Proměna - 3. část

Deprese, pocit beznaděje, nicota. To vše mě pohlcovalo celé dva týdny. Každý den před spaním stírání slz z očí. Před očima jen ten okamžik, kdy můj svět přestal být úžasný. Jak jsem se mohl nechat tak balamutit? Nedocházelo mi to. Co jsem to byl sakra za blbce?

Všichni si všimli, že se mnou není něco v pořádku, ale jen Kája věděla, co se se mnou děje. Chtěla mi pomoct, ale nevěděla jak. Oceňoval jsem to, ale věděl jsem, že se z toho musím vyhrabat sám.

Po dvou týdnech jsem šel ke kadeřníkovi, jelikož jsem opět vypadal tak jako před tou změnou. Ani jsem neměl zájem o sebe dbát. Neměl jsem na to ani sílu. Sedl jsem si na tu kadeřnickou židli a milá kadeřnice začala stříhat. Pamatovala si můj střih z minule, a tak se ani neptala. Koukal jsem do zrcadla na proti sobě. Viděl jsem tam sedět trosku se zlomeným srdcem. Vlasy začaly padat po plášti dolů a já zavřel oči. Nechtěl jsem se na sebe ani koukat. Měl jsem na sebe zlost. Znovu jsem otevřel oči a podíval se na sebe. Jako kdyby se něco ve mně zlomilo. Uvědomil jsem si, že nemá cenu se trápit kvůli někomu tak ubohýmu, jako je Patrik. Je na čase znovu žít.

Hned potom jsem šel do nákupáku a dokoupil si nové oblečení. Domů jsem přišel kolem deváté večer, dostal jsem sice vynadáno od rodičů, ale nějak extrémně mi to nevadilo. Začínal jsem si uvědomovat, že nová etapa života začala, a já měl jen jeden cíl. Ukázat Patrikovi, s kým si začal hrát.

Asi si umíte představit, jaký byl pro mě šok, když jsem Patrika druhý den potkal na chodbě. Vyšel jsem s naprostým nezájmem a prošel kolem něho. Pozdravil, ale já ho pořád ignoroval. Stoupl jsem si venku na schody a čekal, že za mnou příjde. A taky že přišel.

"Ty se mnou nemluvíš, nebo co?"
"Jee, promiň, já tě neslyšel, říkals něco?" až s údivem jsem se zarazil, s jakým nezájmem a ironií jsem to řekl. Jenom abyste byli v obraze, vážně jsem ho neslyšel, měl jsem sluchátka na plný pecky.
"No… Ptal jsem se, jestli se se mnou bavíš?"
"Bavim. Slyšel jsem, že máš holku."
"Mám, no."
“Přeju vám to."
"Díky."
"Jen… Víš, vždycky jsem měl pocit, jako bych byl médium. Prostě si myslím, že vám to nevydrží."
"Proč?"
"Protože jsi zkurvenej teplouš! Tak jako já!" naprosto s klidem jsem mu oznámil to, co mi má pusa před tím nedovolovala.

Odmlčel se a koukal jak opařenej horkou vodou. To už mě ale nezajímalo. Zašel jsem do chodby a byl na odchodu domů. Najednou mě zezadu chytl za zápěstí a vší silou mě otočil směrem k sobě.

"Ty… Ty… Ty…"
"Co já?"
"Ty jsi teplej?"
"Noo… Líbí se mi představa, že ojíždím kluka. Navíc už jsem se s klukem párkrát vykousl. Teď fakt nemyslím to ubohý líbání s tebou. A snad si jednou i s klukem zamrdám… Takže jo, jsem teplej!"
"Takže tys ze mě celou tu dobu dělal debila?" Tuhle otázku fakt neměl pokládat.
"Já? Nebejt tebe, teplouš bych nebyl. A já z tebe dělal debila? Balamutíš mě, jak si do mě zaláskovanej, a pak si to div nerozdáš se svým bratránkem tady na chodbě. Pak si najdeš holku hned po tom, co se odstěhuješ… Jo, asi jsem z tebe debila dělal já, no…"
"Ty víš o mně a mym bratrancovi?"
"No nějakej ten měsíc tomu je… Jsi nechutný hovado, že oblbuješ tolika lidí najednou!"

Otočil jsem se a znovu jsem chtěl odejít. Zas mě chytil a tentokrát se mnou praštil o zeď.
"Co se stalo s tím klukem, kterýho jsem znal?"

Naklonil jsem se, i přesto, že mi držel obě ruce. Špičky nosů se dotýkaly a já mu odvětil:
"Zničil jsi ho!!" Odstrčil jsem ho, naklonil hlavu a nahodil ten "bitchy" úsměv. Stál tam jak hromádka neštěstí. Ještě včera bych ho za ten pohled objal. Dneska už jsem cítil radost z jeho neštěstí. Otočil jsem se a odkráčel jsem domů. Byl jsem na sebe tak neskutečně hrdej. Začal jsem se nehorázně nahlas doma smát, až se sourozenci zarazili. Občas jsem zaslechl, že jsem blázen. Ale to mi bylo jedno. Začal jsem hrát tu jeho hru podle vlastních pravidel.

Po víkendu, který se mi vydařil, tu byla opět škola. Usoudil jsem, že dnes bude načase říct všem blízkým přátelům o mé orientaci. Vešel jsem do třídy a Kája jen žasla.
"Takhle už jsem tě dlouho neviděla!"
"Jak jako?"
"Tak sebevědomýho! Co se stalo?"
"Všechno ti řeknu po škole."
"Já to chci taky vědět!" přidala se do debaty Andy.
"Pro tebe mám jinou novinu…" Jenže než jsem jí to stačil říct, začalo zvonit na hodinu. Tak jsem vytrhl kousek papírku z notýsku a napsal to na něj. Předal jsem jí ho. Otevřela ho a najednou ho upustila. Otočila hlavu na mě a nevěřícně na mě zírala.

"Si děláš prdel stoprocentně. Tě znám," začala šeptat.
"Proč bych si měl dělat prdel z toho, že jsem teplouš?" reagoval jsem na její slova.
"A jako od kdy?" zeptala se.
"Hej, vy tam vzadu. Jestli to umíte, tak můžete jít vykládat za mě!" vykřikla matikářka.

Na další lístek jsem jí to všechno napsal. Byla úplně překvapená, ale raději neříkala nic, protože nechtěla dostat poznámku. O přestávce jsme to rozebírali a Kája se k nám přidala. Byla to celkem zábava pozorovat je, jak se nervujou kvůli Patrikovi. V ten den jsem to stačil říct ještě dvěma lidem. Pavlovi a Sylvě.

S Pavlem jsme se znali ze základky. Byl to blonďák s modrýma očima a průměrnou postavou. Rozumově na tom taky nebyl moc dobře, ale tak není každému shůry dáno. Nejhorší bylo, že byl nejstarší z naší party. Vzal to celkem slušně, ale mám takovej pocit, že si ještě dodnes myslí, že po něm jedu. Sylva byla taková ta holka menšího vzrůstu. Hnědé vlasy a oči v barvě "kalužové" vody byly nejvýraznějším elementem na její osobnosti. A abych nezapomněl, byla tak stejně vytlemená jako já. Taky tomu odpovídal její smích. Ta mi řekla, že si vždy přála mít kamaráda gaye, takže to vzala suprově.

Čas plynul neúprosně rychle a má změna se projevovala i na mých citech. Začínal jsem cítit, že se od Patrika pomalu, ale jistě přesouvám. Sice jsem měl chvilky, kdy mi hrozně chyběl, ale vzápětí se ten pocit měnil v nenávist, jakou jsem k němu choval. Jenže víte, co se říká: Ty, které milujeme, zároveň nenávidíme, a v mém případě to platilo. Jen jsem o tom nevěděl.

Byl květen. Venku vše pěkně vykvetlé. My už přestěhovaní a zabydlení v novém bytě. Po škole jsem obvykle chodil s kamarády ještě na oběd, ale dnes jako kdyby mě něco táhlo domů. Po příchodu jsem zjistil, že u nás sedí Táňa. Odhodil jsem tašku a šel si sednout do obýváku, kde seděla společně s Táňou i moje máma.

"Ahoj, Martine. Tuhle sobotu si budu brát tvýho strejdu Kubu, tak jste zvaní. Celá oslava proběhne na zahradě. Přidáš se?"
"No jako ještě abych se nepřidal," dosedl jsem a Táňa pokračovala:
"Budu muset dělat zasedací pořádek, protože přijde hrozně moc lidí, a tak jsem se chtěla zeptat, jestli budeš chtít sedět vedle Patrika?"

Odmlčel jsem se, přemýšlel jsem. Pak mi došlo, že přivede i tu svou rádoby princeznu a svýho bratránka, a tak jsem dostal nápad. "Jasný, klidně mě vedle něho posaď."
"Fajn."

Začínal jsem se strašně těšit na sobotu a nakonec jsem se i dočkal.

Svatba byla tu a já prohledával věci, co si vezmu. Chtěl jsem upoutat pozornost, a tak jsem na sebe navlíkl rudý šortky a bílý triko. Boty mi seděly perfektně k triku, protože byly také bílé. Předpokládal jsem, že všichni budou navlečeni do formálnějšího oblečení. Předpokládal jsem správně. Už před domem všichni koukali s otevřenou pusou, co jsem si to na sebe vzal. Sedli jsme si všichni do aut a jeli jsme.

U radnice už stál Patrik, jeho holka a hned vedle ní jeho bratránek. Všechny ženy byly oblečeny do šatů, a tak jim tak moc vedro nebylo jako chlapům v kvádrech. Dokonce i Patrik měl kvádro. Zastavili přímo před nimi a já, abych se ujistil, že nevypadám jako ten největší bezďák, jsem vytáhl mobil a zapnul přední kameru. Vlasy pěkně vytužené nahoru a celkově jsem se divil, že vypadám celkem super. Otevřel jsem dveře a vykročil jsem jednou nohou a potom druhou. Postavil jsem se a zavřel dveře od auta. Schválně jsem se otočil na Patrika. Jeho pohled na moje šortky mluvil za vše. Jeho pozornost mluvila za vše.

"Už můžete vcházet," vyšel nějaký pán. Šli jsme tedy dovnitř a já se naschvál nacpal před Patrika a jeho dva doprovody. Šel jsem tak sebevědomě, jak to jen jde. Najednou jsme byli v síni a já si sedl. Sedačky byly vždy jen pro dva, a tak jsem čekal, kdo si vedle mě sedne. Nečekal jsem, že by si Patrik sedl vedle mě, ale on si sedl.

"Co chceš?" zeptal jsem se s nezájmem.
"Co si myslel tím, že já tě zničil?" začal šeptat, protože obřad začal.
"Udělals ze mě teplouše, tak asi to jsem tím myslel!"
"Tys mě miloval?"
"Jop, ale to už je jen minulost. Teď k tobě cejtim jen nenávist."
"Proč jsi mi to neřekl?"
"Jsem snad u výslechu, nebo co?"
"Ne… Jen chci vědět, proč!"
"No to já taky," uvědomil jsem si, že jsem vlastně neměl žádnou omluvu pro to, že jsem mu to neřekl.

Chvíli bylo ticho. Oddávající nás všechny vyzval, abychom povstali. Když jsme si zase sedli, zeptal jsem se ho:
"Co tvoje mladá? Proč vedle ní nesedíš?"
"Řekl jsem jí, že s tebou chci pokecat jako zastara."
"Chudák holka, celou dobu jí lžeš."
"Nelžu, chtěl jsem s tebou mluvit jako zastara. Jako se svým kámošem."
"Nemůžeš mluvit s nikým, kdo umřel." I když jsem s ním celou dobu mluvil, vůbec jsem o něj ani okem nezavadil.
"Pořád jsem do tebe zabouchlej!"
Nasadil jsem úsměv, otočil se na něj a ruku mu položil na nohu. "Pak máš smůlu, protože já nikdy nebudu tvůj." Rukou jsem mu jel po stehně až k tříslům. Napnul se, protože čekal, že mu sáhnu i do rozkroku. Při těch slovech jsem stále koukal do jeho očí a on do mých. Po dořeknutí jsem tu ruku z jeho třísel dal pryč.

Najednou obřad končil a šli jsme blahopřát novomanželům. Najednou se za mnou někdo ozval:
"Já viděl, jak si mu rukou šmátral po noze." Otočil jsem se. Byl to jeho bratránek.
"Žárlíš?"
"Proč bych měl?"
"Nedělej blbýho, já vím, že spolu spíte."
"On ti o nás řekl?"
"Viděl jsem vás."
"A ty ho chceš?"
"Smetí neberu." Otočil jsem se zpět dopředu a bral konverzaci jako uzavřenou, ale zjevně nebyla, jelikož se ten drzej kluk nahnul a pošeptal mi do ucha: "Potom si s tebou chci promluvit!" Chtěl jsem mu říct, že nemám zájem, ale už jsem stál u ženicha, a tak jsem radši držel jazyk za zuby.

Po té, co to celé skončilo, jsme jeli všichni k nám do baráku. Všichni šli na zahradu a já zalezl domů, abych se upravil a převlékl. Hodil jsem na sebe pro změnu černé šortky a černé triko s bílým nápisem "BITCH PLEASE". Na nohy jsem si vzal černé tenisky Nike a šel jsem na zahradu.

Na zahradě už seděli všichni hosté a vypadalo to, že se čeká jen na mě. Táňa mě opravdu posadila vedle Patrika, jelikož jediná volná židle byla vedle něj. Posadil jsem se s obrovským odporem a nevěnoval mu ani pohled. Ženich nás vyzval k povstání a následnému připití. Po přípitku jsme opět všichni usedli a začala hrát hlasitá hudba.

Vyndal jsem mobil a dělal selfíčka skoro s každým. S každým, až na Patrika a jeho doprovodem. Uběhly přibližně dvě hodiny a já se za celou dobu na Patrika nepodíval. Všichni už tančili. Dokonce i Patrikova mladá s jeho sestrou. Pak jsem postřehl Patrikova bratránka, jak na mě ukazuje prstem, ať jdu za ním.

Vstal jsem a udělal asi dva kroky, jenže pak jsem si uvědomil, že jsem nechal na stole ležet mobil. Udělal jsem krok zpátky. Ohnul jsem se přes Patrika a vzal mobil. Jenže v tom ohnutém postoji jsem se na něj podíval. Narovnal jsem se a šel jsem.

Na chodbě už stál ten namachrovaný idiot.
"Co chceš se mnou rozebírat?!"
"Komu jsi řekl, že s nim spim?"
"Nikomu… Zatim!" provokativně jsem zvedl jedno obočí.
"Zatim? Takže to plánuješ někomu říct?"
"Je to váš problém a mě absolutně nezajímá, jestli spolu šukáte. Jen byste to měli říct tý holce a nedělat z ní debila."
"Už jsem mu to říkal. Neposlouchá mě. Poslouchá mě jen tehdy, když chce mrdat, a už mě to nebaví…"

Přerušil jsem ho: "Mně si srdíčko fakt nevylejvej, nezajímá mě, že spolu spíte!" Vlastně když mi řekl, že ho má jen na sex, bylo mi ho trochu líto a zároveň jsem neskutečně žárlil.
"No to mi je jasný. Jen…" odmlčel se.
"Co jen?" pobídl jsem ho, aby pokračoval.
"Vyprávěl mi, že je do někoho zabouchlej a přiznejme si, že Marcela to nebude…"
"Marcela?"
"Jeho holka… Tak se jmenuje."
"Aha, a kdo si myslíš, že to je?"
"Ty!!"
"Já? Jaks na to kurva přišel?"
"Dneska na tom obřadu mi to došlo… Když si mu jel tou rukou po noze."
"No…" Odmlčel jsem se a než jsem stačil něco říct, přišel tam Patrik s Marcelou. Jeho pohled na bratránka byl tak vražednej, že i já jsem sklopil hlavu. Chtěl mě seznámit se svoji holkou, ale než to stačil udělat, řekl jsem:
"Ty jsi Marcela, že jo?"
Ta holka na mě nejdřív koukala a potom mi odvětila: "Jsem no, a ty jsi…?"
"Jsem Martin. A určitě tě nepotěší, co ti teď řeknu… Tvůj mladej je bisexuál a nejenom že ti věší bulíky na nos, jak tě miluje, ale dokonce spí i tady s tim!" ukázal jsem na jeho bratránka. Patrik s bratránkem zůstali stát jak v pozoru.
"Coo??" vytřeštila oči a podívala se na Patrika. "Je to pravda, co mi teď on řekl?" celá rudá a zahanbená se upřeně koukala na Patrika. Ten jen se sklopenou hlavou přikývl. Větší facku jsem snad ještě neviděl. Patrikovi se hlava otočila a obtisk její ruky musel mít snad ještě týden. Otočila se a odešla a on místo toho, aby za ní utíkal, se rozeběhl ke mně a vší silou mě přitiskl na zeď.

Mačkal mi hrudník, a i přesto, že to šíleně bolelo, jsem se mu smál. Napřáhl pěst a myslel, že ten úsměv zmizí, ale naopak. Smál jsem se ještě víc.
"No tak… Udělej to!" pobízel jsem ho.

Dostal jsem nehoráznou ránu přímo do toho úsměvu. Rozsekl mi nejspíš ret, jelikož mi začala téct krev. Naštěstí zuby zůstaly nedotčené.
"No tak ještě!" To už jeho bratránek běžel všem vykvákat, že se pereme.
Podíval se mi zpříma do očí.
"Ty… Ty mě pořád miluješ!"

Přestal jsem se smát s tou zakrvácenou pusou. "To si jen myslíš!" Pustil mě a já začal kašlat. Najednou přiběhl bratránek i s Patrikovou sestrou.
"Kdybys nebyl, nedělal bys tohle!" a než mu někdo stačil něco říct, šel ven.
"Co se tady stalo?!" zeptala se Patrikova sestra.
"Nic…," otočil jsem se a šel jsem si opláchnout pusu. Podíval jsem se v koupelně do zrcadla. Ret mi začal nabíhat. S pořádně vypláchnutou pusou a ledováním přes dvě hodiny zase nakonec vypadal normálně. Jen pár šrámů. Usoudil jsem, že je zase čas jít ven a bavit se. Venku už se stmívalo, a když jsem vyšel, venku seděl Patrik na schodech sám. Měl úplně červené oči. Nejspíš brečel. Sešel jsem dolů a s nezájmem kolem něj prošel.

"Počkej!" ozvalo se.
"Co je?" otočil jsem se na něj.
"Nechci, aby to mezi náma bylo takhle hnusný!"
"Já to taky nechtěl!"
"Tak proč to kurva děláš?"

Nechtěl jsem mu to říct, a tak mlčky jsem ho jen pozoroval. Vstal a blížil se ke mně.
"Proč? Proč jsi mi neřekl, že si do mě zabouchlej? Proč sakra děláš to, co děláš?"
"Protože jsi zničil všechno dobrý ve mně!!" začal jsem na něj křičet. "Ty si myslíš, že jsem jako ty. Do všeho po hlavě. Nekoukat na následky, ale já takovej nejsem. Kurva napadlo tě někdy, jaký pro mě bylo přijmout, že jsem teplouš? Napadlo tě někdy, že jsem mohl mít ženu a dítě? A uvědomil sis, co jedna pusa… Ta zkurvená pusa se mnou udělá? To tě napadnout nemohlo, protože jsi obyčejnej zmrd, co myslí jen na svoje blaho. A pak? Pak tě vidím, jak oblizuješ nějakou flundru. Ty možná můžeš mít dítě a ženu, ale já už ne. Nesnáším tě a tím jsem s tebou skončil!" utřel jsem si slzy, který mi stejkaly po tvářích.

Otočil jsem se a šel na zahradu. "Martine… Martine…," křičel, ale já už neměl sílu na to, abych s ním mluvil. Potom už jsem ho na oslavě nespatřil. Odešel totiž hned po naší konverzaci domů. Povedlo se mi ho dostat na dno, ale dobrý pocit mnou zrovna dvakrát neoplýval. Nechtěl jsem být jako on, ale přitom jsem si tak připadal čím dál víc. Jako sobecký, bezcitný parchant.

Seděl jsem tam na židli jako tělo bez duše. Všichni se bavili a já? Já se utápěl ve svých myšlenkách. Pořád se motaly kolem Patrika a toho, že jsem to asi dneska vážně přehnal. Sice jsem dostal na držku, ale mohl jsem si za to sám. Neměl jsem ho provokovat a pokaždé, když jsem si vzpomněl na to, jak seděl na těch schodech uplakanej, se moje srdce třáslo. Bylo mi ho prostě líto. Najednou si vedle mě sedla Patrikova sestra, která tam ještě chvíli zůstala.

"Co se stalo?" zeptala se takovým vychlastaným hlasem. Bylo jasné, že je opitá.
"Asi jsem všechno posral."
"Proč?"
"Protože jsem neskutečnej debil, co myslí jen na sebe."
"Hele, sice nevím, co jsi udělal, ale všechno má svůj důvod. Taky jsi nějakej ten pádnej důvod musel mít. Takže nikdy nelituj ničeho, i kdyby to byla ta největší krávovina. Jinak… Nevíš, proč Marcela odešla nasraná a Patrik tak brzo?"
"Porafali se."
"Aha. No tak já jdu zas tancovat. A hlavu vzhůru."

Uvědomil jsem si, že měla pravdu. Neměl bych tady sedět a litovat se, ale všechno zkusit napravit.

Nečekal jsem na nic a šel jsem spát s tím, že všechno druhý den napravím. Bohužel druhý den jsem svůj názor radikálně změnil, hned po přečtení zprávy, v níž stálo: "Drž se od mýho bráchy co nejdál, ty hovado. Uděláš z něj bisexuála a potom nakecáš jeho holce sračky. Srovnej si to v hlavě a dej mu pokoj. Ještě se k němu přibliž a přísahám, že tě dostanu na kriplkáru, ty zmrde."

Zpráva byla od Patrikovy sestry.