Srážka s láskou 4

„Víš, tak mě napadlo, nechceš se třeba přidat? Samozřejmě ve vší počestnosti,“ podrbal se Sam nervózně na hlavě jen pár kroků od koupelny. Cítil, jak mu hoří uši. Nevěděl, co s očima a rukama, které raději schoval do kapes tepláků. Nebyl si úplně jistý, zda to svou nabídkou nepřehnal. Vždyť se sotva políbili. Připadal si jak školáček načapaný při lumpárnách.

„Ve vší počestnosti, říkáš?“ uchechtl se Ríša malinko šokovaný. Jo, napadlo ho, že by to navrhl první. Nechtěl však svou nadržeností tlačit na pilu. Založil si paže na hrudi a zkoumavě si Sama prohlížel. A ten pohled stál za to. Měl rád Samovu nejistotu a rudnoucí tváře. Došel až k těsně k němu. Očima těkal po jeho tváři, než k němu natáhl ruce a vzal ji z obou stran do dlaní.

Sam Richarda celou dobu sledoval. Vpíjel se do něj očima, zatímco v duchu klidnil svůj dech.

„Ty seš vážně pokušitel!“ zavrčel jen kousek od Samových rtů, které jen letmo políbil. Popadl pak Sama za ruku a zavřel dveře koupelny. Došel k vaně a pustil sprchu. Nastavil ideální teplotu vody.

Sam si mezitím chvějícíma se rukama sundal půjčené tričko. Zrovna prsty zasekl za kraj tepláků, když se k němu Richard znovu otočil a bez skrupulí si začal jeho tělo prohlížet.

„Vážně? To mi chceš jako přivodit nějakej mindrák?“ ušklíbl se Ríša provokativně.

„Cože? Proč?“ nechápal Sam a tepláky nechal teplákama. Hlavou mu běhalo, jestli udělal něco špatně. Nebo snad narážel na to, že se skoro při práci neušpinil? Prohlédl si ruce, nohy a sjel i po svém holém břiše.

„Nepřijde ti blbé vypadat… takhle…?“ vydechl Richard a přejel očima od Samova ramene až k pupíku. Jen na moment se zasekl na malé rance na jeho hrudníku.

Mírné zachvění proběhlo Samovým tělem. Potěšilo ho, že se očividně muži líbí. Za poslední roky, od první návštěvy Česka, shodil nějaké to kilo. Už neměl tak vypracované svaly jak před šesti lety, ale stále byl vyrýsovaný. Stále v kondici. Až na tu malou jizvičku na hrudníku a pár chloupků nebylo na jeho těle nic navíc. Možná krom malého špíčku na břiše, jak mu rád říkal, z balíčků chipsů, hromady zmrzlin a dalších jeho nočních neřestí.

„No, vlastně ani ne. Někdo z nás dvou musí vypadat líp,“ smýkl provokativně rameny a zvedl koutek úst.

Richard se v momentě zasekl a přimhouřil oči. Ukázal na Sama prstem: „Tyyy… drzoune!“ Svlékl své vlastní tričko a hodil ho na zem. Zkrátil vzdálenost mezi nimi, až se dotýkali holou kůží. Natlačil ho zády na studenou zeď.

Sam se pobaveně zazubil. Od prvního pohledu na stadiónu věděl, že Richard není žádné tintítko, ani žádný svalovec. Měl ale pevné tělo. Tedy… při práci si nemohl nevšimnout napínajících se svalů na jeho rukou a zádech, když se mu triko na ně přilepilo. Také si ale všiml mírně vystouplého břicha. Richard byl chlap z masa a kostí. A to bylo něco, co Sam mohl. Teď měl to pevné tělo tak blízko. Není kam spěchat, zopakoval si v duchu.

Richard Samovi vlepil pusu na špičku nosu a poodstoupil. I když měl na něj velkou chuť, den ještě neskončil a oni měli ještě něco domluveného. Otočil se k němu zády a svlékl ze sebe zbytek oblečení. Jen na moment se po muži za sebou ohlédl a viděl, že se mezitím zbavil i svého oblečení. Bože, ty mě zkoušíš, zaklel v duchu, sotva kolem něj nahý Sam proklouzl, vyzkoušel teplotu vody a zapadl do sprchy. Znovu si ho ale celého prohlédl, než si vlezl za ním a zatáhl závěs.

Kvůli stísněnému prostoru se museli pod sprchovou hlavicí střídat. V koupelně bylo ale příjemné teplo, takže zimou se při čekání neklepal ani jeden. Možná tak nervozitou a nejistotou z toho, že jsou v místnosti spolu a nazí. Sam stál k Richardovi zády, když mu na poličce ukazoval a popisoval své sprchové gely a šampon. I tak nakonec sám popadl jeden ze svých univerzálních a vytlačil trochu do ruky. Láhev odložil a namydlil nejdřív sebe. Sledoval, jak Sam popadl lahvičku a začal se omývat. Místností se začala linout jemná dřevitá vůně.

Sam musel uznat, že chlap stojící za ním má dobrý… Myšlenka se mu vykouřila z hlavy v momentě, co mu po dalším cvaknutí víčka gelu dvě velké dlaně zajely do jeho vlhkých vlasů. Přivřel oči slastí, jak jemně si Richard počínal, a opřel se rukou o zeď před sebou. Bylo příjemné, jak ty drsné prsty masírovaly kůži jeho hlavy. Málem z toho pocitu vrněl blahem.

„Zaklonit,“ ozvalo se za ním. Poslechl a nechal si vlasy opláchnout.

Ríša měl co dělat při pohledu na Sama a jak si jeho péči užíval. U vlasů ale nezůstal. Vytlačil si další várku gelu do dlaně a pomalu ji roztíral po lehce opálené kůži muže před ním. Nejdřív krk, ramena, záda, ruce, pak se osmělil a zaputoval i na břicho a těžce zvedající se hrudník. Byla to místa, která si sice Sam už opečoval sám, on ale odolat pokušení nedokázal. Natlačil se tělem na Samova záda, zatímco dlaněmi přejížděl po jeho bocích. Mezi nohama mu to hrálo vzrušením. Popírat nadrženost tak nemělo cenu.

Sam se s přivřenýma očima poddával péči, jenž mu byla dávána. Do háje se zdrženlivostí, prolétlo mu hlavou, když na zádech ucítil horké tělo a do zadku ho začalo něco malinko tlačit. Měl ale co dělat, aby si rukou nezkontroloval, jak je na tom sám. I když to cítil i bez toho. Byl vzrušený. Když se Richard dlaní vrátil k jeho hrudníku a natlačil ho víc na sebe, prodral se mu skrz rty tichý sten. Otevřel šokem oči a snažil se kontrolovat svůj dech. Zpoza zad se ozvalo mírné uchechtnutí.

„Tak teď nevím, jestli tu počestnost neporuším.“

Sam pootočil hlavu ve chvíli, kdy dostal polibek kousek od místa, kde byl velice citlivý. Polkl, poodstoupil o malý krůček a otočil se. Tváře mu hořely, hrudník se prudce zvedal, když skrz tekoucí vodu ze sprchové hlavice Richarda pozoroval.

Richard stál a sledoval proud tekoucí vody. Rukou chytal její kapky. Pohlédl na Sama. Nakonec udělal to, po čem toužil od první chvíle, co se poprvé políbili. Natáhl k Samovi ruku a dotkl se prsty jeho tváře, než zajel dál, popadl ho za hlavu, přitáhl si ho k sobě a vášnivě ho políbil.

Sam podlehl pokušení. Polibek muži opětoval. Dokonce i zpřístupnil cestu k prohloubení, když pootevřel pusu a nechal Richarda vklouznout mu jazykem mezi rty.

„Co se dá dělat?“ zašeptal mezi pleněním svých úst Sam.

Richard se uchechtl a volnou dlaní přejížděl Samovi po rozpalující se kůži.

Sam nezůstal pozadu. Zarýval muži prsty jedné ruky do zad, zatímco se tou druhou snažil udržet jeho ramene.

Vzrušení mezi nimi narůstalo s každým polibkem, s každým dotekem. Nebylo pro Richarda zbytí. Zajel dlaní mezi jejich těla a vzal do ní oba jejich tvrdé nedočkavce. Jemnými tahy a mnutím je třel, zatímco se pohybem jejich těl třeli o sebe.

Sam se snažil, opravdu se snažil mu v tom pomoct. Několikrát zajel i svou dlaní k té Richardově, jenže ty příjemné pocity rozlívající se jeho tělem, především podbřiškem, ho naprosto odzbrojily.

Sténali si do pusy mezi polibky, zatímco vzájemně drtili kůži toho druhého. Richard zrychlil pohyb ruky. Byl na hraně už jen z pohledu na muže v jeho náruči a ze zvuků, které mu vycházely ze rtů. Udělal se se zavrčením první, zatímco plenil jazykem Samova ústa. Odtáhl se od něj, aby se trochu vydýchal. Zahleděl se do jeho vzrušením rudé tváře. Jemnými polibky začal obsypávat Samovo tělo, zatímco klesl na kolena až k jednomu neuspokojenému nedočkavci, kterého okamžitě svými ústy pohltil.

Sam se musel chytit Richardova ramene a zapřít se o stěnu. Nechtěl ztratit rovnováhu pod novým návalem vzrušení. Stačilo, aby ho muž propustil a pohltil podruhé, aby s hlasitým zasténáním se sám během chvilky muži udělal rovnou do pusy. Nohy se mu z orgasmu klepaly. Znova se opřel o zeď za sebou. Richard se před něj postavil se samolibým úšklebkem ve tváři. Naskočila mu husí kůže na jinak rozpáleném těle. I vzduch se zdál najednou nějak studenější. Ani si nevšiml, kdy vypli vodu. S pootevřenými rty vydýchával orgasmus, když se k němu muž naklonil, pustil vodu a znova ho políbil.

„Myslím, že bychom si měli pohnout. Ať na nás tví známí nečekaj dlouho,“ usmál se Richard při nanášení nové vrstvy sprchového gelu. 

„Tak si počkaj,“ smýkl rameny Sam. Nechtěl přiznat nahlas, že na Dana s Nikem v té chvíli neměl ani pomyšlení.

Vzpomínka na společnou sprchu Samovi nedala spát. A to ani na zastávce, kde na kluky s Ríšou čekali. Sice ani jeden nechápal, proč se nemohli sejít rovnou v hospodě, kam si mysleli, že půjdou, nijak zvlášť to ale neřešili. Užívali si na zastávce svou vlastní přítomnost. Richard převlečený do džínů a podzimní bundy sledoval, jak Sam znovu zkontroloval mobil. Když ho schoval, propletl s ním prsty a hřbetu ruky věnoval malou pusu.

„Ne že by to bylo důležitý, ale když už musíme na ty dva čekat… Už mi teda prozradíš, co děláš za práci? Posledně ses z toho dost pěkně vykroutil,“ opřel se o sklo za sebou a pootočil k muži hlavu.

„Ne že by to bylo důležitý, ale copak to nebylo z dneška jasný?“ usmál se s pohledem na Sama.

„Hmm,“ zamyslel se Sam hraně. „Takže pornoherec?“ zazubil se nevinně. „Nejdřív jsi na mě při práci kroutil zadkem a pak jsi mě bezostyšně udělal. To by sedělo, ne?“ I když si byl popíchnutím jistý, tváře mu i přesto trochu zčervenaly při vzpomínce na jejich společnou sprchu.

Richard na něj s vytaženým obočím hleděl jak na blázna. Pak se ale zasmál a zakroutil nad ním hlavou.

„Tak to kroucení zadkem byla práce podlaháře, chytráku.“

„Však to se nevylučuje. Navíc, dost jich taky začíná nějakou namáhavou prací,“ rozesmál se Sam, sotva se po něm Richard naoko ohnal.

„Že ty to nějak znáš. Nemám se ptát na tvý zkušenosti?“ provokoval ho zase on.

„Ne. Vážně ne,“ pokrčil Sam nos a zakroutil hlavou. „Takže podlahy. Proto ti šla ta práce tak od ruky.“

Richard přikývl. „Dík za kompliment. A jo, za těch deset let to člověku jde samo.“

„A předtím?“

„Jako co jsem dělal před těmi deseti lety?“ Sam mu v odpověď přikývl. „Malíře. Jenže jsem začínal, zakázek moc nebylo a peněz taky. Ale kámoš hledal do firmy pomocnou sílu, takže jsem skončil u něj a u podlah. Neměnil bych. Peněz akorát. Sem tam dělám ale i nějakou tu výmalbu. Každá koruna navíc dobrá,“ pokrčil Richard rameny, pustil Samovu ruku a pohladil ho po stehně.

Moc dalšího nestihli probrat, když před nimi zastavilo dost známé auto – Samovo. Za volantem seděl Daniel. Sotva si ho ti dva všimli, vstali a sklonili se k okýnku.

„Co ty tady? Sám? A… proč máš moje auto? Však jsi psal, že jste ho už odvezli,“ podivil se Sam.

„Aaale, ani se neptej. Nasedněte, cestou vám to vysvětlím,“ pokynul jim Dan se zakroucením hlavy.

Oba si nastoupili a Dan vyrazil.

„Takže?“

„Jak jsem říkal, Nikolas dostal chuť na pivo. Jenže ten blbec tak trošku zapomněl peněženku a doklady u tebe v autě.“ Dan zvedl z výřezu u řadicí páky Nikovu peněženku. „Takže jsem letěl zpátky PĚŠKY – zdůrazňuji – k tvýmu tátovi, protože drahý pan Nikolas si předtím se strejdou dal panáka a pěkně mě tím dopálil. Jako bychom neměli na odpoledne jiný plány. Blbec blbej,“ zakroutil nad svým přítelem hlavou. Sam s Richardem se nad vysvětlením začali usmívat.

„To je nějak moc blbců na tvýho chlapa, ne?“ uchechtl se Sam.

Dan k němu jen rychle kouknul. „Ani prd. Nasral mě tím tak, že jsem právě šel za Honzou pěšky, abych se uklidnil. Ten se mi pak smál jak pošuk. Sorry, vím, že je to tvůj táta a můj strejda, ale musel bys to vidět.“

„V klidu. Ale to nevysvětluje, proč jedem v mým autě,“ zasmál se Sam pobaveně.

„No, poprvý nás hodila domů Terka. Volali jsme strejdovi, jak jsme vyjeli od stadionu, že ti necháme auto před barákem a Nik mě pak stáhne.“

„Tak počkat! Ty bydlíš s rodiči? Asi si vystoupím,“ ozval se Richard ze zadního sedadla s hraným šokem v hlase.

Sam se k Ríšovi z předního sedadla s výzubem na tváři otočil: „Můžeš to zkusit. Za jízdy! Jestli ti to vadí.“

Ríša rezignovaně oplatil úsměv a zvedl ruce: „Ne, dík. To nějak přežiju.“

Sotva se Sam otočil zpátky dopředu, Dan s uchechtnutím pokračoval: „Kde jsem to skončil? Jo… Nik mě nestáhl. Terka stejně jela kamsi na nákup, tak nakonec se přihlásila, že nás pak domů hodí. Stejně to prý měla při cestě. No a jak jsem pak došel teda ke strejdovi, začalo pršet,“ dokončil s jasným dotčením v hlase. „Strejdu nenapadlo nic lepšího, když jsem mu pověděl, že s vámi máme domluveného pivsona, že ať zbytečně nemoknu, mám si půjčit tvoje auto a ty si ho pak zítra stáhneš sám. Od nich jsem jel přímo pro vás,“ usmál se nevinně.

„Proč zítra? A my teda nejdem na pivko?“ nechápal Sam s pozvednutým obočím. Zaznamenal, jak mezi nimi Richard ze zadní sedačky těká pohledem.

„No, ne, nejdem. Změna plánu. Nik mi volal, že zašel na čep do džbánku. Ještěže má aspoň tu kartu v mobilu. A taky… Hádej, kdo si chce řádně proklepnout toho vzadu? Promiň, Richarde, za to vážně nemůžu.“ Mrknul do zpětného zrcátka na zmíněného muže, který rukou naznačil, že to neřeší.

„Skvělý. Ale ještě mi řekni, proč zítra?“ zeptal se znovu Sam.

„Proč, proč? Protože nebudete večer schopnej řídit ani jeden. Protože ty se z toho, milej zlatej bratránku, fakt nevykroutíš. Nik koupil dvě sedmičky medovky a tonika.“

„Takže jako tohle má být to jeho překvápko? Chce nás ožrat?“ zděsil se Sam nad tím, co slyšel. Vzpomněl si na jeden letní večer, kdy s Danem stáhl sám celou flašku medové republiky s tonikem. V náladě zpívali pozdě večer na zahradě karaoke tak hlasitě, až na ně sousedka zavolala policii. Jen díky Alexovi a Nikovi, kteří se za ty dva potížisty přimluvili, neplatili žádnou pokutu za rušení nočního klidu. Chudák Sam pak díky svému staršímu bratranci pracujícímu na vedlejším oddělení další měsíc snášel v práci žerty od kolegů a dostal šerpu s nápisem Karaokestar.

Na ten večer si vzpomněl i jeho bratránek, který novému příteli drahého Sama událost popsal. Richard ze zadní sedačky vyprskl smíchy, zatímco Sam zmučeně zasténal. Očividně i v Česku našel někoho, kdo rád vyprávěl o jeho trapasech. V duchu slíbil bratranci sladkou pomstu.

***

Brambůrky, jednohubky a miska se sýrem a olivami si hověly na stole mezi sklenkami namíchaného drinku. Z televize hrála hudba. Zatímco Dan se Samem v kuchyni opékali maso na elektrickém grilu, Nik se ujal provedením Richarda po jejich příbytku. Dost jasně mu zdůraznil i prohlídku ložnice pro hosty, kde pro ně naplánoval přespání.

„Chcete jen pít, nebo si i něco zahrát?“ zeptal se Dan všech, sotva se sešli v kuchyni.

„Co karaoke?“ zazubil se Nik a natáhl se po jednom z menších ugrilovaných kousků masa. Dan mu maso vyrval z prstů a strčil si ho do pusy.

„Heeej!“ zamračil se Nik dotčeně. Další kousek si ale nestihl vzít, protože Sam popadl talíř a nabídl Richardovi. Vysílali tam s bratrancem jasný vzkaz. Tyhle provokace si za uši nedáš! Nikův nápad tak všichni smetli ze stolu rychlostí blesku. Nikdo nechtěl riskovat další setkání s policejní hlídkou a pokutu.

Nakonec jen usazení v obývacím pokoji seděli, pili, bavili se, poznávali se a smáli. Bylo jim všem příjemně. Richard usazený vedle Sama si nemohl odpustit sem tam nějaký ten letmý dotyk, pak skončil s jeho nohama v klíně, zatímco se Sam pohodlně usadil v rohu sedačky. Dan s Nikem to nekomentovali, jen se šibalsky usmívali. Měli ale radost z pohledu na ně. Na to, jak šťastný jejich známý byl.

Sam si společnost užíval taky. I když mu v nitru hlodal malý brouček, jestli jim to takhle vydrží a jak dlouho. Snažil se ho neposlouchat a jen si užívat.

„Takže… Dlouho jsme to odkládali, ale už je čas se o tobě taky něco víc dozvědět,“ ozval se z ničeho nic Nik. S dětskou radostí si promnul dlaně.

Reakcí mu bylo Samovo zaskučení a Danovo uchechtnutí. Richard se napnul, popadl svou sklenici s namíchaným alkoholem, protože pivo už jim mezitím došlo, a z plna hrdla upil. Pohledem skenoval všechny přítomné, než se zahleděl na Sama. Ten z jeho klína stáhl nohy a usadil se těsně vedle něj.

„Vážně je to nutné?“ zamrmlal si pod nosem Sam.

„Samozřejmě. Nebo si nepamatuješ, jak to dopadlo s…,“ větu nedokončil, protože si Dan ze svého místa kousek od těch dvou varovně odkašlal. Samozřejmě narážel na Romana. I když věděli, že nebyl špatný člověk, to, že dal přednost své práci před jejich příbuzným, je docela zamrzelo.

„To je dobrý, Same. Nemám co tajit,“ usmál se Ríša a pohladil jmenovaného po stehně. Ten si ho měřil pohledem.

„Jak dlouho jsi sám a co mohlo za tvůj poslední rozchod?“ zeptal se Nik najednou.

„Niku?“ ozval se Sam.

„Je to víc jak rok a půl. A rozešli jsme se, protože to jednoduše neklapalo. Nechtěli jsme to lámat přes koleno, když jsme oba měli jinou představu o našem vztahu.“

„Jakou představu?“ padla další otázka od toho zvědavce.

„Řekněme, že jsem dost monogamní, zatímco on nebyl,“ usmál se smutně a znovu ze skleničky upil. Cítil, jak mu alkohol zahřívá hrdlo a leze do hlavy. Ostatní na tom jistě nebyli jinak.

„A co Sam? Jaké máš s naším zlatíčkem plány?“ nadhodil Dan a podepřel si bradu dlaní.

Sam k němu vytřeštil oči a zaksichtil se. Pak kouknul na Richarda. Ten mu pohled opětoval.

„Tak to je asi jasné. Myslím to s ním naprosto vážně. Teda… dokud si nepolezem na nervy nebo nezjistíme, že to prostě nejde. Líbí se mi, že na policajta je dost normální a… sladký,“ mrknul okem škodolibě do placu. Nik s Danem se k poslední poznámce rozchechtali.

„Já nejsem sladký! Nejsem! To odvoláš!“ zahřměl Sam a odstrčil Richardovu ruku, kterou mu muž omotal kolem pasu.

„To musím potvrdit. Není to žádný slaďouš, ale pěknej protiva, co ti zvládne i nakopat prdel, že, lásko?“ ozval se Nik pobaveně.

„Pravda. Dávej si na něj pozor. V jednu chvíli je to zlatíčko, v druhou tě hrubě povalí na zem,“ přikývl Dan a upil drinku.

Tentokrát zůstal s očima dokořán Richard.

„To bylo jen jednou!“ ozval se Sam dotčeně. „Neměls provokovat!“ ukázal na bratrance prstem.

„Já neměl provokovat? A co takhle policejní brutalita, říká ti to něco?“ rozchechtal se Dan a naprosto tím shodil vážnost rozhovoru.

„Ti dám policejní brutalitu,“ zamračil se Sam. Mrknutím oka vstal, obešel Richarda, popadl z talíře jednohubku a nacpal ji svému bratranci do pusy, zatímco si ho rukou přidržoval. „Sežer si jednohubku!“

„Niku, pomoc!“ huhlal Dan ke svému příteli.

Ten jen zakroutil hlavou: „Do tohodle se nepletu.“

Danielovy pokusy o obranu byly naprosto k ničemu. S huronským smíchem, sotva ho Sam pustil, žvýkal jednohubku a utíral dlaní zbytek pomazánky ze své tváře.

Sam se usadil zpátky na místo vedle Richarda a slízl pozůstatky pomazánky z vlastních prstů. Richard ho s vytaženým obočím a úsměvem od ucha k uchu pozoroval.

„Odvolávám. Rozhodně nejsi sladký. Ale doslova k sežrání.“

Sam nad jeho prohlášením zakroutil hlavou, než se naklonil a políbil ho. Já toho chlapa zbožňuju, pomyslel si. Pak se zarazil, protože mu došlo, co udělal, co mu prolítlo hlavou. Zatím před nikým větší projevy náklonnosti neukazovali. Nějaké to letmé pohlazení nebo pusu na tvář nepočítal. Bral to jako jejich otrkávání. Proto zůstal nad sebou zaražený s pusou otevřenou.

Richard si olízl rty po tom náhlém útoku. Pohled upřel na Sama. V hlavě se mu promítla pusa, kterou právě dostal, zatímco se Sam z ničeho nic omluvil a vystřelil z místnosti. Ohlédl se za ním se starostí v očích.

I Dan s Nikem si všimli změny atmosféry. Nebyli si jistí, jak reagovat. Zato Richard věděl. Bez skrupulí vstal a vydal se za Samem.

Ten se zavřel v koupelně. Omyl si ruce od zbytku jednohubky, usušil je a opřel se dlaněmi o umyvadlo. Se skloněnou hlavou zhluboka vydechoval. Ani netušil, proč panikařil. Věděl, že k Ríšovi začíná něco cítit, tak proč ho ta myšlenka tak vyvedla z míry?

Klepání na dveře ho probralo z přemýšlení.

„Jo?“

„Všechno v pohodě?“ otevřel Richard dveře a vešel do místnosti.

„Jo, dobrý,“ usmál se Sam nejistě. Richard za sebou zavřel dveře a došel až k němu.

„Tak proč se tu schováváš?“

„Neschovávám,“ zakroutil Sam hlavou.

„Vážně? Nejdřív mi vlepíš takovou pusu a pak tě najdu zavřeného v koupelně? To vážně nevypadá jako schovávání,“ nadhodil s menší ironií v hlase.

Sam si povzdychl a pohled upřel někam za Ríšovo rameno.

„Tak jo, možná se schovávám.“

„Dobře. A řekneš mi proč?“ Richard natáhl ruku a přejel Samovi po paži až k dlani, kterou stiskl ve své. „Mám si dělat starosti?“

Sam sledoval Ríšovo počínání. Zakroutil hlavou.

Ríša na něj nechtěl tlačit. Vnímal jeho vnitřní boj. Stál a trpělivě čekal na odpověď.

„No… víš… Jen jsem si něco uvědomil,“ zamumlal Sam.

„A-ha?“

„No… ehm… V tomhle nejsem zrovna dobrej,“ vydechl Sam. Očima těkal po koupelně. „No… Já… asi jsem se do tebe zamiloval,“ zamumlal nakonec.

„Asi? A… to je špatně?“ nadhodil Ríša překvapeně.

„Ne! Teda… záleží na tobě,“ podrbal se Sam ve vlasech.

„No… Dostals mě. To je… opravdu hodně vážné prohlášení,“ pronesl Richard a postavil se přímo před nervózního Sama.

„Super!“ prskl a zčervenal v momentě jak rajče on.

„Ale no tak. Rozumím ti. Akorát… asi máme v tom případě velkej problém, ne?“ oddechl nezúčastněně Ríša a od Sama zase odstoupil.

Jeho svým jednáním muž trochu vyděsil. Pohlédl mu do očí. Zkoušel v nich najít odpověď na svou otázku, zda je to konec nebo… není. Nenašel v nich ale nic. Nebo byl jednoduše tak vyděšený, že se mu nedařilo v nich číst.

Richard si přetřel dlaní pusu a prsty zmáčkl spodní ret. Nečekal, že to uslyší tak brzy, i když sám se do Sama zamiloval snad v první chvíli, co ho viděl na kluzišti. Nebo při jejich srážce? Možná. Může se člověk srazit s láskou v podobě pohledného policajta? Měl jasno. Může.

Natahoval napětí mezi nimi. „Strašně jsem doufal v to, že to takhle daleko nedojde, ale asi jsem se spletl,“ podrbal se na hlavě a sledoval, jak se v Samovi objevuje zmatek a zklamání. Nakonec se pousmál: „Vážně jsem nečekal, že se ti budu vyznávat v koupelně, ale třeba v posteli nebo při nějaké další večeři. Ale člověk míní a Sam mění, co?“ Došel hned zpátky k Samovi a prsty mu zvedl bradu: „No tak, nemrač se už, zlatíčko.“

Sam nad tím oslovením protočil oči. Tohle si Dan vyžere, prolétlo mu hlavou. Pak mu došla zbylá slova, která muž vyslovil. Vyznávat se… I když měl opravdu velkou chuť Richarda za ty jeho provokace nakopat. Jako by si za poslední roky nenadělal starostí víc než dost s Romanem, teď ho ještě napíná tenhle rejpal. Měl ale radost, že to Ríša nejspíš cítí stejně. Že není jediný, v kom ty city začaly kvést. Nebyla to ještě láska jako taková, ale city tam byly. Potvrdil mu to i hluboký polibek, který hned chvíli nato dostal a opětoval.

„Takže už všechno dobrý?“ zeptal se Richard, sotva se rty od Sama odtáhl. Palcem mu přejel po tváři.

„Asi jo,“ usmál se on a naklonil se pro další pusu.

„Ale vážně měním to předchozí prohlášení. Seš ten nejsladší policajt, jakýho jsem poznal. Hlavně když se červenáš,“ objal Ríša Sama kolem pasu, za to nejsladší si vysloužil nesouhlasné zamrčení.

„Tak zato tentokrát já beru zpátky, co jsem řekl,“ snažil se Sam smějícího se Richarda s jeho odmítavým to neberu odtlačit od sebe, jenže v té chvíli se ozvalo další zaklepání na dveře.

Nik. S Danem vybrali film a roztáhli pohovku, aby měli všichni větší pohodlí. Jen ti dva jim tam chyběli.

Sam okamžitě chytil kliku, když ho Ríša zastavil. Nechtěl ho po tom vážném rozhovoru jen tak pustit. Znovu si ho přitáhl k sobě a ještě jednou spojil jejich rty. Pak teprve sám popadl kliku a pustil je ven.

Došli do obývacího pokoje. Ani jednomu neušel pohled, kterým je Nik počastoval, sotva kolem něj prošli. Jako by mu vrtalo hlavou, co tam vlastně dělali. Ale neřešili to. Popadli polštáře a usadili se vedle sebe na pohovku. Richard si Sama přitáhl do náruče.

Společně s druhým párem skoukli přichystaný film až do konce. I když se nikomu vstávat pak nechtělo, byl čas jít spát. Došli do svých pokojů. Dan s Nikem v prvním patře, Ríša se Samem v přízemní ložnici.