Kuchařka hořkosti – 4. kapitola

PERSY

„Prosím tě, Persy, můžeš mi konečně říct, co tě to napadlo?“ zeptala se se smíchem Isabell hned, jak jsem si k ní přisedl v restauraci, v níž jsme se měli sejít.

Já jsem jen pozvedl obočí.

„Donutil mě k tomu Marwin, myslel jsem, že ti to došlo. Byla jsi přesvědčivá, ani já bych nepoznal, že tě mé pozvání zarazilo,“ pokrčil jsem rameny.

Naštěstí chápala, že jsem někdy v lecčems nepředvídatelný, a protože se známe už dlouhá léta, vždycky tolerantně přistupovala na jakékoliv mé úlety, které jsem vymyslel. Bylo to sice už dávno, kdy jsem vymýšlel kraviny, ale evidentně nezapomněla. A rande s ní zase snad takový úlet nebyl…

Po mém přiznání se začala smát: „Myslela jsem si to. A jak mu chceš teď vysvětlit, že to jaksi nedopadlo dle jeho představ?“

Pokrčil jsem nos, jako jsem to dělával vždycky, když jsem musel ze sebe vyplodit něco, co se mi říkat nechtělo, povzdychl jsem si a začal: „Tak jsem si říkal, že bychom to nějakou dobu předstírali, než si někdo z nás někoho najde. Jen před ním, chápeš?“

„No tak to je ta největší kravina, jaká tě mohla napadnout. Nemyslíš, že potom bude ještě víc zklamaný?“

„Já nevím, nevěděl jsem, jak se z tohoto mám vymluvit, a hlavně… to poslední, na co mám teď náladu, je hledat si nějakou ženskou. Po Mary Rose jich mám plné zuby. Tedy kromě tebe, ty jsi… lesba – to je něco jiného…“

„Anebo je to všechno úplně jinak?“ zatvářila se potutelně.

„Co?“ nechápal jsem.

„Já jsem viděla ty tvoje pohledy, nezapírej!“ zaútočila.

„Teď nerozumím?“ zatvářil jsem se zmateně.

„To, jak se díváš na toho nového kuchtíka, který ti občas hlídá Winieho…,“ zamrkala a začala se pochichtávat.

„Já se na něj nijak nedívám!“ řekl jsem rezolutně.

„Ale prosím tě, vždyť tě znám jako svoje boty. Neříkej mi, že se ti ten kluk nelíbí. Minule, když jsme šli od Koně, čuměl jsi na jeho zadek, jako bys mu do něj chtěl vypálit díru.“

„Ale jo, je hezký, to nepopírám, ale ty si vážně myslíš, že někdo takový jako Lee by se mnou něco chtěl mít? Ne, to by nefungovalo. On je citlivka, romantik, skoro ještě dítě, kromě toho si nejsem úplně jistý, že by byl na chlapy.“

„Dle mého šestého smyslu je to gay každým coulem. Kromě toho na tebe čumí jako jeptiška na svatý obrázek. Líbíš se mu, Persy! Myslím, že pro tebe i pro Marwina by tohle byla lepší cesta než pár měsíců předstírat, že se mnou chodíš… Dneska tě přemluvil na rande, co to bude příště? Svatba? Jak se z té vymluvíš? Protože na ni bych ti nekývla. Nechci svůj život zaslíbit cholerickému kuchaři, na jehož těle cosi přebývá a cosi chybí. Kámoš jsi skvělý, ale tím bych naši spolupráci raději ukončila. Vysvětli mu to dřív, než bude pozdě, a začni se soustředit na někoho, koho bys dokázal udělat šťastným a kdo udělá spokojeného tebe.“

„Víš, jenže já mám ten dojem, že bych ho šťastným neudělal. On by se mnou trpěl a já svou povahu už nejspíš nedokážu nijak pozměnit. Odmítám chodit na romantické večeře při svíčkách, čumět na hvězdné nebe a nosit mu kytky. To zkrátka nedokážu…“

„Opravdu? Ani párkrát do roka, pro člověka, kterého bys miloval?“

„Nejspíš ne a podstatné je, že já ho nemiluju…,“ řekl jsem rázně, ačkoliv cosi mi našeptávalo, že takovou jistotu, s jakou jsem to řekl nahlas, v sobě necítím.

„Jsi si tím jistý?“ zadívala se na mě zkoumavě.

„Ano,“ hlesl jsem.

„Moc přesvědčivě to neznělo…,“ vyčítala mi a já jsem si uvědomil, že nad tím začínám uvažovat. Vážně jsem toho kluka neměl aspoň trošičku rád?

Musel jsem sám sobě přiznat, že vzhledově je to kus. Vysoký, štíhlý, velké oči jako dva oceány, tvářička, kterou by ocenil kdejaký umělec. Rozhodně mě fascinovala jeho naprosto nevinná a hodně naivní povaha.

Vždyť on byl pravý opak mě. Povahově samozřejmě… Má líbeznost a krása byla srovnatelná, ačkoliv už jsem si vytrhl první šedivý vlas. O svém vzhledu moc pochybností nemám, a kdyby mě někdo nařkl, že jsem narcis, jednoduše mu to odkývnu, protože moc daleko jsem k tomuto kultu sebeobdivování neměl. A úplně klidně jsem byl ochotný si to přiznat.

Líbilo se mi, jak mě Lee i všichni ostatní uznávají a respektují jakoukoliv mou náladu, ale nevěřil jsem tomu, že kdokoliv z těch kluků, kteří mi v kuchyni projevují úctu, by se mnou chtěl opravdu žít a být mým partnerem.

Natožpak Lee. Ano, ten mě obdivoval a civěl na mě jako na boha, ale jen proto, že umím božsky vařit. Nic víc v tom z jeho strany nebylo…

A to všechno jsem taky Isabell řekl. Ona jen skepticky pokývala hlavou a dál se hádat nechtěla, protože jí bylo jasné, že mou tvrdohlavostí by stejně nepohnula.

Po večeři jsem ji šel doprovodit domů a rozhodl se udělat si procházku. Najednou jsem měl pocit zmatení. Isabell mě nahlodala a já jsem si potřeboval pročistit hlavu rychlou chůzí a nadýchat se slaného vzduchu, abych se mu mohl bez zmatenosti a nejistot podívat ráno do očí.

Příliv byl na vrcholu, a tak jsem nemohl jít svou tradiční trasou po pláži, ale po úzké pěšince podél srázu se šlo také příjemně. Moře burácivě jen pár metrů pode mnou naráželo na útes v poměrně vysokých vlnách. Ani jsem si nevšiml, že se zvedl vítr.

Uvědomil jsem si, že nejspíš zmoknu, ale bylo mi to celkem jedno. Stejně bych potřeboval zchladit, protože od té doby, co jsem se rozloučil s Isabell, se mé myšlenky točily jen okolo toho kluka. Nechápal jsem, jak jsem se mohl nechat tak ovlivnit, ale to teď nebylo podstatné. Celou cestu jsem vzpomínal na různé chvilky, které jsme spolu prožili, a uvědomil jsem si, že se v jeho přítomnosti dokážu i uvolnit a smát se. Nebylo ojedinělé, že jsem se přistihl, že nad ním přemýšlím, a uvažoval jsem, jaký byl asi jeho osud před tím, než přijel do Whitby. Vzpomněl jsem si, jak se smál a byl šťastný, když jsem mu pochválil sushi.

Zvláštní, divný, osamělý, romantický, naivní kluk. A pěkný k tomu všemu.

Chvíli jsem si sedl, zavřel oči a nechal skrápět tvář drobounkým oparem, který ke mně přinášel vítr od tříštících se vln.

Za zavřenými víčky se mi objevilo jeho nahé tělo, které jsem viděl před pár týdny ve sprše. Stékající voda laskala jeho pevné, do bronzova opálené tělo, a bílé pozadí snad jako by mě vyzývalo k tomu si jej bezostyšně vzít. Tušil jsem, že mezi těmi rozkošnými kulatými půlkami se skrývá úzká, horká a možná nedotčená svatyně…

Otevřel jsem vyděšeně oči…

Na tohle nesmím ani pomyslet!

Jenže bylo pozdě. Vyboulené kalhoty mi dokazovaly, kam tyhle fantazie vedou.

Potřeboval bych si už pořádně zašukat. Dobře jsem věděl, co se mnou sexuální půst dělá. Od té doby, co jsem měl Marwina u sebe, nejenže jsem nikoho neměl, ale nebyl jsem ani schopný si ho doma vyhonit. Ten pocit, že mi vleze do koupelny, záchodu nebo do pokoje byl prostě neústupný, a to i v noci, protože ho mnohdy trápily zlé sny, a tak přicházel za mnou do ložnice nebo mě hledal po domě.

Cítil jsem, jak mi rozkrok přikazuje, že potřebuje uvolnit, a koule žadonily po vyprázdnění.

I když to nebylo příjemné, odmítal jsem vytáhnout na veřejnosti své nářadí a prachsprostě si ho vyhonit, ačkoliv jsem věděl, že v tuto hodinu se tady na útesech rozhodně nikdo toulat nebude.

Kromě toho z černého bezhvězdného nebe začaly dopadat první kapky deště.

***

Bylo už po půlnoci, když jsem potichu vklouzl do domu, ve kterém svítila jen malá lampička v hale. Myslel jsem, že Lee už dávno spí, protože to bylo domluveno, ale on seděl na pohovce a četl knihu.

„Ahoj,“ šeptl jsem.

„Dobrý večer,“ zašeptal a zvedl ke mně unavené červené oči. Nejspíš nebyl zvyklý ponocovat.

„Proč nespíš? Na mě jsi nemusel čekat,“ vyčítal jsem mu.

„Nemohl jsem usnout, tak jsem si s dovolením půjčil z vaší knihovničky knihu. Drákulu jsem nikdy nečetl, po té včerejší procházce jsem si řekl, že si ji musím přečíst, a když jsem ji zahlédl u vás… Omlouvám se, myslel jsem, že by vám to nemuselo vadit,“ řekl provinile.

„Nevadí mi to, můžeš si půjčit, co chceš, jen mi je neupatlej…,“ řekl jsem tiše a sklopil zrak. Nedokázal jsem se na něj dlouho dívat. Neustále se mi do mysli vkrádala vzpomínka na jeho nahé tělo. Poblázněný ocas sice sklapl, to však ještě neznamenalo, že by se nedokázal velmi rychle probudit k životu.

A on tu jen seděl, osvícený malou lampičkou, a usmíval se na mě. Nedokázal jsem udržet oční kontakt, a proto jsem se omluvil, že jsem zmokl a musím se jít osušit. Rychle jsem zapadl do koupelny, kde jsem vypustil z plic všechen vzduch, který se v nich nastřádal za těch pár sekund, kdy jsem si ho okouzleně prohlížel.

Opláchl jsem si tvář a sundal ze sebe vlhké sako. Nepršelo moc, přesto jsem měl vlasy vlhké, a tak jsem je sčesal dozadu stejně jako po umytí. Chvíli jsem ještě otálel, ale věděl jsem, že je slušnost se vrátit a popřát mu alespoň dobrou noc.

Bylo od něj pěkné, že na mě čekal, ačkoliv jsem si chvíli připadl asi o patnáct let mladší, když na mě takto čekávala matka se strachem, v jakém stavu přijdu.

Většinou můj příchod nebýval tichý ani střízlivý, a rozhodně jsem nepřicházel před třetí ranní.

Tyto doby byly však dávno pryč a já jsem se vyhýbal všem omamným látkám jako čert kříži. Kromě hektolitrů kávy a občasné cigarety jsem žil zdravě.

Sedl jsem si unaveně vedle něj a on na mě opět upřel své zelenkavé oči.

„Nevypadáte zrovna šťastně… Asi to nedopadlo podle vašich představ…,“ naklonil hlavu na stranu.

„Ale dopadlo…,“ šeptl jsem a položil jsem mu svou studenou ruku na stehno. Ani jsem si v té chvíli neuvědomil, že tohle bych dělat neměl. Měl bych jít spát a rozhodně se ho nedotýkat. Ruku jsem si vložil do klína a rozhodl jsem se, že se mu přiznám, jak to mezi námi s Isabell doopravdy je.

„Isabell je lesba, vím to už dávno, vlastně jsem to byl já, komu se poprvé s tímto svěřila, protože věděla, že já to mám taky nastavené trochu jinak. Udělal jsem to jen kvůli Marwinovi. Ona mě však dost přesvědčivě navedla na úplně jinou cestu, kterou bych se prý měl dát, a nasadila mi brouka do hlavy…,“ odmlčel jsem se a opět skenoval ty jeho úžasné brány do duše.

Cítil jsem, že ho mám rád, jenže já bych mu jen ubližoval, a to jsem nechtěl.

„Dobrou noc, Lee,“ zvedl jsem se a bez otáčení jsem zamířil do své ložnice. Nemohl jsem tam zůstat a dívat se na tu sedící nevinnost. Prostě nemohl!

LEE 

„Počkejte! To mi chcete říct, že… že…,“ nedopověděl jsem to, jen jsem zmateně žbleptal, ještě nechápaje, co mi teď vlastně sdělil.

„Ano, přesně to chci říct, Lee! Já s ní nikdy nic mít nebudu, protože je na ženské, prostě jsme si jen hezky popovídali, tak, jak jindy nemůžeme. Vždycky je s námi Marwin, pochop, že před ním spoustu věcí probírat nemohu.“

„Aha…,“ hlesl jsem. Pořád mi to ještě úplně nedocházelo.

Otočil se a znovu si ke mně přisedl.

„Chtěl bys vědět, co mi řekla?“ podíval se mi do očí a já jen němě přikývl.

„Řekla mi, že mi čumíš na zadek a že na mě v jednom kuse zíráš… Takže já bych potřeboval vědět, o co ti jde? Už jsem si zvyk‘, že civíš v kuchyni, ale ty to děláš i venku, takže se tě zeptám a chtěl bych upřímnou odpověď – jsi na chlapy?“

Málem se mi pod jeho pohledem zastavilo srdce. Netušil jsem, jakou odpověď by slyšel raději. Z jeho nečitelného, naprosto neutrálního výrazu jsem nepřečetl vůbec nic. Opovrhovat mnou za to, že jsem gay, asi nebude, ale mohlo by mu být nepříjemné, že se na něj dívám očima kluka, kterému se líbí mužská těla. Respektive jeho tělo, a bohužel jsem si musel přiznat, že mě přitahuje a fascinuje jeho rozhodnost, energické chování a neskutečná dominance, která z něj vyzařuje na sto honů. A nejen to, jeho charisma okolo něj proudí jako aura.

Do prdele! Musím se mu přiznat, ať z něj nakonec vyleze cokoliv!

„Jsem gay, je na tom něco špatně?“ ohradil jsem se a zkusil jeho taktiku útočení. On tradičně jen pozvedl obočí a opět mě propálil pohledem.

„Ne, to není, jen bych teda rád věděl, co po mně chceš,“ zeptal se znovu.

Sklopil jsem hlavu a mlčel.

„Líbí se ti moje tělo? Chtěl by sis se mnou zašukat?“ zeptal se bez okolků. „Protože moje povaha není zrovna hodna milování, nebo myslíš, že ano? Cholerický, uřvaný, nejspíš o dekádu starší chlap, který má na krku malé dítě…“

Na pár sekund jsem v jeho očích zahlédl smutek, než se vzpamatoval a nasadil svou obvyklou nečitelnou masku. Nevěděl jsem, co mám odpovědět, a vlastně jsem začal pochybovat o tom, jestli se mi jeho smutek ve tváři jen nezdál. Mlčel jsem ale. Nezvládl jsem se mu svěřit a v krku se mi usadil obrovský knedlík, takže i kdybych chtěl něco říct, nedokázal bych ze sebe vydat hlásku. Hlavu jsem měl stále skloněnou, ale cítil jsem jeho pohled.

„Dobrou noc, Lee,“ řekl tiše a pak udělal něco, co mi zastavilo srdce a na celém těle mi vyskočila husí kůže. Chytl mě za bradu, políbil na líčko a v jeho očích se opět zaleskl smutek.

Nečekal na mou reakci, zvedl se a odcházel.

Věděl jsem, že jestli něco neudělám hned teď, tak už to nebude mít cenu nikdy. Teď tímto jednoduchým polibkem mi dal naději, že ani já jemu nejsem úplně lhostejný, a víc indicií už jsem po něm opravdu nemohl chtít. I tohle se totálně vymykalo jeho přirozenosti. Vystřelil jsem na nohy a chytil jej za rukáv trička.

„Persy! Počkejte…“

Strnul v pohybu a já jsem zapochyboval, že byl dobrý nápad ho oslovit jménem. Začal jsem se bát, co bude…

Otočil se ke mně, chytil mě za paže a zadíval se mi zpříma do očí.

„Lee, já ti toho nemůžu moc nabídnout. Toto, o co se snažíš, není moc dobrý nápad, uvědomuješ si to?“

„Ano,“ hlesl jsem tak potichu, že jsem pochyboval, jestli to vůbec slyšel.

„A přesto to chceš?“

Opět jsem sklopil hlavu, nemohl jsem už vydržet jeho upřený pohled.

„Chci,“ řekl jsem tiše.

Chtěl jsem ho, strašně jsem ho chtěl! Potřeboval jsem se dotknout jeho hrudi, políbit jeho plné rty, prohrábnout jeho vlasy černé jako uhel. Toužil jsem pohladit a prozkoumat jeho tetování, které mu zase vykukovalo.

„Neříkáš to moc přesvědčivě,“ vyčetl mi a opět mi palcem pozvedl hlavu, aby se mi mohl podívat do očí. Poddal jsem se mu. Svůj palec však z mé brady nesundal, naopak ji jím hladil a čekal na ujištění.

„Jsem si jistý, chefe!“ vyhrkl jsem pod tíhou jeho dominance.

Frustrovaně vzdychl, protočil oči a téměř zoufale rozhodil rukama.

„Lee! Jdi do prdele s tím chefem! Copak jsme v kuchyni? Já ti tu dělám návrhy a ty mě tituluješ! Dovedeš si představit, jak je to asexuální? Líbilo se mi, jak jsi mě oslovil jménem. Když nejsme v kuchyni, tak v tom pokračuj, a teď pojď!“

Chytil mě za paži a táhl do své ložnice. Posadil mě na postel: „Poslední možnost říct ne, později už nebude cesty zpět…“

„Chci vás, Persy!“ řekl jsem pevně a chytil jej za ruku.

Viděl jsem, jak znova protočil oči a povzdychl si. Měl jsem dojem, že tohle je výsada puberťáků, ale u něj tento nešvar nejspíš přetrval. Možná bylo podivné formulovat takto formálně žádost o sex, jenže mně tykání prostě nešlo přes ústa. Ne v jeho případě, a on z toho měl evidentně srandu. Nedivil jsem se mu, asi bych taky měl.

Teď jsem se však díval do očí, ve kterých se rozšířily panenky, a on jimi těkal po mém stále oblečeném těle. Věděl jsem, že to takhle dlouho nezůstane, a kdyby jeho oči dokázaly svlékat, už dávno bych byl nahý jako prst.

Než jsem se však stihl vzpamatovat z myšlenek, jeho ruce už se toulaly pod mým trikem a zkoumaly bradavky, které pod jeho šikovnými doteky rychle tvrdly. Začínal jsem být omámený slastí, kterou mně svými prsty způsoboval, a po chvíli jsem měl dojem, že jsem jen hadrová panenka. Povolil jsem všechny svaly a nechal jsem se položit na postel. Ještě před tím, než má hlava dopadla na péřový nadýchaný polštář vonící po jeho kolínské, jsem zjistil, že mě dokázal zbavit trika, a než jsem stihl mrknout, byl do půl pasu i on.

Horké tělo se na mě okamžitě přitisklo a jen tření jeho kůže o tu mou ve mně způsobovalo bouři, které jsem se však velmi rád poddal.

Uviděl jsem na jeho věčně zachmuřené tváři drobný úsměv, když se přitiskl svým klínem o ten můj a bezpochyby ucítil, jak moc jsem vzrušený z pouhého kontaktu s jeho kůží.

Skulil se ze mě, lehl si na bok a podložil si rukou hlavu. Druhou rukou dál hladil mou hruď, břicho, a jakmile prozkoumal každý centimetr, přejel palcem mé pootevřené rty. Cítil a věděl, že jsem nadmíru vzrušený, hrudník se mi zvedal zrychleným dýcháním, ale přesto jsem všechno nechával na něm a jen si užíval to mravenčení, které zůstávalo na mém těle po jeho dotecích.

Nahnul se nad mou hlavu a podíval se mi zblízka do očí.

„Ty oči…, to ony mě tak pobláznily,“ mluvil potichu a byl tak blízko, že jsem cítil jeho dech.

Byl od mých rtů snad milimetry, ale dlouhé sekundy se nic nedělo, jen skenoval mé hloubky tak, že jsem měl pocit, že mi musí vidět až do nejtajnějšího nitra mé mysli.

Neodvažoval jsem se překonat tu malou vzdálenost a políbit jej, ačkoliv jsem netušil, čeho se bojím. Možná jsem byl však jen příliš netrpělivý a čas, který jindy běžel jako splašená herka, se v této chvíli, když jsem toužil poznat chuť jeho rtů, najednou zastavil.

Kdybych to tak dychtivě neočekával, snad bych si ani nevšiml, že se konečně otřel svými rudými rty o ty mé. Jen letmo, lehounce, jako by se i on bál. Věděl jsem ale, že on se nebojí, jen zkoumá, ochutnává, a když jsem viděl, jak se v jeho očích zalesklo, tušil jsem, že se z něžného andílka za chvíli změní v divokého ďábla.

Motýlí polibky se stávaly dravější, až si vyžádal vstup do mých úst, které jsem ochotně pootevřel, a v tu chvíli se přese mě převalila divoká vlna vzrušení. Zase mě zajal svým tělem a otíral naše mužství o sebe. I přesto, že byla obě stále uvězněná v kalhotách, měl jsem pocit, že cítím jeho horkost, a byl jsem si naprosto jistý, že to, co měl zatím uschováno, bylo plně připraveno a rozhodně to nebyl žádný drobek. Téměř neslyšně jsem mu zasténal do úst, od kterých se stále nechtěl odtrhnout. Stejně jako jemu, i mně to bylo neuvěřitelně příjemné.

Ovšem poté, co jsem projevil svou nadrženost, se ode mě odlepil a opět se mi zadíval do očí. V těch jeho jsem viděl vášeň a mírnou netrpělivost.

„Vážně máš dojem, že je to dobrý nápad?“ zašeptal.

Neodpověděl jsem, nedokázal jsem vydat ani hlásku, ale přebral jsem iniciativu, aby pochopil, jak moc ho chci a že jsem si to rozhodně nerozmyslel. Jemně jsem ho ze sebe shodil a začal mu vysvlékat kalhoty spolu s boxerkami a sledoval, jak se na mě nezřízeně a zvrhle culí. Líbilo se mu to, věděl jsem to, a jakmile byl prost jakéhokoliv oblečení, i já ze sebe shodil to své. Doufal jsem, že nevidí, jak moc se klepu na to, aby zaplnil mou svatyň svým klackem, který byl pro mě jako svatý grál. Nádherný penis ozdobený žílami s tmavě růžovým obnaženým žaludem, který se vzpínal nahoru a z jehož ústí pomalu vytékala vazká předzvěst.

Měl jsem zoufalé nutkání ochutnat a už se sunul dolů, abych to udělal. On si mě však stáhl do náručí a šeptl mi zadýchaně do ucha: „Jednou by ses ho dotkl svými hříšnými rty a stříkal bych. To nechci…“

Chtěl jsem odporovat, ale zadusil mé protesty hned v zárodku, když se opět vloupal do mých úst a začal je rabovat jak vikingský nájezdník anglickou vesnici. Nedokázal jsem se ani nadechnout, natož nějak protestovat, a jen jsem se poddával. Naše klíny se opět otíraly o sebe a měl jsem dojem, že pokud s tímto nepřestane, budu jistojistě stříkat já. A to jsem taky nechtěl. Chtěl jsem si tohle pekelné vzrušení a láskyplné mučení vychutnávat dlouho. Tak dlouho, jak bude chtít sám Persy. Nenechám se přece zahanbit.

Zase jsem cítil jeho mrštné ruce všude po těle a přišlo mi na mysl, že tu snad neležím s obyčejným mužem, ale sám ďábel mi bloudí po těle a hledá přesně ta místa, která mě nejvíc vzrušují, a když mi zajel mezi půlky a polaskal otvor, v hlavě mi vybuchl ohňostroj.

On však svou činnost zastavil, zvedl se a se zamyšlením se zahleděl kamsi z okna.

Bál jsem se, že si to rozmyslel, ale když vytáhl z jednoho šuplíku známou tubu, docvaklo mi to.

„Byl bych nerad, kdyby tě to bolelo,“ zašeptal mi do ucha, když se opět přitulil, a já už jsem cítil chladivou konzistenci, kterou mi mazlivě roztíral okolo mého vstupu.

Dělal všechno tak opatrně, až jsem byl překvapený jeho něžným chováním. To se úplně vymykalo jeho přirozenosti. Vždyť jindy působil jako hulvát, kterému bylo jedno, jestli někomu ublíží. Ale nyní jsem se cítil opečovávaný a on byl ke mně jemný, jako bych byl z porcelánu.

Přerývaně dýchal a já jsem cítil, jak mu zběsile bije srdce. Ostatně to moje na tom nebylo o nic líp, oba jsme se těšili na to, co přijde… Vrchol večera, ten nejkrásnější výšlap na horu slasti. Už teď jsem si představoval, že jeho dva prsty, kterými do mě přirážel, jsou jeho penis. Byl jsem natěšený jako malé dítě týden před Štědrým večerem.

Chtěl jsem ho, potřeboval jsem ho, aby mi pořádně projel díru a šukal mě jak smyslů zbavený… Zoufale jsem toužil se vystříkat, nejlépe hned teď, protože vlny vzrušení, které mi způsoboval, když se jednou za čas dlouhými prsty letmo dotkl prostaty, mě hnaly k uvolnění tak rychle, že už jsem to chtěl vzdát.

Ovšem sekundu před kýženým výstřikem prsty vytáhl a vydechl vzduch z plic, jako by ho celou dobu zadržoval. I na něm bylo vidět, že ho příprava nenechala chladným a měl co dělat, aby se na mě nevrhl jako zvířátko.

Sklonil svůj zrak ke svému čnícímu pyji a opatrně i na něj nanesl vrstvu lubrikantu.

Věděl jsem, že se konečně dočkám, a tak jsem si klekl na všechny čtyři a vyšpulil na něj svou zadnici.

„Tak na tohle zapomeň, chlapečku! Já nejsem žádný pes, abych tady s tebou obcoval zezadu. Chci na tebe vidět, toužím po tom se dívat na tvou tvář, až bude zkroucená slastí… Potřebuju z tvého výrazu vidět, jestli tě to nebolí… Zkrátka takto ne!“ vyčetl mi rázně a jedním tahem mě otočil, položil na záda a mé nohy si přehodil přes svá ramena.

Pak už mě jen chvíli laskal a mučil tím, že svým hebkým žaludem projížděl mezi půlkami, až konečně i on uznal, že takto to dál nejde a trápit obě strany tohoto božského aktu je zavrženíhodné.

Byl jsem natěšený a uvolněný jeho péčí, a tak když zatlačil jeho nemalým pokladem, ten lehce vklouzl dovnitř.

Přesto byl Persy neskutečně opatrný a prodíral se hloub jen velmi pomalu. Kdybych mohl a vzmohl se, jednu bych mu za to vrazil, jenže jsem nemohl…, nemohl jsem vzrušením ani mluvit, natož plodit nějaký druh násilí na někom, kdo mě dostával do takových výšin, o jakých jsem v prozatímním životě mohl jen snít.

Ani jsem se nestihl pozastavit nad mírnou bolestí, kterou mi nemalý klacek přece jen způsobil, a Persy už byl ve mně zaražený až po kořen. S přerývaným dýcháním a zavřenýma očima vyčkával, až se úzká jeskyň trochu podvolí a přizpůsobí narušiteli, který byl ale vřele vítán.

Po chvíli byl na okraji sebeovládání, otevřel tmavé, chtíčem podbarvené oči.

„Lee?“ jen vydechl, ale já pochopil, že žádá o svolení.

Ano. Ano. Ano.

Tělo vysílalo signály, on však chtěl slyšet souhlas z mých úst.

„Ano, můžete.“

Vystoupla mu na čele téměř neviditelná vráska, ale naštěstí mé vykání ignoroval a začal mou úzkou svatyň prznit. Nejdříve pomalu, jako když se rozjíždí parní vlak a písty se teprve rozehřívají, po chvíli už se ale rozjel jako High Speed v Eurotunelu.

Nestíhal jsem dýchat, nestačil jsem kontrolovat své vzdychání, ačkoliv jsem věděl, že pár metrů přes zeď od nás spí dítě. Bylo mi všechno jedno. Jen jsem se vezl na šílené horské dráze, kdy mě střídavě mučil tím, že se vyhýbal mé prostatě, a z toho ji aktivně vyhledával a neodvratně do ní bušil svým úžasným zdrojem tužeb. Už teď jsem věděl, že mokré sny, které budu mít jistojistě každou noc, se budou točit jen okolo této fascinující souhry našich těl a tohoto dokonalého milování.

Nedokázal jsem to dlouho vydržet a zachvátil mě orgasmus tak silný, že ani v nejdivočejších snech jsem si takový nedokázal vysnít. Třásl jsem se dlouho a on mě ještě vynášel výš, když se v mé stažené díře dál pohyboval, až i on to nevydržel a poctil mě horkými výstřiky.

Už zklidněný jsem cítil cukající klacek, který ve mně ještě zůstával a pomalu ztrácel svůj úctyhodný objem.

„Persy…,“ vydechl jsem a zavřel oči. Byl jsem krásně unavený a spal bych, ale nebyl jsem si jistý, jestli mě opravdu ve své posteli chce až do rána.

Tak rád bych usnul v jeho náručí a ráno se v něm probudil. Přál jsem si, abychom se vzbudili spolu a on mi popřál dobré jitro a usmál se.

Tohle byla nejspíš ale naivní představa.

Líně mi podal krabici kapesníků a opět zašeptal: „Chceš se jít osprchovat?“

Věděl jsem, že jsem ulepený potem i spermatem, ale tolik se mi nechtělo opouštět voňavou postel, že jsem jen zakroutil hlavou a zavřel oči.

Chtěl jsem jen spát, s ním, v jeho posteli. Naposledy jsem se nadechl jeho mužné vůně a vstoupil jsem do říše snů.