Londýnské dobrodružství: 4. Tyler

Sedl jsem si ke stolu a pozoroval ty davy lidí. Tančili, zpívali a smáli se. Přesně tohle jsem chtěl i v Čechách, jenže u nás lidi nejsou tak přátelští a milí jako tady. Na každé párty se to vždycky zvrtlo a týpek týpkovi maloval ciferník. Každopádně po zážitku, který jsem zažil před chvílí, jsem neměl chuť zabývat se českými poměry. Nalíval jsem do sebe jeden drink za druhým. Motala se mi šiška jako prase. Najednou "přiběhla" Erika, taky na sračky.
"Hej, kámo, asi jsem se těžce zabouchla!" sotva ze sebe vysoukala.
"Co? Do koho?" vyřkl jsem překvapeně.
"Vidíš toho barmana, toho sexy šukézního barmana?"
"Víš, Eriko, jsou tam tři šukézní barmani, tak jaksi nevim, kterýho šššukézního barmana myslíš!" sarkasmus z mého hlasu byl do nebe volající.
"Idiote. Ten v červený," nadechla se zhluboka, jelikož se jí zvedl kýbl, "košili, ten s tim hustym obočim!"
"No, pořád máme stejnej typ na borečky."

Nalil jsem jí punč a připili jsme si na nejlepší maškarádu v našem krátkém českém životě. Zničehonic vstala, hodila hlavou (její vlasy mě švihly po hlavě) a beze slov odešla. Pousmál jsem se a pod maskou jsem hledal všude možně Adriana. Nikde nebyl nebo jsem byl spíš asi slepej. Seděl jsem tam a nalejval do sebe pořád ten punč. Najednou si ke mně sedl Tyler.
"Tak co, kámo, jak se ti tady líbí?" ten jeho anglický přízvuk mě doslova dostával.
"No… Je to tady fakt super," hned jsem si uvědomil, jak uboze to znělo.
"Co ty na to, kdybych tě pozval na parket?" Tance není nikdy dost, a navíc moje tělo řvalo po jeho doteku, takže jsem souhlasil.

Ten večer mi byl doslova celý vesmír nakloněn, jelikož začala hrát pomalá písnička. Jeho teplé ruce si chytly moje boky a přitáhly je těsně k sobě. Držel mě, jako by mě nechtěl pustit. Díval se mi do očí a já měl pocit, že v jeho náruči brzo zkolabuju. Nevím, zda to bylo způsobeno tím množstvím punče, který můj žaludek jen těžko zpracovával, anebo jestli to je tím, že tancuju s dalším perfektním borcem. Zároveň jsem si při tom představoval, jak z něj pomalu svlíkám to modré sako a strkám mu jazyk až do krku.
"Máš hrozně pěkný oči!" zalichotil mi.
Ty máš krásný všechno! pomyslel jsem si.
"Děkuju," snažil jsem se být milý.
"Ale pod tou maskou nevynikne jejich krása!" Svoje ruce přesunul z mých boků na masku. Mírně přejel rukou mou tvář a chytil šňůrku od masky a pomalu mi ji sundal z tváře. Měl jsem celkem otlačenou tvář od toho, že jsem ji měl na sobě celou dobu.
"Teď je to perfektní," podlomila se mi kolena a můj zrak upřeně směřoval do jeho krásných očí. Tolik pocitů se ve mně střídalo, ale ten nejsilnější byl jen jeden – způsoboval doslova erekci v mých kalhotách. Jen málokdo tohle umí (samozřejmě kromě Adriana).
"Nevěděl jsem, že Čechy skrývají takový poklad," nejdřív jsem tuhle metaforu nepochopil kvůli alkoholu v mém těle. Nakonec má bystrá hlavička zapracovala a přišla na to, co tím ten sexouš myslel.
"To v Londýně máte pokladů," reagoval jsem opožděně.
"Bohužel… Já mezi ně nepatřím!" položil si hlavu na moje rameno.
"Ty jsi jeden z těch nejkrásnějších!" zvedl hlavu a podíval se na mě. Písnička už skončila a my si šli sednout.

Chvíli nic neříkal. Jen mlčel a prohlížel si mě. Po chvilce, jako by se probral z kómatu, se dal do řeči:
"Tak jakej vztah máš s Adym?"
Zarazil jsem se. On to ví taky? To je to tak vidět, že spolu spíme? začínal jsem panikařit, když v tom dodal: "Jste kámoši, nebo spolu jen šukáte, nebo ani jedno, ale hrajete si na kámoše před ostatními?"
Netrpělivě očekával mou odpověď, která ze mě ne a ne vypadnout.
"Jsme jen kámoši," zalhal jsem.
"Ty neumíš lhát," pronesl a zasmál se mi.
"Jak jako lhát?" dělal jsem, jako že nevím, o čem mluví.
"Hele, mně je jedno, jestli s ním spíš, taky jsem s ním spal," přiznal se úplně v pohodě.
"Okay, možná jsem s ním spal jednou," řekl jsem na svou obranu a hlavně, abych si dokázal, že umím lhát. No podle jeho pohledu mi ani tahle lež nevyšla.
"Nikdo, kdo spí s Adrianem, s ním nespal jen jednou," zarazil jsem se, když to řekl, a ještě víc zarážející bylo, když pokračoval: "a hlavně o tobě pořád mluví, takže si myslím, že v tom bude něco víc než sex."
"Jako co?"
"Že by láska?"
"O tom pochybuju," už jen to slovo "láska" ve mně vyvolávalo obrovskou paniku a pocit úzkosti.
"Proč bys o tom měl pochybovat?" zeptal se s úplně nechápavým výrazem.
"No víš, Adrian mi zrovna nepřijde jako typ pro lásku."
"To on taky není!" řekl klidným hlasem, za to já jsem byl nervózní.
"Tak proč si myslíš, že je zabouchlej?"
"Já nevím, prostě jsem to jen plácnul."
Ačkoliv jsem se snažil být v klidu, ta myšlenka mě nenechala být klidným. Přemýšlel jsem o tom, ale vůbec mi to do sebe nesedělo. Nakonec jsem to nechal plavat. Navíc Tyler seděl celou dobu u mě a pozoroval mě.
"Dominiku, klid, neřekl jsem ti to proto, abys byl nervózní," ozval se najednou.
"Já vím, že ne…," sklopil jsem hlavu.
"Pojď se mnou," vypadlo z něj. To mi okamžitě připomnělo ten sex, který jsem zažil před hodinou s Adrianem. Vlastně jsem ho od tý doby ani neviděl. Nikoho z mých známých jsem pomalu dobrou hodinu neviděl. Každopádně šel jsem za Tylerem, který mě vedl ven. Šli jsme kolem školy. Všude byla tma, byla jen slyšet muzika a Tylerovy kroky. Zničehonic mě chytil za ruku a vedl mě. Otevřel bránu, myslím, že byla od zahrady, a když jsme vešli, zase ji za sebou zavřel. Zničehonic se přede mnou rozprostíralo obrovské hřiště jako z filmu. Byl jsem naprosto unešen těmi tribunami a těmi obrovskými světly.
"Tak jak? Líbí?" zeptal se a pozoroval mě, jak jsem zíral na tu obrovskou plochu.
"Děláš si srandu, tohle je jako jedna celá aréna u nás v Čechách," vykřiknul jsem.
"Super, pojď ještě se mnou," chytil mě opět za ruku a šli jsme.
Vzal mě po antuce směrem k další bráně. Když jsme vyšli ven byla před námi zase obrovská tma, ale poznal jsem, že je před námi opravdu vysoký kopec. Vystoupali jsme až nahoru a pak to přišlo. Výhled na svítící Londýn. Bylo to neskutečné, bylo to, jako kdybych se vznášel nad celým Londýnem. Tolik světel jsem snad pohromadě ještě neviděl. Vážně to bylo nádherné.

"Posaď se," jak řekl, tak jsem taky udělal. Posadil jsem se na ten celkem chladný trávník a pozoroval jsem veškerou krásu Londýna.
"Takhle vypadá romantika… Teda aspoň pro mě," řekl a chytil mě za ruku.
"Přesně takhle vypadá i romantika i pro mě, ale já ti musím něco říct… Nejsem typ na romantiku… Bohužel…" vykulil na mě oči.
"Proč si mi to neřekl hned?" zeptal se.
"Protože jsem nevěděl, kam mě chceš vzít."
"Sakra, já se snažím jako idiot tě svést, a kdybys mi řekl, že to bude tak snadný, tak bych ti to řekl rovnou."
"Snažíš svést?" laškovně jsem se na něj podíval.
"No snažím." Ani mě nenechal domluvit a vrhnul se na mě.
"Ou ou ou, počkej! Já nejsem děvka!" zakřičel jsem na něj.
"Tak promiň, ale já už to nevydržím… Jsem nadrženej a ty jsi mega sexy, takže mi ho vykouříš, ať už chceš nebo ne!" Držel mi obě ruce a nechtěl mě pustit. Najednou chytil jednou rukou obě moje ruce a druhou si rozepínal pásek, když v tom do něj někdo ze strany kopl. Tyler se svíjel na zemi a já si kryl hlavu, protože jsem nechtěl schytat taky nějakou a přímo do obličeje.
"Ty zmetku jeden!" zařval na něj hlas, který mi byl dobře známý.
"Adriane?" zeptal jsem se vyplašeným hlasem.
"Jo! Už jsi v pohodě! Už je klid, ten zmetek už se k tobě ani nepřiblíží!" uklidňoval mě. Pomohl mi vstát, ale pořád byl ve střehu, kdyby náhodou Tyler dostal rapla. Naštěstí nás nechal v pohodě odejít. Taky neměl na výběr, když se tam svíjel v bolestech. Adrian měl asi hodně silnou nohu. Každopádně jsem nechtěl zjistit, zda ji opravdu tak silnou má.

Posadil mě do auta a došel pro ostatní. Usoudil, že bude nejlepší, když odjedeme domů.

"Adriane… Neměl bys řídit, když si pil!" křikla na něj Kath.
"Ale já nepil, pokud teda nepočítáš pár energy drinků," ušklíbl se na ni a jeho zrak se přesunul na mě: "Dominiku, jsi v pohodě?"
"Co se stalo?" zeptala se klimbající se Erika.
"Jeden můj kámoš se snažil Dominika ojet…," řekl to takovým způsobem, jako by si to dával za vinu. Všichni vykulili oči a podívali se na mě starostlivě. Jeden přes druhého se mě ptali, zda jsem v pořádku, zda mi nic neudělal atd. Cítil jsem se tak provinile. Ten kluk to myslel dobře a kvůli mě navíc bude mít modřinu jako kráva přes bok.

Jeli jsme domů a já pozoroval ta světla a celou tu krásu Londýna v noci. Konečně jsme dojeli domů k Whittemorovým. Všichni jsme byli unavení a bez nálady, a tak se ani nikdo nesprchoval a jako smradlavci jsme vlezli do postele. Já zaplul do Adrianova pokoje. Adrian zůstal ještě dole. Nevím proč. Převlékl jsem se do pyžama a lehl si. Otevřely se dveře a do nich vstoupil Adrian. V ruce držel toast a usmíval se jako malé dítě.

"Chceš taky?" zeptal se s plnou pusou.
"Ne, děkuju," odpověděl jsem unaveně.
"Hele za to, co se dneska stalo, se ti omlouvám. Nevěděl jsem, že je Tyler takovej. Věděl jsme sice, že se mi chtěl vždycky vyrovnat, ale nevěděl jsem, jak moc chce být mnou. Řekl jsem mu, že se mi líbíš a že mi na tobě záleží. Jsi můj kámoš… s výhodama," zasmáli jsme se a on pokračoval, "a budu na tebe i na tvé přátele dávat pozor dokud neodjedete."
"To já to pohnojil kámo. Chtěl to udělat romantický, ale já mu řekl, že na romantiku nejsem, a on to pochopil tim stylem, že s ním chci spát, ale nechci, aby to bylo romantický. Sorry."
Obejmul mě a já byl v rozpacích. Nebojte, nezamiloval jsem se, ale začínal jsem toho kluka mít rád čím dál tím víc. Možná vás teď nepotěším, ale jediná intimita byla, že mi dal pusu na čelo a popřál mi dobrou noc. Ale ráno už to byl zase ten Adrian, kterého všichni dobře známe.