Ještě dva roky, díl III.

Musel jsem na to myslet ještě doma. Když mě chytl Tomáš za ruku, byl jsem úplně v šoku. Asi to na mě bylo vidět, protože hned mě zase pustil a odváděl řeč jinam. Kdybych alespoň věděl, co to znamenalo. Byla by to tak trochu úleva, protože v tom pořád vidím něco víc než jen přátelské gesto.

Když jsme pak dojedli, vzali jsme kola a jeli takovou příjemnou trasou k rybníku. Nikde nikdo. Sedli jsme si na jeden kámen, který byl placatý, a začali si povídat. Já se od něj dozvěděl, že má staršího bratra, který studuje v Londýně. A jeho rodiče pracují v divadle. Táta je prý scénograf a jeho máma občas hraje, ale spíš je scénáristka.

„Páni, to musí být fajn, že rodiče pracují v divadle. Dostáváš alespoň lístky zdarma?“
„Jo, občas jo. Ale spíše na premiéry.“
„To je dobrý. Takhle můžeš někoho pozvat na rande a nic tě to nebude stát,“ nadhodil jsem trochu téma. Třeba se teď něco dozvím.
„Jo, to sice jo. Je pravda, že svou bývalou přítelkyni jsem na něco pozval.“

A sakra. Že já se pitomec ptal. A euforie z držení za ruku je v prdeli.

„Aha. A proč bývalá? Vám to neklapalo?“
„Tak nějak. Spíš jsme byli dobří přátelé než pár. Chodili jsme sice spolu do kina, přespávala u nás a podobně. Ale nespali jsme spolu. Párkrát jsme to sice spolu zkusili, ale vždy to nějak nevyšlo.“

Že by? Možná to o sobě jen ještě neví. Já to o sobě taky dost dlouho nevěděl. Zjistil jsem to, až když jsem byl na intru. Měl jsem v tu dobu taky přítelkyni, ale bydlela daleko. Tak jsme se buď bavili přes skype nebo se jednou za týden viděli. Měl jsem celkem fajn spolubydlícího. Jmenoval se Michal a byl to fotbalista. I když jsem v té době nevěděl, že jsem gay, tak pokaždé, když se převlékal, jsem se nenápadně díval na jeho božské tělo. Jednou jsem měl přijet za svou přítelkyní. Když jsem stál za dveřmi, slyšel jsem uvnitř, jak si to tam někdo rozdává. Napadlo mě, že je to možná její spolubydlící. Tak jsem zaklepal, ale nikdo to asi neslyšel přes to vzdychání. Pak jsem si všiml, že je odemčeno, tak jsem otevřel dveře. Na gauči ležel nějaký kluk a na něm ''na koníčka'' byla má přítelkyně. Oba si mě všimli, ale dělali jako bych tam ani nebyl. Dostal jsem hrozný vztek. Měl jsem chuť mu dát do držky, ale pak jsem si vzpomněl na to, co se stalo s tátou. Tak jsem jen zase zavřel dveře a odjel na intr. Tam jsem se vším začal házet. Když pak přišel Michal, snažil se mě uklidnit, ale moc to nezabíralo. Z ničeho nic jsem se rozbrečel, bylo toho na mě moc. Michal mi pořád říkal, ať na to zapomenu. Když jsem se ho zeptal, jak na tohle můžu zapomenout. Tak jen řekl:

„Takhle.“

A začal mě líbat. Byl jsem tak v šoku a pořád ještě plný vzteku, že jsem mu to začal oplácel. A už to nebylo jen líbání. Naše ruce zkoumaly tělo toho druhého. Sundal jsem si triko a on udělal to samé. A opět jsme spojili své rty. Už ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme oba neměli kalhoty a leželi jsme nazí v posteli a líbali se. Michal mě začal líbat na krku a pokračoval níže. Skončil u bradavek, se kterýma si pohrával a jemně je kousal. Rukou už začal zkoumat můj penis. Začal jezdit nahoru a dolu. Nakonec ho vzal do pusy, nejdřív jen půlku, potom si ho tam strčil celého. Trvalo to jen pár minut a já se udělal. Pak se přitáhl nahoru a opět jsme se začali líbat. Potom jsem se na něj pomalu převalil. A to, co on dělal mě, jsem se mu snažil oplácet. Jen s tím rozdílem, že jsem si déle pohrával s jeho bradavkami, pak jsem se odvážil a vzal jsem jeho penis do pusy. Dokázal jsem dostat do pusy jen půlku, a i tak jsem měl pocit, že se udusím, ale zvládl jsem to. Začal jsem pomalu jezdit rty nahoru a dolu, než se taky udělal. A to bylo poprvé, co jsem spal s klukem. Od té doby jsem ani na žádné holky nemyslel. Vlastně toho večera jsem si uvědomil, že jsem na kluky.

„Tak co si to tom myslíš?“

Sakra. Co teď? Pro samé myšlení o své minulosti jsem ani nevnímal, že na mě celou dobu Tomáš mluví.

„Já nevím.“

Co jiného taky říct?

„Tak si to zatím rozmysli.“
„OK.“

Když jsem mu řekl, že jsem měl přítelkyni, bylo vidět, jak ho to zaskočilo. Přiznám se, že jsem to řekl naschvál. Ne že bych lhal, ale jen jsem o tom zatím nikomu neřekl. Tohle snad dojde každému ne? Proč jsem asi měl problém spát se svou přítelkyni? Tak snad se na to chytí. Jenže, pak byl úplně duchem nepřítomný. Jako by nad něčím přemýšlel. V tom mi zazvonil mobil. Vytáhl jsem ho a podíval se na displej.

„Tohle musím zvednout, volá mi máma,“ říkám, ale jako by mne ani nevnímal.
„Ahoj mami, co se děje?“
„Volal strejda, tak nakonec na tu chatu jedeme.“
„Super, už se těším. Hele, mohl bych vzít kámoše?“
„Jo, klidně.“
„Díky, tak čau.“

„O víkendu jedeme na chatu. Nechceš jet s námi? Ona to vlastně není ani chata, je to takový baráček ze dřeva. Ale strejda tam bydlí v létě. Jenže letos jsme se tam vůbec nedostali, tak nás pozval teď.“

Když jsem se ho zeptal, co si o tom myslí, tak buď mě vůbec nevnímal, nebo ho to dost zaskočilo. Tak jsem mu dal čas na rozmyšlenou. Má na to ještě pár dní. Možná se bojí, že ho teta nepustí. Ale když o ní vyprávěl, tak mi připadalo, že je celkem v pohodě. Tak snad nakonec pojede. Vždy tam jezdím sám jako nejmladší. Občas jede bratranec, ale vždy se z toho vykroutí. Vymlouvá se na brigády a podobně. Tak by bylo fajn, kdybych tam někoho měl. Druhý den v autobusu jsem se ho zeptal:

„Tak co? Můžeš jet? Strejda nám už uvolnil jeden pokoj, kde jsou dvě postele a samostatná koupelna.“

Připadalo mi, jako by mu to až teď došlo.

„A kdy že by to přesně mělo být?“
„Tenhle víkend.“
„Já bych jel a moc rád.“
„A co tvoje teta? Nebude jí to vadit?“
„Teta je fajn. Myslím, že jí to nebude vadit.“
„Tak jo. To bychom mohli v pátek jet ze školy přímo ke mně. Odtud jedeme autem přímo do Třeboně.“
„A nebude to vašim vadit?“
„Ne. Těm je to jedno.“
„Tak dobře.“

Ve škole jsme ještě rozebírali, co tam budeme dělat.

„Dá se tam jezdit na kole. Jsou tam rybníky na koupání a strejda má dokonce na zahradě bazén. Večer jsme měli vždy grilovačky a samozřejmě dost pití. Takže jsme měli vždy ráno všichni pěknou kocovinu. Ještě že je zatím pořád venku pěkně. Všechno tohle ještě pořád můžeme stihnout. Podle předpovědi by mělo začít pršet až v pondělí. Tak snad to tak vyjde.“
„A kolik nás tam vlastně bude?“ zeptal se mě.
„Asi kolem 8 nebo 10. Ale neboj, my si pojedeme podle vlastního programu. Jen se vždy večer stavíme na grilovačce.“
„Páni, tak tu už jsem dlouho neměl. Už se těším.“

Jó, kdyby měl tak ponětí, jak já se nemůžu dočkat.

Je pátek. Konečně. Ale jako na potvoru, máme dneska nejvíc hodin a samozřejmě ty nejhorší: matika, čeština, chemie. Při matice mě učitelka zkoušela u tabule. Jak už jsem na začátku řekl, matematika mi opravdu nejde. Takže jsem se dostal do půlky příkladu, ale dál už jsem nevěděl, jak pokračovat. Stál jsem tam jak blbec a zkoušel různé varianty. Odpovědí učitelky vždy bylo:

„Tak to taky smažeme… Tohle taky nepůjde…“ a podobně. Nakonec mě poslala si sednout a řekla Dominikovi, ať to půjde dopočítat za mě. Ten to měl během pár sekund hotové. Cítil jsem se najednou strašně trapně. Když si sedl, tak si toho asi všiml.

„Buď v klidu. Na minulé škole to taky nikomu nešlo. Nakonec jsme to probírali skoro 3 měsíce, dokud se nám to nedostalo do hlavy.“
Hezká výmluva. Prostě byl v matice dobrý a nechtěl se vytahovat.

Konečně sedíme v buse. Nejdřív jedem k němu, tam vyzvedneme věci. Jeho teta mě pozvala prý na oběd. Tak jsem zvědavý a taky nervózní.

„Tak tam hlavně nezlob.“

Klasická věta. Ale jak Dominik říkal, jeho teta je moc milá. K obědu udělala řízky a bramborový salát. Ptala se mě, kde ta chata je. A co všechno máme v plánu.

Když jsme dojedli, pomohl jsem mu vzít věci, rozloučil se s tetou, a jeli jsme k nám. Jeli jsme jedním autem. Strejda a ostatní tam jeli už ve čtvrtek, aby všechno připravili. Takže jsme jeli nakonec jen já, Dominik a moji rodiče. Cesta trvala asi hodinu a něco. Naštěstí jsem vzal tablet, tak jsme si pustili film Šéfové na zabití.

Konečně jsme dorazili. Bylo krásných dvaadvacet stupňů. Bazén už byl vyhřátý. Tak jsme šli do pokoje se převléct. Já v pokoji, Dominik v koupelně. Škoda. Ale co, alespoň ho uvidím v plavkách. Když vyšel, nemohl jsem z něj spustit oči. Měl krásně vypracované tělo, ale ne přehnaně. Tak akorát.

Bazén. Už se nemůžu dočkat. Letos jsem chtěl jít do aquaparku, ale nakonec jsem to nějak nestihl, kvůli brigádám. Šli jsme do pokoje, kde jsme si vybalili.

„Tak já se jdu převléct do koupelny.“

Vzal jsem plavky a hned jsem zalezl. Když jsem vyšel, Tom ze mě nemohl spustit oči. Je pravda, že jsem chodil do posilky, ale nechtěl jsem to přehánět. Musím ale uznat, že i na Toma byl pěkný pohled. Krásně tvarované prsní svalstvo. A štíhlý pas.

„Tak jdem.“
„J-Jo,“ dostal jsem ze sebe.