• FentyXX
Stylromantika
Datum publikace28. 3. 2016
Počet zobrazení3565×
Hodnocení4.77
Počet komentářů8

Držel jsem se za okraje postele a jeho jazyk jezdil po mých břišácích. Jazykem sjížděl níž a níž, až dojel k mým boxerkám. Tolik vzrušení a adrenalinu jsem necítil ani s holkou. Pomalu mi stahoval boxerky dolů. Stáhl je ke kolenům a před ním stála moje chlouba. Nejdříve si ji jen prohlížel a posahal. Pak stáhl kůžičku dolů a žalud mi pomazal voňavým olejíčkem. Rozmazával ho po něm pečlivě a nakonec ho i obkroužil jazykem. Uzavřel ho ve svých nádherných ústech a pomalu začal jezdit po délce nahoru a dolů. Zachvěl jsem se. Pořád se mi při tom snažil dívat ještě do očí. Nestíhal jsem oddechovat, proto jsem u toho vydával zvuky slasti. Náhle přestal a začal mě líbat po celém těle až nahoru. Zastavil se nad mou hlavou a naklonil k mému uchu.
"Martine… Vstávat."
"Coo?" překvapeně jsem se na něj podíval.

Sedl jsem si, jak nejrychleji jsem zmohl. Byl to jen sen. Bohužel pro mě.
"Sakra, to musel bejt sen, vole," smál se mi Michal.
"No to byl!" stíral jsem si pot z čela.
"No a bylo to aspoň dobrý?"
"Co?" zeptal jsem se.
"No ten sex v tom snu!" podíval se na mě jak na idiota.
"Dobrý? Ještě nikdy jsem nic takovýho nezažil."
"To protože to byl jen sen," rýpl si do mě a pokračoval, "a stopro se ti zdálo o mně."
To už jsem radši mlčel. Jenže mlčení je považováno jako souhlas, takže jako bych mu vlastně přiznal pravdu. Popadl svoje oblečení a šel do koupelny. Já padl zpátky hlavou na polštář. Vážně, já jsem jako magnet na trapasy…, říkal jsem si v duchu. Pořád jsem na těle cítil ty teplé polibky. Pomyslel jsem si, že jsem toho měl využít a vážně se s ním vyspat.

Najednou do pokoje vstoupil kluk v trenýrkách a hledal něco ve skříni. Blonďaté vlasy, postavu snad vypracovanější než Nik a Michal dohromady a i přes ty volné trenky byla vidět jeho prdelka. Zakryl jsem se pod deku a doufal, že si mě nevšimne.
"Čau Niku," ozval se ten kluk.
Odkryl jsem se a sedl si. Kluk se v tu chvíli zarazil a koukal na mě. Já zas koukal na něj. Do pokoje vstoupil Michal.
"Ty už sis sem přivedl dalšího?" vyletěl po něm ten kluk.
"Sorry, brácho, myslel jsem, že nikdo nebude doma. Navíc jsme spolu stejně nic neměli," vysvětloval Michal situaci.
"To vykládej někomu jinýmu, teplouši. Vždyť vypadá, jako kdybys ho přefikl aspoň třikrát," začal rejpat. To už jsem se ozval já:
"No dovol?"
"Ty umíš i mluvit?" Ta ironie z jeho hlasu byla nesnesitelná.
"Brácho zmizni, nebo tě nakopu!" naštval se Michal.
"Fajn, fajn," zavřel za sebou ten blbec dveře.

"Nevšímej si ho, je to idiot," snažil se ho Michal omluvit.
Nedalo mi to a musel jsem si do něj v tu chvíli rejpnout: "Koukám, že to máte v rodině!"
"Ty hajzle jeden." Rozeběhl se a skočil přímo na mě. Okamžitě jsem ho převrhl a ležel na něm já. Vstal jsem z postele a šel si do báglu pro hygienu. On se opřel hlavou o zeď a bylo mi jasné, že když jsem se ohnul, koukal mi na zadek. Neušetřil si ani poznámku:
"S tím by se dalo dělat věcí."
"No nevím, ale já tím jenom seru," zhnusil jsem jeho bujnou fantazii.
"Hovado…," ušklíbl se a já šel do koupelny.

Otevřel jsem dveře a další trapas na světě. U umyvadla stál jeho bratr, nahý.
"Ty vole zmiz!" začal na mě řvát. Rychle jsem ty dveře zavřel a sedl si na schody. Čekal jsem asi deset minut, než vyšel.
"Příště zaklepej." Nabubřelejšího idiota jsem ještě neviděl. Zapadl jsem dovnitř, vyčistil zuby, vzal nový boxerky a hodil na sebe oblečení.

Když jsem vešel zpátky do pokoje, Michal tam nebyl. Sedl jsem si na postel a čekal jsem, dokud nepřijde. Po pěti minutách někdo bouchal silně na dveře. Otevřel jsem a Michal tam stál s velkým pytlem brambůrek, mísou bonbónů a dětským šampáněm. Vešel dovnitř a všechno položil na stůl vedle počítače.
"Děláš dětskou party či co?"
"No, ještě před tím, než tě zavezu zpátky do Libu, si musíme něco užít ne?"
Začal jsem se smát a on taky.
"Nejdřív mi pomoc uklidit tu postel a ten bordel tady."
"Fajn, ale mám zamluveno víc šampáňa!"
"Okay!"

Uklidili jsme a sedli si na zem. Rozdělal šampáňo, brambůrky a začal vyjídat bonbóny z mísy. Bylo mi trapné si brát, a tak mi pokaždé musel říct, že si můžu vzít. Když jsme všechno vyžrali a dopili, vzal mobil a udělal se mnou fotku.
"Už si tě taky musim pověsit na zeď, vole."
"No, to bejt tebou radši nedělám. Až sem zase přijde tvůj brácha a uvidí tu fotku, tak se zhrozí."
"Náhodou před chvíli v kuchyni říkal, že si na něj udělal dojem!"
"Coo? Vždyť jsem mu vlezl do koupelny a viděl jeho…"
"Ptáka? Jestli jo, tak se ani nedivim, žes na něj udělal dojem. Dělá modela pro ňákou firmu, a tak se celkem rád ukazuje…"
Taky má co…, pomyslel jsem si.
"To mi někoho připomíná," rejpnul jsem do něj.
"Snad nemyslíš mě!" zvedl obočí a podezíravě se podíval.
"A koho jinýho?"
"No ty ses tady celkem pěkně naparoval jen v boxerkách a to jsem si myslel bůh ví, jak nejsi stydlivej," obrátil to proti mě.
"Zapomněl jsem si pyžamo no…"
"To je dobře."

Bylo načase, aby mě odvezl, protože hned na to mi přišly zprávy od mámy. Cestou do Libu jsme probírali Nika a jak vyřeší to, co se o něm včera dozvěděl. Řekl, že si to zatím nechá pro sebe, ale bude se snažit ho nějak přinutit, aby mu to řekl sám.

Uběhl měsíc. Bylo léto, prázdniny a čas si užívat. Během toho měsíce jsme se s Michalem neviděli, ale psali jsme si každý den. S Andy a Kájou jsme byli pořád venku a drbali o všem možném. Také jsem cítil, že už k Patrikovi nechovám žádné city. Byl jsem "osvobozený". Všechno se zdálo být perfektní.

Jednoho dne jsme se s holkama dohodli, že půjdeme zase do gay klubu. Napadlo mě, že bych mohl zavolat Michalovi, jestli nepůjde s náma. Holky s tím souhlasili, a tak jsem vytočil jeho číslo. Chvíli to zvonilo a nakonec to zvedl:
"Martine?"
"No, čus. Chtěl jsem se zeptat, jestli bys s náma nešel dneska do klubu…"
"No možná jo. Hele máš čas?"
"No teď se akorát s holkama loučím a jdu domů se připravit. Proč?"
"Chci jít ven."
"Okay, za jak dlouho tu budeš?"
"Už jsem vlastně tady. Otoč se."
Otočil jsem se a kousek ode mě byla ta audina jeho táty. Šel jsem k němu.
"Ty mě stalkuješ?"
"Ne, náhodou jsem na tebe narazil."
"Snaž se lhát aspoň pořádně!"
"Nelžu. Byl jsem tady u jedný roštěnky. Noc byla dlouhá a já si pořádně vrznul." Proto měl tak divně udělaný vlasy a pořádný cucák na krku.
"To jsem nepotřeboval vědět."
"Naskoč?"
Sedl jsem si k němu a jeli jsme někam mně neznámo.

Dovezl mě na opuštěné parkoviště.
"Chci ti něco říct!"
Seděl jsem k té sedačce jako přikovaný a čekal, co z něj vypadne.
"Nik se mi konečně přiznal a bylo to horší, než jsem čekal."
"Co se stalo?"
"No co? Utěšil jsem ho…"
"Takže si s nim spal, ty hovado."
"Nejen to. Když jsem mu řekl, že k němu nic necejtim, nasral se a šel pryč. Jenže druhej den jsem ho viděl, jak se líbá s mým bráchou…"
"Coo? Tvůj brácha je taky bi?"
"Ne… On je gay."
"What the fuck?! Vy máte i tohle v rodině?"
"No tak trošku. Každopádně mě to dost vzalo."
"Takže?" Absolutně jsem nechápal, co mi tím chce sdělit.
"Takže se bojím, že se do něj zabouchnu. Nemohl bych chodit s klukem. Byla by to společenská sebevražda."
"Proč by ses měl zabouchnout? Joo, je strašný chodit s klukem… Ale spát s klukama ne!"
"Žárlil jsem, to mě na tom děsí nejvíc. Nikdo o mně, kromě mýho bráchy, neví, že jsem bi, a vlastně spal jsem jenom s Nikem."
"Přeju ti, aby ses do něj zabouchl!"
"Ty jsi hnusnej. Aspoň, kdybych se měl do někoho zabouchnout, tak si přeju, abys to byl ty!"
"Proč já?"
"Popravdě? Mám tě radši než Nika, vole!"
Chtěl si šplhnout, ale věděl, že po tom, co řekl, že by s klukem chodit nemohl, si to u mě pohnojil.
"Co jsi tak nasranej?"
"Nejsem…"
"Tys plánoval se mnou chodit nebo co?"
"S tebou? Pff, si upadl…"
"A proč by ne? Stejně se chováš, jak kdyby si chtěl…" To fakt říkat neměl.
"Já? S tebou bych nechodil už jen z jednoho prostýho důvodu. Navštívil si tolik dír, že bych od tebe mohl něco chytit, ty blbe."
"A co bys tak mohl chytit? Všim už jsi nakaženej!" Stupeň agresivity ve mně stoupal a on to viděl, proto mě schválně provokoval.
"Víš co? Večer chodit nemusíš, obejdem se i bez tebe…" Naštvaně jsem vystoupil z auta a práskl mu dveřma. Nečekal, že se seberu a odejdu.

Šel jsem asi pět minut pěšky a konečně jsem zase zahlídl známé místo. Překvapilo mě, že za mnou ani nejel. Sice mě během těch pěti minut asi třikrát prozváněl, ale já neměl v plánu ho vzít na milost. Aspoň teď ne.

K večeru jsem volal holkám, že přijdu později, protože nestíhám. Musel jsem mámě pomoct s nákupem. Nenápadně jsem se holek zeptal, jestli jde i Michal. Kája mi řekla, že už jí volal a že prý jde. Byl jsem docela rád, mohl jsem mu vrátit to rejpání z dnešního odpoledne. Pak mi Kája řekla, že pozvala i Nika, a ten jde taky. To by mohlo být zajímavý, pomyslel jsem si.

Byl jsem na cestě do toho baru. Během té cesty mi holky volaly minimálně třikrát. Bylo to docela k smíchu, jak se bály, že nepřijdu. Naschvál jsem si na sebe vzal celkem vyzývavé oblečení. Upnuté černé kalhoty a černé triko, také upnuté. To aby se mi vyrýsovaly svaly.

Konečně jsem stál před barem. Nadechl jsem se a jako ten nejnamyšlenější parchant jsem vstoupil dovnitř a hledal své kamarády. Uviděl jsem je. Seděli úplně u posledního stolu u zdi. Sebevědomým krokem jsem mířil k tomu stolu. Mám takový pocit, že jsem párkrát zaslechl i pískat zdejší neotesance. Došel jsem ke stolu a dosedl. Naneštěstí jsem seděl přímo naproti Michalovi. Ten si mě prohlídl a radši nic neříkal.
"Kdes byl takovou dobu?" ozvala se jako první Andy.
"Musel jsem mámě pomáhat s nákupem."
"Aha."
"Upnutější věci sis na sebe vzít nemohl?!" rejpla si Karolína.
"No co? Je snad hřích si na sebe vzít něco upnutějšího?"
"Náhodou, já si myslím, že je sexy!" ozval se i Nik.
Všichni se na něj podezíravě podívali. Usmál jsem se a poděkoval mu. Michal, celý červený, jen poslouchal a nic neříkal. Asi se cítil trapně, když tam byl Nik. Vypadalo to, že se spolu nebaví. Bylo celkem směšné a zároveň divné je vidět, že se spolu nebaví. Bylo mi Michala celkem líto, a tak jsem nakonec ty tenké ledy mezi námi zase prolomil a začal s ním konverzovat:
"Co ty jsi tak potichu?"
"Nemám, co bych řekl! Myslel jsem si, že se se mnou nebavíš!?"
"No, chtěl jsem tě jenom podusit."
"Hajzle, počkej, až nebudem mezi lidma!!"
"Ty chceš jít mezi zvířata?" snažil jsem se nabudit vtipnou atmosféru.
"S tebou? Kamkoliv!" Dostal mě.
"Jen nešplhej, to z odpoledne nezakecáš!"
"No to bohužel ne, ale můžu ti dát něco, s čim si můžeš pohrát, a zároveň mi odpustit, že jsem takovej neandrtálec."
"Ty úchyle!"
"Proč jsem hned úchyl? Přinesl jsem ti dárek. Ostatní už svůj dostali."
Do ruky mi podal krabičku zabalenou v balícím papíru. Roztrhal jsem papír a otevřel krabičku. Vevnitř byl malinký gumový míček. Byl to přívěšek na klíče.

"Všiml jsem si, že jsi občas nervózní, a tak mě napadlo, že bys tu nervozitu mohl zahnat tím, že ten míček budeš mačkat."
Dostal mě. Nevěděl jsem, že až takhle si všímá, co dělám. Ostatní vyzpovídali Nika, a tak naši konverzaci neslyšeli.
"Jé, děkuju. Ty si všímáš, že jsem nervózní?"
"No párkrát, když si pozoroval moji prdelku, jsem si všiml, že jsi docela nervózní. Chápu to, kdo by odolal mýmu zadečku!"
"Debile blbej!"

Zničehonic začala hudba hrát nahlas a do klubu vstoupili čtyři chlápci v hasičských kostýmech. Do hlasité hudby se přidal pokřik barmana do mikrofonu:
"Vítejte v našem klubu. Tady čtyři hasiči slyšeli, že noc bude dlouhá a žhavá, a tak místo toho, aby vás zchladili, vám rozproudí krev v žilách a pěkně nám tu zatopí. Zchladit se můžete u mě pořádně ledovými nápoji, takže se bavtéé!"

Ti čtyři si sundali helmy z hlavy a začali si vybírat své oběti, na kterých budou předvádět své sexy tanečky. Jeden z nich se otočil a podíval k našemu stolu.
"Kurva, já ho znám!" zakřičel jsem.
"Odkud?" zařval na mě Michal.
"Byl jsem s ním na rande!"
Asi přemýšlíte, kdo to byl. No nebudu vás napínat, byl to David. Přiběhl ke mně, popadl mě za ruku a svou druhou rukou přitáhl židli doprostřed klubu. Postavil mě před sebe a strčil mě na tu židli. Já jako opařený jsem na něj nevěřícně civěl s úsměvem od ucha k uchu. Pomalu si sedl na mě a svými boky jezdil dopředu a dozadu. Vzal moji ruku a dal ji na zip své kombinézy. Stahoval ten zip mou rukou. Znovu si stoupl a strhl tu kombinézu ze sebe jako nic. Můj zrak přistál okamžitě mezi jeho nohama. Až moc upnuté, modré slipy krásně vytvarovaly jeho nářadí. Znovu si na mě sedl a nahnul se k mému uchu.
"Já si tě pamatuju! Ty jsi ten, co se mi tak líbil!"
Vstal otočil se a sedl si svým zadkem přímo na můj rozkrok. Vzal mi ruce a začal si je cpát do těch slipů. Položil svoje záda na mou hruď a zaklonil hlavu přes moje rameno.
"Máš u mě drink!"
Opět vstal, nahnul se. Vzal moje nohy, dal si je kolem boků a moje ruce kolem krku. Chytil mě a vstal s mým tělem kolem sebe. Začal kroutit boky a pohlédl mi do očí. Myslel jsem si, že striptéři se nesmí líbat se zákazníky při práci, ale on se do mě stejně zakousl jako do koláče. Vzpomněl jsem si na ty jeho polibky tenkrát. Teď snad byly ještě víc rajcovní než před tím. Skončila hudba a on své číslo zakončil tím, že mě vrátil zpátky na tu židli.
"Vrať se na svoje místo, za deset minut si pro tebe přijdu a koupím ti drink."

Šel jsem si sednout zpět ke stolu.
"Kurňa, kdo to byl?" zeptala se Andy.
"To bylo prosím moje první rande s klukem!"
"Co?" vykřikla Kája.
"No s tímhle klukem jsem byl poprvé na rande jako gay."
"Aha. Ale kurva, jiskřilo to mezi váma!" podotkla Kája.
"No a proč vám to nevyšlo?" nadhodil Michal. Přišlo mi, že trochu žárlil.
"Chtěl jen sex a já v tý době… Řekněme, že jsem nebyl ten typ na jednorázovku!"
"To nejsi ani teď!" řekl úplně pohrdavým tónem.
"No, kdybych nebyl, tak bych ještě teď nevěděl, jaký to je, když ti kouří kluk."
V tu chvíli přišel David k našemu stolu. Měl na sobě jen tepláky. Nemohl jsem se vynadívat na ty břišáky.
"Tak jdem?" zeptal se.
Koukl jsem na kámoše. Holky společně s Nikem na něj koukaly, jako kdyby měly za chvíli převrhnout stůl a ojet ho hned tady. Michal koukal nepřátelsky. Nepobíral jsem jeho chování. I přesto jsem s Davidem šel.

"Dvakrát morgana!" řekl barmanovi a otočil se na mě.
"Vypadáš ještě líp než tenkrát!" zvedl obočí a pokrčil rty.
"Snažim se."
"No jde ti to perfektně. Hele, omlouvám se, že jsem z tebe tenkrát dělal blba. Měl jsem to říct rovnou, co chci."
"V pohodě. Tenkrát jsem tě taky tak trochu využil."
"Jak to?"
"Byl jsem zabouchlej a chtěl jsem ho dostat z hlavy."
"Ahá. A kdo byl ten šťastnej? Snad ne támhleten…" Ukázal na Michala, který tam gestikuloval o sto šest. Nejspíš něco vysvětloval.
"Nope, ten to nebyl. Vlastně jsem toho kluka už dost dlouhou dobu neviděl."
"No já už se lekl, že je to ten, co tam s váma sedí."
"Ty ho znáš?"
"Osobně ne, ale mám kámošku, která s nim chvíli chodila. Pak usoudila, že to je idiot, tak mu dala kopačky."
Začínalo mi docházet, že jde o tu holku, o který mi Michal vyprávěl. Jeho jediná láska.
"Proč byl idiot?"
"No… Říkala, že v posteli stál za houby a byl strašně až moc velkej romanťák. Žádnej adrenalin a nebezpečí… Nic, prostě suchar."
"No teď se o něm nic takovýho říct nedá."
"Jak to?"
"Sebevědomost s nim cloumá. A chce jen sex."
"Pěkná změna."

Barman donesl ty drinky a my si ťukli. Vypil jsem to do dna, protože jsem se ho chtěl zbavit. Byl sice sexy, ale bez mozku. Navíc bylo nechutný, jak si pořád jazykem přejížděl přes zuby. Položil jsem sklenku a podíval se na něj.
"Hele, jdu zas zpět k nim. Tak se měj."
"Jo já taky musím, ještě budu dvakrát vystupovat. A vzkaž tomu tmavýmu s tim roztahovákem, že je další řadě, koho pozvu na drink."
"Okay."

Morgan a ty ostatní drinky, co jsem vypil, začaly stoupat pořádně do hlavy. Sotva jsem si sedl na židli. Michal na mě koukl, jako kdyby mě chtěl zavraždit.
"Niku, mám ti vzkázat, že tě zve na drink hned po svým dalším čísle."
Nikovi se úplně rozsvítily oči. Byl z toho přímo nadšený. Holky s ním začaly probírat, kam mu má všude sáhnout, a já snažil zaostřit Michala.
"Nemohl jsem si vzpomenout, odkud toho zmrda znám. Pak mi došlo, že ten parchant je nejlepší kámoš Jessicy…," vyhrkl ze sebe.
"Jessicy?"
"Ta holka, co jsem do ní byl zabouchlej!"
"Jo, něco mi o tom říkal."
"Šmejd jeden."
"Prej jsi špatnej v posteli!" rejpnul jsem si do něj.
"To ti řekl? Abych mu tu prdel nerozmrdal tak, že si tejden nesedne… Seru na to, jdu volat bráchovi, ať pro mě přijede."
Natáhl jsem se a chytil ho za ruku. Zpozorněl a přestal koukat do mobilu.
"Nechoď, prosím!"
"A co tady budu dělat? Čumět na toho kreténa, jak se naparuje?"
"Tak pojď ven. Provětráš si hlavu."
"Fajn…"

Šli jsme se projít. Měl jsem ruku propletenou kolem jeho ruky, abych nespadl. Povídali jsme si celou dobu o tý jeho holce. Našli jsme lavičku, která byla blízko klubu. Nikdo nikde, jen my dva.
"Musel si jí asi hodně milovat, co?"
"Nedokážeš si představit jak moc…"
"Ale dokážu. Nikdy jsem to nikomu neřekl, ale Patrik byl moje největší láska. Za celej můj život jsem nemiloval nikoho víc. Byl můj nejlepší kamarád a já mu zlomil srdce. Dával jsem mu za vinu, že ze mě udělal gaye, ale jednou bych na to přišel i bez jeho pomoci. Bylo to ve mně. Už od malička. Vyčítal jsem mu nesmyslnou věc, za kterou nemohl. Jen mi ji pomohl objevit dřív. A já? Myslel jsem jen na sebe a na moje pocity. Nezáleželo mi na tom, jak se cejtí on. Že on to v sobě držel pomalu dva roky…"
"Ty… Ty jsi do něj pořád zabouchlej?"
"Teď už můžu říct, že ne… Neviděl jsem ho pomalu měsíc a půl. Přestal jsem k němu cokoliv cítit."
"Ani jste si nepsali nebo tak něco?"
"Ne, nic. Jako kdyby zmizel ze světa."
"A nechceš mu napsat?"
"Myslel jsem na to už několikrát, ale ne. Bylo by to ještě horší."
Opřel jsem se hlavou o jeho rameno a zavřel oči. Svět se se mnou motal, ale i tak jsem se cítil úžasně. Nedokázal jsem si vysvětlit, jak je možný, že pokaždý, když jsem s Michalem, cítím se tak dobře.

"Víš, věděl jsem, že budem fakt dobrý kámoši, ale nečekal bych tenkrát, že pro mě budeš tak důležitej!" řekl potichu a já zvedl hlavu a podíval se na něj.
"Jak důležitej?" zeptal jsem se a zatajoval dech. S napětím jsem čekal, co řekne.
"Víš, občas postrádám to svoje starý já. To citlivý, něžný…, romantický. A ty, jak už jsem ti jednou řekl, mi pomáháš vracet některý vlastnosti z mýho starýho já zpátky. Nevěřím, že jsem byl tak naivní, ale věřil jsem v lásku na první pohled. Žádnej sex, chlast, drogy. Nikdy jsem to nechtěl. No možná až na ten sex, ale to není důležitý," začali jsme se oba smát a on pokračoval, "podstatou je to, že zase věřim, že bych někoho dokázal milovat víc než gumový medvídky." Strčil jsem do něj a začal se smát. "No co? Miluju gumový medvědy!" Smál jsem se tak, až jsem chrochtal, a on se mnou. "A musim se přiznat, že jsem rád, že jsem se s tebou nevyspal." Zarazil jsem se a přestal smát.
"Proč?"
"Protože kdybych s tebou spal, nebyl bys ke mně takovej, jakej jsi."
"A jakej jsem?"
"Upřímnej."
Koukl jsem mu zpříma do očí. On v tu stejnou chvíli taky. Hlavama jsme se přibližovali jeden k druhýmu, když v tom mi začal zvonit mobil. "Kurva!" šeptl jsem.
Naštvaně jsem telefom zvedl a ptám se:
"Co je?!"
"Kde jste, tady to jede na plný pecky!" řvala Kája do telefonu.
"Už jdeme!"
"Coo?"
"Říkám, že už jdeme!"
"Já tě neslyším, je tady hroznej kravál."
Típl jsem jí to. Vstal jsem z lavičky se slovy:
"Měli bysme jít, už nás hledaj."
"Okay…" Vstal z lavičky. Tentokrát propletl jeho ruku o tu moji a šli jsme.

V baru už všichni tancovali. Sotva jsme se s Michalem dostali k našemu stolu. Tam seděl Nik úplně zklamaný. Podívali jsme se s Michalem na sebe a sedli si k němu.
"Co se děje?" zařval jsem, protože hrála dost hlasitá hudba.
"Nic, jen jsem se celkem zklamal v tom týpkovi!" zařval na mě Nik.
"A co udělal?"
"Šáhl mi mezi nohy, kretén!"
"To je kretén," přidal se Michal.
Nik se na něj podíval. Z toho pohledu bylo vidět, že i když je na Michala naštvaný, je i beznadějně zamilovaný. Chytl jsem Michala za ruku a odvedl ho kousek dál.
"Michale, vem ho tancovat!" křičel jsem mu do ucha.
"Kurva proč? Nebaví se se mnou."
"Ale chtěl by. Nezahazuj vaše přátelství, dokud máš čas s tím něco udělat."
Michal se zahleděl na Nika, který koukal do stolu. Potom se podíval na mě a křikl:
"Asi máš pravdu."

Michal vzal opravdu Nika tancovat. Ke stolu přišla Kája celá uřícená od tancování. Dosedla a podívala se podezíravě.
"Kde jste vy dva byli?"
"Projít se. Chtěl jít domů, tak jsem mu to rozmlouval."
"Tos udělal dobře, chci si s nim zatrsat. Kde vlastně je?"
Ukázal jsem, že tancuje s Nikem. Zarazila se. Pak ale obrátila a řekla, že by jim to spolu slušelo. Když jsem se na ně tak koukal, souhlasil jsem s Kájou. Zároveň se někde hluboko ve mně probouzela žárlivost.
Ne, jenom to ne! řekl jsem si pro sebe.
Konsternovaně jsem na ně zíral. Usmíval jsem se, ale řvalo to ve mně. Záviděl jsem Nikovi. Obrovská žárlivost přišla, až když ho Michal začal líbat. Nedokázal jsem si vysvětlit, proč žárlím. Byl to jen kamarád, tak proč? Vždyť já jsem navrhl, aby ho vzal tancovat, tak co se mnou sakra je? pomyslel jsem si. Pomalu ale jistě jsem si uvědomoval, že Michal už není jen můj kamarád. Znamenal pro mě něco mnohem víc.

Začalo mi být horko, a tak jsem si šel sednout ven. Venku jsem si zapálil cigaretu a sledoval, jak ten kouř mizí ve vzduchu. Takhle nějak skončila moje "svoboda"…, pomyslel jsem si. Už bylo chladněji, ale i přesto mi bylo vedro. Podíval jsem se na mobil. Bylo půl druhé ráno. Dovnitř už se mi nechtělo, ale musel jsem. Všichni se dobře bavili. Tancovali, zpívali, blbli. Michal pořád tancoval s Nikem a přidala se k nim i Kája, Sylva a Andy. Na stole jsem nechal peníze a protlačil jsem se zpět ven. Zavolal si taxíka a čekal. Po deseti minutách přijel. Nasedl jsem a jel domů. Začal mi zvonit telefon.
"Prosim?" řekl jsem unaveně.
"Ty jsi šel domů?" ozvala se Andy.
"Jop. Jsem unavenej."
"Aha. Příště by ses aspoň mohl rozloučit…"
"Dobře jste se bavili, tak jsem nechtěl rušit."
"Jaký rušit, ty blbe? Měl jsi se přidat."
"Tak příště. Hele, jsem fakt unavenej, tak budu končit. Tak čus a dobře se bavte."
"Okay, ahoj."

Konečně jsem byl doma. Odemknul jsem dveře a potichu zaplul do svého pokoje. Padl jsem do postele a i v tom oblečení jsem usnul. Celou noc se mi zdál sen o Michalovi.

Uběhly dva týdny. Michalovi jsem se celou tu dobu stranil a vymlouval se. Nechtěl jsem se s ním vidět, protože by to bylo ještě horší. Byl jsem do něj zamilovaný a den ode dne se to stupňovalo. Myslel jsem si, že když sejde z očí, tak sejde i z mysli, a tím pádem i ze srdce. Tak jako to bylo s Patrikem. Marně jsem doufal, že to ustane, ale jak jsem řekl, stupňovalo se to. Psali jsme si s Kájou a během těch dvou týdnů jsme se viděli skoro pořád. Psala mi pořád o Michalovi. Říkal jsem si, jestli mi to nedělá naschvál. Jednou započala konverzaci, na kterou do dnes nezapomenu:
"Řekni mu to?"
"Komu a co?"
"Michalovi… Že ho miluješ!"
"Co? Jaks na to přišla?"
"Nejsem blbá. Navíc on sám mi psal, že se mu poslední dobou vyhejbáš."
"Ale já k němu nic…," přerušila mě:
"Martine… Snaž se jak chceš, ale já vim, že ho miluješ. Fakt bys mu to měl říct… nebo aspoň napsat."
"Okay, fajn. Jo jsem do něj zabouchlej, ale neřeknu mu to a ani nenapíšu!"
"Proč ne?"
"Není na vztahy a s klukem by nedokázal chodit. Řekl mi to!"
"Třeba změnil názor."
"Jo určitě změnil během dvou týdnů svůj několikaroční názor."
"No, nebudu se s tebou o tom hádat. Musím běžet, tak pa."
"Čau," odepsal jsem jí a začal jsem se vztekat. Znala mě až do puntíku dobře a to mě štvalo. Přemýšlel jsem, zda mu to napsat. Nakonec jsem to neudělal. Stejně to pro mě nemá cenu…, říkal jsem si.

Druhý den ráno jsem seděl na schodech a koukal do blba. Slunce hřálo, a tak jsem se trochu opaloval. Sluchátka v uších a relax. Pořád jsem stejně myslel na něj. Zničehonic jsem uslyšel zvuk auta. Otevřel jsem oči a sundal sluneční brýle. Myslel jsem, že mám halucinace či co. Z auta totiž vystoupil Michal. Vstal jsem a šel k němu.
"Co… Co tady děláš?" zakoktal jsem se.
"Teď buď ticho a poslouchej. Kája mi to napsala."
"Já ji zabiju. Vážně ji zabiju!" supěl jsem.
"Od tý doby, co jsem tě tenkrát poprvé přivedl ke mně domů, mě k tobě něco silně váže. Ty… změnil jsi mi život. Já se zase zamiloval. Nedával jsem to najevo, protože jsem si myslel, že ty moje city neopětuješ. Ale když mi včera v noci Kája napsala, že jsi zabouchlej a do mě, mohl jsem umřít radostí. Nejsem moc dobrej řečník, ale snad postačí, když řeknu, že seru na nějakou společnost, seru úplně na všechno, chci bejt jen s tebou, protože… protože tě miluju."
"Já… Já… Uff, nevím, kurva, co mám říct."
"Neříkej nic."
Přitiskl své ruce na mé tváře a políbil mě. Poté se na mě podíval. Koukl jsem se kolem sebe. Všichni sousedé se koukali z okna, včetně mých rodičů.
"To abych ti dokázal, že to myslím vážně. Miluju tě!!"
"Já tebe taky," řekl jsem konečně taky.

Byl to ten nejšťastnější den v mém životě a bude navždy ukrytý jen na jediném místě. V mém srdci.

KONEC

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (42 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (41 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (41 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (40 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (42 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk21
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #8 KrasaMirek 2018-02-05 19:39
Tleskám, četlo se to jedním dechem. :)
Citovat
+2 #7 Odp.: Proměna - Závěrečná částLejla 2016-09-22 17:33
Veľmi rada si prečítam nejaký ďalší príbeh od teba. Bolo vážne zaujímavé pozorovať, ako sa to celé vyvíja a kam to nakoniec dospeje. A popravde, prekvapilo a veľmi. A príjemne. Celkom rada by som si prečítala aj pokračovanie - príbehy ostatných účastníkov. ;-)
Citovat
+4 #6 Odp.: Proměna - Závěrečná částbebr 2016-04-14 22:34
Úžasná povídka, během dne jsem to přečetl na jeden dech. Jsem rád, že Martin skončil s Michalem, hlavně proto, že jsem se tak trochu v Michalovi našel, tak jsem mu logicky přál jen to nejlepší. :D
Citovat
+2 #5 Odp.: Proměna - Závěrečná částFentyXX 2016-04-01 13:44
Děkuji všem :-) konec měl být už od začátku takový a jsem rád, že si to našlo svoje příznivce :lol:
Citovat
+1 #4 Odp.: Proměna - Závěrečná částCrazyWolf 2016-03-31 16:45
Super, lepší šťastný konec, než nešťastný :roll:
Citovat
0 #3 Odp.: Proměna - Závěrečná částzlobidlo 2016-03-29 22:42
Precetla jsem tu serii celou dnes. Me se pribeh libil, ale prijde mi, ze tohle konec byt nemel. Cekala jsem mnohem vic od zaveru. Sice je to happy ending, ale presto jsem pocitila zklamani...
Citovat
+1 #2 Odp.: Proměna - Závěrečná částBBHMM 2016-03-29 16:48
Tak takovy konec jsem necekal..Zustalo hrozne moc nezodpovezenych otazek jako napriklad co bylo s Nikem, kdyz se dpzvedel, ze Michal miluje Martina, nebo jak to bylo mezi Patrikem a Martinem dal, probihali mezi nimi dal ty hadky? Pribeh skvely, ale chtelo by to alespon nejak uzavrit ten konec
Citovat
+4 #1 Odp.: Proměna - Závěrečná částAdam Hudeček 2016-03-28 21:26
Škoda že je konec jsem smutný
Citovat