Londýnské dobrodružství: 2. London Eye

Poté co jsme nasedli do auta a jeli jsme na parkoviště, kde jsme se měli sejít se svými spolužáky a učiteli, se toho moc nedělo. Erika pořád něco mluvila, ale nikdo ji neposlouchal. Kath si raději dala sluchátka do uší, aby ji nemusela poslouchat a Tom, který seděl vepředu s Adrianem, koukal z okna a nevnímal vůbec nic. Já přemýšlel nad tím, jak se to dnes celé vyvine. Nervozita mě pohlcovala, a to bylo do večera ještě hodně času. Doufal jsem, že aspoň na těch dnešních prohlídkách muzeí se trošku uklidním. Konečně jsme po hodině dorazili na parkoviště. Všichni už byli zde, tudíž se čekalo jen na nás.

Adrian vystoupil z auta a šel za učiteli. My popadli své baťohy a vystoupili z auta. K autobusu jsme šli jako partička těch největších namachrovanců. Docela to fungovalo, protože všichni na nás čuměli s otevřenou pusou. Nastoupili jsme do busu a všichni na nás pořád tak vražedně koukali, jak kdybychom mohli za to, že jsme přijeli o pět minut pozdě. Stejně se mělo vyrážet až v osm. Sedli jsme si zase dozadu. Já samozřejmě k oknu. Vedle mě si tentokrát sedla Erika a Kath ani nijak neprotestovala. Asi se jí moc nelíbilo sedět vedle mě. Z okna jsem pozoroval toho krásnýho sexouše Adriana, který tam pořád ještě něco rozebíral s naší třídní.

Po chvilce jsme konečně vyjeli a Adrian ještě chvíli stál u auta a čekal, až nás uvidí. Pak si všiml, jak na něj přes to okno čumím. Jazykem si přejel přes horní ret a naznačil, že se dneska mám opravdu na co těšit.

"Ty vole, viděl's to?" křikla na mě Erika.
"Co jako?" zeptal jsem se nechápavě, přitom jsem přesně věděl, co myslí.
"Jak si olízl ten ret. Ten po tobě jede jak svině! Ale proč sakra koukal na moje prsa, když jede po tobě?"
"A kde si zas vzala, že jede po mně?"
"Dominiku, jsi můj kámoš, ale někdy mám takovou chuť ti napálit!"

Zarazil jsem se a zhrzeně na ni koukal.
"Co na mě tak čumíš, myslím to naprosto vážně!"
"A to jako proč?"
"Protože ze sebe děláš idiota!"

Ani jsem nestačil nic říct a Erika si nasadila sluchátka. Měla pravdu, většinu času jsem ze sebe opravdu dělal blbého, neboť jsem se nechtěl zpovídat svým přátelům. Byl jsem sice bisexuál, ale neměl jsem zapotřebí svěřovat se.

Asi po půl hodině jízdy nás zavezli k London Eye. Pro mě to bylo nejlepší místo z celého Londýna, protože to obrovské "oko" mě uchvacovalo. Největší problém byl, že jsem se bál výšek. Takže jsem měl i celkem nahnáno.
"Tak toto je London Eye, jedna z největších dominant Londýna. Rozdělte se do skupin po čtyřech a stoupněte si, jako skupina, do fronty. Jízdu máte zadarmo, protože vše je zaplaceno. Tak si užijte jízdu!" popřála nám průvodkyně. Já, Tom, Kath a Erika jsme si okamžitě stoupli k sobě a sledovali ty trotly, jak se snaží uskupit a vstoupit do fronty. Zezadu nás čapla třídní a šoupla nás do fronty.

Byli jsme v té kabince společně s nějakými Angličany. Sedl jsem si na "lavičku", která byla uprostřed. Začalo se mi dělat blbě.
"Dome, jsi úplně zelenej!" sedla i ke mně Kath.
"Mám strach z výšek."
"Musíš to překonat. Řeknu ti tajemství. Erika se taky nehorázně bojí výšek a koukni se na ni, vypadá jak pes, kterej má radost z toho, že páníček přišel domů." Začal jsem se smát, a abych ukázal, že nejsem takový posera, zvedl jsem se a šel přímo na kraj. Byla to nádherná podívaná. Big Ben se zdál tak malý. Jako jeho samotná imitace.

"Pane, nemohl byste nás prosím vyfotit?" zeptala se Erika pána, který po nás pořád pokukoval.
"Ale samozřejmě."
Stoupli jsme si vedle sebe a snažili se tvářit co nejnormálněji. Když nás ten chlap vyfotil, nahrnuli jsme se k tomu foťaku jako holubi ke krmení.
"Ty vole, Eriko, vypadáš jak po botoxu s tou našpulenou držkou!" smál se jí Tom. Je pravda, že Erika špulila pusu skoro na každé fotce, ale na rozdíl od ostatních krav z naší třídy, to Erice opravdu slušelo i s našpulenými rty.
"Hlavně, že ty vypadáš jak vykroucená buzna… Jéé, promiň, já zapomněla, ty jsi vykroucená buzna!" vrátila Erika úder.

Po půl hodině ta jízda skončila a my šli zas dál. Přišlo mi, že to hrozně rychle ubíhá. Byl jsem docela rád, že se to netáhne, ale bál jsem se, co si na mě Adrian vymyslel. Blížilo se k sedmé večer a to znamenalo jedno – návrat k Whittemorovým domů. Byl jsem vyčerpaný. Celodenní chození pěšky mi dalo hodně zabrat a to jsme takhle měli naplánovaný celý harmonogram.

Přijeli jsme na parkoviště a tam už, jako jediný, stál Adrian. Opět vystoupila třídní a něco s ním prodiskutovávala. Pak nastoupila a řekla:
"Vy čtyři vzadu, už můžete jít, máte tady odvoz."
Poděkovali jsme a neskutečně unavení jsme vystoupili.
"Lidi, jelikož moje máma, Elena, musela odjet na služební cestu společně s otcem, budu vás každý den přivážet a také vás odvážet. Co se týče jídla, tak vařit umím a doma už na vás čeká teplá večeře, tak honem do auta." Při tom proslovu si Adrian pořád prohlížel moje oblečení a nenápadně si prohlížel můj rozkrok. Vzrušovalo mě to, a tak mi začal tvrdnout pták. Naštěstí nebylo nic vidět.
"Dominiku, sedni si dopředu, já chci sedět vzadu!" zničehonic řekl Tom.
I když jsem nechtěl sedět vepředu, jelikož mě to znervózňovalo, přikývl jsem. Dosedli jsme a on nastartoval auto. Ani nevím jak, ale usnul jsem, tudíž mi cesta utekla hrozně rychle.

"Hej, Dominiku vstávej!" žďuchal do mě Adrian. Vyskočil jsem a praštil se do hlavy. On se začal smát a já si držel hlavu. Pak mi došlo, že mě oslovil jménem.
"Už jsme tady, všichni už jsou vevnitř po večeři, tak pojď, ať ti taky ohřeju jídlo!"
"Okay," vyloudil jsem ze sebe.
Hodiny ukazovaly deset hodin večer. Spal jsem tedy dvě hodiny v autě. Určitě si dokážete představit, jak mě bolelo celé tělo.
Sundal jsem si boty a šel do pokoje. Pohodil batoh a pleskl sebou o postel. Neskutečně mě třeštila hlava a pálilo v krku. Napil jsem se, trošku dal do pořádku a šel zas dolů.

"Tady je tvoje jídlo!" vykřikl na mě Adrian.
Sedl jsem si k tomu jídlu a jedl jako o život. Udělal hranolky a opečený steak. Bylo to vynikající. Jak jsem jedl a byl tak nehorázně unavený, ani jsem si nevšiml, že on celou dobu stojí u kuchyňské linky a pozoruje mě. Znervózňovalo mě to, a tak jsem se zeptal:
"Co je?"
Zarazil se, ale vzápětí mi odpověděl otázkou:
"Líbila se ti včerejší noc?" Dal se do kroku a nakonec si sedl naproti mě. Dožvýkal jsem poslední sousto.
"Co myslíš?" zeptal jsem se.
"Hulit ptáky umím perfektně, takže určitě jo."
"Tak proč se ptáš?"
"Protože chci, abys mi dneska vyhulil ty!"
Vstal jsem a ani nereagoval na jeho slova. Šel jsem nahoru a zdálo se, že on jde za mnou, proto jsem zaplul do pokoje svých kámošů. Tom už spal, Kath tam nebyla (nejspíš se koupala) a Erika ležela na posteli se sluchátky, jen ve spodním prádle.
"Kurva, jsem se lekla! Ses prospal co, ty hajzle?!"
"Proč hajzle?"
"Protože já spát nemůžu!"
"Vypila si moc kafe či co?"
"Ne, ale je mi tady hrozný vedro a spát nahá nemůžu. Navíc ta dvě individua chrápala celou noc a dnes budou taky!"
"No tak to mě mrzí."
"Šmejde! Možná teď budu znít jako děvka, ale tak strašně moc bych chtěla vidět Adrianovo péro!"
"No zníš jako děvka."
"Jsem tak nadržená!" ta ironie z jejích slov přímo bila do ušních bubínků.
"Ty vole, ty jsi taková kráva."
"No dovol!"
"Nedovolím." Otevřel jsem dveře a tím ukončil tu absolutně nesmyslnou debatu, která neměla význam. Zapadl jsem do Adrianova pokoje a hledal v tašce cigarety. Najednou mu pípl noťas. Zkontroloval jsem, zda je vzduch čistý, a podíval se, co to v tom noťasu píplo.
Byla to zpráva od nějakýho Ricarda, která mu přišla na skype.
"Tak dneska, jak si říkal, byli na London Eye, a tak jsem s nimi byl v kabince. Tys nekecal, oni jsou fakt sexy jak svině! Doufám, že mi toho černovlasýho borečka půjčíš, vypadal fakt pekelně dobře."
Pousmál jsem se, protože mi to polichotilo, zároveň mnou ale projel chlad. Nechal nás sledovat či co? Ten kluk zjevně nebyl mentálně v pořádku.

Slyšel jsem, jak jde někdo po schodech, a tak jsem uskočil ke své tašce a hledal ty cigarety. Nakonec jsem je našel a blížil se ke dveřím, když v tom mi cestu zatarasil Adrian.
"Kampak jdeš?"
Stál tam jen a koukal na mě jako na idiota, protože jsem jen mlčky stál a koukal na něj. Pak do mě strčil, vstoupil a zavřel za sebou dveře. Otočil se, zamkl a klíč zahodil. Upustil jsem krabičku s cigaretama a šel pozadu. On se přibližoval. Viděl strach v mých očích a usmíval se. Najednou jsem stál u okna. Nebylo kam utéct. Srdce mi bušilo, začal jsem se třást. Najednou stál přímo u mě. Namáčkl se ke mně a nahnul se k uchu.
"Neboj se. Já ti nic neudělám." Sáhl na zip na mé mikině a stahoval ho dolů. Žužlal moje ušní lalůčky a všechen ten strach a nervozita ze mě spadly. Sjel se zipem dolů. Ruce dal pod mikinu na ramena a pomalými pohyby stahoval mou mikinu. Nakonec spadla na okenní parapet. Moje péro se už tlačilo na poklopec a já byl neskutečně vzrušený.

"Pojď, pohraj si se mnou!" řekl a rychle ze sebe strhl triko. Chytl mě za ruku a já jako zhypnotizovaný šel s ním. Povalil mě na postel a lehl si na mě. Začal mě líbat. Dostával jsem francouzák za francouzákem. Líbal mě na krku, rukama vjel pod triko, které na mě dlouho nezůstalo. Ztrhal ho ze mě jak dravé zvíře. Líbal mě po celém těle. Už byl u kalhot. Pásek z něj neskutečně rychle vyndal a kalhoty letěly někam k oknu. Už viděl, jak moc mě vzrušovalo to, co se mnou dělal. Dráždil mou chloubu přes boxerky. Pak boxerky pomalu stahoval dolů. Přitom mi pořád koukal do očí. To mě vzrušovalo ještě víc. Znepokojující bylo, že se mu povedlo moje boxerky vyhodit z okna. To mi v tu chvíli bylo úplně jedno.

Od kořene sjížděl jazykem nahoru. Uchopil mýho čůráka a stáhl kůži úplně dolů. Stále se koukal jen do mých očí. Na špičce penisu se začaly objevovat kapičky touhy, které dokazovaly jen jedno: moje péro bylo připravené a plné napětí. Ukazováčkem ty kapičky začal rozmazávat po celém žaludu. Vzdychal jsem. Bylo to tady, chystal se ho nacpat do svých nádherných úst. Olízl špičku a nakonec pohltil můj žalud ve svých ústech. Začal ho cucat. Cítil jsem jeho jazyk, jak krouží kolem do kola. Pomalu si ho cpal dál, až se moje péro ztratilo v jeho dutině ústní. Zrychloval na tempu a já nestíhal dýchat. Zaplavilo mě teplo a touha. Začal jsem ho tahat za vlasy a to dodávalo rychlost jeho tempu. Zrychloval, zakláněl jsem hlavu, kroutil se. Uměl zázraky s mým pérem. Moje vzdychy přidávaly na hlasitosti. Vyndal si ho z pusy, pohonil, a pak ho strčil zpátky. To už jsem tempo udával já. Bokama jsem mu pomáhal. A pak to přišlo. Dávky horké mrdky mu padaly přímo do krku. Sténal jsem slastí. Ještě nikdo mě takhle úžasně neudělal.

Vytáhl si ho z pusy a mířil k mým ústům. Jestě před tím, než mi ten jeho jazyk opět uvízl v puse, řekl:
"To abys ochutnal i ty to svoje!"

Líbal mě, hladil po těle. To už jsem nevydržel a dostal jsem na něj chuť. Převalil jsem ho na záda. Slezl jsem z postele a stáhl mu ty šortky, co měl na sobě, i s boxerkama. Přede mnou se objevil ten jeho nádhernej čůrák. Řekl jsem si, že si nebudu hrát a rovnou mu ho vykouřím. Nejdřív jsem se věnoval jeho koulím. Cucal jsem je. Oblizoval. A pak jsem uchopil jeho nádherný péro a nacpal si ho do držky. Nepovedlo se mi ho nacpat celýho, ale povedlo se mi mu dělat dobře. Rychlé pohyby nahoru a dolů.
"Joo, ukaž mi, jak to dělaj Češi!"

To mě rozpumpovalo ještě víc. Vstal jsem, vytáhl si z tašky lubrikant (jo, vzal jsem si s sebou lubrikant pro případ, že by se opravdu něco takovýho stalo). Vrátil jsem se k němu. Usmíval se a při tom si ho honil. Obrátil jsem ho a přikázal, ať na mě vyšpulí tu jeho nádhernou prdelku. Přede mnou najednou byla nádherná, růžová díra, která už toho hodně zažila. Můj čůrák se opět probouzel k životu. Dobré to znamení. Kápl jsem si na dva prsty lubrikant a začal mu kroužit kolem té překrásné díry. Pak mi to nedalo a strčil jsem mu tam oba ty prsty naráz. Jeho díra byla nejspíš zvyklá a nebo měl něco se svěračem, protože asi po minutě bych byl schopnej mu do análu narvat celou ruku. Klekl jsem si, pokapal si péro a špičkou začal zajíždět do jeho análu. Moje kláda padla do jeho prdele jako ulitá. Mrdal jsem ho, jak nejlíp jsem uměl. Hekal u toho jako pominutej. Já vzdychal tou neskutečnou slastí z toho pohodlí v jeho řitním otvoru. Můj pták jel, byl k nezastavení. On si ho honil, až nakonec silná dávka mrdky zaprasila jeho postel. To už mi nedalo a byl jsem taky na pokraji stříkání.
"Klekni si na zem!" přikázal jsem.
On si opravdu klekl. Dvakrát jsem přejel rukou svoje péro a začal jsem stříkat. Mrdka mu lítala přímo do držky a kolem ní.

Když jsem se vyždímal, byl jsem neskutečně unavenej. Stoupl si a řekl:
"Tak tohle… Nemám slov. Takhle jsem si nezašukal ještě s nikým!"
"Nekecej!"
Šel jsem ke své tašce, vytáhl čistý spoďáry, ručník, kartáček a pastu. On mezitím hledal klíč. Když ho našel, odemkl. Otevřel a málem jsem dostal infarkt. Za dveřmi stáli ti tři pobudové s nataženýma ušima…