Ondrova převýchova III. – Výcvik začíná

První ráno

Nový den pro Ondru nezačal zrovna příjemně. Na takový budíček jen tak nezapomene. Dva nabouchaní týpci ho nejprve pořádně propleskli a následně skopli z kavalce na studenou podlahu. Zmatený Ondra nevěděl, která bije. Kýbl ledově studené vody ho ale rychle uvedl do reality. To už ho ale vlekli temnou chodbou někam do neznáma.

„Co mi to děláte, kam mě to vedete?“ křičel hystericky Ondra. Schody vedoucí do sklepních prostor farmy jistě nenaznačovaly nic dobrého. Odpovědi se ale nedočkal, pouze silné rány do břicha.

Když Ondra spatřil ponuré prostory mučírny a všechny ty podivné nástroje, začal panikařit. Dozorci ho ale drželi pevně, a jakýkoliv odpor byl proto marný.

„Včera jsi nespolupracoval tak, jak se na otroka patří, a proto tě dnes čeká trest,“ dočkal se Ondra několika prvních slov od jinak mlčících dozorců.

Ondru čekala projížďka na koníkovi. Co to ale pro něj znamená, netušil. Onen koník, nebo taky trestná koza, nebylo nic jiného než dvě dřevěné desky stlučené do tvaru střechy, na jejíž ostrý vrchol si musel Ondra sednout.

Dozorci donutili vystrašeného Ondru vyšplhat na hřbet tohoto „koníka“ a velice rychle pochopil, o co skutečně jde. Tlak, který pocítil mezi nohama, nebyl ani trochu příjemný. Není se čemu divit, vždyť celou svoji vahou seděl na svém rozkroku, na jednom nejvíce citlivém místě na těle. Aby Ondra nemohl uniknout, přivázali mu obě nohy k podlaze. Dozorci ho potom nechali samotného, pouze ve společnosti bolesti.

Nepříjemný pocit se postupně měnil v bolest a bolest v agonii. Ten tlak byl nesnesitelný. Každá minuta mu připadala jako věčnost. Ondra seděl příliš vysoko nad zemí, než aby se dokázal nohama zvednout. Ruce ale svázané neměl, a pokusil se proto vší silou vzepřít proti hraně koníka a trochu nadzvednout svoje tělo. Tlak se snížil a bolest ustoupila. Ondra si mohl alespoň na malou chvíli odpočinout. Jenomže jak dlouho to mohl vydržet? V rukách měl Ondra sílu, ale i tak jeho svaly nakonec polevily a musel opět celou svoji vahou nasednout na hranu. Tohle Ondra zopakoval ještě několikrát. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Ondra konečně pochopil, proč se tomu říká jízda na koníkovi. Podobnost tu skutečně byla.

Těžko říct, kolik času tam dole Ondra strávil, ale nakonec ho přece jen přišli osvobodit.

„Doufám, že si konečně pochopil, že odpor je zbytečný,“ povídá znuděně dozorce.

Ondra si vzal ponaučení skutečně k srdci a udělal tak další krok ve svém vývoji v poslušného otroka.

Dozorci posléze odvlekli zmoženého Ondru na nádvoří, kde ho společně s ostatními otroky čekala ranní rozcvička. Ondra nemohl skoro ani chodit a bylo pro něj proto náročné držet tempo s ostatními. Dozorci ho několikrát povzbudili rákoskou přes záda, takže ji nakonec stejně jako ostatní úspěšně dokončil.

Následovala návštěva umýváren a horká sprcha, která Ondrovi pomohla alespoň trochu uvolnit jeho rozbolavěné tělo. Po očistě kluci pokračovali do jídelny, kde na ně čekala vydatná a překvapivě i chutná snídaně. Jedna z těch příjemnějších částí dne. Pořád ale jenom malá útěcha před dnem plným chlapských ocasů.

Stodola podruhé

Po snídani si jednotlivý cvičitelé rozdělili chlapce do skupin a odvedli na výcvik. Ondru instruktor doprovodil známou cestou ke stodole za farmou. Tentokrát Ondra moc dobře věděl, co ho tam čeká, a nešlo se mu proto zrovna lehce.

Hlavním cílem prvního týdne tréningu bylo, aby Ondra překonal odpor k mužskému penisu a naučil se s ním pracovat, řádně ho dráždit a opečovávat. To je základní „vzdělání“ každého otroka a vojáci z nedaleké základny přímo ideální tréninkové objekty.

Chlapci Ondru přivítali s nadšením a potleskem. Stejně jako včera tam na něj čekalo deset nadržených parchantů v maskáčích, spořádaně seřazených do jedné jediné řady. Ondra hned poznal, že se nejedná o stejné hochy jako včera, což ale zároveň neznamenalo, že by snad vypadali méně nadrženě.

Při pohledu na ně Ondra pochopil, proč se o některých chlapech říká, že nejsou nic víc než obyčejná zvířata, která myslí jenom na to jedno. Tihle ruští vojáci této definici přesně odpovídali. Není se asi čemu divit. Těžko říct, jak dlouhou dobu společně strávili na kasárnách bez přístupu k ženským. To by asi ovlivnilo každého normálního mladého kluka na vrcholu sexuálních sil. Chechtali se, vřískali a žduchali do sebe. Ta nevybita agresivita a nadrženost z nich doslova prýštila. Ovládaní více svými pudy než rozumem, kterého ale stejně moc nepobrali. Nezajímalo je nic jiného, než najít způsob jak vyprázdnit své plné koule. A Ondra pro ně nebyl nic víc než prostředek, který pro ně vykoná všechnu tu špinavou a nechutnou práci.

„Můžeme ho omrdat?“ zakřičel jeden z nich. Následoval ohlušující smích. Ondra se vyplašeně podíval na svého instruktora.

„Znáte pravidla. Nováčky ne. Tady Ondra zatím není připraven naplno převzít roli vašich přítelkyň,“ uklidnil Ondru instruktor. I když orální uspokojení jejich ocasů pro něj taky nebyla zrovna příjemná kratochvíle.

„Dnes se to obejde bez pout a rákosky, nemám pravdu?“ zeptal se cvičitel Ondry, plně připravený donutit ho plnit své povinnosti.

Po dnešní zkušenosti neměl Ondra v nejmenším úmyslu vzdorovat. Jenom odevzdaně vydechl a kývnul na souhlas. Kdyby měl tu možnost, tak by ze všech těch nadržených hajzlíku vymlátil duši. Jenomže tohle v jeho moci nebylo.

Nejprve se začal věnovat tomu namachrovanému blonďatému týpkovi úplně nalevo. Poslušně si před něj kleknul a počkal, až si z kalhot vytáhne tu svoji dlouhou lesklou hadici. Ondra, který byl teprve na začátku svojí nové životní cesty, ale přece jen potřeboval alespoň malou chvíli na to, aby se odhodlal znovu vzít do pusy klučičí ohon. Dělal, co bylo v jeho silách, aby toho kluka potěšil, a vyhnul se tak potrestání. Vojákovi se to nepochybně líbilo, protože velice rychle odměnil Ondru náloží čerstvé mrdky. Ondra každý stříkanec spolykal, poděkoval a důkladně jazykem očistil jeho péro i koule. Kluk byl spokojený, instruktor taky a Ondrovi tak nic nebránilo v tom, aby se přemístil k jeho nedočkavému kamarádovi a se stejným zápalem se postaral i o jeho nevycákané péro. Potom se přemístil k dalšímu klukovi a potom k dalšímu, dokud se nepostaral o všech deset hochů do posledního.

Bylo to náročné a Ondra tak ocenil malou chvíli na odpočinek, zatímco vojáci hodnotili jeho dnešního výkon. Samozřejmě, že opět nedostal plné ohodnocení. Chlapci byli přece jen nároční zákazníci a Ondra byl zatím pouze začátečník. I když talentovaný. O tom nikdo nepochyboval. Přes všechnu jeho snahu dostal hned několik ran rakouskou přes svoji holou zadnici, která se opět zabarvila celá do ruda. Ondra přemýšlel, jestli lze vůbec získat plné ohodnocení. Přece jen ti kluci vypadali, že si jeho výprask neužívají o nic míň než kuřbu samotnou.

Následující hodina byla spíše teoretického rázu, a Ondra tak měl příležitost se trochu vzpamatovat. Chlapci se kromě sexuálního uspokojení svým majitelů musí přece jen také naučit, jak jim zajistit pohodlí, jak se starat o jejich domácnost, ale i to, jak pečovat o svoje vlastní tělo tak, aby se svým pánům stále líbili a nepřestali je bavit, protože není nic horšího než otrok, který svého pána nevzrušuje. Jinak řešeno, cílem hodiny nebylo nic jiného, než chlapce naučit, jak se stát správnou ženuškou v domácnosti.

Po skončení hodiny kluci putovali do jídelny, kde je opětovně čekalo kvalitní a vydatné jídlo. Chlapci ho potřebovali, protože hodina tělocviku, která je čekala po obědě, byla fyzicky hodně náročná. Farma měla plně vybavenou tělocvičnu a posilovnu, díky které chlapce udržovali v perfektní kondici, a každý sval na jejich těle mohl být vytvarován dle požadavků jejich kupců. Ondra byl zvyklý na dril od trenéra, přesto měl co dělat, aby udržel tempo. Hodně nováčku si vysloužilo solidní výprask za nedostatečný výkon. Ondra ale tentokrát vyvázl bez trestu a mohl si dokonce s ostatními chlapci zakopat na nádvoří.

Hodina masturbačních technik

Další výcviková hodina Ondrovi jeho náladu velice rychle pokazila. Nejednalo se o nic jiného než o vzájemné honění čuráku s ostatními chovanci. Pravý opak toho, co Ondra považuje za zábavu.

Ondra měl svým způsobem štěstí, protože klícka mezi jeho nohama ostatním klukům neumožnovala trénovat své dovednosti na něm. Vzhledem k jeho specializaci to ani nebylo žádoucí. Byl za to vděčný, protože by nesnesl, aby se ho tam dole dennodenně dotýkali chlapi.

Jako parťáka Ondrovi přiřadili sotva dospělého Erika. Neostříhané, rozcuchané vlasy a vyplašený kukuč Ondrovi tolik připomínal jeho mladšího brášku, který byl podobně jako Erik taky takový ušlápnutý a vyhublý blonďáček. Typický nerd, který se víc než sportu a ženským raději věnuje s kamarády hraní počítačových her a dalším šprťácké zábavě.

Erik si na příkaz dozorce sedl na jednu z židlí a roztáhl nohy tak, aby Ondrovi usnadnil přístup k jeho ocasu i kulkám. Ondra si před něj klekl, vzal do ruky jeho ochablé péro a dle podrobné instruktáže cvičitele ho začal mnout. Erik byl panic a nikdo cizí se ho dosud tam dole nedotýkal. Ondra to s ním proto vůbec neměl těžké. Sotva se ho dotkl, začal se mu Erikův klacek v ruce zvětšovat. Během několika málo okamžiků mu stál jak svíčka, připravený k akci. Poprvé v životě Ondra v ruce držel ztopořený klacek. Tedy někoho jiného než ten svůj samozřejmě. Nikdy před tím si Ondra neuvědomil, jak tvrdý ztopořený čurák ve skutečnosti je.

Byl to slušný klacek. To nemohl popřít ani Ondra. Trochu zahnutý doleva, ale jinak skoro perfektní. Erik se o sebe poctivě staral, což bylo po tom všem, co tady Ondra viděl, příjemné překvapení. Jeho blond chloupky byly řádně zastřižené a péro pečlivě umyté. Pak si to Ondra uvědomil. Opravdu tady teď honí nějakému středoškolskému mlíčňákovi jeho péro a k tomu všemu ještě posuzuje, jestli je slušně vybavený nebo ne. Kam to jen dopracoval? Tohle se nikdy nemělo stát.

Na střední si společně s kamarády dělával z těchto ušlápnutých chlapečků vždycky legraci a teď, jenom o pár let později, musí těmto samým klukům honit a kouřit jejich péra a není z něho víc než díra k opíchání. Karma si vás vždy najde a tohle je přímo ukázkový příklad.

„No tak hoši. Nebojujte s tím tolik. O co horší jsou péra ostatních kluků oproti těm vašim vlastním a s těmi jste zvyklí si hrát o sto šest a žádný problém s tím nemáte,“ začal instruktor dávat rozumy. Teoreticky měl pravdu. Péro je péro. Každý kluk ho mezi nohama má. Jenomže hrát si s ocasem jiného kluka? Vážně?

Ondrovi bohatě stačila zkušenost, kdy jednou v noci načapal na lyžáku svého kámoše Michala, jak si ho mastí pod peřinou. Ne že by na tom viděl něco špatného, kluci jsou kluci, ale zvuky mlaskajícího péra a vzdechy kamaráda není nic, co by chtěl Ondra slyšet před spaním.

„Vidím, že se ani trochu nesnažíte a potřebujete malou motivaci. Uděláme to proto trochu zajímavější, hoši. Máte přesně deset minut na to, abyste svého parťáka udělali. Počítejte ale s tím, že pokud se vám to nepodaří, půjdete rovnou dolů do mučírny a to za to nestojí, věřte mi. Vy ostatní musíte naopak těchto stejných deset minut odolávat a neudělat se. Schopnost vydržet je neméně důležitá. Uvědomte si, že to váš pán rozhoduje o tom, kdy se uděláte a kdy ne.

„Promiň, chlape,“ omluvil se Ondra, zatímco začal tvrdě honit Erikův ztopořený klacek. Ještě teď Ondru bolelo celé tělo a nepřipadalo v úvahu, aby znovu skončil tam dole.

Erik jenom zakroutil hlavou, zavřel oči a ze všech sil se začal soustředit. Započal boj s časem i se sebou samým.

Ondrovy mnohaleté zkušenosti s holčičími kundičkami mu teď byly úplně k ničemu. Péro teď honil jinému klukovi úplně poprvé a nebyl si tak úplně jistý jak na to. Udělat si to sám sobě je jedna věc, udělat to někomu jinému druhá. Na druhou stranu, každý kluk nakonec poleví. To je přírodou daná věc.

Ondra mu ho honil, jak nejlépe dovedl. Jeho ruka kmitala po Erikově ztopořeném klacku, který nemohl dělat nic jiného než zhluboka vydechovat a snažit se odolávat rychlým pohybům. Celou dobu se chvěl a kroutil prsty u nohou. V takovém stavu kluka ještě nikdy neviděl, ale bylo jasné, že svůj boj prohrává.

Když se borec vedle udělal jako nějaký puberťák, začal Ondra panikařit. Kolik času mu zbývá? Stihne to vůbec? To už ale začaly docházet síly i Erikovi a nevyhnutelné se blížilo. Přece jen to byla Erikova první zkušenosti s rukou někoho jiného než se svoji vlastní. Ondra přitlačil a zrychlil tempo, dokud Erik nezačal skučet.

„Prosím, nech toho,“ zašeptal Erik jen několik málo okamžiků před vyvrcholením. Z jeho péra vyšlehlo několik hustých cákanců, které zkropily Ondrův obličej.

Ondra si bílou smetanu setřel z tváře, ale ochutnávce se stejně nevyhnul. Jak se sluší a patří, musel jazykem očistit Erikův ochabující ocas, na jehož žaludu ulpělo trochu té klučičí tekutiny. Ta bohužel nebyla o nic lepší než ta vojáků, které měl dneska Ondra tu čest obsloužit.

Ondra ale měl přece jen trochu štěstí a test úspěšně vyhrál, pokud lze tedy o výhře vůbec hovořit. Teď byla řada na Erikovi. Trest měl už jistý, ale stále si mohl vysloužit mnohem horší. Za normálních okolností by se teď oba chlapci prohodili a byl by to právě Ondra, který by musel odolávat pohybující se ruce ve svém rozkroku. Jenomže klícka mezi jeho nohama nic takového neumožnovala. Instruktor proto Erikovi přidělil jednoho z otroků, který toto „postižení“ neměl. No a Ondra se musel místo něj postarat o klacek jeho parťáka.

Nový parťák

Po tom, co Ondra úspěšně vyhonil Erika, přiřadil mu dozorce dalšího z otroků, vzpurně vyhlížejícího, tmavovlasého frajera. Bylo jasné, že s ním to tak jednouché mít nebude a že mu svůj orgasmus nedá zadarmo.

Týpek měl mezi nohama velký, tlustý klacek a neměně vyvinuté černě zarostlé koule. Teď bylo Ondrovi jasné označení penisu „klobása“. Přesně takto vypadal ocas toho kluka. Jak příroda mohla vytvořit něco tak hezkého jako ženskou kundičku a jako její protipól něco tak hnusného jako chlapský čurák.

Ondra se vzchopil a vzal tu věc do ruky. Postavit mu ten jeho klacek byla pěkná fuška. Ten kluk svoji orientaci bránil zuby nehty. Byl starší a zkušenější než Erik, a dokázal se proto i víc ovládat. Ondra mu to neměl za zlé, ale hrdost toho kluka pro něj nebyla víc než trest, který by si musel odtrpět v případě neúspěchu. Ondra se mu ho snažil postavit všemi možnými způsoby, dokud nenašel jeho slabé místo a dokud nezačalo jeho péro tvrdnout jako obyčejnému buzerantovi.

Teplouši jistě ocení Ondrovu snahu, až uvidí pořízené video na internetu. Určitě dostane hodně kladných ohodnocení, o tom není pochyb.

Borcovo péro se neustále zvětšovalo a zvětšovalo, dokud před Ondrou netrčel jeho klacek v plné parádě. Ondra si tak mohl konečně přestat s jeho klackem hrát a začal mu ho doopravdy honit. Proti další stimulaci byl ten kluk zcela bezbranný. Jeho vzpurný obličej se postupně změnil v bezmocný a Ondra věděl, že ho má ve svoji moci jako nějaké zvířátko. Po krátkém, ale rychlém přetahování z jeho klacku vystříkl proud semene. Skučel u toho jako malá holka a jeho frajerský přístup byl jen pouhou minulostí. Z velkého borce nezůstalo nic než bezbranný stříkající teenager. Ondra si dal tentokrát pozor, aby nedostal přímý zásah a jeho péro nasměřoval na podlahu. Když už nic, alespoň tohle se dnes přiučil.

Závěr dne

Před večerkou Ondra opět skončil zavřený ve svojí cele. Jaké to bylo překvapení, když uviděl ve svojí cele sedět nějakého týpka. Včera večer usnul tak rychle, že si ani nevšiml, že má spolubydlícího. Nebyl to nikdo jiný než Erik, se kterým měl dnes tu „čest“ spolupracovat. Než museli jít kluci na kutě, měli malou chvíli na to, aby se seznámili. Erik byl středoškolský student ze Švédska. V Rusku byl na výměnném pobytu a podobně jako Ondra měl tu smůlu, že skončil tady. Navzdory okolnostem a poněkud rozdílným povahám se z obou chlapců rychlé stali kamarádi, kteří se navzájem podporovali a pomáhali si. Díky jejich přátelství byl pobyt na tomto místě přece jen zase o něco snesitelnější.

Ondra se přizpůsobuje

Následující dny se nesly v podobném duchu. Den co den na Ondru čekalo deset nadržených vojáků, vykouření jejich ocasů a trest za nedostatečný výkon. Stejně tak musel Ondra každý den podstoupit fyzicky vysilující trénink a na závěr dne pohonit ocasy svým „spolubojovníkům.“ Ondra tak měl spoustu příležitostí naučit se hned několik úchopů a technik. Měl před sebou sice ještě dlouhou cestu, ale základy zvládl nad očekávání jeho instruktorů.

Říká se, že trénink dělá mistra a Ondra dostal k výcviku víc prostoru než jakýkoliv jiný otrok na farmě. Cvičitelé vycítili jeho potenciál a rozhodli se ho co nejvíce rozvinout. Pokud byl mezi nováčky někdo, kdo to umí klukovi udělat, byl to právě Ondra. Byl v tom dobrý, opravdu dobrý. To se samozřejmě rychle rozneslo, a Ondra tak musel obstarávat dozorce a úředně starší otroky dokonce i ve svém osobním volnu. Díky těmto extra lekcím navíc to uměl s chlapským ocasem líp než jakákoli holka z ulice. Opravdu to teď vypadalo, jako by právě toto byl vždycky jeho osud.

Den za dnem musel Ondra pomáhat chlapcům z nedaleké základny snižovat nahromaděný stres a napětí. Nemělo to ale konce. Deset, dvacet, padesát, sto kluků a pořád to byl jenom zlomek toho, co ho v následujících týdnech čeká. Začalo ho to zdolávat. Nemůže s tím přece bojovat donekonečna, jinak přijde o rozum. Neexistoval zde žádný cíl, který musí splnit, aby se vykoupil. Prostě jenom další a další chlapi. Nakonec mu to došlo. Nejde o to to překonat, to není účelem toho všeho. Musí pouze a jednoduše přijmout svůj nový úděl a smířit se se svojí novou prací. Uvědomil si, že se nejedná o něco dočasného, ale že už nikdy nepozná nic jiného. Jediné, co musí udělat, je plně se podvolit svým pánům. I když Ondra jenom těžce nesl, že z něho udělali teploušskou šlapku, nakonec se novým pravidlům přizpůsobil. Neodporoval, každý příkaz bez odmlouvání splnil. Jinak řečeno, zapadl do svojí nové role.

Ondra byl konečně připraven na další fázi výcviku. O tom ale až příště.