Spor ohledně onanie V

Milý tatínku,

děkuji za rady a doufám, že sis výraz „pytel“ dostatečně osvojil.

Tvou radu jsem uplatnil, ovšem začnu chronologicky.

Tedy především jsme dnes všichni tři, totiž naše internacionální mužstvo, byli opět cvičit. Již předem jsme s Umarem uzavřeli ústní dohodu o programu prevence erekce, což se, zdá se, ukázalo býti prozřetelným!

Harukovi jsme o našem programu nic neříkali, neb jsme to považovali za bezpředmětné. Dotyčný se jen ptal, co si to potichu říkáme (takto to vyjádřil, zřejmě v japonštině neexistuje pojem „šuškat“, případně je možné, že takové slovo připomíná jiné slovo, podobně jako v češtině). Umar mu řekl, že se jedná o program proti bolesti jeho krku při cvičení. Haruko nechápavě odvětil, že děkuje.

Když jsme vkráčeli do tělocvičny (mohu tomu říkat „fitko“?), uvědomili jsme si, že jsme přišli ve stejném čase jako minule, ježto jsme spatřili ony dvě dvojice ve sportovním oblečení, které bylo stejně vyzývavé, jako jsou ony samy. Děvčata měla zcela provokativní dresy, které jim celkem nestydatě obepínalo stydké pysky (Umar mne poučil, že v angličtině se tomu říká „cameltoe“, což bych volně vysvětlil jako prsty u nohy velblouda), o jejich výrazných bradavkách nemluvě. Cvičební úbor obou pánů jevil podobný znak, tedy zcela zřetelně jim obepínal jak ocasy, tak pytle. 

Bylo tedy třeba zahájit program prevence erekce, takže jsme se od těch kulturistických stvůr co nejvíce vzdálili. Ovšem tito hňupové a hňupyně, snad jako by tušili, jaký program plníme, se k nám každou chvíli přiblížili na přímý dohled očí! Kromě tělocviku se navíc věnovali neustálému laškování, které občas děvčata doprovodila nepokrytým pohlazením chlapcových rozkroků! A chlapci se při zvedání činek ani nijak nesnažili zakrýt, že jim to přivodilo erekci! A děvčata, představ si to! Totiž ani si to raději nepředstavuj! Děvčata jakoby potichu, nicméně dostatečně hlasitě, komentovala, který z chlapců má větší ocas! No naprosto nechutné! Dokonce jsem zaslechl, že jim je budou muset společně změřit! Fujtajbl, viď, tatínku?

Naštěstí ty dvě poběhlice se svými poběhlíky brzy docvičily, zřejmě měly v plánu provést měření ocasů co nejdříve. My jsme tak mohli v klidu docvičit všechny naše série. Umar tedy u toho fňukal, že se ho pořád drží erekce, ačkoli má pod co nejvolnějšími šortkami co nejtěsnější slipy, což by tento problém mělo celkem úspěšně skrýt. Měl jsem totožný problém, ale při pohledu na Umarův rozkrok jsem si byl jist, že nic není nápadné. Nicméně zřejmě oba z nás ty velmi těsné slipy přespříliš dráždily. Každopádně si myslím, že půjčovat si pod šortky Harukovy slipy nebyl nejlepší nápad, zvláště, když o tom Haruko neví. 

Při odchodu do šatny Umar prohlásil, že doufá, že sprcha bude volná, poněvadž „si to tam potřebuje udělat“. Harukovi položil sugestivní otázku: „Ty nepotřebuješ jít do sprchy, že ne?“ Haruko tázavě odpověděl, že ne, což Umarovi stačilo. Šatna byla volná, bez jakýchkoli bimbajících se ocasů. Umar Harukovi nařídil, že má čekat, a pokud by přišel nějaký chlap, že na nás má hlasitě zahalekat, že už jde domů. Tázavému pohledu Umar odpověděl, že on a já chceme mít klid na sprchování.

Tím zajistil určitou polovičatou diskrétnost pro to, abychom si to každý ve sprše udělali. Nezbylo mi tedy, než se svléknout a jít s černým kamarádem do sprchy.

Umar se tam uchýlil do jednoho kouta a já do druhého kouta těch otevřených sprch. Když jsem se namydlil, všiml jsem si, že on, otočený do kouta, pohybuje pravou rukou tak, že bylo jasné, že si to dělá. Tedy i já jsem se otočil směrem do svého kouta a také jsem si to dělal. Náhle mne vyrušil tlumený výkřik z druhého rohu. Otočil jsem se a zeptal, co se děje. „V pohodě, už jsem,“ zněla odpověď. Než jsem se stačil otočit zpět, Umar poznamenal, že vidí, že já ještě nejsem, ale že počká, až budu i já. Tak jsem se otočil a dělal jsem si to dál, dokud jsem se neudělal. 

Hned na to ze šatny Haruko zahalekal, že už jde. Urychleně jsem nohou odháněl semeno do odtoku a zároveň si omýval mýdlem ocas od ulpělého semene. Všechno jsem stihl přesně do té doby, než k nám vpochodovali dva muži. Nemusím snad podotýkat, že se jim za chůze bimbaly ocasy ze strany na stranu. Vystřídali nás v koutech a zatímco jsem si usilovně utíral tělo, tedy především ocas a pytel (to proto, aby nebylo vidět, že mi to ještě dokonale neuvadlo), oni si začali mydlit svá ohanbí. Mydlili si je tak, že se jim začala bimbat nikoli ze strany na stranu, ale nahoru a dolů, tak jsem raději následoval našeho černouška a zmizel jsem.

Haruko už v šatně nebyl. Splnil svou misi, tj. zahlásil a skutečně šel domů.

Jindy bych byl býval rád, že mám nepříjemnosti již za sebou. Nyní jsem se ale obával, že přijde na řadu vysvětlení svému spolubydlícímu, že nosí nevhodné trenýrky, případně že je nevhodně nosí.

Na koleji se Umar neprodleně převlékl do svého domácího oblečení. Špička ocasu mu čouhala. Haruko byl zahleděn do jakési knihy, sedě na svém oblíbeném křesílku. 

Nezbylo mi, než držet se tvého doporučení, drahý otče.

Zatáhl jsem tedy Umara do koupelny, a to co nejnenápadněji, je-li to vůbec možné. Protože nebylo vhodné mluvit příliš nahlas, prostě jsem poukázal na jeho čouhající penis (prstem). Umar reagoval tak, že se zasmál, podíval se do zrcadla, pokýváním hlavou uznal, že mu penis čouhá, a tázavým výrazem v tváři, doprovázeje to tázavým rozhozením rukou, se mne otázal, zda mi to vadí. 

Pantomimicky jsem mu odvětil (je-li vlastně možné odvětit pantomimicky), že mně to nijak nevadí, neb se mu tam nedívám, nicméně že by to mohlo vadit našemu spolubydlícímu, jenž sedí vedle. Tedy uznávám, že slovo „nicméně“ jsem pantomimicky nezvládl, nicméně ten, kterému čouhá ocas z trenek, to zjevně pochopil.

Vztyčil prst, čímž zřejmě pantomimicky sděloval, že má nápad a že mám moment počkat. Vypochodoval do pokoje a já zvědavě za ním. Postavil se před Haruka a dotázal se ho co nejjednodušší angličtinou: „Vadí ti to?“ 

„Co?“ zeptal se Japonec, neustále třímaje v rukou tu svou nečitelnou knihu.

Umar mu se zdvořilým výrazem knihu odebral, přistoupil k němu tak blízko, aby nebylo pochyb, co má na mysli, poukázal (prstem) na svůj čouhající penis a stručně objasnil: „To.“

„Ó ne. Nevšímám si. Nejsem zvyklý dívat mužům na prádlo.“ A s omluvným výrazem si opět před oči umístil knihu, jejíž obsah nám bude asi navždy utajen.

„Tak vidíš,“ pohlédl na mne Umar, povytáhl si své trenýrky ještě o kousek výše a jal se takto uklízet své rozházené oblečení.

Tak ti nevím, otče. Asi mi nezbude nic jiného, než si jeho čouhajícího ocasu nevšímat. I jeho pytel budu ignorovat, když se mu z trenýrek vyvalí… 

tvůj

ocas

***

Tedy, chlapče,

proč se podepisuješ ocas?

A co interpunkce a malá a velká písmena? Uvědomuješ si vůbec, že závěr tvého dopisu zní: „…když se mu z trenýrek vyvalí tvůj ocas“?

Ovšem ke tvému dopisu obsahově…

Černochovi bys měl rozhodně vysvětlit, že ani před ním, ani před tebou nebude vystavovat svůj ocas čouhající z trenek! Jak si vůbec dovoluješ mu říct, že ti to nevadí, když ti to vadí!? A ten Japonec, tomu to vadí rovněž, jen mu jeho slušnost nedovoluje to říct nahlas! To jsou zcela irelevantní argumenty! Ihned mu nařiď, že v mezinárodním společenství musí nosit vhodné domácí prádlo! Jaképak copak? Fujtajbl!

Jinak tě chválím za snahu o program prevence erekce. Co si to ti nechuťáci a nechuťačky dovolují! Měl bys je nahlásit vedoucímu fitness centra ohledně vystavování jejich velbloudích tlapek a obrysů ohanbí se ztopořeným penisem! A pokud to nepomůže, musíš jít na policii a všechno jim důkladně vylíčit a podrobně popsat! Viditelné stydké pysky, fuj! Viditelný ztopořený ocas, fuj tajbl! 

Přiznám se, že zpočátku čtení o vašem počínání ve sprchách jsem byl zděšen! Naštěstí všechno dopadlo poměrně slušně! Ale jen poměrně! Měl jsem strach, že si to tam budete dělat vzájemně! Naštěstí jste si to udělali každý zvlášť!

Také mne zpočátku zairitovaly tvé výrazy „udělat si to“, „dělat si to“ a „udělat se“. Podobně i lakonické „jsem“ ve významu, alespoň se tak domnívám, „ejakuloval jsem“. Nicméně přesně vím, co bys mi odpověděl, a měl bys pravdu. Výrazy „dělat“ nebo „to“ nejsou nic sprostého, to je pravda. Koneckonců ani „jsem“ nezní zcela nepřístojně. Přijal jsem tedy tyto fráze do svého pasivního slovníku. Zároveň, všimni si výše, jsem je i aktivně použil. 

Na závěr svého dopisu bych chtěl zdůraznit, že onanie je zlo, jak se ti snažím celý život vysvětlit! Nelze se neustále vymlouvat na neodkladnou situaci!

Například včera mi to maminka udělala rukou i pusou! Aniž bych zasunul! Neumíš si představit, jak jsem se před ní styděl! A takto by ses chtěl před svou budoucí manželkou stydět? To snad ne! Máš nejvyšší čas se odnaučit onanovat! Jedině tak dosáhneš štěstí!

Na úplný závěr jsem si vzpomněl, že nemohu přijít na to, co by mělo připomínat české slovo „šuškat“. Má to být něco sprostého, že to nechceš pojmenovat? Ze sprostých slov mne napadá jedině „souložit“, které je ale poměrně dost odlišné. Stejně jako „čurat“. No tak tedy co? Vrtá mi to hlavou!

Otec

***

Milý táto,

promiň! Ten ocas mi vyloženě ulétl! Nějak jsem myslel na ocasy a bezděčně jsem se podepsal „ocas“… 

Ostatně, teď mne napadá, že by bylo vtipné, kdybych svůj ocas nazýval „danielek“. Jednak by tím bylo jasné, zda mám na mysli ocas svůj, nebo někoho jiného. A jednak je můj pyj něco jako mé druhé já, nemyslíš? K záměně mých obou já by docházet nemělo, neb já jsem Daniel, zatímco danielek je zdrobnělina, kterou s velkým písmenem nerad slýchám.

Než začnu líčit to, do čeho se mi příliš nechce, ještě nějaké poznámky na okraj.

Tak tedy děkuji ti za zajímavé poselství v závěru dopisu ohledně toho, jak ses před maminkou styděl. Sice netuším, co bych si z toho měl odnést, každopádně si to beru k srdci. Budu se snažit, abych se v budoucnu nemusel stydět, že mi to někdo udělá rukou i pusou.

Dále ti zřejmě dlužím vysvětlení, že slovo „šuškat“ mi připomíná slovo „šukat“. Ano, je to slovo sprosté a znám jej pouze pasivně, tj. aktivně ho nepoužívám. Pokud bys chtěl, dej vědět, mohu tě seznámit i s jinými sprostými slovesy označujícími konání soulože, například „prcat“ nebo „mrdat“.

A nyní k vývoji dnešního dne.

V přestávkách mezi přednáškami a semináři se ten, co čte nečitelné knihy, opět náruživě vybavoval s jednou drobnou frekventantkou. Máme s Umarem pocit, že ho to děvče takzvaně „balí“, což je slangový výraz pro snahu někoho získat za účelem mentálního až intimního sblížení. Haruko se tomu procesu zjevně nijak nebrání, což při jeho povaze znamená, že možná ho to dokonce i vnitřně baví. Umar se domnívá, že to děvče ho zajímá jednak proto, že je ještě menší než on, a jednak proto, že má velmi malá ňadra (Umar to výslovně pojmenovává „směšně malá“). Toto vtipné poprsí prý zřejmě koresponduje s velikostí Harukova přirození, čímž se tyto malé přednosti případné budoucí dvojice k sobě hodí, říká ten, kterému doma čouhá ocas z trenek, ačkoli o velikosti Harukovy chlouby (dá-li se tak nazvat), nemáme ani jeden tušení. Nebo možná právě proto.

Nuže a po cestě domů nás ten, komu se líbí malá prsa, požádal, zda bychom se s ním mohli zastavit v jednom obchodě s oblečením a pomohli mu něco vybrat. Umar velmi nevybíravými slovy prohlásil, že si z nás snad dělá šprýmy, a podobně nevybíravými slovy žádost odmítl. „Nevadí, jeden stačí,“ podíval se na mne radostně ten nejmenší z nás. Co mi zbývalo?

Ten nejtmavší z nás šel tedy domů a my jsme zamířili do obchodu s nějakou módou. Haruko tam zřejmě již dříve byl šmejdit, protože zkušeně kráčel do oddělení se spodním prádlem. „Proboha, to ti snad mám vybírat slipy?“ zděsil jsem se. „Ó ne, jenom plavecký úbor,“ dozvěděl jsem se. „Já a Anniffe chtějí chodit bazén spolu,“ dodal na vysvětlenou. Já dodávám na vysvětlenou tobě, že Anniffe je to bezňaderné děvče. 

Odolával jsem nápadu, že mu vyberu ten nejšílenější plavecký úbor, ovšem ten chlapec mne předběhl. „Já líbit ty,“ řekl a sňal z háčku takové velmi malé pánské plavečky s drobným černo-růžovým vzorem. „Ty taky líbit ty?“ zeptal se a přikládal si je na džíny, jako by mělo být poznat, jestli mu sluší. 

„Perfektní,“ prohlásil jsem, aniž bych věděl, jestli lžu. Spíše ze mne promluvila touha tento trapný nákup co nejrychleji ukončit, abych již byl na koleji, neboť jsem se těšil, že si to v koupelně udělám.

Tak jsme zboží zaplatili a šli. Na kolej.

Otevřu dveře a z pokoje se ozývaly tlumené zvuky podobné vzdechům. Vstoupili jsme do místnosti a tam! Nebude se ti líbit, co si teď přečteš, tatínku! Na své posteli ležel na zádech náš Nigerijec, celý nahý, s mírně rozkročenýma nohama, ocas mu trčel vzhůru jsa obepnut pravou černou rukou s růžovou dlaní, která s ním prudce třásla nahoru a dolů, v pánvi se ten člověk vzpínal, oči zavřeny, ve tváři nebeská rozkoš, v hlase slast a štěstí! 

Zůstali jsme nad tímto ohavným výjevem stát jako opaření a nezmohli se na slovo.

Trvalo to ještě minutu, možná pět, nebo spíše dvě, a ten ďáblův syn ejakuloval. Ale jak! To ani nechceš vědět, otče! Jeho semeno vyletělo vzhůru asi tak metr a půl, a zatímco se rozprskávalo na jeho hlavě a obličeji, stříkala z něj další dávka! A stejně vysoko! A během toho, co mu jeho vlastní sémě přistávalo na krk i na polštář v okolí, docházelo k dalším výronům, které dostřikovaly postupně do menší výšky a dopadaly postupně níže směrem k rozkroku, bylo jich celkem minimálně šest, možná i pět, poslední dávka jen tak volně vytekla a skapávala volně dolů přes jeho stále vztyčený pyj!

S hlasitým oddychováním se to zvíře uvolnilo, pomalu otevřelo oči slepené semenem, když tu nás zahlédlo, jak ho (celí zcepenělí) pozorujeme. Okamžitě mu zmrzla slast ve tváři, ovšem nezmohl se na slovo, ba ani na pohyb. 

A takto jsme na sebe vzájemně zírali několik dlouhých sekund.

Černoch se poté vzpamatoval a začal se omlouvat, že nás neslyšel, přičemž si ze sebe celkem nesmyslně rukou stíral své nazdařbůh vycákané potencionální potomky. Jeho semeno bylo tak jako tak všude.

Já se na oplátku začal omlouvat, že jsme nevěděli, co tu provozuje, a lhal jsem, že jsme nic neviděli.

„Já taky nic neviděl, já nekoukal,“ dodal ten, který si koupil plavky, s pohledem upřeným na černochův ocas, jenž neochotně ochaboval.

Černoch si utřel ruce celé upatlané od vlastního semene do prostěradla pod ním, vztyčil se a šel do koupelny. „Prosím, mi nevadí, já nedívám,“ uhnul mu Haruko v cestě a fascinovaně zíral na ten černý ocas, jenž dosud ani zdaleka neochabl.

„Díky,“ řekl ten, co šel do koupelny, ještě ve dveřích. Nebylo zřejmé, jestli to říká nám oběma, nebo přímo očím Japonce, které dychtivě hltaly černošský ocas.

Když za neochabujícím ocasem zaklaply dveře, Haruko se na mne podíval a zvláštním způsobem zakýval hlavou. Nebylo mi jasné, jestli je to výraz obdivu, nebo pohoršení nad tím, co jsme právě viděli. Nechtěl jsem o tom přemýšlet a raději jsem se svalil na postel. Bohužel jsem se svalil na nesprávnou postel. Do trička i kalhot se mi začalo vsávat čerstvě vystříkané semeno toho, komu už nestačí, aby mu čouhal ocas z trenek.

A z koupelny se pak ozvalo: „Nemám tu ručník, podáte mi ho?“ Haruko se kupodivu chopil iniciativy a šel do koupelny předat ručník. „Všechno dobrý? Už vidím, měkký. Nekoukám, neboj,“ slyšel jsem z předání ručníku v koupelně.

Já vím, že se ti to nebude líbit, tatínku. Ale řekni, mohl jsem za něco? Šlo to mimo moji vůli!

V tuto chvíli mí spolubydlící asi už spí. Na to jsem během psaní této litanie čekal. Budu si to muset udělat, danielek to vyžaduje. A do koupelny se mi nechce. Udělám si to tady na posteli!

Musím!

Tvůj

Daniel a danielek

---

Poznámka autora: Budu rád za vaši další podporu tohoto tzv. „výtlemu“ (jak to sami nazýváte) v komentářích. Zejména je milé číst citace toho, co vám způsobilo největší výtlem. Díky.