• Petřík
Styltvrďárna
Datum publikace25. 2. 2019
Počet zobrazení17265×
Hodnocení4.70
Počet komentářů10
Oceněnípovídka roku 2019

Předtím, než ho unesli, byl Ondra obyčejný jednadvacetiletý kluk, který úspěšně studoval vysokou školu, měl partu fajn kamarádů, a co je nejdůležitější, úspěch u holek. Kamarádi ho považovali za sebevědomého frajera, který dokáže sbalit každou holku, na kterou ukáže. Dívky v něm naopak viděly citlivého a roztomilého kluka. Jenomže právě to, že ho nikdy nedokázal udržet v kalhotách, se Ondrovi nakonec vymstilo.

Jeho život se zásadně změnil o prázdninách, kdy se se svými kamarády rozhodl vyrazit na několikadenní výlet na Ukrajinu. Nejednalo se ale o žádný poznávací zájezd, kluky spíše lákala levná vodka a dobré jídlo. Ondra se ale ze všeho nejvíce těšil právě na místní holky. Celé tři dny měli chlapci v úmyslu strávit v barech a nočních klubech. To se taky stalo Ondrovi osudným.

V jednu chvíli si Ondra se svými kamarády užíval večera v jednom z barů, v další ležel spoutaný a s roubíkem v puse na podlaze dodávky, která ho vezla neznámo kam. Moc pozdě si uvědomil, že ta hezká holčina byla jenom návnada, která ho měla vylákat ven. Na partu kluků by si nikdo netroufnul, ale jeden z nich byl pro lovce snadnou kořistí. Opilý a překvapený Ondra pro ně nebyl žádná výzva. Ondra tak doplatil na svoji naivitu a neznalost poměrů cizí země. Zcela ignoroval fakt, že se nachází v zemi na východ on našich hranic, kde nebezpečí číhá na každém rohu.

Proč si vybrali právě jeho, netušil. Lovci měli ale zcela jasno. Nebyly to jeho špinavě blonďaté krátce střižené vlasy ani jeho hubená a vysportovaná postava. Nejvíce je zaujaly jeho jemné rysy v obličeji, mužný pohled a roztomilý úsměv. Věděli, že za takového hošíka dostanou slušný balík.

Ondrův život se toho dne začal ubírat jiným, nečekaným směrem. Převýchova, která ho čekala, pro něj byla po fyzické i psychické stránce velmi náročná. Hodně dlouhou dobu bojoval, než si zvykl na svůj nový úděl.

Výcvikový tábor

Po několika hodinách úmorné cesty konečně dorazili na místo. Výcvikový tábor byl vlastně veliký statek uprostřed ničeho, ohraničený vysokým ostnatým plotem. Díky hlídkovým věžím, ozbrojeným strážím a psovodům ale statek spíše připomínal věznici. Nejbližší město se nacházelo desítky kilometrů daleko. Místo, odkud byl útěk nemožný.

Lovci Ondru odvedli na veliké nádvoří, kde na něj již čekalo několik tvrdě vyhlížejících mužů včetně dalších čerstvě odchycených otroků. Ondra si byl plně vědom toho, že se dostal do pěkně velikého průšvihu. Teď je určitě prodají jako otroky do nějaké továrny nebo pracovního tábora. To, že mladí muži mohou mít i jiné než pracovní využití, Ondru nenapadlo. Sexuální otroctví, o kterém občas slyšel v televizi, se přece jen vždycky týkalo pouze žen.

Když byli chlapci komplet, vyšel z budovy velitel, který se rozhodl nové přírůstky přivítat: „Vítejte v mém výcvikovém táboře. Od dnešního dne jste vy všichni mým majetkem. Nejste již svobodnými občany, ale nic víc než pouhými otroky. Již nemáte žádná práva a o vaší budoucnosti rozhoduji jenom a pouze já. Očekávám od vás absolutní poslušnost. Každý příkaz splníte bez odmlouvání, a to ať už se vám líbí nebo ne. Za neuposlechnutí budete tvrdě a bolestivě potrestání. Za pokus o útěk budete zastřeleni.“

Při poslední větě velitel ukázal na ozbrojeného strážného, který hlídkoval na jedné z věží. Ondra cítil svíravý tlak na hrudníku. Nemohl uvěřit, že se něco takového skutečně děje. Člověk o těchto věcech pořád čte na internetu, ale nikdy nikoho nenapadne, že se to může stát i jemu.

Chlapci museli odevzdat veškeré své oblečení přihlížejícímu instruktorovi a následně je dozorci nahnali do sprch, kde je čekala očista. Jednalo se o typické sprchy z 50. let minulého století, původně sloužící pracovníkům farmy. Kam se člověk podíval, vedly vodovodní trubky, na které byly napojené sprchové hlavice. Nikde nebyly žádné závěsy, dělící příčky nebo cokoliv jiného, co by poskytovalo alespoň trochu soukromí. Ondra už od mala pravidelně hrával florbal, takže na společné sprchování s ostatními kluky byl zvyklý. To ale neznamenalo, že by to byl nějaký exhibicionista. Hodnotící pohledy dozorců mu nebyly ani trochu příjemné. Pokusil se proto tam dole zakrýt alespoň rukama, jenže ani to mu nebylo umožněno. Nezbylo mu proto, než svůj stud překonat.

To Ondra ještě netušil, že uplyne několik týdnů, než mu bude opět dovoleno nosit vůbec nějaké oblečení. A to jenom za předpokladu, že bude jeho nový pán natolik shovívavý a něco takového mu vůbec dovolí.

Po očistě byli chlapci nahnáni do hlavní budovy, kde je čekalo přijetí u velitele.

U velitele v kanceláři

Nahatý Ondra nervózně vkročil do kanceláře, kde na něj čekal velitel společně s několika dozorci. Po krátké poradě se svými společníky mu velitel vysvětlil, jaká bude jeho pracovní náplň po dokončení výcviku: „Věc se má tak, Ondro. Jeden náš klient je kapitánem nákladní lodi. Kromě důstojníků tvoří posádku asi 40 námořníků a strojníků. Vzhledem k tomu, že loď stráví na moři celé týdny a někdy i měsíce, bývají chlapci trochu nervózní. To potom vede k tomu, že jsou neukáznění, a ohrožují tak chod celé lodi. Bitky na palubě jsou na denním pořádku. To všechno jenom proto, že se nemají kde sexuálně vybít. Jsou to přece jen převážně mladí kluci, kteří mají své potřeby.“

Zmatený Ondra nechápal, proč mu velitel něco takového vykládá.

„Vzhledem k tomu, že podmínky na lodi nejsou přizpůsobené pro tak náročná stvoření jako jsou ženy, obrátil se proto kapitán právě na nás. Mladý kluk jako ty si přece jen vystačí s málem a lehko si zvykne na tvrdé podmínky, které na lodích panují.“

Teprve teď to Ondrovi docvaklo. Nechtěl tomu ani věřit. Opravdu po něm chtějí, aby se zrovna on staral o sexuální potřeby nějakých chlapů. Ondra se pokusil veliteli vysvětlit, že muselo dojít k nějakému omylu. Není gay a jenom to pomyšlení, že by měl mít sex s mužem, je mu odporné. To je taky důvod, proč se na něco takového absolutně nehodí.

„Věř mi, to je jen malý problém. Za pár týdnů nebude mezi tebou a rozeným teploušem žádný rozdíl,“ odpověděl mu velitel, zatímco mu elektrický obušek vrazil mezi žebra, až bolestí Ondra padl na zem.

„Budeš mluvit jenom, když se tě na něco zeptám, rozuměls?“ připomněl velitel Ondrovi základní pravidlo.

„Ano, pane,“ vyhrkl ze sebe Ondra, svíjející se na zemi. Uvědomil si, že to bude tvrdé. Mnohem horší, než si dokázal vůbec představit.

Ondrův individuální výcvikový plán

Cvičitelé v táboře měli dostatečné znalosti i prostředky k tomu, aby Ondru naučili všem možným existujícím sexuálním praktikám a technikám. Naučit ale jednoho otroka úplně všemu je nejen zbytečné, ale i dost těžko dosažitelné. Velitel proto vypracoval pro Ondru individuální plán, odpovídající jeho budoucímu zařazení. Ondra bude sloužit mladým námořníkům, a to má svá specifika. S těmi se musí v učebním plánu počítat. Heterosexuální muži od mužského otroka požadují zejména orální uspokojení. Kouření čuráků a polykání spermatu bude proto Ondrova hlavní specializace. Ti náročnější z nich jej ale budou chtít zcela jistě opíchat do zadku. Přece jen, co líp nahradí ženskou kundičku než Ondrova úzká dírka? Proto bude i tato dovednost nedílnou součástí jeho tréningu. V neposlední řadě si budou chtít chlapi na bezbranném Ondrovi čas od času vybít nahromaděnou energii řadou fyzických trestů či jeho ponižováním. S tím Ondrovi pomůže výcvik zaměřující se na sadomasochistické praktiky, které mu umožní najít potěšení i v samotné bolesti.

Každý otrok ale ve svém životě vystřídá hned několik majitelů, proto bude muset Ondra umět víc než to. Kromě toho, že se musí naučit běžné domácí práce, uklízet, servírovat jídlo a vhodně a uctivě chovat k pánovi i jeho hostům, musí se nejprve zbavit typických zlozvyků mladých heterosexuálních chlapců. Musí se přestat stydět za svoji nahotu, naučit se snášet mužské dotyky v oblasti penisu, a zejména pak se řádně chovat, když se mu to pán rozhodne udělat pusou nebo rukou. Důležitá je také disciplína v oblasti výdrže a sebekontroly. Mladí kluci mají často problémy s předčasnou ejakulací či nekontrolovanou erekci. Prvořadé jsou ale požadavky pána, ne potřeby otroka.

Ondra musí překonat přirozený odpor k mužskému penisu a přijmout jej jako jediné východisko. Je proto nezbytně nutné potlačit jeho heterosexuální stránku a naopak rozvinout jeho skryté homosexuální sklony, které má každý mladý kluk schované někde hluboko v sobě a zcela potlačené dnešní netolerantní společností.

Ondra rovněž musí zvládnout celou paletu masturbačních technik, či se odpovídajícím způsobem líbat s jiným muži. Někteří pánové se rádi jenom dívají. Ondra se proto nesmí před pánem stydět onanovat, nebo si to dokonce rozdat s jiným mužským otrokem. Je třeba také umět na pánově těle najít všechny erotogenní zóny a následně mu poskytnout rozkoš pomocí vhodných dotyků, hlazením, líbáním a olizováním. Zejména pak se musí zaměřit na stimulaci pánova konečníku a jeho chodidel.

V neposlední řadě je nutno se naučit správně reagovat na různé anální i jiné sexuální pomůcky a hračky. Mladí a nezkušení chlapci jsou totiž velmi citliví a některé prožitky pro ně mohou být až příliš intenzivní. Zejména pak snášet zasouvání různých vibračních tyčinek do močové trubice jim vždy dělá velké potíže.

Dokážete si asi představit Ondrovo zděšení, když ho instruktor seznámil s jeho výcvikovým plánem. Ondru jeho obsah doslova děsil. Vše, co se v něm dočetl, mu bylo hrozně proti srsti. Nechtěl si ani představovat, že ho cokoliv z toho budou nutit dělat. Přivádělo ho to doslova k nepříčetnosti. To, že je na holky, znamená, že jakýkoli fyzický kontakt s jiným klukem mu je zcela cizí a považuje ho za naprosto nepřirozený. Vždyť do dnešního dne se Ondra kromě podání ruky nebo kamarádského poplácání po zádech žádným jiným způsobem kluka nedotýkal.

Ondra si to nerad přiznával, ale věděl, že mu nezbývá nic jiného, než se své nové roli přizpůsobit a všem zadaným požadavkům podvolit, alespoň do té doby, než se mu naskytne příležitost k útěku. Teď se možná zdála situace bezvýchodná, ale každé vězení má slabinu a on ji jen musí najít. Přece jen jsou jeho dozorci pouze lidé a ti dělají chyby.

To ale Ondra ještě netušil, že první lekce ho čeká už během několika málo minut.

Stodola

Instruktor společně s několika strážci odvedli Ondru do nedaleké stodoly, nacházející se na samotném okraji farmy, hned za bezpečnostním oplocením. Samozřejmě, že Ondra hned pomyslel na útěk, jenže takto nahatý, bez bot a neznámo kde by se daleko nedostal. Navíc ze strážních věží byl výhled na kilometry daleko. Nikde žádné stromy, jenom zpustošená pole.

Asi za deset minut naběhlo do stodoly deset upocených hochů v zablácených maskáčích. Vypadali jako vojáci, a jak se Ondra později dozvěděl, opravdu to byli rekruti z nedaleké základny. Vysmátí a očividně natěšení kluci se seřadili kousek od Ondry a se zájmem si ho prohlíželi.

Instruktor Ondrovi vysvětlil, co ho teď čeká: „Tady chlapcům nebylo několik týdnů dovoleno opustit kasárny, takže jistě chápeš, že si potřebují trochu povyrazit. Sehnat v okolí holku, která by byla ochotna vykouřit skupinku nadržených vojáků, je v podstatě nemožná věc. Jsou to ale přece jen mladí kluci a ti občas někde potřebují vypustit trochu páry. Jednoduše řečeno, dnes se o jejich péra budeš muset postarat právě ty,“ ukončil instruktor svůj monolog, zatímco sledoval Ondrovu reakci.

Byla to jedna z věcí, která Ondru nejvíce strašila. Jenom samotná představa, že by měl vzít do pusy chlapské péro, mu způsobovala nevolnost a úzkost. A to, že by snad musel kluka kouřit až do jeho vyvrcholení, mu přišlo zcela absurdní a naprosto nemyslitelné. Nicméně přesně to ho právě teď čekalo a on si vůbec nebyl jistý, jak a jestli se s tím vůbec dokáže nějak poprat.

Cvičitel viděl Ondrův neklid: „Je naprosto zásadní, abys překonal odpor k mužskému penisu, naučil se ho odpovídajícím způsobem dráždit a zejména pak polykat semeno. Jedná se o zcela základní dovednost každého otroka a tady chlapci ti více než ochotně pomůžou s jejím osvojením.“

Instruktor ukázal na jednoho z vojáků a povídá: „Ondro, chci, aby sis klekl tady před Péťu, rozepl mu poklopec, vytáhl mu z něho ptáka a kouřil ho tak dlouho, dokud se ti neudělá do huby. Očekávám také, že jeho mrdku bez řečí spolykáš, navíc s vyjádřením vděku za toto privilegium.“

Po těchto slovech začal Ondra panikařit. To je totální šílenost. Proč by zrovna on měl být ten, kdo se má postarat o obsah kulek nějakých vojínů z místní základny. Vždyť je taky chlap. Co je v tom za logiku?

„Ne, pane. K ničemu takovému mě nedonutíte. Nejsem gay,“ odmítl Ondra vzpurně splnit rozkaz, vědom si důsledku svého rozhodnutí. V té chvíli si ale nedokázal představit nic nechutnějšího, než vzít do pusy ocas kluka před sebou.

„Chápu, že se ti dříve líbily dívky a že sis zrovna takhle svůj sexuální život nepředstavoval. Máš pravdu, je to nespravedlivé, ale vždycky musí někdo dávat, aby druzí mohli brát. Ber to tak, že děláš tady klukům laskavost nebo možná dobrý skutek, jestli chceš,“ pokračoval instruktor ve svém monologu.

To, že se tady z něho snaží udělat buzíka, přivádělo Ondru k šílenství.

To, co následovalo, bylo rychlé. Strážci donutili Ondru kleknout na kolena a ruce i nohy mu pevně svázali k sobě tak, aby se Ondra nemohl z této polohy vyprostit. Potom vzal instruktor do ruky prut a vysvětlil Ondrovi, jaký trest ho teď za jeho neposlušnost čeká: „Dříve jsme naše chovance trestali klasicky přes zadek nebo přes záda. Jenže jsme zjistili, že to není příliš efektivní metoda. Hodně kluků je zvyklá na bití od svých otců a vytvořila si tak jistou odolnost vůči tomuto trestu. Rychle jsme ale zjistili, že přece jen existuje místo, kde jsou zejména mladí chlapci jako ty velmi citliví. Díky tomu jsme zkrátili dobu zkrocení vzpouzejících se otroků na minimum.

Ondra neměl moc času se zamýšlet, o jaké místě to mluví. Místo toho to cítil. Instruktor ho šlehl prutem přes jeho odhalená chodidla a překvapený Ondra tak mohl jenom zakřičet bolestí.

„Ano, přesně tak. Jemná a citlivá kůžička na klenbě chodidla je díky velkému množství nervových zakončení extrémně citlivá i na pouhý dotek. To je také důvod, proč je tato část těla tak lechtivá,“ poučil instruktor Ondru.

Ondru ale příčina, proč to tak bolí, nezajímala. Místo toho se snažil vší silou odolávat proti jednotlivým ranám prutem. Křičel a prosil o pomoc, ale instruktor jeho prosby zcela ignoroval.

Ani jeden z vojáků, kteří Ondrovo mučení celou dobu pozorovali, nezasáhl. Kluci dnes byli připravení se vycákat, a nemohli proto připustit, aby jim to Ondrova neposlušnost překazila. Nemorálnost celé té věci je absolutně nezajímala.

„Přijdeš mi jako dost arogantní a sobecký kluk, který myslí jen a jen na sebe. Dneska tady ale výjimečně nejde jenom o tebe, ale o ostatní. Dneska tu jsi proto, aby ses postaral o jejich potřeby a ne pouze o ty svoje, jak si očividně zvyklý,“ poučoval instruktor Ondru, zatímco mu sázel jednu ránu za druhou.

Instruktor přestal, až když byla Ondrova zmučená chodidla krvavě rudá. Ondra teď dostal možnost přehodnotit svůj přístup. Stálo před ním deset mladých kluků. Byli stejně staří jako on, někteří možná dokonce mladší. To ale neznamenalo, že to byli nějací chcípáci. Každý z nich měl ukázkově vysportovanou postavu, vlasy na ježka a celkově to byli drsně vypadající hoši. Podle uniforem Ondra poznal, že jsou to vojáci Ruské federace. Bylo tedy jasné, že ho jeho únosci převezli do sousedního Ruska. Kdyby byl Ondra gay, tak by si to dnes s největší pravděpodobností užil. Jenže Ondrovi se líbily holky a místo zábavy ho teď čekala tvrdá lekce pokory.

Každý z nich měl na sobě propocenou a zablácenou vojenskou uniformu. Tričko, maskáče a kanady. Ano, kluci si k Ondrovi odskočili během tréningu, ještě před tím, než měli možnost navštívit sprchy. Prý proto, aby Ondra každého z nich poznal takového, jaký doopravdy je.

Ondra pohledem znepokojeně přejel po boulích vyrýsovaných v jejich rozkrocích. To, co viděl, se mu ani trochu nelíbilo. Byli to sice jenom trochu odrostlejší kluci, ale to, co měli schované pod látkou svých trenýrek, jasně naznačovalo, že tam dole už jsou to dospělí chlapi, kteří své ocasy už hodně dlouho nepoužívají jenom na čůrání. Největší obavy měl ze dvou kluků úplně nalevo. Jejich narvané rozkroky dávali tušit, že mají mezi nohama mimořádně vyvinuté klacky.

Ondra si nedokázal představit, že by měl vzít do pusy péro byť jednoho jediného z nich, natož ocasy všech kluku do jednoho. Stalo tam před ním přece jen deset dospělých chlapů. Byl ale v pasti. Neexistoval způsob jak uniknout a další výprask chodidel by už nezvládl. Mohl se sice pokusit dále odolávat, jenže k čemu by to celé bylo? Mohli ho mučit celé hodiny, dokud by bolesti nepodlehl. Nezbývalo mu proto, než souhlasit s instruktorovým odporným požadavkem.

Ondrův první kluk Péťa

„Péťo, je tvůj,“ vyzval instruktor menšího černovlasého kluka. Ostatní vojáci se začali řehtat a poplácávat ho po zádech. Byl to sice sotva dospělý chlapec, ale jako neviňátko zrovna nevypadal. Napnutá látka a vyrýsovaný obrys na jeho vojenských kalhotách nenaznačoval pro Ondru nic dobrého. Bez otálení si rozepl svůj napěchovaný poklopec a stáhl gumu svých tmavě zelených trenýrek. Ondra se tak mohl zblízka "pokochat" pohledem na jeho podlouhlý klacek a pod ním visící pytlík obsahující dvě nalité kulky plné semene, které měl ten hajzlík v úmyslu nastříkat Ondrovi přímo do krku. Celý ten nehezký pohled dokreslovalo jeho tmavé, husté a neupravené ochlupení, které mu rostlo kolem péra a na koulích.

Ondra už viděl hromadu nahatých kluků, nikdy ale ne takto zblízka. Víc než kdy předtím si byl jistý, že tohle opravdu není nic pro něj. Nedokážete si představit, jak to bylo pro Ondru šíleně pokořující klečet před mladým nadrženým frajerem a být připraven na instruktorův rozkaz vzít jeho hnusný klacek do huby. Navíc ten jeho škodolibý úsměv. Musel si jeho ponížení pěkně užívat a Ondra s tím nemohl vůbec nic udělat.

„No tak, na co čekáš? Pusť se do práce. Vezmi ho do pusy a postav mu ho,“ zakřičel instruktor.

Jak se Ondra cítil? Asi jako každý normální heterosexuální kluk v jeho situaci. Vůbec mu nedělalo radost, že právě on je ten vyvolený, který bude nějakému nadrženému blbečkovi pomáhat snížit jeho nevybouřené sexuální napětí. Krev v Ondrovi vařila a chlap v něm vzdoroval. Na nic takového nebyl připraven. Ještě včera večer nemyslel na nic jiného než na holky a teď má vzít do pusy chlapský ohon?

Ondrovo zoufalství se prohlubovalo. Bojoval sám se sebou. Zhluboka vydechoval a snažil se uklidnit. Nemohl pochopit, proč se tohle děje zrovna jemu. Jeho přirozený odpor k mužskému tělu mu nedovoloval začít se věnovat penisu před sebou. Několik ran prutem přes jeho zmučená a bolavá chodidla pomohlo Ondru přesvědčit, že kouřit se opravdu bude. Jeho nohy si potřebovaly alespoň na chvíli odpočinout.

Nebylo to pro něj snadné, smířit se s bezvýchodností situace a přijmout fakt, že následující dny a možná i týdny stráví uspokojováním ocasů nadržených chlapů. Minimálně tedy do té doby, dokud se mu nepodaří uniknout. To, že by to snad musel dělat do konce svého života, si nepřipouštěl.

Nezbývalo mu než potlačit svoji orientaci. Přestal vzdorovat a podvolil se. Bez dalšího zdržování vzal Péťovo ochablé péro do pusy. Nevěděl, co má očekávat. Nedokázal si představit, jaké to bude. Věděl jen, že se mu to nebude líbit. Chuť jeho péra byla opravdu hodně intenzivní. Ondra poznal nejen to, že ten kluk dneska uběhl hromadu kilometrů, ale i to, že ten blbeček ještě před malou chvílí ochcával jeden z rohů stodoly. Ondra tak zjistil, co to znamená mít v hubě ohon skutečného chlapa. Byl to nepopsatelně velký rozdíl oproti čistému a voňavému dívčímu klínu. Opravdu si to užíval, ale určitě ne v pozitivním smyslu slova.

Ondra si nebyl tak úplně jistý jak na to. Kouření pér je přece jen výhradně holčičí záležitost. Ty ví nejlíp, jak kluka uspokojit, což Ondrovi už nejedna u nich dokázala. Ženské to mezi sebou dozajista neustále probírají. Jenže kluci to mají trochu jinak. Tuto dovednost k ničemu nepotřebují. Pro Ondru ale v té chvíli nic takového neplatilo. Oproti svým kamarádům se naučit hulit ptáky prostě musí.

Ondra obepnul svými rty celého Péťova čuráka a začal po něm pusou přejíždět. Jazykem se snažil dráždit citlivý povrch jeho vlhkého a oslizlého žaludu.

„Pozor na zuby,“ zakřičel Péťa a vlepil Ondrovi pořádný pohlavek.

Ondra se ze všech sil snažil vyhnout bolestivému trestu a rychle předvedl svůj skrytý a dosud neodhalený talent. Vojákovo péro mu začalo v puse velice rychle tvrdnout.

„Hloubeji, hlouběji. Pokud budeš víc používat i svůj jazyk, tak se vystříká rychleji,“ instruoval ho cvičitel za škodolibého pochechtávání přihlížejících vojáků, kteří si z Ondry neustále dělali srandu různými poznámkami útočící na jeho orientaci a mužnost. Té Ondrovi stejně moc nezbývalo vzhledem k tomu, že měl zrovna v puse chlapský klacek.

Vystříká rychleji? Ta představa se Ondrovi ani trochu nezamlouvala. Přesto ale bylo patrné, že dlouho nevybouřený Péťa ho tak či tak nenechá dlouho čekat. Ondra bez přestání jeho čuráka sál, cucal a lízal. Péťa ke konci už jenom skučel blahem a bylo jasné, co teď Ondru čeká.

„Vidíš, jak se mu stáhly kulky. Za chvíli to do tebe napere. Připrav se. A ani neuvažuj nad tím, že ucukneš hlavou dozadu nebo to snad vyplyneš. To, co by tě čekalo, by bylo mnohonásobně horší, to mi věř,“ upozornil instruktor Ondru.

Toho se Ondra obával ze všeho nejvíc. Na něco takového opravdu připravený nebyl. To ale nikoho nezajímalo. Tep se mu zrychlil očekáváním. Ondru teď čekala největší výzva jeho chlapeckého života. To už ale v puse ucítil první stříkanec. Ten týpek do něj pumpoval jednu dávku čerstvého semene za druhou, dokud zcela nezaplnila Ondrova ústa. Nebohému Ondrovi teď nezbylo nic než všechnu tu hustou, mazlavou a odporně slanou tekutinu spolykat. Nutno ale říct, že polykal statečně. Byl překvapený sám sebou, že to vůbec zvládl.

Jeden je za mnou, devět zbývá

Když si Ondra uvědomil, že musí zvládnout ještě dalších devět kluků, nechat si do krku nastříkat obsah devíti plných varlat, když jenom jedno jediné péro mu dalo tolik zabrat, chtělo se mu brečet. A to se bál, že se mu nezadaří. Nakonec to vypadá, že si přece jen užije sexu víc než dost. Jenomže poněkud jinak, než si představoval. Zcela jistě neměl jeho výlet zahrnovat péra nadržených ruských vojáků.

Vojáci ale Ondrovi moc času na odpočinek nedali. Sotva schoval Péťa svoje vycákané péro do kalhot, už stal před Ondrou další z vojáků. Mezi nohama se mu houpalo tlusté žilnaté péro a pod ním opět nevyprázdněné koule. Vzít do pusy další klacek nebylo pro Ondru o moc snazší než u prvního kluka, přesto se ale rozhodl raději neodporovat. Věděl, že pokud chce přežít, nemá na vybranou.

Ondra se nakonec opravdu postaral o všech deset kluků. Každý z nich mu nastříkal do krku notnou dávku mrdky a Ondra každou nálož do poslední kapičky poslušně zhltal. S tím bojoval u každého z nich, u prvního stejně jako u posledního.

Chlapci byli s Ondrovým výkonem spokojení. Každý z nich za jeho služby zaplatil nějakých 200 rublů, tedy něco kolem 70 našich korun. Je to ironie. Dřív by Ondra nevzal do huby chlapské péro ani za sto tisíc a teď byla jeho taxa jenom pár desítek korun za ocas. Ondra se nemohl cítit víc ponížený.

Byla to Ondrova první zkušenost s mužským tělem a jen těžko se s tímto zážitkem vyrovnával. Tehdy ještě netušil, že ho vojáci ze základny během výcviku navštíví ještě nesčetněkrát. Na základně bylo přece jen několik set mladých mužů dychtících po troše uvolnění a Ondra společně s ostatními otroky pro ně byli nejdostupnější a nejlevnější alternativou.

Instruktor teď zlomeného a poníženého Ondru zavedl za místním „doktorem“, kde ho čekalo důkladné a velmi nepříjemné vyšetření. O tom ale až v příštím díle.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (68 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (69 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (66 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (65 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (75 hlasů)

Komentáře  

+4 #10 Pokračováníotrokh 2019-05-08 15:08
Už by to chtělo nějaké pokračování.
Citovat
+3 #9 Previchova ondryJajo 2019-04-27 21:31
Ja si prosím tiež takú prevychovu
Citovat
+7 #8 Odp.: Ondrova převýchova I. – ÚnosKluk 2019-03-09 17:44
Wow, super povídka! Těším se na příští díl, zejmena na to vyšetření :)
Citovat
+7 #7 Odp.: Ondrova převýchova I. – ÚnosAngel 2019-03-03 23:04
A potrebujem nové diely, posnaž sa prosím ;*
Citovat
+4 #6 Odp.: Ondrova převýchova I. – ÚnosAngel 2019-03-03 23:03
Milujem to
Citovat
+6 #5 ÚžasDoggi 2019-03-02 20:23
Krása povídka a upřímně Ondrovy dost závidím. Byla by sranda, kdyby si jej nakonec vzal na starost sám velitel.
Citovat
+12 #4 Odp.: Ondrova převýchova I. – ÚnosTomáš98 2019-02-27 17:32
Super, taky se těším na pokračování! :lol:
Citovat
+11 #3 Rajcovníhouse boy 2019-02-27 15:48
Těším se na pokračování :)
Citovat
+16 #2 Hmmm:-)tom 2019-02-26 05:41
to už tady dlouho chybělo.....moc čtivé, moc rajcovní:-)
Citovat
+11 #1 Odp.: Ondrova převýchova I. – ÚnosTanoby 2019-02-26 00:14
Top libovost!
Citovat