Ondrova převýchova V. – Ztráta toho posledního

„Ondro, dneska je tvůj velký den,“ povídá instruktor během snídaně. „Společně s Erikem se oblíkněte do cestovního a za deset minut vás oba čekám nastoupené na nádvoří. Pojedeme na malý výlet, navštívit velitelova syna,“ poznamenal instruktor škodolibě.

Je to tady. Den, kterého se Ondra tolik obával. Právě dnes do něho nějaký cizí borec strčí svůj hnusný ocas a ojede ho jako nějakou děvku. Dnes je ten den, kdy přijde o to poslední, co mu ještě zbývá. O svoje panictví.

Cesta netrvala dlouho, nemohli proto být zase tak daleko od farmy. Kde přesně se ale nacházeli, chlapci nevěděli, protože nákladový prostor dodávky neměl z bezpečnostních důvodů vůbec žádná okna. Před vystoupením z auta jim instruktor navíc navlékl pytle na hlavu, které sundal až ve chvíli, kdy se nacházeli ve sklepních prostorech nějaké budovy, pravděpodobně bývalé školy, soudě dle staršího, typicky školního vybavení uloženého podél zdí.

O několik nekonečných minut později Ondra uslyšel přijet nějaká auta a následně rozbujelé hlasy skupinky kluků linoucí se přístupovou chodbou. Za okamžik se rozrazili dveře a do místností vpadlo několik rozdováděných frajerů ve školních uniformách nějaké pravděpodobně soukromé univerzity. Jednalo se o velitelova syna Míšu a několik jeho vybraných spolužáků ze školy. To ale nebyla ta divná část. Všem těm klukům totiž zakrývaly oči zlatě zdobené škrabošky, stylem podobné těm, co se používají na karnevalu v Benátkách. Škrabošky sice zakrývaly pouze vrchní část obličeje, ale dost na to, aby je hoši v případě nějakých problémů nedokázali identifikovat. Nakonec, někteří ti chlapci pocházeli z dobrých rodin a nechtěli mít oplétačky s policií. To ale nic neměnilo na tom, že takto zahalené obličeje naháněly strach. Ondra měl pocit, že je součásti nějakého rituálu s ne moc hezkým koncem.

Školní uniforma ale vypadala poměrně obyčejně. Míša a ostatní starší hoši měli na sobě tmavě modré sako s červeným lemováním a vyšitým zlato-červeným znakem školy. Pod ním měli bílou košili a proužkovanou kravatu a nohy jim zakrývaly dlouhé šedé kalhoty a černé boty. Dva mladší chlapci měli jenom krátké šortky, zato ale zase dlouhé šedé ponožky s červeným proužkem nahoře a místo saka pouze modrý svetr, ovšem taktéž s vyšitým znakem univerzity.

Ondra nemohl jinak, než svůj pohled zaměřit dolů do jejich vypoulených rozkroků. Byl to už taková rutina ověřit si, s čím se bude muset potýkat. Holt, dřív se Ondra koukal holkám na zadek a do výstřihů, dnes místo toho hodnotí vybavenost ostatních kluků mezi nohama. Jak hluboko jenom klesl. Nevýrazné obrysy jejich ozdob ale ve volných kalhotách příliš neumožnovaly posoudit obsah jejich rozkroků, tedy kromě dvou z nich, kde ani volné kalhoty nedokázaly zakrýt ty jejich hadice. Bohužel jedním z nich nebyl nikdo jiný než syn velitele.

Rodiče těchto hochů byli nepochybně nějací zazobanci, už jenom podle velkých a draze vypadajících hodinek, které měl každý z nich na ruce a které musely stát pěkný balík. Jednalo se skutečně o velký skok v „úrovni“ Ondrových zákazníků, které doposud tvořily spíše nižší vrstvy ruské společnosti, jako jsou vojáci nebo chlapci z „polepšovny“. Pravdou ale je, že tihle „slušní“ chlapci Ondru znepokojovali mnohem víc než „obyčejní“ grázlíci z internátní školy nebo vojenské základny. Co taky může být horšího, než se dostat do spárů bandy bohatých fracků?

Velitelův syn ale Ondru znepokojoval přece jen o něco víc. Míša byl stejně jako jeho otec vysoký, vysportovaný a světlovlasý hezounek s vojenským sestřihem. Rozhodně to nebyl žádný milý a hodný hoch, ale podobně jako jeho otec to byl obyčejný nadržený a sadistický hajzlík, který moc rád ubližuje slabším a pro kterého není Ondra nic víc než hračkou na uspokojení jeho nejen sexuální a perverzních potřeb. Co ale Ondrovi nahánělo strach nejvíc, byly jeho světle zelené pronikavé oči, které ho celou dobu pozorovaly skrz otvory ve škrabošce.

„Na co čekáte, hoši. Svlíknout,“ zazněl první příkaz od Míši.

Oba chlapci ze sebe rychle shodili těch několik málo kousků propůjčeného oblečení a poslušně vyčkávali na další rozkazy.

„Proč má mezi nohama tu kovovou věc?“ zeptal se udiveně nejmladší z nich na Ondrův pás cudnosti. „Aby si to víc užil, zatímco ho budeš mrdat,“ odpověděl Míša vážným a trochu otráveným tónem. Následoval výbuch smíchu a sestava dalších urážek zpochybňující Ondrovu sexualitu.

„Fajn, hoši, kdo si dnes chce zapíchat, je právě tady Ondra vaše volba. Kdo si vystačí s rychlou kuřbou nebo se chce jenom trochu pobavit, obraťte se na jeho spolubydlícího Erika,“ rozdělil Míša role obou chlapců.

„Nejprve ale připravte houpačku, hoši,“ rozkázal Míša svým kumpánům. Jakou houpačku, proboha? Ondra vůbec netušil, oč se jedná. Znepokojeně sledoval, jak z krabice vytahují srolované kožené „sedátko“ a řetězy pro jeho zavěšení. Sedátko bylo vlastně velký kožený obdélníkový dílec, který měl po stranách lesklé kovové kruhy, které ho za pomocí pevný řetězů umožnovaly připevnit ke skobám na stropě.

Tohle bude bezpochyby náročný večer.

Osahávání

Zatímco kluci dávali dohromady houpačku, obrátil Míša pozornost na zcela nahého Ondru. Důkladně si prohlížel a nezapomněl ani občas přejet dlaní po vybraných částech jeho zimou a strachem se třesoucího těla. Zaujalo ho zejména Ondrovo ploché bříško a hrudník, ale líbily se mu taktéž jeho vysportované a světlými chloupky pokryté nohy. Při každém jeho doteku Ondrovi začala naskakovat husí kůže, tak moc vystrašený tehdy Ondra byl.

„To snad není ani možné, jak hezký a roztomilý klučina seš. V klacku mi z tebe hučí jako už dlouho ne. To jsem netušil, že jsou kluci tam od vás takoví hezounci,“ okomentoval Míša Ondrův vzhled, zatímco si přes látku kalhot mnul svého nabíhajícího čuráka. Ondra moc dobře věděl, že kvůli té věci tam dole dnes přijde o poslední kousek chlapa v sobě.

„Nejvyšší čas sundat tu ošklivou věc, kterou máš nasazenou na svém ocásku. Hlavně se ale už konečně uklidni. Nic tak hrozného se ti dnes zase dít nebude. Naopak, myslím, že si to dnes dokonce užiješ,“ reagoval Míša na vystrašený pohled Ondry, zatímco z kapsy vytáhl sadu několika klíčů a tím nejmenším z nich odemknul zámek na pásu cudnosti, který tak dlouho držel Ondrovo péro v zajetí.

Nic si Ondra nepřál víc, než aby mu tu věc konečně sundali, jenomže teď, když se mu jeho konečně přání splnilo, moc velkou radost neměl. Jeho péro bylo zcela napospas skupince teplých frajerů a to poslední, co potřeboval, aby si s jeho pérem hrál nějaký přihřátý boreček. Mohl jen hádat, co si pro něj připravil, aby ho potrápili. Tihle kluci si pod slovem potěšení představují všechny možné nechutnosti a odpornosti a zcela jistě něco jiného, než co se bude líbit Ondrovi.

„Neboj, kluku. Jenom chci vidět ten tvůj roztomilý ocásek pěkně v pozoru,“ snažil se ho Míša uklidnit. Kdyby neměl Ondra svázané ruce, okamžitě by si svoje mužství zakryl dlaněmi. Po týdnech výcviku mu sice nahota nebyla cizí, jenomže kluci, které musel den co den navštěvovat, se o něj nebo jeho péro nikdy nezajímali a sotva se ho letmo dotkli. Brali ho pouze jako prostředek k vyprázdnění svých plných koulí a vybití přebytečně energie. Nic víc. Tenhle kluk ale od Ondry očividně očekával víc než to.

Poté, co Míša osvobodil Ondrovo týdny vězněné péro, začal si s ním okamžitě hrát. Nejprve jenom jemně promnul jeho citlivé a k prasknutí napnuté kulky a hned na to začal mnout i jeho strachem a zimou scvrklý pinďourek. Nehonil mu ho, spíše jenom tak škádlil. „Sakra, to jsou mi ale plné koule,“ okomentoval Míša Ondrova zvětšená varlata, zatímco je masíroval nebo spíš drtil.

Nikdo z přítomných se proto ani nedivil, že začalo Ondrovo péro na Míšovo osahávání skoro okamžitě reagovat. Ondra se sice snažil vzrušení zabránit, ale rychle pochopil, že je to naprosto marné. Příliš dlouho se ho tam dole nikdo nedotýkal a jeho ocas se prostě potřeboval trochu protáhnout. Přestože sám sebe už delší dobu za chlapa nepovažuje, fyzicky je to pořád mladý muž, ničím se nelišící od jeho neméně nadržených zákazníků.

Ondrovi teď stál jako svíčka a tvrdého ho měl jako nikdy předtím. Cítil, jak mu v něm silně pulzuje krev, a vzrušení to bylo skoro až nepříjemné.

„Jsi moc pěkný kluk a nemáš se vůbec za co stydět. Byla by přece škoda neukázat světu takový pěkný ocas, nemyslíš?“ povídá Míša. Neváhal a z kapsy vytáhl mobilní telefon a pořídil hned několik opravdu detailních fotek. „Tyhle ti přidám do profilu. Určitě tak přitáhneme pozornost hned několika dalších platících zákazníků.“

Studem rudého Ondru přirazil Míša ke zdi, celým svým tělem se k němu přitiskl. Jednou rukou ho trochu přidusil, zatímco jeho druhá ruka zajela do Ondrova rozkroku a začala dráždit jeho nebohého čuráka. Pomalu, ale opravdu hodně pomalu mu ho začal honit. Dost na to aby udržel erekci, ne dost na to, aby toho Ondra dokázal využít a udělat se. Ondra vzdychal a skučel jako malý kluk, ale víc dělat nemohl. Bylo to šíleně trýznivé. Míšovy letmé dotyky Ondru doslova doháněly k šílenství.

„Už jsme s tím hotoví,“ povídá jeden z kluků. Houpačka byla složena a pevně připevněná ke skobám na stropě. „No tak, hoši, nevidíte, že tu mám něco rozdělaného. Promiň, Ondro, budeš si muset počkat,“ povídá škodolibě Míša a několikrát ještě přejel rukou po Ondrově ztopořeném a řádně oslizlém péru, ale víc se mu už nevěnoval. Ondrovi tak nezbylo, než se smířit s tím, že si dlouho očekávaný orgasmus bude muset odpracovat.

Teď, když byla „houpačka“ připravená, mohl se do ní Ondra „pohodlně“ usadit nebo spíš lehnout. Celá ta konstrukce připomínala houpací síť. Bohužel účel této „houpací sítě“ byl poněkud jiný a bezpochyby ne tak příjemný. Poté co byl Ondra usazený do kožené sedačky, zvedli mu hoši obě jeho nohy nahoru do prostoru a kotníky pevně připevnili k připraveným popruhům na konci houpačky. Podobně i zápěstí na obou jeho rukách zafixovali k poutům za hlavou.

Ondra byl teď chlapcům vydaný na milost a nemilost. Visel uprostřed místností s vystrčeným zadkem do prostoru a jeho panická dírka byla pohodlně přístupná a připravená k opíchaní, podobně jako byla jeho pusa ve výšce mužského pasu připravena poskytnout případným zájemcům orální uspokojení.

Ztráta toho poslední

„Slyšel jsem, že moc rád kouříš chlapům péra. Je to pravda?“ zeptal se ho s vážným obličejem Míša, přestože moc dobře věděl, jak se věci mají.

„Ano, pane. Rád kouřím chlapům péra,“ vzdychl Ondra unaveně. Míša se jenom zasmál.

„To neznělo moc přesvědčivě. Měl bys trochu zapracovat na svém přístupu, chlapče,“ reagoval na odpověď Míša a silně ho plesknul přes jednu z půlek.

Pravdou ale je, že Ondra tyto věci už opravdu neřešil. Nemělo cenu s tím bojovat, šlo se tomu pouze přizpůsobit. Dříve mu to přišlo naprosto nepředstavitelné, ale dnes bral kouření chlapských ocasů jako nepříjemnou, ale nezbytnou součást svého nového života a byl s tím už delší dobu smířený. Nikdy to sice nebude jeho věc, ale u svého stého péra si uvědomil, že to není zase něco tak hrozného. Je to prostě jenom forma sexu, nic víc. To, že ho ale dnes chtějí tihle hoši opíchat, to je něco úplně jiného. S tím se už vyrovnat nedokáže.

„Vždyť my to tady s tebou myslíme dobře. Asi si neuvědomuješ, jak moc je mužské semeno zdravé. Obsahuje mnoho vitamínu a minerálů, snižuje stres a zvyšuje délku dožití. Zejména semeno mladých mužů, tedy například naše, dokáže omladit buňky až o třicet procent. Příroda to opravdu zajistila dobře. Kluk se uvolní tím, že semeno vystříkne, a holka tím, že celou jeho nálož do poslední kapičky spolyká,“ koukal se Míša na svoje chechtající se kámoše. Jasně, holka je tady dnes Ondra. Pochopeno. Sám Ondra dříve holky krmil podobnými žvásty o pozitivních účincích chlapského ejakulátu, takže je jenom příhodné, že si to teď vyžere až do dna.

Je sice pravda, že po fyzické stránce se tady na farmě Ondra cítil lépe než kdy předtím, určitě to ale nebylo vlivem doslova neskutečného množství spolykaného semene, ale spíše díky velice přísnému režimu, kdy kombinace fyzického tréninku a rozcviček spolu se zdravou stravou bez alkoholu a každodenní studenou sprchou udělala svoje.

„Dost řečí. Teď se předveď, frajere,“ přikázal mu Míša, zatímco si z kapsičky vyšité na kalhotách vytáhnul svého nabíhajícího a samou touhou po Ondrovi ulepeného čuráka.

Před Ondrou tak opět trčelo další ruské péro, jakých za poslední týdny viděl už desítky, ne-li stovky. Vůbec nezáleželo z jaké společenské třídy ten nebo onen kluk pochází, mezi nohama byli všichni stejní. Každému z nich visel mezi nohama nadržený ocas a plné koule a každý z nich očekával, že se o něj Ondra se vší pečlivostí a náležitou úctou postará. Stejně jako většina kluků tady, měl i Míša mezi nohama klacek odpovídající jeho přehnaně vysokému sebevědomí a Ondra se mu stejně jako už tolikrát předtím začal svědomitě věnovat. Alespoň si ho ten hajzl opláchl pod tekoucí vodou v umyvadle, což byla příjemná změna po včerejší skupince zapocených a zablácených hochů z nedalekého internátu.

„Kouřit umíš, o tom žádná, ale jak asi tušíš, kvůli tomu tady dnes nejsem,“ povídá Míša po krátké orální stimulaci jeho ocasu.

Ondra teď nervózně sledoval svlíkajícího se Míšu a moc dobře si uvědomoval, že jakmile do něho vrazí ten svůj špinavý klacek, už nikdy nebude tím klukem, kterým býval. Jeho roztažená prdel bude stigma, které si ponese po zbytek života. Navždy už bude ten buzerant s rozmrdanou dírou. Nemohl uvěřit tomu, jaký arogantní kretén dříve býval. Myslel si, že je ten nevětší alfa samec na světě a že ho každá holka chce a touží po něm. Nenapadlo by ho, že nakonec skončí zrovna takhle.

Není to zase tak dávno, kdy Ondra společně se svými neméně nadrženými kamarády pravidelně píchali svoje holky na malých kolejních postelích nebo na takové velké opotřebované matraci, kterou jeho nejlepší kámoš Honza „provozoval“ v podkroví chaty svých rodičů. Nebyla to sice žádná romantika, ale byli to nakonec jenom obyčejní nadržení post-pubertální hoši, kterým šlo jenom o to jedno. Jejich přítelkyně proto měly naštěstí pochopeni a byly vždy ochotné svým chlapcům vyhovět. Samozřejmě na oplátku za nějakou tu večeři, kytku a někdy hodně náročnou předehru.

Teď se ale Ondrova role poněkud obrátila a jemu tak nezbývalo, než převzít opačnou pozici. Stejně jako ty holky tehdy bude teď Ondra muset „ochotně“ pomáhat ostatním chlapcům s jejich potřebami. Přišlo mu naprosté šílené, že už za malý okamžik mu ten borec vrazím do prdele ten svůj velký naběhlý ohon.

Jenomže to už Míša ze sebe shodil i poslední kousek oblečení a stál tam nad Ondrou se ztopořeným ocasem, plně připravený mu ho tam vrazit. Jediný kousek oblečení, který si nechal, byly jeho bíle sportovní ponožky. Věc, která z nepochopitelného důvodu holky tolik štve, Ondru ale ani trochu neznepokojovala.

„Ty vole, já už tolik dní nestříkal, že ani netušíš, jak rád ho vrazím do tak rozkošného hošíka, jako jsi ty,“ povídá natěšeně Míša. „Počítej s tím, že poprvé to nebude moc příjemné. Přeměna klučičí díry v holčičí kundu je vždycky bolestivá procedura. S tím se nedá nic dělat. Ale nakonec se tvoje dírka svojí nové roli přizpůsobí, uvidíš. Máš ale štěstí, že se mi líbíš, takže na tebe půjdu zlehka a to není něco, co obvykle dělám,“ hrál si Míša s Ondrou. Hajzl zkurvený. Co by dal Ondra za to, kdyby mu mohl rozmlátit ten jeho namyšlený hnusný ksicht.

Míša si rukou pomohl nasměřovat péro a bez zbytečného otálení ho začal pomalu zasouvat do Ondrovy panické prdele. Nebylo to vůbec dobrý, protože Míša musel trochu víc zatlačit, aby prorazil dovnitř, což samozřejmě pekelně bolelo. Ondra jenom zakňučel, ale takhle volně zavěšený ve vzduchu neměl jak jeho pronikající ocas zastavit. Mohl to prostě jenom přetrpět až do konce.

„Sakra, ty máš ale úzkou dírku, to ti povím. Hlavně s tím ale nebojuj, jinak to bude jenom horší.“

Ondra cítil, jak si Míšův tvrdý penis zkušeně proráží cestu dovnitř. Vnímal, jak jeho díra polevuje a roztahuje se jako holčičí kundička. Ta je ale přece jen pružnější a dokáže se přizpůsobit jakémukoliv péru. Chlapská prdel ale na tohle není stavěná. Myslel si, že ho ten velký čurák roztrhne. Míša ale do Ondry navzdory jeho skučení bez přestání vnikal, pěkně centimetr po centimetru, dokud celé jeho dlouhé péro nezmizelo někde hluboko uvnitř v Ondrovi. Bolest začala konečně ustupovat.

Tím to ale neskončilo, protože sotva se Ondra vzpamatoval, začal proti němu Míša přirážet. Nejprve zlehka, ale nakonec zrychlil tempo a začal ho tak naplno a pěkně tvrdě šukat jako správnou a poslušnou děvku. Znovu a znovu svoje péro vysouval, jenom aby mu ho tam zase celé vrazil až po kořen. Ondra proti přirážejícímu ocasu statečně bojoval, jenomže to bylo něco tak pokořujícího a potupného, že tomu nakonec nedokázal déle odolávat. Oči mu zvlhly a po tváři mu začal stékat tenký pramínek slz.

„Nebreč, už brzo to budeš mít za sebou,“ setřel mu Míša slzy prstem.

Ivoš

Zatímco se Míša plně věnovat Ondrově díře, začali ostatní kluci povzbuzovat jednoho z mladíků v šortkách, benjamínka skupiny, aby ho strčil Ondrovi do huby. Byl to takový vyplašený a nesmělý “slušňáček“, přesto stan mezi jeho nohama jasně ukazoval, že čuráka má už dávno připraveného k akci.

Nakonec se týpek odhodlal a odhodil stud stranou. Tím si vysloužil potlesk od svých kamarádů a několik poplácání po zádech. Rozepl si knoflíčky na šortkách a z kapsičky vytáhl svého ztopořeného pinďoura, kterého bez dalšího zdržování vrazil Ondrovi do pusy.

Ondra moc nadšený nebyl. Další, sotva dospělý klučina, který teprve nedávno opustil cecky své matky a už hledá někoho, kdo bude cucat mlíko z jeho čuráka. Proč se ale musí zaučovat zrovna na něm? To si tam venku nemůže najít nějakého teplého kluka, který mu to udělá?

„Uvědomuješ si doufám, že jsi první osoba, která tady Ivošovi kouří to jeho roztomilé pérko. Proto ti radím, aby ses mu věnoval se stejným zápalem, jako by to byl tvůj nejlepší kamarád.“

Nejlepší kamarád? Vzpomněl si Ondra na svého dlouholetého kamaráda Honzu, nejlepšího parťáka na balení holek. Možná to bylo nadrženě hovado, ale jemu by nikdy péro kouřit nemusel a nikdy by po něm ani nic takového nechtěl.

Netrvalo to moc dlouho a Ivoš zaskučel a vycákal se jako nějaký malý puberťák. Sakra, ten kluk měl ale zásoby. Ondra měl co dělat, aby tu jeho nálož zhltnul a nevysloužil si tak trest za neposlušnost.

„Ty vole, ty máš ale krátkou výdrž,“ smáli se mu ostatní kluci.

„Bez obav, hoši. Jenom trochu vydechnu a budu opět připravený k akci,“ odvětil sebevědomě Ivoš, jehož nesmělost a ostych jako by se zázrakem rozplynuly. Stačilo mu pouze vykouřit čuráka.

Křest na buzeranta

Vystříkaným Ivošem to samozřejmě neskončilo. Zpocený a blahem hekající Míša byl na něm stále přilepený a bez přestání píchal jeho prdel. Nikdy před tím nebyl Ondra tolik v něčí moci a necítil se tak podřízeně jako teď. Oba chlapci teď byli fyzicky propojení a Ondra cítil, jak hluboko v něm kmitá ztopořené péro nějakého cizího týpka. Ondrova přeměna v holku už byla téměř u konce.

Potom co Míša přestal Ondru ponižovat různými blbými poznámkami a místo toho začal jenom zhluboka vzdychat, bylo jasné, že se blíží nevyhnutelný závěr. „Už budu stříkat, Ondro,“ upozornil ho shovívavě udýchány Míša. Pevně chytil Ondru za jeho chlupaté nohy a začal proti němu přirážet jako smyslů zbavený. Potom hlasitě zaskučel a Ondra ucítil, jak teplá mrdka začíná plnit jeho nově vzniklou „kundičku“. Ondrův křest na plnohodnotného buzeranta byl dokončen. Jeho sexuální identita byla zcela a nenávratně roztrhaná na cáry a stejně jako jeho někdejší heterosexualita se stala dávnou minulostí.

Erik na tom není o nic líp

Poté, co Míša nastříkal obsah svých koulí do Ondrovy díry, dal pokyn Erikovi, který poslušně přiběhl a začal jazykem důsledně vylízávat vytékající bílou tekutinu. „Jo, přesně tak. Pěkně svoji holce vylízej tu její kundičku. Uvidíš, že se jí to bude moc líbit,“ povzbuzoval Míša nebohého Erika.

Ano, je to tak. Erik vždy musel dočista vylízat a zhltat všechnu mrdku, kterou do Ondry nastříkal předešlý účastník. To dá přece rozum, že chlapci nemají zájem sdílet díru zaneřáděnou cizím semenem. „Nejsme přece žádná prasata,“ vysvětlil Míša důvod tohoto opatření.

Ondra byl sice před odjezdem důkladně vyčištěn a kromě čerstvé nastříkaného semene jeho „kundička“ nic víc neobsahovala, to ale neměnilo nic na tom, že na škále nechutností a odporností patřila tato povinnosti na její úplný vrchol. A to si Ondra dříve myslel, že nemůže být nic horšího, než z chlapského ocasu vycucat a spolykat čerstvé semeno. Očividně může.

Navzdory tomu všemu musel ale Ondra příjmout fakt, ač velmi nerad, že Erikův jemný jazyk přejíždějící a dráždící nervová zakončení uvnitř jeho řitního otvoru mu pomáhá se alespoň trochu uvolnit mezi jednotlivými koly. Zejména pak tehdy, kdy se Erik odhodlal a zabořil svůj jazyk i o něco hlouběji. To Ondra dokázal i zapomenout na to, kde se nachází a co ho dnes ještě čeká.

To ale bohužel nebyla jediná Erikova povinnost. Zatímco se většina chlapců celou dobu věnovala Ondrovi, někteří z nich se rozhodli zaměřit svoji pozornost právě na přihlížejícího Erika.

Chlapci Erika posadili na židli a jak ruce, tak i nohy mu pevně svázali provazem. Hned jak Erika znehybnili, neváhal jeden z nich vytáhnout čuráka z kalhot a vrazit mu do huby. Erik se sice trochu zakuckal, ale hned jak se vzpamatoval, začal mu ho poslušně kouřit. Druhý neotálel a začal se „na oplátku“ věnovat Erikově péru. Roztáhl jeho třesoucí se nohy a začal mu ho bezostyšně honit. Erik sice nepříjemným dotykům odolával, ale ztopoření zabránit nedokázal. Borec neváhal a začal mu ho kouřit se stejným elánem jako Erik jeho kamarádovi. Erikovi to dávalo jasně zabrat věnovat se něčímu ocasu a zároveň snášet sexuální stimulaci svého vlastní péra. Ondra moc dobře věděl, že Erik snáší cizí dotyky tam dole mnohem hůř než povinnost někomu jinému kouřit péro. Ke svoji smůle měl Erik na svůj věk mezi nohama docela slušný klacek, který holt přitahoval pozornost buzerantů.

To už ale jeho kámoš zakřičel: „Hoši, stříkám.“ Při pohledu na Erikův výrazně rychle se pohybující ohryzek na krku byl jasné, že mu do pusy napral solidní dávku tekutiny. Ondra si uvědomil, že se na ně ti hajzlové museli předem připravit a záměrně si to nedělali minimálně několik dní.

Erik se popral se svým úkolem bez ztráty hvězdičky, a mohl se proto začít věnovat jeho neměně nadrženému kamarádovi, který už před ním připraveně stál. Několik kapiček bílé tekutiny mu ale přece jen uteklo a viditelně teď stékalo po jeho tváři dolů.

Bylo to naprosto šílené sledovat, jak je takový hodný a chytrý kluk nucen dělat takové zvrhlé odpornosti. Vždyť to byl kluk na samotném začátku svého sexuálního života a jeho první zkušenosti zahrnují kouření pér cizích chlapů a polykání obsahu jejich plných varlat. Ondra si ani nedokázal představit, že by kluci byli jeho první a jediná sexuální zkušenost v životě.

Dokážu to? Ondra poznává svoje tělo.

Stejně jako Erik měl i Ondra před sebou pěkný kus práce. Pořád se ještě musel postarat o několik dalších nevybouřených kluků. Někteří si vystačili s rychlou kuřbou, většina z nich si ale chtěla ověřit, jestli Ondrova přeměna v holku proběhla bez problému.

Ondra teď vlastně nebyl nic jiného než nádoba na vystříkání jejich pér, do které může každý týpek v okolí beztrestně vrazit svoje péro. Američani pro to mají dokonce označení Cum Dumpster, které teď asi nejpřesněji vyjadřovalo i jeho současnou pozici. Dříve toto spojení Ondra považoval za zábavné a společně s kamarády ho používali pro označení některých ze svých „kamarádek“. Teď, když si Ondra osobně ověřil, že lze toto spojení použít i pro označení kluka, nic vtipného na něm neviděl. Sám teď spolykal víc mrdky, než všechny jeho holky dohromady.

Když Ondru klátil třetí nebo čtvrtý borec, takový malý namachrovaný blonďatý frajírek, stalo se něco neočekávaného. Ondra začínal cítit dobře známé šimrání v klacku. Čím tvrději ten kluk přirážel, tím víc mu v něm cukalo. Ondra nemohl dělat nic jiného než bezmocně sledovat, jak se mu začíná stavět péro. Takto odhalený ale neměl jak tento stav zakrýt. Co se to do hajzlu děje? Nějaký týpek ho tady mrdá do prdele, v hubě má něčí ztopořené péro a jemu se začne stavět ocas, jako by se jednalo o něco běžného a úplně normálního. Několikatýdenní nošení pásu cudnosti si holt začalo vybírat svoji daň.

„Jemu se to vážně líbí, parchantovi,“ vykřikl borec a začal ještě víc přirážet.

„Asi se mu líbíš. Nakonec, vypadáš tak trochu jako tady jeho kluk Erik, nemám pravdu, Ondro?“ začal se mu vysmívat Míša.

Takto silně vzrušení Ondra nikdy předtím nezažil. Ve ztopořeném ocasu mu silně pulzovala krev a Ondra rychle rozpoznal, že to na něj jde. Ano, opravdu. Ondra měl pocit, že se snad udělá, aniž by se jeho péra vůbec někdo dotkl, prostě a jednoduše „pouhou“ anální stimulací. Vlny vzrušení procházely celým jeho tělem. Tohle všechno, tyhle pocity byly pro Ondru něco úplně nového, a nevěděl proto, jak na ně reagovat. Byl to možná akt čistého zoufalství, ale musel se o to alespoň pokusit. Začal proto proti jeho tvrdému ocasu přirážet. Může to být nakonec jediná šance, jak dosáhnout vytoužené úlevy. Snažil se najít to správné tempo, které by co nejideálněji stimulovalo jeho rozdrážděnou prostatu. Týpek se ale udělal moc rychle a ani žádný jiný z jeho kamarádů nevydržel dost dlouho na to, aby Ondra dokázal dosáhnout vyvrcholení. Nebyl na tento způsob stimulace zvyklý a oni se vlastně chlapci ani moc nesnažili. Taky, proč by měli? Byli to jenom obyčejní a sebestřední frajírci a to poslední, co je zajímalo, jsou potřeby jejich nové hračky na šukání. Aby měl Ondra vůbec nějakou šanci, museli by ho ti kluci mrdat déle, mnohem déle. Ne se udělat do několika málo minut jako nějací puberťáci.

Sakra, co to z něho jenom udělali? Nakonec je tady ještě bude prosit o, aby ho opíchali. Tihle hajzlové opravdu dokážou překroutit všechno, co dělá chlapa chlapem.

„Neboj, nakonec na to přijdeš. Přece jen teprve začínáš poznávat svoje tělo a všechny jeho možnosti. Příležitostí budeš mít víc než dost, to mi věř,“ zašeptal Ondrovi do ucha Míša, který si jako jediný všiml jeho zoufalé snahy.

„Hoši, doufám, že se vám dnešní večer líbil, pokračovat ale budeme nahoře, kde na vás čeká občerstvení a několik vychlazených lahví vodky,“ ukončil dnešní sexuální orgie Míša. Už tak dost navátí chlapci mu zatleskali a celý rozjaření se odpotáceli ven z místnosti.

Pro Ondru a Erika ale ještě večer neskončil. O tom ale až příště.