Poleť se mnou II.

Před jeho příchodem si po prostudování a vyřízení všeho, co ho čekalo v dalším leteckém kolotoči, dal ještě jednu očistnou sprchu a oblékl si tričko a tepláky. Pak už konečně mohl ulehnout na postel a pustit si na notebooku jeden ze svých oblíbených filmů s českými titulky.

Jako pilot a celkově zaměstnanec aerolinek, který přichází do styku s ostatními leteckými společnostmi, zeměmi, zaměstnanci a cestujícími z různých zemí, musel umět perfektně anglicky. To byl základ všeho. Teď ale ležel na posteli a rozhovory linoucí se z filmu skoro nevnímal. Pořád uvažoval nad tím, zda se rozhodl správně. Vždyť toho chlápka ani nezná. Neví nic o jeho minulosti a životě a on se mu nakonec i přes to všechno nabídnul.

Další věc byla, že on u sebe sice kondom nosíval, jenže poslední dobou neměl na sex ani pomyšlení, proto ho jednou doma z peněženky prostě vytáhnul a nevrátil zpátky. Zavřel oči a jen prosil toho nahoře, aby Martin s sebou nějaký vzal. V opačném případě by se s ním tuto noc slušně rozloučil.

V neposlední řadě, lubrikant. Ten taky postrádal. Skvěle, fakt skvěle, Kubo! Chceš si vyrazit z kopýtka a na tuhle maličkost zapomeneš, pomyslel si, než se ozvalo zaklepání. Stočil pohled ke dveřím a s hlubokým povzdechnutím vstal a šel otevřít.

„Páni, tys přišel? Kolik je hodin?“ ironicky vyhrknul místo pozdravu a zkontroloval čas na hodinkách.

„Proč bych neměl přijít? Sice jsem si říkal, jestli mě jen nevodíš za nos a nedals mi špatné číslo pokoje, ale očividně…,“ vrátil Kubovi Martin, sotva ho vpustil dál.

„Proč bych to dělal? Dals mi celkem lákavou nabídku,“ přiznal a cítil, jak ho tváře začínají od nervozity trochu pálit.

Ano, byl nervózní. A teď o trochu víc, když se podíval do Martinovy tváře, která byla nebezpečně blízko, když kolem něj procházel. Jen vědomí toho, co by se mělo stát, ho nenechávalo klidným. Cítil, jak se mu lehce potí dlaně. Malinko nechápal, z čeho je tak nervózní. Není to poprvé, co tohle udělal. A taky o nic nešlo. Poznali se v baru, vyspí se spolu a už se nikdy neuvidí. ‚Tak proč jsem tak nervózní?‘ zeptal se sám sebe.

Než se vydal za Martinem, párkrát se zhluboka nadechl a vydechl. Ten ho však v nestřeženou chvíli přišpendlil svým tělem ke zdi kousek ode dveří do koupelny. Nevěděl, jak to Martin udělal, že ještě před pár vteřinami vcházel do pokoje a teď mu koukal zpříma do očí.

„Nejdeš na to nějak rychle?“ popíchl Martina ve vteřině, kdy mu palcem přejel po rtu.

„Proč ne? Jde jen o sex, ne? Nebo si chceš ještě chvilku povídat?“ usmál se na něj Martin a on si uvědomil, že se mu začíná zrychlovat dech a tváře už má dokonale rudé.

„Pár otázek bych měl,“ přiznal a nevěděl, kam s očima. Boxerky, které pod tepláky měl, začal mít dost těsné. Bylo tu však něco, co si potřeboval ujasnit. Jedna drobnost.

***

Martin se z terasy vydal na pokoj. Vlastně tu cestu zdolal závratnou rychlostí. Prolétl sprchou, zvolil nějaké pohodlné oblečení s kapsami, do nichž vložil peněženku s kartou od pokoje, balíček kondomů a mini lubrikant. Ještě prohodil pár slov s otcem, který mu povyprávěl o tom, co zažil s kolegy z Belgie. Pak se nenápadně rozloučil s tím, že dnešní noc nejspíš stráví jinde. To spustilo přednášku o tom, jak se jeho syn doposud nepoučil, a trapně mu udělal další o ochraně proti pohlavním nemocem. Ve třiatřiceti musel poslouchat o kondomech a nemocech, než se s rázným „ahoj“ rozloučil a zabouchnul za sebou dveře pokoje. Sám měl vystudovanou medicínu a druhým rokem i atestaci urologie k tomu. Věděl proto, co očekávat a na co se připravit. Jenže to by nebyl jeho otec, aby k tomu neměl svůj vlastní proslov.

Cesta k určenému pokoji mu trvala asi dvě minuty, než našel ten správný. Další dvě minuty před těmi dveřmi nervózně přešlapoval. Měl docela obavy z toho, kdo se za nimi objeví. Po zaklepání na dveře se mu ulevilo. Objevila se Jakubova tvář s rošťáckým úšklebkem. S krátkým pozdravem se kolem něj protáhl do pokoje. Mírně se pousmál nad tím, že ani on přípravu pravděpodobně nezanedbal, sotva ho v nose zašimrala příjemná vůně sprchového gelu. Už se nedokázal držet dál a konal. Jenže vždycky musí přijít nějaké to ale. Tentokrát, sotva Jakub otevřel pusu.

„Neboj, kondomy mám. A gel taky,“ vydechl kousek od Kubových úst, zatímco ho chytil za předloktí. Podržel je Kubovi kousek od hlavy, čímž se mu dostal tělem ještě blíž. Sledoval všechny jeho reakce. To, jak se mu pomalu zvedá koutek úst a jak přivírá oči.

„Dík, že mi čteš myšlenky. Nějaká tvá super schopnost? Lézt lidem do hlavy?“ zašeptal vzrušeně třesoucím se hlasem a Martin měl co dělat, aby ho nepřetočil a nehodil na postel.

„Tak trošku. Chceš mluvit, nebo mě necháš napravit si reputaci?“

„Tak mi tu pusu zavři, když ti vadí, že mluvím!“ mrknul na něj Kuba, a to byla pro Martina poslední kapka. To napětí se nedalo vydržet. Vrhnul se na Kubovy rty a rovnou je začal vášnivě dobývat. Byl jako v ohni. Sotva pustil Kubovy ruce, natlačil se na něj, zajel jednou dlaní mezi jejich těla a i přes látku tepláků ucítil tvrdou vybouleninu. Stejnou, jako měl v kalhotách on sám. To stačilo, aby mu hlava vypla a tělo převzalo iniciativu.

V jedné vteřině se mačkal na muže pod sebou, ve druhé mu zajížděl dlaněmi pod oblečení a ve třetí… Najednou seděl na posteli a Kuba obkročmo na jeho klíně. Líbal ho, kam jen rty dosáhl, a on mu péči oplácel stejnou měrou. Něco tomu však chybělo. Ten zvuk, který tak moc chtěl slyšet. To slastné zasténání, když pak popadl Kubu za zadek a přitlačil si ho víc do klína. Jen na malý moment zvedl Martin hlavu, aby se setkali pohledy. Vzrušením zastřené byly oba. Oba dychtící po ukojení tělesné touhy.

***

Pro Kubu to bylo od začátku mučení. Od prvního pohledu ve dveřích až po ten moment, kdy nedokázal nečinně jen tak stát. Jeho tělo mluvilo jasně. Chvělo se touhou a jen čekalo, až dosáhne tolik potřebného uvolnění. Zvedl se z Martinova klína a mírným tlakem dlaně ho svalil na záda. Mučivě pomalu mu svlékal kalhoty. Užíval si odhalování té rozpálené kůže. Kousl se pak do rtu, když se mu před očima objevilo Martinovo tvrdé péro. Nečekal na nic a vzal do úst tekoucí špičku. Rukou věnoval důslednou péči zbytku. Odměnou mu byly Martinovy nezadržované vzdechy a chvějící se tělo.

Jenže Kuba neměl být ten, kdo měl co napravovat. Nepřekvapilo ho proto, že si ho Martin vytáhl na nohy a začal se věnovat i jeho palčivě tepající erekci. Nejdřív po ní jen tak přes tepláky přejížděl rukou a líbal a kousal kůži na břiše. A Kuba se z toho žáru prostupujícího jeho tělem mohl zbláznit. Chtěl mnohem, mnohem víc než jen tohle.

Slastně přivíral oči, zadržoval vzdechy, dokud na svém mužství neucítil mrštný jazyk a jemné dotyky dlaní. Užíval si ten pocit, když po chvíli uslyšel cvaknutí víčka a mezi půlkami vlhké studené prsty po jednom dobývající se do jeho nitra. V hlavě měl prázdno ve chvíli, kdy se nejdelší dotkl prostaty, on se se zasténáním napnul, nohy se mu podlomily a s Martinovou pomocí se sesunul zpátky na jeho klín.

Jen na moment se na něj s rukama zapletenýma do jeho vlasů Kuba podíval. Musel uznat, že mu to opravdu jde. Mezi polibky, kterými zasypával jeho hrudník, mu na tváři hrál spokojený úsměv. Zvětšil se, sotva to nevydržel a začal proti jeho prstům přirážet. A Martin se víc rozzářil v momentě, kdy ty prsty Kuba konečně vyměnil za jeho penis.

Kuba měl v hlavě jen jedno. Při dosedání najít ten správný úhel a neudělat se během pár vteřin. Neudělat se dřív, než se udělá Martin. To by se nejspíš zastyděl nad svou výdrží.

Martin mu to nejspíš nechtěl dopřát, když ho popadl za zadek a párkrát s ním prudce smýknul k sobě. Doslova ho tím odrovnal. Kubu probralo až uvědomění, že mu někdo dlaní překrývá ústa a celý se chvěje. Tělem se mu rozlévala horkost a na hrudi ho šimraly vlasy a jemné polibky.

„To bylo rychlé… a hlasité,“ ozvalo se uchechtnutí do jejich oddechování.

„Máš, cos chtěl,“ zašeptal Kuba, sotva popadl dech, a přísně se na Martina podíval. Ten se zatvářil jako neviňátko.

„No, ne úplně. Promiň, takhle jsem si to opravdu nepředstavoval. I když ta reakce na konci moje představy teda překonala,“ mrknul na něj a přejel dlaněmi po jeho zpocených zádech.

„Jo, a proto jsi mi zacpal pusu. Jasné, chápu,“ urazil se naoko a konečně z Martina sesedl. Sice to byla rychlovka, ale v puse měl sucho. V tom si uvědomil jistou drobnost. Jako přimražený se pomalu otočil, vytřeštil oči a podíval se střídavě z Martina na postel, kde kousek od něj ležel nedotknutý balíček kondomů. Po stehnech mu začalo stékat Martinovo sperma. Setřel ho prsty, které si záhy prohlédl.

„To si ze mě děláš srandu?! Tys nepoužil kondom?!“ vyletělo z něj, a jak byl rudý z doznívajícího orgasmu, zrudnul víc, vzteky. „Já se na to vykašlu! Jednou jedinkrát si chci jen tak užít a ten debil si ani nenasadí kondom! Prokristapána, co jsem komu udělal?! Jsem takovej…!“ začal ze sebe hned chrlit v rodném jazyce, aniž by nechal Martina, aby se obhájil.

***

Martin se stačil jen postavit a smířlivě zvednout ruce, když si uvědomil fakt, že Kuba mluví česky. Zarazil se v půlce pohybu a jen tak na něj zíral. Měl na sebe za ten kondom v hloubi duše vztek. Ale co se dá dělat? Nebyl sám, kdo na něj zapomněl. Stalo se a ani jeden z nich to už nevrátí. Teď jen čekal, až na něj Kuba přestane chrlit nadávky a šťouchat do něj prstem.

Takový pěkný začátek to celé mělo, pomyslel si, když Kuba přiložil sklenici vína ke rtům a doušek po doušku ho do sebe nalíval.

„Jako bych za to mohl jen já, takže si toho debila odpusť. Když už, tak jsme debilové oba. Nebyl jsem v tom sám, jestli si vzpomínáš?!“ prsknul mu Martin stejně a stal se obětí vinného postřiku. Jen na poslední chvíli se mu podařilo zavřít oči.

Kapička po kapičce mu stékala po kůži. Stál a prohlížel si to nadělení, zatímco se ze sebe snažil Kuba vykašlat zbytky pití a šok, že muž před ním… muž s dokonalým štíhlým tělem… tak dost, Martine!… je vlastně jeho rodák.

„Hele, Jakube, pro mě je to taky nepříjemná situace. Ale za sebe ti můžu zaručit, že na testy chodím pravidelně a ochranu používám pokaždé, když…, no… chápeš, ne?“ vysvětloval mu, a přitom si do ubrousku na stole pomalu otíral břicho.

„Ty jsi Čech!“ vypadlo z Kuby.

„Jo, jsem. Vědět, že ty taky, se tu nelámu s tou pitomou angličtinou,“ zamručel Martin s pozvednutým obočím.

„Jo, to by nám to nejspíš ulehčilo. Proč jsi to neřekl dřív?! A já na ně taky pravidelně chodím. Člověk nikdy neví. Ale s tím ‚ochranu mám pokaždé‘ to nepřeháněj. Očividně ji pokaždé nemáš,“ rýpnul si do něj Kuba o poznání klidnějším hlasem.

„Kdo to mohl vědět, že jsi rodák. A ochranu mívám, pokaždé. Dneska to byla výjimka. Vůbec jsem nemyslel. Nestihl jsem to.“

To, že mu ji mohl nasadit i on, raději zamlčel. Nechtěl bouřit už tak rozbouřené vody. Tu noc si chtěl užít, a ne se s někým dohadovat. A už vůbec ne s ním. Doufal, že tenhle malý kopanec přejdou a snad se dostanou i k druhému kolu. Opravdu moc chtěl a potřeboval vidět a slyšet, jak si ten drzoun užívá napravování jeho reputace. Zároveň to bral jako omluvu za to, co se stalo. Popadl proto balíček kondomů a otevřel ho. Jeden vytáhl a postavil se před nechápajícího Jakuba. Před očima mu s tím malým balíčkem zamával.

„Co s tím chceš dělat?“ zeptal se ho zaraženě.

Stáli si opravdu blízko, takže si museli vzájemně všimnout, jak se dech toho druhého o poznání zrychlil.

„Podruhé si napravovat reputaci. Tentokrát pořádně a s ochranou. Pokud teda nejsi naštvaný tak moc, že bys mě chtěl odsud okamžitě vyhodit,“ usmál se Martin prosebně. Sledoval Kubův vnitřní boj. Jak neví, kam s očima, a přemýšlí, než ten malý balíček popadl do ruky a začal si ho prohlížet.

Martin stál a trpělivě čekal. Možná to na začátku pokazili, bylo však vidět, že podruhé by si dali říct oba.

„Dobře. Ale tentokrát…“ Víc Kubovi nedovolil říct, když k němu vzhlédl. Vrhnul se na jeho rty, chytil ho za zadek a pomalu ho tlačil do koupelny. Víno se zasychajícím spermatem docela lepilo, což jim příjemné rozhodně nebylo. Kuba se naštěstí přemluvit nechal a on už se moc těšil, co s ním bude dělat dál.

***

Ráno ho probudila mírná bolest hlavy. Sprchu si v noci s Martinem opravdu užil. I to druhé kolo, co v ní nastalo. Jen ta druhá láhev vína, kterou pak spolu otevřeli a vypili u filmu, nebyla tak dobrý nápad. Nějak se nedokázali v noci rozloučit. Pustili si proto televizi, kde hrál jeden z těch amerických trháků. Ani vlastně nevěděl, o čem byl, protože stejně většinu času dělali něco jiného. Ať už si jen tak povídali o tom, jak Martin od otce dostal přednášku o ochraně a pohlavních chorobách. Ta jim oběma přišla jednak vtipná a zároveň spustila další chvilku dohadování. Nebo se snažili kličkami zakrýt informace o sobě. Nebo se snažili ze sebe sedřít kůži, když…

Kuba měl pocit, že kdyby pravdu o své pilotské existenci přiznal, Martina by tím nejspíš pěkně vytočil a nic z toho večera by se nestalo. Proto mlčel jako hrob. Po dlouhé době mu bylo fajn. Na nic a nikoho nemyslel. Aspoň na chvíli.

Přetřel si unavený obličej a zkontroloval místo vedle sebe. Bylo prázdné. Bylo to pro něj trochu zklamání, ale co mohl víc čekat. Ten malý lístek, který ležel u polštáře, málem přehlédl. Sáhl pro něj a musel se uculit.

„Posnídal bych s tebou, ale musel jsem s otcem na tu nudnou konferenci. Děkuji za úžasnou noc.“ Jo, byla úžasná, s tím musel souhlasit. Začala sice trošku divoce, ale nějak to rozchodili. Jen se nemohl zbavit takového titěrného pocitu, že tohle ještě není konec. Nebo v to možná doufal? Nebo to možná byl jen jeho namožený zadek?

Pomaličku se soukal z postele. Po tom řádění byl docela rozbolavělý. Ale tak nějak příjemně. Chtěl zapadnout do koupelny, když ho zastavilo zvonění telefonu. Se zamručením se otočil a pohlédl na displej. Šéfka, svítilo na něm, proto ho s pozvednutým obočím zvedl.

„Ano?“ zamumlal do telefonu, než si ho zapnul na handsfree.

„Ahoj, zlato. Nevolala ti Diana?“

„Dobré ráno i tobě, mami. Ne, nevolala. Proč by měla?“

„Tys zrovna vstal, že jo? Vzbudila jsem tě?“

„Ne, už jsem nějakou dobu vzhůru. Proč by mi měla Diana volat? Stalo se něco?“ Kuba se protáhnul a usedl zpátky na postel. Pokud mu měla volat jedna z jeho nadřízených, muselo se určitě něco stát.

„Aha, takže to nechala na mně. Kubo, vím, žes měl letět zítra odpoledne do Prahy, ale změna plánu. Lukáš si včera zlomil nohu, proto se mnou nemůže letět. Domluvila jsem se s Dian, že mi dá tebe, než se mu ta noha spraví. Místo tebe poletí s Mirkem Štěpán. Nevadí ti to?“ vychrlila na něj z telefonu a on začínal mít pocit, že mu hlava praskne.

„Počkat, ty sis mě vyžádala? Super. Kdy a kde?“ zeptal se ve zkratce. Už si opravdu potřeboval odskočit a tenhle rozhovor byl pro něj jen prodlužováním momentálního utrpení.

„No, ano, vyžádala jsem si svého syna. To je věc, co? Ale teď poslouchej, jaký je plán. Dneska večer v osm poletíme z Vídně na Ostravu a ráno pak do Milána. Poprosila jsem kolegy z LOTu, aby mě přibrali do letadla, když už letí do Vídně, takže tam budu cirka dvě hodiny před odletem.“

„Dneska?!“ vyštěkl šokovaně. „Ach jo. Dobře. Víš co? Po snídani ti zavolám a domluvíme se. Teď si nutně, ale fakt nutně potřebuju odskočit.“ Jak on nenáviděl lidi skákající do řeči. Matka okamžitě pochopila, rychle se s ním rozloučila a hovor ukončila. Tohle byla jedna z věcí, co zvládala dokonale. Teda až po bezproblémovém letu a téměř dokonalé výchově jeho maličkosti.

S povzdechnutím se postavil na nohy, došel do koupelny a konečně si užil to, co tolik potřeboval. Dlouhatánskou sprchu, při níž myslel jen na jedno. Na předešlou noc. Na Martina. A na to, že dneska večer letí s mámou do Ostravy. A na Martina, který v ten den večer taky letí do Ostravy. Málem ve vaně uklouzl po tom šoku a uvědomění.

„Do háje,“ zaklel o chvíli později s očima upřenýma na skříň, v níž byla jeho uniforma pilota aerolinek.

Čekal ho další velice náročný večer.

***

Ani pro Martina nebylo ráno snadné. Hlava ho sice nebolela, ale vstát z vyhřáté postele a od muže vedle něj se mu nechtělo. Sotva rozlepil oči, pořádně si ho prohlédl. Večer předtím si to moc neuvědomoval, ale Jakub byl opravdu hezký chlap. Štíhlé, pevné, udržované tělo, asi o půl hlavy nižší. Jeho vlasy při ranním slunci vypadaly o dost světlejší než večer. Krásný kontrast s tou skoro až smaragdově zelenou, kterou měl v očích. Tou zelenou, skrývající se teď za zavřenými víčky. Pořádně ho včera utahal.

Vědomí lži o jeho práci ho však trápilo nadále. Měl jsi mu říct, že jsi doktor! Jenže co pak? Co kdyby mě odsud vyhodil? Nestrávili by pak spolu noc a šel by si každý svou cestou. Nejspíš. Nevěřil na náhody, takže by byla jen malá šance, aby se pak ještě někdy v životě potkali.

Natáhl ruku a konečky prstů lehce přejel po Jakubových zádech. Ten se pod dotekem ošil a otočil na záda. Spal ale dál. Jen na moment se nad ním Martin pousmál, než mu koutky úst zase klesly. Nechtělo se mu od něj. Nechtělo se mu na tu hloupou konferenci. Sice měla končit v jedenáct, ale večer je čekal návrat domů. Proč musel otec domluvit odlet tak brzy? Mohl si s Jakubem užít ještě jeden volný večer. Třeba se spolu mohli projít po městě a pak skočit do postele. Nebo by… Ne, Martine, nemohli, pomyslel si, než se konečně zvedl z postele, oblékl se, napsal Kubovi vzkaz a vydal se za otcem na pokoj.

Bylo něco po půl sedmé a konference začínala v osm. Spousta času na sprchu, zabalit si věci a hurá na snídani. S otcem si na pokoji vyměnili jen pár slov, než zapadl do koupelny. Věci si po sprše sbalil během pár minut. Odhlášení měli být do jedné, takže si kufry pro jistotu vzali s sebou na konferenci. Však si je pak můžou uložit na letišti a ještě stihnou zajít se někam před odletem podívat.

Všechno do detailů se jim splnilo. Poklidná snídaně se obešla bez větších řečí. Nejspíš jeho otec pochopil, že mu do synova intimního života nic není. Mluvili pouze a jen o práci, konferenci a blížící se otcově dovolené, během které ho měl Martin zastoupit v ordinaci.

Konference tentokrát docela rychle utekla a díky některým kolegům byla i dost zábavná. Opravdu si ten poslední den užil. Přijali i pozvání na oběd od jednoho z jejich českých kolegů.

Na letiště pak dojeli s mírným předstihem. S tátou se předtím ještě prošli po městě, než počasí změnilo své plány a spustilo na ně déšť. Takovou malou přeháňku. Martin z toho měl skoro zástavu. Letět?! V tomhle počasí?! Opravdu? To otec nemyslel vážně!

Jako by kouzlem, nebo snad vyslechnutím jeho proseb se mraky začaly trhat a prostupovat zase slunce. Vážně se mu díky tomu ulevilo. Turbulence by mu do toho náročného týdne fakt chyběly.

Po odbavení se usadili na židle v letištní hale a čekali na svůj let, zatímco sledovali procházející cestující a posádky. Už abychom byli doma a nemuseli sledovat tyhle šašky v uniformách, pomyslel si při pohledu na pár z nich.

Možná by zahlédl někoho povědomého, koukat jim i do tváří. Někoho, kdo si jeho naopak dost dobře všiml už z dálky a spěšně prošel kolem s hlavou otočenou ke starší kolegyni.