Spor ohledně onanie VI

Danieli!

Nemohu uvěřit tomu, co jsem právě četl! Jsem navýsost znechucen! A ty se ještě ptáš, jestli jsi za něco mohl! No samozřejmě, že mohl! Copak jsme ti s maminkou od mala nevštěpovali, že pokud vcházíme do místnosti se zavřenými dveřmi, vždy na ně zaťukáme? Aha? Pravda, nenapadlo nás ti vštěpovat, že za těmi dveřmi může někdo onanovat, ale jak nás to mohlo napadnout? Aha? Copak v naší domácnosti někdo někdy onanoval? To bych si vyprosil! Kdybyste byli zaklepali, a nemyslím tím bačkorami, byl by si mohl ten černý panter stihnout natáhnout ty své nedostatečné trenýrky přes svůj vystavěný ocas! A vy byste byli nebyli vystaveni tomu nechutnému divadlu! Styďte se!

Tím však neupírám vinu ani tomu praseti africkému! Phacochoerus africanus je to! Onanovat se má v intimním prostředí a v naprostém soukromí, když už vůbec! A vůbec, onanovat se nemá pokud možno vůbec! Už jenom nápad se svléknout do naha ve společné místnosti, i když tam nikdo není, je prasárna! A on si tak lehne na postel a spustí masturbaci! A ještě se u toho všelijak kroutí a tváří se, jako by to byla nějaká blaženost! Přitom samohana je ryzí pohana! Vystavovat obnažené ohanbí! Hanba! A na závěr ještě cáká svým semenem na všechny strany! Copak je pyj nějaká zpívající fontána? Ještě si k tomu měl zapnout nějakou světelnou iluminaci, aby to mělo efekt! Blít se mi z toho chce, blít!

Vyřiď mu laskavě, že jestli bude nadále nosit své trenky proklatě vysoko a předvádět se před vámi nahý, že osobně přijedu do té vaší tramtárie a rozkopu mu koule!

Fuj, to jsem se rozčilil.

A ty mi ještě napíšeš, že si to musíš udělat na posteli! Jako to prase! Doufám, že u toho byl danielek alespoň schovaný pod peřinou! Co kdyby to šustění a mlaskání probudilo některého ze spolubydlících? Zejména toho malého? Vždyť je mu sotva osmnáct!

Tomu mimochodem vyřiď, že chodit na rande s děvčetem do bazénu není zrovna dobrý nápad! Jakkoli má ta drobná žena drobná ňadra, i to ho může vzrušit, pokud ho to vzrušuje, jak naznačuješ! A to je v bazénu naprosto nevhodné! Navíc to může vést k touze po předčasném sexu! Na soulož je ten chlapec určitě příliš mlád! A ona příliš mláda! Vždyť mu je sotva osmnáct! Mají ještě pár let času, no ne? No ano!

Musím si dát panáka. Možná dva. Možná tři. Ne, dva si dám.

Nyní píšu o několik minut později. Asi o třicet nebo o čtyřicet, nevím. Jsem poměrně uklidněn.

Musím konstatovat, že tvůj nápad označovat svůj penis jako danielek mi zpočátku připadal vtipný. Dokonce jsem na chvíli zauvažoval, že bych adekvátním termínem označoval ten svůj. Ovšem až do chvíle, když jsem si uvědomil, že se jmenuji Robert! Tak to by tedy nešlo! Zejména před maminkou! Mohlo by dojít k nějakému omylu, a to bych nechtěl! To bys jistě nechtěl ani ty!

Dále k té podobnosti se slovem „šuškat“. No, vskutku by mne nenapadlo, že si to slovo spojíš se sprostým výrazem! Ty, takový slušný chlapec! Jsem rád, že to slovo máš jen v pasivní slovní zásobě!

Ovšem snad mne nechceš seznamovat se slovy jako „prcat“ nebo „mrdat“? Co si o mně vůbec myslíš? Copak jsem nějaký záprdek, který ani neví, co je to „prcat“ a „mrdat“? Tak to se šeredně mýlíš, chlapečku! Už mí vrstevníci za mého mládí prcali a mrdali různé poběhlice! Ale já nikdy neprcal ani nemrdal, dokonce ani nešukal a nešoustal! S maminkou jsme vždy decentně souložili! A někdy dokonce jsme se něžně milovali, i když ne moc často! Dneska tedy spolu spíš decentně souložíme, než abychom se něžně milovali, ačkoli se milujeme, to nemohu říct! Někdy i jednou týdně!

Ach, milovaný synu. Těším se na tvé další psaní a doufám, že po jeho přečtení nespotřebuji více než polovinu lahve vodky jako dnes. Protože v lahvi dnes zbyla méně než polovina. Už teď mám stres, jak mamince vysvětlit, že je třeba koupit novou flašku. Přece jí nebudu vyprávět, co mi píšeš! Nemyslím té flašce, nýbrž mamince! To jistě nechceš!

Tak se měj!

Tatínek!

***

Tedy otče,

promiň mi ten výraz, ale vzpamatuj se! Psal jsem ti úvodem, že Haruko je osmnáctiletý Asiat! To znamená, že mu osmnáct již bylo! A ty si v naší korespondenci dovolíš napsat, že je mu „sotva osmnáct“! Houby sotva! Brzy mu bude dokonce devatenáct! Kdyby mu ještě nebylo osmnáct, nemohl by Filip naši korespondenci zveřejňovat na Ostrovních povídkách! A to by byla věčná škoda! Tam se nesmí objevovat nikdo nezletilý! Ovšem Haruko je zletilý až hanba! Tak ať si čtenáři počtou! Kdo ví, co zajímavého ti o něm ještě budu muset napsat!

A vůbec, kam chodíš na ty výrazy? Slovo prasárna je naprosto nedůstojné tvé důstojnosti! A rozkopat někomu koule? Co to je za vyjadřování? Vždyť bys sem ani netrefil! A trefil-li bys, netrefil by ses mu tam! A trefil-li by ses, se zlou by ses otázal! Umarovi jsem tvůj nepřístojný vzkaz vyřídil a hádej, jak na to reagoval! Zasmál se, vyhrnul si nohavičku svých trenek, vyndal koule, které mu pokryly celou dlaň, a zeptal se, jestli myslíš tyhle koule! A já mu odpověděl, že přesně tyhle koule máš na mysli! Což jsem měl bohužel pravdu! A on se znovu zasmál a poradil mi, víš, co mi poradil? To se ti nebude líbit, co mi poradil! Poradil mi, že bych ti některé věci nemusel psát! To se ví, že bych ti některé věci nemusel psát! A já ti je přesto píšu! A ty hned chceš někomu rozkopávat koule? Tak to tedy pr!

Fuj, to jsem se rozčilil. Budu si muset přihnout z lahve, kterou Haruko právě přinesl z kantýny, kam jsme ho pro ni s Umarem poslali… Vidíš, prodali mu lahev (ty tomu dokonce říkáš flaška!) vodky, protože je plnoletý až hanba!

Dal jsem si pauzu a nyní jsem již značně klidnější. Vychlastali jsme s chlapci tu litrovou flašku a poslali jsme toho nejmenšího do kantýny pro druhou. Celkem jsme se všichni uvolnili. Ten, co má krátké trenky, mi půjčil jedny z nich, abych se prý cítil pohodlně. Tak jsem si je ochotně navlékl a představ si! I mně z nich čouhá! To mi poněkud zvedlo sebevědomí! Neboj, ten malý plnoletý chlapec nic neviděl, aspoň říkal, že „nedívá“. Ale bylo vidět, že se dívá! Taky nás požádal, abychom zhodnotili jeho nové plavky, jestli mu sluší. Až prý přijde s druhou flaškou, předvede se nám v nich. Tak jsme na to celí nažhavení…

Už přišel, tak budu pokračovat pak.

Tak už je pak.

Čili chlapec si musel ještě párkrát přihnout, než se odvážil se nám předvést v těch plavkách. Nakonec odešel do koupelny a vrátil se, plavec jeden, jenom v těch plavkách. Nu, měli jsme zvolit asi o dvě čísla větší. Tyhle mu byly poněkud malé. Jeho ocas a pytel zjevně nejsou tak malé, jak jsme se mylně domnívali. V těch plavkách se mu ohanbí docela zajímavě vzdouvalo, a navíc, jak ty plavky nemají žádné nohavičky, tak mu v tříslech odstávaly, takže při pohledu zdola (poněvadž my jsme seděli a on stál) mu bylo trochu vidět i na ohanbí. Což jsme mu ovšem samozřejmě neřekli. Naopak jsme řekli, že mu sluší a že se v nich Anniffe bude líbit (v té druhé části jsme, myslím, nelhali). Harůček měl radost a jal se tancovat nějaký nám neznámý tanec. Načež z ničeho nic usedl na židli a pravil, že to stačí. Tedy zjevně to nebylo z ničeho nic, poněvadž při dosednutí na židli se mu z plavek vyvlékl penis, a to ztopořený. Umar mu řekl: „Nám nevadí, my nedíváme,“ Haruko poděkoval a přikryl si rozkrok miskou na rýži. Jelikož to nestačilo, přehodil přes misku ještě utěrku.

Jistou dobu jsme se pak pokoušeli o prevenci erekce tím, že jsme se snažili mluvit o všem možném. Ovšem přiopilý Asiat se neustále vracel k nepřístojným otázkám ohledně onanie. Jak často si to děláme, kde si to děláme, jak často se nám postaví a takové ty věci. Výsledkem bylo, že nám všem stál, ale dělali jsme, že „nedíváme“. Tuto nepříjemnou situaci vyřešil ten, kterému čouhá ocas z trenek, myslím běžně, protože mně v tu chvíli taky čouhal z trenek a navíc stál, a přiopilému Asiatovi čouhal dokonce z plavek a taky stál; tedy ten, kterému čouhal z trenek černý penis, který ovšem také stál, se zvedl a zhasnul.

„Tak, a teď nikdo nedívá, protože nevidí. Tak každý na svou postel a v tichosti si to každý uděláme. Ať nemusíme stát frontu do sprchy.“

Ochotně jsme ho poslechli. Z černochovy postele se začalo ozývat vzdychání nejdřív.

„Říkal jsi v tichosti,“ napomenul jsem ho.

„Mi nevadí, neposlouchám,“ ozval se ten malý. A tak jsme všichni tři předstírali, že nic neslyšíme, a honili jsme si.

První se asi udělal ten, co má malé plavky. Snažil se moc, aby byl potichu, ale ticho kolem bylo větší. Po něm se udělal ten, co stříká vysoko. Poznal jsem to podle jeho vzdychání a také podle toho, že pár kapek jeho semene mi přistálo na těle. Já sám jsem pokračoval v onanii, dokud jsem se nevystříkal také. Mezitím mládenci zřejmě usnuli, takže jsem ti mohl v klidu napsat tyto poslední řádky z dnešního dne.

Víc už toho tedy ze mne dnes nevyjde.

Přeju mi dobrou noc a tobě hezké počtení.

Tvůj

Daniel

***

Synku,

ještě než jsem četl tvůj dopis, hodlal jsem se ti důkladně omluvit za své poněkud nedůstojné vyjadřování, které bylo způsobeno konzumací alkoholu. Konzumace alkoholu je totiž stejně škodlivá jako onanie. Již nikdy se nechci vyjadřovat takto perverzně! Šukat, mrdat, prcat a tak dále, fuj! Hanba mne fackuje! Ba i za ten nápad napadat někomu šourek kopem nohy se stydím! Bylo to v afektu! Neměl bych se asi divit, jak obscénní scénou tvůj kamarád na mou výhrůžku reagoval! Ale to bych nebyl já, abych se nedivil! Divím se! To musí vytahovat koule hned, jak se o nich mluví? To snad ne! Nejraději bych si za to utrhl koule, ale on by to měl udělat taky!

Ale ještě snad více si vyčítám, že jsem během psaní požíval alkohol a ještě se k tomu drze přiznávám… Jaký špatný příklad jsem vám dal! Jen díky mému špatnému příkladu jste také požívali alkohol, a jak jste dopadli? Aha? Konali jste nechutné nepřístojnosti! Předháněli jste se, komu z trenek víc čouhá co! Včetně plavek! Topořili jste na sebe své údy! Opili jste mladého chlapce tak, že ztratil veškeré své dozajista těžce vydobyté zábrany! A na závěr jste společně úplně sprostě honili! Ach, co jsem to za otce? Škoda, že si ty koule nedokážu utrhnout sám! Mám snad říct mamince? Ale co by tomu řekla? A jak bych jí vysvětlil, proč to chci? Je mi stydno, hnusno, ohavno…

Napiš mi prosím příště něco příjemného. Nemám již sílu číst o fatálních chybách své výchovy. A čtenáři Ostrovních povídek určitě také ne. Mimochodem, co je to za plátek? A kdes přišel k tomu Filipovi?

S hlubokým studem,

otec

***

Tedy taťko!

Velmi oceňuji tvůj sebemrskačský přístup k naší předchozí korespondenci. Někdy si z tvého postoje vezmu nějakou inspiraci.

Také si cením toho, že tvůj dopis obsahoval zhruba polovinu vykřičníků než obvykle a navíc spoustu otazníků, zejména k vlastní osobě.

Zároveň tě můžu potěšit tím, že můj dnešní hlavní zážitek byl velmi příjemný, takže mohu tvou prosbu vyslyšet. Ale vezmu to opět postupně.

Tak tedy po dnešních přednáškách šel ten s těmi malými plavkami s tou s těmi malými kozami plovat do bazénu. Nechtěli jsme jít s nimi, poněvadž jsme nechtěli být za křeny a také jsme se obávali, že bychom vybuchovali smíchem. Tak jsme raději pořídili v supermarketu nějaký drobný nákup včetně vodky, která je tam výrazně výhodnější.

Doma jsme pak netrpělivě čekali, až se náš spolubydlící vrátí, celí dychtiví, co bude říkat. A bylo nám divné, že nějak dlouho nejde. Dokonce jsme načali tu vodku a klábosili jsme. (Ne, abys to četl jako „klobásili“! Ty jsi už všeho schopen!) Vzpomínali jsme, jak se Haruko minule pěkně rozjel a jak byl zvědavý na ty věci ohledně onanie, která je tak škodlivá, jak říkáš.

Také jsme zhodnotili, že jeho mužství je plnohodnotné mužství a žádné chlapectví, jak jsme se mylně domnívali. Při jeho hodnocení přidal Umar hodnocení mého mužství s tím, že má dobrý tvar a že se mi musí dobře držet v ruce při masturbaci, v čemž měl pravdu, takže jsem mu přitakal. Abych mu kompliment vrátil, zmínil jsem se, že i ten jeho se mu musí dobře honit. Umar žertem navrhl, že bychom si to někdy měli porovnat, jak se drží ten a jak onen. Žertem jsem odvětil, že to je zajímavý nápad, a tak jsme se oba žertem zasmáli. Tedy jsem přesvědčený, že to bylo žertem. Od něj i ode mne.

Ještě jsem žertem poznamenal, že jsem ostatně viděl, jak si dobře dělá dobře a jak mu to dělá dobře. Dobře, trochu jsem tu poznámku přehnal, uznávám. Černoušek mi na to prozradil, že takhle je to nejlepší a že bych si to tak měl sám zkusit.

Během tohoto klobásení konečně dorazil prcek. Jeho tvář zračila marnou snahu zakrývat blažený úsměv.

„Tak co?“ vyhrkl černoušek.

„Všechno v pořádku,“ pravil blaženec. Pochopili jsme, že je třeba klást konkrétní otázky, neboť, jak víme, ten člověk je skoupý na slovo.

„Tak jak jste si zaplavali?“ zeptal jsem se, načež mi došla zbytečnost otázky, na kterou zazněla naprosto nudná odpověď:

„Dobře.“

„A jaké měla plavky?“ zeptal se trochu odvážněji Umar.

„Malé černé puntíkaté,“ řekl prcek jedním dechem.

„Jak malé?“

„Hodně,“ usmál se Japonec se zarděním a zároveň s blaženým výrazem, jestli si to umíš představit.

„A jak se jí líbily tvoje plavky, co jsme spolu vybrali?“ zeptal jsem se kdo jiný než já.

„Velmi.“ To nám moc nestačilo, čili jsme na něj vrhali tázavé pohledy s žádostí o podrobnosti. „Řekla, že plavky mají dobrý tvar,“ dodal jejich majitel. Pak lehce zrudnul a zapokračoval: „A když řekla, pak plavky měly ještě lepší tvar. Větší.“ Umar chtěl vědět víc:

„Takže se jí pak líbily ještě víc?“

„Ano, líbily, také na ně sahala.“

To už jsme byli trochu v šoku.

Umar pak rádoby žertem poznamenal, že v tom bazénu byli nějak dlouho.

„My neplavali dlouho, my pak šli k Anniffe na kolej. Měla volno na pokoji.“ Překvapeně jsme na sebe s Umarem pohlédli.

„A co jste tam dělali?“ Prcek se mírně zastyděl, ale pak celkem sebejistě prohlásil:

„Normálně, soulož.“ 

„Soulož! Oni dělali soulož! Navíc normálně! To mi podrž!“ pokřikoval Umar. „Tak to je paráda, gratuluju, už nejsi panic!“ Ovšem Haruko se zatvářil nechápavě:

„Ale já nebyl panic! Já umím soulož dobře. Doma naučil!“

To v nás vyvolalo otázky, jestli se to naučil doma v Japonsku s nějakou gejšou nebo doma v domácnosti, a pokud to druhé, tak s kým, a těmito otázkami jsme ho také bombardovali, ovšem nedozvěděli jsme se zhola nic.

„Normálně soulož, naučil, dělal, umím.“ Nic víc jsme nezjistili.

Načež se nám omluvil, že jde pryč a přijde pozdě, protože jde za Anniffe.

„A budete zase dělat soulož?“ otázal se Umar.

„Tak určitě,“ zahlásil sportovně plavec a šel za Anniffe. Souložit. Zase. Haruko. Prcek.

Prcek! Správně jsem ho nazval! Prcek, co prcá vo sto šest! V osmnácti letech! A já jsem furt panic!

Když prcek odešel, sdělil mi dlouhán, že jde hrát šachy s Anatolijem. Nevím o tom, že by znal nějakého Anatolije ani že by hrál šachy, nicméně na mne ten kámoš spiklenecky mrknul, pak mrknul na moji postel a řekl, že on se vrátí až po té partii a Haruko až po souloži.

A zůstal jsem tam sám.

I postavil jsem se před zrcadlo v předsíni a svléknul jsem si tričko. A zhodnotil jsem, že mám celkem pěkné tělo a poděkoval si, že pravidelně cvičím.

I zadíval jsem se na své, vlastně Umarovy trenky. A zhodnotil jsem, že je pěkné, že mi z nich dole čouhá ocas.

I svlékl jsem si trenky a zadíval se na svůj ocas. A zhodnotil jsem, že je opravdu pěkný.

I vzal jsem svůj ocas do ruky a zhodnotil jsem, že se mi opravdu dobře drží a že i jemu to dělá dobře.

I postavil se mi ocas a zhodnotil jsem, že se dobře honí.

I začal jsem honit a zhodnotil jsem, že je mi to takto příjemné.

I pokračoval jsem v honbě a zhodnotil, že je to překrásné.

I zadíval jsem se do své tváře a zhodnotil, že je blažená.

A odkráčel jsem do pokoje, kde jsem celý krásně nahý ulehl. Ne do své, ale do Umarovy postele. Můj krásný ocas trčel do výšky a já se vtěloval do Umara, který mi nedávno právě na tom místě nechtěně předvedl svou krásnou onanii.

I rozkročil jsem mírně nohy, jak jsem to viděl u toho černocha. A uchopil jsem pravou rukou svůj kolík a začal jsem ho pomaloučku mnout. Pohlédl jsem na něj, byl krásně fialový a vyzýval mne, abych pokračoval.

A tak jsem jej jemně uchopil rukou a začal s ní pomalu přejíždět přes žalud. A bylo to krásné.

A tak jsem jemně uchopil levou rukou své koule a hladil si je. A bylo to krásné.

A tak jsem pravou rukou začal přejíždět přes žalud rychleji. A bylo to ještě krásnější.

A tak jsem si začal oběma rukama usilovně dráždit koule a ocas, až to bylo nevýslovně slastné. A hlasitě jsem u toho vzdychal a sténal, až jsem se začal slastně kroutit v bocích, stejně jako jsem to viděl u Umara.

A když už jsem měl pocit, že přijde konec, bylo mi to líto a zpomalil jsem.

Ejakulace počkala a já mohl opět začít krásně a usilovně masturbovat. Úplně blažený jsem zase málem dostoupil vrcholu, ale chtěl jsem si to ještě užít. A tak jsem opět ustal, chvíli počkal, a opět začal. A takto jsem to udělal ještě několikrát.

A pak mi můj pták dal najevo, že už chce stříkat. A já ho poslechl. S hlasitým sténáním, s divokým zmítáním celého těla a s divokým honěním toho krásně tvrdého péra jsem dosáhl nádherného orgasmu. Semeno létalo do výšky a dopadalo na mé tělo v nejméně sedmi dávkách. Poslední dávka mi jen tak volně vytekla kolem ptáka a zastavila se na koulích. Zcela blažený a zároveň vyčerpaný tou nádherou jsem usnul.

Vzbudil mne až příchod mých spolubydlících, kteří mne našli spícího, nahého, se zaschlým semenem po celém těle.

„Mně nevadí, nedívám,“ řekl mi Haruko s potutelným úsměvem.

„Mně taky nevadí, hlavně že sis pořádně užil,“ řekl mi Umar a poslal mě ze své vlastní postele do mé vlastní postele. Trochu mne to probralo, takže jsem ti mohl tento zážitek teď vylíčit.

A ty mi, tatínku, budeš tvrdit, že onanie je špatná! Co je na onanii špatného? Vždyť je to krásné! S onanií vydržím bez sexu klidně ještě pár let! S onanií jsem dnes zažil jeden z nejkrásnějších okamžiků svého života! Ovšem nejde o takové to pitomé honění pod peřinou nebo v koupelně, nýbrž o svobodnou onanii ve své plné nahotě! Vždyť je to dar, umět si ho dobře vyhonit! Jsem rád, že tento dar mám a že jsem ho objevil! Ať žije onanie, chci si tak užívat každý den!

S respektem, ale výhradami

Daniel

---

Tak ještě jeden díl bych přidat mohl, co? Ovšem pak už nevím, kam by to mohlo zajít, abych udržel charaktery na uzdě…