Velikonoce na chatě

Z toho roku již utekl slušný čas a blížily se Velikonoce. Za tu dobu se toho v mém životě událo hodně – a vlastně nic. Můj vztah s Tobim se prohloubil dokonce tak daleko, že jsem ho připravil o panenství. Ukázalo se, že velice rád mne takto, ale i jinak, uspokojuje. Musím se přiznat, že mně to taky takto vyhovovalo, i když jsem mu rád taky ulevil. Někdo by řekl, že mi dělá holku, ale my jsme to tak nebrali. Samozřejmě francouzáky zůstaly i nadále naší nejoblíbenější, řekněme nesexuální, praktikou. Já jsem stále zůstával pannou a netoužil to změnit.

Tetička nám evidentně fandila. Naši zřejmě něco tušili, minimálně. Jinak jsme náš vztah úspěšně tajili, teda nezachytili jsme žádné náznaky o opaku. Když jsme byli sami dva, většinou jsme neodolali a byli nazí bez ohledu na naši činnost. Tak nějak jsme se cítili uvolněnější a vše nám šlo líp. Nemyslete si. Ne vždy byl sex, ten jsme si užívali sice dostatečně, ale s citem a hlavně s mírou. Nahota holt pro nás neznamenala primárně sexování, ale relaxaci. Pro nás oba bylo nejdůležitější být s tím druhým, pozorovat ho a vnímat jeho krásu v plném rozsahu.

Když byly Velikonoce na dostřel, začalo se řešit, jak to s námi bude. Bylo zřejmé, že to budou Velikonoce, při kterých budou víceméně spojené dvě rodiny, Tobiho i moje. Šok ovšem nastal, když tetička navrhla, že bychom mohli být na její chatě přes svátky jen sami dva. Jsme přece již dospělí kluci a ať si je teda užijeme. Našim to přišlo jako zajímavý nápad, ale chtěli by mne radši u sebe, obzvlášť máma.

Nakonec Tobi přišel s návrhem, že bychom tam tedy vyrazili hned v úterý po svátcích a strávili tam celé ředitelské volno a svaťák, což znamenalo skoro celých čtrnáct dní. To už s tím naši souhlasili, dokonce i mamka.

Blížily se Velikonoce a byla otázka, jak je strávíme. Za tu dobu, co Alexe znám, jsem se hodně změnil a jsem už opravdu sám sebou, poprvé v životě. Dokonce jsem díky němu přišel i o panenství a jsem mu za to vděčný. Nikoho jiného bych do sebe nepustil ani předtím, natož později. Má ho tak akorát rostlého pro mne, žádného drobečka, spíše naopak. Chutná strašně skvěle, celý, i to, co z něj vytéká. To ani nemluvím o zbytku jeho těla, natož jaký je vevnitř. Pro něj jsem se narodil a pro něj chci navždy žít.

Tetička opět překvapila a přišla s myšlenkou, že bych s Alexem mohl být sám na chatě. Tam jsem strašně dlouho nebyl a bývalo mi tam tak hezky. Problém byl s Alexovými rodiči, hlavně s matkou. Chtěli, abychom Velikonoce strávili s nimi, dokonce i já s tetou. To by bylo fajn, Vánoce byly super, ale když my bychom chtěli být aspoň nějaký čas sami a užívat si jeden druhého v klidu. Když se dohadovali, hlavně táta s mámou, vložil jsem se do toho se svým návrhem. Alexovi se líbil a jak se ukázalo, tak i ostatním. Teď už nic nebránilo si užívat. Svátky jsme prožili společně v rodinném kruhu, stejně jak na Vánoce. Jediný rozdíl byl, že tetička byla s námi už od pátku. Hned v úterý jsme se s Alexem sbalili a vyrazili být konečně sami.

***

Ihned po příjezdu na chatu jsme zavedli jednoznačný režim s jediným pravidlem. Za žádných okolností v baráku či na zahradě nesmí mít nikdo z nás na sobě ani kousek látky. V domě to samozřejmě bylo bez problémů. Na velmi velké zahradě jsme akorát takhle nemohli do její přední části, která jediná byla vystavena pohledům okolí. Stejně to byl jenom uzoučký pruh před domem, který nás ani nelákal. To nejlepší ze zahrady bylo za domem. Počasí nám taky přálo. Teploty v noci neklesly ani pod deset stupňů a v poledne se blížily ke dvacítce.

Po vybalení jsem šmejdil po baráku a objevil jsem pěknou, velkou pomlázku. Když jsem s ní švihl, pěkně zasvištěla. V té chvíli jsem pojal myšlenku, která se měnila velmi rychle v touhu praktikovat obvyklou velikonoční tradici. Věděl jsem, že Tobi dělá něco v kuchyni, tak jsem se potichu vplížil a spustil známou velikonoční koledu: „Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný…“

Rány dopadaly na jeho překrásnou zadinku, pořádně jedna za druhou, ale zase ne tolik, aby ho to přespříliš bolelo. To jsem si fakt bedlivě hlídal. Velice brzy jsem zjistil, že se mu to zřejmě líbí, i když uhýbá. Jeho mužství tvrdlo každou ránou, a když jsem přitlačil o něco víc, tak to v něm i pěkně zacukalo. Než jsem skončil s koledováním, měl ho pěkně tvrdého, kapalo z něj jak z kohoutku a řádně se mu při tom jeho úprku neúprku bimbal v rozkroku. Jeho prdelka dost brzo svítila jak lucernička u domu. Když koleda skončila, jeho rozjařený výskot namíchaný se vzdechy vzrušení ustal a Tobi promluvil:

„Tak to je mi líto. Bílá vejce nemám, natož malovaná. Slepičku jsem si nepořídil. Takže jedině ti můžu nabídnout párek těch chlupatých.“   

„Tak na těch si rád pochutnám a páreček si k nim ještě přidám.“

Nelenil jsem, přitiskl ho ke zdi a dal se do jídla. Jedno vejce olízat, ožužlat. Druhé polaskat jazykem, posát, a obě pozřít. Páreček též řádně olízat od smetánky a pěkně do hloubky spolknout. Při tom stále prsty dráždit rozetku. Tenhle hodokvas jsme si užívali pořád dokola, dokud nevytryskl pramen a já ho úplně nevysušil. Tobi byl z toho tak zmožen, že jsem ho musel odnést do postele.

Šel jsem za něj dodělat něco k snědku, když jsem ho od této záslužné činnosti příjemně pro oba vyrušil. Ani jsem si nevšiml a přehouplo se poledne. Poslední úpravy a nesl jsem krmi Tobiášovi. Kde je? Když tady, kde jsem ho nechal, není?

„Tobiáši! Jídlo!“

„Hody, hody, doprovody!“

„Co, co, co? Co se děje?!“

To už mi dopadla na zadek štiplavá rána, malém jsem ten podnos upustil. Rychle jsem ho odložil a dal se na nefalšovaný úprk. Za mnou se se smíchem ozvalo: „To nevíš? Holky vyplácejí odpoledne!“

A další rána dopadla. Že já blbec tu rákosku nejdříve neschoval! Další plesk a plesk. Jsem nějaký pomalý! Herdek, co se to se mnou děje? To moje maso mezi nohama mi překáží čím dál víc a plácá mne do stehen! To skoro vypadá, že se mi to líbí! Tak a začíná naše hra z dopoledne v obráceném gardu.

Když už Tobi skončil s tím koledováním, byl jsem na něj tak natěšený, že jsem se neudržel, popadl ho a svalil na zem. Ještěže to bylo v jediné místnosti, kde byl koberec, na šutru ani na parketách by to rozhodně příjemné nebylo.

„Cože? Co jsi říkal? Slyšel jsem dobře? Místo malovaných sis koledoval o zmalované? Takže zmalovaných vajec se ti zachtělo? Copak ty ještě nemáš dost?“

„S tebou? Nikdy!“

A už jsem ho bral pěkně tvrdě do praku a profackovával jeho orgán, i když s citem. Tak když chce zmalovaná vejce, tak ať už jsou to teda ty jeho. No řekněte, nemám pravdu? Viděl jsem na něm, že se mu můj přístup líbí. Netrvalo dlouho a oba jsme se pořádně udělali. Když jsem se chtěl zvednout, Tobi mne všemi svými končetinami, které nejdříve roztáhl, podrazil, a přitáhl si mě k sobě tak silně, že jakákoliv moje opora neměla šanci a já na něj dolehl celou svou váhou. Musím podotknout, že jsem výrazně těžší než on.

„Tak se mi to líbí, Alexi. Chci tě vždycky cítit celého i s tou tvou váhou. Slib mi, že mi navždy budeš mou přikrývkou a já pro tebe matrací,“ zašeptal mi do ucha a začal mi dávat jednu pusu za druhou. Samozřejmě, že to skončilo nekonečným francouzákem. Cítil jsem, jak se k sobě lepíme čím dál víc tím jeho přírodním lepidlem, které vyprodukoval v obrovském množství.

Když mi konečně vyndal jazyk z pusy, zašeptal jsem mu do ouška na oplátku: „Tak to si piš, že budeš matrací, až tě to bude mrzet!“

„Nebude, ne a ne!“

Dalším jeho výlevům zabránil můj jazyk. Nevím, jak dlouho tohle vášnění trvalo, ale bylo to natolik dlouho, že lepidlo mezi námi úplně zaschlo. Vstávání tudíž bylo velice záživné. Když jsme se od sebe odtrhli, chtěl jsem se jít umýt a vzít i Tobiho s sebou. „Prosím, Alexi, aspoň tady ty své nadílky si nebudeme umývat, ju?"

Teda, co se s ním za tu dobu, co ho znám, stalo? To je úplně jiný kluk, než jakého jsem poznal. A líbí se mi jeho změna, strašně moc. Já ho miluji čím dál víc. Já ho fakt žeru! Když si uvědomím, co dělá ten jeho suchý lep na mém těle, vzrušení se opět vrací.

„Klidně nemusíme. Jsi si ovšem vědom, jak budeme za tu dobu polepeni?"

„Jsem a už se na to těším."

Teda, to těšení je na něm fakt vidět. No rajcuje mne to pěkně.

Herdek! Co to dělá v té skříni? Jo a teď ještě na mne vystrč tu svou famózní, svítící prdel! Vždyť víš, co to se mnou dělá! Tak ono to nestačí a roztáhneš nohy, abych dobře všechno viděl. Toho tvýho ptáka, koule i zadek v rudém provedení mi ukazuješ v plné parádě a ještě začneš vrtět zadkem, aby se to vše pěkně rozhoupalo? To si snad děláš srandu, myslíš, že tyto tvé opakované provokace se dají vydržet? Dvě čísla máš za sebou, díra se ti ještě ani pořádně nezavřela, teče to z tebe, a takhle dráždivě na mne jdeš? Dobře teda! Při tom tvém úchvatném představení mám parádní postavení a chutě na tebe zase skočit. Už ho tam rvu znova a tvrdými přírazy Tobiho zasouvám hlouběji do skříně. Má, co chtěl, a jeho hlasité projevy dokazují, že se mu to rozhodně hodně líbí. To mne dráždí k většímu výkonu. Přidávám na frekvenci, hloubce zásunu i jeho síle. Propadám se do rauše chtíče, čím dál víc vnímám jen a pouze třesoucí se tělo pod sebou, stahy okolo mého údu a slastné steny svého milence i jeho penis ve své ruce. Poslední, co zaregistruji jiného, je výkřik bolesti, následovaný ihned dalšími zvuky slasti a velkou ránu zvenčí. Pak už není nic jiného než mrdačka dvou nadržených mladých samců a skříň plnící se jejich hekáním i čím dál intenzivnějším voňavým pižmem. Trvalo to dlouho, hodně dlouho, než se Tobi sesunul, vystříkal se mi vydatně do dlaně, já do něj a nenechal jsem se rozhodně zahanbit. Ještě nějakou dobu trvalo, kdy jsme na sobě leželi, já až nadoraz zabořen v něm, než jsme byli vůbec něčeho více schopni. Cítit, jak je plný mého semene a ono omývá svůj zdroj. To byl pocit k nezaplacení.    

Najednou Tobi promluvil: „Zůstaň, Alexi, prosím ještě ve mně. To bylo tak krásné, měli bychom to dělat častěji. Jenom bych byl rád, kdyby to nebylo ve skříni.”

„Rád ti všechna tvá přání splním, Tobiáši. Jen bych rád vyndal tu ruku, co máš pod sebou, už docela bolí. Taky si myslím, že by bylo vhodné opustit tento omezený prostor.”

Nadzvedl se, vytáhl jsem ruku a olízl si ji. Opravdu je moc chutný. Pevně jsem ho poté chytil kolem pasu, přitiskl k sobě a začali jsme couvat do pokoje. Dával jsem si fakt pozor, abych z něj nevyklouzl, vždyť mi tam bylo tak dobře. Venku jsme se rozplácli jako žáby, já ten kousíček, co přece jenom vylezl ven, zasunul zpět a odpočívali jsme. Při tom jsem neodolal a začal mu lízat šíji, za ušima a sát lalůčky. Z pode mne se ozývalo vrnění jak od kočky. Byla to chvilka, než se přerušilo:

„Chci tě mít v sobě, Alexi, neustále.” A vrnění pokračovalo dál.

„V tobě mi nikdy jen tak nezměkne, takže strašně rád.”

Tahle idylka trvala velmi dlouho, ale nakonec jsme to ukončili. Bylo načase dělat taky něco jiného. Když jsem se podíval na hodiny v pokoji, tak jsem zjistil, že jídlo jsem mu nesl před nějakými pěti hodinami. Co nás zarazilo, byl slušný nepořádek u skříně. Při pořádném pohledu nám došlo, že jsme v ní pěkně řádili a vše, co bylo na ní, spadlo. Naštěstí tam nebylo nic na rozbití. Jedna z papírových krabic to odnesla pořádně a její obsah se válel všude. Byly to sešitky, evidentně sloužily jako deníčky. Jeden z nich se otevřel a vypadly z něj dvě fotky. Tobi jednu z nich zvedl a otočil. Byly na ní dvě krásné holky, tak v našem věku, možná o fous starší. Měly se k sobě dost divně. Mnohem, mnohem víc než kamarádky, řekl bych.

„To je teta,” ukázal Tobi na jednu z nich.

„A ta druhá?”

„Tak to nevím. Tu neznám.”

A vzal druhou fotku. Když ji otočil, ztuhl a vytřeštil oči. Na fotce byly čtyři asi tak patnáctileté holky v odvážných bikinách, co moc nezakrývaly jejich bujné vnady. Jedna z nich byla tetička právě o nějakých pět až šest let mladší oproti prvé fotce, držela se v pase s tou dívčinou z fotky. Byla tam jedna, co byla téhle holce dost podobná. Že by ségra? Měl jsem z ní takový divný pocit. Znáte to? Někdo je vám povědomý a nedokážete ho zařadit. No a s tou čtvrtou jsem si nevěděl vůbec rady. Všechny byly opravdu krásné a kluci na ně určitě letěli.

„To, to… to, to, to je máma!” ukázal Tobi na tu jednu, kterou jsem nebyl s to vůbec zařadit, a rozbrečel se. Zpocené tělo z předešlé akcičky se rozklepalo.

„Tobi, Tobíku! Klid, to je dobrý, je to jen fotka. Jsem tu s tebou.”

Vzal jsem ho kolem ramen a přitáhl k sobě. Otočil jsem ho k sobě, abych na něj viděl. Hladil jsem ho po hlavě a druhou rukou po zádech.

„Lásko moje, to zvládneš! Zvládneme to spolu, ano?”

„Já, já vím, Alexi.”

„Miluji tě, Tobi, až za hrob. Spolu překonáme všechno.”

„Věřím ti a miluji tě taky, Alexi.”

To už se pláč měnil pomalu ve vzlyky. Když jsem své rty přitiskl na ty jeho, návrat do normálu se urychlil. Když se konečně uklidnil, mohli jsme si fotku pořádně prohlédnout.

„Tak kdopak na ní teda je?”

„Kromě mámy a tetičky nikoho z nich neznám. Ty dvě cizí holky vypadají skoro jako ségry.”

„Hele, není ti tahle povědomá? Mám z ní divný pocit,” ukázal jsem na jednu z nich.

„Ne, nepřijde mi,” pravil s upřeným, zkoumavým pohledem na ni. „Opravdu mi nikoho nepřipomíná.”

„Tak nic. Pojď, uklidíme to tu.”

„Jdeme. Jen se bojím tetičky, až to zjistí.”

Vzali jsme nejdříve ten otevřený deník. Nedalo se tomu zabránit a začali jsme číst poslední tři záznamy, jediné na této stránce.

13. 10. 2000 Tak jsem přišla o svou Emičku, už se mi nikdy nevrátí a nemůže mi ji nikdo nahradit.

24. 10. 2018 Můj milý deníčku, po té tragédii jsem myslela, že už do tebe nikdy nic nenapíši. Život však vše mění. Dneska přišel Tobi, můj synovec, co ztratil celou rodinu při autonehodě, s novým kamarádem. Je zvláštní, že si osud s lidmi tak zahrává. Jejich třídní je sestra Emičky. Dělají, že jsou jen spolužáci, ale přesto vidím, jak to mezi nimi jiskří.

1. 1. 2019 Dnes je Nový rok. Doufám, že tento záznam je opravdu poslední. Přes svátky jsem nechala Tobiho u Alexe. Řekla bych, že se mi vše potvrdilo. Tak snad dopadnou líp než my dvě.

Tak a tajemství fotek je odhaleno. Podívali jsme se na sebe a bylo nám jasné, že myslíme na totéž. Tak tetička to o nás věděla od začátku.

„Tak už asi chápu, proč se nikdy nevdala.”

Po příjezdu na chatu jsme vybalili, ukázal jsem Alexovi základní věci a dohodli jsme se, že tady budeme nazí. Já jsem poté dělal něco k snědku v kuchyni a Alex někam zmizel. Jaké bylo překvapení, když mi na zadek dopadla rána. Otočil jsem se a uviděl, jak celý rozesmátý drží v ruce pomlázku a snaží se koledovat. Neustále se pokoušel mi s ní utočit na zadek, a tak jsem se dal na úprk. Velice brzy jsem zjistil, že lepší a příjemnější bude, když si na útěk budu jenom hrát. Můj ocas mi rychle tvrdl. Když skončilo koledování, už jsem chtěl jen jedno. A co myslíte, že tenhle zvrhlík udělal? Přitiskl mne ke zdi a začal mi obdělávat mé nádobíčko. Když bylo po všem, vzal mne do náruče celého zesláblého, ani nevím proč, odnesl do postele a pak někam zmizel, zase.

Jak jsem tak ležel a všiml si, kolik je hodin, vzpomněl jsem si na další tradici. Když teda dodržovat tradice, tak pořádně se vším všudy. Vstal jsem z postele a šel do obývačky, kde jsme skončili. Sebral jsem pomlázku, která tam jen tak ležela, a vracel se zpět. Alexe jsem našel v ložnici s jídlem v ruce, jak hledí na postel, kde jsem ještě před chvíli ležel. Vystartoval jsem opatrně na něj. Když už měl volné ruce, pustil jsem se do něj, stejně jako on dopoledne do mě. Nelenil a dal se na útěk. Trvalo to o něco déle než před tím u mne, ale taky se mu to nakonec zalíbilo a pěkně se vzrušil. Takže mne až tak nepřekvapilo, že po skončení mého koledování se na mne vrhl. Navíc mne zlehka začal plácat přes orgán a mně to dělalo i dobře.

Když skončil, vzpomněl jsem si, že ve skříni jsme mívali něco, co by se mu mohlo líbit. Kde to to ksakru je? Herdek, co se děje? Už ho zase do mne cpe? To je fajn, a proč je to tak divoké? Aaauuu. Vzal jsem hlavou zadní stěnu skříně, ale to, co se děje v mém zadku, je tak příjemné a rajcovní. Jen se při tomhle stylu neudržím na čtyřech a padám k zemi. Tahle šukačka je to nejhezčí, co jsem kdy zažil, teda kromě francouzáků s Alexem. Mně je tak krásně, když leží na mně a je zasunut až nadoraz.

Jeden z těch vysypaných deníčků se otevřel a vypadly z něj dvě fotky. Vzal jsem jednu z nich. Byly na ní dvě holky, tak v našem věku, možná o fous starší. Jednu z nich jsem nepoznával, ale druhou ano. Viděl jsem s ní již několik fotek, a tak jsem věděl, že se jedná o tetičku. Pak jsem uchopil druhou fotku, na které byla tetička s tou druhou, pak ještě jedna holka, podobná té první neznámé, a hlavně moje máma. Všechny byly ve věku patnácti let a v odvážných bikinách. Najednou mne zavalila vlna lítosti a smutku. Za poslední rok jsem už zažil horší stavy, a navíc vedle mě byl nyní Alex. Evidentně moje rozpoložení bylo na mně zřejmé a moje láska projevila starost. Jeho pusa rychle vrátila můj částečně ztracený klid. Mohli jsme si tak pořádně prohlídnout fotku, ale nic nového jsme nezjistili. Zato z deníku jsme se dozvěděli mnohem víc. Například mně už bylo jasno, proč se tetička nevdala. Co mne překvapilo, že zřejmě tetičce bylo jasno, jak to s námi je, ihned od začátku, pomalu v době, kdy jsme stěží něco tušili my sami.  

***

Zbytek dne už proběhl normálně v klidu. Jen ty pusy jsme si dávali průběžně až do večera, kdy už se docela i setmělo.

„Tobi, copak je? Nad čím přemýšlíš?”

„Nepřijde ti, že je nějak moc teplo?”

„Určitě, jen nevím, co je tady to nejteplejší.”

„Topení to určitě nebude. Teď ovšem myslím venku.”

„Tak to jó. Taky mi přijde, že se počasí zbláznilo. Co z toho podle tebe plyne?”

„Že bychom se šli vykoupat do místního rybníka.”

„Ale já nemám plavky. S tím jsem nepočítal.”

„To přece nevadí. Vezmeme to na Adama. Dřív jsme to taky dělali a za tmy rovnou od baráku.”

Tobi se na to evidentně těšil a jeho rozkrok to dával jednoznačně najevo. No a můj semafor se nenechal rozhodně zahanbit.

„Vidím, že se ti můj návrh líbí. A jdeme!”

„Jsi si vědom, že ty naše zadky svítí do dáli?”

„To přece není žádný problém!” a zavrtěl tou svou lucerničkou, nasadil svůj překrásný úsměv a mně nezbylo nic jiného, než jít za ním jak pejsek na vodítku. Tímhle přístupem si opravdu se mnou může dělat cokoliv. Prošli jsme pár postranních uliček, několika pěšinkami – a skočili do vody.

Cestou jsem měl docela strach, že nás někdo uvidí. Obzvlášť když jsme vylézali z baráku, to bylo fakt o hubu. Zato Tobi kráčel vesnicí bezstarostně jako dítě. Úsměv na rtech, při tom vrtěl tím svým zadečkem a ta jeho závora trčela pořádně do prostoru.

Ve vodě jsme si zaplavali, ale taky pěkně zablbli, a to především Tobi. Fascinuje mne, jak si dokáže všechno tak radostně a bezprostředně vychutnávat. A to je dobře. Voda byla teplá a s ohledem na kalendář obzvláště. Když jsme vylezli ven, dala se do mne ovšem zima.

„Alexi, tobě je snad zima!” S těmi slovy mne chytil, přitáhl k sobě a začal líbat. Ještě když s tím začínal, měl jsem pocit, že nás někdo z přilehlého lesíka pozoruje. Vzhledem k tomu, že byla noc bez jediného mráčku, měl tento případný pozorovatel dobrý výhled na nás i naše konání. Tobi mi nedovolil se od něj odtáhnout a jakýmkoliv jiným protestům zabránil jeho jazyk. Tato činnost na nás měla zásadní, pozitivní a viditelný vliv. Byl jsem dotlačen k zemi a skončil jsem na zádech. Vzápětí jsem byl osedlán. Když se nabažil rajtování, stále napíchnutý se ke mně přitulil a opět se vrátil k vášnivému líbání. Vrtěl při tom pozadím, čímž mne silně dráždil. Nepřestal s tím, dokud jsem se do něj nevyvrcholil. Tak jako vždycky, ve stejném okamžiku se udělal taky a vehementně stříkal. Když ze mne slezl, chtěl jsem se v první chvíli očistit, ale dal mi najevo svůj jednoznačný nesouhlas, a tak, jak jsme byli, jsme se vydali domů.

V podstatě hned jsme si šli lehnout. Leželi jsme vedle sebe, Tobi na břichu a já na zádech. Jeho přítomnost měla na mne jednoznačný účinek, že leh na břiše nepřipadal v úvahu.

„Alexi, slíbil jsi mi přece něco!”

„Promiň, Tobi.”

Ihned jsem svoji chybu napravil. Zasunul jsem a zalehl ho celou svou váhou.

„Děkuji a dobrou noc.”

„Nemáš zač, Tobi, a hezky se vyspi.”

To už jsem vnímal, jak se propadá do říše snů. Ještě dřív, než jsem se vydal za ním, proběhla mi hlavou jedna myšlenka: ‘Teda, to bude náročný a pěkný pobyt, jestli bude probíhat takhle. Ovšem prázdniny budou ještě zajímavější. Jestli pak vyjde ta vejška, tak pobyt na kolejích bude fakt záhul. Už se na to všechno strašně těším.‘

Zbytek dne po tom, co jsme opustili obývák, probíhal v klidu. Během toho času jsem dělal ledacos, dokonce byl i venku. Teplota na zahradě ve mně vyvolala vzpomínku a inspirovala mne. Ještě za našich jsme se chodili koupat nazí do místního rybníka. Zmínil jsem se Alexovi o tomto nápadu, po tom, co si všiml mého rozpoložení. Trochu se cukal, ale nakonec jsme vyrazili. Malinko si vymýšlel, proč nejít, ale přesvědčil jsem ho o tom, že je u nás normální nejen se koupat, ale jít tam též rovnou nazí. Celou cestu byl upjatý a vystrašený, zatímco já si to užíval. Opravdu nechápu, proč má někdy pocit, že něco musí, a radši si neužívá života.

Skočili jsme do vody a užili si koupání. Když jsme vylezli z vody, byl Alex roztřesen zimou. Chtěl jsem ho zahřát, a tak jsem se k němu přitulil. Navíc jsem po něm už zase strašně toužil. Položil jsem ho na zem a osedlal. Nevydržel jsem to dlouho bez líbání, tak jsem se sklonil a stále napíchnut jsem ho začal líbat. Udělali jsme se oba najednou, on mne ten jeho proud, co do mne nastříká, vždycky dorazí. Než jsme vyrazili zpátky, chtěl se očistit, ale připomněl jsem mu moji prosbu.

Když jsme si šli lehnout, očekával jsem, že si ze mne udělá matraci. Jaké bylo mé překvapení, kdy si lehl vedle mne na záda. To už jsem se musel ozvat. „Alexi! Slíbil jsi mi přece něco!” Svou chybu vzápětí napravil, zasunul a zalehl mne. Tak krásně se mi usínalo.

***

Druhý den ráno jsme se probudili a já měl strašnou chuť se do něj udělat. Nevím, jak to poznal, ale probudil se a ozval se:

„Prosím, teď ne. Ne do mě, když tak na mne, na břicho nebo tak. Chci, abychom se k sobě přilepili tvým lepidlem.”

Slezl jsem z něho, on se otočil a opět jsem ho zalehl. Dávali jsme si pusy a přitom se o sebe třeli jak šílení úhoři, dokud jsme se oba neudělali. Poté jsme takhle v klidu leželi dál.

„Tobi, tak jak se ti líbila včerejší pomlázka?”

„Abych pravdu řekl, tak líbila. I když ta výplata mi bude stačit tak jednou ročně, asi. To, co se dělo včera mimo ni, tak to si můžeme dělat častěji, to se mi líbilo ještě víc.”

„To jsem rád, taky se mi to líbilo a bylo by mi líto, kdybych to už nezažil.”

„Hele, Tobi, můžu se zeptat, proč je tu ten zamčený pokoj?”

„Můžeš. To je pokoj našich a od té doby tam nikdo nesmí, ani návštěvy.”

„Ahá. Tak to jó. Holt tu máte třináctou komnatu.”

„Říkáš třináctá komnata? Takové místnosti mají v sobě něco strašidelného, přitahují a nakonec svou oběť pohltí.”

„A to je i tento případ?”

„V podstatě ano, pro mne určitě. Ovšem někdy by se konečně otevřít měla, že?”

Vstali jsme a šli se najíst.

Stále si nemůžu zvyknout, jak je Tobi krásný, a když ho vidím nahého, je můj údiv ještě větší. Nemá jediný kaz na kráse a je to na něm takhle krásně vidět. Navíc mi přijde, že je vlastně stále vzrušen, více či méně, ale furt. Všechno tohle má i na mne jednoznačný vliv.

Po snídani a úklidu byl čas na učení. Vzali jsme si učebnici a leželi vedle sebe. Nakláněli se vleže nad knížkou a byli si tak blízcí, až se mi zvedl tlak, obzvláště pak tam dole. Ještě jsem to v daný okamžik vydržel, nikoliv však dlouho. Musel jsem zkrátka zasunout. Přesunul jsem se na něj a dělal to, co zrovna teď bylo pro mne to nejdůležitější.

„Co to děláš? Nechtěli jsme se učit?”

„Chtěli. No a co? Mám snad toho nechat a slézt?”

To už jsem byl celý vevnitř a přirážel.

„Ne, ne! To opravdu nechci! Udělej se, prosím, do mne a zůstaň tam, i když se pak budeme učit. Chci se s tebou učit vždycky takhle.”

To už parádně naplno vzdychal vzrušením a drtil mne v sobě.

Nevím, nikdy jsem to nedělal s holkou, ale tak nějak to asi vypadá, když se stahuje okolo mužství, které je v ní. Tobi je čím dál lepší milenec, každým číslem mně to dělá líp a líp.

Po tom, co jsem se do něj udělal, zalehnul jsem ho svou plnou váhou a začali jsme se doopravdy učit.

„Tak takové učení se mi taky líbí, můj drahý Tobiášku.”

Ráno mne probudil tlak v konečníku a já hned věděl, co bude následovat. Jenomže já to chtěl dnes tak jako včera, ale tentokrát s jeho výměškem. Dal jsem to najevo a Alex mi to vrchovatě splnil. Opravdu jsme při tom byli hodně vášniví. Nakonec se mi mé přání nesplnilo podle mých představ. K jeho šťávě jsem přidal totiž i svou a vůbec mi to nevadilo. Jak jsme ještě leželi v posteli, tak se mne Alex ptal na pokoj našich. Vysvětlil jsem mu to a odešli jsme na snídani. Když jsme se šli učit a snažili se o to, Alex na mne náhle skočil a začal mne tvrdě šukat. Divil jsem se, ale líbilo se mi to, strašně. Chci se takto učit vždycky.

Ten Alex tak úchvatně chutná. Už se poznáváme dlouho a já se ho nemůžu nabažit, stále objevuji jeho chutě. Nad jeho úd není nic chutnějšího na celém širém světě. Kdyby zavřeli všechny cukrárny a zbylo mi jen toto lízátko, nebude mi to vadit. Všichni cukráři, co jich je, se můžou jít vycpat i s těmi největšími a nejchutnějšími výrobky. Kdyby mne zavalili tím vším za cenu, že se zřeknu této lahůdky, jednoznačně a tvrdě je odmítnu. Každý kousíček Alexova těla je tak chutný, ale tento kousek masíčka je z něj to nejlepší. Cítím se jak v ráji, když mi naráží na mandle, a když na ně stříká, je to ta největší slast. Kecám! Ještě větší je, když mi plní střeva po tom, co mi pořádně protáhne svěrač. Věřte, že ten jeho rostlý penis mne opravdu umí na oba způsoby špičkově a dlouze obdělávat. To ovšem není nic proti tomu, kolik jeho velké, chlupaté a chutné koule vyprodukují té nejlepší šťávičky. Já ho fakt žeruuu!

***

Když jsme na chatě byli čtvrtý den, přišel za mnou Tobi.

„Řekl bych, že nastal ten správný čas.”

„Jsi si jistý? Zvládneš to?”

„S tebou určitě!”

Tobi sebral klíč od třinácté komnaty a šli jsme tam. Když otočil klíčem, dříve než otevřel, mne chytil za ruku. Teprve pak jsme společně vstoupili. Jeho stisk zesílil a dech se prohloubil. Stáli jsme tam takhle v místnosti, hned za prahem, a každý po svém a přitom spolu vnímali tento prostor. První, co mne zaujalo, byla čistota. Evidentně sem někdo chodil se vší pietou uklízet a při tom dbal na to s ničím nehýbat. Naproti dveřím bylo velké okno, vlevo obrovská manželská postel, která zabírala skoro celou zeď. Zůstalo tam z obou stran tak akorát místo na noční stolky s lampičkou. Naproti posteli stála stěna přes celou délku i výšku zdi. Její součástí byla jak knihovna, tak i domácí kino. Na jedné z mála poliček stála fotka s černou páskou, na fotce byli muž se ženou ve svatebním, evidentně Tobiho rodiče. Hned vedle stálo z jedné strany svatební oznámení s přáním a z druhé strany parte. Svatební blahopřání bylo jako každé jiné a přitom zvláštní. Celý text byl napsán pouze rukou a všemu vévodila fotka Emičky, teda pokud to byla opravdu ona. Neodolali jsme a četli.

Moje drahá Ájo, chápu, že se vdáváš, vždycky jsi chtěla dítě. Tak ti přeji, abys byla šťastná a tvá přání se vrchovatě naplnila. Tvá milující Lenka.

P. S. Doufám, že na naše společné chvíle budeš ráda vzpomínat, já teda určitě.

„Ája byla máma. Zase se mi připomíná,” přitulil se ke mně, trošičku to s ním cukalo a popotahoval.

„Klid, Tobi. Jsem tu s tebou.”

„Jsem v podstatě v pohodě, Alexi. Neboj. Jen to ještě trochu bolí, teda vlastně dost.”

„Asi ještě několikrát se ti máma připomene, řekl bych, obzvláště tady. Tak se na to připrav.”

„To je dobrý, už ty šoky zvládám líp a s tebou ještě víc.”

Dny plynuly a my se čím dál víc propojovali, nejen tělesně. Když se blížil konec pobytu, věděli jsme, že spolu budeme žít navěky – a to oficiálně.

Čtvrtý den pobytu jsem se rozhodl, že musím překročit své hranice a vstoupit naplno do své řeky osudu i žalu, tedy do pokoje. Společně s mým milovaným Alexem jsem tak učinil, bylo to náročné, ale zvládl jsem to. Už vím, že pro příště nepotřebuji nikdy nic zamykat, stačí být s ním.