Spolužáci – Prázdniny

Začínaly prázdniny a já s Tobim jsme se chystali na chatu. Oba jsme měli úspěšně za sebou maturitu i přijímačky na stejnou školu. Ještě chybělo zařídit kolej, ale to nás čekalo až koncem léta. Co se ovšem v našich životech zásadně změnilo od Velikonoc bylo, že se Tobi i s tetičkou nastěhoval k nám. Rodiče nakonec na tu chatu přeci jenom přijeli a vynutili si rodinnou poradu. V rámci ní jsme se dozvěděli, že o našem vztahu vědí a nevadí jim. Také při té příležitosti vyzvali Tobiho, aby se s tetičkou nastěhoval k nám.

Tobi se zabydlel rovnou u mne a doma jsme se už klidně s našimi city netajili. Tetička pak obsadila hostinský pokoj. Začal jsem ji na základě jejího popudu tykat a říkat Pájo. Díky jejímu stálému pobytu ve stejné domácnosti jsem zjistil, že ta Tobiho famózní zadnice je zřejmě dědičná.

Po maturitě k nám začala čím dál častěji chodit naše třídní a staré přátelství se obnovilo. To už jsme věděli, jak to bylo doopravdy s kamarádstvím obou sesterských párů. Tetička nám to prozradila.

Věc se má tak, že spolu kamarádily již od první třídy, říkalo se jim nezbedná koťata a byly postrachem širokého okolí. S přibývajícím věkem jejich vztah získával čím dál více na hloubce a intimnosti.

Byl začátek prázdnin a od Velikonoc s tetičkou bydlím u Alexe. Jsem s ním v podstatě furt a nemůžu se ho nabažit. Ano, stal jsem se na něm závislý, moc. Teda, aby bylo jasno, má závislost mne neomezuje ani v myšlení, ani v konání. Spíše jde o to, že bez něj se necítím dobře.

„Alexi, chtěl bych tě seznámit s naším místním dlouholetým rodinným přítelem. Co tomu říkáš?"

„Jestli to bude zajímavé, proč ne."

„Určitě. Řekl bych, že se ti to bude líbit."

Tak tímhle rozhovorem začal jeden náš zajímavý prázdninový den, mám pocit, že mohl být tak desátý, a jak se později ukázalo, nejen on.

Po vydatné snídani a ještě vydatnějším pravidelném ranním milování jsme se vydali na cestu. Prošli jsme celou vesnicí a teprve když jsme ji měli daleko za zády, při zpětném pohledu byla stěží vidět, jsme se ocitli u ohrady. Vedle ní stála stáj a další hospodářské budovy. Do stáje jsme zamířili a Tobi hned po vstupu začal volat: „Radkuu!" To já jsem byl úplně mimo. Co byste taky čekali od městského kluka, který miluje koně a krom jiného v životě nepotkal žádného živého, najednou stojí ve stáji s koňmi a cítí tu jejich omamnou vůni všude okolo sebe.

Dech se mi prohloubil, tep zrychlil a připadalo mi, že jsem se vrátil domů. Nevnímal jsem okolo sebe nic kromě těch několika krásných koní v řadě. Tobi do mne musel strčit, abych se vrátil do reality.

„Tohle je Radek," představil mi urostlého, staršího muže do půlky těla svlečeného, řádně všude zarostlého a zpoceného ve věku tak našich otců.

„Známe se, co si pamatuji. Je to tak trochu můj druhý otec. A tohle je Alex, můj nejlepší přítel."

Zdálo se mi to nebo ne, že zdůraznil nejlepší?

„Dlouho jsme se neviděli Tobi. Slyšel jsem, co se stalo, a je mi to strašně líto. Rád tě poznávám, Alexi, a jsem rád, že se kamarádíte."

„Taky vás rád poznávám, Radku."

„Klidně mi tykej, Alexi. Tobi, ty se klidně běž pozdravit s kamarády. Já ti přítele pohlídám a neboj se, neukousnu ho."

Na ta slova se Tobi podíval na mne, já v jeho očích uviděl něco, co jsem tam ještě nikdy nezahlídl, bylo to tak příjemné, a pokynul souhlasně hlavou. Obratem se vydal k jednomu koni, evidentně nejstaršímu. Bylo na nich vidět, že se rádi vidí. K nim se přidali dva okolní koně. To už jsem si všiml, že se jedná o jednoho hřebce a dvě klisny. Z pozorování této dojemné scény mne vytrhl hrubý, mužný hlas Radka.

„To je Artex. Vyrůstali spolu. Znám je oba od narození. Ty dvě klisny jsou Bess s Calliope, taky ho velmi dobře znají. Všichni tři jsou tu nejstarší. Tobi snad rajtoval dřív než chodil. Dost mne překvapilo, když se odstěhovali do města. Měl jsem o něj strach, jestli to bez koní v té betonové džungli zvládne. Naštěstí sem jezdili aspoň na prázdniny a některé víkendy, ale před třemi léty přestali a dodnes nevím proč. Nebyli jste tu na Velikonoce?"

„Byli, Radku, a bylo to moc fajn."

„To věřím. S Tobim je vždycky fajn. Je to hodný kluk."

Do našeho hovoru vstoupil Tobi svým příchodem. Zářil jako sluníčko a byl překrásný.

„Alexi, pojď, chtěl bych tě seznámit ještě s někým."

S těmi slovy mne přivedl ke hřebci.

„To je, Alexi, Artex, můj celoživotní přítel, s kterým jsem toho zažil velmi mnoho. Tohle je Alex, můj druh na celý život a byl bych rád, kdybys ho bral stejně jako mne."

Při tom mne naváděl k prvnímu fyzickému kontaktu v životě s živým koněm. Když jsem se dotkl jeho srsti, prošel mnou výboj energie. Všiml jsem si, že hlava se po mně otočila, naše zraky se střetly a já se v těch hlubokých, zářících očích ztratil. Nic podobného jsem nezažil, jen s Tobim to bylo něco podobného, ale ještě hlubšího. Stáli jsme vedle sebe, dotýkali se a má ruka hladila ten velebný hřbet, když tu se k ní přidala jiná, cizí a na můj trup se přitisklo horoucí tělo někoho jiného. V tom okamžiku jsem věděl, že jsme tři, kůň, já a Tobi, v jednom a nikdy jinak. Naše ruce hladily to ušlechtilé tělo a společně jsme prožívali dříve nepoznané.

Když jsme byli na chatě přes týden, rozhodl jsem se, že bych měl Alexe seznámit s místním obyvateli, když už je součástí mého života, obzvláště s těmi nejbližšími. S jeho souhlasem jsem ho zavedl tam, kde mi bylo vždy nejlépe, do stáje našeho rodinného přítele Radka a seznámil ho se všemi obyvateli. Taky a především s Artexem. Bylo to tak zvláštní pozorovat Alexe u mého miláčka, když mne Radek od této scény odvedl do ústraní a povídal.

„Podívej se na toho svého přítele, jak se má k Artexovi."

Zdálo se mi to, že zdůraznil svého přítele?

„Takhle jsem tě viděl, když si poprvé přišel ke koni, pravda byly ti tři roky a jednalo se o hříbě. Když se pak narodil Artex a ty jsi k němu přišel, věděl jsem hned, že patříte k sobě, ale chybí vám ještě někdo třetí k úplnému naplnění. Je zřejmé, že dnes váš společný osud došel do cíle, i když bohužel jen na krátký čas. Tak už běž k nim a užijte si to!"

Vrátil jsem se k nim a ani netušíte jak rád. Pořádně jsem se přitiskl na Alexe, tím ho přirazil na Artexe a začal ho hladit. Jak jsme se tam tak k sobě tulili naše hlavy se samovolně sklonily k té koňské, všechny tři se vzájemně dotkly a došlo k naplnění všehomíra.

Bylo nám všem třem tak krásně, že jsme si ani neuvědomili, jak ten čas letí, a bylo poledne pryč. První, kdo to zaregistroval, byl Radek a hned nás pozval na oběd. Nabídku jsme rádi přijali.

Během polední siesty jsem zjistil, že Radek žije sám a je nejen hezký chlap, ale taky chytrý, moudrý a umí dokonce i vařit. Stejně bych neměnil.

„Tak co, jak se ti líbí, Alexi, na vesnici? Co říkáš těm koním?"

„Je to tady jiné, takové lepší. Fakt se tady cítím velmi dobře. Tobi mne překvapil, vůbec jsem netušil, že pochází z vesnice, a navíc má tak blízko ke koním. Koně jsou překrásná zvířata. Myslíš, že bych se mohl například na jednom z nich projet?"

„Samozřejmě. Když jsem tě viděl u Artexe, říkal jsem si, kdy si o to řekneš. Ovšem já nepustím nikoho na žádného koně dříve než po dvou až třech dnech posluhování ve stájích."

„Není problém, bude to pro mne čest tam pracovat."

Radkovi se na tváři objevil spokojený, vševědoucí úsměv.

„Tak jsme dohodnuti. Dáme si ještě chvilku pauzu a půjdeme všichni makat."

Tak se také stalo. Od Radka jsme nafasovali kalhoty nad kolena, boty a horní půlku těla jsme si obnažili. Všichni oblečeni velmi podobně jsme se vrhli do práce. Tobi mne zasvěcoval do tajů práce okolo koní a bylo zřejmé, že tomu fakt rozumí. Když jsme večer skončili, byli jsme všichni jak se patří zpocení a špinaví. Návštěva místních sprch byla nevyhnutelná. Nebylo tam teda vůbec žádné soukromí, a tak jsem si mohl prohlédnout Radka úplně všude. Byl to fakt kus super chlapa zarostlého, kde se dalo. Fakt se mi hrozně líbil, ale za překrásného Tobiho bych ho neměnil ani za nic.

„Teda Tobi, ty jsi ještě vyspěl za tu dobu, co jsme se neviděli," ozval se do zvuku tekoucí vody Radkův hlas. Na Tobiho tváři se objevil úsměv a jeho oko na mne mrklo.

Ještě jsme nějaký čas pobyli s Radkem, než jsme se vydali k domovu. Musím se přiznat, že jsem docela po něm pokukoval. Takhle bych chtěl vypadat v jeho věku.

Když jsme dorazili domů, byli jsme docela mrtví, já teda pravda výrazně víc.

Další den jsme se zase vydali ke koním a makali jako diví. Večer mi přišlo, že je Tobi nějaký divný a zavedl od předešlého dne tichou domácnost. Jakýkoliv můj pokus o konverzaci ignoroval a o něco víc ani nemluvě. Když to trvalo již třetí den, už mi to bylo opravdu podezřelé.

Odpoledne jsme se vrátili do stájí, a protože Alex chtěl přiložit ruku k dílu, učil jsem ho, co a jak okolo koní. Po šichtě jsme skončili všichni ve sprše, když Radek měl poznámku na mou adresu, věděl jsem, že za to hodně může Alex, a dal jsem mu to nenápadně najevo. Zarazilo mne, že si Radka začíná čím dál víc všímat, a když to bylo i následující dny, měl jsem z toho takový divný pocit a nechtěl jsem s Alexem nic mít, dokonce mne nelákalo ani povídání, nic. Byly chvíle, kdybych ho radši ani neviděl, třeba když se snažil nenápadně pozorovat Radka.

Tenhle stav jsem vydržel ještě do dalšího rána, a když mi zase neudělal snídani, jejíž přípravu si vydupal jako své privilegium, zaútočil jsem na něj.

„Tobi, co se děje, lásko moje?!"

„Nic, Alexi, nic, naprosto nic!" zavrčel v odpověď a ani se na mne nepodíval.

„Tak tohle neříkej. Znám tě natolik dobře, že poznám, když se s tebou něco děje. Nebo jsem něco provedl já?"

„Nech mne!"

„To víš, nechám tě, budeš se trápit a mne to fakt vadí. Vždyť víš, jak mi na tobě záleží."

„Nekecej! Tak dobře. Když ti na mně tak záleží, tak proč můžeš nechat oči na Radkovi?!"

„A jeje, tady někdo žárlí!" to mi spadl ze srdce šutr a začal jsem se smát. „Přiznej si, že Radek je hezký chlap. Neříkej, že si nejsi vědom faktu, že každý normální chlap se otáčí za hezkou ženskou, i když už není singl a při tom zůstává věrný. No pravda ani já, ani ty nejsme tak úplně normální, tak se zřejmě neotočíme za ženskou, ale za chlapem. Já teda díky tobě vidím v mužích konečně něco víc a Radek je přesně ten případ. Navíc by se mi fakt líbilo být na tom v jeho věku stejně jako on. Nic víc v tom není a prosím taky nic dalšího v tom nehledej. Jsem jen tvůj a nikdy tomu nebude jinak."

Tobi stále odmítal se mnou komunikovat, a dokonce se ke mně otočil zády.

„Tobi, prosím tě, tak už přestaň dělat scény. Vždyť jsem ti to vysvětlil, že to nic není. Co mám pro to udělat já?"

„Vykuř mi!"

Hned jsem šel na kolena a vysál ho do poslední kapičky.

„Tak už je to dobrý? Jsme na tom jako dřív?"

„Neotravuj! Polib mi!"

Samozřejmě, že jsem to rád splnil. Obě půlky, rýhu mezi nimi i tu krásnou dírku jsem ihned opečovával svými rty i jazykem. Trvalo to docela dlouho, než se ozvalo:

„Hele, nepřeháníš to? Nechtěl bys mi vlézt rovnou do prdele?" 

Buďte si jisti, že chtěl a strašně moc, především mé naprosto tvrdé žihadlo. Začal jsem ho tedy tvrdě a rychle píchat jak šicí stroj. Odezva byla rychlá a jednoznačná. Tobi pode mnou sténal slastí a já hekal tou příjemnou námahou. Dal jsem mu jak se patří zabrat, než jsem ho pořádně vystříkal. Samozřejmě se z toho udělal taky, jako vždy.

Když jsme se z opojení probrali, uvědomili jsme si, že už dávno Radek na nás čeká ve stájích. To bude průšvih. Rychle jsme se oblékli a vyrazili. Tobi měl zásadní problém s nadílkou ode mne v sobě, kterou jsem šetřil několik dní, a tak musel použít anální zátku. To, že chodil jak řádně namrdaný kačer byl nepodstatný detail, však jim taky byl.

Když jsme dorazili na místo, snesla se na naše hlavy z úst Radka sprška slov, které se za rámeček nedávají a ve slušné společnosti nepoužívají. Kdybych to shrnul do slušné formy, tak to bylo něco ve smyslu, kde jsme tak dlouho, že je tu hromada práce, kterou musí dělat on, přitom chtěl dneska konečně vyjet někam ve třech a neví, jestli takový nezodpovědní haranti si to zaslouží. V okamžiku, kdy zaregistroval, jak se Tobi pohybuje, rozprostřel se mu na rtech chápající úsměv, v očích jiskřičky a ztichl. Vrhli jsme se tedy do práce, při které si stále brblal pod fousy něco o harantech. Makali jsme jako diví, a tak nakonec byl Radek s výsledkem celkem spokojen. Dali jsme si oběd a po něm se Radek na nás usmál.

„Chlapci, přišli jste sice pozdě, ale dohnali jste to svojí práci, takže jestli chcete, můžeme přeci jenom osedlat koně a vyjet si na malou projížďku."

Radostně jsme tento návrh oba přivítali, i když Tobi se na to tvářil trošku divně. Ještě se vyřešilo, kdo co pojede. Nakonec jsem nafasoval Artexe s tím, že za těch pár dní se z nás stali velcí kamarádi, Tobi si vzal Bess a Radek Calliope. Každý si osedlal svého koně, to už jsem se naučil během svého zdejšího pobytu, a vyrazili ven. Nejdříve se Tobi snažil mne dostat do sedla, což nebylo až tak velký problém. Po instruktáži a třetím pokusu jsem byl nahoře. Pak se pustil do praktického učení, jak se udržet v sedle a jak ovládat koně. Teoretické základy jsem už měl, Artex mi vycházel vstříc, a tak stačila půlhodinka na jeho hřbetě a již jsem se cítil natolik jistý, že jsme mohli vyrazit někam dál. Jeli jsme všichni tři do polí, a když jsem viděl svého miláčka, jak sedí a při tom se tváří, pochopil jsem jeho výraz po obědě. Nevydržel dlouho a šel do stoje. To už se Radek smál, div nespadl.

„Tak proto jste přišli tak pozdě!"

Cítil jsem, jak rudnu, a Tobi na něj hodil pár vražedných pohledů. Nakonec jsme to ale vzali a zasmáli se též.

Když jsme po další půlhodince byli zpátky a slezli z koní, myslel jsem, že mám ze zadku fašírku. Při pohledu na Tobiáše jsem se musel usmát, jak se nemohl udržet po té jízdě ve stoje na nohou. Odstrojili jsme i ošetřili koně a skončili ve sprše. Tam nastal problém, jak se osprchovat, aby při tom Radek neviděl náplň Tobiho zadku a to, že nám oboum stál jako svíčka ani nemluvě. Snažili jsme se všelijak, aby se sprchovalo postupně, ale Radek nedal jinak než, že to bude najednou. Tobi se snažil natáčet všelijak, ale marně. Vetřelce si přeci jenom vytáhl, konečně, a evidentně se mu ulevilo. Radek se bavil, ale bylo na něm vidět, že nás chápe. Vzpomněl jsem si na Páju a přišlo mi, že máme další spřízněnou duši do party, jak sama říkala: „Spřízněné duše se poznají." Po této očistě jsem se vydali k domovu, na cestu jsme od Radka dostali jakousi mastičku s tím, že nám pomůže od našich bolestí. Tobiho jsem musel docela i podpírat. Já si zase nemohl sednout. Tato projížďka nám dala zabrat, ale byla tak fajn a rád bych rajtoval co nejčastěji.

Namazal jsem mastičkou Tobimu nohy a na oplátku on můj zadek. Jenže dříve než tak učinil, mi ho zulíbal a celého, celičkého olízal. Mělo to na mne jednoznačný účinek, takže jsem měl problém ležet na břiše. Jinak jsem ovšem nastupující noc nemohl strávit, a tak jsem si to užíval. Když mne ta moje potvůrka namazala, nepřestala mně ho hladit, a dokonce i na dírku útočila svými prsty. Nevím, čím to bylo, mastičkou, zážitky dnešního dne nebo něčím jiným, ale to, co se mi v tom okamžiku v posteli dělo, se mi líbilo, strašně, a já chtěl čím dál víc. Po delší době trápení mi přeci jenom dal toho více, mnohem více a nakonec úplně všechno.

Teda řeknu vám, že jak se Alex snažil mne udobřit, bylo až úsměvné. Docela mi dalo práci udržet kamennou tvář a dělat, že se na něj zlobím. Hned mi bylo po tom jeho prvním, omluvně vysvětlujícím výlevu jasné, že ani zdaleka nemá potřebu mi zahýbat. Jenže já si s ním chtěl hrát na kočku a myš. Je samozřejmé, že to skončilo tak, jak to skončilo. Byl jsem přeplněn miliony malých lexoušků. Bylo jich tolik, že mne chtěli hromadně opouštět. S ohledem na čas jsem jim v tom musel zabránit zátkou. To jsem si dal, jak se později ukázalo.

Samozřejmě Radek šílel, když jsme přišli pozdě. Tak rozzuřeného jsem ho snad nikdy nezažil. Po této uvítací scéně jsme se vrhli do práce a makali jak diví. Já jsem měl při tom trochu zásadní problém s dolní polovinou svého těla. Radek byl nakonec s naší prací přeci jenom spokojen a po obědě navrhl něco, čeho jsem se celou dobu obával. Když jsem ovšem viděl Alexe, jak mu udělala nabídka projížďky, první v životě, radost, musel jsem zkrátka rád s tímto návrhem souhlasit. Co bych pro něj, lásku moji, neudělal, že. 

Dokud jsem se staral o koně a zaučoval Alexe, tak to ještě šlo. V okamžiku kdy jsem si sedl na Bess, věděl jsem, že mám problém. Celý den jsem se svým pohybem víceméně rajcoval, ale teď se můj zadek ocitl v pekle. Radši jsem jel na stojáka. Docela dost jsem se přecenil. To, co jsem kdysi dělal běžně bez problému, mi tentokrát dalo pořádně zabrat. Ještě, že Alex mi pomáhal s chozením. Ve sprše jsem měl další problém. Radek se usilovně chtěl očistit s námi. Ať jsem dělal cokoliv, skončili jsme nakonec ve sprchách najednou. Pokoušel jsem skrýt své vzrušení i obsah své díry, ale bylo to marné, musel to vidět.

Jak jsem si všiml, tak jsme byli řádně všichni vzrušeni. Netušil jsem celá léta, co je zač. Když mne Alex odváděl domů, sám bych se tam asi jen tak nedostal, vzal mne Radek stranou.

„Tobi, v té sprše to neber prosím nějak osobně. Bylo to tak celé rajcovní a mne se to nepodařilo uhlídat. Nemám naprosto v úmyslu bourat vztah vás dvou a už vůbec měnit ten náš."

Po příchodu na chatu mi byly namazány nohy mastičkou od Radka a hodně mi to pomohlo. Na oplátku jsem Alexovi namazal jeho naklepaný, bolavý zadek. Musím se přiznat, že jsem neodolal, když tam tak ležel na břiše s vystrčeným zadkem, a řádně jsem si s ním pohrál i pomazlil před aplikování masti a i potom. Nevím, jestli to bylo mastičkou, atmosférou či úplně něčím jiným, ale Alexovi se to evidentně strašně líbilo, a když jsem prstem náhodně zavadil o jeho růžičku, začal roztouženě vzdychat a více se nastavovat. Jeho reakce mne překvapila, nečekal jsem ji, ale bylo to milé. Bylo až s podivem, jak byl vstřícný a otvíral se. Když celé jeho tělo křičelo žádost o průnik, to už jsem tam měl dva prsty, rád jsem tak učinil velmi opatrně a vypustil se ve velkém množství.

„Tak jsem tě dneska odpanil, doufám, že to bylo pro tebe příjemné," zašeptal jsem vleže na něm mu do ouška.

„Bylo, ale radši bych zůstal u starých zvyklostí, většinou," ozvalo se zpode mne.

S tím jsme se oba odebrali do říše snů.

Ráno mi bylo tak divně, tak trochu jako po prohýřené noci. Bylo mi dobře, při tom mne všechno divně bolelo a vše, co se včera dělo doma, bylo jakoby v mlze. Zadek mne bolel, ale úplně jinak, než když jsem slezl z koně. Postupně jsem si uvědomoval, co se stalo, tím se zvyšovalo mé vzrušení a já musel zasunout hodně rychle. Bylo to tak nečekané, že svého miláčka jsem razantně vzbudil a ten obratem začal pozitivně na moji činnost reagovat. Když jsme se oba pěkně udělali, vstali jsme a šli se dát do kupy, abychom mohli opět ke koním.

„Alexi, víš, co se včera stalo?"

„To zaleží na tom, kterou část dne máš na mysli. Celý včerejšek byl fajn. Po tom večeru mne bolí prdel, ale stálo to zato. Teď ráno to bylo ovšem rozhodně lepší."

„Všiml jsem si. Večer si se neudělal. Z mé strany to taky nebylo k zahození. Takže opravdu budeme se milovat jako doposud?"

„Tobi, budu rozhodně radši, ale kdybys měl akutní potřebu se udělat do mne, je můj zadek připraven."

Takto se uzavřel předchozí den a vyrazili jsme od stájí. Den proběhl v usilovné práci. Další byl úplně stejný jen s tím rozdílem, že jsme si opět vyjeli, již jsem byl opět schopen. Celý následující týden probíhal stejně. Svůj čas jsme dělili mezi práci u koní i na nich a každou další volnou chvilku jsme se věnovali sobě. Už jsem celkem jezdil na vysoké úrovni, vyrovnal jsem se jak Tobimu, tak i Radkovi, který říkal, že jsme oba stejní koňáci. Od té epizody ve sprše vše už probíhalo v klidu. Jenomže mne to ježdění přestávalo stačit, a tak jsem se jednou takhle večer obrátil na Tobiho:

„Lásko, mne už to ježdění nestačí, já bych chtěl s koněm něco víc."

„Jak víc?"

„Chtěl bych ho více cítit, být mu blíž, vnímat jeho pohyb i kůži, když třeba kluše."

„Co tím prosím tě myslíš?"

„Když jsem oblečený, cítím jenom něco z něj. Byl bych rád v kontaktu s jeho kůži, když na něm sedím."

„Aha. Už tě začínám asi chápat. Co bys říkal, kdybys na něm seděl nahý? Je to ono?"

„To by se mi líbilo. To bychom pak byli jedno tělo."

„Tak to by šlo provést při plavení. Zítra se dohodneme s Radkem."

Druhý den jsme moje přání předestřeli Radkovi. Evidentně ho to potěšilo, ale kvůli počasí jsme to uskutečnili až další den. Již jsem znal místo, kde se plaví koně, a tak jsem nechápal, jak to Radek s Tobim chtějí udělat, když je tam docela živo. Vyrazili jsme oblečení ihned po práci. Já jel Bess, Tobi Artexe a Radek Calliope. V téhle sestavě jsme nejeli poprvé, já s Tobim jsme si střídali koně pravidelně od okamžiku, kdy jsem se naučil pořádně jezdit. Ostatní koně jsme vzali s sebou na volno. V okamžiku, kdy jsme míjeli obvyklé místo, docela jsem se divil, že jedeme dál. Chvíli poté, co jsme vjeli do přilehlého lesíka, jsme zastavili, svlékli se a pokračovali v jízdě.

Bylo to úplně něco jiného, než jsem zažil doposud. Už jen ta klasická jízda v sedle nebo i bez byla teda věc, ale tohle mne fakt naprosto dostalo. Ten fyzický kontakt kůže na kůži byl zkrátka nepřekonatelný. Úplně jsem cítil, jak jsem se stal koněm, na kterém sedím. Dojeli jsme k vodě, vnořili se do její chladivé náruče a tím se ještě více prohloubily mé prožitky. Po návratu jsem se se cítil úplně jinak, divně a mnohem líp než kdy předtím po jakékoliv jízdě.

Na chatě jsme se s Tobim jako obvykle pustili do sebe a já zjistil, že krásný zážitek nezůstal bez následků.

„Jemně mi ho mni Tobi, prosím," musel jsem ho nakonec požádat, neb jakákoliv jiná manipulace byla pro mne nepříjemná. Ten s chápavým úsměvem pravil:

„To víš, když jedeš v předklonu za normálních okolností, tak to nevadí, ale na adama to má následky." 

Následně splnil mé přání až do samotného vrcholu, kdy jsem upadl do spánku spravedlivých, i když se obávám, že k nim mám hodně daleko.

Zbytek léta už probíhal v klidu. Náš čas se dělil mezi práci ve stájích, projížďky na koních, někdy spojené s plavením, občas i na adama, to bylo ze všeho nejlepší a vůbec nejvíce se mi to líbilo na Artexovi, a sexikem nás dvou.

Již od Velikonoc nám bylo čím dál více jasné, že náš vztah je třeba naplnit a chceme strávit spolu zbytek života. Během toho léta nám došlo, že nastal ten správný čas učinit ten správný, konečný krok.

Když Alex přišel s tím, že by se chtěl projet nahý na koni, docela mne to překvapilo. Tak trochu jsem si to musel ověřit, a když se má domněnka potvrdila, bylo jasné, co bude následovat. Realizovali jsme jeho přání až obden a bylo to opravdu fajn. Sledoval jsem ho, jak si vychutnává kontakt s koněm, ale seděl při tom dost nevhodně, já věděl, co bude následovat, a nebude to rozhodně moc příjemné. Upozorňoval jsem ho, ať jede jinak, ale byl natolik mimo, že mé rady nevnímal. Večer po návratu se moje obavy potvrdily.

Při našem hraní se ukázalo, že má nádobíčko tak naklepané, až je bolestivě citlivé. Musel jsem na něj velice jemně, a trvalo to proto strašně dlouho, než se udělal. Pro tentokrát nebyl něčeho více schopen, a navíc ihned po vyvrcholení usnul. Další dny už to bylo v pohodě a dával si pozor, co a jak dělá, takže jsme si užívali úplně všeho.