Plyšový medvídek VI.

Probudím se brzy ráno, Matěj ještě spí. Dívám se na něj, je tak krásný, tak mladý, tak roztomilý, ale hlavně je můj. Začne se pomalu probouzet. Nejdřív zamručí a protáhne se a teprve potom pomalu otvírá oči.

„Dobré ráno.“

Otočí se ke mně, nejdřív se lekne, ale potom si uvědomí, co dělá u mě v posteli.

„Ahoj.“

„Jak se spalo?“

„Dobře.“

„Jdeš dneska do práce?“

„Mhm, jedem se podívat na jednoho koně.“

„Tak to já se tu budu nudit,“ odpovím zklamaně.

„Můžeš jet s námi, jestli chceš.“

„Tak jo.“

„To je super,“ dá mi pusu.

„To jsem rád, že máš radost. Pojď, jdeme snídat.“

Nejdřív jsme čekali půl hodiny na Davida, než se vypraví, potom jsme jeli hodinu po téměř polních cestách a nakonec jsme tvrdli před maličkou stájí, než se uráčí přijít majitelka. Když dorazila, odvedla si Matěje do stáje a já se chystal vyrazit za ním, ale zadržel mě David.

„Tak co? Jakej byl?“

„Co tím myslíš?“

„No v posteli.“

Vzpomenu si na včerejšího vyděšeného Matěje.

„Nic nebylo.“

„Jak nic? To jako vůbec nic?“

„No, prostě nic.“

„Hele, nedělej ze mě debila a povídej.“

„Přišel promočenej, vysprchoval se, dostal pusu na tvář a šel spát.“

„Počkej, co se teda děje?“

„Všechno v poho, prostě jsme spolu nespali první noc.“

„Lukyne, znám tě. Takže on nechtěl.“

Matěj už vychází ze stáje s nasedlaným koněm.

„Nechci to řešit tady a teď, všechno bude časem v poho. A měl jsi pravdu, Matěj je úžasnej kluk.“

David mě obejme.

„Eh, nevim, co tady řešíte, ale rád bych si vzal helmu,“ ozve se najednou Matěj za Davidem.

„Jasně,“ odpoví mu David a zpod svých nohou vytáhne tašku.

Z té Matěj vyndá helmu a vestu a odejde zpátky ke koni. Dotáhne podbřišník a stáhne třmeny dolů. Majitelka mu podrží koně a on se vyhoupne do sedla. Začne se po jízdárně procházet v kroku a já radši vytahuju mobil, protože koukat se na miláčka je sice fajn, ale nic se nemá přehánět.

Zvednu oči od displeje, Matěj cválá kruh, je vidět, že se s koněm trochu pere. Zvíře se snaží zvednout hlavu nahoru a utéct z kruhu. Matěj přejde do klusu, koně si srovná a opět nacválá. Začnu ho sledovat, plně se soustředí. Změní směr a nacválá na druhou ruku, po objetí několika kol zpomalí do kroku a na volné otěži dojde k nám.

„Dejve, hodíš mi tam kavaletu?“

„Jasně,“ zvedne se David a vezme nejprve dva stojany, které postaví na jednu dlouhou stěnu, poté přinese kavaletu a hodí ji na zem mezi stojany.

Matěj v klusu najede na kavaletu, ale kůň se lekne, povalí stojan a odcválá pryč. Matěj ho stočí na kruh a zkusí to znovu, tentokrát si koně víc hlídá, a tak kavaletu přejdou úspěšně. Na konci hodiny už klusají přes několik kavalet na volné otěži.

David se zvedne a jde za majitelkou. Já se vydám pohladit si koně. Matěj je nějaký zamlklý, když odsedlává koně, nepromluví se mnou ani slovo. Poté vyjde před stáj a sedne si na obrubník.

Po docela dlouhé době konečně vyjde ven David.

„Pozítří si pro něho jedeme,“ oznámí nám.

„Jeees,“ zaraduje se Matěj, vyskočí a obejme mě.

„Hej, kroťte se, ještě nás z něčeho nařknou,“ okřikne nás David.

„Ty vole, jak mi utek, já se strašně bál, že jsem to posral,“ přizná Matěj.

Matěj už ten den nemá co na práci, a tak nás David vyhodí ve městě. Dojdeme ke mně domů a já jdu opět najít Matějovi nějaké věci, protože ty promočené přes noc sice uschly, ale teď už trochu smrděly od koní. Něco se mi podaří najít, ale není to úplně ideální.

Matěj odchází do koupelny.

„Počkej, prosím tě. Chtěl jsem s tebou nejdřív něco probrat.“

Matěj se na mě nechápavě podívá.

„Pojď,“ posadím ho na židli a sám si sednu na vedlejší.

„Co?“ zeptá se.

„Jenom tak nějak chci, abychom měli jasno. Doufám, že to tu nebereš jako přespání na pár nocí. Nevím, jestli se chceš vrátit k matce, a až se jí zas něco nebude líbit, tak budeš stát ve dvě hodiny ráno před mýma dveřma. Já chci, abys tu zůstal a bydlel tu se mnou. Rozumíš tomu?“

„Jo. Luky, já se tam nechci vrátit, ale fakt ti to nebude vadit?“

„Mám tě rád a chci být s tebou. Až se vysprchuješ, půjdeme pro tvoje věci. Nemáš ani co na sebe.“

„Ale, co když tam někdo bude?“

„To je snad jedno, ne?“

V jejich domě naštěstí nikdo nebyl. Matěj vzal cestovní tašku a spěšně do ní začal házet věci ze skříně. Já si sedl na postel a prohlížel si jeho pokoj. Na polici vedle postele seděl potrhaný, sotva k poznání, plyšový medvídek.

„Páni, ty ho pořád máš.“

„Jo,“ opatrně ho vezme a vloží navrch do tašky.

„Tak můžem jít,“ oznámí mi.

Cestou zpátky jsme se zastavili na oběd. Odpoledne jsme šli na chvíli vyvenčit Agara a potom si pustili film, Matěj asi po deseti minutách usnul, tak jsem ho hladil ve vlasech a pozoroval jeho roztomilý obličejík. Když film skončil, tiše jsem se zvedl a šel uvařit něco k večeři.

Když bylo jídlo hotové, vzbudil jsem Matěje a odvedl ho ke stolu, ten se hladově pustil do večeře. Po jídle jsem naházel nádobí do myčky a šel se osprchovat.

Po půlhodinové sprše jsem přišel do ložnice a Matěj už spal. Chvíli jsem ho pozoroval, pak jsem zhasnul lampičku a pokoušel se usnout.

A tak šel svět dál. Matějovi přivezli koně, on o něm stále básnil. Chodil do práce někdy už před šestou, aby všechno stihl, a vracel se třeba i v deset. Přišel, najedl se, u večeře mi povyprávěl o koních, osprchoval se a po ulehnutí do pěti minut usl. Jediné, co mi zbývalo, bylo mé oblíbené pozorování. Když jsem měl čas, jezdil jsem do stáje za ním, ale on se mi většinou moc nevěnoval, jen občas si našel čas, aby mi dal jeho klasickou lekci ježdění. Jinak se plně soustředil na přípravu na poslední závody v sezóně. Nejezdil koně jenom pro sebe, ale často i Tomovi. Já si však nestěžoval, usínal jsem vedle něj a ráno se vzbouzel tak brzy, abych mohl ještě chvíli ležet vedle něj, než mi utekl. Měl jsem vše, co jsem si kdy přál.

Zrovna jsem v klidu přemýšlel nad tím, jaké to mám štěstí, když mi zazvonil telefon.

„Prosim.“

„Luky, Matěj spadnul z koně, jsme v nemocnici…“

„Jedu tam,“ skočím mu do řeči.

Nemá cenu cokoliv vyzvídat, za pět minut tam dojedu a uvidím, mám neskutečný strach. Zamknu obchod, nasednu do auta a co nejrychleji vyrazím k nemocnici.

Vyběhnu schody a zahlédnu Davida.

„Kde je?“ vykřiknu.

„Neřvi. Támhle na pokoji, ale má být v klidu.“

Rozběhnu se ke dveřím.

David mě zadrží: „Lukáši, neblázni, nic mu není.“

„Sakra, pusť mě.“

Tiše vejdu do dveří, mám strach, co uvidím. Matěj leží na posteli, a když mě spatří, usměje se. Viditelně mu nic není. Přijdu k němu a opatrně ho obejmu.

„Měl jsem o tebe hroznej strach.“

„Nic mi není. Mám jen pohmožděný zápěstí.“

Zvedne ruku s ortézou.

„To se mi ulevilo,“ pohladím ho po tváři.

Najednou se rozrazí dveře. Dovnitř vletí sestřička.

„Jak jste se sem dostal? Tady nemůžete být. Pacient potřebuje klid.“

Otevřu pusu k odpovědi, ale Matěj mě předběhne: „Sestřičko, nemohl by tu zůstat, jenom chvíli,“ usměje se na ní naprosto neodolatelně.

„No dobře, ale ne dlouho,“ svolí sestra, položí na Matějův stolek čaj, který sem původně nesla, a zase odejde.

„Proč tu musíš zůstávat, když ti nic není?“ zeptám se ho.

„Na chvilku jsem ztratil vědomí, byl jsem na nějakých vyšetření, sice nic nenašli, ale musím tu zůstat do zítřka na pozorování.“

„Vážně jsi mě vyděsil.“

„Nic to není. Byla to moje chyba. Mohl jsem tomu zabránit.“

„Samozřejmě, že za to ten kůň nemůže. Broučku, ty se nezměníš.“

Sedím vedle něj na posteli. Opře se o moje rameno, dá mi polibek na krk… na tvář… na rty. Začnu svůj jazyk splétat s tím jeho. Přestávám se ovládat, radši toho nechám.

„Mám tě rád. Nechtěl bych tě ztratit,“ zašeptá.

„To já tebe taky ne.“

„Už bys mě asi jít. Jsem docela unavenej.“

„Dobře. Zítra mi napiš, kdy tě pustí. Přijedu pro tebe.“

„Jo. Ahoj.“

„Ahoj,“ dám mu pusu na tvář.

Vyjdu ze dveří. David pořád sedí na chodbě.

„Pojď, jdeme domů,“ řeknu mu.

„Je mu dobře?“ zeptá se mě.

„Jo.“

„Doktor říkal, že ho zítra pustí. Chvilku po tom pádu ztratil vědomí.“

„No, snad by měl jít domů.“

„Ty vole, Luky, já měl strašnej strach a první, co mě napadlo, bylo, že jestli se něco stane, tak mě zabiješ.“

„No, to bych tě zabil. Ale dopadlo to dobře. Jak jsi přijel? Máš tu auto?“

„Ne, přijeli jsme sanitkou.“

„Vy teda vyvádíte. Tak já tě hodím domů.“

„Lukyne, nemoh bych přespat u tebe. Tom je pryč a mně je z toho nějak divně.“

„Jasně, brácho.“

Než se vysprchuju, David už spí. Zalezu k němu do postele a přemýšlím o tom, co se mohlo Matějovi stát. Vážně jsem se do něj zamiloval a nemohl bych bez něj žít.

Druhý den odpoledne Matěj jede opravdu domů.

„Máš hlad?“ zeptám se ho.

„No to teda, víš, jak hnusnej jsem měl oběd,“ zašklebí se.

„Tak já ti ohřeju jídlo.“

„Hurá, já se jdu zatím vysprchovat.“

Matěj se pustí do jídla, jako by týden nejedl. Já ho tiše pozoruju, jak pohazuje hlavou, aby mu mokré vlasy nepadaly do talíře. Najednou mě něco napadne. Seberu ze stolu teď už prázdný talíř.

„Tak co, máš dost?“

„No, něco by se tam mooožná vešlo.“

„Takže nemáš nic proti zákusku?“

„Rozhodně.“

„A co kdyby nebyl k jídlu?“

„Co?“

„Pojď,“ popadnu ho za ruku a vedu ho do ložnice, ani nemá čas na protesty.

Tam si stoupnu proti němu. Je zmatený? Bojí se?

„Matýsku,“ pohladím ho po vlasech, „věříš mi?“

Nezmůže se na nic než na kývnutí.

„Můžeš to kdykoliv zastavit, stačí říct, ale věř, že to bude příjemný.“

Opět jenom kývne. Přistoupím k němu ještě o krok blíž. Jemně ho políbím, stojí jako prkno. Vím, že má strach, ale já chci, aby poznal v posteli i to hezký. Uchopím dolní cípy trička a pomalu ho vytáhnu nahoru. Nejdřív se mi Matěj dívá do očí, ale po chvíli zvedne ruce a já mu stáhnu tričko. Viděl jsem ho mnohokrát do půl těla, jenže teď je to jiné. Teď je mezi našimi těly to podivné napětí. Stále mu hledím do očí, pomalu nahmatám pásek a snažím se ho rozepnout, po chvilce se mi to podaří. Pak už poměrně snadno rozepnu knoflík, sjedu zipem dolů a kalhoty samy spadnou k Matějovým kotníkům. Lehce ho pohladím po tváři, jako by přede mnou vůbec nestál skoro nahý. Pokusí se usmát, ale akorát zrudne. Položím mu ruce na prsa a pomalu sjíždím níž a níž, dostanu se k bokům a u gumy jeho boxerek zastavím. Ale jen na pouhý okamžik, už nemůžu na nic čekat, chci prozkoumat každičký kousíček jeho těla, stáhnu mu je pod zadek. Matěj uhne pohledem a podívá se dolů, jako by se sám viděl poprvé, já odolám. Pomalu mu přejíždím oběma rukama po zádech, občas ho líbnu do vlasů a stále čekám, až ke mně zdvihne hlavu. Nevím, zda ho unesu, a tak ho jemně postrčím směrem k posteli. Pomalu ho na ni položím a stáhnu mu z nohou džíny i spodky. Konečně ho mám před sebou v celé jeho kráse. Je tak ztuhlý, že si ani nezakrývá rozkrok rukama. Mám chuť vzít jeho maličký povadlý penis a přivést ho k životu, ale nechci ho hned vyděsit. Zatím začnu prozkoumávat jeho tělo svými rty, nejdřív to, co už znám. Líbám ho na krku, rtech, tvářích, cumlám jeho ušní lalůček a u toho ho nepřestávám hladit. Cítím, že jeho strnulost odchází kamsi do pozadí. Opět zkouším jeho rty, zda se mnou bude spolupracovat. Jemně vysunu jazyk, Matějovy rty se mu pootevřou a vpustí ho dovnitř. Začíná naše obvyklá bitva, šermujeme spolu jazyky a Matěj mi vychází víc a víc vstříc. Zabloudím svými prsty k jeho bradavce, lehce kolem ní kroužím palcem, mačkám ji mezi prsty a cítím, jak tvrdne, že by další Matějovo citlivé místo? U druhé to zkusím jinak, kmitám přes ní jazykem. Matějovi naskakuje husí kůže, já mám jiný problém, naštěstí mám volné tepláky. Strašně bych chtěl, strašně rád bych uspokojil nás oba, ale nemůžu, nechci ho vylekat, musím to vydržet. Jemně kousnu Matěje do bradavky a on hlasitě vydechne. Můj zrak sjede níž, tohle mého miláčka opravdu vzrušilo. Už nemusím vyčkávat. Prozkoumávám ho svými rty níž a níž, pupík má lechtivý, stačí ho trochu pošimrat nosem. Kousek níž už na mě čeká temně rudý žalud, nasaju jeho vůni a pomaličku ho olíznu špičkou jazyka. Z Matějových úst se vydere tichý vzdech. Vezmu jeho penis do ruky, přetáhnu kůžičku přes žalud. Je mírně prohnutý a já tipuju, že má nejméně patnáct centimetrů. Ke svému majiteli se skvěle hodí. Při svých úvahách ho stále Matějovi pomalu honím. Podívám se na svého mladého boha, myslím, že je teď úplně na jiné planetě. Levačkou pohladím jeho teď už k tělu přimknuté kulky. Jazykem putuju od špičky žaludu až ke kořeni jeho údu, poté vezmu do pusy jeho varle a zkoumám ho jazykem, to samé zkouším i u druhého. Pozoruju, jak se Matějovi mé dráždění líbí. Leží s přivřenýma očima, v rukou svírá cípy polštáře a tiše vzdychá. Vrátím se zpět k jeho penisu, konečně ho vezmu do pusy. Nejdřív jenom žalud, kroužím kolem jazykem, zajíždím do dírky nahoře a občas poočku kouknu na miláčka, dívá se na mě a u toho se kouše do rtu. Začnu si zasouvat jeho penis hlouběji, přejíždím svými rty po celé jeho délce, cítím, jak tvrdne. Teď už to nejsou tiché tlumené vzdechy, Matýsek mi dává svou rozkoš řádně najevo. Stačí mu pár minut a začíná se chvět, cítím, že už bude, nerozmýšlím se. Hladím mu varlata a zrychluji pohyb svých rtů. Za pár okamžiků přichází Matějův výstřik, přizvedne se a přirazí mi do pusy, musí ho slyšet celý dům. Semeno z něj proudí v několika mohutných výstřicích a já polykám. Matějův orgasmus pomalu odchází. Já ještě pečlivě očistím celý jeho penis.

„Tak co moučník? Stál za to?“ zeptám se ho.

„Stál,“ odpoví, „ale moučník to byl spíš pro tebe,“ usměje se.

Nemám mu co říct. Ležím vedle něj a hladím ho hřbetem ruky po tváři. Matěj mě najednou políbí. Musí při tom určitě ještě cítit zbytky svojí mrdky v mojí puse, ale asi mu to nevadí. Po chvíli se rádoby nenápadně zakryje po pas dekou.

„Ty stydlíne,“ zašeptám.

Zrudne, přitulí se ke mně a zavře oči. Možná přemýšlí o tom, co se stalo. Nechám ho vyrovnat se s novým zážitkem. Doufám, že se mu to líbilo, a snad jsme i prolomili ledy. Tiše ho pozoruju, jak mi usíná v náručí. Mé vzrušení konečně začne klesat.