Ondrova převýchova VI. – Klučičí láska

Sotva za sebou Míšovi kumpáni zavřeli dveře, konečně Míša osvobodil nebohého Ondru z oné ďábelské houpací sítě. Ten skoro necítil nohy a sotva se tak dobelhal k opotřebované pohovce, ve které už nějakou tu chvíli odpočíval Erik. Okamžitě se svalil vedle něj a zavřel oči. Snažil se srovnat s tím, co se právě stalo, ale moc mu to nešlo. Byl šíleně unavený a jeho čerstvě roztažená prdel ho bolela jako čert. Přesto všechno to ale nebylo nic proti ponížení, které zrovna prožil. Dnešní den pro něj byl doposud ten nejnáročnější a současně i nejvíce zničující. Erik se pokusil zdrceného Ondru utišit, a chytil ho proto beze slova za ruku. Ten ale okamžitě ucuknul, a Erik se proto raději stáhnul. Po tom co Ondrovi právě udělali, se nebylo ani čemu divit, že neměl na další fyzický kontakt náladu, natož s jiným klukem.

Oba chlapci tam potom jenom mlčky seděli a doufali, že tímhle to pro dnešek skončilo. Jenomže to se ošklivě mýlili. Když byl Míša konečně hotový s „úklidem“, upřel svoji pozornost opět jejich směrem.

„A co uděláme s tímhle, hoši?“ zeptal se Míša a začal oběma kamarádům mnout jejich tak dlouho sužovaná péra. Chlapci sebou začali šít jako pominutí, přesto se ale násilnému osahávání svých mužských chloub nebránili. Bylo ale více než jasné, že strpět něco takovéto je stojí nemálo sil a že by raději trávili čas s pěknou holkou, ne s nadrženým buzerantem ve školní uniformě.

„Sakra, vy jste ale pěkní hošani. Nádherně vysportované bříško a přímo ukázkové péro je kombinace, které vážně neodolám,“ vyjádřil Míša své nadšení, zatímco jezdil dlaněmi po Ondrově a Erikově nahém těle. Kdyby Ondra věděl, že každý čas, který stráví na hřišti nebo v posilovně, mu místo kupy nádherných holek zajistí tak akorát pás cudnosti na péru, desítky ztopořených ocasů v hubě a celé decilitry spolykané chlapské mrdky, trávil by volný čas raději hraním her na počítači a cpaním se brambůrkami.

„Všichni si to tady dnes užili, jenom vy dva ne. Něco bychom s tím měli udělat, nemyslíte? Je nespravedlivé, aby takoví mladí a roztomilí hošani jako vy, na vrcholu svých sexuálních sil, neměli dovoleno na sebe ani sáhnout. To prostě není správné,“ povídá s vážným obličejem Míša.

Kontrolu nad svým tělem i sebou samým Ondra ztratil už hodně dávno. Jeho únosci den za dnem útočili na jeho nejzákladnější mužské pudy a Ondra se neměl jak takovým útokům bránit. Stejně jako musí každý člověk pít nebo chodit na záchod, je i tohle prostě a jednoduše další fyziologická potřeba, kterou má každý chlap na světě, a je úplně jedno, jestli je ten kluk gay nebo heterosexuál. Potřeba, která neovlivňuje pouze jeho fyzické, ale hlavně psychické zdraví! Ondra sice není na kluky, ale taky není kus šutru nebo nějaký silně odhodlaný mnich v klášteře. Nedokáže být imunní vůči neustále sexuální stimulaci ani všemu tomu sexu kolem něj. Bez sexu nebo masturbace se začalo jeho tělo velice rychle bránit a upozorňovat ho, že by s tím měl něco udělat.

Takový šmejd jako Míša ani zdaleka netuší, jak šíleně ubíjející a trýznivé je den za dnem poskytovat ostatním mužům to, co jemu je dlouhodobě odpíráno. Nebylo dne, kdy by ho nenavštívil nějaký nadržený frajírek, ať už voják ze základny či puberťák z nedalekého internátu, a nevycákal mu svůj naběhlý ohon do huby. Den co den se Ondra musel koukat na to, jak si za ním každý špinavý borec z okolí přijde ulevit svým plným varlatům, a současně vědět, že jemu nic takového nebude umožněno ještě celé týdny nebo dost možná měsíce. Moc rád by každého z nich viděl na svém místě. To by se už ti hajzlové tolik nekřenili.

Míša se naklonil blíž k Ondrovi a do ucha mu tiše zašeptal: „Stačí, kdy to řekneš. Stačí jenom požádat. Poprosit.“

Ne, tohle Ondra opravdu nechtěl. Přece se tady dobrovolně neodevzdá jeho rozmarům. Přece nedopustí, aby mu na ocas šmatlal buzík jako Míša. Dnes se o to pokusil už dvakrát a absolutně nic hezkého na tom nebylo. Navzdory tomu, jak moc si potřeboval konečně ulevit, nejraději by dnes už jenom zalehnul do svojí válendy na ubikacích a usnul. Na druhou stranu, mohl vůbec Ondra jeho „šlechetnou“ nabídku odmítnout, aniž by nebyl současně potrestán? Jeho sexuálně deprivované tělo si už opravdu nevědělo rady. Jedno ale bylo jisté. Jestli se bude muset přetahovat se svým vlastním čurákem ještě jeden další týden navíc, tak dost pravděpodobně přijde o rozum.

„Můžu si s tebou pohrát i jinak, jestli chceš?“ zeptal se Míša váhajícího Ondry.

„Jak jinak?“ vyhrkl ze sebe Ondra, ale odpovědi se mu nedostalo. Ondrovi tak vlastně ani nic jiného nezbývalo, než Míšu co možná nejpokorněji požádat o vyhonění. Žádat jiného týpka o něco takového ale bylo něco tak šíleně pokořujícího, že se Ondra musel celou dobu pouze potupně koukat na podlahu pod ním, aby to vůbec ze sebe dostal.

„Špatná odpověď,“ reagoval na jeho žádost Míša, načež Ondrovi vrazil pořádnou facku a chytil ho pod krkem. „Nemyslíš si snad, že se já budu starat o tvoje péro, že ne?“ Ondra se pokusil odpovědět, ale Míša mu k tomu nedal příležitost. Místo toho ještě silněji stiskl jeho krk, až se začal Ondra dusit a lapat po dechu. „Líbíš se mi, to nepopírám, ale nezapomínej, že ty seš tu pro moje potěšení, ne já pro tvoje. Rozumíš?“ Ondra přikývnul na souhlas, načež ho Míša konečně pustil.

„Abys ale neřekl, že jsem úplný hajzl, tak tě přece jen za dnešní příkladnou spolupráci odměním. Dovolím tady tvému roztomilému a patrně hodně nadrženému spolubydlícímu, aby si to s tebou teď a tady rozdal,“ povídá Míša, zatímco začal Erika hladit po jeho rozcuchaných vlasech. Ondra ho jenom nevěřícně pozoroval, neschopen jakékoliv reakce.

„Ondro, viděl jsem, jak se na tebe dnes tady Erik díval, a nepochybuji o tom, že tenhle nadržený hajzlík netouží po ničem jiném víc, než ti ho tam vrazit,“ začal se Míša smát. „Neboj, Ondro, pevně věřím, že se ti to bude líbit víc, než si sám dokážeš přiznat“, popichoval ho dál Míša. Ondra jenom nesouhlasně kýval hlavou. Jeho rozhodnutí se opět obrátilo proti němu, jako už tolikrát předtím. Nikdy by ho nenapadlo, že to Míša takhle překroutí. Další péro tam vzadu dnes už nezvládne, navíc zrovna to Erikovo. Vždyť je to tady jeho jediný skutečný kámoš!

„No tak, netvař se tak naštvaně, Ondro. Snad sis nemyslel, že to bude Erik, kdo se dnes povozí na tvém péru. Nezapomeň, že to ty tu seš holka, ne Erik. Možná je o něco mladší a menší než ty, přesto ale pořád daleko víc chlap než ty,“ kroutil Míša nechápavě hlavou.

Ondra teď jenom zmateně koukal na Erika a absolutně nic z toho mu nedávalo smysl. Mezi nohama už možná jako chlap vypadal, ale ten zbytek očividně patřil dospívajícímu klukovi, ne dospělému muži.

„Přece by si to tady Erikovi neupřel. Bude to vlastně jeho „poprvé“. Doposud neměl příležitost žádného z místních chovanců opíchat a myslím, že je více než patřičné, že jeho první budeš právě ty, nemyslíš?“ zeptal se ho Míša.

„Ano, pane. Máte pravdu,“ odpověděl Ondra rezignovaně. Nedalo se nic dělat. Pokud jeho únosci chtějí, aby zastával roli holky, není nic, co by s tím mohl udělat, pouze se podvolit.

„Možná se ti to teď zdá nepřijatelné, ale dřív nebo později se s tím srovnáš, Ondro. Jistý počáteční odpor je u chlapců jako ty naprosto běžný. Ani netušíš, kolik jsme tady měli velkých frajerů, kteří si mysleli, že je jejich právo opíchat každou holku, na kterou ukážou, a že oni musí vždy a za každých okolností být ti, kdo v sexu drží dominantní roli. Tihle rádoby alfa-samci se zuby nehty bránili jakékoliv změně, dokud nakonec nepochopili a nepřijali to, co bylo už předem naprosto jasné. To že v jádru jsou to ti nejvíce submisivní spodci a svoje vysoké sebevědomí a nadřazenost celou dobu jenom předstírali. To víš, tady u nás nikdo svoje pravé já dlouho skrývat nedokáže,“ osvětlil mu Míša důvod svého počínání.

Píchání s Erikem

„Než připravím kameru, tak mu ho zatím postav, Ondro,“ přikázal mu Míša, zatímco vybaloval z tašky stativ a videokameru. To se Ondrovi moc nelíbilo, ale zároveň ho to ani moc nerozhodilo. Moc dobře věděl, že internet je už podobných videí zachycujících ho při různých gay hrátkách plné, a tohle bude prostě jenom jedno z mnoha dalších a určitě ne posledních.

Ondra se odevzdaně kouknul Erikovi do rozkroku a jenom unaveně vydechl. Jeho chlapecké péro měl v puse už mnohokrát, přesto mu to ale nikdy žádnou velkou radost nedělalo. Nějaká holka by v tom jistě nalezla zalíbení, ale Ondra to zatím přes všechnu snahu svých cvičitelů nedokázal. Alespoň že nebyl Erik tam dole tak nechutný jako někteří jiní borci tady, s jejichž klacky měl tu „čest“. Poslušně si před něj klekl, načež dal Erik kolena co nejvíc od sebe, aby mu tak umožnil snadnější přístup ke svému péru. Tak jako vždycky následoval hluboký nádech a výdech, načež vzal Ondra bez jediného slova Erikův ochablý čurák do pusy. Ondra už věděl jak na něj a byla to proto jen otázka malé chvíle, kdy se mu klacek postavil do pozoru jako voják na cvičišti.

„Vidím, že se na to těšíš jako nadržený pes na svoji fenku, Eriku,“ reagoval Míša na jeho plně vztyčené a úplně tvrdé péro.

Erik začal rudnout studem, očividně zahanbený reakcí svého těla. Ondra mu to ale neměl za zlé. Jeho vlastní tělo ho taktéž nejednou zradilo v té nejnevhodnější chvíli. Moc dobře věděl, že u sexuálně zneužívaného kluka nemusí jeho vzrušení odrážet skutečnou touhu nebo stav mysli. Tělo mladého muže reaguje zcela nepředvídatelně a lze ho snadno obelstít správně mířenými dotyky či stimulací a stejně tak nedobrovolnou sexuální abstinenci.

„Hezky je tvůj kluk nadržený, Ondro. Do toho, jenom si na ten nádherně naběhlý klacek pěkně nasedni,“ povzbudil ho Míša. Skutečně, teď už Ondrovi nic nebránilo v tom zasunout do sebe Erikův plně ztopořený a mírně zahnutý ocas. Nebyl to ale příjemný pohled. Jeho podlouhlý a pěkně tvrdý klacek trčel do prostoru jako nějaký vysoký stožár, na který si Ondra chtě nechtě musel „nasednout“ svoji už tak rozbolavěnou a pěkně rozjebanou prdelí.

„No tak, Ondro. Neříkej mi, že jsi takhle nikdy před tím nešukal holku?“ všiml si Míša jeho zaváhání. Ondra jenom zdrceně přikývl. Samozřejmě že šukal a ne jednou. Jenomže to ona seděla na něm a byl to on, kdo měl její kundičkou pěkně nabodnutou na svém klacku. To on šukal ji, ne ona jeho. Takhle obráceně na tom Ondra opravdu není nic pěkného, natož příjemného. Míša mu ale chce udělit lekci a s tím se holt nedá nic dělat.

Ondra vstal z podlahy a přistoupil blíž k Erikovi, který teď opět seděl na masivní dřevěné židli uprostřed místnosti. Nervózně se rozkročil, zapřel se rukama proti Erikovým ramenům a v mírném podřepu začal pomalu a opatrně klesat dolů směrem k jeho ztopořenému péru. Tentokrát ale do něj Erikův ocas vklouzl bez větších potíží. Po dnešním tréningu již byla jeho prdel řádně roztažená a plně připravená přijímat péra ostatních kluků. Teď už Ondrovi nic nebránilo v tom začít na jeho plně vztyčeném ocasu jezdit jako na nějakém koníkovi a fakticky tak vlastně šukat sám sebe, zatímco Erik nemusel dělat nic víc, než si tam jenom tak pohodlně sedět, a pouze lehce přirážel proti zoufale se snažícímu se Ondrovu. Bylo to sakra namáhavé a vyčerpávající a pěkně ho z toho bolely nohy. Ondrovi hned bylo jasné, proč se v posilovně zaměřují na některé partie.

„No vidíš, tak nedělej cavyky. Moc dobře víš, jak na to,“ povídá Míša spokojeně.

Přestože se Ondrovi jeho nedůstojná pozice spodka ani trochu nezamlouvala, snažil se to Erikovi co nejvíc usnadnit. Erik byl oproti Ondrovi přece jen jiná váhová kategorie a sedět mu takhle na klíně muselo být náročně nejen pro Ondru, ale i pro něj.

Ondra rychle rozpoznal, že v této pozici má mnohem větší kontrolu nad penetrací, než když byl bezmocně přivázaný na houpačce. Mohl snadno přizpůsobit tempo dle svých vlastních potřeb a najít tak bod, který je přece jen o něco příjemnější a ne tolik bolestivý. Bohužel tyhle jeho pokusy se mu okamžitě vymstily. Jeho ocas šel totiž okamžitě do pozoru, což Ondru pěkně rozhodilo. Proč sakra jeho péro musí pokaždé takto nevhodně reagovat. Proč se mu musí postavit pokaždé, když mu nějaký chlap do prdele šoupne svůj tvrdý ocas. Snad si to Erik nevyloží špatně, protože opravdu to není tím, že by ho rajcoval nebo něco podobného.

Erik měl ale očividně úplně jiné starosti. Stejně jako Ondra bojoval proti svému nabíhajícímu péru, měl Erik co dělat, aby tam nezačal skučet jako nějaký puberťák. Jenomže se mu to moc nedařilo. Jeho hýkaní se v tiché místnosti rozléhalo a jasně tak přítomným dokazovalo, že mu to není zrovna nepříjemné.

Ocucávat se s chlapem? Nikdy!

„No tak, chlapci. Ukažte mi taky trochu té lásky. Zatím to vypadá jako nějaká obyčejná mrdačka dvou úplně cizích frajerů. Vy jste přece víc než to. Eriku, to ani svoji holku nepolíbíš?“ zeptal se ho „starostlivě“ Míša.

Erik sice chvíli vyjeveně koukal na vysmátého Míšu, ale když pochopil, že to není otázka, ale rozkaz, který není radno nesplnit, neváhal ho uposlechnout. Pokusil se proto Ondru políbit, ale překvapený Ondra mu to nedovolil a uhnul hlavou do strany.

Teď už to Míša skutečně začíná vyhrocovat za hranici snesitelnosti. Tohle už bylo prostě moc. Co po něm ještě chtějí? Copak jim nestačí, že ho den co den sexuálně zneužívají a nutí dělat všechny ty buzerantské zvrácenosti a nechutnosti? Musí se jim opravdu odevzdat úplně a naprosto celý, aby byli konečně spokojení?

„Copak, Ondro? Kouřit chlapům péra ti nevadí a jedna pusa ti dělá takový problém? Chceš snad, abych Erika potrestal za tvoji neposlušnost?“ snažil se ho Míša vyprovokovat k akci.

Ondra teď koukal na vystrašeného a hlavou kroutícího Erika, přesto se ale nedokázal přimět k tomu políbit ten jeho vyjevený chlapecký ksichtík. Přece se tady teď nebudou ocucávat jako nějací dva teplí milenci? Vždyť je to absurdní.

Jenomže hranice jsou tu od toho, aby se posouvaly. Míšovi tak nezbývalo, než ho trochu povzbudit, a stisknutím tlačítka Erik dostal přes výcvikový obojek silnou ránu. Erik se jenom vzepřel a zaskučel. Ondru pohled na bolestí se svíjejícího Erika rychle přesvědčil. Zavřel oči a dal mu jednu rychlou pusu. Míša se ale tak snadno odbít nenechal a přišla proto druhá, ještě silnější rána. Erikovi z očí vyhrkly slzy veliké jako hrachy. V Ondrovi to začalo vřít jako v kotli. Za tohle se Míšovi pomstí. Možná si chvíli počká, ale až nastane ta pravá chvíle, bude litovat všeho, co jim udělal.

„Neblbni, Ondro. Vždyť o nic nejde. Nutili nás dělat i horší věci než tohle,“ začal Erik panikařit. Předtím, než mu Míša stihl dát další dávku, se Ondra k Erikovi rychle přitáhl a vší silou přitiskl svoje rty na ty jeho. Erik se jenom celý prohnul a zachvěl, ale Ondrově snaze nějak nebránil.

Po počátečních rozpacích se nervózní chlapci nakonec přece jen uklidnili a začali se plně věnovat vzájemnému ocucávání svých vlhkých rtů. Byla to vlastně premiéra pro oba chlapce. Ondra se poprvé v životě líbal s klukem a pro Erika to byl zase první „skutečný“ polibek vůbec. Ondrovi tak proto nezbývalo než převzít vedení nad nezkušeným Erikem.

„Chci vidět i jazyk, hoši,“ přikázal striktně Míša. Jenomže, ani jeden z kluků se k tomu jaksi neměl, a Míšovi tak proto nezbývalo, než je opět povzbudit náporem elektrického proudu, až to s nimi cuklo. „Sakra, mezi vámi to teda pěkně jiskří, hoši,“ začal se řehtat Míša.

Tentokrát převzal iniciativu Erik, který už nebyl ochoten přijmout ani jeden další bolestivý náraz proudu. Když Ondra ucítil špičku jeho jazyka, jenom vytřeštil oči. Nezbylo mu ale, než se přidat a začít mu jeho „něžnost“ oplácet. Chlap uvnitř něho ale křičel.

Tohle bylo totálně mimo. Tohle prostě kluci mezi sebou nedělají. To jenom teplouši si líbáním vyjadřují romantické city. Normální chlapi si za žádných okolností neprojevují přátelství jakoukoliv formou fyzického kontaktu. Líbání, hlazení nebo objímání je mezi muži naprosto nepřijatelné. Ondra se nikdy takto na žádného kluka dívat nedokáže. Můžou si to tady spolu s Erikem rozdávat třeba celý den, ale na věci to nic nemění, ani kdyby se Míša postavil na hlavu.

„Vypadáte vážně sladce a roztomile, hoši,“ usmál se spokojeně Míša. „Eriku, sice chápu, že tě jeho plné rtíky rozptylují, nepřestávej ho ale mrdat, rozumíš,“ upozornil ho Míša na nedostatek snahy. Erik poslechl a opět začal proti Ondrovi přirážet svým stále plně ztopořeným a pěkně tvrdým klackem. Pro Ondru to bylo to poněkud náročné, snášet jeho kmitající ocas, a navíc k tomu ještě odolávat jeho rejdícímu jazyku. Popravdě, ani chvíli by neváhal a ihned by si to s Erikem vyměnil.

Aby toho nebylo málo, tu správně romantickou atmosféru doplňoval také veliký objektiv kamery namířený přímo proti Ondrovi, pečlivě a detailně zaznamenávající oba chlapce v té nejintimnější možné poloze. Nedalo se ale nic dělat než pokračovat v „rozdělané práci“.

Tady už skutečně nešlo jenom o sex, o „pouhé“ vykouření péra, o obyčejné uspokojení sexuálních potřeb jiného kluka. Bylo v to něco víc, něco intimního. Vojáci z nedaleké základny totiž neměli zájem o něj, ale pouze o jeho výpomoc. Chtěli se prostě jenom udělat, nic víc. Nebylo v tom nic emocionálního ani osobního, a přestože se to Ondrovi nelíbilo, by to pořád jenom určitá forma sexu. Tohle ale bylo něco zcela odlišného, něco co mnohem hlouběji narušovalo jeho mužskou identitu a utočilo na samotnou podstatu jeho sexuální orientace. Nutit ho sblížit se s klukem tímto způsobem, šlo daleko za jakékoliv hranice, které v sobě má zakořeněné každý normální heterosexuální kluk.

Pomoz přece svému klukovi, Eriku

„Klidně si se svým hošanem trochu pohraj, Eriku“, povídá Míša, kterému Ondrovo vzrušení neušlo.

Erik jenom rychle kouknul na Ondru a pak dolů na jeho vztyčený klacek. Moc dobře si uvědomoval, že ve skutečnosti nemá na výběr. Míšova nabídka byl jenom pěkně zaobalený příkaz. Erik proto bez dalšího otálení zajel rukou dolů do Ondrova rozkroku. Nesměle a velmi opatrně uchopil Ondrův ztopořený ocas a začal pomalu přetahovat jemnou kůžičku jeho péra. Ondra se jenom celý zachvěl, jak vlny vzrušení začaly procházet jeho čurákem a nakonec i celým jeho tělem až dolů do jeho mučených chodidel, ve kterých teď naopak cítil příjemné šimrání. Erikovy práce nezvyklé ruce byly malé a velmi jemné a byla by proto naprostá lež tvrdit, že se Ondrovi jeho dotyky ani trochu nelíbily.

Nebyla to ale jenom „obyčejná“ honička od kamaráda. Ondra doposud nic podobného nezažil. Nikdy předtím nebyl současně stimulován análně zezadu a zároveň ručně zepředu. Tohle opravdu nemělo nic společného s něžnostmi, které dříve Ondra zažíval s dívkami. V jeho rozbolavěné prdeli kmitalo tvrdé péro a v puse stále cítil špinavé čuráky těch samolibých šmejdů. Na tomhle skutečně nebylo nic romantického nebo citového. Přesto s ním ale Erikův ztopořený čurák v prdeli dělal něco víc, než dokázal Ondra pochopit.

Jenomže jakkoliv sexuálně stimulující to bylo, nedokázal toho Ondra využít. Po rychlém a intenzivním začátku totiž Míša upozornil Erika na to, že má Ondra přísně zakázaný orgasmus. Erik se ničeho nebál víc než podzemní mučírny, a polevil proto okamžitě ve svojí snaze. Tohle Ondru přivádělo k šílenství. Víc než kdy předtím si uvědomoval, že ta věc mezi jeho nohama z něho dělá obyčejné nadržené zvíře, ochotné udělat cokoliv a s kýmkoliv. Jeho únosci to moc dobře věděli a měli ho díky tomu zcela ve svoji moci.

Ondrovo trápení ale naštěstí netrvalo příliš dlouho. Erik sám začal pociťovat, že to na něj jde, a přestal se proto Ondrovi věnovat. Místo toho jenom zavřel oči a plně se soustředil už jen na svoje vlastní péro. Začal zvyšovat rychlost a sílu přírazů, sotva stačil s dechem. Krátce před vyvrcholením si k sobě Ondru pevně přitiskl a začal ho šukat jako smyslu zbavený. Pak to konečně přišlo. Erik naposledy zaskučet a vydechl a Ondra ucítil, jak se jeho prdel začíná plnit teplým spermatem. Erik odevzdal hned několik plných dávek, než byl konečně hotový. Když bylo konečně po všem, tak se zpocený a úplně vyčerpaný Ondra konečně „odpojil“ od udýchaného Erika a opět se svalil zpátky na pohovku. Bylo to fyzicky náročné „cvičení“. Svaly na nohách měl Ondra celé namožené a rozbolavěné a v prdeli ho šimralo Erikovo vytékající semeno. To ale nebylo nic proti tomu, jak moc se před sebou chlapci styděli. Oba byli úplně rudí studem a ani jeden z nich se nedokázal podívat tomu druhému do očí.

Kdo by si teď pomyslel, že to není zase tak dlouho, kdy i krátké a letmé poplácání po zádech přišlo Ondrovi víc než dostatečné vyjádření jeho přátelských citů vůči jeho kamarádům.

Ondrovo tvrdé péro začalo opět klesat dolů a bohužel teď už bylo naprosto jasné, že dosažení orgasmu mu ani dnes nebude dovoleno. Koukal bezmocně na svůj povadlý ocas a pod ním k prasknutí plné kulky a vůbec netušil, jak to bude dál zvládat. Každý den se probudit s perem nacpaným do těsné klícky, s pérem zoufale se snažícím klidně i několikrát denně postavit. Bylo to nesnesitelné a šíleně ubíjející, neustále snášet rozmary svého vlastního ocasu, který se navzdory kovové klícce začne probouzet klidně i ve chvíli, kdy klečí před nějakým borcem a hulí mu jeho nadržený klacek. Proč se mu tohle všechno vůbec děje? Co je s ním proboha špatně? Pás cudnosti ležel na nedaleko na stole, plně přípraven k opětovnému nasazení na jeho nebohé péro. Míša k tomuto opatření nepotřeboval žádný skutečný důvod. Udělá to jenom proto, aby se pobavil a mohl Ondru opět trochu potrápit.

„Hoši, hlavně mi teď netvrďte, že se vám to spolu nelíbilo. Oba jste u toho skučeli jako malí kluci a ocasy vám trčely nahoru jako dvěma obyčejným buzíkům. Tohle bylo něco víc než kamarádské uspokojení potřeb a oba to víte,“ popichoval je vesele Míša. Nebyla to sice Ondrova a Erikova první společná sexuální zkušenost, ale dozajista ta doposud nejintimnější. Ondra si vůbec nebyl jistý, jak tato zkušenost ovlivní jejich přátelství, protože vše, co je tam venku mezi dvěma normálními kluky naprosto nemyslitelné, bylo tady na tomhle místě považováno za naprosto normální. Dříve Ondra s kamarády probíral svoje sexuální zkušenosti někde u piva a dnes nemá jinou možnost než sexuální zkušenosti s kamarády společně zažívat na vlastní kůži v posteli.

„Chápu, že někdy je dost náročně přijmout svoje právě já, svoji skutečnou přirozenost. Ondro, jsem si naprosto jistý, že jakmile tě ojede víc kluků, tak si to stejně jako tví předchůdci nakonec taky uvědomíš,“ začal ho Míša opět poučovat. „Uvidíš, že jakmile si to konečně urovnáš v hlavě, stane se tvůj život mnohem jednodušší a příjemnější.“

Poslední zkouška

Potom co se zdálo, že je opravdu konec, vytáhl Míša poslední překvapení. Na stůl položil malou pixlu plnou bílého ejakulátu. Bylo toho vážně hodně. Těžko říct, kolik chlapů se do té kádinky udělalo. Jisté ale bylo, že od jednoho dobrovolníka to opravdu nebylo.

„Tohle mi velmi ochotně nahonili kamarádi tam od nás, kteří tu dnes s časových důvodů nemohli být,“ osvětlil mu Míša existenci velkého množství mužské spermatu.

„Ondro, tohle je závěrečná zkouška tvého dnešního povyšovacího rituálu. Dokaž mi, že jsi hoden postoupit dál, a do poslední kapičky spolykej obsah téhle nádobky. Ukaž mi, že jsi konečně přijal svůj nový úděl.“

Ondra upřeně a dost nevěřícně sledoval kádinku plnou husté mrdky. Nalít do sebe takové množství najednou bude skutečná výzva. Vždyť to je šílené. Těžko říct, jestli to v sobě vůbec udrží. Taková zvrácenost by opravdu nemohla napadnout nikoho jiného než takového zvrhlíka, jakým je právě Míša. Ondra se snažil pochopit, co ho na tomhle může rajcovat, ale přese všechnu snahu na to přijít nedokázal.

„Neboj se, všechno to jsou naprosto zdraví a spořádaní mladí muži s moc pěkným čurákem mezi nohama. Musím ti říct, že jsem viděl ty jejich klacíky na vlastní oči, a nebýt to moji kámoši, tak bych se asi neudržel,“ řekl Míša pár slov o klucích, kteří své zásoby tak ochotně odevzdali. Ondra ale Míšu už dávno neposlouchal. Celou dobu jenom přemýšlel nad tím, jak jenom něco takového zvládne.

„Tak, konec řečí. Sama se ta nádobka nevyprázdní. Pěkně si klekni a otevři pusu, Ondro,“ přikázal mu Míša nakonec. Ondra poslechl a na kolenou, s plně otevřenou pusou teď klečel před Míšou, který mezitím pečlivě odšrouboval víko nádoby.

„Bohužel už to trochu vychladlo, ale konzistence je pořád perfektní. Připravený?“ zeptal Míša těsně předtím, než začal Ondrovi do pusy lít tuhle klučičí směsku. Vléval mu to do krku jako do nějakého trychtýře, zatímco Ondra poslušně polykal doslova nekonečný příval chlapeckého semene. Bylo to naprosto nechutné a odporné, přesto s tím ale Ondra bojoval překvapivě dobře. Vždyť kolik všelijakých kluků do něj za tu dobu napralo svoje zásoby, tak proč to nějak řešit. Nebylo to pro něj přece jen nic nového. Úspěšně se mu podařilo do poslední kapičky zhltnout obsah koulí několika neznámých frajerů a současně se nepozvracet. Pořízené video bude ale zcela jistě zařazeno do kategorie úchylný fetiš, protože na tomhle opravdu nic normálního není.

„Výborně, Ondro. Mezi chovanci není kouření ptáku a zejména pak polykání úplně oblíbená činnost, ale ty ses tím popral na jedničku. Jsem moc rád, že si uvědomuješ, že někdo to holt dělat musí. Těch několik málo jedinců se prostě musí obětovat pro dobro většiny, a jestli se jim to líbí nebo ne, je zcela vedlejší. Za odměnu ti příště dovolím vycucat čerstvé zásoby mých kamarádu rovnou z jejich nádherných ocasů. Chuť bude diametrálně lepší, máš moje slovo,“ ukončil Míša Ondrovu zkoušku.

Na záchodě

Ondrovo povýšení bylo sice kompletní, ale stále nekončící den bohužel ne. Odvoz chlapců zpátky na farmu stále nedorazil, a bylo proto nutné oba kamarády nějakým způsobem zaúkolovat.

„Eriku, něco tu pro tebe mám,“ vytáhl Míša z kapsy pomačkaného černého motýlka a pečlivě mu ho uvázal kolem krku. „Ty budeš po zbytek dne dělat obsluhu mně a i mým kámošů nahoře v učebně. Mazej, hoši už tě netrpělivě očekávají,“ plácl ho silně Míša po jedné z půlek, až Erik heknul.

„Ano, pane,“ zareagoval okamžitě Erik a vydal se směrem ke schodišti. Ondra si nechtěl ani domýšlet, co bude jeho služba zahrnovat. Víc si ale teď dělal starosti sám o sebe, protože toho měl za dnešek už dost a neměl sílu pokračovat v nějakých dalších nechutnostech.

Potom co Erik odešel, podíval se Míša na Ondru a doširoka se usmál: „Ondro, ty dnes nahradíš nefunkční pisoáry nahoře v patře. Tahle barabizna už není, co bývala, a kluci nechtějí jako nějací psi pořád chodit ven za strom. Od čeho tu nakonec máme perfektně vytrénovaného otroka jako ty.“

Ondra jenom zmoženě vydechl, přesto se mu ale viditelně ulevilo. Dokázal si představit i horší úkol. Přímou zkušenosti sice Ondra zatím neměl, přesto ho ale každodenní kuřba nemytých čuráků dokázala na tuhle „disciplínu“ obstojně připravit. Nejednou si týpek přímo před jeho očima odskáknul vykonat malou potřebu ke stromu jenom proto, aby mu hned na to šoupnul rovnou do pusy. Moc dobře proto znal nepříjemně slanou a nahořklou chuť moči.

Podle chodeb a učeben se dozajista jednalo o bývalou základní školu, která už ale nějaký ten pátek nefunguje svému účelu. Čurající chlapeček na dveřích výstižně označoval klučičí záchody a ještě výstižněji Ondrův nový úkol.

Byly to typické pánské socialistické hajzlíky, ne odlišné od těch, které měl Ondra na zakládce. Napravo bylo vedle sebe v jedné řadě šest klasických mušlí a napravo několik plechových kabinek. Je skvěle být chlap, kterému prostě jenom stačí se rozkročit, rozepnou poklopec a bez nějakých složitostí vykonat potřebu. Přednost každého chlapa ale dnes zcela jistě nebude výhodou pro Ondru. Ten si poslušně klekl mezi dvě mušle uprostřed a dle rozkazu do kořán otevřel pusu, čímž tak doplnil řadu o jeden další pisoár. Následující hodina nebyla vůbec příjemná. Jeden za druhým přicházeli namol opilí hoši a každý z nich radostně zkropil Ondrův obličej dlouhým proudem zlatavé tekutiny. Překvapivě jediný, kdo Ondru nezkropil, byl právě Míša. Ten vždy raději využil skutečný pisoár hned vedle něj. Ondrovi to sice vrtalo hlavou, ale ne že by si stěžoval.

Přestože se Ondra urputně bránil pít něčí tělesné odpadní látky, ochutnávce se stejně nevyhnul. Silný proud namířený přímo do jeho krku přece jen udělal své a Ondra tak ten den moc dobře poznal, jak chutná vychlazená vodka přeměněná na horké chcánky a načepovaná z chlapské péra rovnou do jeho pusy. Většina ale přece jen skončila v odtokovém kanálku na podlaze, což se chlapcům moc nelíbilo. Od každého z nich proto dostal za svoji neposlušnost rázný pleskanec přes hubu či pořádnou ránu do břicha. Ondra ale raději přijal bolestivou ránu než obsah jejich močového měchýře.

Nakonec si ale Ondru přece jen přišel vyzvednout Míša, který ho celý vysmátý zavedl vedle do umývárny, kde ho čekala ledově studená sprcha. Ondra si ale nestěžoval. Byl jenom rád, že mu po tom všem byla nějaká očista vůbec dovolena.

„Nechci, abys mi zaneřádil auto,“ vysvětli mu Míša důvod svojí schovívavosti, která neměla nic společného s tím, že by měl Míša starost o Ondrův komfort. Ondra tam na těch hajzlících nechal další malý kousek sama sebe. Odskočit si na veřejné hajzlíky už pro něj nikdy nebude stejné jako dřív.

Povýšení

„Musím uznat, že seš fakt dobrá kundička, Ondro. Určitě tě budu pravidelně navštěvovat,“ pochválil ho Míša před odjezdem zpátky na farmu. „Obávám se ale, že i přesto ti musím opět nasadit pás cudnosti, protože se domnívám, že právě tato chytrá věcička tě drží na uzdě a nutí tě neustále se zlepšovat,“ podotkl Míša a opět pečlivě uzamknul Ondrovo péro do chladivé kovové klícky. Ondra byl moc unavený na to, aby měl sílu to řešit. Těšil se jenom, až si vleze do auta a odjede z tohoto hrozného místa.

Míša se ujistil se, že klícka opravdu pevně drží a poté hodil klíček Erikovi, který ho hbitě chytil. „Abys ale neřekl, že všechna ta tvoje snaha šla vniveč, svěřím tě do péče tady tvému klukovi,“ ukázal Míša na Erika. „Máš ho teď na starosti, Eriku. Je to nakonec tvoje holka a tvoje zodpovědnost, ne moje,“ chechtal se Míša. Můžeš si s ním dělat cokoliv, co uznáš za vhodné. Můžeš ho ojet kdykoliv se ti jen bude chtít a klidně mu můžeš čas od času sundat i tu věc. Ale jenom pokud bude poslouchat a pouze jako odměnu, rozumíš? Ne abys tohoto privilegia zneužíval,“ upozornil ho Míša přísně. Za porušení by ho bezpochyby čekal nějaký krutý trest, navržený Míšou osobně.

Ondra jenom nevěřícně sledoval Erika a malý klíček, který držel v ruce. Tohle je vážně ujetý. Opravdu právě Erik převzal kontrolu nad jeho pérem? Ondra si opravdu nebyl vůbec jistý, jestli je to dobře nebo velmi špatně. Byl si ale jistý, že to je pěkně zvrhlé.

Cesta do tábora ale uběhla velice rychle, protože ji vyčerpaní hoši celou prospali. Po dnešních výkonech se vlastně ani nebylo čemu divit. Ondra tak ten den dosáhl svého povýšení a díku Míšově „péči“ byl konečně plně připraven vyrazit i mezi muže tam venku. Opustit relativní „bezpečí“ farmy ale nebude pro Ondru snadné. Má se přece jen pořád ještě co učit a tam venku na něj čeká poněkud rozmanitější klientela mužů, než na kterou byl doposud zvyklý, a zdaleka ne každému se tak snadno zavděčí. Ne každý jeho zákazník bude nějaký nadržený zajíc, kterému stačí několikrát přejet rty po ocasu.

O tom ale až příště.