3 měsíce. :lol:
Citovat
+3 #2 Odp.: Ještě dva roky, díl VII.zmetek 2018-10-08 21:18
Já burčák nemusím... fakt. Stydím se. Ale jsem strašně zvědavý, co bude dál!
Citovat
+5 #1 Odp.: Ještě dva roky, díl VII.kuscheltyp 2018-10-08 20:31
Takže... našeho hrdinu zatim ve Freibergu nesežrali vlci, to se mi ulevilo :-)
Citovat